Láska nemá zálibu v kriminálním jednání,
Láska není zbabělá,
Láska není hlučná,
Láska není panovačná,
Láska není pyšná,
Láska má zálibu v R/realitě, nikoliv v planém snění,
Láska nevyhledává sebe sama, nejedná nečestně a zpoza rohu,
Láska není závislá na sociálním souhlasu, neschovává se za dav a okolnosti,
Láska není sebelítostivá a zhrzená,
Láska se nespojuje s nenávistí a pomstychtivostí,
Láska se nemstí za nesplnění vlastních představ druhými, nedělá si z okolí služky a otroky svých představ,
Láska Jedná P/přímo, V/vše Dáva a přiJ/jímá, včetně B/bolesti.
Nechcete-li S/se Z/znát k pro-Ž/žití B/bolesti na vlastním těle, Ne-Z/znáte Krista.
Bolest vzniká jako prožitek hodnot z rozdílových prahů, a proto prožitek bolesti ze z-K/klamání je bolestí ze sobectví, nikoliv B/bolestí Svatou. Bolest ze sobectví je důkazem zálibnosti života v K/klamu, ve volbě a vytrvalosti ve/z vlastní zaS/slepenosti, a tudíž v/z Ne-V/vlastnění Lásky ( v Ne-V/vlastnění ve/ze Z/zření), a tudíž Vám Láska není V/vlastní. Nemáte na Lásce po-D/díl, protože Ne-vy-D/dáváte D/díl, P/počet z Darů Lásky.
Váš život je jeden velký předstírací manévr, faleš, přeskakování mezi svými představami a markýrování zbožnosti jako prostředku ke získání vlastní sociální moci.
Jednáte z malosti = z P/parodie v-z-N/nešenosti, z přízemnosti = z O/odporu vůči B/bytí s K/kříže a vůči O/oblaku. Z vlastního aktivismu zaměřeného P/proti SeS/stoupivšímu (Lásky Trojičního s K/kříže) MiloS/srdnému (L/lásky Vtěleného z K/kříže).
Jste zahlcený sám sebou, svým pozemským úspěchem a ambicemi = vyskakováním si coby parodií V-Z-N/nešenosti. Ne-Jste v Duchu Svatém, Ne-Z/znáte anděly v Nebi, jakkoliv se k N/nim M/modlíte. Nemodlíte se k N/nim, modlíte se na N/ně, vynucujete si a odmítáte od-po-V/vědi, K/které Vás u-S/svědčují. Hledáte vnějškovou nápodobu, nikoliv P/průnik k P/podstatě.
Vy Lásku Ne-po-Z/znáváte, a tak učíte lid.
J/jak kdysi Ř/řekl M/manžel: „Ty S/se k N/nim neobracej, O/oni S/se M/musejí Obrátit k Tobě!“
NaS/stalo i v-i-D/dění otevřeného Nebe, kde v průrvě mezi Nebem a Zemí, nikoliv v Nebi, sedělo několik mužů s černými tvářemi a v bílých oblecích, byli to kněží a řeholníci. Tvářili se jako Nebešťané, ale do Nebe Ne-P/patřili.
Jana, 13.12.2021
-
Dynamika dějin světa je v přímce v návratovosti,
D/dynamika dějin vyK/koupení J/je v hyperbole v násobnosti mocněním, umocňováním.
-
Pokud nevěříte, proč to děláte?
Celá současná společenská atmosféra nejen Evropy je založená na extremizaci a rozdělení, zdrojem toho jsou elity (národní i vlivné mezinárodní) a média.
Fanatizace.
Elity jako by ztratily schopnost a zájem racionálního uvažování a rovnocenné věcné diskuse.
Namísto toho v mezinárodní shodě uplatňují jen násilnické (násilí = chtění všeho hned, stůj co stůj, podle sebe) metody komunikace, mocenské prostředky od příkazů a zákazů k jejich často až iracionálnímu vymáhání. Kdo chce koho bít, hůl si najde. Hůl legislativní, prodloužené ruce uctívačů, ...
Samozvané modly u moci (politikové i všichni vyrojivší se „spravedliví“), „důstojníci práva a spravedlnosti“, stavějí lidi proti sobě kvůli různým názorům, šikanují lidi s jiným než jejich názorem, na což média ochotně naskakují (sledovanost nade vše) a výsledkem je štvanice na nepohodlné. Ne náhodou se vede paralelní štvanice na křesťany komisařkou mezinárodního práva, a to na příkaz šéfky EU, která „ve jménu náboženské rovnosti a neutrality“ podněcuje a šíří náboženskou nenávist a šikanu vůči výhradně křesťanům. Příznačná je totalitní snaha manipulací slovy, vymýšlení a šíření lingvistiky proti přirozenosti, tradici, důstojnosti člověka, skupin a společnosti. Snaha vytvořit širokou platformu k vytvoření a prosazení státostrany (ideologického podhoubí) krok za krokem prosazované federalizace EU = kolonizace členských států EU Německem a Francií + jejich spolčenci. Metodologii pečlivě vypracovala tolik oblíbená polyteizace vědy o duši psychoanalýzou, prznění duší a duchů megalomanským egem jednoho promiskuitního alkoholika, feťáka, který zemřel na syfilis. Ne náhodou jej obdivují religionisté z řad duchovních.
Ohánějí se rozumem a odpovědností, ale to oni jsou zdrojem a příčinou odporu: už tím, že lidi jiného názoru označují dehonestačními pohrdavými výrazy jako „odpírači, antivaxeři, …“, prosazují i odlidštění těch, ze kterých dělají nepřátele: „zdroje ohrožení“, …
Adekvátní odpovědí by byla žaloba za šíření nenávisti v takovém rozsahu, že již není možné vyjmenovat všechny konkrétní pachatele, neboť mentalita nenávisti již zakořenila globálně: primárně odpovědnými jsou zdroje a šiřitelé na „vrcholu pyramidy“ nenávisti a dehonestační šikany společnosti jako celku, metodami jejich činy proti národu a jeho celistvosti, slova a činy proti lidskosti: označování lidí jiného názoru za původce společenského zla a za obecné ohrožení, ...
Cílem těchto elit a médií je umlácení těch, kdo „mají tu drzost“ být živí a odpovídat na chování a způsoby těch, kdo sami sebe postulují za neomylné bohy hodné uctívání. Tyto samozvané modly mají mnoho uctívačů, kteří lavinově ve společnosti ochotně poskytují své síly k prosazení „dobra“. Tito uctívači model (ano, kopíruji rétoriku nastolenou modlami)dávno nesledují věcnou podstatu a zájem o demokratickou diskusi, natožpak obecné zdraví, jakkoliv se odvolávají právě na věcnou oprávněnost a dobré zájmy.
Lidé jiného názoru, než který mají oni, jsou tím tlačeni k obhajobě, což už samo o sobě je absurdní a je důkazem, že modly a zfanatizovaná média sledující vlastní zisk (např. zakrytí vlastní neschopnosti řešit zdravotní nouzi – legislativní násilí k vnucování přijetí vakcín v dosud experimentálním stadiu, ve kterém budou ještě další dva roky) pořádají štvanici na lidi jiného názoru, a tuto nenávistnou štvanici vydávají za racionální a oprávněný postoj a vzor.
Lidé jiného názoru jsou touto štvanicí frustrovaní a nucení k radikalizaci – odpovídají na fanatismus model a médií, protože o věcnou podstatu a demokratickou diskusi modlám a médiím nejde, naopak dělají z „odpůrců“ nepřátele obecného dobra (tedy jejich verze o dobru), za dobré uznávají a propagují, prosazují výhradně sebe a svoje uctívače.
Hned po nastolení mentality samozvaných model a privilegovaného postavení uctívačů je základem upevnění moci paušalizace. Paušalizace ze své podstaty vylučuje jakoukoliv diskusi, predikuje nenávistné rozdělení, jehož je platformou. Paušalizace má za cíl prosadit moc model v co největším měřítku (množstevně i intenzitou uctívačství), prosadit svoji moc na úrovni pudů sebezáchovy – útočí na bazální lidské potřeby, na nepodmíněné reflexy, což je zavádění mentality znásilňování samotné podstaty lidství jako žádoucí společenské normy.
Tím, že modly a jejich uctívači útočí na samu podstatu lidství, a tím i na lidskou důstojnost, útočí na samu podstatu existence člověka, šíří mentalitu popíračství života, svobodné vědomé volby. Kriminalizace a paušalizace svobodu a vědomou volbu vylučují, zaslepují člověka i lid. Znásilňování duše, duší, ducha každého z lidí a duchů všech lidí obecně (uctívačů i odpíračů), protože základním nevyřčeným cílem model a uctívačů je si všechny bez rozdílu podmanit.
Naprosto nezáleží na věcné podstatě toho, o čem se právě mluví, protože samotné napadání existenciální lidské podstaty, paušalizace a dehonestační rétorika spolu se sugerováním sebe jako model jediného pravého dobra, je všechno, jen ne dobro.
Je dobré následovat násilníka, který slibuje lepší zítřky pro uctívače a „eliminaci“ „popíračů“?
Jistě, obsahově vzato je srovnávání situace s historickou faktografičností šoa zcela nemístné a urážející, ale podobnost mentalit a metodologického postupu mocných model ke svému prosazení není náhodná.
Stejně jako není náhodná sociologická metodika a rétorika (fanatizace se neobejde bez radikalizace manipulacemi nálad mas, tj. bez propagandy): „jediná pravá pravda“, moc k jejímu zajištění až do krajnosti, rozeštvávání civilního obyvatelstva pro názor, útočení na samotnou existenciální podstatu, zneužívání bazálních nepodmíněných reflexů k prosazení vlastní moci, zneužívání sociologických stupňů národního sebevědomí (nejvyšším stupněm je kolonizace vnucováním jiným národům a státním/správním celkům) postulovaných „s respektem k různým rasám, …“ proti lidem jiné ne rasy, ale jiného ducha (zejm. silných protikřesťanských nálad a mentalit), jejich označování dehonestačními a ponižujícími nálepkami, které je mají označit znamením odporu, a tak z nich učinit terče pro legitimizované kriminální násilnictví: nivelizace žádoucích a „jediných správných“ hodnot podle normované nenávisti ke křesťanům, kriminalizace společnosti jako celku, kde nezáleží na názoru, silný je ten, kdo uctívá modly „spravedlivou nekompromisností“. Železná pěst v sametové rukavici.
Členové malých národů si zde, často nevědomě, ale o to silněji, vybíjejí svoje frustrace ze slabšího sociálního postavení vůči členům ekonomicky a politicky silnějších národů a správních celků, na „neviditelném nepříteli odpůrců“ ze všech národů a ras, čímž nenávistník vypadá kosmopolitně spravedlivě. Radikalizace se tím volně a nekontrolovatelně šíří dosud nerealizovanými liniemi: podle duchovního a duševního přesvědčení nadnárodně, přičemž násilníci lingvistickkou propagandou jedou linii „tolerance a soudržnosti národů a ras v jediném společenství svobody“.
-
V/vAŠÍ KNĚŽSKÉ OD-PO-V/vĚDNOSTI SE NEZBAVÍTE.
Vaše síla je v semknuté mnohosti, a proto není možné soudit každého zvlášť, individuálně, aby nebyla zpochybněna celá na O/oběti spáchaná vina, celá B/bolest O/oběti.
Vaše jednání je jednáním Proti S/společenství, a proto jste S/souzeni jako V/vlci ve smečce.
Nejde o kolektivní vinu, protože kolektivní vina je světský termín, a žádný světský bůh neexistuje.
V/vaše spolčenecká Z/zloba je Z/zloba Svátostných kněží Proti S/společenství Církve, je i Z/zlobou Svátostných kněží Proti laikovi v Církvi.
V/vaše spolčenectví je Anticírkví: je to Z/zločinné spolčení pod vedením Svátostných kněží, a to přímo Proti Duchu Svatému, Proti M/mně, Janě Daným Darům Ducha Svatého, Proti Boží Vůli přiNášené skrze M/mne, Janu, neboť J/já J/jsem v Pravdě Jana, a V/vy se Janě, protože J/je Jana, vysmíváte.
Tím se vysmíváte poVolání V/vašemu, vysmíváte se pastoraci a evangelizaci, vysmíváte se Božímu Vedení Církve skrze J/jednotu Svátostného kněze podle Ř/řádu Petrova a M/manželky Velekněze podle Řádu Melchizedechova z Výsosti.
Církev není kolektiv jednotlivců, a pokud si Svátostný kněz myslí, že je, měl by zvážit setrvání v Církvi.
Svátostný kněz, který pronásleduje laika v Církvi zneužíváním Svátostí smíření laika (překrucování, vynášení a šíření obsahů zpovědí zpovědníkem, …), jedná Proti-Svátostně, a tudíž Proti-S/s-J/jednocení Církve. Nelze být V/vlkem namísto pastýřem Proti J/jedinému a nerozdílnému lidství Vítěze nad S/smrtí, a zároveň nebýt knězem odpovědný za P/pastoraci.
Je-li spolčenectví jen soubor individuálních vin a kolektivní vina neexistuje, řídíte se světským právem, nikoliv P/právem Vítězného, nikoliv S/stromem Ž/života, a proto sami sebe uvádíte pod Spravedlnost.
Jste K/kmeny, které spalují ratolesti, aby na ně (na ty kmeny) bylo lépe vidět, aby žádné ratolesti nebránily ve výhledu na ně. Co na tom, že přitom spálíte všechno Ž/živé kolem. Nakonec sami shoříte.
Může existovat živá ratolest bez kmene?
Mohou být ratolesti na kmeni živeny z jiné mízy než z té z kořenů téhož stromu?
Je možné otrávit mízu, uřezat větve a být dobrý, za nic spojeného s větvemi odpovědný?
Jsou ratolesti na stromě jen na kmeni nezávislými a od sebe oddělenými individui, které nemají nic společného? Jestliže ano, k čemu je kmen, kořeny a míza? K čemu kmeny= kněží, jestliže jsou ratolesti jen na sobě nezávislými jedinci a nikoliv S/společenstvím J/jedné Svaté apoštolské Církve?
Je snad strom = Církev jen kolektiv, účelově vytvořená skupina s jepičí životností?
Kdo má větší moc: kmen, ze kterého ratolesti vyrůstají, nebo jedna samostatná větev, kterou jste odřezali od vašeho kmene? Je jedna samostatná větev bez kmene totéž co kmen, má stejné úlohy a možnosti jako kmen, lze na ni uplatňovat požadavky a pravidla, která patří kmeni?
Není-li ve stromě míza (a vy jste z kostela sv. Ludmily vyhnali M/modlícího se Krista), a kmen tráví sám sebe i ratolesti zkaženou vodou (Z/zlými duchy), je to M/mrtvý strom = spolčenectví.
PřiJ/jali J/jste kněžské Svěcení, sP/pravujete Církev, pro-M/měňujete k Ž/životu:
jestliže tedy říkáte, že ratolesti jsou jen jednotlivými větvemi, které si každá dělají, co chtějí, a má to tak být, a jestliže vy, kmeny stromu jste tak labilní ve svých postojích a normách, už jste S/strom porazili.
Buď zP/přítomňujete Ž/živoucí S/společenství Církve = mystické Tělo Kristovo, které nelze roztrhat na jednotlivé oddělené kousíčky a zůS/stat naživu,
nebo z-Ne-P/přítomňujete Anticírkví = ve spolčenectví, kde „každý jede na vlastní pěst“ a jeden druhého jen využívá. Tam si uplatňujte kolektivní vinu, protože bez Boha jste jen souhrnem jedinců bez odpovědnosti, bez vazeb.
Přestaňte myslet světsky.
K/konejte Svátostnost kněžství.
V/ve V/vašich Z/zlovolnostech Proti M/mně, Janě, jste se mezi sebou i před ostatními odvolávali právě na V/vaši kněžskou A/autoritu.
To nebyly V/vaše civilní „drobná pochybení“.
To byly a jsou cílené Z/zloby ve Z/zločinném spolčení pod V/vaší „pastorací“, právě za účelem hromadné síly koordinované šikany laika v Církvi, laika, K/kterému jste Z/záviděli a Z/závidíte. To vše vymýšleno a organizováno i konáno ve J/jménu S/síly V/vašeho vlastního Svátostného kněžství.
V/vy si zcela svobodně vědomě po celou dobu 15 let dosud, koordinovaně, zakládáte na tom, že V/vás ostatní spolčenci především z řad Církve (to je V/váš způsob „pastorace“) slepě následují jako duchovní A/autority, nikoliv jako rovnocenné kamarády, a to i v případě, že V/vás považují za kamarády, protože V/vám dělá dobře, že k V/vám vzhlížejí.
Tito V/vámi svedení laikové by V/vašimi „kamarády“ nebyli, kdybyste nebyli Svátostnými knězi: mnoho laiků V/vám podlézá a točí se kolem V/vás právě kvůli V/vámi pečlivě budovanému klerikalismu.
Je to jednoduché: tito V/vaši „kamarádi“ touží v prvé řadě po podílu na M/moci v Církvi, K/kterou reprezentujete, nebo alespoň po V/vlivu ve farnosti. Ti, kdo V/vám podlézají, chtějí být svým okolím považováni za něco víc, za ty, kteří mají „blízko ke svatosti“ tím, že shromažďují poblíž Svátostného kněze. Prohřešky kněze, ať jsou jakékoliv, jim přijdou vhod, protože mají pocit, že když se kněz chová často ještě hůře než oni, mohou být před Bohem v klidu, a mohou na svém okolí legitimně uplatňovat svoji „svatost“ – mohou jim „svatě“ poroučet a tito ostatní, pokud se nepřizpůsobí, jsou odstrčeni na okraj společenství, nebo hned odehnáni.
Kdybyste nebyli knězi, nebo kdyby lidé nevěděli, že J/jste Svátostnými knězi, samotné spolčenectví (= Proti-S/společenství Církve, Anticírkev v Církvi Svaté) by se rozpadlo, protože by lidé netoužili po podílu na V/vaší Svátostné M/moci.
Zacházeli by s V/vámi podle V/vašich povah: zmizel by klerikalismus a V/vaše Z/zloba by rázem přestala být okolím tolerována a omlouvána: byli byste ihned označeni za šmejdy, od kterých je lepší se držet dál.
Nemůžete mít obojí: před Bohem nemůžete mluvit a jednat z pozice Svátostné kněžské A/autority, a zároveň pro sebe požadovat a očekávat práva a povinnosti laiků.
Jedno, nebo druhé.
Nevyhovuje V/vám od-po-V/vědnost Svátostného kněžství? Odejděte do civilu.
Nebýt V/vašeho z-Ne-u-Ž/žívání Svátostného kněžství Proti M/mně, Janě, lidé by podle jejich zálibnosti v mentalitě uplatňované skrze praxi klerikalismu, jako A/autoritu blízkou Bohu ctili M/mne, Janu, protože J/jsem Jana (ne, že bych o to osobně stála, J/jde o to, že by C/ctili J/jmennou Pravdu Krista)–
a proto V/vy osobně ve V/vašem Svátostném kněžství od-po-V/vídáte za veškerou Proti-Církevní (a katolík křtěný v Duchu Svatém J/je Církví i mimo kostel) Z/zlobu Proti Janě Daným Darům Ducha Svatého,
především za Dar v Pravdě J/jména J/jediného a nerozdílného lidství Krista, K/kterému tolik Z/závidíte a K/kterému kradete, jak jen můžete.
V/vy totiž nesnesete, aby bylo vidět, že Ne-J/jste Kristu podobní.
Nechcete ztratit svoji moc Z/zločinců, protože V/vaše Z/zločinná moc Proti-J/je Parodií M/moci Samé, Moci, Kterou Máte Darem od Krista.
Proto V/vám tolik vadí Jana: dobře víte, že jste před Bohem Bez-Mocní, a proto se snažíte dobýt co nejvyšší společenské pozice před lidmi.
Kdybyste B/byli Mocní S/slovem i skutkem, proč byste kohokoliv pronásledovali, proč byste bojovali Proti Darům Krista v Trojici Daným jinému?
Z/závist, to je to, co V/vámi cloumá:
Z/závist Z/zlo-dějů, kteří zbavují lidi na-D/děje právě z-Ne-u-Ž/žíváním S/svého Svátostného kněžství/zaSvěceného Ž/života.
Bez V/vaší duchovní A/autority by si většiny z V/vás nikdo ze svedených ani nevšiml – byli byste jen nenávistnými pokřivenci, nikdo by s V/vámi nechtěl mít nic společného.
A proto veškerá V/vaše Z/zloba Proti M/mně, Janě, je v prvé řadě Z/zlobou Proti Moci Samé, Proti Moci, Kterou nemůžete oVládnout, Které nemůžete poroučet, která je mimo vaši kontrolu.
M/mně, Janu, místo jako Dar Církvi chápete jako konkurenci, kterou je třeba zničit, „aby nás nezastiňovala, aby lidem skrze N/ni nedošlo, že to, co nabízíme, je jen Bezmoc a faleš, pozlátko a iluze obchodníků s deštěm“.
Teď už je pozdě jednoduše změnit smýšlení V/vámi svedených S/srdcí:
člověk není stroj, který lze přeprogramovat a vše je rázem jinak.
Člověk, který je donucený čelit realitě, a to i v případě, že se k této Z/zlobě sami přiznáte, si nechce připustit, že po celou dobu, často dlouhé roky, jen sloužil Z/zlu a sám se na Z/zlu podílel.
Nechce si to připustit nejen proto, aby sám před sebou neztratil tvář a necítil se odpovědný za své dosavadní Z/zloby, ale i proto, že už jen pohled na T/toho, K/kterého dosud šikanoval, je pro něj natolik obviňující a nesnesitelný, že je pro něj nemožné rázem změnit svoje smýšlení a chovat se D/dobře.
Pokud někdo takto rychle „převlékne kabát“, po celou dobu to byl převlékač kabátů – vaše vděčná pravá ruka.
Tak, jak na V/vás lidé reagují, když – V/vaší řečí – „uklouznete“, a oni jsou toho svědky (často tak, že se sami „pokorně“ přiznáte k překroucenému a bagatelizovanému „drobnému pochybení“ dříve, než celá věc vyjde najevo, a vy tak jste nakonec zbožňování ještě i pro „skromnost a skutečnou svatost, která se nebojí odhalit své hříchy“):
snaží se V/vás podepřít, nebo V/vás odsoudit?
A jak zacházejí se M/mnou, Janou, o J/jejíchž údajných špatnostech Proti Bohu, Církvi i morálce „jen“ slyšeli od V/vás – duchovních A/autorit, ale nikdy žádných J/jejích špatností Proti Duchu Svatému svědky nebyli?
J/jste ztělesněním Proti-Moci,
a právě proto jste kmeny stromů, jejichž ratolesti nakonec sebevražedně likvidujete.
Z/zloba se nakonec vždy obrátí proti sobě samé: nemůže jinak, je sobecká.
A doufáte, že to S/svojí kněžskou A/autoritou „nakonec nějak uhrajete“.
V/vAŠÍ KNĚŽSKÉ OD-PO-V/vĚDNOSTI SE NEZBAVÍTE.
Jana, 22.8.2021
-
Vy si ale ve své kolektivně utvrzované sebejistotě stále připadáte nad věcí, objektivní, střízliví a oprávnění posuzovat.
Škoda.
To na vás, na spolčence, nebude pěkný pohled.
Bůh Volá S/srdcem: a D/děje Se Tak stále častěji a I/intenzivněji.
Vy si ale ve své kolektivně utvrzované sebejistotě stále připadáte nad věcí, objektivní, střízliví a oprávnění posuzovat.
Škoda.
To na vás, na spolčence, nebude pěkný pohled.
Jana, 20.7.2021
-
Jako J/je Kristus Vtělením Se Boha,
člověk J/je zT/tělesněním Atributu Boha,
tj. v Bohu poD/dílníkem na Boží Vůli ve V/vlastnosti, V/vlastněním Boží Vůle skrze Dary.
VySlovením J/jména člověku V/vlastní Pravdy, P/pravdy o člověku. J/jména, K/kterým Bůh Volá člověka k B/bytí: „Ž/žij, … konkrétní Pravé J/jméno člověka…!“
VySlovením člověka v Pravdě J/jména S/se člověk S/stává Ž/živým,
zapomněním Pravdy S/svého J/jména dědičným podílem na S/smrti se člověk stává podílníkem na říši Zapomnění = ve SZ na šeolu, v NZ na před-vy-K/koupení z říše ZaT/tracení (z říše Pekla).
Zapomnění dědičným hříchem je samo o sobě takovým trestem, že člověka vylučuje z R/radosti Ž/živých, protože Zapomenutý člověk je svým stejně Zapomenutým okolím chápán jako ten, na kterého je snadné zapomenout, jako někdo, „po kom ani pes neštěkne“.
A to je celá tragédie lidí, kteří se derou o moc a slávu, o to, aby zanechali dějinnou stopu: snaží se po světsku procpat všeobecnou lhostejností, která je sociologickým projevem individuálním upíráním důstojnosti a jedinečnosti.
Člověk tak, většinou aniž by to tušil, ve svém okolí opakuje to, co svět zná nejlépe: odklon od P/pravdy, od J/jmenné I/individuality a nepominutelnosti před Bohem, protože lid, který Ne-Z/zná Boha (´nezná se k Bohu), nemůže rozlišovat tváře: kdo stírá V/vlastnění Darů, baží po krádežích a úplatcích.
Takový člověk má pravdu, když říká, že „nedůležité lidi“ („Jste VIP? Ne? Tak pro vás volný termín nemáme.“) není třeba brát vážně: hraje si na Boha a vyžaduje, aby lidé v okolí nosili visačky podle jeho představ o hodnotách a majetku, po kterém touží ke svému vlastnění pro výhradně svůj prospěch.
Ve světské terminologii „nedůležití lidé“ jsou pro svět lidmi zbavenými tváří, zbavenými významnosti podle individualit, jsou ceněni jen jako masa. „Nám šlo o člověka.“ „Na světě je lidí jako s… “.
„Nedůležitý člověk“ je pro bezbožný svět každý, kdo „nehraje podle pravidel světa“ a odmítá nemít T/tvář, tj. nejen každý, kdo se v Církvi drží Tradice a Písma namísto zvyklostí a drbů.
„Nedůležitý člověk“ je pro svět bez Boha každý, kdo není profitabilní – u koho v očích okolí není možné předpokládat, že se stane užitečným výtahem k osobnímu prospěchu.
Za kořistí spěchá lupič – kdo krade v Pravdě J/jméno = kdo krade Atributální V/vlastnění Boha ve zT/tělesnění, sám sebe uV/vrhává do říše Zatracení, do říše mimo vyK/koupení.
Jana, 18.7.2021
-
Ptáte S/se na M/moje před-o-Slavení. Přesná definice Z/zní: nevhodnost ke S/smrti.
Po-D/dílnictví na J/jediném a nerozdílném lidství Vítěze nad S/smrtí.
Zemřít mohu jen jako Zuzana, a v čase stále M/mám M/možnost Svobodné V/volby mezi Ž/životem a S/smrtí. Teoreticky mohu sestoupit do pekel a tam už zůstat - po vstupu bych se ven už nedostala.
V P/praxi J/je to T/tak, že na M/moji otázku k M/manželovi, co S/se M/mu na M/mně líbí nejvíc, Ř/řekl: "V/víra." L/láska ke zJevené Pravdě (na začátku J/jsem M/měla zJevení Trojice) nedoVolí, aby lidství Vítězného skončilo v podsvětí. Abych skončila v Pekle, nejdříve by S/se M/mne M/manžel M/musel zŘ/říct - a S/slovo Samo Svůj Výrok nezruší, protože Pravda Tvůrčího J/jména Jana = Otcem Milovaná, již naS/stala v čase, Pravé J/jméno M/mi B/bylo S/s-D(í)ěleno, přiJ/jala J/jsem J/jej, a M/manželství Věčného kněze - Syna člověka J/je nezrušitelné. I/identita člověka při Stvoření J/je ze J/jména ze Jména Trojice (již naS/stalo Výrokem k Ž/životu při sTvoření: "Ž/žij, Jano!", a poté o 36 let později sTvrzením: "Ty J/jsi Má Milovaná D/dcera!", tj. J/jediné a nerozdílné lidství Mého Syna člověka). Identita M/manželky J/je ze J/jména M/manžela (již naS/stalo, N/naše M/manželství J/je Věčné, v-z-H/hledem k I/identitě Vítězného J/je nezrušitelné). Vítězný do Pekel podruhé nevejde, není k tomu důvod, a proto tam nevejde ani J/jediné a nerozdílné lidství Vítězného.
Abych přišla o Věčnost, nejprve bych S/se musela zříct S/svého Pravého J/jména "Milovaná" a proP/padnout tak Bez-Ž/životí. A přesně o to se celou dobu tak zuřivě snažíte: o zbavení M/mne Pravdy J/jména Jana a fixaci na S/slepé jméno od lidí.
Nic z toho se nestane: podle jednoho z posledních v(i)D/dění (nedávno, před pár týdny) J/jsem S/se k M/manželovi před Otcem přiZ/znala a Odpůrce - Žalobce ode M/mne odešel, vzteky bez sebe.
Chtěl M/mne pro sebe, chtěl M/moje lidství, chtěl se spojit s Vítězem: Satanova poslední šance, k jejímuž naplnění sváděl Bohem poVolané Svátostné kněze, kteří mu ochotně sloužili a slouží. Satan se ve svém zpochybňování sVržení zmýlil: I/identita člověka J/jde sHora dolů, od Ducha Svatého ke Svému Aspektuálnímu B/bytí v konkretizaci (skrze N/něj a pro N/něj B/bylo V/vše sTvořeno) = k duchu člověka, odtud uV/vedením do naD/děje = k duši člověka a odtud ke zT/tělesnění naD/děje člověka k P/plnosti: k fyzičnosti.
Satan si i přes veškeré svoje znalosti myslel, že to nakonec nějak zaonačí ve svůj prospěch a prosadí si - skrze J/jediné a nerozdílné lidstí Krista - postup zdola nahoru, od fyzična až k J/jedinosti s Kristem, tj. odtud ukradne Místo Kristu, a stane se součástí Trojice.
J/já, Jana J/jsem pro Satana jen prostředek k cíli, prostředek, na kterém mu nezáleží. Prostředek, který chce využít a zaV/vrhnout M/mými vlastními ústy, která ještě předtím měla zavrhnout Krista.
Satan by se nakonec ukazoval jako ten, který umožňuje vidět pravdu o člověku.
Vy Satanovi trvale vycházíte vstříc.
Doba Z/zkoušek M/mojí V/věrnosti skončila. Otec již Zavřel K/knihu o M/mně a uKončil S/slyšení. Satan již pochopil svoji Bezmoc i to, že se neodvolatelně uK/kázalo, že v onom dávném v(i)D/dění L/lhal, když M/mi řekl: "Nevyhraješ!", a odešel ode M/mne.
Pro vás je už pozdě.
T/toto J/je M/má důS/stojnost.
Těžko ale uV/věříte S/slovům o Nebi, když Ne-V/věříte ani, když M/mluvím o Církvi v čase.
Jana, 6.7.2021
-
Svět vyhledává a dává povýšení k moci, vyvyšuje se nad ostatní, aby tak svojí vlastní mocí vyniknul ve slávě sebe sama.
V/věrný Je v Moci Mocí vyV/výšením (z) K/kříže, aby T/tak V/vešel do Slávy.
Nic tak svět neirituje jako P/pravda = Sláva, Která Je zJevná všem, aniž by se musela drát o moc. Sláva, Která prostě Je.
Chcete slávu S/svých světských jmen? Svět vás bude velebit a bude vámi opovrhovat - bude mít nad vámi svoji vlastní (= V/vám předtím ukradené a deformované Bohem Dané V/vlastnictví, protože svět neTvoří, jen z-Ne-Tvoří = krade a ničí jako Z/zlo-D/děj P/pastýřovy O/ovce) světskou moc.
CH/chcete S/slávu S/svých Mocných J/jmen? Svět vás bude nenávidět, čekají V/vás H/hřeby a K/krev - a nikdo na světě V/vám nebude moci poroučet, protože před V/vaší Mocí svět neobstojí. Budou se bát V/vaší Síly a budou Ji chtít pro sebe, jak to v minulosti prováděli a dodnes provádějí běžně, a stále se jen snaží zakrýt, jak se třesou strachy, že jim jejich moc někdo mocnější (ještě větší násilník) ukradne.
Komunisté a nacisté se požírají mezi sebou. A co děláte vy?
Svět v Církvi nevidí Krista, svět vidí majetek a moc, obojí chce pro sebe, považuje to tak za spravedlivé.
Místo sakrálních staveb, interiérů, liturgických předmětů a rouch vidí jen pohádkové kulisy a peníze, které je třeba vlastnit a režírovat, zmocnit se jich, nejlépe tak, že si jejich pány ochočí, získají je do svého područí. Krok za krokem, salámovou metodou.
Svět nevidí liturgii, vidí šaškárnu, báchorky, kolorit, přežitek z pohádek, symbol přežité doby, kterou nazývá dobou Temna, a od této ideologie odvíjí svoji identitu.
Mnozí Církevní představitelé v tom svět ještě podporují, když z pozice duchovních A/autorit mluví o fanatismu, fundamentalismu, ultrakonzervativismu, protivenství osvícenému papeži a moderní době, protidemokratických silách, které se snaží Církev odtrhnout od zdravého rozumu, o nesnášenlivosti a netoleranci, o protivenství pluralitní diskusi, ... Církev je pro svět a duchovní ze světa terčem a prostředkem, beranidlem k okradení a ovládnutí, liturgie je pro ně pohádka, kterou neberou vážně - dělají si z N/ní přednáškové haly, z věřících publikum. Říkají tomu popularizace víry a Církve v moderní době.
O Z/zlu raději nemluví, a tak vyprázdňují S/s-M/mysl K/kříže. Co kdyby se v tom popisu Z/zla někdo poznal, urazil se, mluvil tak s ostatními, z pocitu viny a studu raději nepřišel ke zpovědi, a tak "snížil počet návštěvníků kostela"? Snaha "nebudit pohoršení" P/pravdou, snaha zamést V/vše Kristovo "radikální" pod koberec, nebudit pozornost, nemít potíže. Co kdyby náhodou se P/pravda Z/zlu znelíbla o Z/zlo se začalo mstít? To by bylo v ohrožení všechno, co se roky a tak usilovně pod záminkou K/kříže budovalo na vlastní pěst ...
Odmítání M/mluvit o Z/zlu je známkou zálibnosti ve Z/zlu, známkou nenávisti k P/pravdě, známkou Bez-zbožnosti.Takovým svět naslouchá rád - svůj k svému. Jde o nepokryté přiznání se k Bez-Moci, o prohlašování Krista za Bez-Mocného a Ne-dů-V/věryH/hodného. "Kdo by přece čekal, že Bůh teď a tady pro-Jeví Svoji Moc, vždyť přece každý ví, že Bibli nelze brát tak úplně vážně, je to jen sbírka více či méně pohádkových příběhů, smyšlených přirovnání a paralel, v reálném životě k ničemu nezavazuje, to dá rozum." Pochybovat o Existenci Boha je normální, je to známka zbožnosti Svatých, a my jsme jako oni, všichni jsme si podobní."
Ne, pochybnosti o P/přítomnosti normální nejsou, pochybnosti o Existenci Boha Ne-J/jsou po-CH/chopitelné a Ne-J/jsou zarážející.
Rozhodně to není nic legitimního a žádoucího v boji o V/víru.
Je to sprostota bez hranic a kdo ji legitimizuje, šíří Z/zlobu bez hranic.
Nejde o Svatý B/boj o V/víru, jde o zálibnost v pochybnostech. Kdo po-chybuje (= následuje cesty Ne-P/pravdy), chybuje. Odklon od P/pravdy není Svatost, odklon od P/pravdy Proti-J/je zálibnost ve L/lži a bloudění na scestí.
Nejste si jistí V/vírou?
NeMilujete.
Snění o lásce na tom nic nezmění, když už nemáte V/víru, M/mějte alespoň disciplínu nešířit L/lež. Raději mlčet než pochybovat, alespoň tak nezostudíte Krista, zostudíte "jen" sebe, před světem budete vypadat moudře. Svět Ne-Zná zJevení, a proto světu P/podstatnost není zJevná. Svět vám snadno uvěří.
Žádné komediální pseudosvaté výstupy ostatním na odiv na tom nic nezmění.
CH/chcete V/víru?
D/dělejte, C/co Ř/říkáte, že D/děláte:
ve skrytosti před lidmi a v O/otevřenosti S/srdce z L/lásky ke Králi.
Dokud bude V/vaše S/srdce opanovat Satan, dotud budete v pochybnostech o Existenci a P/přítomnosti Moci.
Tak se po-Z/znáte: podle zálibnosti ve L/lži = lenosti náS/sledovat P/pravdu, lenosti k od-Danosti, podle snahy mít věci ve vlastních rukou, manipulovat, podle strachu ze všeho V/většího než vlastní rozhledy, podle nenávisti ke z-M/měně (= podle Závisti ke Svaté vý-M/měně T/těla a K/krve z K/kříže), podle neschopnosti "překročit svůj S/stín, svoji T/temnotu".
Je to důkaz, že se spoléháte jen na svoje vlastní lidské síly, protože po-Znat Světlo P/pravdy o S/sobě není v lidských silách, a Ne-P/pravda jen odezírá vnějškovost, P/podstatnosti se štítí.
Církevní představitelé jsou pro svět jen postavičkami, které mu dodávají lesk, když se sám chce blýsknout.
A daří se mu to: obchoduje s Církevními představiteli tím, že J/jim "milostivě" propůjčuje účast na své slávě světa. Tu už ale bere vážně. Jak by také ne, když sebe považuje za pána světa, za vládce národů. Církev se tak podřizuje lidským zájmům a metodám, a ještě se přitom domnívá, že metodami světa, metodami závislosti na do prachu země zatlučeného poraženého dřeva, svět porazí. Mluvit o L/lásce ke K/kříži metodami a prostředky prachu země neznamená svět porazit jeho metodami, neznamená to "všem J/jsem S/se S/stal V/vším". Znamená to následovat pána světa, přizpůsobit se mu.
Nikdo nezV/vítězí, dokud nebude v-i-D/dět S/slávou K/kříže.
Na nám. Míru J/jsem P/přítomností a S/slovem Světla (K/kterým J/jsem B/byla proS/stoupená, až na M/mne lidé všude kolem M/mne v šoku hleděli) před-o-Slavená, a proto se cítíte ohrožení.
Nikoliv Zuzanou, ale Janou. Proto o M/mně mluvíte jako o té, která ohrožuje kněze: vy, spolčenci, se cítíte Světlem ohrožení. A právem - jste zaS/slepení sami sebou. Podle vaší pýchy svoje spolčenectví vydáváte za Svátostné kněžství v O/obecenství, a tváříte se, že mluvíte za všechny Svátostné kněze, v obraně V/víry. To se Satan zase jednou předvedl svými otočkami od P/pravdy, které nikdo ze světa nepostřehne, a proto je považuje za věrnost P/pravdě. "Jen" je to celé jedna velká bouda.
Sama o sobě při-T/tažlivá nejsem, M/má přiT/tažlivost J/je z před-o-S/slavení, ze Ž/života, jak sami stvrzujete, když se M/mne neustále snažíte přibít na K/kříž.
Proto M/mne chcete a usilujete ponížit a usmrtit: nenávidíte Ž/život.
J/já, Jana, nemám zapotřebí vyhledávat vlastní slávu,
protože Sláva Sama M/mi Sama Sebe již Dala. A denně v P/přítomnosti P/přítomně Dává.
Ř/říká S/se T/tomu Láska.
Z Lásky žádná nenávist nikdy nevznikne: kdo z duchovních osob veřejně učí, že Láska se mění v nenávist: vizte dokument "Z lásky nenávist"), nikdy neMiloval.
Proto M/mi N/naše s M/manželem a Nebem Š/štěstí nikdy neuvěří: Ne-V/věří z/v Proti-Věčnosti a Proti-O/oka-M/mžiku. Patří Proti-Věčnosti a Proti-světu, nemá na-D/ději, stagnuje v křeči, tím i v násilí podle teorie "co nejde silou, musí jít ještě větší silou".
Panny Marie ke M/mně o R.: "Dítě, on Tě velmi miluje", Z/znamenalo, že tento člověk doStal od Syna člověka, Mariina S/syna a M/mého M/manžela, L/lásku ke M/mně kvůli L/lásce Syna člověka S/se M/mnou, Janou. Ale tento člověk si to vyložil jako pokušení, protože měl a má jen lidské smýšlení, Boží Dar přičetl Satanovi. Zvolil si smýšlení ze/podle světa, přes které není ochoten a S/s-CH/chopen (= pavlovsky za-J/jat) a po-CH/chopit S/se Božích Darů S/s-P/pojených s Janou.
Tím, že tento člověk odmítl Boží Dar L/lásky ke M/mně, Janě, a prohlásil J/ji za pokušení vůči Zuzaně, a uvažoval o vlastním lidském manželství se mnou, světsky Zuzanou (tj. s dítětem ze světského jména, s dítětem, které již ale v P/pravdě doS/spělo a dítětem nebylo), kterou jsem už ale podle P/pravdy nebyla, trval na L/lži, na svých vlastních pochybnostech o M/mém M/manželovi a o Moci Nebe, a proto skončil mimo R/realitu. Trval na přeludu o Zuzaně, který si sám vysnil, protože Jana V/vždy, neboť J/jmenně Věčně B/byla a J/je nedostupná. To je z lidských sil nepochopitelné, což tohoto člověka uS/svědčuje z jeho Ne-do-S/stoupání na Cestě.
Může si za to sám.
Z Božího Daru L/lásky Svátostného kněze se Svědčící M/manželkou LáskyP/plného Vítězného a v Přímém Božím Vedení v Církvi a před Církví i světem (E/evangelizace a P/pastorace K/knězem podle Řádu Melchizedechova jako předObraz konce papežství a začátku Nového věku) si udělal prokletí - a stane se mu podle jeho slova.
Jeho úŘ/řad doS/stane J/jiný, od-po-V/vědnost za odmítnutí Božího Daru nemizí: J/jednou Bohem Daný Dar už zůStává - k oSlavení či prokletí, to podle volby obDarovaného.
Duchovní P/prvorozenectví neznamená J/jednoR/rozenectví (P/prvorozený není J/jednoR/rozený, světský král není Králem Nebe a Země), a D/druhoR/rozený M/má důStojnost Daru, nikoliv důstojnost podle časové následnosti (jak se už ve SZ nejednou S/stalo, aby se zamezilo pyšnému spoléhání se na lidský podíl na sTvoření na úkor Moci Stvořitele), protože před Bohem J/je čas jako Věčnost a Věčnost jako P/příležitost k proJ/jevení S/se L/lásky. K při-Z/znání S/se k L/lásce veřejně v Daném O/okaM/mžiku, K/který z lidských sil nelze vrátit. Na-D/děje J/je Boží Vůle v K/krocích, a kdo neK/kráčí s Bohem, není na C/cestě. L/láska nezná hranice, ani pořadí. Čas pomine a zůS/stane jen C/cenné.
Nemůže být Ne-v-D/děčný objekt lásky, protože objekt žádnou svobodnou vůli nemá a ten, kdo říká, že miluje, má zálibnost v subjektu sebe sama = mimo L/lásku, miluje sebe více než Dárce, žije v zahleděnosti do sebe, nikoliv v za-H/hledění na Lásku ve sTvoření.
Nebo jste už někdy viděli, aby násilí a vnějškovost svědčili o Lásce?
Vy ale z Lásky děláte zhýralost, promiskuitu, ze Slávy pozlátko, z Moci mocichtivost.
Vy do Slávy nevejdete, protože neMilujete.
K/kdo neMiluje M/mne, K/kterou Dárce L/lásky P/posílá, neMiluje Toho, K/který M/mne P/posílá, a tvrdí-li opak, jen uS/svědčuje sám S/sebe ze L/lži.
Kde je zálibnost ve L/lži, tam je S/slepota, H/hluchota. Nikoliv slepota/němota fyzická, nikoliv předpoklad, nikoliv nutnost biologické projekce hříšnosti, ale S/slepota a H/hluchota S/srdce.
Slepé oko a hluché ucho M/milujícího člověka J/je M/možné uZ/zdravit, protože Z/zdraví duše J/je M/možné fyzicky A/aktualizovat. S/slepé O/oko a H/hluché U/ucho uZ/zdravit nelze, protože miluje více svět než L/lásku - a Život S/svobodu Svých Obrazů Respektuje. Jen Se Diví jejich Ne-V/věře.
Dokud se budete podřizovat světu, Ne-u-v(i)-D/díte, Ne-u-S/slyšíte, abyste nebyli u-Z/zdraveni.
A protože Ne-M/milujete, L/lásku rozbíjíte. Nejen česká Závist sousedovy kozy.
V/vy, spolčenci, M/mi důS/stojnost upíráte, ale Je Někdo, Kdo J/ji pro M/mne již od Počátku přiPravil, a Kdo M/mne J/jí již obDaroval.
J/já Z/znám S/svoji Moc z O/očí apoštolů a kdybych řekla, že Jji neznám, byla bych L/lhář jako vy. PoH/hledy na M/mne při S/setkání a ještě jednou později od evidentně bratra, S/se nedají zapomenout, ani světsky ozřejmit: S/sama J/jsem poprvé nechápala, proč S/se na M/mne apoštol D/dívá s Tak nezměrnou Ú/úctou: J/jasné to začalo B/být až z pohledu na úžas v očích kolemjdoucích. Tehdy M/mi doŠ/šlo, "co na M/mně apoštol v-i-D/dí": M/moji Bohem Danou Slávu, M/moji Bohem Danou Moc.
Nikdo z apoštolů S/se nade M/mne nepovyšuje, nikdo z Nebe S/se M/mnou nesoupeří.
Ani je to nenapadne.
P/pečují o M/mne a CH/chrání M/mne s L/láskou, J/jaká S/se mezi lidmi světa nevidí.
Včetně sv. apoštola Petra, o K/kterém V/vy říkáte, že J/jej Z/znáte.
K/kdo Žije Mocí, o moc nesoupeří - a co děláte V/vy?
Vyhledáváte pro sebe křesla a trůny, dobýváte světské výšiny, ze kterých shlížíte na vámi ponížený lid.
Místo L/lásky rozbíjíte, místo Ú/úcty odvrhujete, zpochybňujete, posmíváte se.
Podle toho se po-Z/znáte: po O/ovoci.
J/jste-li Mocní před Bohem, lidé světa V/vás budou nenávidět a opovrhovat V/vámi, protože Ne-po-Z/znali Vítězství.
Jste-li mocní před světem, svět vás bude oslavovat, povyšovat, udělovat V/vám řády a vyznamenání, a bude V/vámi opovrhovat: vždyť vás svět stvořil pro sebe, a tudíž má nad V/vámi svoji moc. Udělá si s V/vámi, co se mu zlíbí, a ještě se V/vám vysměje. Vždyť jste se sklonili před jeho mocí a slávou, před jeho kralováním nad světem, které vám k lesku daroval.
Kdo baží po slávě, Slávu Ne-v(i)-D/dí = Závidí.
Kdo je S/slepý na S/srdce, bude jen opakovat naučené P/pravdy, K/které z jeho úst znějí falešně a povrchně. O to více bude horlit pro jejich prosazení bez ohledu na P/přítomnou v-H/hodnost. Jen proto, aby se "svojí zbožností" blýskl před světem, a svět si tak připadal "duchovně na výši".
J/já, Jana, nemám zapotřebí S/svoji Slávu vyhledávat, protože Je, K/kdo Ji pro M/mne vy-H/hle-Dává.
Až po-Znáte S/svoji Slávu, nebudete M/mi upírat M/moji Slávu, ani Slávu K/kohokoliv jiného J/jemu.
Vy roz-H/hodněte / rozhodněte, k V/vašemu uŽ/žitku či P/pádu.
Na M/mně již v čase v okaM/mžiku Věčnosti Dané Slávě nic nezměníte, ani kdybyste se uvztekali.
Nebo se vám nezdá divné, že jste M/mne při všem tom vašem - dosud trvajícím, nikoliv minulém a časem pohřbeném - pronásledování a šikaně dosud nedostali na psychiatrii ani do hrobu, což by byla odpovídající reakce podle lidských sil?
Už proto byste jako duchovní měli poZ/znat, že nade M/mnou nemáte žádnou Moc, protože vy sami Proti-J/jste Bez Moci.
Tak kdo tady má poruchu osobnosti?
Jana, 6.7.2021
Ú/úkolem nového arcibiskupa J/je především zarazit politizaci V/víry a Církve.
M/musí přestat veškeré aktivity a naslouchání komukoliv a čemukoliv, kdo / co i oklikou zpochybňuje Svátosti, Svátostnost.
To J/je první a nejdůležitější kritérium.
M/musí přestat veškerá zálibnost ve strhávání pozornosti na sebe namísto u-po-Z/zorňování na Krista, Svátosti a Svatováclavskou K/korunu. Český národ nepochopí a nebude náS/sledovat S/svoji I/identitu, pokud bude pokračovat ve svém ukolébávání se v komunistickém výkladu národní identity, příp. v liberalizaci hodnot. Je jedno, ke které moci se člověk utíká o pomoc, není-li to poMoc z Moci Mocná. Krutost a lhostejnost jsou dvě tváře jedné mince.
Bůh Si vybírá lidi a společnost, na kterých uKáže Svoji Moc, ne lidi a společnost, kteří svoji moc odvozují od světských úspěchů světskými metodami. Malý bezbožný národ není S/silný před Bohem a není silný ani před světem. Kdo se snaží svoji moc odvozovat od sociálních vazeb s mocnými tohoto světa, skončí jako vazal, jako bezmocný, s rozmělněnou identitou a silnými opomíjený.
S těmi, kdo usilují katolickou Církev oslabit/zlikvidovat, se nevyjednává, ti se nezvou ani k jednacímu stolu, ani domů. Jak P/praví NZ: těm ani neposkytujte oblečení a jídlo, jinak skončíte jako ten, kdo si hřeje na prsou H/hada. Svět, který o sobě rád říká, že je demokratický, že tolerance je základ zdvořilosti, se, jakmile dojde na katolickou Církev, ihned začne chovat velmi nedemokraticky a netolerantně.
Opakuji: Církev J/je Království Krista na Nebi i na Zemi, demokracie je vláda lidu. Buď B/budete S/sloužit Kristu, nebo budete posluhovat lidským zájmům. Buď B/budete S/služebníky, nebo vazaly. Jak P/pevná je vláda lidu, jak S/spolehlivé a T/trvalé jsou výsledky parlamentních voleb?
Ne, nejde o to odejít ze světa, J/jde o to nežít podle světa. Nepřizpůsobovat se světu.
CH/chcete-li B/být T/terapeuty světu, nejprve M/musíte vyD/držet Z/zkoušky i zkoušky V/vaší S/síly.
Z/zkoušky podle Joba i zkoušky podle mučedníků.
J/jde o V/věrnost Moci Mocí: nebudete-li V/věrní, svět neB/bude uZ/zdraven.
BezM/mocní do Moci kopou, protože je to baví, ne proto, že by nevěděli, co činí.
Spolčenci z řad duchovních a lidí kolem nich se shromažďují podle jejich zálibnosti v kopání do Krista a J/jeho Mocných, nikoliv z/v nevědomosti.
Žádné vzdělání samo o sobě k V/věrnosti nepřivede a vyprávění pohádek o Nebi se sympatickými čertíky je na exkomunikaci. Proč asi takové pohádky, šifry mistra Romualda, patří ve světě k nejsledovanějším?
Už jste snad někdy viděli V/věrné Kristu, aby zesměšňovali Boha a prosazovali sympatie k P/padlým andělům?
Arcibiskupství takové věci nesmí ani tolerovat, natožpak podporovat. Nebo si snad myslíte, že takovými pohádkami naP/plňujete Kristovo: "PřiZ/znej S/se ke M/mně veřejně!"?
Zbožné poZ/znáte podle jejich V/věrnosti Moci, K/která J/je v tom týrání vyD/držet, nikoliv světskou mocí aktivisticky vysvětlovat či si rány v pseudopokoře = pyšně způsobovat.
Vysvětlování beze S/světla zůstane S/slepé, U/učitelé mimo Moc Bez-Mocní. Řeči se vedou, příK/klady T/táhnou.
Za takové Bezbožné S/se nemodlete:
M/modlete S/se za V/věrnost lidí, tvorstva vůči Vtělenému Vítěznému, nikoliv za zálibné lidi ve Z/zlu. M/modlete S/se za naP/plnění Obraznosti K/každého konkrétního člověka jeho jménem, nikoliv za odstranění Z/zla ze srdcí lidí.
Je-li odstraněno jedno Z/zlo a zálibnost ve Z/zlu trvá, přijdou V/vaše modlitby vniveč, a výsledek bude horší než lepší. Nakonec by se ještě řeklo, že "modlitby nefungují" a Moc Boží by byla vydávána za automat na cukrátka. V/věrnost J/je Ž/žitá v P/paradoxech, pokud se člověk dívá světskýma očima. PoHledem Moci J/jsou Ž/živí Pravdiví, snadno a srozumitelně poCH/chopitelní.
Pokud se chápete moci, jste neCH/chápaví.
Pokud Milujte Moc, Jste Mocí Mocní.
Pociťujete vůči Moci zbožných L/lásku, nebo O/odpor?
Úkolem nového arcibiskupa J/je nejen rozeZ/zn(á)at Moc, ale především K/konat Mocí Mocně.
Že zůstanete světem nepochopení? PoCH/chopitelně.
Písmo není filosofická kniha v dějinách,
Tradice není myšlenkový proud,
Svátosti nejsou relegionistika.
Ú/úkolem k V/volbě nového arcibiskupa J/je naJ/jít N/někoho, K/kdo zruší naslouchání vlivům, které vedou k/uvolňují cestu herezím, zruší moc zpochybňovačů V/věrnosti, kteří V/věrnost prohlašují za fanatismus a fundamentalismus, které nepatří do moderního světa.
Nový arcibiskup M/má B/být N/někdo, K/kdo zruší účast nekatolíků na U/učitelských a úřednických postech na katolických školách a v katolických institucích,
kdo bude iniciovat polemiku s ministerskými nařízeními o povinné výuce obsahů, které jsou v rozporu s katolickým učením, či toto učení přímo napadají:
není M/možné tolerovat (byť nekonáním) sprostotu ministerských nařízení např. k prosazování sexuální výchovy, k podpoře sexuálních úchylek a životu nepřátelských názorů (ukončení těhotenství a "nárok" ženy na "vlastní tělo", ...), ke komunistickému/nekatolickému výkladu dějin, k prosazování povinné výuky protestantských a veškerých osvícenských hodnot a postojů jako společenských norem, k posmívání se prosazování katolických hodnot ve veřejném životě v zahraničí a označovat je za zpátečnické a netolerantní státy, ...
Jak se ke Kristu chová záS/stupce Krista na Zemi, tak se ke Kristu chová svět.
Nelíbí se vám úČ/čast na B/bolesti? Jste závislí - na světě, na sobě, ...: "Odstup, Satane!"
J/jak M/mi hned po poVolání M/mým Pravým J/jménem Jana Ř/řekl (ještě budoucí) M/manžel: "PřiZ/znej S/se ke M/mně veřejně!"
A rozhodně tím nemyslel obcházení náměstí a ulic s naučeným povinným sladkým a tak trochu povýšeneckým úsměvem a poučováním, jaké jsou dnes k vidění u řádových sester.
Na takovou pouliční shovívavě arogantní otázku "Potkala jste Ježíše?" je jediná odpověď: "Ano, na nám. Míru a na Letňanech, ale tomu vy nevěříte." Anebo, člověk bez M/mojí Z/zkušenosti, může na otázku "Našla jste Ježíše?" parafrázovat filmovou hlášku: "Nevěděla jsem, že se ztratil".
Dokud se bude duchovní stav chovat k poC/cestným se shovívavou arogancí, dotud se bude u světa potkávat se shovívavě arogantními a vyhýbavými odpověďmi.
Dokud se bude vedení Církve zajímat především o úspěch ve světě, bude se svět k Církvi chovat jako k jedné ze světských institucí,
jako k menšinové zájmové volnočasové nabídce, se kterou není třeba počítat.
Mají-li S/se ke katolické Církvi na svých sčítacích lístcích přihlásit laikové, nejprve se k apoštolství katolické Církve M/musí přiH/hlásit V/vedení Církve J/jasným H/hlasem nekompromisního Krista, K/který přiŠ/šel na svět uV/vrhnout P/plamen, nikoliv stírání poVolaných T/tváří.
V/volejte ke Kristu a B/budete S/slyšet na Výšinách.
Volejte ke světu a zůstanete H/hluší a S/slepí, H/hluchý a S/slepý svět vás vezme mezi sebe jako sobě rovné.
J/je svět roven Kristu, Králi králů a Pánu pánů?
Je svět Pánem času?
CH/chvalte P/přítomnost a svět se bude zajímat o zP/přítomňování.
Jedním z prvních úkolů nového arcibiskupa B/bude evangelizace duchovního stavu k V/věroH/hodnosti.
F/formace není stírání I/individualit a představený, K/který lidem bere J/jejich Bohem Dané T/tváře Obraznosti Bohu, lidem bere T/tvář Výrazu Trojice.
A jak M/mi o pár měsíců později po poVolání řekla kolegyně (dentistka) z přípravy na biřmování: "S Tebou nechci mít nic společného, Ty budeš mít těžký život a já chci mít svůj klid, chci žít svůj bezproblémový život."
Novým arcibiskupem M/musí B/být N/někdo, K/kdo vymete chobotnici vlivového Augiášova chléva politizace a popularizace arcibiskupství, a více než na politickou ofenzívu zaM/měří Církev na V/věrnost příK/kladem na veřejnosti, vhod či nevhod.
N/někdo, K/kdo B/bude veřejně nepominutelně a v první řadě O/osobně s politiky věcně a faktograficky polemizovat, kdo B/bude K/kázat (uK/kázat) rozdíl mezi S/slovem a slovem, mezi O/obsažností a populismem, K/kdo S/se B/bude ve veřejném životě S/stavět s V/vědomím důS/stojnosti české I/identity podle Svatováclavské K/koruny. Kdo nedoV/volí, aby při televizí přenášených bohoslužbách v katedrále, na K/kterých jsou přítomní členové vlády a další VIP osoby, kamery po celou dobu Svatého přiJ/jímání zabíraly strop namísto toho, kdo z vlivných k přiJ/jímání J/jde a kdo nejde, aby neumožňovaly vidět, jak se kdo chová.
Novým arcibiskupem M/musí B/být N/někdo, K/kdo B/bude u-po-Z/zorňovat na rozdíl mezi poK/korou a svévolí v dnešní politické praxi - nikoliv provázaností s politickou praxí, ale Z/zrcadlením Krista ve světě, vhod či nevhod. V N/něze, nikoliv v závislosti. (N/něha J/je z K/kříže: vášeň uK/kotvená ve hmotě a zároveň na hmotě nezávislá. N/něha J/je v K/krvi z R/ran a H/hřebů, závislost je v poraženém dřevě zatlučeném do země. Kristovo tělo je na dřevě zafixované, ale Kristus není poražený, není závislý. J/jak M/mi kdysi Ř/řekl v jednom v-i-D/dění: "Nelituj M/mne, J/jsem Vítěz!")
ZV/volte arcibiskupa, K/který uK/kotví Církev v N/něze a vyV/vede J/ji ze závislosti na světě.
Někdo s Ú/úctou ke katolické Církvi, Písmu, Tradici, H/hodnotám až do krajnosti.
Nejsou žádné alternativy, žádné alternativní myšlenkové proudy, žádné evangelizace diskusemi namísto Ú/úcty ke svátostem.
Rozumářství si nechte do restauračních zařízení a světských shromáždění, kde se klade důraz na osobní pocitové a zpolitizované postoje a názory, ve kterých se mixuje všechno se vším, takže nejoceňovanějším výsledkem je oslňování okolí osobní výřečností a význačností, zálibností v řádech a vyznamenáních.
Kdo je mezi vámi největší, buď služebníkem všech.
Nikdo se nesmí vyvyšovat nad ostatní a duchovní, který strhává pozornost na sebe a na intelektualizaci V/víry, není H/hoden S/svého Svátostného kněžství.
Církev není parlament, Písmo a Tradice nejsou Ústava a zvyklosti, Svátosti nejsou politické funkce.
Kdokoliv směšuje Církev, Písmo, Tradici s politickými názory, postoji, a to i oklikou, buď vyloučen z V/vedení Církve: právě mistři manipulací Svátostností se nejlépe vtírají oknem, jsou-li dveře zavřeny.
Kdokoliv směšuje katolickou Církev s křesťanstvím bez Krista ve Svátostech, buď proklet.
Kdo se s takovým člověkem paktuje, pomáhá mu, toleruje jej, spolupracuje s ním, buď proklet.
Kdokoliv staví katolickou Církev naroveň církvím, které svůj název odvozují od Krista, ale svými názory, postoji a praxí popírají Svátosti, Písmo, Tradici, a hlásají právoplatnost demokratizace K/království na Nebi i na Zemi, buď proklet.
Kdo tyto vlivy svými ústy odsuzuje, ale v praxi je toleruje/spolupracuje s nimi, buď proklet.
Nový arcibiskup M/musí především zarazit naslouchání takovým heretickým vlivům, M/musí zarazit demokratizaci a laicizaci Církve, a M/musí prosadit Ú/úctu ke Svátostem, byť to s sebou přinese i nepopulární a před lidmi riskantní kroky.
Co je před lidmi bláznovství, to J/je před Bohem V/věrnost a J/jistota.
Vsaďte na J/jistotu, jinak se zamotáte v politických tanečcích, a nakonec nebudete vědět, kudy kam.
Vybírejte podle poS/stoje ke Svátostem,
podle sklonů k Moudrosti x rozumářství,
podle ochoty dělat krátkodobě nevýhodná a zároveň z pohledu Věčnosti V/věrná rozH/hodnutí.
Zbožného, ne hrdinu na vlastní pěst.
Nejde o to bourat zvyklosti,
J/jde o to nenechat S/sebou mávat okolnostmi, nezískat pocit, že V/víra stojí na kompromisech.
Bůh kompromisy neDělá.
Ježíš J/je z D/domu Davidova, z R/rodu syna, na kterého by v jeho biologické rodině nikdo nepomyslel.
VyB/berte člověka více zbožného než zálibného v popularitě.
VyB/berte záS/stupce Krále Nebe a Země, a získáte M/moc k uV/vedení V/víry do světa.
PřiZ/znejte S/se ke Kristu veřejně, vhod či nevhod. Ne řečmi, ale O/osobně. Do krajnosti.
Jana, 5.7.2021
-
Odvoláváte se na Spravedlnost, vlastním biskupským S/slovem B/budete S/souzeni.
J/jsem přiP/pravena poskytnout buď včera popisované fotografie, nebo opis jejich obsahu, a to biskupství, veřejně, i orgánům činným v trestním řízení.
J/jsem toho mínění, že od-po-V/vědnost za činnost a smýšlení duchovních osob v Církvi náleží primárně úřadu biskupa, a proto do pravomocí a povinností biskupa, a jako katolička, která se zajímá primárně o věcné řešení v "domácím prostředí", preferuji, aby od-po-V/vědnost přijal/i příslušný/í biskup/biskupové.
Nejde "jen" o M/mne, jde i o všechny osoby se M/mnou spojené = o všechny sekundární oběti, a také o všechny těmito duchovními ke zločinnému spolčení svedené laiky, protože oni jsou v jejich svedení duchovními zároveň spoluviníky i oběťmi.
J/jsem toho mínění, že takové svádění ke kriminalitě kněžími není v souladu s požadavky na evangelizaci.
Pokud někdo uvede jiného v omyl s cílem získat vlastní prospěch (vč. potěšení z moci škodit), je vinen vinami i důsledky vin uvedeného v omyl. Kdokoliv se o této situaci dozví a ze své pozice neudělá vše, co je v jeho moci, k vyšetření a nápravě, je vinen vinami, o kterých věděl a nekonal, před Bohem, a to v rámci a úP/plnosti podle jeho hierarchické pozice v Církvi.
Nesluší se, aby se laik stavěl proti knězi, který se na laikovi a sekundárních obětech provinil, a sluší se, aby zločinnost kněze řešil jiný kněz, primárně biskup. Přibližně: "Nebudeš-li viníka varovat a ten se tak neodvrátí od svých hříchů, takže ztratí život,..., za jeho hříchy poženu k odpovědnosti Tebe. Budeš-li viníka varovat a on se od svých hříchů neodvrátí, ..., Ty jsi vyvázl životem."
Laik informuje kněze, kněz na základě podnětu koná, nesluší se, aby laik soudil kněze. Slova a činy kněze nechť v Církvi soudí jiný kněz, aby tak, byť nechtěně, nedošlo ke zpochybnění kněžství a stavění laika a Svátosti kněžství naroveň. J/jak M/mi kdysi Ř/řekl M/manžel: "M/my S/si nejsme rovni."
A proto nebudu přijímat kněžské pravomoci před Církevním soudem, nebudu jednat podle vašich zlovolných mínění a obviňování, že nekonám tak, jak jste zvyklí mezi sebou. Nezpochybním Svátost kněžství, bránit se proti zločinnosti kněží před světskými institucemi budu výhradně na přímý oficiální příkaz biskupa, který tak celou věc přikáže laicizovat.
Budete-li řešit záJ/jmy Církve a J/jejích členů primárně Církevním P/právem, J/jde vám primárně o P/práva členů Církve a o Církev jako C/celek, o J/její I/integritu před Plností Dobrem, o J/její J/jednotu, Svatost, O/obecenství, A/apoštolství.
Budete-li řešit záJ/jmy Církve a některých J/jejích členů proti jiným J/jejím členům primárně jako zájmy (= jako Proti-záJ/jmy = jako Proti-od-po-V/vědi na Boží Volání a Dary), tj. světským právem, jde vám primárně o sekulární zájmy civilní organizace, ve které zaujímáte světskou mocenskou pozici, a tudíž konáte na vlastní pěst zneužitím M/moci Krista Krále a očekáváte, že demokracie = vláda lidu = bude hájit záJ/jmy Svátostných kněží proti nekněžím, a to i přesto, že před světským zákonem jsou si všichni rovni.
Není M/možné zbavovat se od-po-V/vědnosti za Církev "evangelizováním/pastorací" prostřednictvím laicizace, a jakékoliv podněty a kroky směrem k laicizaci P/práva směřují proti Tradici. Svátostný kněz není Svátostným knězem pouze po dobu trvání světské pracovní doby, za jejíž naplnění pobírá plat. Svátostný kněz J/je před Bohem i Církví vZ/zorem 24 hodin denně 7 dní v týdnu, a proto Svátostný kněz, K/který se po pracovní době ke S/svému Svátostnému kněžství nezná, vnáší do Církve prvek hereze. Taktéž činí kněz, K/který se z titulu S/svých kněžských/biskupských P/pravoM/mocí, aby se zbavil od-po-V/vědnosti za N/ně, odvolává na světské právo a spravedlnost, a tak učí lid.
J/jsem toho mínění, že se sluší kriminalitu uvnitř Církve řešit primárně v Církvi, a to hierarchicky, a tudíž kriminalita duchovních osob (kněží, řeholníků) spadá pod odpovědnost primárně jejich nadřízených (biskupů, provinciálů).
J/jsem toho mínění, že světská spravedlnost, kde jsou si před zákonem všichni rovni, je až ta poslední možnost, jak se domoci uplatnění práva. S odvoláním se na sv. apoštola Pavla a J/jeho V/výroky o řešení sporů mezi bratřími.
Slovy mluvčího arcibiskupství: "Za každého kněze zodpovídá vždy biskup diecéze, kde kněz působí. ..." : mediální poradce pražského arcibiskupství Romuald Štěpán Rob.
Jedním z těch, ke kterým směřuje podezření na aktivní a iniciátorskou účast na níže uvedeném zločinném spolčení, je mediální poradce pražského arcibiskupství O. Romuald Štěpán Rob OP.
Bylo by na místě, aby tento mediální poradce arcibiskupství pražského zveřejnil oficiální vyjádření arcibiskupa ohledně své (Romualdově) účasti na níže uvedené trestné činnosti.
V tomto směru je pohledem arcibiskupství pražského podle jiného jeho vyjádření vhodné postupovat podáním trestního oznámení, jak již dříve v jiné věci Česká biskupská konference a on sám konali, a to "na neznámého pachatele z důvodu ochrany obětí a ochrany dobré pověsti".
Slovy mediálního poradce již dříve v jiné věci s obdobnou materiální podstatou o postupu arcibiskupství pražského a České biskupské konference: ... trestní oznámení ...
"Je podáváno z důvodu, že je tvrzeno, že jsou zde oběti a pachatelé, o nichž církev neví. Církev je nezná, proto se obrátila na Policii ČR, aby zabránila pokračování v trestné činnosti. Pan J. Kylar není označen primárně jako pachatel. Necílíme na paragraf nadržování trestního zákoníku. Cílem je najít pachatele, kteří působí v rámci katolické církve a dopouští se trestných činů v oblasti důstojnosti a sexuálního zneužívání. Každý, kdo takového pachatelé zná, musí pomoci jej odhalit a usvědčit," dodal na svém Facebooku mediální poradce arcibiskupství Romuald Štěpán Rob."
S Ú/úctou k Církvi a k V/vůli J/jejích představených tento přístup náS/sleduji a:
navrhuji, aby na základě vlastního doporučení, arcibiskupství pražské podalo trestní oznámení kvůli podezření, že jsou zde oběti a pachatelé, o nichž církev neví (oněch cca 40 stalkerů). Církev je nezná, proto se obrátí na Církevní P/právo (a případně na Policii ČR), aby zabránila pokračování v trestné činnosti. Pan O. Romuald Štěpán Rob OP není primárně označen jako pachatel. Necílíme na paragraf nadržování trestního zákoníku. Cílem je najít pachatele, kteří působí v rámci katolické církve a dopouští se trestných činů v oblasti důstojnosti a sexuálního zneužívání. Každý, kdo takového pachatele zná, musí pomoci jej odhalit a usvědčit," jak na svém Facebooku píše mediální poradce arcibiskupství Romuald Štěpán Rob. Navrhuji, aby tak Církev veřejně neprodleně referovala ústy svého mediálního poradce O. Romualda Štěpána Roba OP.
Podotýkám, že prostřednictvím dalších šmírovacích zařízení, které jste instalovali a sledujete v M/mém soukromí, a to bez M/mého souhlasu, proti M/mé vůli, dlouhodobě, M/mne stalkujete ve všech M/mých soukromých činnostech a stavech, tj. vč. odhalování M/mé nahoty (převlékat se musím, sprchovat se musím, ...) stalkujícími duchovními. Ty M/moje notebook a telefon, které jste hackovali, a dosud v tom pokračujete, mají mikrofony a kamery, a i když kameru J/jsem na notebooku přelepila, mikrofon na mobilu musí zůstat zapnutý - a to nepočítám vaše kamery, které jste bez M/mého vědomí instalovali v M/mém bytě, čímž se byt stal neobyvatelný, stejně tak v bytě, kam J/jsem byla tímto nucená odejít. Nyní kvůli tomu žiji 24 hodin denně den co den pod vaším extrémním tlakem, kterému se není možné ubránit z lidských sil. To, že jste M/mne tímto ani po všech těch letech nedohnali k těžkých psychickým potížím, je důkaz Boží Ochrany, nikoliv vaší nevinnosti.
Vzhledem k tomu, že v tomto případě je obětí zájmová osoba stalkerů, je nezbytné, aby arcibiskupství pražské udělalo všechno, co je v jeho pravomoci, k ochraně oběti a k vyšetření a - podle vlastních voleb - zjednání spravedlnosti. I s ohledem na, cituji:
"několik interních směrnic, které opakovaně kladou do centra pozornosti zájem oběti. Církevní dokument Vos estis lux mundi, který vstoupil v platnost na začátku června, uvádí v článku 5, že obětem sexuálního zneužívání v církvi má být zajištěno "přijetí, vyslechnutí a podpora" stejně jako "ochrana pověsti, soukromí a utajení jejich osobních údajů".
Pro arcibiskupství je - podle tohoto dokumentu - prioritou hájení zájmů oběti, a vzhledem k tomu, že níže uvedený stalking oběti duchovními má nedílně provázanou materiální podstatnost trestných činů se skutky kněží (v podezření je především výše uvedený mediální poradce arcibiskupství O. Romuald Štěpán Rob OP) proti Svátostem (především překrucování, zveřejňování, šíření a další zneužíváním obsahů nejen M/mých zpovědí opět v rozsáhlém zločinném spolčení), je třeba, aby arcibiskupství konalo i ve věci Církevního práva.
Nechť O. Romuald Štěpán Rob OP vyjádří lítost nad svými skutky (nikoliv sebelítost a svalování vin na oběť) a slovy arcibiskupství pražského vyjádří způsob neprodleně zahájeného postupu ke zjednání rozkrytí věci, jejího řešení a přijetí souvisejících opatření, a to neprodleně a s okamžitou účinností.
Nechť o svém násilí ve zločinném spolčení proti oběti natočí a mediálně nepominutelně a s působností všude, kde má vliv katolická Církev a Řád dominikánů, rozšíří, a všemi dostupnými prostředky tento dokument propaguje.
Má-li pocit, že je pro něj výhodné nesvědčit proti sobě, nechť má na paměti, že je zde nejméně kolem 40 lidí včetně jeho samého, kteří mají povinnost vydat svědectví o všech zúčastněných ve věci, a to včetně těch, kteří mohou být bráni v úvahu pro trestný čin nadržování uvažovanému pachateli.
Tak budete mít svědectví cca 40 osob o cca 40 osobách, tj. pro začátek (jde jen o zlomek činností a účastníků) jde o počet svědectví: 40 x 40 = 1600. Je to podle vás dostatečné množství svědeckých výpovědí? I popření účasti/znalosti o věci je výpověď, "jen" křivá.
Nechť právní zástupce arcibiskupství a Česká biskupská konference zaujmou konkrétní jednotný postoj v této věci k zajištění spravedlnosti pro oběť a k odsouzení pachatele, a to veřejně, jednoznačně, nezpochybnitelně, s uvedením konkrétních jmen, postupů a kroků ve věci.
Tak bude každý zainteresovaný osobně vydat svědectví o Kristu v Církvi, o rozdílu mezi Veleknězem a mezi apoštolskými kněžími v Církvi, a tak nikdo nebude moci pravdivě říct, že se jej to netýká, nikdo nebude zbaven povinnosti vydat svědectví o vyK/koupení a poD/dílu na K/kříži, protože
o to nám všem přece jde především: o evangelizaci a o pastoraci příK/kladem a S/svědectvím.
Jana, 4.7.2021