nemám na výběr


Nemusíte se ptát přes prostředníka a tak jej zatahovat do svých nejistot a obav. Hra na jistotu je popřením náS/sledování Boží Vůle, poS/slušnost na C/cestě nezná průzkum terénu před vstupem na Bohem Dané území.

Pokud nechcete na 40 let skončit v odepření vstupu na M/místo P/pokoje, což by ve Vašem případě bylo "jen" pokračování stávajícího stavu podle Vašich dosavadních ustrašeností, sebejištění a zbabělostí.

Boží Vůle Je větší než lidské zájmy a strachy, L/láska a odDanost Jsou nad zbabělostí.


Jako Zuzana bych Vás poslala ode dveří pryč s tím, že pro Vás je Vaše žádost o odpuštění jen způsob, jak oklikou druhého citově vydírat apelem na "povinnost zbožnosti" a tak si vynutit, cokoliv se Vám zamane. Jako Zuzana bych Vám řekla, že vpuštěním Vás na svoje území, do svého soukromí, bych dala příčinu k domněnkám, že mi Vaše kriminalita vůči mně, zejména Vaše invaze do mého soukromí, vlastně nevadily, že moje odmítání Vaší zloby bylo jen flirtováním - a tak bych Vám zdánlivě "dala za pravdu".


Nebudu zastírat, že nemám náladu na žádnou, především nezvanou, návštěvu. Ani Vaši, ani nikoho jiného. Po všech těch dlouholetých hororech z Vaší šikany chci mít svůj nikým a ničím nerušený klid. Žádné další horory, žádné další Vaše a Vašich spolčenců srdceryvné afektované sebelítosti citových vyděračů na škále od pasivní agresivity až k impulzivní zuřivosti, to vše pod pozlátkem svatouškovství.


Jsem fyzicky velmi unavená, především v přímém důsledku Vašeho spolčeneckého pronásledování a šikany po dlouhou a nepřerušovanou řadu let, kdy světsky vzato sama čelím stovkám Vašich spolčenců - jedno, zda o nich všech víte nebo ne, podstatné je, že v jakémkoliv rozsahu a dosahu pod Vaším kněžským vlivem konají záměrné zlo proti M/mně = člověku, Obrazu Boha, zT/tělesnění Vtěleného. Kvůli Vaší a Vámi organizované Z/zlobě mám značně podlomené fyzické zdraví, a proto i velmi omezené síly k tomu, abych Vám poskytla standardní pohoštění, jaké se dává návštěvám.

Zamrzl jste v čase a teď se neochotně snažíte jednat na poslední chvíli.Dostanete něco ohřátého z mrazáku nebo něco objednaného z fast foodu. Na standardní vaření jsem měla síly dříve, dnes čas pokročil.

Pro M/mne je pozdě, pro Vás je stále vhodný čas.


J/jsem v Pravdě Jana, J/jediné a nerozdílné lidství Vítězného z K/kříže, Otcova Milovaná D/dcera podle: "Ty J/jsi Má Milovaná D/dcera!" a podle M/manželova "STvořil J/jsem Tě pro S/sebe!" "STvořil J/jsem Tě k I/intimitě."


Světsky můj byt J/je domovem i M/mého M/manžela = Velekněze podle Ř/řádu Melchizedechova a Krále P/pokoje, a proto kvůli Otci a M/manželovi neodmítnu vstup do pokoje tomu, kdo přichází ke dveřím a klepe, kdo si vstup nevynucuje, kdo se nesnaží vkrást oknem. Kdo si jako cestu nezvolí násilí.

Můj pozemský nezájem o změny, zejména ty náročné na investice sil, nezmění M/moje rozhodnutí přiJ/jmout kněze Velekněze. Zvláště s ohledem na dávné v-i-D/dění o M/mých poS/sledních časech. Jde o v-i-D/dění závěrečné etapy "seriálu" významově událostních sousledností a následností na M/mých C/cestách v čase, konkrétně ta část o sklepě a předání velkého svazku klíčů ( = Darů Ducha Svatého, ne majetek) otcem. Dary Ducha Svatého nejsou odměnou za Vaše zásluhy, nesmíte se Jimi pyšnit a povyšovat se nad jiné. Ten pokoj Vám nepatří a nikdy patřit nebude. DoS/stanete jej do pronájmu ve Vašimi spolčenci poničeném stavu ("kamarádi", kteří "pomohli se stavebními pracemi"), takže má mnoho závad, zejména kvůli ucpání vodovodních trubek a odstřihnutí drátu v rozvaděči ke světlům. Ve v-i-D/dění doS/stanete klíče s vysvětlením, že místnosti (= úkoly v kontextech), od kterých klíče jsou, budete procházet postupně a beze M/mne, tak, jak jste si to dávno zvolil a sám podle sebe ve spolčení dosud provádíte. Ta místa nebudete vlastnit, protože Ž/žít Dary Ducha Svatého Vám není V/vlastní. Budete řešit sebe v kontextu celkových událostí, ke spolčencům se vrátit nesmíte, už by pro Vás nebylo návratu k Ž/životu, o klíče byste přišel bez náhrady a bez možnosti odvolání se.


PřiJ/jmu Vás proto, že J/jste vySvěceným knězem M/mého J/jediného a nerozdílného Vítězného lidství, Svátostným Otcem, Jehož J/jsem D/dcerou.

Nemá to co dělat s odP/puštěním, J/já, Jana, už svět oP/pustila. Vy patříte světu, a J/je M/mojí v Pravdě J/jmenností, abych Vám neblokovala vstup do dveří pokoje M/mého M/manžela, k M/mému Vítězství.

O M/moje pocity ze situace a M/můj postoj k Vám nejde: J/jde M/mi o to, abych sP/plnila V/vše potřebné podle S/svojí C/cesty. CH/chci D/domů.

J/jsem z Pravdy a v Pravdě J/jediné a nerozdílné lidství Vítězného Vtěleného, zT/tělesnění T/tvářeT/tvářnosti Vtěleného, a proto nemám v povaze se mstít. P/patřím M/manželovi, ne Vám, P/podobám S/se M/manželovi, ne Vám.


Nemá cenu, abyste řešil sebe a svoje šance a pravděpodobnosti, že Vám zabouchnu dveře před nosem. J/jsem na C/cestě Jany, nechodím po Vašich světských cestách, a neodmítnutí Vám vstupu do M/manželova P/pokoje J/je pro M/mne příP/pravou ke V/vstupu do N/nového světa otevírajícími se a brzy dokořán otevřenými dveřmi, ve kterých již z každé strany stojí jeden anděl.T/ti M/mne oba upozorňují, že již je čas.Třetí anděl (M/můj O/ochránce a V/velitel M/mojí četné O/ochranky Damian = archanděl Gabriel) M/mne vyZ/zvedne hned ve dveřích. Mezi křídly M/mne N/nese nad příkopem uprostřed krásné louky. Svoje věci nechávám sbalené v taškách v pokoji, před střežícími bíle zářivými anděly.


Neposlat Vás pryč od M/mých dveří J/je pro M/mne nutnost před M/mým odCH/chodem ke Svobodě.

CH/chci J/jít, andělé Č/čekají.

Co chcete Vy, to je Vaše volba.


Jana, 22.5.2022

-


sVrchovanost

v K/každém J/jednom B/bodě Věčnosti

aneb

teologie Svátostí



Čas je vedlejší efekt hybnosti hmoty.


Změňte hybnost hmoty, a změníte vedlejší efekty jejího vlivu.

Změňte formu - morfologii - hmoty, a změníte vedlejší efekty jejího vlivu.


Funkce hybnosti je nad morfologií formy v jejím uspořádání.

Morfologie formy v jejím uspořádání(chemie a fyzika prvků a celků) je detekcí a popisností funkce zpomalení světla, tj. hmoty. Hmota je vedlejším efektem extrémního zpomalení světla až na jeho detekovatelnou úroveň, a proto hmota je celek vzniklý a existující jako aktualizace boje prvků coby souborů forem extrémně zpomalených projevů světla.Z toho plyne, že to, co považujeme za základní měrnou jednotku vesmíru (rychlost necelých 300.000 km/sec) je extrémním zpomalením hybnosti světla do té míry, že je detekovatelné a odvoditelné v jeho jednotlivých, vzájemně rozdělených projevech.

Základní pozitivní dynamikou je pohyb ve vzestupné spirále a zpět a zpět, ...,

základní negativní dynamikou je regrese pozitivní dynamiky, tj. rozpad souslednosti, následnosti, kontinuity a soudržnosti jednotlivostí = chybí potenciál k proměnlivosti neměnností celků.

Takto extrémní zpomalení světla funguje jako latence k proměňování sebe sama podle podmínek a okolností, tj. závisle na okolnostech, takže neplatí předpoklad nezávislé provázanosti existence hmot/y, protože extrémní zpomalení světla (a podsvětelné rychlosti jsou de facto fixací ne-hybností) nefunguje samo o sobě a ze sebe = nefunguje v souvislostech beze zbytku a bez výhrad. Veškerá hybnost je ve svém extrémním zpomalení cyklicky lineárně separační - kombinační - progresivní - regresivní - separační - ..., tj. paroduje B/bodovou P/plnost Mocí = paroduje V/vše-Mocnost = paroduje zdroj číselnosti a paroduje funkce číselností, takže číselnost se k bezchybnosti pouze přibližuje, ale není v ní, nezůstává v ní, nestává se absencí chyb coby příslibu Pravdivosti, a proto je věda přibližováním se k pravdě mimo průnik Pravdou. Prohlašování vědeckých poznatků za pravdu, konstantu dějin, měrnou jednotku dění, je rouháním, protože prohlašující postuluje sám sebe za měrnou jednotku dění.


Světlo mimo omezení je funkcí sebe sama.

Hybnost světla mimo omezení (= N/něha coby vášeň oČ/čištěná od závislosti na hmotě a zároveň ve hmotě uK/kotvená = Vítězství K/křížem Krista) J/je zdrojem vymezení dynamik a jejich forem.

Funkce ve vymezení neobsahují poškození, výjimky, výhrady. Funkce ve vymezení jsou formami aktualizací zdrojové příčinnosti sebe sama, a proto i forma existence ve vymezení (= ve vyK/koupení) je určením ze S/sebe S/sama pro S/sebe S/sama (v Bohu J/jsou V/všichni Bohy), tj. ve svém vlastním určení k aktualizaci vymezené světelnosti.

Aktualizace vymezené světelnosti (Ráj na zemi = Církev v P/principu = ve Svátostech, stav mimo omezení a výhrady) je mocí beze zbytku/ů a bez výhrad, tj. Mocí průZ/zračnosti (O/obecenství prorockého úřadu Církve), která nabývá podob a forem podle S/svého V/vlastního Mocného (= J/jmenného) CH/chtění.

Základní dynamika vyM/mezení nezná nutnosti (protože J/je z uRčení), a tudíž nezná ani funkce zbytkovosti a výhradovosti: neexistuje rozpad částic, veškeré částice jsou aktualizacemi Moci podle chtění moci a Moc Je chtěním dokonalosti, je dokonalostí ze sebe sama. Světlo mimo omezení není neomezené, je zdrojové k aktualizacím ve vymezení, přičemž omezenost (tj. popření Moci) je parodií vymezení.


Vymezení je funkcí existence aktualizací Moci, omezení je funkcí popření Moci.

Vymezení je ze svého principu Mocné, omezení je ze svého procesu nekonečně Konečné, tj. spějící k zániku.

Omezení (tj. známé nedokonalé veškerenstvo) zanikne, až vlastní mocí dynamiky popírání svojí Konečností zcela popře vlastní nekonečnost, tj. až dovede do krajnosti vlastní spění k zániku. Omezenost je parodií dynamiky zdrojovosti světla, tj. zpomalováním až ustrnutím na sobě sama = stav mimo zdrojovost (světlo mimo zdroj se reprodukuje jen v rámci a možnostech vyčerpání), čímž je funkcí parodie bezzbytkovosti a bezvýhradovosti.


Zbytky a výhrady existence forem zpomaleného světla v jeho omezení (zastřenost barev v jejich rozpadovosti, tj. definitiva regresní proměnlivosti stavební potenciality chemických prvků) se kumulují a vzájemně posilují, tj. zdánlivě recyklují, což v konečném součtu (omezení funguje zlomovým lineárním součtem a odmocněním, nikoliv graduálním vzestupným součinem a zmocňováním) znamená definitivu sebedestrukce.

Vymezení není funkcí/formou nekonečnosti, vymezení je aktualizací zdrojovosti Moci, a proto jakékoliv odvozování vymezení pohledem omezenosti není pravdivé. Omezení je protivenstvím vůči vymezení, a proto je omezenost parodií vůči vymezení.


Kdo postaví omezení jako měrnou jednotku (tj. destrukci prohlásí za normu), nivelizuje potencialitu existence normou stanovenou zbytkovostí a výhradovostí = tj. za měřítko vědy prohlašuje lež. Vědění ze lži je lživé (= temné, zakrnělé, degradační až fixační = ulpívající = proti-Ž/živé), a proto postulát normy destrukcí formuje k ne-poznání, věda je zde neznalostí.

Kdo se zřekne pohledu omezením a zvolí si Moc, pochopí beze zbytku a bez výhrad = Konečně "nekonečně" = Mocně P/přítomně, a proto pro něj čas zmizí, veškeré aktualizace budou P/přítomností a P/přítomnost bude ve svých aktualizacích. Jednoduše řečeno: poVolání (= Pravé J/jméno) J/je uRčením k Ž/životu, poD/dílem na Životě (vše B/bylo sTvořeno z Něj a pro N/něj) a Ž/život (Vtělený Vítězný z K/kříže) Je Výrokem (S/slovem Slova) ve Svých A/aktualizacích (J/jmenností Církve).


Vymezení je ze Slova: "Ž/žij, ...(Pravé J/jméno poVolávaného)!", A/aktualizace již Ž/živého J/jmenného = poVolaného = J/je úČ/činností J/jeho Vůle (Vůle tvora ve Vůli Krista, podle Vůle Krista, z Vůle Krista), tj. podle vyŘčeného J/jmenného uRčení o P/přirozenosti tvora ve tvorstvu (o P/příslušenství podle Ř/řádů a pořádků tvora ve tvorstvu v Moci).

Moc Je Činností a Činnost Je Výrokovostí Slovesností, tj. S/slovo ve S/slově ve Slově (Obraz Boha ve Výrazu Boha = Krista v Trojici) J/je Mocí Vůle k pro-M/měnlivosti (nikoliv pouhou vnějškovou aktualizací), Je Zdrojem uRčení k Ž/životu.


Svět podle omezení (funkce světla ve zbytkovosti a výhradovosti, tj. smrtelnost nekonečné K/konečnosti) je parodií vůči zdrojovosti Moci světla "K/konečné nekonečnosti", kde "K/konečná nekonečnost" je jen nepřesný popisný pomocný termín pro V/vůli k Moci z Moci, je dočasným výrazem pro proB/bodené S/srdce.


Principem L/lži je sugerovat Moc jako donucování = jako omezování vůle k Dobru =, tj. principem L/lži Proti-J/je lhaní o podílu na D/dobru. Výsledkem tohoto lhaní je odporování D/dobru, a tudíž vůle k životu ve L/lži, které se tváří jako-dobré, čehož důsledkem je život podle práva silnějšího, násilí je normou nivelizace hodnot, myšlení a chování. Tím se L/lež skrze prolhané prohlašuje za Dobro, prolhaní se považují za bohy, jejich lživé slovo považují za zákon.


V Pravdě J/jmennost Je Mocí, a proto J/jméno z Pravdy Je Mocné, ať se to komu líbí nebo nelíbí.

Ztotožňování jména od lidí se J/jménem z Pravdy je bezbožností, hříchem proti Kristu Vtělenému.

Nadřazování jména od lidí nade J/jméno z Pravdy Proti-J/je sebeodsouzením = Není (Proti-J/je) hříchem Proti Duchu Krista Vítězného. (NeB/bytí Není stavem mimo čas a mimo Věčnost, obvykle interpretovaném jako peklo. N/neB/bytí v neodvolatelnosti = Bez-Moc Proti soudržnosti obNovení T/tváře podle Tváře = Není zaVržením mimo potenciál k Věčnosti = peklo. N/neB/bytí v od-V/volatelnosti obsahuje potenciál k Věčnosti = potenciál k do-P/plnění do T/tvářnosti podle Tváře. Očistec).


Zálibnost ve svět je volbou omezenosti, je zálibností ve S/smrti = pýchou "sebe-u-rčení" = vášní k poraženosti podle jha falešných proroků a nehodných kněží.

ZáL/libnost k Moci Je J/jmenností = Vítězstvím. J/je N/něhou = vášní oČištěnou od závislosti na hmotě (= Z/zářivou) a zároveň uK/kotvenou ve hmotě (lidskou a tvorstva podle oČištěného lidství) = po-D/dílem na Vítězství Kristova K/kříže = náS/sledováním na Cestě v-z-N/nešenosti.


Jana, 16.5.2022

-

CHcete po-CH/chopit?

Přestaňte manipulovat.


Není velký rozdíl mezi znásilněním a mezi dalšími různými podobami násilí.

Při znásilnění jde

1) o moc nad Ž/životem jiného (znásilnění ducha Obrazu Nevinného),

2) o přivlastnění si, podrobení a ovládnutí osobitosti jiného (= znásilnění duše jiného),

3) o prohlášení jiného života za svoje nárokové vlastnictví (= o sebezbožštění, = jako-Svaté ukradení Moci člověku, = zálibnost v Satanovi).


Není velký rozdíl mezi např. znásilněním a svobodným vědomým ukončením těhotenství.

V obou případech jde o týž proces z týchž pohnutek, jen uplatněných v jiných podobách.

Oba zmíněné případy splňují všechny tři výše uvedené podmínky zcela stejně, kauzálně bez rozdílu, formálně různě.


Jsou to typicky:

1) krádež mučednictví a nenávist k mučedníkům, svatouškovství,

2) výchova dětí rodiči vyžadujícími, aby děti byly jejich opičkami, aby je děti zbožňovaly, namísto aby rodiče chápali úsloví "naše děti nám nepatří" a společně s Bohem H/hle-D/dali dětem Danou a rodičům sV/věřenou I/individuální Obraznost ve společenství v rodině.

3) Znásilnění stejně jako zabití nenarozeného dítěte ("není to dítě, je to moje vlastní tělo a já mám právo o svém těle rozhodovat sama", přičemž ignorují fakt, že sebevražda a sebepoškozování jsou indikacemi k pobytu na psychiatrii, tj. jsou společensky nepřijatelné) je aktem ovládnutí a podrobení si člověka degradovaného na masu hmoty, hmoty, která "si nezaslouží" nezaslouží přiznat jí úctu a jedinečnost, které vrah svým aktem krade. Jako by snad znásilněný/zavražděný měl povinnost násilníkovi dokazovat svoje právo žít, jako by snad znásilněný/zavražděný byl vinen násilím násilníka. (Např.: "Může si za to sám/sama, neměl/a ...". ) Jako by násilník žádoucím způsobem zastupoval společenské "právo na kolektivní sebeurčení". Znásilnění je vraždou lidství člověka a vražda člověka je jeho znásilněním až do krajnosti.


Znásilnění je násilím proti duchu, duši i tělu člověka, a proto není rozdíl mezi vraždou ducha člověka, mezi vraždou duše člověka, mezi vraždou těla člověka, protože vražda si přivlastňuje V/vše, veškerou naD/ději jiného, tj. veškerou souS/slednost a náS/slednost D/dění člověka v K/krocích, tj. vraždí vyK/koupení člověka na Cestě MiloS/srdenství = V/vraždí Krista na K/kříži. Znásilněný/zaV/vražděný zbožný v Kristově vyK/koupení duchem v Duchu Svatém pře-Ž/žije, a V/vrah tím zaV/vraždí sám sebe, protože znásilněný/ zaV/vražděný zbožný se S/svojí V/věrností Duchu Svatému od V/vraždy distancuje, nemá na ní volební účast.

I/identita člověka J/je Daná z ducha člověka z Ducha Svatého, není identitou zvířete, zvíře nemá ducha (nemá P/potenciál ke ztělesnění), není identitou anděla, který standardně nemá hmotné tělo, ale J/je v Moci ke zT/tělesnění v duši i tělu, tj. lidsky (anděl Dobra: Dobrý duch S/se zP/přítomní duší a Dobrá duše S/se zT/tělesní podle S/své I/identity) či ke Z/zlému ztělesnění v těle (bezbožných a zvířat mimo Ducha Svatého, tj. mimo P/potenciál k Moci, mimo Život). Při Vzkříšení B/budou zvířata zT/tělesněna podle V/vůle Dobrých lidí (člověk J/je Pán tvorstva, člověk jim D/dá jméno a proH/hlásí je za S/svoje Bohem v Trojici pro-P/půjčené V/vlastnictví, zvířatům se vrátí jejich původní rajská mírumilovnost, nebudou zabíjet, vrátí se jim řeč a porozumění se svými pány, s lidmi, kterých se nebudou obávat, strach už nebude, budou lidi milovat, již nebudou jen "němou tváří") a invazivní andělé, kteří se zřekli Ducha Svatého, pozbydou svého ducha = zaV/vraždí sami sebe bez možnosti od-Volání, protože v čase poroučeli lidem mimo Ducha Svatého. Mimo D/dobrého není Vzkříšení a v D/dobrém není S/smrti.

Kdo zavraždí životní styl člověka (= oddělí ducha člověka od Ducha Svatého), zaV/vraždil jeho duši a tělo (duše oběti, ale i z vlastní volby duše V/vraha, je nasměrována k sebedestrukci. Stává se natolik snadným terčem pro násilnictví, že smrt znásilněného se jeví jako milosrdenství), kdo zaV/vraždí L/lásku člověka, zaprodal jej V/vrahu člověka.

Typickými V/vrahy ducha jsou spolčenečtí katoličtí kněží/biskupové, typickými V/vrahy duší a těl jsou sobečtí a k právům jiných lhostejní rodiče a zdravotníci.

Totéž se týká např. válečných zločinů (např. znásilňování na rozkaz nadřízeným, a to v celé hierarchii řetězení moci v armádě, ve spolčeneckém kněžství, ve spolčeneckém zdravotnictví. Obvykle s cílem ponížit a exemplárně zastrašit okolí. Člověk J/je sTvořen jako S/svobodný, jako Obraz Lásky, a proto ten, kdo na rozkaz civilního nadřízeného koná násilí, si za svého boha zvolil jiného násilníka, obvykle proto, že sám zbožňuje civilní moc. Znásilněná/zavražděná oběť je nevinná, znásilňující na rozkaz Proti-J/je V/vrahem. Zbožného Z/zlý jazyk neovládne.)


Plodem násilnictví je zoufalství, a proto každý, kdo se cítí zoufalý, je sebou usvědčeným násilníkem.

Sám ze sebe a ze světa se zoufalství nezbaví. Typickým příkladem je úleva vrahů poté, co jsou policií chyceni - odpovědnost za jejich násilnictví již nese někdo jiný a odpovědnost je to, čeho se násilníci bojí nejvíc. Jako čert K/kříže.


Společnost, která hledí na vnějškovost, viditelné oslavuje a slibným pohrdá.

Za svůj základní způsob uvažování a chování zcela samozřejmě bytostně považuje násilnictví a jeho alibistické sebeospravedlňování, podle momentální potřeby.

Jde o společnost práva silnějšího.

Ne náhodou platí postkomunistické země v Evropě za hulváty. Pověst Čechů v zemích nepodrobených komunistické moci je paušalizovaná (násilnictví v každé společnosti je homogenní, nikoliv v kompatibilitě) a individuální rozlišování mezi Čechem a mezi Čechem je následné, nikoliv předpokladné.

Národ s mentalitou podle 40 let moci husitských pohrobků nenávidějících elity obdivuje a zároveň odsuzuje elitářství, což je živná půda pro populisty, pohrobky paušalizujícího násilnictví pohrobků bezbožných.

Skutečné elity jsou nuceny obhajovat právo na nepaušalizující způsob myšlení a života, protože ten v očích a priori podezíravých budí pozornost, nechuť, odsouzení. Každý je sprostý podezřelý, jen silný před lidmi je považovaný za nedotknutelnou modlu, a běda, když ne.

Zbožní (elity = S/svobodní v Bohu) jsou ostrakizováni, a proto elitami jsou ti, kdo nezávisle na míře a podobě společenské moci a postavení zůstávají svobodní a nezávislí na lidském pozemském mínění.

Tímto úhlem pohledu je třeba velké opatrnosti i v rámci stavovské příslušnosti: i mezi disidenty se našli donašeči na Stb., přičemž tito donašeči jsou prohlašováni za hrdiny (měli informace a byli "iniciativní" = provokatéři).

I mezi klérem se našli donašeči na Stb., příp. členové Stb., přičemž tito donašeči jsou prohlašováni za svaté. Nejde "jen" o klerikalismus, jde o Z/zlý způsob uvažování: mentálně pohodlní lidé (na jakékoliv společenské pozici) rádi paušalizují podle vzoru, který je v daném prostředí považovaný za žádoucí.

Je-li normou podobnost Kristově T/tváři a S/společenství Svatých chce být Tváři P/podobné, mentálně pohodlná zrna padlá na štěrk v příkopu u cesty se snaží tvářit jako zrna vydávající žádoucí užitek i v nepříhodných vnějškových podmínkách. Násilnická společnost tyto lidi přijme do svého zpaušalizovaného puzzle jako-T/tváře, a tyto vyskakující si sobce prohlásí za vznešené (ten, kdo se hrabe z příkopu tím, že si pyšně vyskakuje, bývá považovaný za mučedníka, který dosahuje výšin, i když mu okolnosti nepřejí). Bezbožné obdivující okolí ani nenapadne, že pyšný ve štěrku u C/cesty je jen moci chtivý lenoch s kamenným srdcem. Tito dobře maskovaní zpravidla sociopaté jsou paušalizující násilnickou většinou jako-zbožných oslavováni, protože násilnická společnost (= lidé, kteří chtějí všechno a hned, bez osobních autenticit i za cenu nepohodlí a až do krajnosti) si chce jejich oslavováním zajistit pocit vlastní výjimečnosti.

Pyšné vyskakování si prohlašuje za vznešenost, a proto skončí v příkopě a jeho užitek bude zanedbatelný až minusový (kdo cíleně konformně vydává jako-dobro, má zálibnost v podobnosti prvotnímu hříchu). Nejde jen o klerikalismus, jde o celkovou životní zálibnost v homogennosti slepence vzniklého z rozmělnění (podobnost výkalům) a celkový životní odpor Bohem Danému poVolání (= po-P/pření úČastenství na Atributální Jedinečné Osobitosti Původce ve tvorstvu = falešné podlézání Kristu v Trojici).


Zbožná společnostCH/chápe M/moc jako M/miloS/srdenství S/seStoupivší z Výsosti, jako Moc Obraznosti Obrazů Moci.Bůh nikdy nikoho k ničemu nenutí, zbožní v Kristu ve Svátostech nabízejí a nevnucují.


Tak J/je rozeZ/znáte: podle toho, že H/hle-D/dají Moc, nikoliv aby se drali o svoji vlastní moc.

K/koho Chce, Bůh vyVýší, koho CHce, Bůh zaVrhne.


Zbožní nevyvyšují a neponižují, zbožní nepaušalizují a nesnaží se nivelizovat podle společenského mediánu = nesrážejí A/autentické a nepovyšují pyšné z malosti.

Nedají na zdání se pozlátka a v-z-D/dávají průZ/zračnost z Výsosti.

Výjimečnost z A/autenticity nechápou jako vlastní ohrožení,

L/lesk jiných jiným nezávidí, protože Z/zlo-dějnu nemají v povaze (S/sami Z/znají Autora veškeré A/autenticity).



Až po-Z/znáte V/vlastní(= Bohem Danou do V/vlastnictví Obraznosti Tváři, nikoliv z vlastní moci nárokovanou) A/autenticitu, po-CH/chopíte rozdíl mezi zbožností a Z/zlobou (= po-Z/znáte L/lásku Adama a Evy před P/pádem, před krádeží iluzorní sebou ze sebe vlastněné jako-moci).


Do té doby jste jen kašpaři vychytrale jdoucí vlastními cestami.


Jana, 14.5.2022

-


HLEDÁ SE PROROK

Nalezne při-J/jetí?


Lidem se zálibností v tunelovém vidění unikají koordinanty dějin = unikají od smyslu řešeného.

Hledají vztažnosti sami v sobě, sobě podobně,

a co nacházejí, je pravdě nepodobné,

neboť sami ze sebe nejsou nositeli pravdy,

a proto i jejich výpovědi jsou výpověďmi ze sebe, nikoliv v(ě)D/děním o S/sobě a o existenci mimo sebe.

Jejich tunelové deformované vědění (= aktualizovaná prvotní prvoplánová hříšnost) Proti-J/je (= Není) Ne-P/pravdě podobné.


Jak J/jsem Ř/řekla, při adaptaci elektromagnetické informace postulované a zformované podle mikrosvěta do elektromagnetické informace postulované a zformované podle makrosvěta a zpět a zpět a ...

a zároveň při adaptaci elektromagnetické informace postulované a zformované podle makrosvěta do elektromagnetické informace postulované a zformované podle mikrosvěta a zpět a zpět a ...

je jen otázkou způsobu myšlení "převaděče", nikoliv otázkou předmětné příslušnosti objektivity světa. (Jakkoliv si mnozí převaděči přejí být měřítkem objektivity světa a přejí si, aby jejich informace byly konstantami dějin. Vícero "konstant" nutně končí zmatením, inkoherencí a deformací celku. Celkovou vzájemnou rozporuplností.)


V zásadě jde o to, zda byla prvotní hmota, nebo informace.

Zda se informace svojí genezí in-formovala (= zhmotnila, tj. např. jako vedlejší efekt vytvořila čas), nebo zda byla informace pouhým vedlejším produktem degenerativního "vývoje" samohybné hmoty formulované jako jakési darwinistické perpetuum mobile.


Klíčem není dohadování se o tom, co bylo dříve - zda slepice nebo vejce.

Klíčem je formulace hybnosti informace ze své podstaty,

klíčem je formulace hmoty ze své podstaty,

a multifaktoriální analýza jejich vztažné podstatnosti.


A teď se to Ne-V/vědoucím vědcům všeho druhu nebude líbit:

primárně hmotné chápání podle sebe sama (materialistické chápání a postoje) produkuje popisnost a domněnkovost (nadneseně nazývané jako obecné hypotetické odvozování) "tunelového vidění",

primárně "nehmotné" chápání podle sebe sama (mimo-materialistické chápání a postoje, typicky sociologie a politologie založené na korelantech podle světských nálad a preferencí podle člověka ze světa, nikoliv podle podřízenosti veškerenstva Obraznosti Bohu) produkuje bezradnou ideologizaci a rozplizlé neuchopitelné nic, které nakonec vždy vyústí do boje o moc o politické uspořádání hmotných teritorií a jejich politických systémů.


V obou případech veškeré úsilí ústí do omezenosti tunelového vidění veškerenstva.

Jinými slovy: materializace a ideologizace vědy jsou jen dvěma tvářemi jedné mince a dohady mezi nimi jen podporují světskou sebe-adoraci ve zdánlivých rozvažováních a nalézáních.


Podobně jako ve veřejném životě: levicový extremismus a pravicový extremismus si nakonec navzájem rozumějí mnohem lépe, než jak si rozumí extremismus s demokracií.

Než jak si nakonec navzájem rozumí extremismus náboženského terorismu s extremismem deismu.



Ve výsledku jde o to, zda chceme a budeme vědu jako pro-J/jev Ž/životního S/stylu Obrazu/ů Boha ve S/společenství zneužívat jako argumentaci ke společenské politizaci po-Z/znatelně profesionálně odvozené multifaktoriální faktografie, nebo za budeme vyM/mezovat veškeré po-Z/znání z/od K/konstanty D/dění, a tudíž i dějin, resp. S/spolu-po-D/dílet S/se na F/formování D/dějin H/hybnosti/í.


Zda chceme a budeme přizpůsobovat K/konstantu dějin sobě,

nebo zda chceme a budeme při-Z/způsobovat (a tím i působit při poznávání a prosazování) S/sebe K/konstantě D/dění S/se světa.

Nejde o to, zda byla dříve slepice, nebo zda bylo dříve vejce.


Jde o to, zda veškerenstvo jakékoliv materií vyjádřené formace J/je či není uK/kotvené v K/konstantě D/dějin veškerenstva (tj. v K/konstantě sousledností a následností dění se voleb mezi dobrem a zlem dle S/svého poVolání = tj. v Pravdě Dané J/jmennosti Obrazu Výrazu J/jména ze Jména = tj. ve Stavu Milosti),

nebo Proti-J/je závislé vůči K/konstantě dějin veškerenstva.

Za před-po-K/kladu, že K/konstanta dějin (= K/kříž) J/je Z/zdrojem a F/finalitou veškeré hybnosti ve všech projevech a důsledcích, např. ve formě časoprostoru odvoditelného podle podob elektromagnetismu.

Závislost Proti-J/je parodií vůči uK/kotvení v K/kříži, protože pohled na zemi coby "pevnou půdu pod nohama" pod K/křížem (kde dějiny začínají i končí) Proti-J/je parodií v-z-N/nešenosti Dané z vy-K/koupení.

Parodie v-z-N/nešenosti je projevem nafoukanosti a vyskakováním si,

parodie v-Z-N/nešenosti je projevem aplikované závisti proti S/světelnosti =

je projevem proti pr(o)ů-Z/zračnosti =

je projevem sebezahleděnosti vlastní závisti.

J/jak Ř/řekl M/manžel z K/kříže: N/něha J/je vášní uK/kotvenou ve hmotě (= pro-M/měněním z vyK/koupení), Závist Proti-J/je závislostí na hmotě mimo K/kotvu.



Buď budeme jako prioritu chápat časoprostor a zpochybňovat, či otevřeně odmítat K/konstantu dějin (např. deismus),

nebo B/budeme jako P/prioritu uZ/znávat a po-Z/znávat P/příčinu, pro-J/jev a sou-Č/činnost veškeré H/hybnosti, tj. dění v/z D/dění. Vědění z/v/podle V-(i)-ě-D/dění.

V-i-D/dění J/je poD/dílem na V/vše-vě-Dění (Rájem), vědění je distancí od D/dění (strnulostí a stagnací ze zaVržení).


Není pravdy mimo P/pravdu a není P/pravdy mimo Hybnost =

není P/pravdy mimo S/slovo a není S/slovo mimo Pravdu.

Není pravdy mimo pravdu (pravda J/je Pravdě-P/podobná) a není slovo mimo slovo (slovo není L/lež, názor není výrok o pravdě). A proto je L/lež Z/zlo-činem.

Není pravdy mimo slovo a není pravdy mimo in-formační dění a není pravdy mimo projev dění.

Je-li pravda právě-náležitou vý-po-vědí v multifaktoriální u-s-po-řáddanosti celku, potom L/lež Proti-J/je (= Není) jakoukoliv nenáležitostí.

Z principu věci je pravda vzestupnou spirálovitou postupností sousledností a následností z/podle S/středoB/bodu K/konstantnosti = pro-měnnou neměnnou konzistencí náležitostí = příslibem Nebe.

Buď výpověď J/je katolická, nebo vůbec Není.



Hledání "teorie všeho" je H/hle-D/dáním S/s-P/právného převodu (C/cesty) ze/v/podle S/slova v P/přítomnosti, tj.

H/hle-D/dání "teorie všeho" J/je vy-D/dáním multifaktoriálního mezioborového prorockého svědectví o P/pravdě D/dění zF/formované a formulované jakkoliv oborově srozumitelným jazykem. Resp. aktualizací poD/dílu člověka na Stvoření člověka: člověk J/je sTvořen jako Aspektuální A/aktualizace J/jména Obrazu Boha ze J/jména Výrazu Boha ze Jména Krista v Trojici. Neboli: Výrokem o Pravdě Stvoření člověka (ke M/mně: "Ž/žij, Jano!") člověk v P/pravdě vstupuje do vytvoření formativní hybnosti hmoty (zplození rodiči splynutím pohlavních buněk ve formativní tělesnosti) v poporodním poznávání světa mimo omezenost. P/plně člověkem S/se Stává uZ/znáním V/vlastního vyM/mezení (křtem v Duchu Svatém) v Lásce ke Znání (ze/ve S/světelnosti).

Řečí světa: osvícenství coby parodie Světla Není (= Proti-J/je) parodií průZ/zračnosti Svatosti.


Neboli:

aby člověk poznal pravdu, nejprve musí být ochotný vyjít z tunelového vidění a zálibnosti v mocensko-statutárních šarvátkách o slepici a vejci ("ideologizace" x materializace systémového poznání = de-formace vědy de-F/formací v-(i)ě-D/dění projevů a podob elektromagnetismu jako základu zhmotněné pro-J/jevené slovesnosti světa).

"Teorie všeho" je formulovanou formativní slovesností, tj. zformovanou výpovědí o F/formaci hybnosti veškerenstva.



Jsme zpět u středověkého uspořádání universit.

J/jsme ve spirálovém "upgradu" zpět u universálního u-S/s-po-Ř/řád-D/dání H/hybnosti podle K/konstanty veškerenstva,

J/jsme zpět v po-Z/znání z/v/podle Znání,

J/jsme zpět u prvotního hříchu, u přeDání Zákona, u vyD/dání do-K/konání,

J/jsme zpět u rozdílu mezi Adamem a mezi Novým Adamem.


Mezi Ř/řádem a Ř/řádností z/v/podle S/slova ze Slova a mezi řádem a pořádkem podle světské slovesnosti.

Mezi S/sou-S/středěním S/se na K/konstantu = na Z/zdroj i F/finalitu Pravdy veškerenstva, a mezi soustředěním se na každodenní lpění na pouze fyzickém pořádku více než na Ř/řádnosti Ž/života ve V/volbách D/dobrých S/souS/sledností a ná-S/sledností (ve volbách P/přítomností v náS/sledování K/konstanty D/dění).


Dokud lidé rozdělují slovo od S/slova,

dokud lidé rozdělují pořádek od Ř/řádu,

staví poznání člověka proti Znání Boha,

rozporují Krista v J/jeho Formativním Bytí ve F/formulaci B/bytí ve F/formacích in-F/formací.


H/hle-D/dá S/se prorok in-F/formace.

Nalezne při-J/jetí?

Jana, 24.4.2022

-


Chcete-li pochopit co, jak a proč, odpověď je v makrofyzice.

Chcete-li pochopit smysl proč a z čeho, odpověď je v mikrofyzice (v hybnosti menších než malých částic).


Klíčem je odpověď na otázku proč, tj. ve způsobu hybnosti elektromagnetismu.

V makrofyzice jde o hybnost fyzicky chápaného projevu souborů jednotlivých vzájemně organizovaných elektromagnetismů ve svém celku, nejčastěji v podobě pozorovatelného/detekovatelného/odezíráním odvozeného vesmíru jako souboru částic v jejich hybnosti rozpínání - smršťování - rozpínání - stále znovu ve spirálových deformacích a průnicích.


V mikrofyzice jde o hybnost elektromagnetismů vůlí - všesměrově a zároveň centricky ve Vůli, tj. ve vzestupné spirále a zároveň v konstantě dějin,

nebo/souběžně izolovaně destruktivně difuzně mimo Vůli, tj. mrtvě.


Zní to jako sci-fi, ale jen do okamžiku, kdy si uvědomíme, že i myšlenka je jen formou definovatelného zhmotnění elektromagnetického vlnění, které lze pro makrofyziku zpřístupnit převedením elektromagnetismu mikrosvěta na elektromagnetismus makrosvěta.

Otázka proč je zde řešena jako souboj vůlí na jedné straně centristicky organizované variability vůlí k/v dobru = pro K/konstantu dějin,

proti které stojí nesourodý difuzně rozptýlený celek destrukcí forem, jejichž projevem jsou deformace.


V makrosvětě to lze nešikovně přirovnat k rozdílu mezi krásně tvarovanými sněhovými vločkami a mezi rozpadajícími se tvary sněhových jako-vloček, kde rozdíl ve formaci krásy a ošklivosti je dán jako projev organizovaného elektromagnetismu vlnění lidsky vnímatelného jako zvuk nabývající různých forem.


V makrosvětě je zdrojem zvuku makrofyzikální formativní hybnost těles, v mikrosvětě je zdrojem zvuku všesměrová a zároveň centrická hybnost vůle v v jednom každém rozhodnutí pro konstruktivní x proti konstruktivní organizaci.


V mikrofyzice je organizovanost elektromagnetismu formací strukturálně stálá jedinečně nekonečně diferencovaná v nekonečném jediném přeskupování tvarů,

zatímco elektromagnetismus de-formací je strukturálně nestálá jako-jedinečnost (tj. dezintegrita), jako konečně difuzní ztráta identity, tj. izolace deformací.


Zatímco v makrofyzice je odpovědí na otázku proč odezíratelnost kvantit, v mikrofyzice je odpovědí na otázku proč svobodné vyjádření kvalit.


Kvality mají přirozenou tendenci se zhmotňovat až do forem přijímání kvantit,

kvantity samy ze své podstaty postrádají přirozenou tendenci k zachování kvalit.


Pohled na existenci (např. na vesmír) z pohledu makrofyzikálních kvantit je pohledem vnějškovosti v odvozování (vědecké postupy a způsoby myšlení podle projevené odvoditelné makrohmoty),

pohled na existenci (např. na vesmír) z pohledu mikrofyzikálních kvalit je pohledem zdrojovosti ve variabilitách forem, tj. v rozhodnutích svobodných vůlí v každém jednom utváření individuálního času. (Čas je sledem příležitostí k L/lásce = naD/děje na Ž/život.)


Makrofyzikální čas je odvozený z pohybu těles ve svém celku, kde tělesa narušují prostor a prostor se tak stává časem,

mikrofyzikální čas je odvozený jako zpřítomnění svobodné volby vůle k formaci x deformaci (= ke vzestupné spirále v centrické bodové všesměrové hybnosti v jediné konstantě podobností beze zbytku a bez výhrad x k popření a narušování "všesměrového" centrismu odporem, tj. v křeči spojnic decentrických bodů mimo vzestupnost spirálové konstanty dějů charakterizovaném zbytkovostí a výhradovostí)

a zároveň vůlí k jedinosti jedinečností x k "samostatné sebeidentifikaci", tj. podřízením se kvantitativnímu horizontálnímu pohybu podle množství a následnosti forem hmoty v jejich vývoji definovaném darwinismem.


De facto

jde v chápání pravdy současným světem o příklon k makrosvětu v jeho kvantitativní dějovosti souborů částic hmoty a jejich odvozenin podle vnějškovostí v podobnostech v interakcích ("kvantitativně chápaná věda odtržená od svého smyslu", tj. výroky o hmotách podle kvantit ve vzájemně následně organizovaných souborech "puzzle" podle množství),

nebo

jde o příklon k mikrosvětu v jeho kvalitativní moudrosti projevené ve svobodných volbách jedinečností (= v jeho J/jmenných I/individualitách v jejich Jménem Daných poVoláních) z/v/z/v/z/.......... Jedinosti Jména Volajícího k Ž/životu), kde jedinečnosti jsou aspektuálními formacemi zpřítomnělých kvalit Jedinosti, které tak nabývají pozorovatelných kvalit zhmotňováním, přičemž hmota je zároveň Jediností a Jedinost je K/konstantou nabývání forem. Názorně J/jsem to mnohokrát vysvětlovala v dřívějších T/textech o vcházení člověka do světa o o vycházení člověka ze světa (od vyŘčení Pravého J/jména člověka ve větě "Ž/žij, ... (Pravé J/jméno)!" přes narození až k naplnění počtu voleb člověka mezi dobrem a zlem v jeho individuální kontinuitě dějů, tj. v uzavření možností žít beze zbytku a bez výhrad Věčně, nebo se Proti-Věčně utopit ve zbytcích a výhradách ne-dobra.)


Jana = J/jediné a nerozdílné lidství Velekněze podle Ř/řádu Melchizedechova od/z/ve Vítězství K/kříže (= od vyK/koupení, nikoliv od Kristova Vtělení = podle P/průniku Věčnosti Vítězného času, nikoliv podle Kristovy historicity, což spolčenci ve svém přízemním klerikalismu odmítají vzít vážně) J/je poZváním k Jedinosti J/jedinečností v J/jejich J/jmenných zT/tělesněných formách z/v/podle Vtěleného Vítězného Velekněze, Veleproroka a Krále králů podle Ř/řádu Melchizedechova.


Kdo podřizuje Ř/řád Melchizedechův pod Ř/řád podle sv. apoštola Petra,

podřazuje Moc Krista pod M/moc Vatikánu,

tj. nadřazuje kvantitu hmot beze S/s-Myslu (= mimo S/společenství Mysli Moudrosti = mimo Vševědoucí Všemohoucnost) nad Jedinečnost J/jmenností z Moudrosti =

podřazuje Krista pod sv. apoštola Petra, čímž Z/zlořečí sám sobě odporováním sv. apoštolu Petrovi, K/který J/je L/láskyP/plností Církve Vítězné doV/vedené sv. Petrem v Kristu. Proto i sv. apoštol Petr B/bude na Soudu svědčit o zlovolnostech těch apoštolů, kteří se na něj odvolávají.


Klerikalismus vede ke S/smrti,

poS/slušnost Lásce S/srdce v L/láskyP/plnosti S/srdcí V/vede k Vítězství před B/branami, K/které O/otevírá L/láskyP/plnost sv. apoštola Petra v R/rukách SedmiB/bolestné =

pro-M/měnění klerikálně abstraktně (parodie Mysticky) chápané Vítězné Církve souboru kvantit k Církvi Vítězných

vede k

oddělení kvantit v/z vnějškové horizontální vazebnosti souborností z vlastní decentrické vůle sebeurčujících kvantit deformací

od

J/jmenných (= Jedinečností z Jedinosti) Vítězných kvalit ve zhmotnění S/se L/láskyP/plností P/podob Tváře Lásky (= N/narozených v Duchu Svatém z Krista Vítězného).


Vede k oddělení světa podle vyHnaného Adama a Evy od B/bran Věčnosti.


Svět podle vyHnaných Adama a Evy Proti-J/je (= Není) difuzí destrukcí definovaných zbytky a výhradami bez Moudrosti,

tj. hybností destrukcí mimo plynutí horizontálního času, na kterém jsou jednotlivé separované sebeurčující identity závislé =

difuzí kvantit beze S/s-M/mysl(i)u mimo Moudrost.

Svět podle vyHnaných Adama a Evy je světem mimo Věčnost, mimo dějinnost (odD/dělením D/dobra od Z/zla K/konstantou dějin = Kristem při Soudu nad světem naStal K/konec času) až do konce časů, tj. do F/finality beze zbytku a bez výhrad.

Finalita beze zbytku a bez výhrad je stvrzením totality zatvrzelých ve Z/zlu podle obecnosti sebedestrukce Z/zla, tj. Ne-světem podle Satana =

obecné zhroucení se Ne-J/jedinečností v implozi kvantit bez T/tváře =

ztráta hybností Ne-kvantit mimo čas, resp. v/podle konce času.

Svět duší podle Ne-čas mimo hmotu v odporu Kristu S/soudícího svět se ze své vlastní podstaty zVrhne do sebe sama ve vlastní Ne-Věčnosti,

tj. svět iluzí z Ne-P/pravdy (svět podle Antikrista) se zhroutí do sebe sama v konečnostech bez K/konce,

tj. svět podle iluzí jako takový skončí a naStane Nové Nebe a Nová Země.

NaS/stane S/spolu-V/výroky Svatých poVolávajících ke Svobodě, tj. Volajících po/ke Kristu, kde Kristus J/je S/světlem národů = Vůlí V/všech V/vůlí ve Vůli Jediného a nerozdílného.

Kde Vtělený J/je Dobrem zT/tělesněných Pravých J/jmen J/jmenností beze zbytku a bez výhrad.

Teologický makrosvět vyjadřuje Svátostnost kněžství podle sv. apoštola Petra,

teologický mikrosvět vyjadřuje Svátostnost proroctví podle sv. Jana Křtitele v Kristu,

J/jedna Svatá V/všeObecná apoštolská Církev J/je S/společenstvím podle Velekněze podle Ř/řádu Melchizedechova,

Církev definovaná kvantitativně je jako soubor hříšníků ve Svátostech ve Stavu Milosti a zároveň v kontradikci klerikalismu = v odporu podle zvůle kněží proti Veleknězi.


Kdyby nedocházelo k rozporování kvantit vůči kvalitám,

nedocházelo by k O/odporování Kristu.

Veškeré dění by mělo S/s-M/mysl,

veškeré dění by bylo v-D/dění S/se - V/veškerenstvo by bylo V/vědoucí = vědecké.


Současná věda je postulovaná jako hraní si na V/vševědoucnost veškerenstva,

a proto je současné vědění mimo D/dění S/se,

což se projevuje rozporováním dějů od Moudrosti I/identit,

což je vyjadřováno jako potřeba a naléhavost svébytnosti sebeurčení.

Dění je tak paralyzováno sebedestrukcí z izolace od v-z-N/nešené po-S/stupnosti dějů beze zbytku a bez výhrad,

čímž se postupnost stává sestupností podle zbytkovosti a výhradovosti bez-V/vědomí = Ne-Moudrostí = popisností slupek kvantit v/z bezradnosti "vědění detailů o všem a zároveň nevědění identifikační podstatnosti o ničem", což se charakterizuje jako ustrnulost vědy a potřeba "teorie všeho".


Vědění detailů o všem je chápáno mimo dějovost z Moudrosti,

a proto vědění není v dění,

vědění je zde jen intelektualizovaná abstrakce z mnohostí nadřazená nad vH/hled D/dění S/se z Moudrosti.


"Věda" mimo D/dění se vysmívá Moudrosti proroků, protože se posmívá Kristu.

Začátkem toho posměchu je klerikalismus a zároveň demokratizace Církve, neboli snaha uzurpovat si veškerou moc pyšnými z biskupů a podle nich všech katolíků, a zároveň jejich zbavování se odpovědností falešnými odkazy na "bratrství v Kristu", kde Kristus slouží jen jako zástěrka mocenských ambicí spolčenců.

Z dedukcí podle P/pravd Církve se v srdcích spolčenců stává fantazírování volných asociací na dané téma, které je vydáváno za obecnou pravdu Církve,

z Bohem Dané "indukce", resp. zJevení Se ve hmotě se v srdcích a ústech spolčenců stává psychická pomýlenost, případně čarování.

Boží zJevení je spolčenci interpretováno jako falešné proroctví, s argumentací, že jediným zprostředkovatelem Boha na Zemi je kněz. Obecný prorocký úřad Církve je v jejich podání jen alibismus podporující jejich pyšné mocenské ambice = spolčenci žijí v nevývratném přesvědčení, že právo na existenci má jen takové zjevení, které se nastalo jim osobně, protože to oni jsou jedinými právoplatnými zprostředkovateli dobra na Zemi. V nevývratném přesvědčení, že Bůh automaticky svědčí v jejich prospěch.


Fantazírující Protivníci Krista jsou ve své pyšné pomýlenosti rozčarovaní vždy, když zjistí, že zJevení Je V/více než plané fantazírování, kterému oni říkají rozjímání,

že Dar proroctví není psychická porucha,

že jejich zklamání je jejich sebeusvědčením se ze života v K/klamu.

A jak známo: kdo žije v K/klamu, bývá z-K/klamán.


Neříkejte, že vás někdo zklamal,

protože jinak jen usvědčujete sami sebe z příchylnosti ke K/klamu = ke L/lži.

L/láskyPlný člověk sám sobě nelže.

Neříkejte, že někdo zklamal vaši lásku, protože pokud jste vy milovali, nebylo možné vás oklamat.

Jestli ten druhý, o kterém mluvíte, K/klamal či B/byl z Pravdy, je jiná věc. Nevymlouvejte se na jiné, jejich S/srdce budou Souzena podle jejich příchylností.

Každý S/svědčí sám o sobě - vhod či nevhod, sobě i jiným.

S/svědčete o S/sobě a S/svých S/srdcích, vhod či nevhod, sobě i jiným, osobně veřejně.

Autenticky.


Jana, 13.4.2022

-

O hodnotách se nevyjednává:

dvojkolejnost a neslučitelnost hodnot.


Vzájemné napadání středozápadní EU a středovýchodní EU musí skončit.

O hodnotách se nevyjednává.


Jeden tlačí druhého osočováním, posměchem, pohrdáním a šikanou ty, o kterých si myslí, že jim to u nich projde, a běda, když ne.

Jeden se staví opozičně defenzivně vůči tlaku, obranně proti šikaně.


Ve skutečnosti nejde o nic jiného než to, co historie Evropy zná lépe než důvěrně.

O snahy po uplatnění vlastní moci na úkor jiných.


O útlak usilují dřívější velmoci s mnoha zámořskými koloniemi, koloniální styl a domněnka práva na něj jim zůstává "v genech". Stejně jako ti, kdo po zámořských koloniích marně toužili, a proto se snažili kolonizovat svoje bezprostřední sousedství. Domnívají se, že jsou povolaní určovat, co je dobré a co je zlé, domnívají se, že jejich vidění světa je Slovo Boží.

V tom jsou stejné jako moci od východní hranice EU dále k Východu, a proto nedává smysl, aby kdokoliv hledal oporu a ochranu u kohokoliv - v EU i mimo ni. Zleva, zprava, shora, zdola, odnikud.

Jak praví historická zkušenost, z dnešního důvěřivého, příp. lehkomyslného je zítřejší kořist.


I proto tyto dřívější kolonizátoři ze všech světových stran mají pro sebe navzájem hluboké hodnotové i mentální porozumění a tendence k soudržnosti, a to i bez ohledu na tváří ve tvář sledované zlovůli jednoho z nich. Stále mají v genech, že je lepší si kořist rozdělit, než se zasadit o to, aby se z napadeného kořist nestala. Sobectví především.


Sami sebe prohlašují za vzory hodné následování a k uznání tohoto názoru tlačí na jiné de facto měkkými koloniálními metodami. Žijí v nevývratném přesvědčení, že jen oni vědí nejlépe, co je pro koho dobré, v nevývratném přesvědčení, že jsou Bohem předurčeni na Zem přinést normy k rozlišování dobra a zla, v přesvědčení, že sami jsou vzory dobra hodného k následování.

Běda, když někdo řekne, že Bůh není politik, že národní svrchovanost není Vůle Svrchovaného.


Okamžitou reakcí je snaha touhu po následování Vůle Svrchovaného vytlačit z veřejného prostoru.

Krok za krokem - symboly, zákony, příkazy, zákazy, zaváděním nepsaných pravidel. Viz např. nedávný nápad poslankyně Europarlamentu o likvidaci a zákazu slov spojených s Kristem a křesťanstvím. Z Slavnosti narození Krista chtěla odstranit Krista. Co podle této logiky zákonem zakázat slavit narozeniny jejího dítěte/dětí, Obrazu/ů Boha, zakázat vůbec říct nahlas jméno/jména svého dítěte?

Pod záminkou snášenlivosti se zasévá hluboká nenávist a likvidace základních evropských hodnot a identit-y.

Jednou z nejčastějších metod je směšování a záměny: patriotismus je překrucován a prohlašován za nacionalismus, láska ke Kristu a křesťanská zbožnost jsou prohlašovány za nesnášenlivost, úcta ke Svátostem je označována za pověrčivost a je zesměšňována jako "nevědecká", "pohoršlivá", nekorektní, ... Inu, Krista netřeba korigovat.


Primárním cílem těch, kdo napadají H/hodnoty, je zlikvidovat evropskou identitu, národní kořeny i sebevědomí, a tím udělat z člověka/národů bezduché tělo, kterému je možné navléci ohlávku příkazů a zákazů. Nenávidí Bohem Danou kompatibilitu národů v J/jediném a nerozdílném C/celku, a proto se snaží udělat z EU vězení, ze sebe bachaře. Anticírkev.

Prvním krokem je laicizace Církve a heretické odštěpování, krádeže Svátostnosti kněžství světskými mocnými, krádeže Svátostnosti a Darů proroků kněžími, krádeže S/slova samolibým žvaněním.


O hodnotách se nevyjednává. O lásce ke Kristu se nevyjednává. O praktikování zbožnosti se nevyjednává.

Kdokoliv s koloniální (spolčeneckou) mentalitou realizovanou útlakem duchovní identity a praxe má za jeden z prvních cílů dosáhnout svého oklikou - Satan přes Evu, kolonizátor přes ekonomický a duševní prospěch těm, kdo se přizpůsobí a trestání těch, kdo věří více Kristu než falešným mesiášům, ... Cukr a bič, rozdělení a rozeštvávání.


Jak velmi dobře ilustruje historie Izraele: světci mají nepoměrně větší Moc než světské mocnosti.

Zachová-li si národ svoji lásku ke Kristu, historickou identitu a zbožnost, je v bezpečí před útlaky světských mocností.

Národ, který naskakuje na rétoriku světa a chová se lísavě/odporováním těm, které uznává za vzory dobra, bude žít pod mocí světských mocností - bez národní identity, v duchovním, duševním i praktickém otroctví. A bude to prohlašovat za dobré.


Normou nepřizpůsobivosti národů dobru nechť je láska a zbožnost Kristu ve Svátostech x bezbožnost a opovrhování katolickou Církví.

Kdokoliv se považuje za velkého před světem a odporuje Kristu, je bez-M/mocný.

Kdokoliv za svoji Moc uznává a uctívá Krista v Trojici ve Svátostech, J/je Mocný S/slovem i Č/činem.

J/jsou spolčenci Mocní S/slovem i Č/činem? Nebo jsou plní Z/závisti a mstivosti bez příčiny?


Kdokoliv se odvolává na Krista a odporuje Kristu, je M/mrtvý. Následovat M/mrtvého může jen syn S/smrti = falešný prorok.

M/mrtvý je každý L/lhář a L/lhářem je každý, kdo zneužívá S/slovo.

S/slovo znásilňuje každý, kdo pozměňuje, popírá J/jeho Ducha v duších lidí.

Nejhorší jsou ti nenápadní: ti, kdo se snaží udělat z Krista politika, někoho, kdo dělá kompromisy, kdo se "ve jménu snášenlivosti" snaží o politickou korektnost, kdo se snaží Krista demokratizovat, tj. zbavit Svrchovanosti z/v Moci. Kdo se "ve jménu tolerance" přizpůsobuje světu. Kdo pod pláštíkem křesťanství žije ze světa a podle světa.


Kdokoliv napadá Krista ve Svátostech, napadá Boha.

Kdokoliv napadá Krista ve Svátostech, napadá člověka.

Kdokoliv napadá Bohočlověka, napadá svůj vlastní Ž/život i životy svých následovníků.

Kdokoliv se snaží kohokoliv přetvořit k obrazu svému, dělá ze sebe Boha.

Velmi často "ve jménu křesťanství".


Většina lidí na tuto slupkovitou bezobsažnost naskočí: pod pláštíkem zpolitizované šuplíkové zvykové Církevní spolčenecké rétoriky, která má ukolébat svědomí, se podstrkuje duchovní pohodlnost a alibismus = přizpůsobivost lidem nade vše. Především nad K/kříž. Hezké řeči, skutek utek´.


Jestli něco tyto falešné proroky opravdu děsí, je to R/reálný poD/díl na Kristově K/kříži.

Podle toho je poZ/znáte: podle vyhýbání se B/bolesti a podle stavění se morálním vzorem - často prostřednictvím citového a společenského vydírání, pokud dotyčný nenaskočí na obdiv a uctívání hierarchicky vlivné zdroje adorování prázdnoty světa bez B/bolesti (klerikalismus).

Tito osobně nezúčastnění lidé rádi poučují jiné ve velkolepých shromážděních, kde mohou promlouvat k co největším davům, celoplošným médiím.

Pokud je někde bolest, nechtějí na ní mít praktický podíl: když jsou pozváni k alespoň morální účasti a duchovní pomoci fyzicky na místě bolesti, raději se vymlouvají, že nevidí potřebu své aktivity na místě a pokud by se taková potřeba na místě bolesti vyskytla, o návštěvě by uvažovali. První z biskupů v době předVelikonočního P/půstu nevidí důvod J/jít na místo bolesti desítek milionů lidí vražděných Satanovým prorokem. Jestliže papež nevidí důvod J/jít ke K/kříži mnohých, je jeho zbožnost falešná. Je papež s nezájmem o K/kříž V/věrným?


Odpor vůči B/bolesti je O/odporováním Kristu - O/odpor prvního z biskupů v době půstu před Vzkříšením je známkou, že zálibnost tohoto biskupa ve světské dobročinnosti k chudým je jen samolibou politickou manipulací.


Dokud budou světští vůdcové, politici vůči B/bolesti vnímavější a ná-po-M/mocně A/aktivnější než biskupové Církve, dotud bude svět S/slovem i Č/činem M/mocnější než hierarchie Církve. Kristus J/je v S/srdcích, ne ve L/lžích a samolibostech. Dokud to první z biskupů nepochopí, dotud bude zdrojem odklonu k herezím, které budou následovat.

Církevní hierarchie se nakonec T/tváří ve T/tvář Kristu bude divit, jak moc se ve své moci mýlila.


B/bolest je projevem a důkazem pnutí z/v neslučitelnosti V/věrnosti Svátostem x samolibého pohodlí.

Kdo neŽ/žije v tomto pnutí, buď J/je Svatý, nebo prohnilý.

J/jste Svatí?


Jana, 5.4.2022

-



Tam, kde Západ vidí demokracii, Rusko vidí slabost a neschopnost se rozhodnout.

Tam, kde Západ vidí zdvořilost a vstřícnost k jednání "win - win", Rusko vidí hloupost a kořist.


Rusko chce "být silné a respektované po celém světě, být uznané jako respektovaná světová velmoc".


Jako "rovnocenné" vidí Rusko jen "silné a rozhodné", tj. ty, v jejichž čele je jen jedna rozhodující osoba, vůdce. Takový politický celek (ne nutně stát) chápe jako svoji konkurenci ve stylu vítěz - poražený. Rusko chce být vítězem - vždy a všude, za všech okolností.


Z principu věci mezi demokratickými státy chápe jako svoji konkurenci pouze USA, všichni ostatní jsou co do mocenské síly pod rozlišovacími schopnostmi Ruska.

Spojené státy chápe nejen jako soupeře, ale jako trn v oku, tj. jako někoho, komu podle své ruské povahy (viz výše) velmi silně a mocichtivě závidí sílu a moc, které chce ukořistit pro sebe, chce Spojeným státům poroučet.

Podle principu Antikrista vůči Synu člověka.

Stejně jako Antikrist jedná i Rusko oklikou, skrze svádění, rozdělování pomluvami, a zároveň zastrašování těch, které považuje za slabé a nerozhodné, nedůrazné a váhavé, tj. za snadnou kořist. Poté, co kousek po kousku prostřednictvím vyvolávání a podpory nejednotnosti "samostatných a nezávislých" součástí celku (lichocením, uplácením výhodami, vyvoláváním a podporou pýchy prostřednictvím lákání na "zvláštní přízeň a výhody" = rozeštváním celku na "nezávislé subjekty" paralyzuje rozhodování celku) postupuje stylem "rozděl a panuj".


Podpora a živení pýchy z celku oddělených jednotlivých se realizuje bazálně emocionálně:

jak reálnými výhodami (vzhledem k celku výrazně lepšími individuálními obchodními podmínkami, ...),

tak pocitovou sounáležitostí (přirozeným mentálním spojencem je historicky Francie, tím pádem je snadnou kořistí i spojenec Francie = Itálie, zejm. Řím s jeho touhami po návratu zašlé historické slávy, moci a bohatství) zejm. prostřednictvím kulturních a zábavních akcí, kdy je Rusko obyvateli většinově chápáno jako neškodné, milé, zábavné, vstřícné a sounáležité v podpoře oboustranně sdílené slávy a moci ve světě. Budoucí oběti agresora se smějí a tleskají, zatímco jim agresor do podpalubí vráží ledové kry.


Základní léčka Ruska a jeho spojenců je bazálně primitivní:

rozum je až ta poslední instance, přes kterou prochází lidské rozhodování, primární je emocionální volba, která se realizuje pocitově podle základního povahového nastavení člověka/kultury vůči libosti x nelibosti stylu komunikace. Tak i rozumově znevýhodněný člověk (a nakonec i zvíře - jak vidno na ulici, často je pánem pes a páníček jej následuje, kam se pejskovi zamane) může poroučet mnohem chytřejšímu člověku a ovládat jej: emocionálním otroctvím chytřejšího vůči manipulátorovi, často sociopatovi.


Západ je tak snadnou kořistí:

zatímco Západ postupuje od racionality a logiky a snaží se o objektivitu a konsensus spolu s cíleným potlačováním individuálních národních identit a hrdostí (= vražda ducha národa, moci jeho světců a duší lidí v národě napadáním Obraznosti lidí v národě Bohu, napadáním Moci S/společenství Svatých), které označuje za nepřátelské vůči celku (homogenita povýšená nad kompatibilitu), Rusko a obecně Orient postupuje nepoměrně účinněji: útočí na bazální symboly historických národních identit a podporuje jejich extremizování s cílem rozložit racionalizací, a tím i povrchností homogenizovaný celek a nechá již separované jednotlivé, aby se sami postavili proti sobě v neřešitelném zápasu o obhajobu přirozených historických patriotismů. Poté se Rusko směje, jak je Západ povrchní. Rusko nechá separované, aby si podle jejich Západní povahy sami pro sebe a nejlépe každý zvlášť a po svém racionalizovali, pro co se už dávno emocionálně rozhodli. Aby zlikvidovali M/moc svých S/světců, Ú/úctu k N/nim. Aby se Západ "sám a dobrovolně" oddělil od Moci Samé.

A Západ na to ochotně naskakuje: typickým příkladem je směšování a srovnání nesrovnatelného a principiálně odlišného: ekonomická militantní nelegální migrace silných mladých mužů z Východu silně nepřátelských vůči Kristu a křesťanství je intelektualizovaně směšována a srovnávána s uprchlickým exodem žen, dětí a fyzicky znevýhodněných dospělých ze země napadené válečným zločincem a sužované velmi krutou válkou, ve které mladí a dospělí silní muži bojují na obranu těch, kteří dočasně odešli do bezpečí, a na obranu jejich země, aby se do ní mohli uprchlíci před agresorem zase vrátit. Nepřátelé Krista a křesťanství, kteří násilím vtrhávají do bezpečí Evropy, aby jí škodili, jsou některými "demokraty" stavěni na roveň obětem jiných agresorů téže mentality - a k dovršení všeho, právě z řad nelegálních militantních migrantů z Orientu, kteří zahltili Evropu, se mnozí hrnou bojovat na straně Ruska, svého spojence proti Evropě. Jinými slovy: Rusko podporující ekonomické militantní migranty z Orientu nejprve pomáhalo zahlcovat Evropu svými spojenci - agresory, poté samo vojensky napadlo Evropu, kterou už předtím oslabilo svými militantními spojenci, kteří se nyní v Evropě přikloní na jeho stranu. Stavěním nelegální invaze militantních agresorů naroveň exodu obětí agrese vstupujících na pozvání a v souladu se zákonem se Západ staví naroveň agresorovi, jehož militantní nezákonné praktiky legalizuje. Rusko se směje, militanti jsou připravení k boji: z jejich původních vlastí i z jejich dobytých evropských působišť. Mluvit se o tom na Západě nesmí, nebylo by to politicky korektní, působilo by to "nesnášenlivě" a "nedemokraticky".


Pokud chce Západ svoje hodnoty demokracie a soudržnosti uhájit, musí neprodleně skončit se svým militantním liberalismem. Pokud to neudělá, Rusko prostřednictvím "patriotistických" extremistů a populistů dosáhne svého: neschopnost Západu sjednotit se v kompatibilitě identit označí za "nacionalistický extremismus, který je třeba vymýtit, od kterého je třeba očistit, což může udělat jen silný".


Prvním krokem je rozeštvat Spojené státy proti EU.

Příklad: rozložit NATO a vytvořit konkurenční evropskou armádu "samostatné a nezávislé" (podpora pýchy separatistických tendencí vojensky a bezpečnostně slabých) EU rozdmýcháváním mocenských vášní dřívějších koloniálních velmocí a Německa, jejich účelového spojení k "uplatnění nároku na záštitu celku, ve kterém jsou povoláni chránit a vést slabé". Tj. v rozdrobené EU chce Rusko poroučet skrze pýchu sentimentálních nálad prostřednictvím apelování na sociologicky nejvyšší stupeň národní identity: na uplatnění nároku na rozšíření svého vlastního vlivu co nejvíce to jde. Západ si tyto individualizované nároky ve spolčení už sám pro sebe zracionalizuje = z pohledu Ruska ospravedlní, čímž je překroutí na "právoplatné a legitimní demokratické způsoby uplatnění síly vůči rozpínavému Rusku". Satanovi se tak podařilo vytvořením "alternativní vojenské sebeobrany" rozložit mocenský celek, a tudíž akceschopnost Západu. Klíčem k obraně je zdrženlivost a naslouchání namísto rozpínavosti velkých a srozumitelnost a konstruktivní koncepční styl malých členů EU.


Poté (a současně) chce Rusko rozeštvat EU mezi sebou.

Vojensky. Politicky. Ekonomicky.

Náladami: vzájemnou nevraživostí a podporou rozpínavostí jedněch na úkor jiných. Rozdmýcháváním nálad spojených s odkazy na historickou zašlou slávu, což je účinné, protože v historii každý chvilku tahá pilku. Velcí (územím, ekonomikou, kvantitou) proti teritoriálně, ekonomicky a kvantitativně menším. (Rusko šíří vlastní princip kolosu "vsjo bolšóje a tím si mentálně podmaňuje velké v celku EU.)

Tam, kde Západ hledá kvalitu, Rusko vyhledává kvantitu, a proto při rozkladu jednoty EU postupuje Rusko podporováním pýchy "silných" PROTI "slabým", čímž staví "užitečné a schopné" proti "těm, kdo "jsou mocensky předurčeni poslouchat a podřídit se těm schopnějším". V Německu (historicky významném a emocionálně silně fixovaném spojenci Ruska) postupuje Rusko stejně jako vždy: rozdmýcháváním nálad k vůdcovství a "spasitelství" těch, "kteří si sami nepomohou, a proto je třeba se ujmout jejich vedení". Emocionální apely probíhají stylem "odpovědnost za celek je především na našich bedrech, na našem rozhodování záleží blaho celku a všech, to my jsme v celku nejvyspělejší, a proto také předurčení k přirozenému opatrování a vedení všech". Kdo se jich o to prosil? Kdo má právo určovat, co je nejlepší pro jiného, pokud sám není Stvořitelem? "Co je Ti po tom, Ty se starej o sebe a svoje přínosy a pravomoce v kompatibilitě celku. Kdo jsi, abys určoval poVolání jiných?" Od protektorství je už jen krůček k protektorátu každého: evropskou armádou, které Německo s historickou láskou k Rusku a spojenectví s ním velí. V tomto kontextu už Německo chápe Spojené státy jako svého osobního nepřítele, a tudíž nepřítele všech, "které je Německo v EU předurčeno a povinno vést a ochraňovat". Ruský Satan se směje. Chceš-li ovládnout stádo, ovládej vůdce ve stádu. Jakmile má Rusko pocit, že pod svoji moc získalo dostatečně velké množství rozhádaných "slabých", troufne si na silného, kterému závidí. Zaútočí náhle a nečekaně, pod rouškou noci.


Obrana Západu je přitom jednoduchá: okamžitě přestat s prosazováním jednotlivých separovaných chtění všeho hned jedněch vůči jiným (násilí), přestat rozdělovat celek.

Okamžitě přestat se snahami, tlakem a prosazováním homogenizace "jednotné EU". Homogenizace namísto kompatibility vede k nenávisti k Bruselu, a rozhodování člověka je bazálně emocionální ... Brexit stačil.

Je nezbytné současně okamžitě podporovat a prosazovat kompatibilitu identit "puzzle" v bohatství a vzájemnosti jedinečných národních/státních přínosů. Tak, aby existovala duha, nikoliv špinavý flek. Protřepat, nemíchat. Ano, chce to sebezápor těch s koloniálními tendencemi racionalizovanými na demokratické principy (emocionální vydírání) a sebezápor ukňučených, kteří si skutečně zvykli pohodlně čekat, co za ně kdo vybojuje a co jim zajistí. Národ, který se chová jako rozmazlenec, si říká o to, aby byl "usměrněn a kárán". Jak ukazuje zkušenost, jde to, jen se to nesmí přehnat a vylít dítě i s vaničkou - dnes již teritoriálně střední země UK a Severní Irsko s historickou mentalitou koloniální velmoci bylo v EU automaticky chápáno jako velmoc. Je to otázka sebevědomí založeného na zkušenosti: ten, kdo má historicky dlouhou zkušenost být kořistí a hledat pomoc zvenčí, se automaticky emocionálně chová jako kořist, i když racionálně říká opak. Ten, kdo se cítí být významným a silným hráčem, se tak také chová, a je tak k němu i přistupováno (Lucembursko, Monako, ...). Kdo z velkých a silných v EU si dnes troufne nařizovat Vatikánu, aby přijal kvóty na přijetí ekonomických migrantů s mentalitou nenávisti vůči křesťanství, které je základem identity Západu, aby tak Vatikán za jeho katolictví šikanoval? Šikanovat katolíky mimo Vatikán, to už je podle Západu vydáváno za demokratické právo. Otevřeně napadnout papeže se nesluší, strhávat kříže z kostelů a veřejných prostranství je v mnoha státech uzákoněno "pro veřejné blaho".

Rusku už potom stačí jen vrazit velkým a silným v EU kudlu do zad a v racionalizovaném teologicky rozdrobeném Západě apelovat na historické kořeny identity křesťantví, čímž patriotismus prostřednictvím odporu Západního liberalismu spojí oprávněnou národní hrdost s agresí a touhou po moci, čímž patriotismus coby základ kompatibility zvrátí do "nacionalismu, od kterého je Rusko povoláno Západ spravedlivě osvobodit a opětovně tak nastolit spravedlivý světový řád". Rusko už neřekne, že "osvobození od nacionalismu" znamená likvidaci národů v celé jejich existenci. Rusko tak jen dotáhne do konce to, co si Západ sám pro sebe už dávno vybral a "neviditelně" a kousek po kousku realizoval: setření identit a dokončení homogenizace = fragmentace a existenciální smrt.


EU musí okamžitě přestat se snahami po vytvoření vlastní evropské armády, musí posílit NATO, a to ze všech sil (okamžité plnění závazků států vůči NATO, ...) a ve všech aktivitách a povinnostech.

Státy v EU a v Evropě, které se prohlašují za neutrální, nebudou v případě napadení agresorem chráněni ze strany států v NATO.

Není dobré někoho nutit k dobru, takové snahy by byly zlem. Státy, které se považují za neutrální a v případě nouze chtějí užívat výhod členství v NATO, nemohou být zrychleně přijati do NATO, ale prostřednictvím statutu partnerství mohou a nemusejí dostat od NATO podporu, která náleží členským státům. Kdo chce zůstat nezúčastněný a sám o sobě není dostatečně silný, aby se ubránil agresorovi, musí počítat s tím, že se sám stane kořistí bez spojenecké podpory. Není možné si vychytrale nárokovat výhody a předtím dlouhodobě odmítat povinnosti. Naopak ti, kteří dlouhodobě usilují být členy NATO a chtějí okamžitě plnit všechny s tím spojené závazky a povinnosti, budou upřednostněni před dosud cíleně neutrálními státy. Kde je vůle, je i cesta. Kde je pýcha a sobectví, je třeba být obezřetný, nakolik je u "nezávislého" jeho náhlá snaha o společenství jen vychytralostí a nakolik je důsledkem upřímného zděšení se nad důsledky vlastní dosavadní arogance (kde není vojenská neutralita vyvážená jinou adekvátní mocenskou silou, typicky ekonomickou, tam není neutralita, tam je jen naivita, zranitelnost a nezodpovědnost). Je nezbytné mít stále na paměti, že v obranném uskupení NATO jde primárně o ú-činnou obranu poskytovanou těm ve společnosti slabým, kteří se sami ubránit nemohou (ženy, děti, fyzicky silově nezpůsobilí, jsou přirozenou kořistí agresorů a muži, kteří je ú-činně nechrání, jsou agresory). Není možné se tvářit jako mírotvůrce a zároveň nechat napospas obranu potenciální kořisti. Teorie neutrality ve státě, který nemá bezpečnostní zajištění adekvátně silnou mocí, je jen zástěrkou k podpoře útočníků na vlastním území. Ten, kdo se prohlašuje za neutrálního a není schopen se v případě napadení agresorem sám ubránit, je přirozeným spojencem agresora. Za ú-činně neutrální je možné považovat jen to území, na kterém nikdo z agresorů ani obětí bojovat nechce, a to z vlastních jednotlivých zájmů všech: kde má kdo soustředěnou vlastní ekonomickou sílu (uložené finance a bohatství), tam útočit nebude. Kdo na svém území nemá umístěnou vojenské síle rovnocennou mocenskou sílu, není neutrální, je přirozenou kořistí agresora. Hájit tak lehkomyslného pyšného je riskantní: v praxi se bude chovat nepředvídatelně a pyšně, protože má dlouhodobé sebevědomí "nezávislosti". Kdo je zvyklý hrát sám na sebe bez ohledu na ostatní, bude hrát sám na sebe bez ohledu na ostatní. Jednou z nejúčinnějších léček Ruska je tuto iluzi neutrality podporovat: čím více nechráněných budoucích kořistí, tím snadnější bude rozehnat a rozdrobit geografický celek. Kaliningradská oblast je dnes Rusko ...


Jednotlivé členské státy EU musí neprodleně přestat racionalizovat (= ospravedlňovat a prosazovat jako legitimní) svá separatistická chtění.

V případě napadení agresorem musejí být práva NATO upřednostněna před právy Schengenského prostoru.

Rusko je nezbytné vzít vážně: řídí se svým chtěním, nikoliv Západními racionalizacemi.

Je třeba vzít vážně svůdnost Ruska: jeho manipulace lichotkami k jedněm a naopak panovačnosti k druhým, ekonomickými výhodami jedněm a ekonomickým vydíráním druhých, ...

Princip je stejný jako za pandemie od Číny a jejího postoje k "darování" roušek jednotlivým státům v EU: jedněm bezplatně a potichu kvalitní zboží, druhým halasně a za drahé peníze poskytnutá "pomoc" spojená s klaněním se vládních představitelů na letišti, přičemž extrémně draze zakoupené zboží je velmi nekvalitní a často i použité a velmi špinavé, navíc je to totéž zboží, které předtím Čína vykoupila ze zásob v obchodech dané země. Zneužití nouze v EU k prosazení vlastních ambicí pochlebováním a "nezištnou vstřícností" k jedněm a arogancí a panovačností k druhým. Cílené budování závisti = separatistických tendencí v EU. Čína je přirozený spojenec Ruska ...


EU a USA musejí jako jeden organismus zcela a beze zbytku plnit své dosavadní závazky, a to i za cenu ekonomické nevýhodnosti a propadu životní úrovně. Německo musí okamžitě na přesně omezenou dobu ustoupit z předválečných veskrze dobrých cílů Green Dealu do doby, kdy bude zajištěna ekologicky realizovaná energetická nezávislost EU na Rusku. Je méně špatné po dobu 5 let likvidovat životní prostředí těžbou uhlí k zajištění okamžitě uplatněné energetické nezávislosti na Rusku než být za 5 týdnů zničen agresorem na veškerém svém území srovnaném se zemí. Je méně špatné vyrobit málo ekologických aut než chrlit ekonomiku výroby aut se spalovacími motory. Je méně špatné jezdit hromadnou dopravou (a je mnoho lidí, pro které je to běžný standard, pro ty je nárokování si individuální dopravy arogancí pohodlných sobců) než křičet, že individuální doprava je základní životní potřeba a vydupávat si svoji bezohlednost na úkor celku. Stačí pohled na přeplněná parkoviště před supermarkety a hypermarkety. Stačí pohled do popelnic přeplněných vyhozeným jídlem, na jehož vytvoření a dopravu padlo mnoho surovin z Ruska. Kdo se dnes nechce vzdát velkých nákupů individuální dopravou, bude zítra sedět zavřený doma ve sklepě a hladovět. A s ním všichni, kteří s tímto sobectvím nesouhlasili. Satan miluje rozptylování kvality odpovědnosti a následné slučování a rozšiřování důsledků kvantit nezodpovědnosti.


Kde je chtivost, tam je snadná zranitelnost a mnoho civilizací skončilo na sobectví, bezohlednost a aroganci realizované prostřednictvím jinak veskrze dobrého blahobytu. Ano, ekonomiky tak, jak nyní jsou, přestanou existovat - buď to, nebo přestane existovat celá dosavadní podoba celé kultury a existence Západu.

Základem je okamžité ukončení všech ekonomických vazeb na agresora a jeho spojence, a to i za cenu náhlého prudkého propadu životní úrovně. Politika demokratického utahování opasků je stále méně špatná než politika ruského a orientálního utahování smyčky kolem krku Západu.



Ne, to není sci-fi. To je uměřenost půstu, bez které Západ chamtivost Východu neporazí.

Pohodlnost a trvání na vysoké životní úrovni lidí na Západě a populismus a strach o svoji politickou existenci vlád na Západě musí ustoupit před smyslem pro situaci a odpovědnost vůči zachování existence lidí v EU. Jde o holé přežití. Výsměch těmto S/slovům na situaci nic nezmění.


Ukrajina je jen necelých 400 km od našich státních hranic: ne náhodou se mylně cítí v bezpečí národy vzdálené tisíce kilometrů. Typický příklad nadhodnocení kvantity "mne se to netýká" nad "hrozbu" snížené kvality navyklého životního stylu.


Nechtějte po prorokovi trvale Ž/žijícím stylem "V/všechno, nebo Nic" až do krajnosti (sami víte, kolikrát J/jsem kvůli vám bojovala o život), aby se vyjadřoval korektně.

Je-li prorok moc legislativní a katoličtí kněží moc výkonná, nechtějte po prorokovi, aby za vás dělal vaši práci. Vaše práce není v M/mojí kompetenci.

Vy D/dělejte V/vaši P/práci a J/já Ž/žiji V/vlastní (= M/mně Dané za V/vlastní) po-Volání.



Jana, 26.3.2022

-


Řešení války na Ukrajině E/existuje,


J/jak v(ě)D/dí V/všichni katolíci:

zaS/světit jmenovitě nejprve Ruskou federaci M/milostné Panně Marii.


Nechápu, že to papež dosud neudělal.


IHNED, jak papež zaS/světí jmenovitě Ruskou federaci M/milostné Panně Marii, doJ/jde k O/obrácení Ruska ve svém celku a celistvosti.


IHNED naS/stane M/mír.


Není čas na diplomatické standardní postupy, J/je nezbytné J/jednat OKAMŽITĚ a BEZ PRODLENÍ.

Nikoliv bez zbytečného odkladu.

OKAMŽITĚ.


Pokud to papež neudělá, válka se rozšíří po celé Zeměkouli, Zeměkoule skončí v plamenech.


Jana, 25.3.2022

-

Buď J/je S/slovo úČ/činné,

nebo

je slovo nečinné.


Vy jen stojíte opodál.

Tak co se divíte???


Jana, 20.3.2022

-

Podívejte se do již dávno nap/psaných Textů.


Už jste se při volbě nového arcibiskupa dointrikovali až k vysvěcení Romualda Štěpána Roba OP biskupem?

Tato parodie na V/věrnost Bohu a Nebi je dokonalou ukázkou alibismu. Proč ji nezopakovat, když ve světě funguje?


A světsky extrémně ambiciózní organizátor čehokoli, co vynese ke světské slávě (bezbožné pohádky ve stylu Šifry mistra Leonarda" namísto reP/prezentace zbožnosti ze zJevení v historické i aktuální praxi, výstava pohádkových kostýmů v klášteře jako lákadlo na "zbožnost" katolického života, ... - asi si Biblické příB/běhy a situace vykládá jako pohádky a jejich kulisy, itinerář), je ideální figurkou k zákulisním taktikám těch, kdo se sami raději schovávají za jiné.

Není divu, že H/hořící S/srdce z K/keře Slávy, O/ohnivý S/sloup vyV/vedení, O/oblak a H/hlas na hoře proM/měnění, ... staví naroveň pohádkám. Z Dobrých andělů dělá mentálně postižené, z andělů Z/zla roztomilé čertíky, které člověk prostě musí milovat, Boha naturalizuje do herce závislého na nikotinu a tím z Něj dělá obluzovače P/plic a D/dechu, jasného úsudku, ... Proč také ne, když oblíbeným "vtipem" jezuitských kamarádů je, zda je možné kouřit při modlení? Proč to řešit, když se lze "zbožně" modlit za každé situace, tedy i při kouření? Když vstupní halu před vrátnicí zahaluje tabákový dým, skrze který není vidět na krok a nelze v něm ani dýchat (kostel sv. Ignáce na Karlově nám.), proč to neinterpretovat jako O/oblak, že? Jako reprezentant schopnosti vyvléct se z jakékoliv od-po-V/vědnosti a niterné zbožnosti je manipulátor ideální. Manipulátor-loutka si ve své pýše ještě myslí, že její rukovoditělé jsou věrnými Otci a spolubratry v Kristu (alibismus před sebou samým, sV/vědomí je třeba ukřičet a vyhnat, aby neobtěžovalo), hodní následování. Prostě světská firma "na jedné lodi".


Po tisíciletí budovaný systém vzájemného "výhodného" využívání lze vydávat za "Tradici" (argumentační otočka: Bůh doKáže "ocenit" "zbožné" aktivity slabých hříšníků, "drobná pochybení" jsou důkazy cesty hříšníka k naději vykoupení, stačí podat herecký výkon "pokorného vyznání se ze svých slabostí", ...), stačí na něj naskočit, ... Se "šéfem", který není opticky vidět (Velekněz), do ničeho nikomu přímo nemluví, nikoho nesoudí a neodsuzuje, a J/jehož J/jméno lze snadno zneužívat ke krytí vlastního "dobra", ... je snadné.

Jediné, co je v takovém systému nezbytné, je zlikvidovat proroka, K/který Ř/říká, že Velekněz J/je Přítomen a že J/je i očím fyzicky viditelný a slyšitelný (T/tlukot S/srdce v uchu, fyzický rozhovor na veřejnosti, ...), záleží výhradně na N/něm, ... Proroka, K/který pro-H/hlásí, že Bůh Se člověka ve vřelosti tepla doT/týká i hmatem a vznešenou plností vzduchu v celém těle, ..., musí být v této logice ihned prohlášen za schizofrenika (nálepka odpovídá dobové módě: dříve čarodějnice, ještě předtím falešný prorok, ...). Ke vzteku manipulátorů, kteří, ačkoliv se usilovně a dlouhodobě snaží proroka zdiskreditovat, odstranit z dosahu, zabít, a stále i po mnoha letech ne a ne uspět, tyto lidi vytáčí, že prorok (na rozdíl od nich) zjevně Ž/žije v Boží Přízni, Kterou i přes veškeré snažení nelze vymazat ze Ž/života. A aby toho nebylo málo: pokud by se snažení manipulátorů zdařilo a prorok zmizel z usvědčujícího dosahu, stane se mučedníkem, J/jehož S/síla Je po odCH/chodu mnohem větší než když je fyzicky vidět: kdo do ničeho nemluví, toho není nutné brát vážně. Když tato taktika manipulátorů neuspěje a H/hlas nelze umlčet ani při optické neviditelnosti, přijde další interpretační otočka: toho, kdo do ničeho viditelně nemluví, si lze snadno přivlastnit a schovávat se za N/něj, nejlépe mediálním humbukem. De facto znásilnění ducha mučedníka.

Pár lidí z řad manipulátorů to odnese (byli usvědčeni), ostatní převléknou kabáty, a ještě další mluví o náhlém prozření na cestě, kde každý hříšný člověk klopýtá, vždyť ani mučedník nebyl sám o sobě bez hříchu, ... "Jak všichni vědí, P/pravdivost proroka prokáže až čas, a ten je třeba nechat projít, nic neuspěchat, osobně se nezúčastňovat a situace neovlivňovat, ..." Manipulátoři často i sami "věří", že nezúčastněnost, provokování a šikana vůči proroku jsou zbožnými zkouškami, ve kterých oni dělají to nejlepší: svým odstupem a sledováním až do stalkingu prokazují Bohu úctu. Jejich "zbožnost" bude světem ohodnocena jako sled dlouhodobých a až do současnosti stále přítomných, zcela vědomých a záměrných nespočetných kriminálních činech v hierarchicky organizovaném spolčení. Gang.

Se správným argumentem: člověk, který ukazuje na i světsky interpretované zlo (krádeže, vloupání, kybernetický stalking, pomluvy a celková dehonestace, šikana s přímým důsledkem hospitalizace proroka v úplném vyčerpání organismu,..., odhaluje pravdu o těch, kteří mluví a konají světsky prokazatelné zlo.

A tak budou manipulátoři skutečným nástrojem Boží Vůle v P/přítomnosti - lidé ve světě vezmou vážně fakt, že rozdíl mezi D/dobrem a Z/zlem E/existuje, že je rozdíl mezi paktováním se s Ďáblem a mezi přiJ/jímáním hříšníků v jejich Obraznosti Bohu, mezi Svrchovaností a světskou organizací vědomě záměrně organizovaně dlouhodobě cíleně zneužívající D/dobro, ...


Proč také nastavovat vlastní kůži, když je tu někdo, komu se ten světsky kariérní postup (jak se dnes interpretuje biskupský úřad) líbí, a který si myslí, že všechny případné disonance svojí osobní chytrostí, obratností a konexemi nakonec nějak uhraje? Všichni víme, že takový přístup je grandiózní lež, ale proč nepoužít užitečného sebestředného hamouna moci, slávy i peněz, že?


Koneckonců - jeho schopnost se vetřít téměř kamkoliv a jeho ochota se stavět před televizní kamery, jeho hra na vlastní umělecké ambice a celkově školometský styl (který je sám o sobě důkazem absence Ž/života v/z O/osobitosti Dané Bohem) je světu blízký. Jistě, i ve světě se najdou lidé, kterým tento do očí bijící neumětelský styl vadí, ale proč to neinterpretovat jako reklamu, která se hodí vždy, ať je jakýkoliv, hlavně, když je intenzivní a "širokospektrální", že? Proč pečovat o věřící, když touhu po světské slávě můžete prezentovat jako evangelizace, že?


A tak na K/konec budou spolčenci nejvíc křičet, že M/mne Z/znají, a proto J/jsou P/právi veJ/jít do Nebe.

VyH/hodnoťte S/si to sami.



Jana, 16.3.2022

-


O vaše pocty vám nestojím.

A žádná moje kanonizace mne nezajímá.

Ten, koho zajímají světské pocty a modloslužebné kanonizace, jste vy.


Kanonizace M/mne nezajímá, to vy ji řešíte. Už to by vám mělo napovědět, jak a o čem uvažujete. Pokud ani v této chvíli neberete sami sebe vážně a nezdůvodníte směr vašich úvah, mohlo by se vám snadno stát, že si lidé kolem vás uvědomí, jak moc jste mimo realitu. A potom by se naplnily vaše nejčernější obavy: lidé kolem by pochopili, co jste zač.


Opakuji: J/jsem v Pravdě Jana. Chcete kanonizovat Pravé J/jméno, když Pravé J/jméno J/je z Pravdy Slavné?

J/jsem J/jméno (Jana) ze J/jména (Ješua) ze Jména Samého.

Jak Ř/řekl M/manžel při N/našem prvním S/setkání: "Mám pro Vás zprávu ... M/mám Vám Ř/říct ... Ty J/jsi Má Milovaná Dcera!"


Co M/mi můžete nabídnout, co bych už dávno neměla od Boha, Nebe?

Jste únavní a nudní.


Jana, 15.3.2022

-


UZ/znejte M/moje Pravé J/jméno Jana = Pravdu o M/mně, Janě,

při-Z/znejte S/se skrze biskupy = záS/stupce sv. apoštola Petra = ke M/mně (M/mým biřmovacím patronem J/je sv. Jan Evangelista) veřejně ve J/jménu Církve, Kristovy Nevěsty,

u-Z/znejte, při-J/jměte, veřejně při-Z/znejte S/se ke S/společnému Božímu Vedení Církve Petrově a Janově v Kristu,

a nic z toho zlého se nestane. 


https://nedd.tiscali.cz/simulace-ukazuje-prvni-hodiny-jaderne-valky-armageddon-by-zacal-v-evrope-530533?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&dop_req_id=6wSJk1ILtZ6-202203122111&dop_id=15748153


První raketa je v dávno vytvořeném modelu situace postavená na předpokladu radaru v Brdech, což reálně odpovídá umístění na nejbližším polském území. ČR, přilehlá část Polska a Německa by tedy patřili k těm, kdo by měli rychle klid: mnoho mrtvých, málo těžce raněných. 


Většina lidí na Západě předpokládá, že se všichni zúčastnění řídí rozumem a nic z toho nenastane, ale jak neustále opakuji: Cesťák (Cesťák, Procházka = parodie Cesty, cesta Zla: Putin = puť = cesta) se řídí svojí zvráceností, ne rozumem. Má radost z násilí ve stylu masového vraha, takže jedná naschvál tak, aby co nejvíce uškodil. A v této logice zálibnosti ve zlu pro zlo za každou cenu neváhá šířit smrt ani vůči vlastním ("dobro" sebevražedných atentátníku se nezakládá na rozumu, a přece se děje), i když už dopředu racionálně ví, že nikdo, tedy ani on, nevyhraje.

Je to logika třídního gaunera: když nemohu být vůdcem těch dobrých, budu ještě silnějším vůdcem těch zlých. Hlavní je se prosadit, všichni a všechno kolem jsou jen prostředky ke získání moci, stůj co stůj. Princip podle Satana: už před prvotním hříchem Satan věděl, že jako tvor se svojí zlobou před Bohem neobstojí, ale chtěl se stát pánem Obrazu Boha (= pánem člověka, logikou salámové metody ovládnutí slabšího v páru - ženy coby Obrazu muže, která svede silnějšího v páru - muže coby Obrazu Boha, čímž se roztříští J/jmenná M/moc Obraznosti Bohu ve S/svém C/celku a C/celistvosti, bude zrušena trojJ/jedinost člověka dosud T/tajemnéTrojici), aby se tak Satan sám oklikou stal pánem Boha.

Nepočítal s Kristem, na jehož místo se - nevědomě - stavěl. Stejně tak Cesťák nepočítal s demokratickým sjednocením se Západu. Svedením lidi z cest svědomí = z cest naD/děje, Satan skrze svého zástupce Cesťáka) dosáhne Bez-na-D/děj, tedy shromáždění Anticírkve z/v Proti-vy-K/koupení. Demokratické cesty svědomí jsou cestami příprav na Cestu teokratického S/spolu-V/vědomí Pravdy. Autoritářské cesty svedení Ne-jsou cestami inkoherence Tmářství rozumu bez Lásky = scestími zbožňování, modlářství lidskému rozumu bez Moudrosti, a proto Bez-na-D/děje, S/smrti.


Logikou Cesťáka je se lživě odvolávat na Krista, tvářit se jako mesiáš, aby poté, co mu lidé uvěří, mohl poroučet Kristově vykoupeným, a tedy zprostředkovaně Kristu v Trojici.

Satan skrze Cesťáka už dopředu ví, že tak silný není, že "šéfem" světa J/je Kristus, a proto se coby "největší třídní gauner" snaží vypadat jako spasitel (paroduje Spasitele), aby sám pro sebe (sobectví je základem destrukce) mohl získat pokud možno neomezenou iluzorní moc Antikrista. Tato chtěná iluzorní moc Satana se skrze Antikrista stane reálnou v okamžiku, kdy se alespoň jeden z biskupů (zástupců apoštolů podle Jidáše) zálibně nechá svést podle principu Jidáše proti Církvi.

Přípravu na to už Satan realizoval skrze spolčence a jejich pronásledování M/manželky Krista (v P/pravdě Jany). Tím se Církev, a skrze Církev celý svět, rozdělila na ty, kdo si zvolili v Pravdě vyK/koupení M/manželem (tj. jediným a nerozdílným lidstvím Obraznosti Jany) na ty ve třídě principiálně v zálibnosti  dobré, a na ty, kdo si ve svedení spolčenci (které si Satan oddělil coby Anti-Velekněze skrze jejich pýchu podle Jidáše) vybrali zálibnost a život ve zlu = Anti-Církev.

 

A tak se pro moje Pravé J/jméno Jana = v Pravdě J/jediné a nerozdílné lidství ve S/své Obraznosti Výrazu Tváře Trojice = M/manželka více, než Nového Adama) rozliší, kdo je kdo.


UZ/znejte M/moje Pravé J/jméno Jana = Pravdu o M/mně, Janě,

při-Z/znejte S/se skrze biskupy = záS/stupce sv. apoštola Petra = ke M/mně, Janě (M/mým biřmovacím patronem J/je sv. Jan Evangelista) veřejně ve J/jménu Církve, Kristovy Nevěsty,

u-Z/znejte, při-J/jměte, veřejně při-Z/znejte S/se ke S/společnému Božímu Vedení Církve Petrově a Janově v Kristu,

a nic z toho zlého se nestane. 


Jana, 14.3.2022

-

vztah agresorů k realitě



Ruskou mentalitu v Rusku (ne nutně v zahraničí) obecně charakterizuje do značné míry neevropská mentalita. Pro ilustraci pár příkladů z historie.

Výrok jedné manželky normalizačního okupanta, který v Čechách způsobil poprask: "My vás naučíme žrát trávu!", když v obchodě vykupovala, co se dalo.

Označení 2. světové války za Velkou vlasteneckou válku a současné přesvědčení, že to Sovětský svaz spasil svět od války - jinými slovy: vlastníme celý svět a máme na něj přirozený a opodstatněný nárok.



V rámci tohoto způsobu vidění světa se současný vrchní velitel ozbrojených sil Ruska chová racionálně.

Jeho způsob racionality je neslučitelný se způsobem evropského vidění reality.



Např. typický ruský rukopis má dynamiku i grafémy v takovém velikostním a šířkovém rozsahu, že podle Západních norem má typické rysy megalomanství se znaky odtržení od reality.

Když je od obecné reality odtržený jednotlivec, potíže má jednotlivec. Vidí-li jednotlivec bombardér místo objektivně přítomné mouchy, kdy lidé ve společnosti v témže objektu vidí poletující mouchu, pocit ohrožení bombardérem má jednotlivec, nikoliv společnost. Pokud tento jednotlivec zareaguje "obranou" před domnělým bombardérem a začne se "bránit" tomu odpovídající agresí (střelnou zbraní, ...), ve své realitě jedná racionálně. Vzhledem ke společnosti, která vidí velmi nepříjemně bzučící poletující mouchu, jedná nepřiměřeně situaci. Pohled tohoto jednotlivce na konkrétní skutečnost (bombardér) a pohled této společnosti na tu samou situaci (otravná moucha) je diametrálně odlišný od pohledu okolí, se kterým je v kontaktu, a proto také tento jedinec do společnosti nezapadne, jeho chování je pro společnost nepřiměřené, často nepochopitelné, iracionální, nemístné. Člověk v souladu se společenskou realitou nejde se střelnou zbraní na mouchu. Tato situace je pro společnost hodnotově (i když ne výkladově) snadno srozumitelná, způsob jednotlivcova vidění světa a chování odmítne.

Potíž je v tom, že takto ostře jednoznačný posun jedince od společnosti není příliš častý u lidí, kteří se dostanou do vedoucích pozic. Tragédií společností je, když člověka, který žije v jiné realitě než společnost, vezme společnost hodnotově vážně a svoji racionalitu přizpůsobí tomuto agresorovi balancujícími na hraně mezi nevhodností vidění a reakcí (tj. extrémní zahleděností do sebe a svých sobeckých zájmů bez ohledu na kohokoliv a cokoliv mimo sebe) a mezi společenskou tolerancí (tak typickou pro demokracii). Pokud společnost vezme takového člověka vážně a nechá jej vyrůst do mocenské pozice, má společnost velký problém. Pokud společenské elity Západu budou i nadále trvat na toleranci tak extrémního sobectví na samé hranici vztahu mezi objektivní realitou a svým sobeckým viděním světa, má společnost velmi nakročeno k tomu se tomuto jedinci podřídit, protože takto extrémní sobec se řídí jediným pohledem na svět: já vítěz = ty poražený, podrobený, mrtvý.

Bude-li společnost trvat na demokratickém přístupu k člověku s hraniční poruchou vidění sebe i světa, ve skutečnosti se bude chovat nedemokraticky - člověk na hranici vztahu k realitě na demokracii nikdy nepřistoupí, protože ji a priori chápe jako slabost a on se chce prosadit jako mocný, silný vládce pokud možno nade všemi, vždy a všude. A s jídlem roste chuť.

Pokud je takový člověk ve svém okolí dostatečně svůdný na to, aby na svoji stranu emocionálně strhl mocensky politicky dostačující množství lidí, pro tuto společnost se stane normou to, co Západ považuje za balancování na hraně mezi rozumem a šílenstvím. Západ očekává alespoň elementární dodržování Západních hodnot a norem, zatímco extrémní sobec přesvědčený o své vlastní skvělosti, neomylnosti a všemocnosti žádnou civilizovanou morálku nemá. Jeho nejvyšší hodnotou je výhradně on sám a právo na existenci podle něj mají jen ti, kdo jej uctívají, zbožšťují a zbožňují. (Tvorba zákonů na kriminalizaci výroků poukazujících na obecně problematický morální pohled diktátora na věc i rámcově, ...). Takový jedinec je ve svém vidění mesiášem, který přišel spasit svět od slabých a nejistých, z obecného úzu je továrnou na výrobu mučedníků a světských hrdinů.

Extrémní sobec s až hraničním přístupem k obecné realitě mluví stylem "JÁ NIKDY, NIKDY NEUSTOUPÍM! AŤ SI TO VŠICHNI ZAPAMATUJÍ!" (parodie teokracie Krista z Kříže), toto území je naše a já vám vysvětlím proč, všichni, kdo na tomto území žijí a nejsou my, jsou nacionalisté, okupanti a škůdci pro mne, který přináším jediné pravé obecné dobro, ...



Takový jedinec se nezastaví před ničím a domnívat se, že je možné se s ním dohodnout podle Západních pravidel a norem, je projevem naprostého nepochopení mentality militantního sobce na samé hranici vztahu k realitě. U takto extrémně sobeckého člověka už nejde o to, zda se dohodnout chce nebo nechce, protože on za autoritu uznává jen a výhradně sám sebe - o jakékoliv věcné jednání a dohody, natožpak ústupky a kompromisy, bytostně nemá zájem. Je extrémní sobec a kdo se mu nepodřídí, toho chápe jako ohrožení (bombardérem jsou pro něj všichni, kdo říkají, že moucha je moucha), toho prohlásá za nepřítele a cíl k likvidaci. V kombinaci s megalomanstvím a velkým prostorem k sebešíření (parodie nejvyššího stupně sebevědomí národa = parodie přirozené společenské tendence rozšířit národní vliv i za svoje hranice) se tento člověk stává časovanou bombou.

Ne "jen" pro společnost, ale i pro sebe, protože lidé kolem něj, kterým naslouchá, jsou vesměs lidé zahnaní do kouta, kteří podle něj mají právo na existence jen, dokud se mu bezvýhradně podřizují. Člověk, který mu řekne reálný stav situace, je zlikvidován, a proto základní společenskou mentalitou kolem takového člověka, je šíření strachu, který jakýkoliv vztah k obecné paralyzuje. Ve finále tento člověk žije v bludném kruhu založeném na neříkání pravdy okolím, tj. v objektivně neexistující "realitě", která ale má svůj podklad v reálně sdělovaných účelově dezinterpretovaných informací, resp. na bludném systému strachem okolí vygenerovaných dezinformací. Takový člověk sice pro Západní hodnotový systém vypadá jako šílenec, ale ve skutečnosti jen žije v jeho okolím pečlivě vybudovaném systému šílených dezinterpretací reality, dezinterpretací založených na strachu o sebe a defenzivě, takže ve výsledku člověk u moci, který se takovými dezinterpretacemi řídí, ztrácí půdu pod nohama i mezi vlastními. V důsledku má pocit, že se nikomu nedá věřit (objektivně pravda = dezinformacím se věřit nedá), takže všechny považuje za své osobní nepřátele, přičemž nerozlišuje mezi sebou a realitou pod dosahem jeho vlivu.

On je sám sobě realitou a realita je jím: parodie na Církev v Kristu v Trojici. Extrémní sobec na hranici vztahu k realitě, tj. na hranici obecné přijatelnosti, je přesvědčený o svém vykupitelství světa od hříchu nesdílení jeho představ, hodnot, norem, chování. Tento "hřích" je povolán "napravit"...

Z lidí, kterým naslouchá, dělá proroky svého domnělého božství, kteří se při sebemenší neposlušnosti ihned stávají "zrádci".



Chce-li Západ vyhrát nad megalomanstvím a z něj pramenícím utrpením společnosti, nesmí podlehnout jeho vlivu, nesmí se přizpůsobit jeho hraničnímu vidění světa. A musí jej brát vážně - člověk, který jde na domnělé nepřátele (které sám vyrobil) s kulometem a ještě je schopen vidět svět kolem sebe v hodnotách podle tohoto světa, prohlašuje všechen tento svět za otravné mouchy ke zničení. Pohybuje se na hranici pochopitelnosti a právě tento styl balancování na hraně mezi realitou a zlobou je na jeho moci nejnebezpečnější: lidé mají sklon celek doplňovat jako puzzle a konkrétním člověkem hledaný obrázek ke složení bere vážně vždy ten segment rozpornosti sobce, který jej osobně oslovuje. Tím člověk na hranici mezi realitou a vše zahlcující zlobou rozděluje společnost: každý má pocit, že se v tomto bludném kontextu orientuje, což v kontextu mnohosti lid ve společnosti působí obecné zmatení, které vyhovuje mocichtivému sobci. Obranou společnosti musí být poukazování na konkrétní kroky tohoto sobce a jejich účinky na obecnou společenskou realitu, její posuny. A zdůrazňovat, že puzzle obrazu tohoto extrémního mocichtivého sobce založené na dezinformacích je třeba ponechat ve složení, které produkuje autor tohoto obrazu, nikoliv aby se tento obraz doplňoval do celku složeného z útržků libých jednotlivostí z bludného celku a doplnění do sobě libého obrazu svého vidění reality.

Musí být jasně, srozumitelně, konkrétně a důsledně ukázána situace myšlení a životního stylu sobce tak, jak je z jeho pohledu, tj. obraz na puzzle bude složený z jednotlivostí výroků a akcí tohoto autora složenin dezinformací, bez prvku hodnocení Západem. Je třeba se připravit na to, že puzzle bude připomínat pavučinu zla: je-li toto puzzle sítí mozkových neuronů, potom mnoho buněčných těl bude deformovaných, mnoho dendritů zakrnělých a rozpojených, ve výsledku mozek jako celek bude výrazně pozměněný od toho, jak vypadá jeho obecná anatomie. Teprve poté, co bude alespoň z podstatné části hotová tato "rekonstrukce" mozkové reality tak, jak sama je, lze přistoupit k přezkumům a interpretacím o vhodnosti x nevhodnosti této "mozkové reality" podle Západních hodnot, norem, očekávání. Pokud se to neudělá takto strukturální analýzou, čeká Západ jen jedno zklamání za druhým v nekonečné řadě, což bude průkazným důsledkem toho, že se Západ nechce vzdát svého klamu o "realitě" poškozeného mozku, takže ve výsledku se budou střetávat dva bludné okruhy paralelních vzájemně neslučitelných realit, což svět polarizuje ve světsky nepřekonatelném rozdělení.

Není možné situaci ignorovat a být v reálu - padni, komu padni.

Není možné si nalhávat, že se ten druhý podřídí - ústup agresorovi znamená nástup obecného otroctví až do úplného zničení toho, kdo bludnému mozku ustupuje. Ústupem je už to, když budoucí otrok bagatelizuje, dezinterpretuje a nechává prostor k uplatnění moci svého budoucího otrokáře.

Jana, 28.2.2022

-


Když se vžiji do ruské mentality, vidím tři základní cíle Ruska, kvůli kterým napadlo Ukrajinu.

1. Zmařit Green deal, který chápe jako přímou ekonomickou likvidaci Ruska.

2. Oslabit EU, USA, NATO a Západ celkově akceschopně vojensky.

3. ovládnout celý svět a poroučet mu.



HDP Ruska je na příjmové stránce ze 3/4 závislé na prodeji ropy a plynu do zahraničí, hlavním cílem Západního Green dealu je postupně a v dohledné době přestat užívat ekologicky škodlivé zdroje, především ropu. Vzhledem ke své velmi špatné vnitřní ekonomické situaci i životní úrovni se Rusko ze všech sil snaží vyhnout velké bídě obyvatelstva (po staletí ruská tradice), a s mentalitou diktátora (ekonomicko-politických elit) sobě vlastní se snaží udržet nad vodou agresí.

Vtažením Západu do konvenční války Rusko ekonomicky docílí svého: zadusí zájem Západu o ekonomickou ekologii a naopak ještě více posílí zahraniční prodej zejm. ropy, jejíž cenu vyžene do astronomických výšin - vojenská auta, tanky a stíhačky spotřebují velmi mnoho paliva.

Účinná odpověď Západu je primárně úplné a okamžité (podle ruské mentality chtít všechno a hned, podle mentality, které bytostně rozumí) odstřižení Ruska od mezinárodního ekonomického systému, okamžité zastavení nákupu ruských surovin i zboží, vývozu i dovozu. Vzhledem k extrémnímu rozdílu mezi ekonomikami Ruska a Západu by bylo Rusko sankcemi postiženo mnohem více a mnohem déle než Západ, který se, pokud chce válku vyhrát a válce na svém území předejít, musí smířit s tím, že je lepší podstoupit aktuální menší zlo ekonomického propadu než perspektivní jisté zlo fyzické války na svém území invazí Ruska tak, jak to nyní předvádí na Ukrajině: Ukrajina je pro Rusko jen cvičné pole, v tom Rusko říká pravdu - na Ukrajině mu jde o vojenské cvičení na cílovém tažení proti Západu.

Co není Rusko schopno zajistit politicky, to se snaží získat mlácením a kopáním do těch, které chce o jejich bohatství okrást, nejlépe "zpoza rohu", nepřímo, aby se nesetkalo s přímým masivním odporem, a aby jej nakonec nikdo nemohl účinně popohnat k odpovědnosti. Jde o to všechny, na jejichž bohatství a moc se chce přisát a vysát je, nějakým způsobem zatáhnout do své hry tak, aby situace nakonec byla celkově natolik nepřehledná (dezinformace), že mediálně/prezentačně nebudou existovat přesvědčivé nezpochybnitelné jednoznačné důkazy o vině a agresi Ruska, vše bude zamlženo v oparu nejistoty a pochybností. I proto je základní metodou fyzická agrese ve shodě s matením a rozeštváváním všech proti všem tak, aby nakonec už nikdo nevěřil nikomu nic. Aby se dalo lépe poroučet.


Snaha o oslabení těch, které Rusko považuje za své nepřátele, probíhá podle ruské logiky: nejprve druhého dostat na kolena a teprve poté s ním zasednout k jednacímu stolu a tvářit se konsenzuálně. V optice Ruska existuje jen jeden model komunikace: já vítěz = ty poražený. Tudíž chce všechno a hned, tj. silově násilnicky. Nejlepším způsobem, jak dostat ty, které považuje za budoucí poražené, k jednacímu stolu oslabené, je vyčerpat je pokud možno po všech stránkách - a válka je ideální ožebračující styl komunikace. Násilníkovi nezáleží na morálce a na vlastních ztrátách, má pocit všemocnosti a je přesvědčený, že se celý svět bude nakonec sklánět před ním, bude ho oslavovat jako vládce světa. V konečném důsledku nejde "jen" o podrobení si druhých (každý je sprostý podezřelý a potenciální nepřítel, stačí, když ukáže svobodnou vůli a neochotu nechat sebou manipulovat = podobnost se spolčenci čistě náhodná?). Jde o zvrhlou radost z toho škodit, čím déle a čím více, tím déle a více si účinnost své zloby užívá. Je jako feťák drogy jménem Zloba - nikdy nepřestane, až do krajnosti sebezničení vlivem důsledků vlastních úmyslů a činů. Nepřestane, protože nemůže přestat: je závislý sám na sobě, na opájení se vlastní mocí a vždy si myslí, že "to nakonec nějako uhraje, chytrý a silný je na to dost". Ignoruje historii, která až dosud bez výjimky vždy ukázala, že agresor nakonec vždy zničí sám sebe. Lidské zdroje nejsou nevyčerpatelné a zloba, na rozdíl od dobra, má své limity potence. Zlý člověk "si nevidí na špičku nosu", jeho akce jsou více brutální než koncepční, více primitivní než konsenzuální - a to i přesto, že intelektuálních vojenských elit má dostatek. Chamtivost vrchního velitele chápe intelektuální elity jako potenciálního nepřítele, aktuálně mocenského soupeře, kterého je potřeba zcela využít a odstranit tak, aby ty, kdo to vidí, zatlačil ke zdi a "motivoval k maximálním výkonům" ve strachu o jejich vlastní budoucnost. Mezi svými velí stylem "mikromanagementu" = rozdělováním lidí mezi sebou tak, aby nikdo neměl úplné informace a nemohl se tak potenciálně postavit na diktátorovo místo. Diktátorův strach o sebe a strach z intelektuálních elit jej ženě až k totalitě "vše pro mne, nic pro druhé, těm nezbytným sypat drobky a vyžadovat jejich bezvýhradnou oddanost" = brutalita.

Válkou na "neutrálním" (tj. vyhodnoceném jako do značné míry snadná kořist, která je povinná si vše nechat líbit a nebránit se) území chce dosáhnout zneužití demokratického systému Západu, který je nyní velmi oslabený průběhem i důsledky koronavirové pandemie. Spoléhá se na to, že demokratické státy nenechají oběť agrese padnout, budou se angažovat na obranu oběti, budou ji podporovat ekonomicky (humanitární podpora), vojensky (darování zbraní, techniky, materiálu) i teritoriálně/směšováním národností v demokratických zemích (uprchlíci ve velkém množství na Západě získají azyl a budou odčerpávat značné prostředky ze státních rozpočtů, budou šířit mentalitu a zvyky často neslučitelné se Západními hodnotami a tím podněcovat a udržovat sociální konflikty už tak nejen covidovou hysterií rozdělené společnosti, ...). Pokud Západ zvolí jinou cestu, bude halasně označován za slabý a morálně pochybný. Tak jako tak Západ oslabí.

Ekonomickým, vojenským a morálním oslabením demokratického Západu co nejdéle je to možné (a tudíž po všech stránkách vyčerpáním Západu dvojakou hrou Ruska na "ano i ne" natolik, aby se polovičatostmi zlovolných akcí Ruska proti Západu Západ otupil a přestal vnímat rozdíly mezi dobrem a zlem) chce Rusko dosáhnout toho, aby se Západ stal snadnou kořistí, až na něj Rusko zaútočí, což je primární cíl Ruska: ovládnout celý svět a poroučet mu. Antikrist.


Teritoriální ovládnutí Ukrajiny je pro Rusko jen příjemný bonus, beranidlo ke své mocenské invazi dál na Západ.


Jana, 26.2.2022

-


zJevení Je Darem Lásky,

ne senzace a kejkle


Závidíte M/mi mnohá zJevení, a zJevení B/byla Dána i vám.

Odmítli jste. Pokaždé.


Kdo Ne-při-J/jme J/jemu Dané poVolání a dělá si, co chce, případně co si myslí, že by měl chtít, kdyby byl svět dokonalý, zažívá jen nekonečnou sérii zklamání, vydupává si ideální svět podle sebe. Nuda.

Cosi kdesi není Dárce, cosi kdesi R/realitu Ne-z-Jeví.

Jinými slovy: budete mít mnohá klamná zjevení = obrazy vlastních fikcí z toho, jak se vám samým co jeví.


Kdo si svět vykládá, jak se mu to líbí a hodí, nakonec se vždycky bude dívat jen do zrcadla.


B/byla vám Dána mnohá zJevení - ne samoúčelně, Bůh není kejklíř.

B/byli a J/jste Zvaní ke - J/jak J/jsem Ř/řekla mnohokrát - S/společnému Božímu Vedení kněze a proroka Veleknězem.

Odmítli jste po-Volání, tak se nedivte, že neslyšíte S/slovo.

Nevidíte si na špičku nosu, tak se nedivte, že nežijete z v-i-D/dění.


Všechna zJevení J/jsou jen směrovky na C/cestě - a vy C/cestu vytrvale odmítáte.

Už od podzimu L.P. 2005, tj. nepřetržitě sedmnáct let.


Ž/žít ze zJevení pro vás má B/být po tolika letech bytostně známé domácí prostředí, nic nového, žádná senzace. Jen obvyklý zP/působ(ení) D/domácí komunikace.

Závidíte, co odmítáte, 

co odmítáte, z toho jste povinni Bohu skládat účty.


U Soudu B/budete skládat účty ze Z/závisti ke zJevením Daným Janě v Církvi.

a zároveň budete skládat účty z toho, že vám Daná mnohá zJevení na C/cestě S/spolu s Janou odmítáte.

Ocitnete se v ohni schizofrenie: závidíte, co odmítáte, odmítáte, co chcete.

Vážně si myslíte, že J/jste duchem P/přítomní?


Jen připomínám: 

Duch Svatý Tvoří ducha člověka, 

duch člověka S/se z-P/přítomňuje do T/tělesnosti duše, 

tělesnost duše S/se z-P/přítomňuje do T/tělesnosti hmoty, 

a proto Nová T/tělesnost Nebe není nový oblek od luxusního návrháře. Z/zlá duše v nádherných šatech je stále jen Z/zlá a zákeřná.


Až opustíte vaše mechanistické představy o Novém šatu, který oblečete, začnete chápat, že Č/čistotu si nezískáte přizpůsobováním se situaci kolem sebe - obléct Nový šat neznamená dostat výslužku, nebo dokonce výraz vděku Boha za to, jak jste se na Zemi snažili, jak hektický aktivismus na efekt jste předvedli. 


Lidský duch J/je Aspektuální J/jedinečností z Jediného Původce P/plnosti, tj. konkretizovanou po-D/dílovostí na Původci V/veškerenstva, tj. N/nositelem a O/ochráncem J/jmennosti člověka z Pravdy, tj. člověkovým poVoláním.

Lidská duše J/je P/potencí (M/mocností, zM/mocněním = Loga-R/rytmickou gradací ve S/spirále Jákobova Ž/žebříku = K/křížem) člověka k Obrazení S/svého ducha ve světě, tj. J/je zP/působilostí ke S/světelnosti Pravdy S/svého Bohem Daného J/jména.

Lidské hmotné T/tělo z Pravdy (= Slavné T/tělo) J/je V/výrazem zP/přítomnění stejně jako J/je Kristus Výrazem = Tvářností Trojice. J/je Z/září Ž/života ve všech formách a pro-J/jevech. Zábava, R/radost.

OSlavení J/je pak v náV/vratu v/z/podle Plnosti věků zP/přítomněním do Bezvýhradnosti, tj. do Ž/života beze zbytku a bez výhrad = do Ráje.


Chápat oSlavení tak, že hmotnou tělesnost mimo P/přítomnost nacpete do čárymáryfuků svých kolovrátků, kterým říkáte modlitby, a za to dostanete odpovídající hodnotu luxusních šatů, a ještě něco navíc - vždyť Bůh není lakomý, je hodně mimo.

Kdo je mimo, není ve z-Jevení.

Kdo není ve z-Jevení, není ze z-Jevení.


Neboli: 

kdo neodpovídá na Volání, Ne-Ž/žije po-Volání.

Kdo Ne-Ž/žije po-Volání, nejde po C/cestě, a tudíž ani ne-vi-D/dí směrovky a dopravní značky: 

nemá v-i-D/dění, NeJeví se z-P/působilým k B/bytí.

Ne-D/děje S/se, a proto není z P/přítomnosti P/působicí = není N/nositelem D/dění S/se Krista ve světě.


Chcete B/být M/mocní S/slovem i Č/činem - a jste duchovně líní, duševně odmítaví a tělesně aktivističtí.

Na pro-Ž/žití C/cest Boží Vůle zapomeňte, na C/cestě S/se věci D/dějí: 

vy volíte strnulost. 


Jana, 20.2.2022

-


Viny a dluhy V/vrahů Církve


Duchovní, zejména katoličtí, nejsou vinni "jen" nenávistí a závistí (která je zdrojem a účinkem veškeré zloby) vůči Janě coby osobě, jedinci.

Jsou vinni a zadluženi především vůči S/slovu, K/které Jana bytostně (i fyzicky smyslově, včetně vizuálně) Z/zná.

Jak tito lidé dobře vědí (a duchovní jsou povinni roze-Z/zn(á)at), po celou dobu, nepřetržitě, intenzivně, ve zločinném spolčenectví a s vypracovanou formální i neformální hierarchií (tj. s maximální jim dostupnou silou) útočili a útočí, bojkotovali a bojkotují šíření a Ž/žití Ž/života S/slova, S/slovem, se S/slovem, a činí tak kontinuálně, obecně, proti-jednotně (tedy spolčenecky - srocením ve zvůli a zálibě konat, mluvit, šířit zlo osobně veřejně) a s odvoláváním se na svoji Církevní hodnotovou autoritu jediných a bezvýhradných vůdců a učitelů.

Takto Činí/mluví v současném rozpolcení s tím, jak hlásají obecné účastenství Církve na Duchu Svatém, Jeho Darech všem pokřtěným v Duchu Svatém. Stavějí se do role nezpochybnitelných model s "patentem na rozum a jedinou a bezvýhradnou autoritu, o jejíchž metodách, slovech a činěních se nepochybuje, a běda, když se někdo nepodřídí".

Sami Janu biřmovali (biskup Herbst, L.P. 2006), v dokumentaci Církve je uvedený biřmovací patron sv. Jan Evangelista. Už z tohoto titulu nedává smysl, aby brojili proti J/jménu Jana - sami sebe tímto bojkotem usvědčují z nenávisti ke sv. Janu Evangelistovi.

Používají k tomu velmi záludný "argument": všichni lidé, včetně duchovních, jsou hříšní - sami pro sebe T/tuto P/pravdu používají jako argument k vyvinění se ze všeho, co prokazatelně není D/dobré, ještě se chlubí svojí "skromností a pokorou", když veřejně mluví o svých marginalizovaných a obecně blahosklonně s pochopením tolerovaných hříších ("kritizoval jsem bratra v Kristu, namísto, abych se za něj modlil" - O. Jordán Vinklárek OP, ...), čímž se snaží ostatním vnucovat dojem o své "pokorné Svatosti". Nutno říct, že úspěšně. Těmi samými ústy, jedním dechem pro Janu požadují a vyžadují odpovědnost bezhříšnosti, osobní povahové dokonalosti bez výhrad, a běda, když tyto jejich požadavky neplní (překrucování a následné vynášení Svátostí sM/míření, ..., odmítání proV/vést zpověď - O. Romuald Rob OK, P. Josef Čunek SJ, nelidským hlasem pohrdavý hlasitý výsměch při Svátosti sM/míření - P. Petr Havlíček SJ, po kterém J/jsem skončila v nemocnici s úplným vyčerpáním organismu):

sami sebe usvědčují z nesčetného množství herezí Proti Duchu Svatému v O/obecnosti Církve, ve světě, i v bojkotu Proti J/jmennosti Božího proroka. I kdyby šlo "jen" o O/obecný prorocký úŘ/řad Církve.



A proto spolčence stihne tím přísnější Soud.



Nejen, že V/vraždili S/slovo Jany, Bohem Dané poVolání/I/identitu Jany, ale především touto Z/zlobou bojkotovali a V/vraždili S/slovo, K/které J/jsou vyS/svěceni Š/šířit vhod či nevhod, S/slovem i P/písmem, v Církvi i ve světě, T/tak, Jak S/slovo (v Trojici) Je.

Katoličtí duchovní - včetně biskupů a kněží, U/učitelů Církve, pod jejich iniciací a vedením řeholníci a řeholnice, laici, zadržovali in-F/formace Slova veřejnosti v Církvi i mimo Církev, in-F/formace (= zP/přítomnění Krista) kradli a převraceli ve svůj osobní prospěch (čímž se stavěli být falešnými mesiáši), ke svému osobnímu obdivu a uctívání lidem. Rozmach falešných mesiášů na K/konci časů není z lidí světa, Proti-J/je z rozmachu Z/zloby U/učitelů Církve. Konec konců: Jany J/je poS/slaná ke kněžím/biskupům J/jedné Svaté Obecné Církve, nikoliv do světa: jen vySvěcení kněží po-Z/znají a Mohou U/učit S/slovo Tak, Jak S/slovo J/je v T/těle i T/tělesnosti (z) vyK/koupení.

Tím, že tito falešní mesiáši kradli vyK/koupení, uvrhli Církev i svět pod Spravedlnost.

Čekají nového Jana Křtitele, a všemi svými silami (bojkotem Darů Ducha Svatého i aktivismem namísto A/aktivit podle světských zálibností, metod, zvyklostí, hlavně tak, aby to zapadalo do přeem daných ukolébávajících škatulek) šíří nenávist vůči křtům v Duchu Svatém.

Povídání si o Bohu na konferencích v nesčetných množstvích kolaboracích s heretiky a jinověrci je typickým aktivismem, který brání úČ/častenství na Svátostech. Nelze sloužit dvěma pánům: buď budete teoretizovat o tématech pod rouškou zbožných diskusí bez závazků, pod rouškou respektu, tolerance a kompromisu s i nepřáteli Krista, NEBO B/budete Ž/žít Krista, vždy a všude, vhod či nevhod.

Chováte se nezúčastněně teoreticky, vyhříváte se na výsluní světského obdivu Proti-zJevení z řádů a ocenění, pořádáte světské zábavy (z CH/chrámů Božích děláte luxusní koncertní sály, dokonce za úplatu, ...), vybíráte poplatky za C/cesty k hrobům světců v kostelích a katedrálách, ze S/stánků Svatosti děláte muzea, a tak rušíte Ú/úctu P/poutních M/míst, veřejně se snažíte zalíbit světu, protože nejste ochotní se ani špičkou prstu dotknout světem i heretiky v Církvi proN/následování z M/mučednictví pro Krista, ...

Dokonce jste došli tak daleko, že politizujete S/slovo: odkdy je Kristovo K/království demokratické? Odkdy je S/slovo předmětem politického kompromisu? Jak se opovažujete tvrdit, že politické uskupení/organizace je dílem a vůlí Krista P/přítomného ve Svátostech? Vy, kdo šíříte smír mezi Kristem a Beliálem, rozdělujete K/království a bráníte příCH/chodu Krista, bráníte a zabraňujete sH/hromáždění O/ovcí, rozpolcujete Církev vedví, stavíte Krista naroveň (vyjednáváním o S/slově podle světských pravidel) i pod úroveň (uskutečněním kompromisu se světem) vládci tohoto světa z dočastnosti.

Ukrýváte svoje světské ambice pod M/moc Nejsvětějšího J/jména, čímž děláte z Krista L/lháře, a tím sami sebe Proti Kristu usvědčujete ze svých vlastních světských úmyslů a činů. Ne, nejednáte podle principu viny sv. apoštola Petra, jednáte s rozmyslem a cílem Krista poškodit k prospěchu svému, tedy podle vzoru V/vraha - Jidáše. Líbáte Kříže a stavíte si pomníky, na které svět, pokud možno, nezapomene. Předháníte se v tom, kdo na svoji stranu získá více a vlivnějších světských VIP osob a společenství, oháníte se Mocí, ale ve svém podřizování se světským metodám a zájmům se plahočíte ke své S/smrti - i ke S/srti těch, kteří vám uvěřili a následují vás. Kdybyste mohli, svedli byste i V/věrné Kristu. Jednou z největších záludností Satana, v jehož metodách se shlížíte, je vytváření zdání Svatosti mluvením o Kristu mimo Krista. V tom jste mistři - v mluvení o Kristu v poklonkování světským očekáváním a světskými metodami.

Početná politické uskupení jsou vám nepoměrně bližší než Vůle Mocného, handrkování se o světskou čest je vám bližší než mučednictví, Bohem Daný majetek Církve "odkláníte" k prospěchu svému, neangažujete se v aktivitách k zachování a rozvíjení života ohroženého stále se měnícími aktuálními potřebami, jen si libujete ve škatulkách zděděných po těch, kteří jednali v jejich době a jejích potřebách a ohroženích, ... Když už Církev není organizačně způsobilá k léčbě duší (neexistuje systém řádných akademicky podložených psychoterapií zformovaných podle úČ/činnosti Svátostí v duši člověka, ...), jak by mohla Č/činit v Duchu Svatém? Když už Církev ve své struktuře Ne-K/koná k pro-S/spěchu zraněných duší-Ž/životů, čímž významně blokuje pastoraci a evangelizaci, jak by mohla K/konat k záCH/chraně života na planetě v rozmanitosti fauny a flory? Kdo kdy viděl Církevní systematickou oficiální hierarchizovanou péči o zachování druhů zvířat a rostlin? Kdo kdy viděl Církevní soběstačné farmy, zoologické a botanické zahrady s důrazem na L/lásku k přírodě a péči o ni, P/přirozeně se rozšiřující do aktivit k ochraně života na planetě jako celku? Jste laxní k utrpení hospodářských, domácích i divokých zvířat, k jejich každodennímu utrpení skrytému za zdmi velkochovů a laboratoří i na zemědělských prostranstvích (zemědělská chemie na polích, sečení polí před vyvedením mláďat a jejich masakrování těžkou zemědělskou technikou, ...). Kde jsou organizované mezinárodní řetězce vývoje, výroby a prodeje cruelty free produktů (jídla, drogerie, textilu, ...), ... a jejich výnosy investované do podpory a organizování nevýdělečných aktivit k ochraně a záchraně druhů života, ...?

Povýšenecké poučování o teoretických aspektech religionistiky ve světě vede jen k sebeuspokojení ega, je to "jen" marnění času a bojkot na-D/děje Ž/života S/slovem/Č/činem, tedy vede k šíření zájmů Antikrista. Hlavně nic nedělat vlastníma rukama a konkrétně, to by mohlo vzbudit nevoli a snížilo by to z povýšenectví do každodenního světu ve velkém měřítku neviditelného a namáhavého úsilí, povýšenec by se tak stal "jen jedním z mnoha maličkých". To heretik závislý sám na svém egu nikdy nepřipustí.



Mluvíte o hrůzách násilí ve světě a domácí znásilňování dětí/žen/slabších vás - co do organizované odborné péče o duši i tělo - nechává chladnými. Kdo z vás kdy inicioval, tvořil a prosazoval zákony na ochranu důstojnosti a integrity života obětí znásilnění v praxi, tj. ve světské právní - zákonodárné i exekutivní moci? Kde jsou všichni ti křesťanští soudci S/slovem i Č/činem, když téměř všechny soudní rozsudky o znásilněních v zemi končí zproštěním viny násilníka, výjimečně podmínečným odsouzením? Často spolu s obviňováním oběti s tím, "že si o to svým chováním/vzhledem řekla, mohla si za to sama". Proč neexistují Církevní nevládní dobročinné organizace zaměřené na tvorbu zákonů k ochraně zdraví, života ve svém Bohem Daném C/celku a celistvosti? Je-li člověk pánem tvorstva (a to je), jak chcete proS/sazovat záJmy Boží, když mlčíte k likvidaci Ž/života slabších silnějšími? Nebo snad máte pocit, že vaše V/vraždění I/identity Jany, a tím i Jany je jen neškodná zábava k vašemu povyražení z vaší jinak rutinní nudy, která nemá žádný vliv na okolí a společnost?



Kdo není osobně oficiálně hierarchicky organizovaně zapojený do péče o přírodu, faunu, floru, neživé prostředí, není Ř/řádným H/hospodářem na V/vinici Krista.



Kde jsou startovní malé byty pro mladé členy katolických farností, aby tito mohli Ž/žít podle "nejdříve kostel, potom postel"? Jak mají mladí lidé přiS/stupovat od-po-V/vědně k M/manželství a R/rodičovství, když je celý světský systém nastavený na instantní životní styl "po mně potopa", na chtění "všeho a hned", a Církev to neřeší, jen moralizuje a stěžuje si? Jak se mají mladé ženy soustředit na založení rodiny v M/manželství v Ú/úctě, když je Církev jen spatra a nečinně poučuje o morálce? Kde jsou ve velkém měřítku poblíž farností Církevní (ne nutně klášterní) ženské domovy pro svobodné tak, aby mladé ženy nebyly nucené existenčně buď záviset na rodičích, nebo ve svém životě de facto zrušit Svátostnost M/manželství a podřídit se světskému systému finanční výhodnosti života v nesezdaných párech/v oficiálním, často ne faktickém samoživitelství, když se dobře vykalkulované sociální dávky vyplatí nepoměrně víc než od-po-V/vědnost? To Církev nemá žádné katolické ekonomy schopné koncepčního myšlení? Kde jsou masově rozšířené a systémově zavedené Církevní organizace zaměřené na adopci/pěstounství dětí matek, které uvažují o zabití nenarozeného dítěte? Kde je Církevní pojišťovnictví k ochraně nenarozeného života? Vzdělávání nastávajících matek, které uvažují o zabití svého dítěte, jen zřídkakdy dojde svého cíle, protože rozum je až ta poslední instance, kterou se člověk rozhoduje o věcech, které jsou pro něj osobně podstatné. Pokud matka pohrdá úctou k zachování života vlastního dítěte, žádná přednáška, žádný seminář její pohrdání nezmění. Preferuje vlastní domnělý a okamžitý prospěch, který si vykládá sobecky, a proto je třeba jí nabídnout, že je pro ni osobně výhodnější/prospěšnější, když své dítě donosí, porodí a předá - dokud bude těhotná, dostane výrazně nadstandardní prenatální péči o dítě zdarma za podmínky, že se intenzivně každodenně zapojí do aktivit spojených s péčí o nechtěné narozené a dosud neadoptované děti jiných, a to až do svého anonymního porodu (v rámci Církve kdekoliv po světě). Zavání to kupováním života? Tak suďte lidi, kteří za války platili za židovské děti/dospělé, aby je zachránili před nacisty. Suďte, až budete P/platit vlastní K/krví.

Apel na mateřský pud a zbavení se osobní odpovědnosti za smrt vlastního dítěte je účinnější než moralizující přednášky a poučování. Kde tyto ženy hledat? Kde asi - tam, kde o usmrcení dítěte žádají, kde se soustřeďují. Včetně péče o matky světským zdravotnickým systémem tlačené k zabití dítěte ještě před jeho narozením. Nabízením seznámení matek jimi nechtěných nenarozených dětí s lidmi, kteří uvažují o IVF/o adopci. Paralelní svět pohrdání mateřstvím a zoufalství z bezdětnosti nesmí končit povýšeneckým poučováním o morálce a blasklonným litováním.

Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody.

Místo, abyste svět zvali k P/péči o svět z Ducha Svatého v P/přítomnosti, raději se snažíte přítomnost Církve podřídit světu, žít životy ze světa.

Peněz J/je na od-po-V/vědné H/hospodaření ve světě do-S/statek, a pokud by něco chybělo, Bůh Se poS/stará. Stejně jako Se S/stará o M/mne: "J/já N/nás zaJ/jistím!", což se denně D/děje už mnoho let.



Spolčenci kladli zájmy lidí nad záJmy Boží - s plnou znalostí toho, co dělají.

Aby to zamaskovali, křičeli, dupali, útočili, křičí, dupou, útočí ještě stále i nyní.

Slíděním (i kybernetickým) a stalkingem (včetně nastrčených osob, vloupáním se do mého bytu a soukromí mými klíči v jimi ukradené mojí kabelce, škrábáním se na římsu u mého okna s cílem dostat se dovnitř, ...), šikanou vedoucí až na hranici fyzické likvidace: kdyby bylo podle jejich vůle, v Janě zJevené S/slovo by již dávno pozbylo úČ/činku Svého Š/šíření skrze Janu, s Janou a v Janě.



A T/ti, K/kdo to vše viděli, slyšeli a odsuzovali, tak činili potají, případně tak, aby neohrozili svoji osobní pozici v Církvi: vždyť pronásledování je organizováno i "shora". Kdo by si chtěl "zbytečně pálit prsty"...



Tímto chováním všichni bez výjimky blokovali úČ/činné P/působení Svátostí v Církvi i mimo Církev, a proto jsou jejich viny a dluhy Proti Ž/životu v O/obecenství i obecně.

To, co se jim zdálo být jako nepostižitelná neškodná zábava, "kterou mají pod svojí kontrolou a ve skrytosti ji přikryje čas", se stalo jejich sebe-u-S/svědčením: vždyť Bůh není slepý ani nečinný.



Zabránili jste velkému rozmachu šíření Moci Darů Ducha Svatého globálně po celém světě, nedošlo k velmi mnoha O/obrácením, k nespočetnému M/množství křtů v katolické Církvi, nedošlo k rozmachu M/moci Církve ve světě v globálním masovém měřítku, nedošlo k naV/vrácení S/srdcí k Ž/životu.



U Soudu máte na svých osobních i spolčeneckých rukou jejich K/krev.

Jste jako zhoubný nádor, který svými metastázami zahubil T/tělo Církve v O/obecenství i v naD/ději z vyK/koupení veškerenstva.

Jste jako zhoubný nádor, který nedovolil R/růst Z/zdraví ze Svátostí, zejm. tím, že Z/zabíjel M/moc Janě Daných Darů Ducha Svatého.

Z/zabíjeli jste a Z/zabíjíte Z/zdraví světa z vyK/koupení.

Proti-J/jste (= Nejste v/z Ne-B/bytí) V/vrazi T/tělesnosti Krista vyK/kupitele veškerenstva.



Proti-J/jste V/vrazi vyK/koupení.


Jana, 19.2.2022

-

K/klid a M/mír


Dnešní v-i-D/dění:

obraz krásné krasobruslařky v obyčejném oblečení na lidmi opuštěném místě za městem, na místním zamrzlém rybníku, o který se obec nestarala, byl na obecně nezajímavém místě. Znalost, že krasobruslařka je vítězka od povahy i výkonnostně. Znalost, že mnoho krasobruslařek jí závidí, mnohé nenávidí, protože se k její kondici a výkonům ani nepřiblíží, i když mají všechno myslitelné vybavení (luxusní sportovní haly jen pro ně, ...) a podporu od okolí. 


Stála tam sama a v rozpacích, co nyní dělat,  se rozhlížela  - na konci kariéry, a přece velmi mladá. Žádné fanfáry, žádný zájem o kontakt od okolí - ani nebylo přítomné. Celková atmosféra prostředí v pozadí ponurá. 

Už žádná další klání, už žádná další vítězství.


Nikdy neměla žádného trenéra, připravovala se sama, daleko od světa a jeho úspěchů. Na zamrzlém rybníku za městem, plném hrbolků a výmolů, na obyčejných bruslích, které neměnila. Prostředí, které milovala, oblečení, které jí bylo vlastní, příjemně osobní, ne na efekt, pohodlné. Lidmi zapomenutá, nezajímavá, nedůležitá, sama - až do okamžiků vítězství. Potom od okolí přišel hněv a žárlivost. Nikdo nechápal, kde bere tu drzost vítězit, když k tomu nemá nic k podpoře, když jí všechny prostředky vzali, ze všech dobrých podmínek vyhnali. Lidé nechápali, jak trénuje, a nechtěli ji mít na očích: její zdánlivě snadné úspěchy chápali jako vlastní neúspěchy, které byly ve srovnání s ní před lidmi do očí bijící - zajímalo je především to, jak vypadají před lidmi.


Vítězství o samotě, a přece v radosti nad krásou, ke které dotančila. S vědomím, jak extrémně náročná a intenzivní ta cesta byla. Všechno to už bylo vzdálené, zbyla jen vzpomínka jako kulisa ze vzdálené minulosti.

Už od dětství mne krasobruslení velmi lákalo, ale tak velká fyzická zátěž u mne nepřicházela v úvahu. Babička byla baletka v Národním divadle, předpoklady byly. 


Kariéra Jany J/je u Vítězného K/konce, a kolem nikdo, kdo by na ní měl S/svůj V/vítězný poD/díl. Svět i nadále zůstává ponurý, Církev v luxusu veřejných a blyštivých hal svých vlastních úspěchů.


Buďte s Bohem.


Jana, 18.2.2022

-


OBYČEJNÝ ČLOVĚK


Nemám ráda označení „obyčejný člověk“, protože není žádný obyčejný Bůh, Kterého by byl člověk Obrazem.


Ani v demokracii toto označení nedává smysl, jakkoliv si někteří lidé myslí, že jsou něco víc.

Žijeme v zastupitelské demokracii a jsou-li někteří lidé v zastoupení jiných, od kterých odvozují svoji moc, nedává smysl, aby ty, kdo je delegují, považovali za bezmocné a zároveň sebe za mocné.

Buď nadvláda uzurpátorů, nebo demokracie.


Co je společného uchvatitelům moci? Křečovitost a zarputilost, bezohlednost. Jak sám sebe – sebezálibně – označil bývalý premiér Babiš: „Já jsem hovado urputný!“


Velmi mnozí jej i za tato slova obdivují. Jsou jimi i naši bezprostřední sousedé, tedy členové velmi mnoha rodin. Být uzurpátorem je pro ně meta podílu na moci, a tuto metu odvozují od bez-moci jejich okolí. Čím rozsáhlejšího okolí, tím lépe. Čím větší bez-moci, tím lépe. Znají jen jedinou možnost komunikace: moje výhra = tvoje prohra. Dravost je v jejich očích silou a nikdy nepochopí, že jejich a jimi šířená dravost se dříve či později obrátí proti nim. Žijí stylem po mně potopa a jsou přesvědčení, že jsou natolik chytří a obratní, že vše, co jim stojí v cestě, poznají a ovládnou, případně zničí. Že jejich moc je bezmezná, jejich chytrost nekonečná. Věří sami v sebe, v sebecentrismus, a považují to za přednost, kterou o sobě sugerují svému co nejširšímu okolí, za přednost, na které „dovolují se podílet pokrokovým a odpovědným“ = svým otrokům. Natolik, aby mu sloužili a nepochopili/neohrožovali jeho zájmy.

Pamatujme si, kdo konkrétně a jak byl v dobách pandemie panovačný až tyranský, kdo se stavěl být spasitelem bez bázně a hany, kdo zatajoval a nařizoval tajit jemu nepohodlné informace a zálibně vytvářel a podporoval chaos, dehonestaci a pronásledování jemu nepohodlných.


Z těch, kdo sami sebe považují za mocné, ať už z řad delegovaných, či ze svého bezprostředního okolí.

Tyranie nevznikne sama od sebe – vznikne jen tam, kde jí lidé uvolní prostor.


Skutky a slova tyranů nesmějí být zapomenuty, jejich viny nesmějí být bagatelizovány, dopady jejich jednání a projevů nesmějí být zaoblovány a zahlazovány.

Nesmí jim projít taktika „to přikryje čas“.


Tyrani reagují jen na sílu – deklarovanou.

Jsou závislí na vnějškovosti, na materializovaných a behaviorálních projevech. Utajovanou (nedeklarovanou, halasně neproklamovanou) sílu nerespektují, je pod jejich rozlišovacími schopnostmi. Ten, kdo na agresi tyranů neodpoví hned, přímo a silně, je jimi považovaný za slabocha.


Jejich mínění, činy a vliv na společnost musejí být připomínány: výčtově a jmenně. Konkrétně.


Covid totiž není strašák: hrozbou jsou ti, kdo vytvářejí, živí, šíří strach z covidu. Podlehnou-li ostatní jimi šířenému strachu, potom tyrani převezmou uchvatitelskou moc.


Nepřítelem není covid, protože covid nemá ducha. Nelze být ve válce s bezduchým, ve válce lze být jen s těmi, kdo mají zlého ducha.

Nepřáteli jsou ti, kdo šíří strach z – momentálně – covidu, kdo si z covidu dělají platformu k zastrašování.


Není žádná válka s covidem. Je jen mocichtivá sebranka, která ucítila příležitost, jak zneužít zdroj nemoci a nemoc ke získání své vlastní moci, která jim zajistí uplatnění jejich agrese jako nové normy, která legitimizuje jejich tyranské povahy jako vzor, projevy jejich tyranství jako oprávněný nárok na „zajištění obecného dobra“. To je hlavní důvod, proč je nejvíce mrtvých „na covid“ tam, kde byli u moci tyrani.


Nezapomeňme na konkrétní jména konkrétních tyranů, na jejich konkrétní činy, na jejich psychické/fyzické týrání, protože každá bolest proniká životem, každá bolest je známkou útoku na život.

Nyní, s výměnou vlády, už mentalita obecného tyranství razantně ztratila mnoho z prostoru ke svému uplatnění, ale to neznamená, že již nemódní dřívější tyrani změnili svoje smýšlení. Jen čekají na další příležitosti, jak opět uchvátit moc nad lidmi: nad každým „neposlušným“ „odpůrcem“, nad společností jako celkem.


Jejich nebezpečnost je v tom, že jimi vystrašení lidé (a těch je ve společnosti nejméně polovina, jak ukázaly poslední dva roky) žijí v setrvačnosti vystrašenosti. V demokracii se vláda odvozuje od počtu souznějících a vyděšení lidé jsou snadno ovladatelní zastrašováním „ve jménu dobra“.


Vyděšení lidé mají ke svobodě jen teoretický vztah, v konkrétní praxi se rozhodují velmi riskantně: emocionálně „odpovědně vůči hrozbě“, tedy zbaběle.


Je to únavná, zdánlivě nekončící a mravenčí práce, ale jediným východiskem, jak tyranům neumožnit uchvácení veřejné moci, je hájení prostoru, který usilují zabrat.

Nemá cenu se snažit měnit jejich povahy: tyranství není duševní nemoc, je to zkaženost povahy až do morku kostí. Zkažená povaha je zlo a ani Spasitel nikoho nenutí, aby si zvolil dobro. Násilí = chtění všeho hned, tedy po-P/pření V/veškerenstva ve/z Věčnosti v P/přítomnosti.


Braňme prostor před expanzí zla, nesnažme se zlo lakovat na růžovo, nebo zlo „obracet na pravou cestu“.

Tímto krajně naivním postojem by zlo jen získalo nekontrolovatelnou moc odvozenou od jím šířených iluzorních snů a nadějí na lepší zítřky. Blyštivých bublin, které jednou splasknou.


Nikdo z pozemšťanů nikdy nezajistí lepší zítřky a je otázka, komu a jak prospěje odhalení povahy při posledním Soudu. Nikdo z pozemšťanů nemůže zajistit ani sám sebe a od-po-V/vědný člověk chápe rozdíl mezi zbabělostí a po-S/slušností Dobrému.


Tyran se staví být bohem: zálibní v tyranii vraždí duše, a tím i Ž/životy lidí.

Ne, moc Bez-Mocných není nevinná, její volba není nevědomá, její zbabělost není uvážlivostí, kterou je třeba hájit a podporovat.


Kdo věří K/klamům tyranů, zůstane oK/klamán a sám bude šířit K/klam. Až to pochopí, bude mluvit o zklamání těmi, které považoval za dobré a přátele, a na tyto lidi vrhne svoji zlobu a hněv z rozčarování.

Zlobu a hněv projeví jen zlobní a hněviví, důV/věřivý člověk po-Z/znáním tyrana poS/sílí ve zbožnosti. Zloba a hněv nemohou snést uM/měřenost, a proto paušalizují.


H/hle-D/dejte vý-po-v(ě)-D/di (S/svědčete o D/dění S/slovem i S/skutkem) o zkušenostech s těmi, kteří mluví o zklamání: máte před sebou lidi, kteří měli zálibnost v K/klamu, a tudíž i v oK/klamávání sebe i jiných. Slabochy a manipulátory. (Nemluvím o psychicky zneužívaných malých dětech důvěřujících rodičům a dospělým, případně o lidech v principiálně obdobné mocenské pozici.)

Obvykle mají zálibnost v rozmazlování: v podrobování metodou cukru a biče.


Je třeba zJ/jistit, proč tomu tak bylo.

Co z povahy dříve K/klamaného zůstává, co se mění. Našel si jinou modlu k uctívání skrze manipulace strachem a zastrašováním (tzv. „opatrnost“ a tzv. „odpovědnost“, které svazují ruce a zavírají ústa), nebo se vyD/dal na pozemskýma očima „riskantní“ C/cestu poS/slušnosti, na K/které přichází o iluze o své vlastní moci odDáváním S/se Moci?


H/hle-dejte hrdiny, a najdete lidi, kteří odporují Z/zlu: zde najdete odpůrce Satana, a to v obojím smyslu: ti, kdo odporují Z/zlu, podřizují se metodám O/odporu. Když se jejich aktivitám nechá dostatečný čas a prostor, skončí to deziluzí a odporem vůči hrdinovi.


H/hle-D/dejte V/věrnost Kristu v konzistenci S/slov a CH/chování konkrétních lidí, a srovnejte se psychicky s tím, že tito lidé nejsou bez chyby, jsou jen v do-K/konalém v zálibnosti ke H/hle-D/dání Dobra. Nikoliv, aby uchvátili moc, ale aby B/byli v Moci Mocní.


Kdo závidí Moc prorokům? Ten, kdo blokuje D/dění vyJ/jádřené podle S/slova.

Prorok kromě TrojJ/jediného Trojičního není sám o sobě Bohem, je jen oSloveným Bohem, který nemá zálibnost v O/odporu (v odpírání) vůči po-S/slušnosti Kristu.


Stvořený prorok není sám o sobě Kristem, J/je jen zJevenou L/láskou Krista v P/praxi.

Neslibuje zářné zítřky zajištěné svými vlastními silami, aby tak získal vlastní moc. Sám za sebe neslibuje vůbec nic – a v tom je jeho zdánlivá slabost v podání vypovídajících tyranů: nebere věci do svých vlastních rukou, není „odpovědný a samostatný“. Lidé světa jej považují za slabého, za poskoka od povahy, kterému mohou beztrestně poroučet. Tím, že se nebrání, že si to týrání nechává líbit, v očích tyranů jen dokazuje svoji slabost. V očích tyranů, kteří tak rádi mluví o spravedlnosti a vyvolení k Dobru, o svých vlastních dobrých skutcích a uvědomění.


Tyrana ani nenapadne, jak moc si nalhává, jak moc sám sebe oK/klamává, a tím sám sebe zbavuje moci.

Jen se diví, když se ukáže, že onen „slaboch“ zůstává ve své povaze S/svobodný.

S/svobodného ihned touží zničit: aby sám mohl uchvátit J/jeho S/svobodu, K/kterou závidí a paroduje.


Udělá vše pro to, aby jeho vlastní slabost lidé kolem nepoznali a nepochopili.

Snaží se zalíbit. Pokud možno, všem. Být za hrdinu, který všechno zařídí, sám osobně se o všechno a o všechny postará. Jeho vlastní skvělostí.

Všechno až do úplného zničení sebe sama: hrdina „dobra“ nakonec vždy svůj odpor Satanu prohraje.

A Satan to ví.


Není v zájmu Satana usvědčovat pomýlené, které oK/klamal.

Není v zájmu Satana odporovat odporujícímu „hrdinovi“ „dobra“.

V zájmu Satana je oK/klamané podporovat v jejich megalomanství k uchvácení moci.


Chcete hrdinského arcibiskupa?

Raději T/toho, K/kdo se nebojí dělat chyby a po-U/učit S/se z nich.

Někoho, kdo si nenalhává do vlastní kapsy, kdo není populista. Kdo není závislý na svém kariérním postupu, na zálibnosti v penězích, na společenském souhlasu a obdivu.

K/kdo je odstrkovaný od světské moci a zároveň pro-K/kázal V/věrnost Kristu vhod či nevhod. K/kdo S/svojí nenápadností a přímostí „provokuje“ ty, kdo touží po světské slávě.


V/věrný Kristu = Mistru P/paradoxů – nikdy není hrdina, nikdy S/svoji S/sílu neodvozuje od svých vlastních hrdinských skutků. K/kdo V/vítězí (i když se „hrdinové doby“ velmi snaží J/jej svést a oK/klamat) často pozemsky nepochopitelnými a zdánlivě nemístnými slovy a skutky = P/paradoxně.

Čím více se jej lidé snaží oslabit, tím více naB/bývá na S/síle: Z/zloba nakonec vždy oslabuje sebe sama. Z/zlobní lidé mají sebedestruktivní tendence, u populistů to bývají až fanatické demonstrační sebedestrukce „až do roztrhání těla“. Neváží si života, a proto hazardují se životy jiných.


H/hle-D/dejte V/vítěze, ne pozlátko a atrapu sebezálibné slibotechny.



Vyberete-li hrdinu, volíte O/odpůrce.

VyB/berete-li chybujícího člověka v zálibnosti k/v L/lásce, vyB/berete poK/korného Kristu.


Není smíru mezi Kristem a Beliálem, a proto není člověka, který by byl poK/korným hrdinou.

M/musíte S/si vyB/brat.



Jana, 5., 7.2.2022

-


rádobydobro a jeho moc


Hlavní iniciátoři a organizátoři z řad spolčenců jsou Češi a naturalizovaní Poláci, takže jejich nejoblíbenější praktikované metody jsou nasnadě:

kudly do zad, klacky pod nohy a schovávání se za bukem.


Koneckonců, kdo je jaké povahy od základu se poznalo během pandemie coronaviru. Mnozí z těch, kdo sami sobě připadají jako spravedliví, se otevřeně chovali jako „spravedlnost“ na vlastní pěst – zaťatou pěst.

Jejich nejoblíbenější metody: agrese. Verbální, chováním, fyzická.

Poznávací znamená: samozvanci „práva“ ulice, „pečovatelé o blaho národa“. Národa, který tak rozdělovali (často záměrně), a který tak ztrácel svoji tvář a identitu. Zloba je nadnárodní.

Motivy: chamtivost peněz, moci, slávy.

Cíl: vynucení si pozornosti a obdivu, získat postavení modly, o které se nepochybuje. Kdo pochybuje, běda mu. Postavit se na piedestal a z ostatních si udělat poslušné loutky, sám přitom poroučet a prosazovat svoje osobní zájmy způsoby mimo rámec práva.

Mnoha lidem se to nebude líbit, ale zdravotní krize kvůli těmto lidem přerostla v krizi sociální, celospolečenskou. Ti, kdo se o to svojí iniciativou a nečinností podíleli, prokázali svoji mentalitu predátorů a ti, kdo nesouhlasili a nemlčeli, byli agresory postaveni do role disidentů. Disidentů, kteří byli označováni a pronásledováni jako „nepřátelé lidu“, „nebezpečí pro společnost“, jako sobci a bezohlední, jako dezinformátoři. Jako ti, které je potřeba vytlačit na okraj společnosti, „eliminovat“.


Jak se ukázalo, toto rozdělení není jen české specifikum, je to nadnárodní mentalita samozvanců „práva“.

Nenávist se šířila ne „jen“ jako občanské války uvnitř jednotlivých státních celků, šířila se v politické shodě politických reprezentací napříč správními celky, napříč rasami, věkem, pohlavími, …

K moci se drala samozvaná nabubřelost a zpupnost.

Vše nastalo s překvapivou rychlostí, vlastně ihned po legitimizaci brutálního stylu komunikace politickou reprezentací, po jejíž nastolené vlně se svezli všichni agresoři. To, co by si nikdy dříve nedovolili, za co by šli do kriminálu, se nyní stalo novým standardem „morálky“. Společnost brutalizovali, segregovali, rozháněli, to vše zcela legálně. Za obecného společenského souhlasu, nebo strachu vystoupit z davu. Agresoři neváhali zajít až k prosazování „spravedlnosti a odpovědnosti ke zdraví“ řečí zaťatých pěstí.

Mladí silní vysocí muži rozdávali rány invalidní důchodkyni za to, že byla invalidní a fyzicky nesplňovala požadavky agresorů u moci. Lidé kolem se dívali a mlčeli, někteří si i přisadili.


Kdo má pocit, že období nacismu a bolševismu pominulo, pominul se na smyslech a schopnostech racionálního uvažování.

„Jen“ se vše posunulo do globalizované roviny, kdy už nevystupuje národ proti národu, stát proti státu, rasa proti rase.

Nyní už vystupuje každý sám za sebe ve spolčení samozvanců mezinárodního práva, kterého mají plnou pusu – ve jménu celého lidstva.


Globalizovaná nadnárodní společnost se rozdělila na dva hlavní proudy:

- zlí ve shodě bezedné megalomanské touhy po moci, slávě, penězích podporovaní mlčícími (jedno, zda ze strachu, názorové shody, vypočítavosti a čekání na příhodný okamžik, kdy se bez větší námahy vyšplhají po cizích zádech v hierarchii nových pořádků, …)

- nesouhlasící se zlem (nikoliv nutně světci a hrdinové, v mnoha případech ze strachu ze zla, kdy strach ze zla je větší než strach z pandemie, …, ale i rebelové bez příčiny, kteří jen čekali na svoji příležitost).


Když si to shrneme:

rozdělení nastolené postojem proti pandemii je postojovou (nikoliv nutně názorovou či církevní) předzvěstí rozdělení lidí na ovce a kozly.

Jde o rozdělení podle postoje k životu:

ti, kdo život respektují a

ti, kdo „ve jménu života a zdraví“ násilnicky šíří smrt. Takové stihne tím přísnější Soud, neboť svoje zločiny páchali ve jménu „života“ a „spravedlnosti“.


Jana, 5.2.2022

-