PřeK/kročte svůj stín.

Skrze M/mne, Janu, zJevenou Boží Vůli jste pochopili jako boj o moc.

Nikdy M/mi o nic takového nešlo.

S bojem o moc jste začali a pokračujete vy, spolčenci, a tím sami sebe uS/svědčujete z hříchu touhy po osobní moci namísto T/touhy po Moci Samé.

Po moci toužíte proto, že Ne-V/věříte v Boha - kdybyste v Boha V/věřili, nemuseli byste si ani nikomu jinému nic dokazovat - vaše slova by B/byla S/slovem, tj. Mocná. Proč pochybovat o Č/činění, K/které J/je ú-Č/činné? Vy sami sebe uS/svědčujete, že vaše snahy nedocházejí na-P/plnění.

Vaše žabomyší války svědčí o jediném: o tom, že Ne-Z/znáte Moc, protože S/se Ne-Z/znáte k Moci.

Stěžujete si na nedostatek kněží a nechcete v-i-D/dět Ne-do-S/statek kněžské Moci u S/sebe.

Nechcete B/být v/z Moci Mocní, chcete být ze světa a podle světa mocní.

Nechcete B/být D/dějící S/se, tj. po-K/kročilí (na C/cestě K/krok za K/krokem) v/z Moci ve Vtělení, chcete, aby se všechno dělo podle vás a kolem vás. Jste horizontálně aktivističtí namísto v-ze-S/stupně ve Svátostech D/dějící S/se.

Nechcete S/spět do S/slávy, chcete být mezi lidmi slavní. Mediální rozruch je vám bližší než v-z-N/nešenost a ty, kdo nejsou jako vy, strháváte k zemi. Pokud se nenechají, označíte je za ty, kdo jsou mimo realitu.

Nechcete Ž/žít Mocí Darů Ducha Svatého a stěžujete si na malé množství vašich následovníků.

Ne-náS/sledujete Krista ve Vítězství a hledáte vaše vlastní následovníky.

Proč by Měl Bůh sHledat vaše úmysly jako Dobré? Proč by Měl Bůh rozM/množit vaše řady?

Na S/spásu světa stačí J/jeden člověk - a T/ten již pro-K/kázal S/svoji Moc. K/koho CH/chce, T/toho oMilostňuje, komu CH/chce, tomu sT/tvrdí jeho (tvorovu) volbu sebezaT/tracení. PoMoc v D/díle Spásy je jen v Moci Samé, v náS/sledování J/jediného Spravedlivého - kdo má problémy s Kristovou sVrchovaností, nemá poD/díl na (Kristově) v-z-N/nešenosti. PřiJ/jímání Eucharistie není automat na Š/štěstí.

Vy říkáte, že J/jej Z/znáte - a v N/něm J/je Plnost věků. J/je-li v N/něm a skrze N/něj P/plnost věků, každý tvor M/může B/být "jen" ná-po-M/mocný, sám o sobě žádný tvor neznamená nic. Buď po-Z/znáváte Z/znamení věků (K/kříž po-K/kání), nebo M/moc zůstává vašim srdcím, a tím i očím skryta.

Důkaz? Odpovězte si:

je vám ve světě dobře a komfortně? Cítíte se dobře v zákrytu v nepřehledném množství lidí? Odvozujete svoji moc od rozsahu davů? Žijete pohodlný a návykový životní styl bez přeK/kvapení, beze zM/měn, podle předem nalinkovaných zvykovostí a postupů, které máte pod svojí vlastní kontrolou? Jestli ano, máte velký problém. A jako Svátostní kněží velmi D/dobře V/víte, co a jak.

Na běžné sociální úrovni je to podobné jako při poZ/zdravení S/se při mši. Samotné podání ruky s přáním P/pokoje není nutně proJ/jevem Dobré V/vůle. Jsou i lidé, kteří při mši vykašlávají a vysmrkávají hory bacilů na všechny kolem, často i daleko kolem sebe. Většinou se ani neobtěžují vzít si roušku - přece se v tom nebudou sami uzavírat že, nejsou čuňata, aby si to chrchlali do svého vlastního obličeje. V tom "lepším" případě vychrchlávají do ruky, kterou potom na znamení "P/pokoje" podávají ostatním, kteří jejich bacily roznášejí dále, ti dále, ... Lidé většinového mínění tyto způsoby "zdvořile" přijímají a podřizují se jim, aby před ostatními nevypadali jako asociálové. Sami v sobě si myslí něco o bezohlednosti, ale podstatné je pro ně "zachovat dekorum", vždyť všude kolem je hodně očí a kdo by chtěl přijít do řečí. Co když budou v budoucnu někoho z chrchlajících potřebovat k dosažení svých plánů? Za asociála je člověk, který se na tomto pokrytectví odmítá podílet, a který říká, že vědomé svobodné rukoudáním přáním pokoje je zaručený způsob, jak druhého člověka s bezohlednou lhostejností poslat do pokoje, ve kterém bude v horečkách ležet s jejich infekcí. Proč by měla být zdvořilost odmítajících infekci hodnocena podle pokrytectví bezohledných a těch mnohých, kdo takovou bezohlednost tolerují a podílí se na ní?Nemělo by B/být P/přání P/pokoje Č/činem poZ/zdravení?

Jestli v této situaci paušalizujete a odsuzujete toho, kdo se nepodřizuje většině, nejste v R/reálu P/přítomnosti. Existuje P/přítomnost mimo P/pravdu? Existuje P/pravda mimo Moudrost? ZP/přítomněte S/se, B/být Z/znalý = M/mít v-ě-D/dění, tj. M/mít P/pravdu Z/znamená B/být D/dějící S/se = V/věrný. Ž/žijete v pře-K/kvapeních s Dobrými Z/znaky? K/konáte D/dobře, když když pře-K/kročíte vlastní stín = když J/jste Duchem v-z-N/nešení.

Další příklad.

Před lety mi jeden velmi mladý chirurg při banálním zákroku i přes mnohá varování zdravotní sestrou přeřízl mízní žlázy. Dlouhou dobu se nic nedělo, posléze se po dotyku internistky objevila ostrá prudká bolest, poté roky nic, poté na ultrazvuku lékař konstatoval zvětšené uzliny a novotvary, rok poté při vyšetření na ultrazvuku lékařka silně tlačila na kritická místa, což mi způsobilo bolesti, které již nemizí, stejně jako otoky, které byly již předtím. Ve finále jiná internistka (v Litomyšli) prohlásila, že i přes pokračující stále ty samé potíže (dýchavičnost, závratě a bez opory vrávorání, celková slabost, oteklé nohy, bolesti až na k rameni,...), na rentgenu ani ultrazvuku prý nic není, vše jako zázrakem samo od sebe zmizelo, z Prahy dodané snímky CT plic a rentgen srdce odmítla vzít v úvahu, odmítla si je i prohlédnout, odmítla mi poskytnout i za poplatek snímky z rentgenu dělané zde. Odmítla mi udělat CT plic a srdce přestože řekla, že na rentgenech nikdy nic není jednoznačné a u mně "nějaké změny" jsou - což během pár minut střídala s výroky, že žádné změny nejsou. Lékařka na ultrazvuku v Litomyšli dokonce opakovaně a naléhavě tvrdila, že v podpaží žádné žlázy a uzliny nejsou, ani mízní, ani jiné, že bolesti zde budou nejspíše z podrážděných nervů, což prý nelze zobrazit - na ultrazvuku to prý poznat není.

Celou dobu jsem se snažila situaci řešit a hledala jsem lékařskou pomoc, ale koncepčního postupu jsem se nedočkala - a to ani poté, co mi zjistili zvětšené srdce a v sousedícím místě atelektázu okrajových částí plíce způsobenou nejspíše kompresí s pozánětlivými znaky, o dlouhodobých zánětech na různých místech v hrudníku vypovídaly i výsledky biochemie i dalších vyšetření. Každému z těch lékařů jsem řekla o zpackaném chirurgickém zákroku: ptali se na původ bolestí, řekla jsem pravdu, i když jsem věděla, že se vystavuji riziku zdi bílých plášťů semknutých k obraně neumětela. Věděla jsem, že tím riskuji vlastní zdraví a možná i život. Měla jsem lhát? Měla jsem mlčet, tím zdržovat léčbu (časové ztráty při hledání příčiny), tím v důsledku lhát s rysy sebepoškození? Byla zdravá moje snaha poskytovat úplné a pravdivé informace, nebo moje snaha poskytovat úplné a pravdivé informace byla znakem sebepoškozování? Kde byla snaha o zjištění a řešení přítomného stavu, a kde byl konformní alibismus?

Půjdu ještě dál:

máte z M/mých zdravotních potíží radost, nebo zármutek, nebo je vám to jedno?

Máte z mých zdravotních potíží radost? Máte z nich radost, protože je to podle vás "vítaná vracečka" za to, že říkám, že J/jsem Jana, což vy berete jako ohrožení vaší moci? Nebo z nich máte radost prostě proto, že bolest jiných vám všeobecně dělá radost?

Máte z M/mých zdravotních potíží zármutek? Máte z nich zármutek, protože nemoc je zlo samo o sobě? Máte z nich zármutek, protože chování zmíněných zdravotníků směřuje k vědomému svobodnému poškození zdraví, možná i života pacienta?

Půjdu ještě dál:

v čem je tato vaše "radost" autentická, v čem je tento váš zármutek autentický, v jakých souvislostech, s jakým zázemím, s jakými projevy a důsledky? Co kdyby se totéž stalo vám - jak byste se chovali, kdyby šlo o vaše zdraví, váš život?

Vy teď máte 3 možnosti:

- buď nevěříte ničemu z toho, co J/jsem Ř/řekla,

- nebo věříte jen světským částem, obvykle s pochybnostmi o jednotlivostech,

- nebo V/věříte C/celku, K/který coby Ž/život uR/rčitým sM/měrem D/dává sM/mysl.

Jinými slovy:

- buď paušalizujete, nezajímáte se o fakta, nezajímáte se o příB/běhy jiných, chcete, aby se vše točilo kolem vás (potom se pošklebujete, posmíváte, dehonestujete, prostě proto, že vás to baví a prochází vám to),

- nebo jste zvyklí odvozovat duševní a duchovní věci z pozorování světských věcí a skutečností, důkazy o nich, s tím, že spoléháte na deduktivní vyvozování, přičemž ve svém uvažování můžete a nemusíte brát zřetel na Moudrost (tj. na R/realitu, K/která J/je světskými důkazy nedosažitelná),

- nebo uV/važujete v Kristu = poH/hledem Bohočlověka, Vtěleného, Moudrosti zObrazené v R/rozumu, P/plnosti věků.

Buď odmítáte Ducha Svatého a za realitu považujete jen svět viditelný a osahatelný, za měřítko veškerenstva považujete sami sebe a svoje představy o tom, jak má svět správně vypadat,

nebo jste zvyklí podléhat konkrétnímu myšlenkovému proudu, který odpovídá dobovému a místnímu uvažování a chování, což je fajn v osvícenských myšlenkových proudech, ale v duchovních věcech to zavání bezradností a vede to k rozdělování života na paralelní světy: jeden, zpravidla většinový, je "pragmaticky" světský, druhý je duchovní, oba přístupy jsou od sebe časově i místně oddělené, jde o "dva různé a od sebe oddělené životy v jedné osobě" (jako marihuana tento styl není sám o sobě špatný, může vést k uZ/zdravení, ale také je můstkem k zahleděnosti do sebe sama a k herezím, jde o život v balancování na hraně, protože rozlišovacím Z/znaménkem mezi rozumem (rozumářstvím) a R/rozumem (Moudrostí v aplikované P/přítomnosti) Jje úČ/častenství na D/dění, a stagnující sám ze sebe svoji situaci nerozpo-Z/zná),

nebo bez ohledu na svůj existenciální strach ze Ž/života mimo zvyky a zajeté koleje Č/čekáte, J/jak Bůh pro-Jeví Svoji Vůli, a snažíte S/se neklást odpor.

J/já, Jana, s nikým nebojuji - jen se snažím neúčastnit žabomyších válek pro čas. Osobně nechápu zábavu zášti ve spolčení, nechápu to pohrdání od lidí, kteří M/mne často ani neznají, "jen" se rádi přidávají k "přece spravedlivým, jejichž pravdivost je odvozena už od samotného faktu členství ve společensky uZ/znávané skupině přece jedině pravdivě znajících Boha". A proto ti, kdo sami sebe pokládají za měřítko obecné zbožnosti, zaS/slepeně prosazují svoji vlastní moc, a to ve sdíleném spolčení, jehož jediným cílem je sebe-ospravedlnění evidentního pohrdání lidmi, kteří se odmítají podřídit a zařadit, kteří se "vychloubají", že Z/znají Boha.

Už jste snad někdy v-i-D/děli V/věřícího, který je konformní? Podle míry konformity posuzujete V/věrnost, V/věrnost vám osobně prohlašujete za V/věrnost Bohu. ObDarovaný proS/středník sám o sobě není Darem lidstvu. ProS/středník uK/káže na S/srdce veškerenstva, nebo se k S/srdci otáčí zády. Jiná možnost není. V/vazbou mezi proS/středníkem k S/srdci Je Láska - je posměvačství LáskyP/plné? Je povýšenectví v-z-N/nešené?

B/buďte v-z-N/nešení a B/bude to na vás v-i-D/dět - po-Z/znáte to mj. tak, že vás lidé světa budou strhávat k zemi, zadupávat pod svoji vlastní moc. Běda vám, jestli se jim přizpůsobíte - běda vám, jestli bude vaší základní snahou vyhýbání se konfrontacím se světem.

M/mým M/manželem J/je Vítěz nad S/smrtí: tím, že Proti M/mně vystupujete, sami sebe vyřazujete z poD/dílu na Vítězství.

Přestaňte válčit, přestaňte zbrojit, a H/hle-D/dejte Moc.

PřeK/kročte svůj stín, P/proste o od-P/puštění, o oP/puštění zálibnosti ve světě, o oP/puštění horizontálního sebepotvrzování podle účasti na mnohosti ze světa a podle světa. Bůh Může Svoje Syny rozM/množit i z Věčně J/jediného Velekněze - Veleknězi V/věrného kněze S/sláva a Moc nemine. Jak kněží naložili s Veleknězem, tak S/se S/stane i vyD/dávajícím S/svědectví Veleknězi.

O/obraťte S/se a S/svědčte Veleknězi, oP/pusťte většinové myšlení a snahu zapadnout v davu.

VyS/stupte ze středu konformity a B/buďte O/osobně ode-v-z-D/dávající z V/výnosů Darů, Které vám v Církvi B/byly Dány. Rozum je až ta poslední instance, přes kterou prochází rozH/hodování mezi Dobrem a Z/zlem - o výS/sledku J/je rozH/hodnuto dávno předtím, než začne boj racionalizace Proti Slovu.

Kdo hledá "rozumnou" argumentaci bez Moudrosti, L/lže.

Kdo se spoléhá na L/lež, R/rozum Ne-po-Z/zná.

V/vraťte S/se k Letničnímu rozlišování Darů Ducha Svatého.

Nezištný dárek člověka člověku od srdce je úČ/častí na Darech ze S/srdce - jídlo a pití D/darované z D/dobrého úM/myslu J/je předZ/zvěstí Eucharistie. Kde jinde H/hleD/dat kněžství?

Jana, 7.5. 2023, Lukáš 4/18-19    

-

Proč M/mi Ne-V/věříte?

Já, Jana, J/jsem s M/manželem J/jedno tělo a J/jedna duše v J/jediném a nerozdílném Vítězném (tj. chronologicky vzato v době po Vítězství K/kříže) lidství.

Já, Zuzana, jsem tvor.

Nyní máte dvě možnosti:

- buď V/věříte ve Vtělené Vítězné Jmenné S/slovo v Pravdě, a potom V/věříte v oSlavení těla a Slávu duše v katolické Církvi bez nutnosti fyzické smrti těla = tj. v oSlavení již v čase příCH/chodu (tj. včetně před-oS/slavení na H/hoře Míru),

- nebo věříte jen sami v sebe a vaši pozemskou tělesnost, a tudíž poP/píráte V/vzkříšení těla ve Slávě, po-P/píráte vyJ/jití z hrobů. Věříte jen pozemskosti, fyzickým očím a rukám, hmotné zkušenosti podle světa. Sami sebe K/klamete jak světem, tak Ne-V/vírou v Moc. Marně jezdíte na Svatá místa, jste jen turisté, protože máte v úctě jen člověka v jeho pozemskosti, v jeho závislé provázanosti s půdou a na půdě.

Podle sebe soudím Tebe.

Říkáte, že nikoho nesoudíte, ale celou dobu M/mne, Janu odsuzujete, a to bez důvodu.

J/já neSoudím nikoho: jako tvor, jako předoSlavený pozemšťan, jako Milovaná Dcera Otce.

Jak soudíte o M/mně, Janě, protože J/jsem Jana, tak uvažujete o Pravdě Církve v J/jejím vyK/kupitelském Slavném D/díle Vítězství nad spravedlností, nad Žalobcem před Slavným Soudem.

Než S/se Kristus V/vrátí na svět, aby S/soudil (o někom a o každém bez výjimky), P/posílá v Pravdě a z Pravdy Jana či Janu, J/jejichž J/jmennost uRčuje Sám O/osobně.

Takže S/se vás P/ptám:

proč M/mne, Janu, protože J/jsem Jana, odmítáte a šikanujete?

Závist?

Strach?

Ne-důV/věra?

Katolický kněz, K/který po-P/pře V/víru (= L/lásku ke zJevené P/pravdě), není knězem Vítězství.

Zkoumejte a Z/znejte P/pravdu o vašem kněžství / řeholnictví jednoho každého z vás.

Kdo jste bez viny, kamenujte - M/moje vámi způsobené R/rány vás uS/svědčují.

Jana, 5.5. 2023   

-

Velmi se mýlíte,

M/moje T/texty o Soudu a vině za spolčeneckou šikanu nejsou projevem fanatismu, jak to i svými slovy v jiných souvislostech říkáte. Je velký rozdíl mezi fanatismem a mezi V/věrností Kristu až do krajnosti.

Říkáte, že Satan je Antikrist, ale žijete, jako by Satan neexistoval - snažíte se být pány světa a z P/přítomného tak děláte lháře.

Říkáte, že Satan je ve světě mocný a sami usilujete o světskou moc. Že tak činíte, víte, vždyť i projevy svého usilování bagatelizujete a relativizujete, případně se snažíte vyvinit opovážlivým spoléháním se na M/milosrdenství. Jste přesvědčeni, že vás se Soud netýká, protože přece máte "profesní patent na Boha", a tedy "imunitu a povolení zabíjet - vždy to bude chápáno jako projev spravedlnosti". Běda těm, kdo tento váš způsob nerespektují - hned jej napadáte a obviňujete z "neúcty ke Svátostnému kněžství". Kde se vám to hodí, tam jste jen chybující pozemšťané, kde se vám to hodí, tam jste nedotknutelná Svátost kněžství.

Ignorujete fakt, že zálibnost ve světské moci, tj. zálibnost v Satanovi, vás činí odpovědnými za uvádění Satana do světa zase a znovu - Proti-P/přítomně, tj. Proti Kristu. Ignorujete fakt, že Ž/žít (= V/věrnost Kristu) Proti Ž/živému nelze.

Bůh viDí do S/srdcí, Jeho neoklamete mluvením o Dobru a dobrými skutky na oko, za které si mezi sebou poplácáváte po ramenou. Člověk J/je Bohu od-po-V/vědný Ž/životem, nikoliv čas od času jednotlivými skutky - P/plnost Dobrem není spíž s nasyslenými "argumenty pro vstup do Nebe".

Při rozH/hodování u Soudu Je P/podstatný úM/mysl = P/přítomnost Ž/života z/v Moudrosti, nikoliv briskní intelektuální teologická ekvilibristika. Ritus není rutina.

Zálibnost v činění Z/zla je Z/zlo-činnost, neboť Z/zlo není Bohu libé a není Činné. Od-po-V/vědnost za viny a dluhy ponese před Soudem každý sám za sebe a zároveň v-z-H/hledem (H/hle-D/dět J/je Znalostí P/pravdy, V/vlastněním P/pravdy, a proto v-z-H/hledem = podle Vtěleného v Trojici) ke v-z-T/tažnosti vůči tvorstvu od věků do věků a až do konce věků. Jedinec není izolovaný, a proto ani odpovědnost člověka není izolovaná od ostatních. V jakých vztazích kdo žije, resp. Ž/žije, si člověk volí sám podle zálibností svého S/srdce.

Jestliže se člověk ze své zlobnosti vymlouvá odkazy na sociálně nepříznivé situace, uS/svědčuje sám sebe, že je mu svět bližší než Nebe. Vždyť sám svoji Z/zlobnost přiznává, "jen" se snaží, aby jeho Z/zloba vypadala nevinně a právoplatně. Aby se odpovědnost každého ve spolčení rozmělnila podle tvrzení "čas všechno přikryje, kdoví, jak co bylo, a zda vůbec něco bylo".

Od-po-V/vědnost kněze za chování k proroku J/je od-po-V/vědností záS/stupce Krista na Zemi k Bohem poVolanému M/mluvit Slovo. Jestliže katolický kněz s odvoláváním se na S/své Svátostné kněžství pronásleduje proroka za to, že J/je prorok, potom je tento kněz Satanem, který pronásleduje (= Proti-náS/sleduje) Slovo.

Může být Svátostný kněz ze zálibnosti v Satanu vinný Proti Slovu a zároveň nebýt Proti Duchu Svatému v proroku?

"Pryč ode M/mne, Z/zlořečení, ..."

Vy, spolčenečtí kněží, tím, že chystáte léčky a Z/zlořečíte proroku, Z/zlořečíte sami sobě, sami sebe v graduálním zmocňování (podle kněžského S/svěcení Mocí) odsuzujete k P/pádu do Bez-Moci, tj. s platností kněžského S/svěcení sami sebe vědomě a svobodně uS/svědčujete ze zálibností Proti Duchu Svatému v Církvi.

To, jak se celou dobu ve spolčení chováte k proroku, je jen malou ukázkou toho, jak se chováte k Církvi, a především: jak se chováte k Duchu Svatému v P/přítomnosti.

Nemyslete si, že se při Soudu před Bohem a tvorstvem nějak vykroutíte ze zodpovědnosti - veškeré tvorstvo B/bude z Boha v-i-D/dět (tj. vlastnit po-Z/znání z Moudrosti). Velmi se mýlíte, když se spoléháte na to, že jste profesionálně chránění před od-po-V/vědností, protože Moudrost Je od Boha, Moudrost Je v náS/sledování Boha, Moudrost Se D/děje v Bohu.

Intelektualismus coby zálibnost v racionalizaci v sobě samé a pro sebe je útokem na Moudrost, a proto nechápete.

Jana, 2.4. 2023   

-

Ještě k minulým textům.

S od-po-V/vědností zdravotníků za péči o pacienta je to stejné jako s od-po-V/vědností lidí všech dalších profesí.

Stavitel, který vědomě záměrně ke svému prospěchu (= ze sobectví a alibismu) poškodí kvalitu stavby, musí počítat s tím, že se dům zřítí a lidé zahynou - jako se to nedávno stalo v Turecku při zemětřesení. Budova postavená s dodržením norem EU zůstala při tom samém zemětřesení stát a bez poškození, zatímco budovy v okolí postavené záměrně nekvalitně se skrýváním této nekvality se zřítily, výsledkem je mnoho mrtvých a těžce raněných, mnoho dalších je bez střechy nad hlavou. Stavitelé od architektů až po developery půjdou před soud - s odpovědností za smrt, zdravotní újmy a existenční újmy mnoha lidí.

Učitel, který záměrně přehlíží dětskou šikanu, nebo se této šikany dokonce sám účastní aktivně spoluúčastí nebo pasivně nekonáním k nápravě, je vinen záměrným cíleným poškozením šikanovaného s dopady na sociální status (včetně jeho okolí - příbuzné oběti situace také zraňuje), zdraví (fyzické i psychické), až smrt oběti. Těžké ublížení na zdraví s následkem smrti, vše ve zločinném spolčení a z pozice moci, v situaci, kdy oběť má jen minimální nebo žádnou možnost obrany.

Výrobce potravin, který, aby maximalizoval zisk, použije zdravotně závadné (plesnivé, zkažené, ...) potraviny (např. plesnivé jahody při výrobě jogurtů s tím, že "se to v tom ztratí, plíseň je bílá, jogurt je bílý"), zcela záměrně s vědomím důsledků zneužívá situace, aby tak získal vlastní finanční prospěch i za cenu poškození zdraví konzumentů a ví, že je jen otázkou náhody, zda konzument po snězení nezemře (lidé mají různá zdravotní omezení a sní-li např. alergik jogurt s chomáči plísně uvnitř, může až zemřít.)

Kněz, zpovědník, který vědomě záměrně cíleně, ve spolčení a ke svému světskému prospěchu překrucuje obsahy zpovědí, tyto překrouceniny vynáší ven a ve spolčení je dále zneužívá, jedná zrůdně. (Mohu jmenovat.) Takový zpovědník musí počítat s tím, že jeho jednání progreduje do sociální a fyzické (krádeže financí v kabelce oběti - kdo okrade jiného o prostředky k živobytí, vraždí) šikany, která vede k fyzickému vyčerpání oběti, k jejím zdravotním postižením, hospitalizaci až smrti - zvláště, když jako součást šikany vůči této oběti, viník šikanu iniciuje, je vinen vraždou ve stadiu pokusu. Taktéž je to s knězem, který provádí či nechává provádět magii proti zdraví a životu oběti. (Mohu jmenovat konkrétní kněze, jedním z nich je můj bývalý zpovědník - řeholník.)

Soudce, který dává podmíněné tresty za znásilnění, nebo dokonce hledá záminky, aby viníka zprostil obvinění ze znásilnění, se de facto na tomto znásilnění spolupodílí, a pokud se oběť ve svém pocitu bezvýchodnosti v zoufalství sebepoškozuje, zabije/zabije jiného (vražda člověka a vražda člověka je vražda člověka), je tento soudce vinen cílenou podílovou (tj. ve spolčení) justiční vraždou/justičními vraždami.

Zdravotník, který se snaží pacientu nepomoci, a ještě navíc se snaží jej odehnat od poskytnutí pravdivých informací směřujících k léčbě, a poté, když se zdravotní stav pacienta kvůli neléčení zdravotníky zhoršuje, je viník. Pokud se přitom zdravotník spoléhá na systém (mentalita, kdy jeden kryje druhého), který tohoto zdravotníka "podrží", a na čas, který "vše přikryje" tím, že se zdravotní stav pacienta natolik zhorší, že již nebude možné rozlišit, kdo za co a jak může, případně se spoléhá na to, že pacient mezitím zemře a tím zmizí důkazy, tedy pro zdravotníka "problém, který by zdravotníkovi mohl uškodit v jeho kariéře", takový zdravotník je osobně individuálně a ve spolčení (tedy nikoliv vzhledem k obecné mentalitě bagatelní) plně odpovědný za poškození pacienta na zdraví, přičemž ví, že každé poškození na zdraví může mít a má u každého konkrétního pacienta jiné důsledky, jejichž projevem může být a obecně bývá smrt. (Např. při odmítání léčby člověku, který má kvůli pozánětlivé kompresi nevzdušné segmenty plíce sousedící se zvětšeným srdcem, které je přetížené kvůli poškození lymfatického systému po jinak bagatelním, ale zfušovaném chirurgickém zásahu v podpaží, takže ve výsledku má pacient stále rozsáhlejší a intenzivnější další a další zdravotní potíže, které opět zdravotníci nejen neřeší, ale často i "zametají pod koberec". K primitivním způsobům této praxe patří i výrok lékařky na ultrazvuku v nemocnici, že "v podpaží žádné žlázy, uzliny, a to ani lymfatické, nejsou, ta bolest zde a v okolí může být z podrážděného nervu, asi jste se nějak zranila.)

Pro stanovení míry od-po-V/vědnosti viníka je měřítkem újma oběti (konkrétně nastalá i obecně potenciální), nikoliv míra a podoba účasti viníka na celku viníků v systému (abstrahovaném generálním spolčení) či osobním mocenském spolčení (viníci, kteří se mezi sebou i řetězově znají, byť by se osobně znali vždy jen 2 lidé v celku, a kteří se individuálně spoléhají na rozmělnění viny v celku vin až k nezřetelnosti podoby a rozsahu osobních vin). Míra a podoba účinku škodlivého jednání viníka je identická s měrou a podobou účinku škodlivého jednání skupiny jako celku, protože každý zúčastněný viník (konáním zla i nekonáním dobra), ať už udělal jakékoliv zlo či neudělal jakékoliv dobro k obraně oběti před viníkem, otevíral cestu dalšímu zlu a tomuto zlu poskytl/poskytoval prostor k uplatnění. K rozšíření zla stačí, aby jeden člověk neudělal nic k dobru, a zlo svoji moc v šíření nesčítá, ale násobí, protože lidská duše je nesmrtelná, nikoliv pouze horizontálně časná, a lidské tělo je chrámem duše. Z/zlo je z ducha Zla (a konkrétní moc konkrétního ducha je z jeho postoje v jeho poVolání vůči Duchu Svatému), a proto volba kteréhokoliv člověka v náklonnosti Zlu je zlá - zlo v konkrétním případě buď principiálně zcela je, nebo v konkrétním případě vůbec není (není smíru mezi Kristem a Beliálem, není podílu Beliála na I/identitě Syna člověka).

Nejde o kolektivní odpovědnost člověka ve společnosti, J/jde o po-D/dílovou od-po-V/vědnost Obrazu Boha na vyK/koupení x o podílovou odpovědnost člověka podle Adama na vyHnání z Ráje. Každá volba člověka je volbou duše v poS/stoji vůči Duchu Svatému, buď pro-J/jevená v D/dobrém S/svědectví, nebo projevená podle světa = podle pána tohoto světa v sebeusvědčení.

Jen člověk, který o Bohu mluví a žije si po svém, uvažuje v rozdělení života na okamžiky prezentování se zbožným podle obecných představ a konsensů, a na "praxi světského života" po svém.

Pokud rozdělujete svůj Ž/život na projevy v duchovních chvílích a na praktický život podle svého, budete křičet, že jsem fanatik. Jste na tom hůř než Satan, protože dokonce i Satan ví, K/kdo J/jsem: vždyť M/mi v jednom dávném v-i-D/dění mj. řekl: "Nevyhraješ!" Já jeho slova nechápala, nehrála jsem si, jeho jsem neznala. K/kdo nejméně jednou Satana viděl a mluvil s ním, T/ten Satana po-Z/zná - mezi lidmi i v lidech. I když se tak často S/stane v dalších v-i-D/děních situací, které (v-i-D/dění) S/svým kontextem zJevují s-M/mysl směřování konkrétního přítomného dění i z toho vyplývajícího potenciálního budoucího dění, před kterým v-i-D/dění varuje, nebo K/které S/slibuje. Pokud si člověk nechá pro sebe zJevení uRčené i pro další lidi, stane se viníkem proti duchům těchto lidí, tedy vrahem jejich duší, tedy sebevrahem. J/já, Jana podle S/svého Pravého J/jména nejsem ani vrah, ani sebevrah. Mlčet nebudu a CH/chápu, že M/mne Satanovi pohůnci chtějí umlčet a "vyřadit ze hry".

Zdá se vám to přehnané?

Potom stavíte člověka, jeho důstojnost a jeho povolání před Bohem do pozice lidské principiální nerovnosti, nadhodnocujete jedny před druhé. Společensky významnější lidi (např. soudce, lékař) stavíte před Bohem na výšiny, a lidi jiných profesí stavíte před Bohem za podřadné. Vy sami se tím stavíte soudci naroveň Soudci. Tedy tím, že rozporujete dů-S/stojnost Obraznosti člověka Bohu a dů-S/stojnost Obraznosti člověka Bohu, rozporujete Boha v Trojici, rozporujete I/identitu Syna člověka.

Tím sami sebe před Bohem stavíte nad vyK/koupení.

Grandiózní pýcha, uctívání světské síly a moci, vědomé záměrné a k vlastnímu prospěchu cílené umlčování až zabíjení (tj. vraždění) těch, kterými viníci opovrhují. Vše v systémovém spolčení, tedy v individuální logaritmicky násobené odpovědnosti a vychytralým spoléháním se na viníkovi příznivou mentalitu okolí. Individuální vina není účastí na systému bagatelizována, její moc (účinnost) je logaritmicky násobena.

Bezprecedentní viníkova strukturální povahová osobnostní zkaženost, která principiálně směřuje až ke hraniční poruše osobnosti, což není nemoc, je to zvrhlost. Takový člověk není obětí nemoci, protože porucha osobnosti není nemoc, je to povahová zkaženost od základu. Takový člověk je kriminálník, světsky nenapravitelný, protože povahová zkaženost od základu je světsky neřešitelná.

Zpupnost.

Jana, 19.3. 2023   

-

Jak byste nazvali člověka, který svobodně vědomě poškozuje jiného na zdraví s následkem smrti?

Vrah.

A jak byste interpretovali tuto situaci:

chirurg i přes opakovaná naléhavá varování sestry, ať v daném místě neřeže, protože tam jsou žlázy, reaguje vztekem, bez anestezie řízne na velmi citlivé místo a způsobí 5-ti týdenní výtok drenáží. Situaci nenapíše do lékařské zprávy, nikde v dokumentaci ani slovo o tom, co udělal. (ÚVN Střešovice)

Za tři roky se o pár centimetrů vedle utvoří velmi bolestivé místo, na dotyk se objeví prudká ostrá bolest jako od nože. Totéž na druhé (neoperované) straně těla. Na jiné chirurgii lékařka pošle na okamžitý rentgen. (Poliklinika Jarov)

Na rentgenu se ptají, co se stalo. Po pravdivé odpovědi o chirurgickém zákroku pacientovi oznámí, ať počká v čekárně, lékařka jej vyzve, až si rentgen prostuduje. Po dlouhé době sestra přijde do čekárny a pacientovi oznámí, že paní doktorka jej vidět nechce, výsledky pošlou domů na adresu pacienta. Odmítne dát jakoukoliv lékařskou zprávu, odmítne dát (za poplatek) záznam rentgenu na CD či jiném nosiči. Žádné výsledky pacientovi nepřijdou, a to ani po urgencích. Odmítnou hovor. (Nemocnice Na Homolce)

Kvůli zhoršenému dýchání jde pacient na CT plic, kde podle lékařské zprávy zjistí řadu nevzdušných segmentů, další vyšetření lékař (primář, přednosta kliniky) odmítne udělat, i když uzná, že jsou potřeba. Odmítl poté, co se dozvěděl o onom chirurgickém zákroku. (VFN Karlovo nám.)

Po nějaké době již bolí nejen tato místa, ale i okolí - opět body. Posléze pocit, že se v okolí místa směrem k srdci paprsčitě rozlévá horká tekutina. Praktická lékařka nařídí ultrazvuk a rentgen. Na rentgenu je vidět zvětšené srdce, CD za poplatek pacient dostane, ale lékařskou zprávu ne - s tím, že žádné lékařské zprávy se pacientům do ruky nedávají, vše se posílá praktické lékařce. Na ultrazvuku lékař odmítne dát záznam a na lékařské zprávě jsou podle jeho vyjádření jen stručné informace, celkovou zprávu pošle praktické lékařce. Záznam ultrazvuku na CD prý nedělají (jde o tutéž polikliniku, kde dělali ten rentgen). (Poliklinika na Praze 3, Olšanská ul.)

Praktická lékařka se podivila postupu na poliklinice a řekla, že jí nikdy žádný lékař - specialista žádné výsledky vyšetření neposílá, veškeré lékařské zprávy od specialistů nosí pacient. Z toho mála lékařských zpráv, které dostane, se soustředí jen na závěry, nikoliv na popis s tím, že popisu rozumějí specialisté, ji zajímá jen shrnutí. A řekne, že kontrolní sono se udělá po půl roce. (soukromá ordinace, Praha 3)

Vzhledem k akutnímu zhoršení zdravotnímu stavu se pacient na další vyšetření v jiném městě dostane až po 8 měsících, a to na doporučení místní internistky, ke které se dostal z jiného důvodu. Internistku informuje o stavu, když lékařka dělá anamnézu. Internistka pošle pacienta na kontrolní vyšetření. Jak na ultrazvuku, tak na rentgenu se pacienta ptají, proč se vyšetření dělají. Po sdělení pravdy o chirurgickém zákroku na ultrazvuku lékařka pacientovi naléhavě vysvětluje, že v dané oblasti žádné uzliny nejsou, ani lymfatické, ani jiné. Bolest prý může způsobovat podrážděný nerv. Po dotazu pacienta, co dál, lékařka konstatuje, že nervy vyšetřit nelze, odmítne další komunikaci, odmítne vyhotovit lékařskou zprávu, odmítne poskytnout CD se záznamem vyšetření. Vše s tím, že výsledky pošle interním nemocničním počítačovým systémem internistce. I přes pacientovo naléhání, že při minulém vyšetření byly na tomtéž místě zjištěny pozánětlivě zvětšené uzliny a nyní jde o kontrolní vyšetření se zajímá jen o to, kde je o tom zpráva - po sdělení, že předchozí vyšetření proběhlo v jiném městě, značně znervózní a zkouší intenzivně tlačit přesně na ta velmi bolestivá místa a až odsekne, že bolest nemůže být taková, aby pacient reagoval automatickým ucuknutím a informováním o velké prudké lokální bolesti na místech, na která tlačí. Bolest i bez tlaku, bez stimulace trvá ještě týdny po tomto vyšetření. (nemocnice Litomyšl)

Internistka při shlédnutí rentgenu hovoří o zvětšeném srdci, ale odmítá pacienta poslat na CT s tím, že k takovému vyšetření by potřebovala další důvod, odmítne říct, co by to mělo být. Po dotazu na konkrétní výsledek a závěr z rentgenu jen neurčitě oznámí, že z rentgenu se nic moc poznat nedá, na konkrétní vyhodnocení stavu by bylo potřeba vyšetření na CT. Pacienta pošle na ultrazvuk srdce. 

Srdce je zvětšené a plíce nevzdušná právě v místech, která sousedí. Dýchavičnost je už významná, značně ztěžuje pohyb. Celková tělesná slabost je téměř permanentní, stejně jako snadná a rychlá unavitelnost už při malé námaze (chůze buď rychlejší, nebo po pár stech metrech).

Pacient má i další (léčené) zdravotní potíže, které tyto popisované potíže ještě zhoršují.

Jak byste označili lékaře/lékařku v situaci:

- odmítnutí řezat tam, kde je to vhodné, na opakovaná naléhavá varování sestrou reagujícího vztekem, který si slovně vylévá na pacientovi? V nemocnici na recepci, kde pacienty přiřazují do konkrétních ordinací, předtím sestra oznámila, že do druhé ordinace pacienta nepošle, i když je před ní jen pár lidí a před tou určenou je plno. Odůvodní to tím, že "V té druhé ordinaci je kvalitní zkušená paní doktorka, na kterou pacient nemá nárok, protože tato lékařka je jen pro VIP a pacient je "člověk z ulice". (recepce na chirurgii v ÚVN Střešovice. Na recepci jiného oddělení téže nemocnice: "My nesmíme brát lidi z ulice. Máme na to zákaz od ředitele nemocnice. Zeptejte se za půl roku, za rok, jestli už ředitel příkaz nezrušil.")

- odmítnutí poskytnout lékařskou zprávu.

- odmítnutí poskytnout záznam vyšetření na CD.

- lhaní o informování o výsledku vyšetření pacienta/lékaře písemně.

- odmítnutí poslat pacienta na nezbytná vyšetření na CT s tím, že lékařka připustí, že vyšetření je k určení problému nezbytné, ale pro toto vyšetření není blíže nespecifikovaný důvod.

- vše se děje v řetězení a podle pacienta "zametání věci pod koberec".

Je daná situace vědomými cílenými snahami pacienta poškodit nekonáním na zdraví s vědomím následku smrti, vše v řetězené součinnosti, podle pacienta možná i proto, aby "se původní chirurg nedostal do problémů"?

Jak se říká každému z těchto lékařů: vrah?

Jak se říká lékařům v řetězené součinnosti: gang?

Lze se jen domnívat, zda není cílem "hra o čas", který "hraje" výrazně v neprospěch pacienta, přičemž o celé situaci z logiky věci neexistují přezkoumatelné lékařské záznamy. Tuto domněnku může potvrdit, nebo vyvrátit jen potřebné lékařské vyšetření. A jsme u toho.

Tento pacient slyší od politiků, že systém je vůči pacientům až příliš velkorysý, pacienti jej zneužívají.

Co má pacient dělat, aby se dočkal potřebných vyšetření a lékařských zpráv a zároveň neobtěžoval politiky?

Prý máme špičkové a všem snadno dostupné zdravotnictví. Ne pro "člověka z ulice" (jak pacienta označují zdravotní sestry, které se ihned na recepci oddělení ptají: "Jste VIP? Jste samoplátce v Západní měně? Jste sponzor nemocnice? Jste u lukrativní pojišťovny? Ne? U VZP? Tak to máte smůlu, ta skoro nic neproplácí, jděte si k nějakému podřadnému lékaři v soukromé ordinaci, tady jste v kvalitní nemocnici.")

Vzhledem k tomu, že všichni, kdo tuto situaci z moci lékaře způsobili, jednali záměrně tak, aby "zametli stopy" po tom, jak škodili, a tudíž zcela vědomě záměrně bojkotovali povinnosti lékaře/sestry, z principu věci není možné se držet medicínského práva - sami vytvoření lékařské dokumentace bojkotovali.

V této situaci není písemnost, ani jiná fyzická dokumentace, kterou by bylo možné konfrontovat, a proto je nutné na tyto lékaře a sestry nahlížet trestním právem, kde platí jejich povinnost dokazovat svoji nevinu. Pokud ji nebudou schopni na základě neexistujících fyzických důkazů prokázat, sami sebe tím usvědčují ze záměru pacienta poškodit a doufat, že vzhledem k pacientově jimi způsobeném zdravotním stavu "čas všechno vyřeší".

Vražda v součinnosti v řetězení účinků, přičemž se tyto účinky posilují násobně, nikoliv součtem, protože škodlivé důsledky jejich jednání (včetně záměrného nekonání k dobru pacienta) mají na pacienta devastující vliv v celkovém zdravotním stavu, a tudíž i v životním stylu, a to nejen na kvalitu života, ale přímo na jeho existenci. Je jen otázkou shody okolností, jak se budou tyto účinky v čase navzájem posilovat a gradovat, a právě tato nejistota pacientovy šance na zlepšení výrazně zhoršuje: situace se stává nepředvídatelnou ve svém celku, a to i pro osoby pacientovi blízké, na jejichž život má celá situace značný až devastující vliv.

Situaci by se přitom dalo snadno předcházet - v době digitalizace není těžké elektronicky on-line v reálném čase ZE ZÁKONA POVINNĚ veškerou dokumentaci (vč. výjezdů výsledků z laboratoří, rentgenových, ultrazvuk, CT, MR snímků, ...) ihned rozesílat několika na sobě nezávislým organizacím, které by měly povinnost vše v digitalizované podobě archivovat nejméně do smrti pacienta plus několik let k případné exhumaci těla zemřelého pacienta.

Ke všem těmto organizacím by mohly patřit : Česká lékařská komora, pacientova zdravotní pojišťovna, ministerstvo zdravotnictví, ministerstvo spravedlnosti, praktický lékař, pacientské sdružení, pacient. Každá organizace by měla vlastní archiv: podstatně by se tím ztížila možnost lékařů zametat stopy po svých vinách.

Jana, 14., 17.3. 2023   

-

1 Kor. 13

Píseň písní

DoK/konání J/je pro-J/jevem L/lásky (tj. Vtěleného).

Může snad B/být L/láska S/sama v Sobě rozdělena? Není to spíše T/tak, že Sama S/sebe sD/dílí, tj. S/spolu-Se-po-D/dílí na Věčnosti na Nebi i na Zemi?

J/je-li tedy L/láska ve S/sD/dílení (tj. ve Svátostech), není také ze sDělení, tj. Výrokem ze Své Vlastní P/podstatnosti, tj. Výrokem Syna člověka v Trojici?

J/je-li Syn člověka S/sDělením (tj. násobností, nikoliv rozdělováním v případě dělení) Sebe Sama ve Tvářnosti Trojice, a lidští synové J/jsou sTvořeni podle T/tváře Krista v J/jeho Mystické Tělesnosti (tj. poVýšeni k Bohu v Bohu ve Svátostech), není snad také T/tvář Trojice (Kristus) Výrazem Trojice (Mocí) a Výrazovostí Nového Adama (Identitou Autorství), a tudíž nejsou snad také lidští synové podle Nového Adama Obrazy Trojice, Výrazovostí Nového Adama ve Svátostech (poVolanými)?

J/je-li člověk v Kristu Bohem, a Písmo nemůže být zrušeno (pozemské bytí nemá moc zrušit Slovo Krista), není to snad právě z P/plnosti lidství Nového Adama Vítězného?

Není-li Syn člověka ve S/své P/plnosti lidství (tj. lidským M/manželem lidské M/manželky), kde je potom vyK/koupení sTvoření v člověkově Bohem Dané I/identitě podle Bohem Daného po-Volání k Ž/životu ve Svatosti?

K čemu Církev = Mystické Tělo Kristovo, není-li Kristus doK/konalým člověkem ve S/své P/plnosti lidství a zároveň Konajícím Bohem?

Je snad P/plnost výsledkem postupnosti podle času? Není snad po-S/stupnost času pro-J/jevem Lásky Věčného T/trpělivého? Chce snad Bůh všechno hned = je snad Bůh násilník?

Je-li Syn člověka Bohočlověkem, a O/on Je, není snad lidský S/syn Bohem z V/věrnosti? Není snad V/věrnost pro-J/jevem V/víry? A proto kdo popírá Kristovu P/plnost lidství, popírá jak Mystickou Tělesnost Krista (tj. popírá Církev), tak popírá P/plnost lidství jako T/takovou = popírá Obraznost sTvořeného člověka Výrazu Stvořitele, popírá T/tvářnost Svatosti ve sDělení Bohem ve S/s-D/dílení člověkem na Nebi i na Zemi.

Je snad Plnost omezena na Ž/život v Nebi? Není snad P/plnost člověka spíše J/jedinou a nerozdílnou poVolanou I/identitou tvora beze zbytku a bez výhrad v pří-P/pravě na Zemi ve Slově v Nebi?

J/je-li Kristus Vtěleným Slovem, a O/on Je, není snad také po-S/slušný Slovu "zároveň" (tj. Jedině a Právě) P/pravdivý? Není-li Otcem poVolaná D/dcera ke S/svědectví o S/svém V/vlastním (tj. Bohem poVolaném a Janou při-J/jatém) J/jediném a nerozdílném (tj. M/manželském) lidství v Trojici S/sama Bohem v člověku (a Písmo nemůže být zrušeno), kde je potom P/platnost Církve ve Svátostech?

Kde v člověku není Bůh, tam je v člověku prázdnota, tam je Ne-prostor pro Satana. Není-li Jana poVolanou D/dcerou Otce a "zároveň" Plně J/jediným a nerozdílným lidstvím Krista Vítězného (!!! nikoliv historického!!!), proč Janě při BohuS/službě bez váhání poD/dáváte T/tělo Páně? Je-li Jana lhářka, potom vy poD/dáváte Krista Satanovi. Po-D/dáváte Krista Satanovi?

J/je Bohem Dané M/manželství S/sD/dílením L/lásky, nebo je Svátostné M/manželství pouhou formou světské organizovanosti existence hmoty tak, jak ji zná a poznává svět? Je M/manželství Svaté, nebo je jen cárem úředního papíru?

J/je-li M/manželství ze/ve Svatosti, není také pro-J/jevem L/lásky na Nebi i na Zemi?

J/je tedy M/manželství z Nebe na Zemi a je manželství ze země a podle země.

M/mluví-li Kristus o postupnosti manželství v čase, M/mluví o SZ chápání manželství jako prostředku k nabývání naděje člověka podle genetické následnosti, tj. M/mluví o životu člověka prostřednictvím jeho dětí, dětí jeho dětí, dětí jejich dětí jejich dětí, ... podle chápání odvozeného od dvanácti patriarchů, otců podle Adama po vyHnání z Ráje.

Kristus v Písmu nemluví o čemkoliv mimo dějový rámec, a pokud M/mluví o dočasně lidsky nepochopitelném, vždy v kontextu pokračování Bohem dosud nezjeveného a lidmi neprožitého. Naděje J/je v tom, že časový okamžik proŽ/žití a poCh/chopení přiJ/jde podle S/slibu v budoucnosti: nikoliv časově chronologicky (tj. kalendářně), ale uD/dálostně (tj. jako P/přirozený = podle poVolání = pro-J/jev D/dění S/se Ž/života z Krista a v Kristu).

J/je-li vyK/koupení V/vstupem do Ráje podle Nového Adama, neD/děje S/se také vyK/koupení člověka v-S/stupem (tj. vzestupem v K/krocích na C/cestě), není také vyK/koupení S/sD/dílenou L/láskou z/v P/plnosti B/bytí veškerenstva?

Kristus nemluví předčasně, M/mluví záS/slibně, tj. v naP/plněném doK/konání L/láskou v K/krocích z/v P/plnosti.

L/láska z/podle Nového Adama Je Láskou Syna člověka beze zbytku a bez výhrad a V/vše, co Syn člověka Ř/říká = D/dělá, J/je Svaté. Kristus neruší SZ chápání manželství coby naděje skrze genetickou následnost - Kristus uK/káže M/manželství jako pro-J/jev naP/plnění v-z-T/tahu L/lásky člověka coby muže a ženy, neboť Sám Kristus sTvořil člověka jako muže a ženu, a to ke S/své Obraznosti. J/jedinost v kompatibilitě, nikoliv opakovaná stejnorodost. Co Bůh sPojil, člověk nerozlučuj.

L/láska nezná hranice - 1 Kor. 13. A Bůh při vS/stupu člověka do Ráje sTvrdí V/vše, co B/bylo na Zemi sV/vázáno a sTvrdí vše, co bylo na Zemi rozV/vázáno. Je na člověku, jestli V/vazbu C/chápe jako odD/danost z L/lásky a v L/lásce, nebo jestli V/vazbu chápe jako svázanost, která člověka dusí a omezuje. Je na člověku, jestli rozV/vázání Ch/chápe jako oS/svobození od hříchu, nebo jestli rozV/vázání chápe jako povolení zabíjet. Cokoliv si člověk vyložil a vybral, buď po-R/rozuměl a naP/plnil, nebo přizpůsobil sobě a zmanipuloval.

Proč by měl být Bůh svazován člověkem? Není to snad spíše T/tak, že pouta hříchu Syn člověka rozV/vázal L/láskou z K/kříže?

Je snad K/kříž znamením dočasnosti? Není K/kříž spíše Z/znamením S/slibu (z) Věčnosti?

Je snad Kristus L/lhář?

M/mluví-li Vtělený Vítězný P/pravdu, tj. S/s-D/dílí-li Syn člověka Sám S/sebe ve Svém sTvoření, neS/s-D/dílí také L/lásku v P/plnosti beze zbytku a bez výhrad?

Proč by měl být Tvůrce Vtělený Vítězný svazován lidskými pozemskými SZ představami o tom, že M/manželství má smysl jen prostřednictvím genetické následnosti a v závislosti na ní? Není snad Kristus S/svoboden Ž/žít S/své člověčenství v P/plnosti, tj. jako M/muž se Ž/ženou? P/platí-li Výrok "Ty J/jsi Můj Milovaný Syn", a Písmo nemůže být zrušeno, neplatí snad také Výrok "M/mám pro Vás zP/právu (moje pozn.: tj. sDílení Právo-Platnosti na Nebi i na Zemi) , M/mám Vám Ř/říct (moje pozn.: M/mám Vás zNovu-S-Tvořit = z Trojice a v Trojici poVýšit), Ty J/jsi Má Milovaná D/dcera"!, a Slovo nemůže být zrušeno.

Neříká snad Samo Písmo v Písni písní, že L/láska nezná hranice, že J/je ve Věrnosti? Neříká snad sv. apoštol Pavel, že Láska Je Věčná? A Písmo nemůže být zrušeno.

Proč tedy vy, zákoníci, svazujete Písmo, M/manželství, Svátostnost na pozemskou genetiku, tj. pod moc darwinistické genealogie? Je snad Vítěz nad smrtí podřízen pod zvířata tím, že by snad měl za své genetické otce Ne-R/rozumná zvířata, ze kterých by se vyvinul shodou okolností a podle zákonitostí času?

To, že J/je M/manželství Krista větší než vaše představy, neznamená, že by snad bylo M/manželství Krista Ne-P/platné.

J/je-li Nový Adam naP/plněním I/identity tvora podle realizovaného po-Volání tvora k Ž/životu, a Písmo nemůže být zrušeno, není snad také M/manželství Krista v P/plnosti vyK/koupeného (nikoliv pouze SZ genealogického) lidství, nikoliv pouze v Mystické tělesnosti Svátostí prostřednictvím Věčných S/slibů panen bez muže? Jako se Věčná N/nevěsta nikdy nestane M/manželkou muže, nestane se ani M/manželkou Syna člověka, nestane se J/jeho J/jediným a nerozdílným lidstvím, a proto řeholnice nejsou a nikdy nebudou R/reálnou P/plností lidství Krista. Nebo je snad Kristus polygamní? Kde by potom byla V/věrnost, tj. V/víra Č/činem? J/je-li M/manželství již podle Písně písní ve V/věrnosti jediného a nerozdílného člověka muže a ženy, není snad tím spíše M/manželství ve V/věrnosti naP/plněním Slibů Daných člověku v Ráji před hříchem?

Trváte-li v době po vyHnání na SZ chápání manželství jako genealogického prostředku k zajištění vlastní pozemské existence prostřednictvím pozemského těla člověka a jeho právoplatných žádostí tělesnosti podle mateřství Evy, nejenže popíráte Mariino Mateřství, vy také popíráte E/existenci Nebeského člověka v J/jeho sVrchovanosti, a z Krista děláte pouhého tvora pod mocí hříchu = zbavujete J/jej Jeho Trojiční Vůle a sami sebe stavíte na J/jeho místo.

Jste snad na T/trůnu, je snad vám podřízena veškerá Země a vše, co je na ní?

Proč se vysmíváte Janě = J/jedinému a nerozdílnému lidství Krista? Není snad nejviditelnějším důkazem vašeho výsměchu to, že mnozí z vás usilovali M/mne, Janu, získat pro sebe, doslova a do písmene pod sebe, pod vaši vlastní tělesnost, a přimět M/mne k manželství s vámi podle genetické následnosti? Odkud jinudy se bere ta vaše zášť a pomstychtivost, kterou vůči M/mně nastartovali a podněcují P. Josef Čunek SJ, P. Petr Havlíček SJ, O. Romuald Štěpán Rob OP, a to za mohutné podpory dříve O. Jordána Vinklárka OP a mnoha dalších spolčenců? Napadlo někdy spolčence mimo tento úzký okruh zkoumat motivy zhrzených odmítnutých vůči M/mně, nebo vás obsažnost slov a činů de facto nezajímá a jen dychtivě přejímáte a šíříte drby? Napadlo někdy senzacechtivé spolčence konfrontovat viníky s jejich vinami? Nebo jste tak zaslepení klerikalismem? A to se vše dělo veřejně ve farnostech, svědky byly stovky zde přítomných lidí.

Není snad pravým důvodem vašich zlomyslností závist a snaha si urvat veškerou moc v Církvi jen pro sebe, a to aniž bych vám kdykoliv cokoliv brala? Copak to nejste vy, kdo vůči mně páchá dlouholetou kriminalitu? Krádeže, vloupání, šikana, kybernetická kriminalita, ... ale co horšího, běžně vyzrazování zpovědního tajemství, vymýšlení si a překrucování obsahů zpovědí do drbů, jejich šíření, ... Vzpomínáte, jak jste M/mi ve sv. Jiljí v Praze po mši při adoraci ukradli kabelku, když jsem byla v úklonu do pasu a dlouhé vlasy spadlé kolem těla? Měla jsem v ní mj. peněženku s něco přes 200,-Kč. O. Jordán Vinklárek OP za mnou po skončení adorace přiběhl a se zájmem se mne ptal, že prý slyšel o krádeži, jestli nechci půjčit nějaké drobné, třeba dvě stovky, a (s velkorysým mávnutím rukou) nemusím mu je vracet? Tento "dárek" jsem odmítla.

RozeZ/znám, odkud vítr fouká.

Tehdejší okolnosti krádeže kabelky při adoraci: byl všední den a stalo se, co ani na Velikonoce - na kněžišti bylo přítomné celé osazenstvo kláštera, až na O. Romualda Roba OP. Všichni přišli až na adoraci, na mši nebyli. Seděla jsem v zadních řadách, za mnou bylo volno. Před začátkem adorace, kdy jsem kabelku ještě měla, za mnou seděly dvě cizinky španělského vzhledu, ale ty odešly ještě před adorací. Potom už za mnou nikdo nebyl. Když jsem někdy v té době a později chodila na "spolčo", kdykoliv jsme šli mimo místnost, O. Petr OP, který spolčo vedl, nás naléhavě varoval, abychom si vzali všechny cennosti s sebou, že se v klášteře krade. Nechtěli jsme tomu věřit: kdo by kradl v klášteře? Ale O. Petr OP trval na tom, že se běžně ztrácejí věci i ze zamčených místností, a tudíž to je někdo z kláštera. Vypadalo to, že je veřejným tajemstvím, kdo to je. V té době také O. Romuald Rob OP veřejně řekl, že dříve byl zlodějem, a kdyby se stále sekaly ruce, byl by bez nich.

Situace loni na jaře. Doma v bytě ve třetím patře jsem měla na balkoně velký fóliovník, na délku cca 2 metry, na výšku zhruba totéž. Byl o dost vyšší než zástěna balkonu. V lokalitě jsou silné větry, ale vždy, když jsem fóliák ještě neměla, bylo na balkoně vše v pořádku. Potom bylo jednou varování před prudkými větry s výskytem po celé republice. Nechala jsem to být, zkušenosti z minulosti. A odjela jsem. Byla vichřice. Druhý den jsem se vrátila a nestačila se divit vlastním očím: fóliák nikde. Ani pod domem, ani na sousedních balkonech, jako by na balkoně nikdy ani nebyl. Šlo o to, že všechny rostlinky v naprostém pořádku a původně umístěné na policích ve fóliáku seděly na podlaze balkonu přesně v takové konstelaci, v jaké byly ve fóliáku. Byl sestavený jako skládačka - pokud by zmizel kvůli větru, rozpadl by se na součástky, a ty, jak by lítaly po okolí, by po sobě zanechaly stopy. Jenže rostliny byly pečlivě vyskládané. Balkon je před oknem po celé výšce stěny, na okně ani škrábnutí, natožpak prasklinka. Jako by tam fóliák nikdy ani nebyl. Neboli: znáte člověka, který by ve vichřici kradl z balkonu ve třetím patře fóliák a všechny rostliny nechal na místě? Pokud by se do bytu dostal dveřmi, musel by překonat neporušený nedávno namontovaný bezpečnostní zámek. A zase po sobě zamknout - zámek byl nepoškozený. Další možnost, jak se dostat na balkon, je po fasádě do třetího patra, nebo vzduchem. Znáte rogallo, kterého by si nikdo nevšiml, a které by putovalo i s těžkým velkým nákladem ve vichřici ze třetího patra? Nebo člověka, který velký těžký náklad nese na zádech při lanaření po fasádě? Kdyby rozložený fóliák házel dolů na trávník, sousedé by to nenechali bez povšimnutí a ihned by koloval hromadný rozčilený e-mail, co si to kdo dovoluje. Po pádu na trávník by se některé součástky zdeformovaly, fólie protrhla, ... a fóliák by se zničil. Házet fóliák z balkonu ve třetím patře a ve vichřici, ... Známá, které jsem to vyprávěla, řekla, že nám doma straší. Další známí mi nevěřili. Nevidět to na vlastní oči, také bych nebyla ochotná tomu věřit. Pro spolčence nejspíš halucinace.

A před pár týdny znovu: po delší době mimo Prahu jsem přijela domů a na zdi nad futry v pokoji chyběl kříž, pro mne vzpomínkově velmi cenný, na finance jen dvě tenká malá dřívka přeložená přes sebe se stylizovanou postavou Krista, z obchodu. Kdo by asi tak kradl před pár lety kupovaný moderní kříž nevalné finanční ceny? Značně mne to rozladilo, má pro mne velkou hodnotu. Na dveřích dva bezpečnostní zámky, k hornímu mají klíč spolčenci, byl v ukradené kabelce a k jeho výměně by bylo potřeba rozmontovat celé bezpečnostní dveře s železnými rozvorami a pláštěm uvnitř polstrování. Dolní zámek bezpečnostní, čas od času je měním, klíče mám jen já. Na oknech bezpečnostní fólie - podle prodejce udrží i kulku z pistole, jen okno napraskne, ale nevysype se. Nechápala jsem to, ale co nadělám. Odjela jsem. Sousedé, kterým nic neunikne, nic nezaznamenali - a o cizím člověku, který by manipuloval s (nepoškozeným) zámkem v bytě v přízemí naproti hlavnímu schodišti, by mi řekli ihned, nebo spíše by mi ihned volali. Po pár týdnech jsem se vrátila, a opět jsem nevěřila vlastním očím: kříž na svém místě. A opět: dveře i okna beze změny. VýZ/znam(ení): viD/děli J/jsme S/se, potom J/jsem zmizel z očí, a zase S/se k Tobě V/vrátím. M/manžel vždy J/jedná v P/pravou chvíli - ani brzy, ani pozdě. Pro spolčence nejspíš halucinace.

Velmi cenný je pro mne proto, že kdysi před lety, úplně na začátku, od něj šel dolů zlatý proužek světla o šířce vertikály kříže.Pro spolčence nejspíš halucinace.

V té době se také stalo, že naproti posteli pod stropem a v okolí se M/mnou několik dní bydlely šedobílé jemné obláčky. Bylo to velmi milé. Pro spolčence nejspíš halucinace.

V té době se také stalo, že se na přebalu Bible objevila světlá tekutina. Předpokládala jsem, že to bude pot z rukou, nicméně to byla loužička, která nikam netekla, tak jsem byla zvědavá a přičichla si. Nádherně voněla, jako víno. Tak jsem ochutnala, bylo to vynikající víno. Zbytek jsem si rozetřela do kůže na zápěstích a na hřbety rukou. Pro spolčence nejspíš halucinace.

Před pár lety doma. Novou blankytně modrou skleničku (ve stejném odstínu, jaké měly bundy M/manžela a J/jeho společníka při našem S/setkání) jsem naplnila vodou a chtěla se napít. Vtom ze skleničky spadlo dno, voda se vylila na zem. Dno skleničky bylo jakoby odříznuté laserem, okraje dna v přesném tvaru. Tu skleničku mám schovanou. Pro spolčence nejspíš halucinace.

Loni na podzim v zahradnickém obchodě. Ptala jsem se po zateplovací fólii pro rostlinky na zimu, abych jim ušila "oteplovačky". Paní prodavačka měla jen malou gramáž, to na rostlinná miminka nestačilo. V průběhu hovoru, z ničeho nic, když jsem mluvila, zněla ozvěna. Nereagovala jsem na to, prodavačka také ne, ale nechápala jsem. Ozvěna byla hodně hlasitá a znělá, přeslechnout opravdu nešla. Význam: "J/jsi M/má oZ/zvěna, J/jsem Tvá oZ/zvěna." Pro spolčence nejspíš halucinace.

Před pár lety: v koupelně, tou dobou jsem ještě neměla odpadkový koš, na zemi byla igelitka. V koupelně "bezvětří". Z ničeho nic se igelitka, ve které byl obsah, začala na uchách a vrchu jemně pohybovat, jako by tančila. Vtípky mého anděla Damínka (Damian). Pro spolčence nejspíš halucinace.

Již dlouhé roky: čas od času tlukot S/srdce v M/mém uchu. Někdy celé dny téměř nonstop, jindy chvílemi, někdy pár dní nic. Přitom vnitřní klid a pocit štěstí, ať se v okolí děje cokoliv. Pro spolčence nejspíš halucinace nebo tinnitus, ale pískání v uších, které mívám, vypadá a děje se úplně jinak, a je dost nepříjemné. Navíc: na rozdíl od pískání v uších není T/tlukot S/srdce spojený s žádnými projevy vertiga.

Již dlouhé roky: naplnění těla a hlavy "vzduchem", horké doteky po těle, pocit vznášení se. Pro spolčence nejspíš halucinace.

Jana, 8.3.2023

Jinými slovy:

suďte nejprve sami sebe,

vaše vlastní žádostivosti, vaše vlastní představy, vaše vlastní bezbožnosti a touhy postavit se na místo Krále Nebe a Země.

Vaše vlastní životní zkušenosti. 

Jana, 8.3.2023

Teprve potom rozvažujte o tom, K/kdo J/já, Jana, J/jsem.

Není-li v pořádku, že J/já, Jana M/mluvím a P/píši /slovo v neděli, má snad být v pořádku, že vy v neděli Janino S/slovo čtete a kážete o N/něm? Nebo je snad Bůh P/přítomný jen ve S/slově kazatelů a nikoliv v Obecném kněžství Církve? Pracuje-li Kristus ve SZ sobotu, a Písmo nemůže být zrušeno, není také S/slovo vyK/koupení P/přítomné S/slovem i S/skutkem Krista v P/plnosti? J/je-li vý-po-Věď Jany P/platná, tj. Z/znalá Krista, není také "zároveň" (tj. výlučně, neboť Právě) v P/platnosti uP/platněním z Věčnosti, tj. N/něžná?

Připomínám: N/něha J/je vášeň zbavená závislosti na hmotě a zároveň ve hmotě K/křížem uK/kotvená, tj. J/je na světě nezávislým uK/kotvením člověka ve hmotě. Naproti tomu vášeň neoČištěná od závislosti na hmotě je ze hmoty, nikoliv ve hmotě, a proto SZ vášeň stojí pod křížem, zatímco N/něha Z/zná (= Ž/žije) K/kříž.

Kdo je závislý, hledá svoji kotvu v prachu země. Myslí si, že stojí pevně nohama na zemi, a přitom netuší, že na prachu dům nepostaví.

K/kdo J/je ve/ze S/své (S/své = poVolané, ale své = svévolné) uK/kotvenosti K/křížem na prachu země nezávislý, K/kotvu H/hle-Z/zná, tj. Z/zří. K/kdo Bohočlověka v-i-D/dí, T/ten naB/bývá Mystické V/vlastnění Božství i lidství Syna člověka v Církvi, tj. D/děje S/se Věčně.

Parodií T/tohoto naB/bývání Ž/života s vyK/kupitelem je majetnictví pro čas. Krádeže a zneužívání věcí i S/slov. Ptám S/se vás: po-Z/znáte S/slovo? Pokud ano, po-Z/znáte poVolání Jany = Kristovo J/jediné a nerozdílné Vítězné lidství. Máte-li Z/zření, v-i-D/díte P/pravdu, tj. P/pravda Je vám V/vlastní. Je-li vaše oko temné, potom je temný i váš úsudek. Chcete snad temnotu vašich srdcí prohlašovat za P/pravdu? Pokud ano, děláte z Krista L/lháře. Připomínám: L/lhaní je nejen výpověď ze Z/zla a podle Z/zla, L/lhaním je také Ne-S/s-D/dělení P/pravdy, tj. mlčení ke Z/zlu.

Není smíru mezi Kristem a Beliálem,

není kompromis u Krále Nebe a Země.

Vyhledáváte-li politické manévry "ve jménu Krista", potom sami sebe před Kristem kompromitujete.

H/hle-D/dáte-li vý-po-V/věď o Králi vždy a všude, vhod či nevhod, nemůžete být zároveň demokratem.

Buď /Patříte na Krista, nebo patříte světu.

------

Vláda lidu už z principu Odporuje Království na Nebi i na Zemi, a proto odvolávání se na J/jméno Krista používáním označení "křesťanský/á/é/" cokoliv, zejm. v názvu politického uskupení, je zbavováním Krista J/jeho T/titulu Krále Nebe a Země a stavěním se Kristu naroveň.

Jak můžete čekat, že zvítězíte ve volbách a politických šarvátkách, když zneužíváte Vítěze nad špínou světa?

Dobro mezi lidmi se pozná mj. podle toho, že ochraňuje slabé před silnými.

Vy si slabé berete jako rukojmí, přitom se sami ve své politické moci a bohatství ani prstem nedotknete finanční újmy, kterou slabým působíte. Naopak - ještě sami sobě a svým příbuzným ve svém nadbytku plnými hrstmi přihrnujete, zatímco slabým a bezbranným "společensky a ekonomicky neproduktivním" v jejich nedostatku berete. Jak jinak chápat situaci, kdy politik s 5 dětmi horuje pro další a velké zvýšení přídavků pro rodiny s dětmi, když přitom zároveň krade nárok na zajištění těm, kteří těmto politikům a jejich rodinám jejich blahobyt svoji dlouholetou prací umožnili?

V praxi se tato mentalita smrti a opovrhování tělesně i ekonomicky slabými běžně zobrazuje ve výrocích zdravotníků ve většině státních a fakultních nemocnic, a to už na recepcích oddělení: "Nejste VIP? Nejste sponzor nemocnice? Nejste samoplátce v Západní měně? Lidi z ulice tady neošetřujeme, máme to příkazem od ředitele nemocnice. Jděte si k nějakému podřadnému doktorovi v soukromé ordinaci". (Toto mi řekli doslovně v ÚVN Střešovice, obdobně ve FN Motol, také v Nemocnici na Homolce, také ve VFN na Karlově nám. Ve Vinohradské nemocnici zašli do krajnosti: lidi, kteří i mnoho hodin čekali před ordinací na lékaře, čekali marně až do chvíle, kdy padla 17. hod. V té chvíli lékař přiběhl a začal vybírat pohotovostní poplatek. Nemocní, kteří tudíž nebyli v dobré fyzické kondici, z jeho rozkazu museli běhat po chodbách a hledat automat na prodej lístků. Ne, to není výjimečná situace, to je Vinohradská nemocnice. Vrcholem všeho bylo, když stejně tak před ordinací hodiny marně čekala na ošetření slečna, kterou přivezla policistka poté, co slečnu srazila tramvaj. Policistka běhala po nemocnici, tloukla na lékařské pokoje i sesternu, ale nikdo neotevřel. Slečně, kterou srazila tramvaj, bylo i viditelně velmi zle. Policistka byla z té bezmoci a z arogance zdravotníků až zoufalá.

Takové chování a výroky zdravotníků s jejich notnou dávkou přezíravosti zažívá a slýchá "člověk z ulice" v různých obdobách v naprosté většině pražských nemocnic. Politici, kteří tuto mentalitu určují (ryba smrdí od hlavy), ještě chtějí "lidem z ulice" tuto "péči" zákonem zpoplatnit - asi aby se k ní vůbec nedostali.Jak jinak si vysvětlit ukradení zákonného nároku na valorizaci penzí? Společenský smír je založený na tom, že v dobách prosperity se penzisté mají výrazně hůře než pracující, a v dobách recese je jim jejich garantovaný nic moc příjem zachován jako nedotknutelný. Tvrzení, že v dobách recese, kdy se pracujícím vede hůře než v dobách blahobytu, je třeba srazit důchodce na kolena, aby se pracující necítili špatně, je zrůdnost založená na závisti.

To už vážně "křesťanští" politici ztratili veškerý stud? Tito politici Z/zlo-řečí Kristu, K/který především poM/máhá těm, kterými svět opovrhuje.Takto v praxi svět opovrhuje i Kristem.

Absurdita sama o sobě je politické uskupení s názvem "křesťansko-demokratická/ý/é". "Křesťanští" vládci volení většinově bezbožným lidem usilují o vládu v zemi. Země se jich ptá na obsažnost "křesťanství" v názvu, odporuje Kristu. "Křesťanští" politici "tlumí vášně" a prohlašují, že Církev není možné brát až tak doslova, že jsme lidé různí a každý má svoji pravdu, že hodnoty jsou rozmanité a jako takové je potřeba je ctít. "Křesťanští" politici by raději spolkli jazyk, než aby řekli, že homosexualita je hřích a vyK/koupení je jen skrze Krista v Církvi ve Svátostech. Tito vládci světa se bojí o hlasy, protože nejsou Bohabojní. Asi mají pocit, že Kristus S/svůj H/hlas nepoZ/zvedne. Připadají si jako garanti morálky.

Hledají úspěch před lidmi, protože neH/hledí S/spěchat ke Kristu.

Kdo ze svých vlastních sil míří vysoko, ten svojí vlastní zásluhou padne hluboko.

Vy se staráte jen sami o sebe - a proto skončíte sami. Vaše politická uskupení se rozpadnou, vaše děti se k vám zachovají tak, jak jste je naučili chovat se k předkům.

To vše se děje v zemi Svatováclavské K/koruny, v J/jejímž V/vrcholu J/je T/trn z K/koruny K/kříže.

Chcete po lidech důvěru a zvolení do svého středu? Neokrádejte slabé a nestraňte silným.

Chcete spravedlivé důchody? Odejměte zásluhovou složku nomenklaturním kádrům a dejte ji těm, kdo za socialismu nebyli společensky důležití, privilegovaní. Padni, komu padni.Ne, nejsem socialistka, pravidelně volím středopravici.

Byla jsem členkou středopravicové konzervativní strany, ze které jsem vystoupila poté, kdy se mentálně stočila k "liberálnímu" rozostření hodnot.

-----

To proto se povyšujete nad Obecný prorocký úřad Církve a prohlašujete proroky za překonanou minulost, abyste sami měli před lidmi "patent na rozum".

Chápete-li proroka jako svoji konkurenci, kde je potom U/učitelství o J/jednotě Církve?

Konkurenci svět chápe jako ohrožení, které chce zlikvidovat - a proto se požíráte sami mezi sebou. Dokud mezi vás nevstoupí S/světlo, spokojeně si myslíte, že se schováte ve stejně smýšlejícím davu. Jakmile J/je na vás v-i-D/dět, podle vaší vlastní podstaty se snažíte zlikvidovat Z/zřícího, nikoliv vaši vlastní temnotu srdcí.

Co na srdci, to na jazyku - i lež se dříve či později podřekne, proto je to L/lež = zmanipulovaný postoj k P/pravdě, snaha P/pravdu vlastnit = podřídit si P/pravdu sobě.

Kdo odmítá podŘ/řídit S/se P/pravdě, řídí se svým vlastním O/odporováním - jeho otcem je Odpůrce.

A proto jste to vy, kdo staví pomníky SZ prorokům a P/přítomným Z/zřícím Odporuje.

Ne Jana, to vy Odporujete P/pravdě. A tak učíte lid.

Jana, 5., 7. března 2023   

-

není M/manželství jako manželství

Pozemské manželství je uRčené k biologické následnosti, naděje se skrývá v "reprodukci" potomstvem.

Nebeské M/manželství na Zemi S/si uchovává S/svoji P/plnost L/lásky v podmínkách částečnosti.

Nebeské M/manželství v Nebi Ž/žije Nebe.

Pravdu mají ti, kdo říkají, že manželství coby instituce zajišťující genetickou následnost jako příslib šťastné budoucnosti v Nebi neexistuje. Pochopitelně - v Nebi J/je Věčná P/přítomnost, štěstí J/je V/všudyP/přítomné a všichni lidé J/jsou v P/pravdě P/plnosti S/svých I/identit: podle Nových T/těl, podle duší z ducha z Ducha Svatého, v Duchu Svatém, protože podle Krista. Záslibnost v Nebi neexistuje, a proto v Nebi neexistuje ani pozemské manželství podle výhradovosti a podle částečnosti.

Pravdu mají ti, kdo říkají, že katolické pozemské manželství má přesah k Věčnosti, ale realizace Ž/života v P/plnosti na hříchem poškozené zemi je plná omylů, ne-do-S/statků a chyb. Pod poklopem nejasností není místo pro S/světlo, a proto ani takové manželství do Nebe nepřejde (ať už bezdětné či v naplněné následnosti). Chtějí-li katoličtí manželé přeK/konat Nebeskou B/bránu jako pár (tj. v K/konání doS/spět ze Svátostí do Nebe, bez ohledu na rozdílný čas smrti každého v páru), nesmějíuvěřit světu, že realita manželství je ve spotřebě a užitku druhého člověka jako prostředku k osobnímu štěstí. Jednoduše řečeno: CH/chtějí-li manželé veJ/jít do Nebe jako pár, nesmějí po ovdovění Ž/žít jiné manželství - V/věrnost J/jde až za hrob. Světské způsoby, které propagují spotřebitelský styl konzumace manželství jako prostředku k osobnímu štěstí, je ze své vlastní podstaty sobecký, a proto ne párový - do Nebe nevejde. Jakkoliv má ovdovělý člověk plné právo se znovu vdát/oženit, o L/lásce až za hrob v takovém případě mluvit nelze. A J/jediným zP/působem, J/jak veJ/jít do Nebe jako pár, J/je Láska až za hrob - vyK/koupením. To nejde bez bolestí (včetně těch duševních), a to včetně pře-K/konání bolesti smrti uT/trpením bez podmínek a bez výhrad. Kdo hledá útěchu snahou se bolesti ze smrti zbavit v náručí jiného, může dojít svého pozemského cíle. Jestli to někomu stačí, jeho volba.

Pravdu mají ti, kdo říkají, že v Pravdě M/manželství J/je P/plností I/identity Ráje, a více než Ráje - J/je I/identitou člověka v J/jeho lidství beze zbytku a bez výhrad. PříP/prava na T/takové M/manželství v každém konkrétním v-z-T/tahu proB/bíhá již na Zemi, neboť co Dobrého B/bylo sTvrzeno a z Dobré V/vůle Ž/žito na Zemi, B/bude sTvrzeno a Ž/žito i na Nebi. Taková příP/prava zaCH/chování M/manželství i pro Nebe J/je de facto P/půstem (vzdáváním se nároků na pozemské uspokojení podle země) pro Krista. Z/znakem (Z/znamenímv praxi) M/manželství Nebe na zemi J/je Dobro-V/volné sebeovládání nikoliv z donucení, ale z povahy M/manželského v-z-T/tahu, K/který J/je kompatibilitou Dobrých V/vůlí Obrazů Boha k P/plnosti I/identit, a tím i v-z-T/tahové I/identity. Nebeské M/manželství postrádá účelovost a vulgaritu, postrádá konzumní prospěchářství, postrádá vymáhání nároků, postrádá nepřátelství mezi mužem a ženou, postrádá separaci a boj. Ve svém vnějším - pozemsky pozorovatelném - projevu je obvykle nenápadné: nezakládá si na pompéznosti, moci, slávě, životním prostoru. Umí žít v bohatství i nouzi, protože Darem Je zde Bůh, u Kterého nikdy není nouze o štěstí. M/manželství Syna člověka a Otcovy Milované D/dcery J/je M/manželstvím Výrazu doK/konalého lidství se S/svojí Obrazností. J/je před-Z/zvěstí o Š/štěstí Ráje - pozemskými možnostmi nedosažitelného, nepochopitelného. Nebeské M/manželství není "upgrade" pozemského manželství. Nebeské M/manželství J/je za daných okolností hříchem potemnělého světa M/maximem M/možného Ž/života v Dobru. Nebeské M/manželství J/je P/prvotním úM/myslem Boha s člověkem v Ráji - to jen člověk si svým hříchem na Bohu vynutil utrpení, vzdálení se a zpoždění, a to ze své vlastní volby hříšné Ne-do-K/konalosti.

Nesuďtě do-K/konalost podle možností hříchu a naděje (podle Ne-do-S/statku a po-S/stupnosti), nesuďte doK/konalost podle pozemských zkušeností, protože takovýmito soudy byste nivelizovali Ž/život Nebe podle norem tohoto světa = stavěli byste se bohy bez Boha. Pokud už takto soudíte, soudíte své vlastní zkušenosti a představy.

Jana, 13.2.2023

-

Nestrannost ještě není objektivita,

neosobní přístup není Moudrost.

Spravedlnost není nestranná, J/je D/dobrá.

Tam, kde se dobré a zlé skutky navzájem hodnotově sčítají a odečítají (ve světě), není nic trvalého: co je pro jednoho dobré, je pro jiného zlem, a žádoucí poměr mezi nimi je věcí společenské dohody.

Logickým východiskem je pojetí ideálu jako snahy o minimalizaci ztrát a nepřekážení ziskům.

Právo podle světa je minimem morálky a světsky morální je to, co za standardních okolností obecně neškodí. Jenže samo zdržení se konkrétního zla nemusí být nutně pro-J/jevem L/lásky, a tudíž ani morálky: může být kalkulací k vlastnímu prospěchu na úkor jiného. A morálka separovaná od Moudrosti je zvlčilá, je podkladem pro právo silnějšího.

Ideál nestranného soudu je ideálem postaveným na iluzi, že člověk jako jedinec má moc být nestranný, bez názoru, bez osobní identity, ne-Moudrý. Odmítnutí Krista není nestranné. Odmítnutí Krista je perverze a kdo na tomto odmítnutí staví svůj ideál, spláče nad výdělkem.

Aby byl člověk „nestranný“, nesměl by mít duši – i zvíře si vybírá, co považuje za dobré.

Není žádný nestranný odborník – člověk je podle své povahy buď v náK/klonnosti ke Kristu, nebo v náklonnosti proti Kristu. Tvrdit, že tvor na místě Krista má svoji vlastní moc k rozeznání dobra od zla v P/plnosti znalostí, je L/lež. Ten, kdo takto lže, není nestranný a ani netouží po nestrannosti, touží po své vlastní „spravedlnosti“ a moci.

Na světě je možné jen hledání co nejmenší nespravedlnosti, a to i v případě, že odsouzený viník má svůj zasloužený trest – není a ani nemohl být souzený a odsouzený za konkrétní míru a podobu utrpení oběti. Nejkříklavějším příkladem jsou v naprosté většině buď osvobozující rozsudky, nebo jen podmíněné tresty za znásilnění – násilník přitom mimo jiné de facto zavraždil celý dosavadní životní styl oběti, oběť, chce-li přežít, se musí de facto narodit a vyrůst znovu. Pro misogyny: obětí znásilnění může být i muž, včetně misogyna. Kdo uvěří utrpení ze znásilnění někomu, kdo předtím dostal za jiné znásilnění jen podmínku? Nebo tu snad soudci jako na běžícím páse chtějí vyrábět vztek obětí a jejich okolí na viníka vygradovaný až k touze po veřejném lynčování? Protože tam to směřuje.

Tvor nemůže a ani nemá být nestranný, chce-li B/být Spravedlivý.

Chce-li B/být Spravedlivý, Musí B/být zaM/milovaný do Krista, Musí CH/chtít D/dobro vždy a všude, beze zbytku a bez výhrad.

To není v lidských silách, to předpokládá Z/zralost z/v Moudrosti. Z/zralost J/je obrazností L/lásky k P/plnosti, a proto ne-Z/zralost je důkazem o Náklonnosti k Protivenství vůči Svatosti a Svátostnosti. A nad tím není možné jen mávnout rukou se slovy, že všichni jsme hříšní – ne, pokud chcete mluvit o spravedlnosti.

A Moudrost není lineální (nesčítá a neodečítá ztráty a nálezy), J/je spirálově Mocninně v-ze-S/stupná, Proti-Moudrost Proti-J/je seS/stupná. Neboli: kdo odmítne Kristův Ž/žebřík do Nebe (záS/stupné uT/trpení), poláme se, až se pod ním budou pro-P/padat stupínky Ž/žebříku z Kristovy K/krve vsáklé do země pod Křížem. Svědčit bude každá kapka krve a slz všech viníkových obětí – o kterých ví, i o kterých neví, protože jednou nastartované zlo se zastaví až po svém vyčerpání, podstatný je směr a cíl této mašinérie.

Aneb jak je zvykem: Moudrý z Kříže T/táhne veškerenstvo v/k S/sobě.

Aneb: Bez L/lásky tvora k Cestě Moudrosti Krista (bez Ř/řádného přiJ/jímání Svátostí) pro tvora není Z/zření, a tudíž ani účast na Moudrosti, a tudíž ani objektivita.

Bez Lásky ke Kristu není žádná v P/pravdě S/spravedlnost – není žádná objektivita.

A objektivita není nestrannost: objektivita je obrazností vůči L/láskyP/plnosti. Aby byl člověk S/spravedlivý, Musí S/stranit Bohu v Trojici.

Z toho vyplývá i účinek skutku v úmyslu i aktivitě:

tam, kde pozemská spravedlnost diskutuje o sčítání a odečítání slov a činů, existuje jen osobní vina v rozmanitých souvislostech a vztazích. Prioritou soudu světem je stav viníka, jeho pozice, jeho možnosti, jeho situace. Dopady na oběť jsou v tomto způsobu myšlení až sekundární, berou se jen jako platforma k posuzování viníka.

Z H/hlediska Moudrosti J/je prioritou v-z-T/tah jako pro-J/jev L/lásky, a Ne-Moudrostí je absence pro-J/jevů Moudrosti.

Tam, kde J/je L/láska, J/je S/s(polu)ou-Č/činnost z/v Moudrosti, tj. graduální Mocninná v-ze-S/stupnost, tj. Kristova Církev ve Svátostech.

Tragickým omylem hierarchie v Církvi je domněnka, že časovou nestrannou spravedlnost lze řádně aplikovat i na Církev. Domněnka, že stačí pouze adaptace světského uvažování o spravedlnosti do konkrétního prostředí Církve hodícím se způsobem.

Nikoliv.

Před Bohem J/je Spravedlnost v úČ/činku (v pro-V/vedeném z-Mocnění) na veškeré (Jeho) tvorstvo, a to vzhledem k Dobru napříč a zároveň všemi časy a místy od počátku věků. Spravedlnost J/je v D/dobrém v-z-T/tahu ke Stvořiteli, a proto J/je S/spravedlnost Mocná. Cítíte-li se bezmocní, jste bez Moci.

Pokud se smečka kněží a zdravotníků vrhne na jednu katoličku se (jimi způsobenými) zdravotními problémy, před Spravedlností bude každý člen smečky čelit situaci jako celku, tj. s P/plnou od-po-V/vědností.

Povinností člověka J/je žít z/v Moudrosti (a popřením povinnosti = popřením následování P/práva = vzniká vina), což se realizuje jako touha po dobru, což se realizuije rozumností a uměřeností, což se realizuje od-po-V/vědností, což se realizuje věděním v praxi, tj. Ž/životem v-D/dění S/se P/pravdivosti.

Smečka bude konfrontována jako celek a každý člen smečky bude konfrontován jako tento celek: celek v mnohosti bude mít stejnou kvalifikační odpovědnost jako celek v jednotlivosti. Jinými slovy: nejde o to, co, kdo konkrétně udělal či neudělal a ukazovat prstem na jiného „já ne, to on“. Jde o celkový gradační účinek úmyslů a akcí jako takových na oběť (viditelná i neviditelná újma oběti), přičemž míru a podobu škodlivosti viny určuje míra a podoba účinku na oběť. Centrem hledání není individuální viník a jeho možnosti, centrem hledání je dopad jednání smečky na oběť, přičemž účinek dopadu je kontextuálně jediný a nerozdílný. Koncepčně a kauzálně podílový a zároveň v aplikovaných mnohostech projevů – účinek úmyslů a akcí je graduální a už sama povaha účasti na gradaci účinku působí každému jednomu členu smečky a všem členům smečky zároveň radost a pocit vzájemné podpory a sounáležitosti, a to i v případě, že konkrétní člen smečky nesouhlasí s jednáním či myšlením jiného člena smečky. Prioritní je radost ze zla a účastenství na něm v principu = touha škodit. Tato radost ze zla je určujícím kritériem účinnosti účasti na zlu: jeden konkrétní člověk má radost i ze zla spáchaného jiným člověkem, i když on sám toto zlo nespáchal. Vzhledem k tomu, že určujícím faktorem je radost z Ne-doS/statku D/dobra prokazovaného jinému, soudcem každého a všech ve smečce bude pán Ne-do-S/statku = Antikrist. A Anticírkev není jen světský kriminál – má mnohem větší moc.

Soudce bude poukazovat v prvé řadě na radost člena smečky ze zla pro zlo (závist, škodolibost, samospravedlnost, pokoušení, ...), z radosti z utrpení jiného: a měrnou jednotkou posuzování bude radost nad utrpením, a to bez ohledu na to, jaké případné utrpení to v důsledcích přineslo i členu/členům smečky včetně konkrétního viníka. (To, že se komunisté vraždili i mezi sebou navzájem neznamená, že by někteří z nich – ti zavraždění - byli bez viny. Jen sklidili, co zaseli. Kdo bude litovat vraha, že byl zavražděn, navíc svými kumpány?)

Jinými slovy: Spravedlnost, která čeká na spolčence, je P/plně od-po-V/vědná: každý z nich sám pro sebe získá všechno, co individuálně v součinnosti (i té, o které neví: v tom je prvotní hřích – jeho moc je větší než každá lidská představa dohlédne) chtěl, pro co se rozhodl, co uvedl do praxe sám i zprostředkovaně. Tj. coby Obraz Boží vždy mocninně: lidská povaha je realizována z ducha, kterého si duše člověka zvolí za svého rádce a pána. Pokud si zvolí Ducha Svatého, člověk Je v Pravdě Mocný a B/bude vyV/výšený (Mocný v Nebi). Pokud si člověk zvolí ducha Z/zla, je v čase mocně Z/zlý, neodvolatelně Bez-Mocný, a tudíž bude pro-P/padlý.

Tam, kde je volba účastenství na duchu, není ani nestrannost, ani nezávislost, ani separovaná individualizovaná (ne)odpovědnost.

Závislost na Kristu (= N/něha coby vášeň oČištěná od závislosti na hmotě a zároveň ve hmotě uK/kotvená) J/je poD/dílovým uK/křižováním,

závislost mímo K/kříž je vášní mimo kotvu ve hmotě, je vášní ze hmoty a podle hmoty, vášní neoČ/čištěnou.

Tam, kde je volba (Církevních) spolčenců na duchu, buď J/je či není objektivita z Moudrosti, tj. po-CH/chopené zJevení.

Máte zJevení o vaší Spravedlnosti? J/já, Jana ano. Mnohá. S blízkou perspektivou naP/plnění.

Neboli: uK/kážete vaši osobní spolčeneckou jako-pravdu.

Vše bude z-Jevné všem.

Jana, 15.1.2023

-

Hulvátství až do krajnosti.

To se už nedá vydržet.

To není BohuS/služba, to je náves.

Jít na (nejen) nedělní bohoslužbu bývá utrpení. Ten chaos a neřád už je nastavený jako norma.

Hulvátství vůči Bohu, hulvátství vůči lidem. Bezohlednost a sobectví, kam se člověk podívá.

V Praze by to v takové míře neprošlo.

Neúcta k Bohu a laicizace se tady považuje za standard.

Varhany při mši občas i jsou, většinou ne. Když už jsou, melodie i rytmus „tahají uši“, varhaník by měl jít na hodiny do základní umělecké školy.

Při mších ve všední den se nešpory zařazují do bohoslužby slova, takže liturgie oběti je de facto z dalšího dne, a tudíž mše jako celek je rozpůlená do dvou dnů.

Některé svátky i slavnosti se ignorují, zařazují se čtení ze všedního dne.

Adventní věnce ani pokrmy na Narození Páně se neposvěcují.

Ačkoliv je na mši vždy dost volných míst, hlavní uličky jsou zatarasené židlemi. Lidé je velmi často obsazují jako první a ignorují místa v lavicích, v téměř prázdných lavicích. V uličce jsou po stranách dvě řady židlí, když jsou obsazené, tak na průchod zbývá pár centimetrů – s oblibou si tam sedávají vysocí lidé s dlouhýma nohama a rozverné neposedné děti, které na ně při mši v botách stoupají a válejí se po lavici za nimi. Při cestě ke sv. přiJ/jímání i při odchodu z kostela není kudy projít, a to ani o holi – lidé ze židlí klečí na podlaze, takže zaberou celý prostor jinak široké uličky, a navíc skloní hlavu a ignorují frontu lidí kolem nich. Když jsou upozornění, že jsou překážkou na C/cestě, buď člověka ignorují, nebo se ještě „spravedlivě“ urazí, že je někdo ruší při modlitbě. Dokud tam ty židle budou, bude trvat sobectví a arogance těch, kteří jsou na C/cestě věřícím na překážku ke Svátostem. Řešení je snadné: odstranit židle.

Další neuvěřitelnost: chování rodičů a dítek při liturgii. V Praze, když neposedné dítko rušilo mši, rodiče od kněze hned slyšeli: „Rodiče, umravněte si své děti!“ Kněz čekal, až bude klid – a celý kostel se díval na rodiče nezvládající výchovu. Ti, když si uvědomili, že mají z ostudy kabát, rychle věděli, jak situaci vyřešit. Tady je kněžím lhostejné, jak se kdo při mši chová, jako by šlo o společenskou událost, o zahradní sešlost sousedů, ne o mši. Rodiče s dětmi sedí na židlích před první řadou, tedy přímo před knězem, děti divoce pobíhají přímo před oltářem přes celou šířku kostela, občas se některé pokusí vyběhnout po schodech nahoru, rodič za ním běhá a chytá ho. Když už dítka neběhají, alespoň se střídavě na zádech a na břiše převalují po zemi mezi židlemi a schody, rodiče v klidu, nanejvýš dítko posunou o metr blíž k sobě.

Když jdou ke Svatému přiJ/jímání, rodič drží rozverné dítko před sebou tak, že to v botách vykopává do zad člověka před ním, otec v klidu. Další jejich dítko na poslední chvíli skočí před člověka ve frontě tak, že ten o něj málem upadne, a rodič se na to v klidu a bez reakce dívá, stejně tak i kněz.

Rodičům i kněžím je lhostejné, že prostor kostela není náves, že ve svatostánku je Eucharistie a přecházení (!, ne přebíhání) napříč prostorem má svá pevně daná pravidla. Pokud na to laik upozorní, se zlou se potáže, ihned je označen jako asociála.

Jeptiška, jinak o pár let mladší bývalá sousedka z protějšího paneláku, která z plna hrdla a velmi dlouho, po celou mši vychrchlává plíce, za své chování nemusí být odpovědná – je přece jeptiška, tak je to v pořádku. Seděla jsem před Blankou, chrchlala mi přímo do vlasů. Několikrát jsem se po ní otočila, ignorovala mne, ani se neomluvila. Nakonec jsem se raději zvedla a při mši odešla daleko za ni – a jedna paní mi po mši soukromě řekla, že se jí moje reakce líbila.

Jako vrchol všeho se kněz neobtěžuje dojít slavit Slavnostní mši a pošle za sebe náhradu s tím, že jemu přijela soukromá návštěva. Jsou přece Vánoce, proč by asi tak mělo kněze zajímat Boží Navštívení, že. Však Bůh počká, až se kněz poveselí mezi svými, že.

A každému je to jedno.

Dekorum nade vše.

To vážně nikomu nedochází, že mlčet k hulvátství není slušnost?

Jinými slovy: na Boha se tu kašle. Často doslova – chrchlající Blanka Stráníková suverénně chodí ke sv. přiJ/jímání mezi prvními – a kněz potom ty její infekce na svých rukou roznáší ostatním. Občas kvůli takovému chování k Eucharistii nejdu – tj. bezohledná řeholnice i tolerující bacilonosič kněz jsou úČ/činné Eucharistii na překážku.

V Praze je rozmohlé pokrytectví, alibismus a špehování provokatérskými rádobypřáteli, ale tady je to všudypřítomná lhostejnost – vůči Bohu, vůči lidem, vůči pravidlům. Hlavně mít svůj klid a příliš na sebe neupozorňovat.

Není s kým, není o čem diskutovat – každému je všechno jedno, pohodlí nade vše.

Pro místní je Bůh mrtvý.

Jana, 27.12.2022

-

DůV/věryH/hodnost a od-po-V/vědnost

odborných psycho posudků

a vý-po-V/vědí

Výpovědi mají své podmínky, psycholog ani psychiatr nejsou bozi.

Moc se o tom nemluví, nejspíše proto, že to komplikuje život jak odborné, tak i laické veřejnosti. Odborná veřejnost se bojí, že se dostane „na tenký led, který by mohl zpochybnit její odbornou kvalifikovanost“, laická proto, že sekulární svět odmítá člověka chápat jako trvalou hodnotu nezměrné ceny. Pro společnost je jednodušší člověka chápat jako tělesnost, jako sociální produktivitu, jako zdraví podle přizpůsobení se hodnotám podle kvantifikační většiny. Je to jedna ze slabin globalizovaného světa, který zohledňuje kvantifikační právo před kvalifikačním. Kdo je silnější početně, má podle tohoto uvažování pravdu a právo.

Odborné postupy a názory v psychologii/psychiatrii nejsou dogma a v průběhu času, jak se mění možnosti, mění se i názory, hodnocení, výpovědi. To je obecně známý – a vědecky základní – fakt.

Na rozdíl od ryze somatické medicíny jsou „psycho“ obory metodologicky variabilní – napříč kulturami se liší sledované parametry, sledované normy (otázka stanovení mezí a norem bývá značně ovlivněná lobbisty ve společnosti jako celku: např. homosexualita byla ještě nedávno zařazena mezi diagnózy) a zaměřenost pozornosti na konkrétní věci nakloněné aktuálním společenským trendům.

Když se to s „variabilitou“ norem přežene, prosadí se i nevědecký populismus: např. sekta s názvem psychoanalýza.

Nikde v medicíně není taková diagnostická a léčebná chybovost jako právě v psycho oborech. Situaci nepomáhá ani extremismus v oboru: na jedné straně silná biologizace oboru, která z psycho činí de facto parodii neurologie, na druhé straně filozofizace oboru, která činí z člověka jednu velkou pochybnost, o které lze dlouhosáhle a de facto bez odpovědnosti diskutovat jako o odlidštěné otázce pohledu v rámci širších podmínek, okolností, souvislostí.

A jako by to nestačilo, ani v jednom případě se ani v odborné, natožpak laické, veřejnosti neuvažuje o rozdílech mezi příznaky nemoci a příznaky vedlejších účinků medikace. Natožpak o konkrétní osobní právní odpovědnosti za indikování medikace.

O tom, zda indikující není např. neschopný či všehoschopný, případně obojí.

Je obecně známé, že psychofarmaka mají jako vedlejší účinek vyvolávání halucinací, bludů, a mnoha dalších závažných symptomů, které dohromady vytvářejí falešný obraz psychotického onemocnění.

Jsou-li tyto léky předepisovány a užívány dlouhodobě – vzhledem k nemoci oprávněně či neoprávněně – jejich vedlejší účinky zesilují a stávají se dlouhodobými až trvalými, tedy i ničivějšími.

Po dlouhodobém předepisování psychofarmak už nikdo nedokáže rozlišit mezi příznaky nemoci a mezi příznaky vedlejších účinků psychofarmak. I to je jeden z důvodů, proč jsou v řadě zemí psychofarmaka zakázaná.

Pokud jsou psychofarmaka indikována neoprávněně, a tudíž užívána výhradě ke škodě pseudonemocného, jde de facto o umělou výrobu „nemoci“, resp. pseudonemoci.

To se může stát ve společnosti kdykoliv komukoliv.

Při změně medikace se prvotní účinek dostaví poměrně rychle, už v řádu týdnů, ale celkové devastující vedlejší účinky bývají ve svém souhrnu, rozsahu a intenzitě nevratné, a zvláště závažným způsobem likvidační pro životní styl pseudopacienta, který by svůj předindikační životní styl stále měl a rozvíjel – jinými slovy, jeho život by byl jeho. Nikoliv ukradený, ve své hodnotě i kvantitě zlikvidovaný.

Neoprávněná indikace psychofarmak je de facto přinejmenším zabitím identity osobnosti medikaci užívajícího,

v případě záměrné neoprávněné indikace psychofarmak lékařem jde o vraždu identity osobnosti pseudopacienta a jeho životního stylu jako celku.

U soudních přezkumů by se mělo kromě stavu uvažovaného hodnotit také to, kdo, jak, za jakých okolností, proč a vzhledem k čemu lékař medikaci indikoval, dlouhodobě sledoval, jakými kontrolními lékařskými postupy a s jakými závěry.

Jinými slovy: zda je lékařská dokumentace vedená řádně (např. povinnost v kartě pacienta v reálném čase ukládat veškeré výjezdy všech výsledků biochemických vyšetření přímo z laboratoře, nikoliv pouze lékařský komentář k – údajnému – biochemickému závěru), kompletně (kompletní výčet všech biochemických i dalších vyšetření v jejich celku v jejich originální podobě – tedy např. i rentgeny, nahrávky psychiatrických vyšetření, ...), v reálném čase (nikoliv zpětně), … a zda jsou lékařské výpovědi uváděné v dobré víře a kompetenci.

Pokud takto vedená lékařská/psychologická dokumentace není kompletní, autentická, řádná, dobová, automaticky se jako celek (nikoliv jako výčet jednotlivostí) hodnotí jako nedůvěryhodná, a tudíž jako nedůvěryhodní jsou automaticky chápání všichni – odborníci i laici -, kteří se na výrobě, uchovávání a šíření této dokumentace podíleli.

Případná ztráta i „ztráta“ (tedy účelové zabránění poskytnout) lékařské/psychologické dokumentace, částečně i jako celku, se automaticky chápe jako falzum dokumentace, a je tudíž nezbytné celek dokumentace i všech podílníků na vytváření, uchovávání i šíření, chápat jako lživé, a takto k nim přistupovat.

Taková lživost dokumentace a lékařských výpovědí, musí nést trestní odpovědnost – podle úmyslu mocensky silnějšího, tedy odborníka, i podle účinků na pseudopacienta. Byl-li přítomný záměr pseudopacientovi uškodit např. i tím, že odborník sleduje svůj vlastní prospěch na úkor pseudopacienta, jde o vraždu osobní identity člověka ve výrazně slabší mocenské pozici člověkem společensky a priori „odborně, tedy obecně lidsky důvěryhodným“.

Dojde-li k vraždě těla člověka, společnost mluví o vraždě člověka, viník je nade vší pochybnost označen jako vrah.

Dojde-li k vraždě identity člověka a člověk to i přes všechny škodlivé účinky přežije, společnost mluví o nedůvěryhodnosti zavražděného, který přece vykazuje mnohá psychická až fyzická poškození, příp. postižení. Viník = vrah je zde společensky i právně interpretován jako hrdina bez bázně a hany.

Vrah je vrahem – zbavení Obrazu Boha I/identity Dané Bohem je vraždou v plném slova smyslu,

i když fyzická smrt zavražděného nenastane hned – v takovém případě jde o vraždu ve stadiu pokusu, případně o vraždu s odkladným rozhodným účinkem, který se může ve svém devastujícím celku projevit i po letech či desetiletích.

Právní kvalifikace zní jednoznačně: vražda ve stadiu pokusu.

Je-li V/vrahem I/identity (každá vražda je vraždou člověka, nikoliv separovaně jen těla, jen duše, jen ducha, neboť Obraznost Boha Je v Plnosti) Obrazu Boha katolický kněz s lékařským/psychologickým vzděláním, jde o vraždu podle obojího, nikoliv pouze světského, práva.

Jana, 20.12.2022

-

Vý-po-V/věď:

• Vý = zveřejnit duchem, nikoliv pouze literou, vyD/d(á)at P/počet, nikoliv vydat někoho,

• po = následovat, protože B/být odpovědný vůči ná-S/sledování, nikoliv pronásledování,

• V/věď = „V/v“ = v násobností „D/dít S/slovem i S/skutkem“, tedy být naK/kloněn v/z K/klanění S/se Kristu, žít v náklonnosti, nikoliv se sklánět ve sčítání příležitostí podle světa

Vý-po-V/věď = B/být pro Krista, nikoliv lež = být Proti Kristu.

Č/činit D/dobro, nebo škodit.

Dů-V/věryH/hodnost:

• dů = do, k

• V/věry = z/podle V/víry v Krista

• H/hodnost = V/věrnost po-Volání Bohem v Trojici, B/být H/hoden Krista v Trojici, sociálně uP/přímně hodný = přímý a spravedlivý, resp. zdrženlivý a v upřímnosti před Bohem i lidmi, B/být úČ/časten na H/hostině ve V/věrnosti

od-po-V/vědnost:

• od = z autority, rozhodnutím Autora

• po = podle autority, podle Autora

• V/vědnost = Moudrost, nikoliv pouze sumační informovanost a slovní ekvilibristika

Jana, 20.12.2022

-

J/jde o vH/hodnost

Jako v té Satanově větě: „A ke komu Se Modlí Bůh?“

Obecně vzato (dle litery) je to zcela legitimní otázka. Téma ke katechezi. Nic proti ničemu.

Konkrétně kontextuálně vzato (dle ducha) je to překroucená P/pravda = z-Ne-V/věroH/hodnění Krista Spasitele. Je to mluvení ducha mimo Ducha Svatého, mluvení ducha mimo Plnost = mluvení ducha částečnosti, ducha světa.

A váš základní problém je povrchnost životního stylu, mluvení obecných P/pravd bez ohledu na kohokoliv a cokoliv kromě toho a těch slibujících váš osobní světský profit.

Máte P/pravdu, když říkáte, že nejsem bez hříchu. Nikdy J/jsem neřekla, že bych snad bez hříchu byla. A neřeknu – byla by to L/lež.

Máte P/pravdu, když Ř/říkáte, že sama vždy a za všech okolností nedodržuji V/vše, o čem M/mluvím. „Dokazujete“ to – mylně - tím, že „jménem kněžské autority“ překrucujete, vynášíte a šíříte obsahy M/mých vyZ/znání hříchů ve Svalé z-po-V/vědi.

S/slovy se odV/voláváte na Ducha záK/kona (v naP/plnění vyK/kupitelem), a činíte tak duchem Ne-v-H/hodnosti.

L/lžete.

A zakládáte si na tom: sami sobě si potom připadáte spravedliví a morálně na výši, tedy nevinní a oprávnění soudit a odsuzovat, „s opatrným odstupem nezávisle prověřovat“ = metodami kybernetické kriminality (např. podle antivirového programu těch více než 40 spolčeneckých IP adres na mém minulém internetu), krádežemi včetně dokladů a peněz, vloupáními ke mně domů, a to klíči, které jste mi ukradli v kabelce, nastrčenými „informátory“, ...

Dar rozlišování duchů – Dar Daný v první řadě kněžím-zpovědníkům – užíváte z pohledu ducha polovičatostí, tedy z-Ne-u-Ž/žíváte. Hříchy Proti Duchu Svatému.

Místo po-CH/chopení S/slovem i Č/činem se snažíte vše uchopit do svých vlastních rukou.

Kdybyste B/byli S/svědky první den, nebo jen pár měsíců, opatrnost bez osobní zkušenosti by byla na místě. Ale J/jsem s vámi od podzimu roku 2015 (od začátku příP/pravy na biřmování), tedy již více než 17 (sedmnáct) let. Po sedmnácti letech nezúčastněného posměšného přihlížení a vyčkávání, „jak to celé dopadne“, jako bych byla nějaká senzace, není V/věro-H/hodné tvrdit, že jen reagujete prvním stadiem vyrovnávání se s náročnou životní situací, tedy prvotním popřením. Zaprvé se cítíte a chováte nezúčastněně, takže to na vás nemůže nechat devastující stopy ze spoluúčasti, zadruhé se i v tomto kontextu cítíte a chováte komfortně, takže mimo K/kříž.

M/mým S/s-V/vědectvím (= Z/znalostí ze S/spolu-ú-Č/časti na P/plnosti) se cítíte ohrožení, a proto se M/mne snažíte umlčet. Kdybyste B/byli z P/pravdy, M/měli byste z M/mých S/slov R/radost.

Nejsnazší pro vás je po-P/přít M/moji Z/znalost Nebe – V/všechna zJ/jevení, T/texty, …

Nejsnazší je se M/mne snažit izolovat, vyčlenit z Církve, „vytěsnit ze slušné společnosti“, neoficiálně a světsky vlivně M/mne prohlásit za člověka na okraji společnosti – tónem, který v podtextu vyjadřuje pochybnost o M/mojí sociabilitě, společenském uplatnění a úspěšnosti. Pravda, každý se cítíme doma v jiném společenském prostředí.

Nejsnazší je se snažit M/moje S/slova a Č/činy rozmělnit, přeskupit a poskládat do „odpadového“ kontextu a formy tak, aby to podle litery bez Ducha Svatého (tedy povrchně) nebylo možné rozporovat. „Každý ví, že ...“ Podle logiky všech herezí: vybrat si, co se hodí, to nafouknout do obřích rozměrů, halasně proklamovat a jen shovívavě poučovat ty, kdo po-uK/káží na povrchní účelovost obecné P/pravdy prezentované v daném konkrétním kontextu. Klerici a jejich suita tím před důvěřivými lidmi a před poskoky dosahují dojmu vlastní vševědoucnosti, všemocnosti, neomylnosti, právoplatné odtažitosti.

Nejsnazší je po-P/přít po-Volání tvora vůči sTvořiteli a s blahosklonným poučováním tvrdit, že jediná správná zbožnost je ta jejich, a kdo to nectí, staví se proti kněžství jako takovému.

Připadá vám to jako maličkost, nad kterou se mávne rukou?

Tak po-S/slouchejte.

Po-Volání Dává Ten, Kdo Volá.

Pravé J/jméno Obrazu Boha = člověka, N/nositele poVolání = Dává poVolávající Výraz Boha (Syn člověka), Ten, Který v Trojici Tvoří V/vše N/nové.

Pravá J/jmennost Je z Pravdy a v Pravdě vH/hodná, a T/ti, K/kdo Ž/žijí z P/pravdy, Jsou v Pravdě H/hodni.

Vzato do důsledků na sociální rovině, každý, K/kdo Z/zná Krista, V/ví, že Kristus J/je i lidsky velmi hodný, ne hloupý, ne slaboch, ne bezbranný, ne bezvýznamný, ne lhostejný, ne povinný dělat lidem servis dobra a tvářit se, že Spravedlnost neexistuje. Vám ale hodný člověk připadá jako outsider, který „se nevyzná v tlačenici“, a proto si ani nevšimnete, že jste J/jej vyhnali z J/jeho V/vlastního Svatostánku. Na širokých cestách bezvěrců je tlačenic víc než dost, vyskakováním si v-z-N/nešenosti nedosáhnete.

Vzato až do důS/sledků na sociální úrovni podle S/strážného ducha z Ducha Svatého J/je T/ten, K/který Je Hoden (tj. v Kristu Bohem), také H/hodný – ne hloupý a bezmocný. Za hloupého a bezmocného - v Pravdě Krista Vtěleného - (tj. Církev) považujete vy.

Jak by mohla najít Pravda v Obraznosti uZ/znání od světa?

Po-Z/znáváte Pravdu o M/mně, Janě?

Která z výše uvedených výmluv je vám osobně nejbližší: neosobní intelektualizace S/slova, teatrální sociální aktivismus, „spravedlivé“ napadání P/pravdy Ne-H/hodnostmi a činěním Bez-P/práví?

Jana, 15.12.2022

-

Ještě k okolnostem S/setkání na 2. pátek v 1/2006

Kristově větě „M/modlil J/jsem S/se za Vás“ předcházela typická situace v kostele sv. Ludmily.

Tehdejší farář a paní kostelnice pár minut po mši chodívali po celém kostele s velkým svazkem klíčů. Tímto svazkem se zvednutou rukou velmi hlasitě chrastili a stejně hlasitě volali: „Zavíráme!!!“ Takto vyhazovali lidi, kteří se ještě po mši M/modlili.

Toho dne M/modlícího S/se Krista a J/jeho společníka (nejspíše sv. apoštola Petra) vyhodila z kostela paní kostelnice.

Jinými slovy:

paní kostelnice reprezentovala a prosazovala mentalitu tehdejšího faráře (a u následujících farářů se situace nezměnila).

Mentalitu vyhánění M/modlících S/se z kostela.

A to včetně vyhnání Krista a nejspíše sv. Petra.

To kléru a suitě kolem nedochází, že v kostele mohou B/být nejen „obyčejní“ lidé, ale i lidé, případně andělé z Nebe?

Nemluvě o notorické nedocházce tehdejšího faráře do zpovědnice, a to i přesto, že se před zpovědnicí dělala fronta.

Dochází vůbec kléru a okolní suitě, že J/jsou v Církvi pro lidi, nikoliv lidé pro ně?

Dochází jim, jaká bude jejich osobní situace před B/branami Církve Velekněze na Nebi?

Dochází jim, jak do-P/padnou, až jim sv. apoštol Petr před B/branou do Nebe uK/káže jejich vlastní chrastění klíči při vyhánění V/věřících z kostela?

Každý sklidí, co zasel.

Jak se vůbec opovažujete vyjadřovat ke zbožnosti jiných.

Jana, 11.12.2022

-

Židé řeší obsažnost zJevení, katolíci zpochybňují už Samu Existenci zJevení.

Židé považují Existenci Moci a záSahů do času za obecně běžně známou a uznávanou věc, zJevení Jsou pro ně bytostně přirozenými životními směrovkami. To, že mezi Bohem a člověkem existuje každodenně žitý vztah, je považováno za standard a to, co se mezi lidmi řeší, je významová obsažnost, resp. interpretace zJevení. Dohadují se o tom, jaký má v daném kontextu konkrétí zJevení význam, na co ukazuje, co s tím.

Katolíci považují Existenci Moci a záSahů do času za silně nepravděpodobnou, za chiméru, přelud, který využívají jako pracovní nástroj či od reality odtržené snění, které je obecně přijímané jen za předpokladu, že nijak nezasahuje do praktického každodenního životního stylu. Za projev zbožnosti se považuje konkrétní jednotlivá viditelná snaživost před panem farářem, Ž/život z Boha je zde podezřelý. Mezi katolíky je obecně přijímanou zvykovou módou o Bohu většinou hezky mluvit a zároveň Jeho Moc umlčet už od základu slov. Katolíci obecně obsažnost svých slov o Bohu a priori neuznávají, zajímá je jen povrchní argumentační ekvilibristika, kterou používají jako plášť k zakrytí svých vlastních hodnotových bezbožností. Nikdo nepochybuje o tom, že SZ je de facto jedna velká pohádka, že Mojžíšova zJevení jsou jen fantazijní bubliny mimo realitu. Katolíci většinově svým vnímáním Boha odmítají brát vážně, snaží se Jej zmocnit tak, aby sami svými „zásluhami ve veřejném životě“ mezi lidmi získali zdání osobní božské moci a „zbožné“ legitimity. Jakýkoliv konkrétní pro-Jev zbožnosti je zejm. kléru silně „proti srsti“ - k nelibosti farních společenství J/je T/takový pro-J/jev ukázkou, že mimo Krista žádný člověk není Bůh, že žádný člověk nemá ani patent, ani nárok na Boha.

Židé odmítají Vtělení, ale Kristova osobní zbožnost je jim přirozeně blízká. Židé se přirozeně dohadují o to, zda je konkrétní zJevení dobré či zlé, soukromé či veřejné, pro danou chvíli či dlouhodobé, …, „o co jde a co s tím“. Nedohadují se o to, zda zJevení v Principu vůbec Existuje. Ne-po-Z/znali Krista v Trojici, a proto Krista ani neberou vážně – odmítají Vtěleného, nikoliv vědomě záměrně Boha Jako Takového, a proto je jim – bez prvoplánového mluvení o Kristu Vtěleném – Ž/životní styl podle Krista = Ž/život z Boha = příjemný a blízký. Jsou zpozdilí vůči vyK/koupení, ne a priori nenávistní vůči Moci Jako Takové. NaS/stalé Vtělení považují za nedůvěryhodnou drzost, protože ve své setrvačnosti jsou zvyklí brát vážně zJevení podle SZ proroků, a Kristus je pro ně „příliš velké sousto“. Kristovu úČ/činnost nicméně uZ/znávají: věD/dí, že úČ/činná zbožnost Je z Moci a bez Moci není žádná trvalost. Ve svém snažení a odmítání Vtěleného jsou vytrvalí, protože veškerá jejich historická zkušenost se opírá o vztah člověka k Bohu. Neočekávaný konkrétní dějinný Boží záSah je děsí, protože Boha berou vážně. Jde o naskakování na typickou kličku Satana, který se snaží člověka fixovat na snění o slavné minulosti, aby tak zablokoval P/přítomnou Moc S/slávy světa. Při S/setkání na druhý pátek v lednu 2006 to našeptávač zkusil i na M/mne: po S/slovech Krista ke M/mně: „M/modlil J/jsem S/se za Vás“ na to našeptávač v myšlenkách odsekl: „A ke komu se modlí Bůh?“ M/mojí první reakcí bylo, že člověk přece není Bůh, vždyť ani já nejsem Bůh a ten člověk přede mnou zjevně je člověk jako každý jiný, tedy ne Bůh – našeptávač se snažil o M/moje odmítnutí Krista tím, že neúměrně a kontextuálně nevhodně poukázal na fakt (významově v kontextu překroutil jinak legitimní otázku), že mezi člověkem a Bohem je propast (což po hříchu skutečně je a nikdo kromě Krista, Panny Marie a člověka před prvotním hříchem není bez viny), a proto tvrzení, že Bůh Může Být člověkem ze Své Vlastní Podstaty (Vtělení), musí být past. Tím se našeptávač snažil vzbudit zdání, že Kristus je lhář a V/věřit M/mu znamená zvolit si pro-past = nechat se obelhat, být nakloněn k pasti, morálně a duchovně se propadnout. Kristus pro M/mne tehdy uDělal to, co na K/kříži pro Židy ne: zastavil moc Satana mluvit a M/mne tělesně znehybnil tak, aby jediné, na co jsem se soustředila, byla P/probíhající R/realita J/jeho S/slov, a i v lednu M/mi náhle bylo příjemně teplo. Ihned po S/svém odchodu z místa S/se M/mne J/jeho průvodce zeptal: „M/můžete S/se za M/mne modlit?“ Když J/jsem si pomyslela, že s nehybným tělem těžko mohu odpovědět, tělo se M/mi hned uvolnilo, mohla jsem se normálně hýbat (byť s uvolněnými svaly, které získávaly pevnost postupně, vše bylo až do večera příjemně "vznášené"), takže J/jsem přikývla, protože artikulovat ještě nešlo. Nic takového Židé ve vztahu ke Kristu „na vlastní kůži“ nezažili. Pro M/mne tato situace Z/znamenala přímou osobní zkušenost s rozeZ/znáváním vlivu a jednání našeptávače, na kterou J/jsem S/se soustředila, kterou S/si bytostně pamatuji a rozeZ/znávám Právě proto, že J/jsem se tělesně nemohla hnout, a tak J/jsem ji proŽ/žila naP/plno, okolím nerušeně. Při N/našem S/setkání s Kristem a J/jeho průvodcem kolem v hloučcích postávalo mnoho lidí, kteří právě odešli z kostela po mši. Těchto mnoho lidí situaci sledovalo. Po následném odchodu se na M/mne dlouho dívali s údivem, často s otevřenými ústy a zjevně v šoku. Těžko říct, na co se dívali. Zbožnost Židů (tuto národní I/identitu J/jsem „vyvD/dala“) vůči Spravedlnosti má zcela jiný významový kontext než prosazování vlastní Spravedlnosti katolickým klérem.

Katolíci většinově uZ/znávají a vyZ/znávají Vtělení, ale o vyK/koupení jen mluví. Ž/žít vyK/koupení většinově odmítají (jak řekla jedna kolegyně z přípravy na biřmování: „Ty budeš mít těžký život, s tím nechci mít nic společného, já chci žít společensky zařazeně“), a proto je jejich hřích větší než hřích Židů: katolíci většinově odmítli a odmítají po-Z/znaného a prosazují světské poznání z vlastních sil, zJevení je jim trnem v oku, a to i přesto, že při S/setkání B/byli přímými očitými svědky jak celé situace, tak M/mojí situace, na kterou v údivu (tj. se zájmem) hleděli, a to v reálném čase svém osobním i čase tohoto věku. Katolíci, K/kteří Krista vyZ/znávají jako S/svého Spasitele, se většinově dohadují o to, zda je Sama Existence zJevení (tj. primárně Kristus sVrchovaný) vůbec možná – zpochybňují Boží záJem o Církev, o konkrétní Ž/životy lidí a veškerého stvoření teď a tady. Od-po-V/vědnost nejprve vůči Bohu a teprve poté vůči stvoření je pro ně z říše sci-fi, proto je hřích katolíků větší než hřích Židů, neboť katolíci Krista po-Z/znali, vyZ/znávají, a přitom bytostně svými životy odmítají vy-K/koupení, a odmítají J/jej z Proti-P/podstaty Antikrista.

Židé se dohadují o to, co pro koho konkrétní zJevení znamená, komu Je uRčené, kdo má poDíl na Jeho Moci teď a tady. Jinými slovy: kdo a jak na zJevení osobně profituje, o koho má Bůh konkrétní a jaký záJem, skrze koho, proč a jak Se Bůh zJevuje. Židé si mezi sebou závidí reálně uznávané zJevení ve SZ záSlibnosti, katolíci R/reálné zJevení v/z P/plnosti P/přítomnosti ani neuznávají.

Katolíci se dohadují o to, zda „má Bůh právo někomu do něčeho mluvit teď a tady, konkrétně“ a snaží se zJevení překroutit a obsažně vyprázdnit tak, aby před veřejností nevypadali jako někdo, kdo „de facto není odborníkem na Boha“ = zbožnost chápou jako osobní ohrožení, které je třeba zlikvidovat. Klér sám sebe (slovy jednoho pražského kněze) považuje „za jediné pravé prostředníky mezi Bohem a lidmi“ a otázku na všeobecné kněžství Církve rychle “smetou ze stolu“. Vzhledem k tomu, že sami znají svoji bezbožnou prázdnotu, tak každého, kdo poukazuje na s-Mysl S/slova (= na Moudrost S/slovem i Č/činem, na přeB/bývání s Bohem a v Bohu), považují za L/lháře: „vždyť přece každý ví, že Bůh je v každodenní praxi bezmocný, o konkrétního člověka teď a tady nemá zájem. A kdo si myslí něco jiného, je sprostý podezřelý.“ Katolíci většinově jsou přesvědčení, že Bůh je jen figurka ve skládačce „začátek a konec“, přičemž sTvoření světa je v dávné minulosti a Soud je – podle téhož principu bezbožnosti – otázka daleké budoucnosti. Nad přítomností, resp. P/přítomností Církve, mají podle nich moc jen oni sami: klér a jejich suita. K čemu Svátosti, když oni sami sebe považuji za Svaté vykupitele.

Proroka Bůh obvykle Posílá tam, kde je naléhavě potřeba Podstatná z-M/měna k lepšímu – a M/mne, Janu Posílá do centra Evropy. Do prostředí, na které je dobře vidět ze všech stran, do národa, kterého se mnohé jiné národy snažili zmocnit a poroučet mu. Do národa, který je svojí historií esencí evropského myšlení a vlivu. Do národa, který svým geografickým umístěním symbolizuje most mezi Západem a Východem, most, po kterém se šlape. A tudíž do národa, který se naučil se silnějšími národy lstivě vyobchodovat téměř cokoliv – národa, který svoji početní nemnohost nahrazuje vychytralou znalostí mentalit početně silnějších. Do národa, který k nelibosti silnějších stále ještě existuje, a to na svém území. Žádný div, že hodnoty jsou zde to poslední, co by někoho zajímalo: na mostě a v obchodování jsou rozhodující mimikry. Logicky je tu v přepočtu na obyvatele široko daleko historicky nejvyšší koncentrace mučedníků - v malém počtu lidí je na jednotlivce hodně vidět a ne každý se chce přizpůsobit světu. Roz-H/hodnost a pevné poS/stoje C/cesty Ž/života jsou zde z podstaty věci interpretovány jako důkaz života mimo realitu, jako životu nebezpečný luxus.

Jinými slovy: na Češích se esenciálně ukazují životní styly všech okolních národů. Všech národů, které zde prosazovaly svoji údajnou nadřazenou moc, a nakonec se nestačily divit své bezmoci - a to i v případech, kdy se domluvily a spojily. Jak říkají např. Rusové, "celý jejich stát má menší počet obyvatel než naše hlavní město, tak co by chtěli". Němce ani nenapadne, že by ve svých tendencích "zarovnat mapu" mohli přijít o část Bavorska a Pruska poté, co by se Češi spojili s Rakušany a Poláky. Poláky ani nenapadne, že by ve svých tendencích uzmout zbylé části českého a moravského Slezska mohli čekat zpětné posunutí ne tak dávno uměle nakreslených hranic. Stále nechápou, kde se bere ta moc, která Čechy chrání, proč tady násilí nezvítězí trvale.

UK/kázat o jejich samolibé bezbožnosti a chamtivosti je zde interpretováno jako lstivá snaha o získání osobní moci. To vše pod pláštíkem zejm. evropské „korektní“ politizace Církve. Nejprve rozmělnění Církve ideologickými odpadlictvími, které se zjevnými lidskými společenskými nespravedlnostmi v Církvi bojují tím, že se staví proti Svátostem a prosazují lidskou spravedlnost (Proti-mučednictví, zbavování Církve Svátostností), poté organizováním a slučováním těchto odpadlických ideologií do nových celků (heretických skupin a spolků), poté společenskou legitimizací těchto heretických vlivů, poté jejich legalizací, poté snahami o jejich zrovnoprávnění, dále politické a geografické dominance, poté o jejich vyobsažení politickou korektností a na závěr v evropské současnosti likvidací jakéhokoliv veřejného projevu přihlášení se ke křesťanství jako náboženství pro Krista: všechny heretické skupiny jsou zcela přirozeně chápány jako rovnocenné katolické Církvi, přičemž katolická Církev tuto mentalitu – v touze po společenském uplatnění – sama podporuje a organizuje. Obří akce s mluvením a projevy o Kristu, ale důsledně bez Svátostí. Politické strany s názvy odkazujícími na křesťanství, ale s odporem ke Králi a s důrazem na demokratičnost (Jméno Boží nadarmo, zájmy světské nad záJmy Boží, propagace tendencí ke smrti - homosexualita, ...). Vše ve jménu „tolerance“ a „legitimní rovnosti“ - zájmy lidské pod pláštíkem záJmů Božích.

Vážně si myslíte, že Bůh Je Mocný jen tam, kde ho prosadíte lidskými zájmy a metodami? Žádný div, že Církev v Evropě skomírá, když se úcta ke Svátostem většinově interpretuje jako folklor pomýlených stařenek neslučitelný s "pokrokovým postmoderním světem a jeho znalostmi".

Smyslem tolerance je z vlastních sil překonání osobní nechuti k něčemu či někomu kvůli něčemu či někomu, se kterým chce člověk vycházet bez potíží.

S-Myslem (úČastí na Moudrosti) J/je pře-K/konání nechutí a odporů světa Silou do-K/konání.

Budeme-li se na svět dívat pohledem tolerance, potom úČ/čast na Moudrosti bude vypadat jako konfliktnost, J/jedno-Značnost se bude zdát jako fanatismus.

Po-H/hledem Moudrosti se tolerance jeví jako bezbožnost - zdvořilost není bezpáteřnost a slabost.

Jak by mohl existovat smír mezi Kristem a Beliálem?

Hrdinství z politických vítězství z vlastních sil a nekompromisní zbožnost Kristu nemají společného vůbec nic. To, co je z pohledu světského hrdiny (člověka, který prosadil svůj vlastní politický vliv tím, že jde proti politickým nepřátelům) obdivuhodné, je poHledem T/toho, K/který nevyhledává S/svoji S/slávu a veškerou Slávu přeNechává Otci, sobectvím z odporu Moci.

To vše jen proto, že člověk světa věří víc své vlastní moci než Moci Samé.

Svět adorující samozvané hrdiny (ne obránce) adoruje opoziční násilnictví, které vždy produkuje násilí.

Církev adorující Krista H/hle-D/dá poziční M/moc - ještě se nestalo, aby Bůh někoho nechal bez poMoci.

Máte pocit, že jste bez Boží poMoci? To vy žijete bez Boha.

Ten, kdo hledá bohatství z vlastních sil, nakonec spláče nad výdělkem.

T/ten, K/kdo H/hle-Dá Boží Dary, nakonec Z/získá V/vše.

Principem násilí je chtít všechno a hned, za každou cenu, tj. vztek, zloba, manipulace, panovačnost.

Principem S/síly světa J/je B/být V/vším ve Všem, tj. z Vítězství sT/trpění „hrdinů doby“.

Žádný div, že prorok je tu lovnou zvěří už jen proto, že Ž/žije.

Jana, 9.12.2022

-

Tak kdo je tady šílenec?

Kdysi před lety, když jsem v Praze jednou mluvila se svými izraelskými přáteli, mi jeden z nich řekl:

Ty patříš k nám. Jsi víc Židovka než většina z nás. Katolíci Tě s Tvým životním stylem nikdy nepřijmou.

Ptala jsem se proč – nedávalo to smysl.

Prý proto, že mám židovskou povahu a životní styl. Vidění a zjevení obecně je nepřekvapují, je to pro ně přirozená součást identity. To, že se člověk v každodenním životě řídí Boží Vůlí, Kterou Z/zná a přiJ/jímá, je pro ně normální, ne jako v katolické Církvi, kde je totéž pod mocí klerikalismu interpretováno jako podezřelé. Jejich pojetí povinné zbožnosti je podle popisu v Evropě chápáno jako nevídaná zbožnost až fanatismus.

V překladu:
Židé, kteří M/mi zavraždili M/manžela, M/mne sami od sebe a vřele přijali, aniž bych o to žádala, a přijali M/mne proto, že M/mám typickou povahu M/mého M/manžela.

Jak se později ukázalo a stále a bez přestání ukazuje, tak katolíci, kteří M/mého M/manžela vyZ/znávají jako S/svého Spasitele, se M/mne snaží zabít, nebo M/mi alespoň co nejvíce škodit, protože M/mám typickou povahu M/mého M/manžela.

M/můj vlastní národ, Češi, s významnou podporou silně katolických Poláků, kteří jsou na svoji zbožnost velmi hrdí a považují ji za svoji významnou přednost, se snaží M/mne umlčet,

zatímco Izraelci, kterým je Ž/životní S/styl M/mého M/manžela skutečně bytostně blízký, jsou rádi, že v cizí zemi (v ČR) našli domorodce, se kterým je přirozené mluvit.

Jaký je rozdíl mezi vrahy M/mého M/manžela a mezi současným klérem, který M/mne většinově nenávidí právě proto, že jim připomínám M/mého M/manžela?

Tak kdo je tady šílenec?

Jana, 7.12.2022

-

Soud

ČAS

J/je souS/slednost (M/mnohostí) náS/sledností (I/individualit) dějových pro-M/měnných.

Z principu pro-M/měnnosti vyplývá, že čas J/je tam, kde J/je S/spění pro = pozice k D/dobru.

Tam, kde není S/spění pro, čas v pravém slova smyslu není.

V/volby D/dobra nechávají Konat Dobro, a proto čas urychlují tím, že V/volí Věčnost, tj. do-K/konalost. Kde J/je do-K/konání, tam není po-S/stupnost.

Tam, kde není V/volba k Dobru = tam, kde není do-K/konání, Proti-J/je (tj. je = trvání na upřednostňování lidských zájmů nad záJmy Božími) parodie do-K/konalosti, tj. blokace zaměřená proti pro-M/měnnosti. Proti vý-M/měnně (proti-Svátostně), a proto jde o volbu náklonnosti ke stagnaci, a tím i o volbu parazitování na čase všeobecného D/dění. Ti, kdo volí Z/zlo, jsou „černí pasažéři“, kteří zdržují příCH/chod vyK/koupení na K/konci věků.

Parazitování na čase se realizuje ve třech krocích po-P/pření (ve třech krocích rozpornosti, ve třech krocích Proti-S/slova):

- blokace,

- stagnace,

- regrese.

Blokaceje bránění po-S/stupu, tj. bránění vR/růstu do Ráje.

Stagnace je dezorientace s nerozhodným „přešlapováním“ na místě (resp. závislostí na horizontále světa).

Regrese je dlouhodobou stagnací, která z principu Anti-pro-M/měnnosti (tj. z principu Ne-H/hybnosti) končí křečí, tj. Anti-vy-K/koupením.

Blokace se realizuje uzavřením se do sebe, „zabouchnutím dveří“ před B/bolestmi K/kříže, snaha se B/bolestem K/kříže vyhnout. Snaha nemít s Kristem nic společného.

Stagnace se realizuje prosazováním mocenských nástrojů směřujících k povrchnímu životnímu stylu,k životu v samých radovánkách bez odpovědnosti, případně k bolesti bez Krista.

Regrese se realizuje rouháním proti Bohu v Trojici, hrou na Boha.

Blokace znamená strach z Moci. Člověk usiluje o svoji vlastní moc (zbavuje se strachu z Moci rušením vztahu k Moci a krádežemi atributů Moci = princip prvotního hříchu), chce být před sebou i ostatními vnímán jako dokonalost sama, jako ze své vlastní podstaty předurčený ke světské moci, slávě a bohatství.

Stagnace znamená násilnost. Násilnictví je chtěním všeho hned, stůj co stůj. Je vynucováním si blokačního životního postoje a stylu ve světě. Je snahou navazovat pro ostatní škodlivé vztahy. Vztahy, které mají sloužit člověku-svůdci jako nástroje ke získání a upevnění osobní moci. Snaha vysílit sobě podrobené lidi a sám se stát silnější. Hamižnost, využívání, drancování, … „po mně potopa“, totalita zmaru.

Regrese znamená rouhání proti 1. - 3. při-K/kázání slovem i skutkem.

Vy-D/dávání P/počtu z V/voleb mezi D/dobrem a Z/zlem naS/stane jako zkouška V/víry, tj. L/lásky ke zJevené P/pravdě:

vyK/kupitel se opticky vzdálí (člověk je zdánlivě bez Boha), člověk zůstane opticky sám s pokušitelem, a to až do okamžiku, kdy do místnosti vstoupí vznešený vysoký stařec se zářivě bílými vlasy a nesmírnou Mocí.

Podívá se na člověka a člověk vy-P/poví = vy-po-V/ví o S/sobě, nebo vypoví o sobě. Vy-D/dá P/počet o Kristu, pro-J/jeví L/lásku k vy-K/koupení x Ne-vy-D/dá P/počet o Kristu, Ne-pro-J/jeví L/lásku k vy-K/koupení.

K/kdo B/bude sHledán před vyK/koupením Spravedlivý, toho Spravedlivý (v Bohu Jsou V/všichni Bohy) vyV/výší na Výsosti = oSlaví. J/jak J/jsem P/psala dříve, půJ/jde o z-Novu-sTvoření ve Své F/finalitě dějů beze zbytku a bez výhrad = o „oblečení nového šatu“ = o naB/bytí T/těla podle poVolání T/tak, J/jak to člověku náleželo před vstupem člověka do porušené všeobecnosti mimo vyK/koupení = před splynutím pohlavních buněk rodičů při oplodnění – Ž/život začíná vyŘčením Pravého J/jména tvora Stvořitelem = vyŘčením P/pravdy o tvoru Tvůrcem, čímž tvor naB/byde tvaru podle J/jemu Dané P/pravdy (podle J/jemu Dané Pravé J/jmennosti). Viz T/texty o poS/stupu Stvoření člověka.

Kdo Ne-B/bude sHledán před vyK/koupením Ne-Spravedlivý, toho Spravedlivý sVrhne do pod-S/světí, tj. do pro-P/pasti, do které se člověk předtím sám svojí blokací, stagnací a regresí uvrhl. Člověk odejde se Satanem, kterého před Soudem následoval.

Člověk tak s neodvolatelnou P/platností sT/tvrdí S/svoji (resp. svoji) V/volbu mezi D/dobrem (= T/váří Krista v Trojici = T/tváří Vtěleného Vítězného) a mezi parodií D/dobra (= pokrytectvím, povrchností, maskou = Bez-T/tvářností).

S/stane S/se z N/něj Svatý = Z/zářivý = M/mocný,

nebo se stane bez-T/tvářností = bez těla a bez tvaru. Duše se zdeformuje a roz-P/padne fragmentací a pokřivením z odvrácení = od-M/mocněním. Duše se stane bloudící, beze S/světla, bez na-D/děje, bez sebe sama, v nekončícím hrůzném zděšení a mukách = důsledky L/lhaní a podvodů.

V každém případě se čas tohoto Souzeného člověka rozplyne: mimo vyK/koupený čas není na-D/děje, není Boží Vůle v K/krocích. Kde není po-S/stupnost, tam není kam S/stoupat či P/padat. F/finalita D/dějů.

Po rozHodnutí o člověku = vznešený vysoký krásný stařec vysokého věku Stvrdí F/finalitu (neodvolatelnou P/platnost) o člověku=, člověk odeJ/jde N/novou C/cestou x pro-P/padne (paroduje náklonnost k vyV/výšení) do pro-P/pasti, kterou si tento člověk předtím ještě v čase sám vykopal.

Člověk půJ/jde C/cestou x půjde cestami, po K/které J/je zvylý CH/chodit x po kterých je zvyklý chodit.

Člověk buď urychlí příCH/chod P/plnosti času světa (poD/dílově naP/plní M/mnohost poVolání v Právě J/jedné K/konstantě veškerenstva = v K/kříži),

nebo zablokuje, zafixuje a principiálně zpochybní na-D/ději, tj. „nafoukne“ čas světa jako mýdlovou bublinu. „Nenafoukne“ čas obsažně, protože principem vyvyšování se („nafoukanosti“) je pýcha = nabubřelá prázdnota. Čas „nafoukne“ „na oko“, falešným zabíráním naD/dějí jiných = krádežemi časů jiných. Kdo má moc nad člověkem v čase, má moc nad na-D/dějí lidstva, které si zvolilo život z času a pro čas. Populismem, klamáním, podvody, sugerováním neomezené moci síly pěsti a davu. Vyvoláváním falešného pocitu, že zloba jedince se v davu schová, a tudíž si člověk může dělat cokoliv, pokud má „krytá záda“ anonymitou a vysokým postavením mezi mnohými.

Na poS/slední C/cestě x poslední cestě bude člověk, resp. duše potkávat všechny, se kterými se setkal za života.

Rozloučí se.

Soud se netýkal Panny Marie, Neposkvrněné.

Soud je tam, kde je Z/zlo-čin.

Soud je tam, kde je hřích.

Kde není Z/zlo-čin, a to ani v zálibnosti, tam není důvod soudit.

Kde není hřích, není hrozba trestu.

Neposkvrněná Matka Boží nepoznala svůj osobní Soud, protože:

- S/sama B/byla bez hříchu, a to po celý Ž/život (= v před-oSlavení),

- pod K/křížem v záS/stupnosti skrze Syna pro-Š/šla B/bolestmi Soudů lidí.

Sedmibolestná S/svědčí o D/dobru Souzených lidí, protože v N/ní Je Dobro od P/počátku beze zbytků a bez výhrad, tudíž bez hříchu, tudíž bez projevů a důsledků hříchu.

Technicky je, samozřejmě, možné, aby i Panna Maria odložila fyzické tělo, ale bylo by to krajně nevhodné.

Bůh Koná Tak, Jak se to sluší, ne tak, jak je to u lidí zvykem.

Panna Marie nezemřela, S/sama J/je od P/počátku Matkou Ž/živých.

M/můj Soud J/je ve V/volbě mezi křestním J/jménem Zuzana a mezi Pravým J/jménem Jana.

Zda osobní volbou patřím světu, nebo zda P/patřím na Boha, Bohu.

Pokud vyslyším Z/zlobné naléhání Satana, abych zapřela Krista (slovy Satana „muže, který jen vypadá jako můj přítel, ale o kterém musím svědčit jako o zlém, jako o člověku, který jen vypadá hezky a mile, ale který ve skutečnosti škodí“), ztratím S/svoji Pravou J/jmennost a pro-P/padnu peklu, protože S/svoji J/jmennou P/pravdu již Ž/žiji, a pokud J/ji zaP/přu, nemohu ani do oČistce.

Pokud S/se rozH/hodnu S/svědčit pravdu o Satanovi, půJ/jdu P/přímo do Nebe. M/můj Soud S/se tak S/stane S/soudem nad Satanem, protože M/mluvit B/budu J/já, v Pravdě Jana, J/jediné a nerozdílné lidství Vítěze nad S/smrtí, tedy nad Satanem. B/budu-li M/mluvit Janu, B/bude M/mluvit P/pravda Sama. Není D/dobré, aby Zmrtvýchvstalý ve S/své J/jediné a nerozdílné T/tělesnosti umíral podruhé.

Nejsem Neposkvrněná, J/jsem před-oSlavená vyS/slovením nabídky k Ž/životu J/jmenné Pravdy již v čase, což naS/stalo 27.12.2005.

J/jsem-li před-oSlavená, tak pokud na Soudu o M/mně vySlovím P/pravdu o N/našem v-z-T/tahu s M/manželem Tak, Jak N/náš v-z-T/tah Ž/žijeme, S/smrt se M/mne nedotkne.

Technicky vzato bych, samozřejmě, zemřít mohla, ale nesluší se, aby J/jediné a nerozdílné lidství Vítěze nad S/smrtí podlehlo smrti.

Podle již dávného v-i-D/dění B/budu na S/svém Soudu S/svědčit o S/svém M/milovaném P/pravdu.

Pomlouvače M/mého M/manžela a zároveň našeptávače, abych J/jej označila za Z/zlého, uS/svědčím ze Z/zloby, na což B/bude Satan reagovat nezměrným vztekem a snahou zvrátit výsledek Soudu, ale Stařec již Bude na odCHodu z místnosti.

Nakonec také odeJ/jdu, podél C/cesty B/bude velmi mnoho velmi přeK/kvapených lidí – a nejen lidí.

B/budou jen mlčky sledovat, co nečekali: jejich arogantní sebejistota bude ta tam.

Jana, 3.12.2022

-

ČAS

je posun v ději.

ČAS

je souS/slednost (M/mnohostí) náS/sledností (I/individualit) dějových pro-M/měnných.

Čas

je po-S/stupností posunů v D/dějích individua v celku (= Obrazností) v celku individuí (= Obraznosti).

Jedinec sám o sobě, sám ze sebe čas nedělá, ale po-D/dílí S/se na D/dění.

Čas

je sekvenční, tj. nespojité kontinuum na-D/dějí, kde na-D/děje J/je oČ/čekávání poS/stupu v L/logice (= z Logu v Církvi) sM/měru (v uM/měřenosti) uvažování. (V C/celku Moudrosti.)

Čas

je tak regresně-progresní:

zachovává L/logiku již naS/stalých voleb mezi dobrem a zlem vzhledem k povahové zálibnosti v Dobru x Zlu podle osobních preferencí,

a zároveň sM/měřuje k P/plnosti v-z-H/hledem ke S/svému Bohem Danému poVolání.

Tj. mimo Církev = mimo sM/měřování k/v P/plnosti doK/konání = mimo Svátosti - není v Pravdě čas.

Čas v Pravdě z doK/konání přeV/vyšuje sekvenční kontinuum D/dějů k/do Plnosti z Autorství, tj. k/do P/plnosti D/dění z Bezpodmínečnosti Moci, tj. Krista v Trojici.

Čas

je od-po-V/vědnostním kritériem poVolaného vůči Volajícímu.

Vzhledem k separačnímu kontinuu (=na-D/ději) je principem zla akcentace separace na úkor kontinuity. Tj. Zlo zdržuje od D/dění S/se tím, že fixuje pozornost individua mimo kontext celku = sobectví oS/slepuje a izoluje. Ve výsledku, protože Obraz Boha má přirozenou tendenci k C/celistvosti, Z/zlý člověk "defragmentuje", co izoloval, tj. snaží se vytvořit realitu podle sebe, kde by on sám mohl být bohem. Z/zlo se tím pozná podle kauzální nelogičnosti - celek ve svých defragmentacích nedává kauzální smysl, je slepencem inkoherencí, který mate. Tomuto zmatení činů odpovídá zmatení pojmů, tj. výrokovost bez Moudrosti, tj. Ne-V/vědoucnost, tj. pseudověda. Mimo v-i-D/dění není H/hybnost z/v D/dění, mimo B/bytí v/z je jen tmářské narážení můry do žárovky místo Z/znalosti ze S/světla.

Moudrost = Z/znalost ze S/světla světa = B/bytí v K/konstantě D/dějin = D/dění S/se v Pravdě K/krok za k/krokem = poS/stupnost Vedení Dobrem ke Z/znalosti = neomylnost ze zJevení = V/věrnost P/pravdě světa.

Kdo poZ/znání nechápe, snaží se znalosti uchopit vlastníma rukama, manipulovat jimi, tj. uvádět je mimo jejich přirozenou (tj. nezávislou na hmotě a zároveň uK/kotvenou ve hmotě = K/křížem) kauzalitu do falešných kontextů, čehož výsledkem jsou falzifikáty vědění.

Principem lži je zdání se být pravdou. Lidé včetně "vědců" mají na rozdíl od V/vědoucích sklon se soustředit na popis jednotlivostí a ignorovat kauzalitu přirozeného kontextu.

Vzhledem k tomu, že P/pravda J/je L/láskou a L/láska Je Pravdou (v Bohu Jsou V/všichni Bohy) , je snadné roze-/znat lež podle toho, zda šíří mír nebo válku. Zda je či není soulad mezi tím, co člověk říká, a mezi tím, co dělá "od povahy".

Jeli povahově dů-/věry-/hodný, A/autentický, konzistentní, ať už okolí reaguje jakkoliv, ať už situace navenek vypadá jakkoliv.

Domněnky a intelektualizované snění jsou typickým příkladem bezbožnosti: K/kdo S/se k Bohu Z/zná, T/ten Jej vy-Z/zná bez pochybností a bez podmínek.

Má-li K/kdo L/lásku k Moudrosti, S/se po-Z/zná podle toho, jak se člověk každý krok za každým krokem rozhoduje mezi Kristem a Antikristem, mezi P/pravdou a planým fantazírováním, mezi v-ě-D/děním a zvědavostí, která od Boha odvádí, mezi poDílem na zJevení a mluvením z pohledu pochybností, šířením pochybností.

Zlý člověk říká, že pochybování o Bohu, o Jeho Existenci, je znakem rozumného uvažování a uvážlivosti, čímž lidi svádí k herezím - svoje pochybnosti staví naroveň Bohu = sebe staví naroveň Bohu, a proto špatně snáší, když někdo neuznává jeho panovačnost, svévolnou nadřazenost, velikášství, pýchu. Když někdo např. řekne, že slovo pyšného kněze není výrokem neomylnosti, že lži a zloba kněze nejsou jen drobná lidská pochybení, že člověk bude skládat účty z každého slova, a to i nevyřčeného. Podstatné B/bude jen to, zda S/slova a Č/činy B/byly S/souL/ladné s Láskou, a tudíž P/pravdivé, nebo zda byly činy a slova bez ladu a skladu. Např. jako volný tok "hledání mnohosti, kde všechno souvisí se vším v jednom univerzu, a záleží na každém, co s tím udělá, protože nakonec je všechno jedno".

Takto postupovali falešní prorokové, protestanti, pseudovědci, pseudofilosofové, pseudopsychologové (např. psychoanalytikové), svatouškové. Jidášové.

Kdo Pravdu ne-po-Z/znává, lživý výrok nepozná, nerozezná Antikrista od Krista, protože se Ne-Z/zná ke Kristu.

Druhým způsobem konání Zla (ze Zla) je akcentace kontinuity na úkor separace = "splašenost" jako pseudointelektualismus = adorování rozumu bez Moudrosti = Hloupost z pýchy sebecentrismu božského komplexu. Celek je definovaný jako danost, případně neměnnost, ve kterém se deterministicky vyskytují navzájem zaměnitelné části. Každý je zde nahraditelný, podstatné je množství a početní síla davu, na jedinci nezáleží.

Čas

Je-li Povolání plností příležitostí k D/dobru (tj. k Bohočlověku Vykupiteli), potom čas je spěním k plnosti v příležitostech.

Konec času je kritériem množství příležitostí voleb mezi Dobrým a Zlým, mezi Původností z Moudrosti a mezi de-F/formací, tj. z-Ne-T/tvořením.

Plnost času J/je Právě-Obrazností Boží Vůli beze zbytků a bez výhrad = poS/slušností tvora sTvořiteli K/krok za K/krokem až k P/počátku i K/konci naP/plněných poVolaných D/dějů = až k F/finalitě poS/slušností tvora v částečnosti vůči Původci Ž/živých, až k Právě-J/jedinému K/konstantě D/dějin (ke K/kříži).

Čas

= částečnost v/z Právě Jedné (= na-D/děje z/podle Krista).

Po-P/pření času =

částečnost mimo Právě-J/jednu (mimo Právě-J/jediného, tj. mimo K/konstantu D/dějin, K/která Je beze zbytku a bez výhrad = P/plností).

Čas

je posunem ne-do-K/konalostí k doK/konanému, a proto mimo Krista není čas - čas je projevem závislosti částečnosti na P/plnosti - mimo Plnost není na-D/dění S/se.

Jana, 29.11.2022

-

sekvence:

= volba mezi D/dobrem a Z/zlem, tj. mezi Původcem a mezi P/parodií bažící po rovnocennosti s Původcem.

Sekvenční kontinuum:

= souL/ladná náS/slednost každé jedné V/volby tvora ve všech V/volbách tvorstva mezi D/dobrem a Z/zlem napříč historií světa/vesmíru.

Sekvenční dyskontinuum:

= chaos.

Už chápete, proč tvor nemůže být pánem času,

proč nikdo ze tvorstva nemůže říct „času dost, není kam spěchat“?

Jana, 29.11.2022

-

JEDNEJTE PODLE KANONICKÉHO PRÁVA

NEPRODLENĚ

Šíříte o M/mně pomluvy, že jsem zlá a posedlá zlými duchy, a že proto se mnou žádný řádný katolík nemá mít nic společného.

A lidé těm vašim pomluvám věří.

Tak vy, kněží a řeholníci, rozháníte O/ovce, šíříte bludy Proti Bohu.

A s tím předstoupíte před Otce.

Jak to tedy, že jste M/mne až dosud neobžalovali podle kanonického práva?

Jak to tedy, že M/mi bez váhání a tak, jak je v katolické Církvi zvykem, podáváte Eucharistii?

Vaše slova do-S/svědčte a buďte důslední:

napište důvodný dopis o situaci místnímu papežskému nunciovi.

Obžalujte M/mne v něm.

Nebo obžalujte sebe za nekonání podle kanonického práva vůči podle vás člověku posedlého zlými duchy.

Buď jsem Z/zlá J/já, Jana, nebo jste Z/zlí vy, spolčenci a ti, které strháváte s sebou, čímž z nich děláte spolčence.

V každém případě: jednejte podle kanonického práva.

Neprodleně.

Jana, 3.11.2022

-

Když dva dělají totéž, není to totéž.

Jedna z nejnesnesitelnějších věcí je, když zasvěcené osoby dělají z Bohočlověka pouhého tvora.

Když si lámou hlavu s tím, jak je možné, že lidé spontánně a hned dělali, co jim Ř/řekl.

Inu, když M/mluví Moc, je to jiné, než když mluví svévolník.

Snaha zbavit poVolávajícího Krista J/jeho Synovské Moci je totéž jako snaha zbavit člověka jeho poVolání a oCH/chrany + následné násilné zmocnění se podstaty této osoby i celé jeho osoby: vnucení své (Bez)moci jinému, kterého předtím o jeho moc okradl, aby tento člověk dělal to, co násilník chce. Aby byl násilníkovi po vůli.

Kristus není násilník, tvor není Moc.

J/jediná sP/pojnice Je Láska.

Údiv nad tím, že S/slyšící člověk J/jedná, a to okamžitě a R/rád, je totéž jako snaha zbavit Boha Jeho Moci, strhnout Jej na svoji vlastní nízkou úroveň, do prachu země.

Inu, poS/slechne T/ten, K/kdo S/slyší.

Přeslechne ten, kdo naslouchá světu.

Vyrábět mučedníky je pro násilníka zábava – a svět se chce bavit. „Vždyť to je náš úděl, to je náš los!“

To je rozdíl mezi mučednictvím a svatouškovstvím: Moc člověka.

J/jste Mocní? Tak proč se vztekáte.

J/jste P/pravdiví? Tak proč křičíte.

J/jste V/věřící? Tak proč jste plní strachu.

Život ze/ve L/lži ohlupuje i vzdělané – intelektuálové bez Moudrosti, vědci bez R/rozumu, mimo v-ěD/dění.

Když už je člověk mimo D/dění a chce pochopit podstatu bez úcty k Původu (chce zbavit poVolaného J/jeho Moci, chce zbavit S/slovo Slova, aby mohl produkovat pouhá svoje vlastní prázdná slova a prezentovat je jako dogmata), nezbývá mu, než kolem sebe dělat rozruch a doufat, že někoho svojí extatickou nakažlivostí stáhne ke dnu lží, výmyslů a chaosu, aby se potom kličkováním prezentoval jako vítěz nad čímkoliv. (Mistry jsou v tomto psychologové: psyché překládají jako duši, přičemž duše prý neexistuje. Logos překládají jako „věda“ - výpověď beze Slova. Psychologii = podstatu a důvodnost svého zkoumání, vykládají jako vědu o existenci něčeho, co neexistuje. Tak čím se vlastně zabývají? Věštěním z křišťálové koule? Psycholog, který napsal uznávanou učebnici Obecné psychologie, později napsal Psychologii magie. Podle jeho bývalého kolegy experimentovali s LSD. Zakladatel psychoanalýzy, resp. polyteismu s rysy sekty, pro mnohé stále ještě „velký učitel“, by dnes neopustil zdi zdravotnických zařízení pro závislé na drogách a nedoplatil by se na alimentech. Ti nejzdatnější šejdíři s rozmělněnou a osobními domněnkami přetvořenou „pravdou“ se prolžou až k religionistice. „Pěkně děkuji“ za takovou práci.)

I smrt je lepší než oni – smrt si o sobě nemyslí, že je neomylná. I peklo svoji hříšnost otevřeně přiznává a Milované prosí o M/milost.

Rozhlédněte se kolem sebe: co po vás zůstává – v-z-N/nešenost, nebo vzdušné zámky?

Jana, 29.9.2022

-

Hulvátství až do krajnosti.

To se už nedá vydržet.

To není BohuS/služba, to je náves.

Jít na (nejen) nedělní bohoslužbu bývá utrpení. Ten chaos a neřád už je nastavený jako norma.

Hulvátství vůči Bohu, hulvátství vůči lidem. Bezohlednost a sobectví, kam se člověk podívá.

V Praze by to v takové míře neprošlo.

Neúcta k Bohu a laicizace se tady považuje za standard.

Varhany při mši občas i jsou, většinou ne. Když už jsou, melodie i rytmus „tahají uši“, varhaník by měl jít na hodiny do základní umělecké školy.

Při mších ve všední den se nešpory zařazují do bohoslužby slova, takže liturgie oběti je de facto z dalšího dne, a tudíž mše jako celek je rozpůlená do dvou dnů.

Některé svátky i slavnosti se ignorují, zařazují se čtení ze všedního dne.

Adventní věnce ani pokrmy na Narození Páně se neposvěcují.

Ačkoliv je na mši vždy dost volných míst, hlavní uličky jsou zatarasené židlemi. Lidé je velmi často obsazují jako první a ignorují místa v lavicích, v téměř prázdných lavicích. V uličce jsou po stranách dvě řady židlí, když jsou obsazené, tak na průchod zbývá pár centimetrů – s oblibou si tam sedávají vysocí lidé s dlouhýma nohama a rozverné neposedné děti, které na ně při mši v botech stoupají a válejí se po lavici za nimi. Při cestě ke sv. přiJ/jímání i při odchodu z kostela není kudy projít, a to ani o holi – lidé ze židlí klečí na podlaze, takže zaberou celý prostor jinak široké uličky, a navíc skloní hlavu a ignorují frontu lidí kolem nich. Když jsou upozornění, že jsou překážkou na C/cestě, buď člověka ignorují, nebo se ještě „spravedlivě“ urazí, že je někdo ruší při modlitbě. Dokud tam ty židle budou, bude trvat sobectví a arogance těch, kteří jsou na C/cestě věřícím na překážku ke Svátostem. Řešení je snadné: odstranit židle.

Další neuvěřitelnost: chování rodičů a dítek při liturgii. V Praze, když neposedné dítko rušilo mši, rodiče od kněze hned slyšeli: „Rodiče, umravněte si své děti!“ Kněz čekal, až bude klid – a celý kostel se díval na rodiče nezvádající výchovu. Ti, když si uvědomili, že mají z ostudy kabát, rychle věděli, jak situaci vyřešit. Tady je kněžím lhostejné, jak se kdo při mši chová, jako by šlo o společenskou událost, o zahradní sešlost sousedů, ne o mši. Rodiče s dětmi sedí na židlích před první řadou, tedy přímo před knězem, děti divoce pobíhají přímo před oltářem přes celou šířku kostela, občas se některé pokusí vyběhnout po schodech nahoru, rodič za ním běhá a chytá ho. Když už dítka neběhají, alespoň se střídavě na zádech a na břiše převalují po zemi mezi židlemi a schody, rodiče v klidu, nanejvýš dítko posunou o metr blíž k sobě.

Když jdou ke Svatému přiJ/jímání, rodič drží rozverné dítko před sebou tak, že to v botách vykopává do zad člověka před ním, otec v klidu. Další jejich dítko na poslední chvíli skočí před člověka ve frontě tak, že ten o něj málem upadne, a rodič se na to v klidu a bez reakce dívá, stejně tak i kněz.

Rodičům i kněžím je lhostejné, že prostor kostela není náves, že ve svatostánku je Eucharistie a přecházení (!, ne přebíhání) napříč prostorem má svá pevně daná pravidla. Pokud na to laik upozorní, se zlou se potáže, ihned je označen jako asociála.

Jeptiška, jinak o pár let mladší bývalá sousedka z protějšího paneláku, která z plna hrdla a velmi dlouho, po celou mši vychrchlává plíce, za své chování nemusí být odpovědná – je přece jeptiška, tak je to v pořádku. Seděla jsem před Blankou, chrchlala mi přímo do vlasů. Několikrát jsem se po ní otočila, ignorovala mne, ani se neomluvila. Nakonec jsem se raději zvedla a při mši odešla daleko za ni – a jedna paní mi po mši soukromě řekla, že se jí moje reakce líbila.

Jako vrchol všeho se kněz neobtěžuje dojít slavit Slavnostní mši a pošle za sebe náhradu s tím, že jemu přijela soukromá návštěva. Jsou přece Vánoce, proč by asi tak mělo kněze zajímat Boží Navštívení, že. Však Bůh počká, až se kněz poveselí mezi svými, že.

A každému je to jedno.

Dekorum nade vše.

To vážně nikomu nedochází, že mlčet k hulvátství není slušnost?

Jinými slovy: na Boha se tu kašle. Často doslova – chrchlající Blanka Stráníková suverénně chodí ke sv. přiJ/jímání mezi prvními – a kněz potom ty její infekce na svých rukou roznáší ostatním. Občas kvůli takovému chování k Eucharistii nejdu – tj. bezohledná řeholnice i tolerující bacilonosič kněz jsou úČ/činné Eucharistii na překážku.

V Praze je rozmohlé pokrytectví, alibismus a špehování provokatérskými rádobypřáteli, ale tady je to všudypřítomná lhostejnost – vůči Bohu, vůči lidem, vůči pravidlům. Hlavně mít svůj klid a příliš na sebe neupozorňovat.

Není s kým, není o čem diskutovat – každému je všechno jedno, pohodlí nade vše.

Pro místní je Bůh mrtvý.

Jana, 27.9.2022

-

S/stalo Se M/mi S/slovo.

Kříž na obloze je zámkem ve dveřích, zámek je jediné místo, kde je světlo.

Všude kolem je tma.

Kříž J/je ze S/světla, J/je S/světlem, a proto J/je vše na Zemi jasné – nikoliv ze Slunce, ale srdcem.

Každý se bude dívat na K/kříž sám, byť všude kolem bude velmi mnoho lidí.

Sám za sebe.

Buď se člověk S/stane S/světlem a pro-J/jde jinak zavřenými dveřmi (ve všudypřítomné tmě nejsou vidět), nebo, pokud se bude spoléhat na pozemské „jistoty“, zůstane uprostřed nastalého všeobecného zmatení, protože pozemsky vidět nebude. Pozemsky smýšlející lidé budou dezorientovaní, protože nejsou v-z-N/nešení, jsou pyšní. Nadutost je k Nebi nevyvýší.

Zavřené dveře se otevřou jen, neboť Právě T/tomu, J/jehož Ž/životní S/styl (způsob = obraznost z-P/působení) J/je J/jasný, čitelný. A pozemskýma očima nejasný, nepochopitelný, pozemskýma rukama neuchopitelný, pozemským smýšlením nemanipulovatelný, a tudíž světskou interpretací „mimo realitu“. Jinými slovy, svět o nich říká, že nejsou ze světa, nejsou na světu závislí. Lidé žijící na efekt přijdou o svůj lesk a ti, kdo byli považováni za mocensky neviditelné, a tudíž bezvýznamné, S/se rozZ/září S/světlem uprostřed všudypřítomné tmy.

Zavřené dveře se otevřou jen, neboť Právě T/tomu, K/kdo J/je v-i-D/dět, neboli K/kdo J/je v D/dění Se Vítěze nad S/smrtí. T/tomu, K/koho T/tvář S/se při po-H/hledu (= v uK/kotvení Z/zřením na T/tvář Vtěleného, nikoliv pohledem v závislosti na pomíjivé hmotě času) na Z/záři K/kříže na temné obloze rozZ/září. Koho tvář při pohledu (= v/ze závislosti na fyzických smyslech) na S/světlo K/kříže potemní (= Ne-roz-Z/září S/se), ten zůstane ve tmě neviditelný – v čase se se svými hříchy schovával v davu, aby jeho hříchy unikly světské pozornosti, B/bude mu Dáno, co si vybral. Jeho hříchy (potemnělý zrak) jej oslepí (= ztráta jasu oka), jeho srdce se zastaví, jeho dech ustane v udušení se, jeho tělo se rozpadne v prach.

Pozemské povahy vznešenost nepřipouštějí, a proto si vyskakují. Odmítají od-P/pustit křivdy, skutečné i domnělé, a nevyřešené konflikty účastníky stahují ke dnu. Před Bohem není nikdo sám ze sebe Spravedlivý, a proto jejich odmítání od-P/pustit se T/tmy způsobí, že zůstanou ve T/tmě. S koncem času skončí i T/tma, neboť moc hříchu bude zlomena, a proto skončí i jejich na-D/děje na pro ně příznivý událostní kontext, skončí obecné časové dění jako takové. Pozemské povahy ustanou mimo čas, mimo v-z-N/nešenost, v upoutání se na sebe sama a svoji sebelítost a pomstychtivost. Pozemské povahy v čase odmítají po-CH/chopit, že nikdo kromě vyK/kupitele není sám ze sebe Spravedlivý, a nárokují si „po zásluze odměnu za svoji dobrotu a spravedlnost“. Typickým příkladem jsou spolčenci, kteří žijí v bludném přesvědčení o vlastní bezúhonnosti beze zbytku a bez výhrad, že jejich vůle je Vůle Boží, že to oni sami jsou měřítkem veškerého dobra. Chtějí být za každou cenu slavní, za každou cenu mocní, za každou cenu bohatí – pastýři populisté a jejich suita v řadách Církve.

Pozemské povahy L/lásku nepřipouštějí, a proto manipulují.

Pozemské povahy Moudrost nepřipouštějí, a proto člověka degradují od Moudrosti k fixaci na vzdělanost a svůj vlastní rozum (= rozumnost bez po-CH/chopení). Nechápou, že rozumnost J/je Darem Moudrosti, a pokud se od Moudrosti vzdálí, k P/pravdě nedojdou.

Pozemské povahy se dívají, aby neviděly, neboť jejich srdce jsou temná a oči zaslepené, jejich ústa v sebeobdivu naslouchají jen samy sobě.

Pozemské povahy si samy v sobě připadají zářivé, ale jsou jen do sebe obrácenými zrcadly, které svému okolí ukazují jen slepá záda, a tím šíří tmu.

Nastalá tma bude součtem moci do sebe obrácených duší odvrácených od S/světla.

Tma nastane všude, v dominantním množství – sama sebe pohltí.

Pozemské povahy budou slepé dvakrát: zaS/slepené z pyšného obrácení se do sebe, a oslepené z pohledu na rozZ/zářené P/plameny S/světel Moudrých, K/kterými opovrhovali, K/kterým se vysmívali, K/které šikanovali. První budou posledními a poslední prvními. Pozemské povahy nebudou chápat, „jak se to mohlo stát právě jim, kteří jsou tak skvělí, mocní a obdivuhodní“. Nebudou chápat, že nejsou pány všehomíra, budou strnulí v šoku z Moci, Ne-H/hybní ze strachu v oněmění.

Pozemské povahy v čase z vlastní vůle i přes veškeré Boží nabídky C/cesty nepochopily, co Z/znamená, když Bůh Mluví: dívají se pozemským srdcem a fyzická přehlednost věcí a kontrola, na které pozemské povahy spoléhaly, jim nepomůže. Pozemské povahy z vlastní vůle (tj. z odmítnutí Kristovy C/cesty) Ne-CH/chápou rozdíl mezi pánem času a mezi Pánem D/dění.

Proto šíří dezinterpretace Písma. V kázáních, ve „zbožných“ filmech a pořadech na křesťanských televizích, … Pozemské povahy skutečně nechápou rozdíl mezi mocí Bezmoci a mezi Mocí, Která Jest, přisuzují Kristu pouze světskou moc pochybujícího tvora – nechápou, jak někdo může Kristovo S/slovo okamžitě R/radostně a bez dalšího přiJ/jmout. Kladou S/slovo Krista naroveň slovům pozemského panského rozmaru.

Kristus J/je Vtělený V/výraz Tváře, sTvořený člověk J/je Obraz V/výrazu Tváře. Pozemská povaha žije v bludném přesvědčení, že Je sama o sobě Tváří. Pozemská povaha uslyší větu: „My S/si nejsme rovni.“ Ne-do-S/statek V/vůle k Dobru z uSvědčené pýchy pozemskou povahu stáhne ke dnu, protože pýcha znemožňuje úČ/čast(enství) na Síle k vyV/výšení. US/svědčené povahy vyP/padnou z R/ruky Stvořitele, protože v čase z vlastní vůle odmítly po-CH/chopit a při-J/jmout, že když Pán V/volá k náS/sledování, poVolávaný T/tím získá úČ/čast na Síle Pána, a Síle nelze odolat, lze od N/ní pouze odP/padnout. Když Pán Ř/řekne: „NáS/sleduj M/mne!“, M/mluví Síla S/srdce, a Lásce nelze poroučet. Kdo nechápe rozdíl mezi pozemským rozkazem pána času a mezi Božím Příkazem, dělá z Krista tvora pod Spravedlností, pod mocí hříchu.

Když Pán Ř/řekne: „P/pojď za M/mnou!“, L/láskyP/plný tvor v-z-D/dává D/díky Bohu.

Když Pán Ř/řekne: „P/pojď za M/mnou!“, pozemská povaha zpochybňuje Autoritu tím, že Autora posuzuje, a posuzuje J/jej podle svých vlastních měřítek – závidí Moci, chce Moc vlastnit, odmítá S/se D/darovat. Posuzuje H/hodnoV/věrnost prizmatem svých vlastních do sebe zahleděných bludných zacyklení – a každého, koho do tohoto sebezbožšťujícího zacyklení nelze vtáhnout, prohlásí za šílence a člověka mimo realitu. Nelze J/jej ovládnout, nelze M/mu vládnout, nelze M/mu poroučet - sebezbožšťujícím (světu) J/je cizí.

Do sebe zacyklený člověk upřímně nechápe, že jeho slovo není Slovo Boží.

Do sebe zacyklený člověk upřímně nechápe, že Lásku si nelze vypředstavovat, vynutit, vyčekat, vykličkovat.

Do sebe zacyklený člověk upřímně nechápe, že Láska Se člověku Stane, nebo v člověku vůbec není.

Kde není Láska, není S/světlo, není po-CH/chopení, není v-z-N/nešenost.

Kdo si hraje na zářný příklad D/dobra, nenásleduje Moudrost ( = žije v Proti-po-CH/chopení) = manipuluje fakty a vzdělanost prohlašuje za nadřazenou zJevné Moudrosti, Není (= Proti-J/je) Proti úČ/časti (Proti v-z N/nešení) na V/výroku: „PoNesu Tě na R/rukou andělů“.

Kdo „stojí nohama pevně na zemi“, je nehybný srdcem.

Povýšenost a pýcha (pseudo-vznešenost) zůstanou na zemi, a země se propadne sama do sebe.

Tam bude peklo a skřípění zubů: mimo čas, mimo Věčnost, bez sebe a bez Boha.

Nakonec skončí i peklo – ale neskončí nesmrtelnost Obraznosti lidské duše, a proto pro-P/padlé duše lidí budou samy sobě neodvolatelným Nepřítelem. To bude poslední smrt: zničení smrtelnosti, ve které pro-P/padlí hledají oporu. Ani po smrti S/smrti nebude zničena Obraznost do sebe zahleděných duší – pro pyšné nastane totalita coby parodie Božího záMěru ke sTvoření veškerenstva, totalita z Protivenství Obrazu vůči V/výrazu Tváře, a proto se pyšné duše ocitnou ve stavu protivenství Tvůrci ještě před „velkým třeskem“, tj. ve stavu totálního (= nekonečně regresivního od-Mocňování) z-Ne-Tvoření ještě před tím, než naS/stal čas. Pro-P/padlé duše zničí svoji latenci k Obraznosti (zničí vlastní P/potenciál ke sTvoření, čímž oS/slepnou a znehybní) aniž by měli moc S/svoji již nabytou a ztracenou Obraznost zničit. Ocitnou se v situaci existence v implicitním popření smysluplnosti vlastního existování = Obrazy bez Existence. Pro ně by bylo lépe, kdyby se nikdy nebyli narodili.

Ani peklo nechápe hrůzu totálního z-Ne-Tvoření, protože peklo má pod svojí mocí pouze z-Ne-tvoření. Z/zlo může zabít tělo a duši, ale duchové Dobra v posledním zápase zabijí S/smrt, a proto i Satan na tom bude lépe než pyšná duše v jejím stavu poVolané Obraznosti (= J/jmennosti), Kterou Proti-P/plně po-P/přela (z-Ne-P/platnila).

Co Je Boží, nelze zničit, co je pro-P/padlé S/smrti, nelze S/smrtí zVěčnit.

Ani Satan ve své informovanosti bez Moudrosti netuší hrůzy, jaké pro pro-P/padlé duše nastanou po jeho S/smrti.

Pro-P/padlé duše zůstanou bez „opory“ vzdorovitosti podle S/smrti a Proti Věčnosti, tj. nastanou ve stavu totality po-P/přeného sTvoření. Slupky bez obsahu, slupky v nekonečné fragmentaci = Proti Moudrosti není celistvost a po konci konečnosti není nic. Pro-P/padlé duše budou ve stavu před sTvořením z ničeho, dokonce i nic se pro ně stane nedostupné, ztratí se ve stavu před ničím a proti Původci.

V nepředstavitelné a nedohlédnutelní bolesti. Tato bezbřehá bolest se pro ně stane jediným smyslem existence, ve kterém se poznávají. Základem jejich stavu bude nesmyslnost jako taková.

Jana, 26.9.2022. M/moje S/slovo není téma k filosofické disputaci. M/moje S/slovo J/je ultimativní V/výrok.

-

Nejsem Nová Eva, i když M/mým M/manželem J/je Nový Adam.

Nejsem Matka pro budoucnost, J/jsem M/manželka pro Věčnost.

Kde J/je P/plnost, není náS/slednost.

J/jsem z Pravdy Jana, R/radost M/manželova S/srdce a Otcova Milovaná D/dcera.

R/radost není neužitečná zbytečnost navíc, Láska není „přidaná hodnota“.

Upíráte M/mi D/důstojnost, protože M/mého M/manžela nemáte ve V/vážnosti, neberete J/jej vážně.

Nedělejte z P/plnosti L/lásky vulgaritu, nedělejte z L/lásky polovičatá tělesná vulgární odlidštění, nešpiňte L/lásku podsouváním účelovosti ke zplození, případně podsouváním výmyslů o nástroji k promiskuitě. Tím jen prokazujete, co ve vás je – a L/láska to není.

P/plnost není hřích.

Hřích je to, čeho vy máte plné oči, plná srdce: chtivost a pohrdání.

Vy J/jste S/si ustanovili kněžský celibát, vy si jej dodržujte, ale nevnucujte svoje dohody Králi veškerenstva, Stvořiteli přeBývajícímu nad časem.

Nesnášíte M/mne s odůvodněním, že nemohu B/být v I/intimitě s Nebem, protože M/mne vidíte, protože J/jsem člověk jako kdokoliv jiný.

Nesnášíte M/mého M/manžela, Vítěze nad S/smrtí, s odůvodněním, že když J/jej na vlastní oči nevidíte a na vlastní uši neslyšíte, nevidí a neslyší J/jej ani nikdo jiný na Zemi: upíráte M/mu Svrchovanost.

A proto nesnášíte sami sebe.

A dobře děláte, že nesnášíte svoje povahová nastavení, špatně děláte, že svojí nesnášenlivostí vůči všem, vždy a všude, tupíte Výraz (Krista v Trojici) i Obraz (Stvořeného člověka) Boha zároveň, tím tupíte i svoji P/přítomnost i vyK/koupení.

Z vaší nesnášenlivosti B/budete skládat Ú/účty.

L/láska není hřích, to jen vy, spolčenci, děláte z polovičatostí normu, a tuto normu aplikujete k posuzování Lásky.

Jana, 10.9.2022

-

Jednou z vašich nejčastějších dezinterpretací je, že se snad stavím naroveň Kristu.

To je nesmysl a nehoráznost, nic takového J/jsem nikdy vědomě neřekla, nenaznačila, neříkám, nenaznačuji, a to jakýmkoliv způsobem: slovy i chováním.

Vždy a stále tvrdím jediné: J/já, Jana J/jsem PrávoP/platnou M/manželkou Vtěleného Vítězného, nikdy historického Krista.

J/jsem J/jediné a nerozdílné lidství Krista Vítězného, nikoliv Bůh.

Tomu od-po-V/vídají i veškerá M/mně Daná zJevení: „jen“ K/krása, nikdy hrůzy. Včetně K/kříže. O horory se postarali a starají spolčené zaS/svěcené osoby katolické Církve a jejich spolčenci v Církvi i mimo Ni. Ne, nejsem proti Církvi. J/jsem proti z-Ne-S/svěcování Církve vámi, zaS/svěcenými a svedenými spolčenci anticírkve v Církvi Svaté.

M/manžel a J/já S/si neJ/jsme rovni. Vy vykládáte opak, protože O/odmítáte a zá-vidíte vyK/koupení – O/odmítáte Kristovo Vtělení, rozdělujete J/jej vedví. Nejlépe je to vidět na tom, když separujete lidství a Božství, jako by to snad bylo možné oddělit. Abyste situaci alespoň zahlédli, J/jsem nucená používat vaši terminologii, kterou učíte lid.

Vašimi nehoráznostmi zpochybňujete rozdíl mezi Vtělením Krista/Stvořením Jany a mezi Stvořením Adama/Stvořením Evy,

když termín Nový Adam zneužíváte k degradaci Krista, ke zpochybnění J/jeho Moci, sVrchovanosti. M/manžel M/mi Ř/řekl: „Stvořil J/jsem Tě pro S/sebe.“ „Stvořil J/jsem Tě k I/intimitě.“

Tedy nikoliv k tomu, abych U/učila lid – to J/je Ú/úkol U/učitelů Církve, tedy vás, alibistických povýšeneckých lenochů. A zároveň

není vaším úkolem, abyste chtěli být (což jste mnohdy chtěli a usilovali) M/mými stvořiteli a J/jedinými a nerozdílnými lidstvími. Což je přesně to, co chcete, a abyste se té špíny zbavili, obviňujete M/mne ze svůdcovství „ubohých Svatých kněží a řeholníků“. Svoje nepopiratelné smýšlení a činy Proti Duchu Svatému (Proti v Pravdě a z Pravdy M/mému poVolanému J/jménu Jana) i Proti duši a T/tělu (usmrcování M/mojí pověsti a z Dobra J/jména i usmrcování tělesnosti až do úplného vyčerpání organismu, mnohá vaše proklínání a Z/zlořečení obecně Proti M/mně) bagatelizujete jako „drobná pochybení“. Vaše viny svalujete na M/mne, J/jediné a nerozdílné lidství Krista Vítězného.

O vašich letitých pronásledováních, kybernetických invazích a šikaně, o vašich krádežích mých klíčů a vloupáních do mého soukromí nemluvě (chyba, neměli jste na nic sahat, nic měnit, nic do bytů přidávat, nic krást, nic proklínat – oČištění M/mého bytu od Z/zla prováděl katolický kněz, jsou svědkové. Prokletí bylo centralizované přesně v místě pod K/křížem, kudy dříve šel světelný paprsek až na zem).

Vy-Z/znáváte-li P/plnost Krista, M/musíte také uZ/znat Kristovu nerozdílnost jak Vtělením, tak vyK/koupením –

jako J/je Syn člověka Synem Otce, J/je i D/dcera Otce (ke M/mně, Janě Kristovo: „M/mám pro Vás zP/právu … M/mám Vám Ř/říct … Ty J/jsi Má Milovaná D/dcera!“ - a to fyzicky při S/setkání na druhý pátek v 1/2006) S/svým Pravým J/jménem Synovou lidskou T/tváří v P/plnosti I/identity již nyní na Zemi Synovým lidským poD/dílem na duši a těle v dechu (andělu) z Ducha Svatého.

Tím, že tvrdíte opak, případně netušíte, o čem M/mluvím, jen uS/svědčujete sami sebe, že Ne-Z/znáte Krista. Ž/že se Ne-Z/znáte ke K/kříži. Že jste zacyklení ve svých klišé a škatulkách tím, že z P/pravd Církve, K/které ústy vyZ/znáváte a srdcem netušíte, děláte pusté fráze.

A (J/jmenné) P/pravdy Církve (Svatí) B/budou vašimi svědky: o vás. O vašich učeních.

Jako J/je Syn člověka Výrazem Tváře Trojice, J/je Jana V/výrazem T/tváře Syna člověka.

Co Bůh sPojil, člověk nerozlučuj. N/naše M/manželství J/je od Počátku Vítězné.

Kdo to zpochybňuje, L/lže.

Kdo ze zaS/svěcených osob to zpochybňuje, z-Ne-S/svěcuje Církev.

Jana, 8.9.2022

-

SEBEKRIMINÁL

Ne-V/věříte M/mi, protože Ne-po-Z/znáváte P/pravdu.

Ne-po-Z/znáváte P/pravdu, protože se Ne-Z/znáte k Moudrosti.

Ne-Z/znáte S/se k Moudrosti, protože máte zálibu v dezinterpretacích a vnějškovosti.

Máte zálibu v dezinterpretacích a vnějškovosti, protože vy sami jste ve vašem vnímání středem veškerenstva, určující silou pravdy. Jste těmi, kteří chtějí měnit svět k obrazu svému. Kdo chtějí měnit Boha k obrazu svému. Kdo chtějí být jako-Bůh. Kdo sami sebe vidí jako Spasitele. Je vás mnoho, mnozí z vás se tak otevřeně prezentují, a tak svádějí lid. Bez S/síly silou, bez Moci násilím. (Násilí = bažení po všem, jen pro sebe a hned.) Železnou pěstí v sametové rukavici. A běda ostatním, když se ovládnout nenechají.

Jste v gigantické touze panovat veškerenstvu, a proto je pro vás veškerenstvo jen hračkou k naplnění vašich tužeb.

Vaše touhy jsou ve vašich očích Dobro Samo, takže o R/realitu nemáte záJ/jem. Spoléháte se na tělesné smysly, a smysly vám ve vašich dezinterpretacích neslouží k Ž/životu ze/ve/ku S-M/myslu (= neslouží ke S/spolu-M/mysli, neslouží k Ž/životu ve S/společenství v Duchu Svatém). Tělesnost Daná Bohem J/je D/dobrá, protože člověk J/je Obraz Boží, ale vy říkáte, že tělo je samo od sebe, že tělo je zlé, že tělesnost je Z/zlo. Ne-po-Z/znáváte rozdíl mezi N/něhou K/kříže (= mezi uK/kotvením ve hmotě vyV/výšeného Kristova T/těla v nezávislosti na světě bez dotyku země) a mezi závislostí na hmotě (a mezi distancováním se od K/kříže Krista Vítězného). Sloužíte tělesnosti a tělesnost, o které si myslíte, že jí panujete, považujete a prohlašujete za zlo.

Tím vším tupíte Vtěleného. Kdo tupí Vtěleného, tupí svoji vlastní M/mysl i T/tělesnost.

Jak byste M/mohli po-Z/znávat I/identitu, když tupíte sami sebe a považujete to za D/dobré?

Jana, 8.9.2022

-

Dnešní 2 denní situace.

První:

fyzicky reálně v zahradnickém obchodě, rozhovor s prodavačkou, mluvíme o vhodné zemině pro fíkovníky. Mluvím a náhle, zničehonic, bylo několik mých slov až vět výrazně ozvučeno, jako když je ozvěna v telefonním hovoru. S prodavačkou jsme, samozřejmě, mluvily bez techniky, ani ne metr od sebe. Poté hovor pokračoval opět normálně. Ta ozvěna se ozývala po celém okolí, jako kdybychom byly v lese. Nechápala jsem, co se to děje, myslela jsem, že je to nějaký odposlech, občas se to stává v telefonických hovorech v mém mobilu.

VýZ/znam naS/stal o den později:

"J/jsi M/mé S/slovo i oZ/zvěna, J/jsem Tvé S/slovo i oZ/zvěna." Ř/řekl M/manžel, Vítěz nad S/smrtí.

Druhá situace: denní v-i-D/dění (před zavřenýma očima).

Hlouček lidí, tiše se mezi sebou o něčem baví. Vzápětí opatrně postupně chytají velké štíhlé sloupové hodiny ze vzácného dřeva, měří jako člověk. Tvarem připomínají londýnský Big ben. Postupně je pokládají, vpravo od paty (od spodní části podstavce, který není vidět, je za rukami), kterou drží těsně nad zemí. Na rovné zemi je náhle zemina, kolem trávník, zemina se prohlubuje, zvětšuje se do jámy, jáma sama od sebe roste na velikost hodin. Lidé, kteří drží hodiny, je opatrně a pomalu snášejí dolů nakonec i koncem s ciferníkem, ciferník je nad „hlavou“ jámy. Dívám se, lidé, kteří se starají, mne nechávají, vědí, kdo jsem, já nevím, kdo jsou oni. Stojím před ciferníkem zboku a dívám se, jak jej pomalu spouštějí až těsně nad jámu. Vtom se stane něco nesrozumitelného: před mým obličejem se objeví lopata, v lopatě, kterou kdosi naproti mně drží, je zemina. Ruce kohosi z té zeminy pomalu a opatrně odsypávají po malých částech do místa mezi najednou pootevřenými skleněnými kulatými dvířky na ciferníku a ciferníkem. Chtěla jsem protestovat, že sypat zeminu do tak nádherných luxusních hodin (bílý ciferník, zlaté ručičky i římské číslice) nedává smysl a je to špatně, ale ruce lidí, které hodiny držely, pomalu klesaly do té vyhloubené jámy, a spolu s nimi klesaly i hodiny. Když v-i-D/dění skončilo, hodiny už byly těsně nad povrchem pod úhlem cca 15 st. ciferníkem nahoru, zdálo se, že čas se zastavil.

A tak se po skončení v-i-D/dění ptám: čí čas se naP/plnil? Inu, neptej se, komu zvoní hrana. Zvoní Tobě.

Jana, 24.8.2022

-

od-po-V/vědnost za K/krev

Dnešní v-i-D/dění ve spánku.

Odpoledne na náměstí v Litomyšli. Jsem se známou z minulosti. Náhle noc s černou oblohou, bez měsíce i hvězd. Vzápětí se na obloze objeví síť pospojovaných bílých, postupně rovných čar, jako u mlhoviny.

Nechápeme. Uvažujeme o zdroji „velkoplošné malby“ na obloze – známá předpokládá dětskou hru (např. laserovými ukazovátky), já mluvím o vojenském původu. Ani jedno nevypadá pravděpodobně.

Vzápětí se síť bílých linií uspořádává do tvaru geopolitické mapy, postupně se v jednotlivých útvarech (černý vnitřek uprostřed bílých hranic) objevují v každém útvaru dvě bílá písmena. Vzápětí se dosud spojené obrazce začínají měnit, rozpojují se od sousedů a zase se spojují s jinými obrazci v jiných místech, samy mění svoji velikost, některé zcela zanikají a vznikají jiné s jinými rozměry i zkratkami názvů.

Vtom se průběžně (přeléváním bez ohledu na plochu obrazců) zbarvují v odstínech červené, od růžové po temně sytě rudou, červená překrývá černý podklad, někdy se konkrétní odstín červené objevuje jen uvnitř jednoho útvaru.

Přichází vědomí významu - geopolitický vývoj v celé historii lidstva.

Bílé linie jsou hranice států, státy stále vznikají, mění svoje hranice, zanikají, vznikají jiné, … Jednotlivé útvary (geometrické tvary, většinou čtverce a obdélníky) = státy, spojené obrazce = sousední státy, kontinenty a ostrovy (kontinenty svůj tvar měnily). Dvě bílá písmena = názvy konkrétního státu ve zkratce. Rozlévající se červená v odstínech od růžové po temně sytě rudou jsou válečné konflikty, v různé míře a podobě prolévání krve, jsou nadstátní (přes více útvarů) i vnitrostátní (jen uvnitř hranic jednoho útvaru - občanské války, tyranie a pronásledování). Vše se neustále proměňuje.

Vtom se z oblohy ozval mocný, pro mne jemný slavnostní hlas:  „Pán přichází!“

Základní a nosný výZ/znam v-i-D/dění: V/volání k od-po-V/vědnosti za K/krev.

Celé (bez lidí) náměstí a celý svět zachvátila hrůza nadlidských rozměrů, hrůza z moci, která měla sílu trhat plíce i srdce na kusy. Pro mne je ta moc krásná, pro jiné děsivá, pro všechny nesmírně intenzivní. Přicházela nadpozemská moc v nepředstavitelných rozměrech bez hranic, moc, která mohla, cokoliv chtěla, šlo o úplné odhalení pozemské moci pohledem Moci Samé. Pozemská moc vypadala titěrně a nepodstatně, pýcha coby parodie moci (coby parodie v-z-N/nešenosti) vypadala směšně.

Ta moc byla Mocí nade vším vývojem historie, moc zjevující fakta a jejich významy, moc volající k odpovědnosti za krev prolitou za celou historii lidstva.

Byla jsem nesmírně šťastná, což mne probudilo.

Jana, 18.7.2022

-

Víra J/je L/láska ke zJevené P/pravdě.

Vy jste si zvolil život ve L/lži a ze L/lži.

Anti-J/jste P/prázdný, a proto Dobro v/z P/přítomnosti Ne-po-Z/znáváte.

Jana, 12.7.2022

-

Ustanovení § 86 občanského zákoníku stanoví: „Nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat takové či jiné záznamy pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou, nebo takové záznamy o jeho soukromém životě šířit. Ve stejném rozsahu jsou chráněny i soukromé písemnosti osobní povahy.“

Mgr. Tomáš Kubíček

koncipient, Plavec & Partners

výběr z:

https://www.pravniprostor.cz/clanky/obcanske-pravo/zakonnost-porizeni-tajneho-audiozaznamu-v-pravnich-vztazich#link-note-1

Dle judikatury Ústavního soudu je za běžných okolností svévolné nahrávání soukromých rozhovorů bez vědomí jejich účastníků hrubým zásahem do jejich soukromí. Takovýto postup s rysy záludnosti je ve velké většině případů morálně i právně zcela nepřijatelný, zejména, je-li veden záměr nahrávanou osobu poškodit.

Konkrétně:

89/2012 Sb.

ZÁKON

ze dne 3. února 2012

občanský zákoník

ve znění zákonů č. 460/2016 Sb., č. 303/2017 Sb., č. 111/2018 Sb., č. 171/2018 Sb., č. 33/2020 Sb., č. 163/2020 Sb. a č. 192/2021 Sb.

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

ČÁST PRVNÍ

Obecná část

HLAVA I

Předmět úpravy a její základní zásady

DÍL 1

Soukromé právo

§ 1

(1) Ustanovení právního řádu upravující vzájemná práva a povinnosti osob vytvářejí ve svém souhrnu soukromé právo. Uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného.

(2) Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

§ 2

(1) Každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit.

(2) Zákonnému ustanovení nelze přikládat jiný význam, než jaký plyne z vlastního smyslu slov v jejich vzájemné souvislosti a z jasného úmyslu zákonodárce; nikdo se však nesmí dovolávat slov právního předpisu proti jeho smyslu.

(3) Výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

§ 3

(1) Soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým.

(2) Soukromé právo spočívá zejména na zásadách, že

a) každý má právo na ochranu svého života a zdraví, jakož i svobody, cti, důstojnosti a soukromí,

b) rodina, rodičovství a manželství požívají zvláštní zákonné ochrany,

c) nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých,

d) daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny,

e) vlastnické právo je chráněno zákonem a jen zákon může stanovit, jak vlastnické právo vzniká a zaniká, a

f) nikomu nelze odepřít, co mu po právu náleží.

(3) Soukromé právo vyvěrá také z dalších obecně uznaných zásad spravedlnosti a práva.

§ 4

(1) Má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.

(2) Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé. To platí obdobně, pokud právní řád spojuje určitý následek s existencí pochybnosti.

§ 5

(1) Kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži.

(2) Proti vůli dotčené strany nelze zpochybnit povahu nebo platnost právního jednání jen proto, že jednal ten, kdo nemá ke své činnosti potřebné oprávnění, nebo komu je činnost zakázána.

§ 6

(1) Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.

(2) Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

§ 8

Zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

DÍL 2

Fyzické osoby

ODDÍL 1

Obecná ustanovení

§ 23

Člověk má právní osobnost od narození až do smrti.

§ 24

Každý člověk odpovídá za své jednání, je-li s to posoudit je a ovládnout. Kdo se vlastní vinou přivede do stavu, v němž by jinak za své jednání odpovědný nebyl, odpovídá za jednání v tomto stavu učiněná.

ODDÍL 5

Jméno a bydliště člověka

Jméno člověka a jeho ochrana

§ 77

(1) Jméno člověka je jeho osobní jméno a příjmení, popřípadě jeho další jména a rodné příjmení, která mu podle zákona náležejí. Každý člověk má právo užívat své jméno v právním styku, stejně jako právo na ochranu svého jména a na úctu k němu.

(2) Člověk, který v právním styku užívá jiné jméno než své vlastní, nese následky omylů a újem z toho vzniklých.

§ 78

(1) Člověk, který byl dotčen zpochybněním svého práva ke jménu nebo který utrpěl újmu pro neoprávněný zásah do tohoto práva, zejména neoprávněným užitím jména, se může domáhat, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

(2) Je-li dotčený nepřítomen, nebo je-li nezvěstný, nesvéprávný či nemůže-li z jiné příčiny uplatnit právo na ochranu svého jména sám, může je uplatnit jeho manžel, potomek, předek nebo partner, ledaže dotčený, ač svéprávný, dal výslovně najevo, že si to nepřeje.

(3) Týká-li se neoprávněný zásah příjmení a je-li pro to důvod spočívající v důležitém zájmu na ochraně rodiny, může se ochrany domáhat samostatně manžel nebo jiná osoba dotčenému blízká, byť do jejich práva ke jménu přímo zasaženo nebylo.

§ 79

Pseudonym

(1) Člověk může pro určitý obor své činnosti nebo i pro soukromý styk vůbec přijmout pseudonym. Právní jednání pod pseudonymem není na újmu platnosti, je-li zřejmé, kdo jednal, a nemůže-li druhá strana mít pochybnost o osobě jednajícího.

(2) Vejde-li pseudonym ve známost, požívá stejné ochrany jako jméno.

§ 80

Bydliště

(1) Člověk má bydliště v místě, kde se zdržuje s úmyslem žít tam s výhradou změny okolností trvale; takový úmysl může vyplývat z jeho prohlášení nebo z okolností případu. Uvádí-li člověk jako své bydliště jiné místo než své skutečné bydliště, může se každý dovolat i jeho skutečného bydliště. Proti tomu, kdo se v dobré víře dovolá uvedeného místa, nemůže člověk namítat, že má své skutečné bydliště v jiném místě.

(2) Nemá-li člověk bydliště, považuje se za ně místo, kde žije. Nelze-li takové místo zjistit, anebo lze-li je zjistit jen s neúměrnými obtížemi, považuje se za bydliště člověka místo, kde má majetek, popřípadě místo, kde měl bydliště naposledy.

ODDÍL 6

Osobnost člověka

PODODDÍL 1

Obecná ustanovení

§ 81

(1) Chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.

(2) Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

§ 82

(1) Člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

(2) Po smrti člověka se může ochrany jeho osobnosti domáhat kterákoli z osob jemu blízkých.

§ 83

(1) Souvisí-li neoprávněný zásah do osobnosti člověka s jeho činností v právnické osobě, může právo na ochranu jeho osobnosti uplatnit i tato právnická osoba; za jeho života však jen jeho jménem a s jeho souhlasem. Není-li člověk schopen projevit vůli pro nepřítomnost nebo pro neschopnost úsudku, není souhlasu třeba.

(2) Po smrti člověka se právnická osoba může domáhat, aby od neoprávněného zásahu bylo upuštěno a aby byly odstraněny jeho následky.

PODODDÍL 2

Podoba a soukromí

§ 84

Zachytit jakýmkoli způsobem podobu člověka tak, aby podle zobrazení bylo možné určit jeho totožnost, je možné jen s jeho svolením.

§ 85

(1) Rozšiřovat podobu člověka je možné jen s jeho svolením.

(2) Svolí-li někdo k zobrazení své podoby za okolností, z nichž je zřejmé, že bude šířeno, platí, že svoluje i k jeho rozmnožování a rozšiřování obvyklým způsobem, jak je mohl vzhledem k okolnostem rozumně předpokládat.

(moje poznámka: takové jednání jsem výslovně opakovaně dlouhodobě odsuzovala a dosud trvám na mém zásadním nesouhlasu s jakýmkoliv rozmnožováním a šířením informací za mými zády)

§ 86

Nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat takové či jiné záznamy pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou, nebo takové záznamy o jeho soukromém životě šířit. Ve stejném rozsahu jsou chráněny i soukromé písemnosti osobní povahy.

§ 87

(1) Kdo svolil k použití písemnosti osobní povahy, podobizny nebo zvukového či obrazového záznamu týkajícího se člověka nebo jeho projevů osobní povahy, může svolení odvolat, třebaže je udělil na určitou dobu.

(2) Bylo-li svolení udělené na určitou dobu odvoláno, aniž to odůvodňuje podstatná změna okolností nebo jiný rozumný důvod, nahradí odvolávající škodu z toho vzniklou osobě, které svolení udělil.

§ 88

(1) Svolení není třeba, pokud se podobizna nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob.

(moje poznámka: nestalo se)

(2) Svolení není třeba ani v případě, když se podobizna, písemnost osobní povahy nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí na základě zákona k úřednímu účelu nebo v případě, že někdo veřejně vystoupí v záležitosti veřejného zájmu.

(moje poznámka: nestalo se s výjimkou zveřejněných obsahů mých web stránek)

§ 89

Podobizna nebo zvukový či obrazový záznam se mohou bez svolení člověka také pořídit nebo použít přiměřeným způsobem též k vědeckému nebo uměleckému účelu a pro tiskové, rozhlasové, televizní nebo obdobné zpravodajství.

(Moje poznámka: je třeba zdůvodnit, proč v mém případě podle vašich vyjádření považujete vaše šmírování mne za "vědecké zkoumání v obecném zájmu", když tvrdíte a jednáte v tom smyslu, že moje osoba jako celek je pochybná. Z toho plyne, že zkoumání mojí osoby není na místě, protože zkoumání pochybného objektu by bylo nevědecké a neoprávněné, předmětně neúčelné a zavádějící, bylo by to marnění sil a prostředků i vůči tomu, kdo vše financuje a věcně i jmenně zajišťuje - zde biskupství, a to včetně zaměstnavatele "zkoumajících", protože takovým přístupem v tomto případě vzniká vážné poškození zájmů profesionality a duchovní podstaty duchovních povolání, na které se spolčenci odvolávají.)

§ 90

Zákonný důvod k zásahu do soukromí jiného nebo k použití jeho podobizny, písemnosti osobní povahy nebo zvukového či obrazového záznamu nesmí být využit nepřiměřeným způsobem v rozporu s oprávněnými zájmy člověka.

(moje poznámka: včetně pořizování např. audio záznamů mých neveřejných vyjádření vč. obsahů svátostí smíření, komunikace se zdravotníky, ..., a manipulací jimi, což trvale, s velkým nasazením a organizovaně ve zločinném spolčení odmítáte a vědomě svobodně porušujete)

PODODDÍL 3

Právo na duševní a tělesnou integritu

§ 91

Člověk je nedotknutelný.

§ 92

(1) Lidské tělo je pod právní ochranou i po smrti člověka. Naložit s lidskými pozůstatky a s lidskými ostatky způsobem pro zemřelého nedůstojným se zakazuje.

(2) Nejsou-li lidské ostatky uloženy na veřejném pohřebišti, má na jejich vydání právo osoba, kterou člověk před svou smrtí výslovně určil; jinak postupně jeho manžel, dítě nebo rodič, a není-li žádný z nich nebo odmítnou-li ostatky převzít, převezme je jeho dědic.

Zásah do integrity

§ 93

(1) Mimo případ stanovený zákonem nesmí nikdo zasáhnout do integrity jiného člověka bez jeho souhlasu uděleného s vědomím o povaze zásahu a o jeho možných následcích. Souhlasí-li někdo, aby mu byla způsobena závažná újma, nepřihlíží se k tomu; to neplatí, je-li zásah podle všech okolností nutný v zájmu života nebo zdraví dotčeného.

(2) Zákonný zástupce může udělit souhlas k zásahu do integrity zastoupeného, je-li to k přímému prospěchu osoby, která není schopna dát souhlas sama.

§ 94

(1) Kdo chce provést na jiném člověku zákrok, vysvětlí mu srozumitelně povahu tohoto zákroku. Vysvětlení je řádně podáno, lze-li rozumně předpokládat, že druhá strana pochopila způsob a účel zákroku včetně očekávaných následků i možných nebezpečí pro své zdraví, jakož i to, zda přichází v úvahu případně i jiný postup.

(moje poznámka: při hospitalizaci na jaře 2008 primář neurologie velmi silně, denně a i skrze další zdravotníky i spolčence naléhal, abych dala souhlas s operací, jejíž důvodnost, smysl, průběh, rizika, ... mi trvale odmítal oznámit, a tudíž i vysvětlit, a když jsem se informací o tom opakovaně dožadovala, vždy mi jen bylo oznámeno, že těsně před vjezdem na operační sál, tj. několik minut před operací, mi bude dán k podpisu informovaný souhlas, který prý ani nemusím číst, prý jde jen o formalitu. Po mých otázkách na jiné lékaře téhož oddělení mi bylo řečeno, ať si pro papír informovaného souhlasu dojdu na chirurgii. Tam mne odmítli s tím, že mi jej musí vydat na oddělení, kde se operace provede. Zde mi informovaný souhlas odmítli dát i jen k nahlédnutí, dokud nebudu ležet na posteli u dveří na operační sál. A mnoho dalších takových věcí.)

(2) Uděluje-li souhlas za jiného jeho zákonný zástupce, podá se vysvětlení i tomu, kdo má být zákroku podroben, je-li schopen úsudku, způsobem přiměřeným schopnosti dotčeného vysvětlení pochopit.

§ 95

Nezletilý, který není plně svéprávný, může v obvyklých záležitostech udělit souhlas k zákroku na svém těle také sám, je-li to přiměřené rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku a jedná-li se o zákrok nezanechávající trvalé nebo závažné následky.

§ 96

(1) Souhlas k zásahu do integrity člověka vyžaduje písemnou formu, má-li být oddělena část těla, která se již neobnoví.

(2) Písemnou formu vyžaduje i souhlas k

a) lékařskému pokusu na člověku

(Moje poznámka: při hospitalizaci bylo primářem nařízeno mnoho vyšetření a úkonů, jejichž důvodnost neoznámil, nevysvětlil, z pozice moci primáře vůči na jeho rozhodnutích závislému pacientovi nařídil. Praktická lékařka později zhodnotila celek jako důkladné předoperační vyšetření - poté, co jsem jí odevzdala lékařskou zprávu z hospitalizace. Součástí bylo i psychiatrické a psychologické vyšetření, přičemž mne nařizující primář neinformoval, že s ním nemusím souhlasit. Věděla jsem, že to není moje povinnost, ale šla jsem na něj, aby bylo lékařsky a na primářově oddělení oficiálně zadokumentováno zneužití medikace, kterou mi nařídil, a která mi způsobila vážné újmy na zdraví až na hranici úplného vyčerpání organismu. Na záznamu těchto vyšetření jsem jasně uvedla silné předávkování medikací nařízené primářem, a to souborem mnoha vzájemně protichůdných léků v extrémních množstvích, což psychiatrička dezinterpretovala jako "důkaz mojí nespecifické poruchy osobnosti". Taková "diagnóza" se zpravidla dává jen ve dvou případech: buď jde o neschopného diagnostika, nebo jde o všehoschopného diagnostika podlézajícího jemu nadřazené moci.

To vše podpořeno šikanou zdravotními sestrami podlézajícími primářovi, zejm. pletichářkou. Konkrétní léky a jejich množství jsem zapisovala do Záznamů, ve kterých je možné je dohledat - o názvy a množství tabletek a infuzí jsem vždy sestru požádala hned, jak mi je donesla. To vše se dělo při vědomí a za účasti mnoha spolčenců z řad kněží, řeholníků a osob kolem nich, kteří měli o situaci informace od lékařů (plná moc při hospitalizaci, chtěla jsem, aby se za činy a skutky vůči mně odpovídali přímo Bohu a tak jednali s kněžskou odpovědností) i z návštěv kvůli zpovědím, protože jsem neustále očekávala rychlý konec života. Dokladem je mj. i telefonát O. Romualda Štěpána Roba OP krátce po mém propuštění z nemocnice v době, kdy jsem byla fyzicky na dně a primář rozhodl, že odpovědnost za můj zdravotní stav nesmí nést on a jeho primariát, a proto je nezbytné ihned ukončit hospitalizaci a poslat mne domů. O. Romuald Š. Rob OP, aniž bych s ním byla v kontaktu, mi zavolal na mobil a ptal se, jak na tom jsem. Od koho měl informace? Odkud? Od donašečky Yvony současně jemu, O. Jordánu Vinklárkovi OP, P. J. Čunkovi SJ, která se tvářila jako moje kamarádka a chodila za mnou do nemocnice?)

, nebo

b) zákroku, který zdravotní stav člověka nevyžaduje; to neplatí, jedná-li se o kosmetické zákroky nezanechávající trvalé nebo závažné následky.

§ 97

(1) Udělený souhlas může být odvolán v jakékoli formě, i když se pro udělení souhlasu vyžaduje písemná forma.

(2) Nevyžaduje-li se pro souhlas písemná forma, má se za to, že byl udělen. Při nejistotě, zda byl souhlas odvolán v jiné než písemné formě, se má za to, že k odvolání nedošlo.

§ 98

(1) Nemůže-li člověk udělit souhlas pro neschopnost projevit vůli, byť jen přechodnou, a nemá-li zákonného zástupce, vyžaduje se souhlas přítomného manžela, rodiče, nebo jiné osoby blízké. Není-li přítomna žádná z těchto osob, vyžaduje se souhlas manžela, a není-li, souhlas rodiče, popřípadě jiné osoby blízké, pokud je lze bez obtíží zjistit a zastihnout a pokud je zřejmé, že nehrozí nebezpečí z prodlení. Není-li možné získat souhlas žádným z výše uvedených způsobů, může souhlas udělit jiná přítomná osoba, která o dotčenou osobu osvědčí mimořádný zájem.

(2) Při zákroku i při udělení souhlasu se vezme zřetel na dříve vyslovená známá přání člověka, do jehož integrity má být zasaženo.

§ 99

Je-li život člověka v náhlém a patrném nebezpečí a nelze-li souhlas ve stavu nouze získat ani v jiné než stanovené formě, lze okamžitě zakročit, pokud to je ve prospěch zdraví dotčené osoby nezbytné.

(Moje poznámka: o tom, co je a není v mém zájmu, se při mojí hospitalizaci z lékařského pokoje ozýval křik lékařů hádajících se s primářem, bylo snadno rozumět. Mnoho spolčenců, k nimž patřil i místní zdravotnický personál, informace o mém zdraví překrucovalo, překrucuje, často šíří pouze osobní a sdílené domněnky = "drby". Ty vydává za fakta.)

§ 100

(1) Má-li být zasaženo do integrity nezletilého, který dovršil čtrnáct let, nenabyl plné svéprávnosti a který zákroku vážně odporuje, třebaže zákonný zástupce se zákrokem souhlasí, nelze zákrok provést bez souhlasu soudu. To platí i v případě provedení zákroku na zletilé osobě, která není plně svéprávná.

(2) Nesouhlasí-li zákonný zástupce se zásahem do integrity osoby uvedené v

odstavci 1

, ač si jej tato osoba přeje, lze zákrok provést na její návrh nebo na návrh osoby jí blízké jen se souhlasem soudu.

§ 101

Má-li být zasaženo do integrity člověka neschopného úsudku způsobem zanechávajícím trvalé, neodvratitelné a vážné následky nebo způsobem spojeným s vážným nebezpečím pro jeho život nebo zdraví, lze zákrok provést jen s přivolením soudu. Tím není dotčeno ustanovení

§ 99

.

§ 102

Soud přivolí k zákroku podle

§ 100

nebo

101

, je-li dotčené osobě podle rozumného uvážení k prospěchu, po jejím zhlédnutí a s plným uznáváním její osobnosti.

§ 103

Bylo-li zasaženo do integrity člověka, který byl ve stavu, kdy nemohl posoudit, co se s ním děje, a nedal-li sám k zákroku souhlas, musí mu být, jakmile to jeho stav dovolí, vysvětleno způsobem, kterému bude schopen porozumět, jaký zákrok byl na něm proveden, a musí být poučen o jeho možných následcích i o riziku neprovedení zákroku.

Jana, 11.7.2022

-

Brzy B/bude vyS/svědčení.

Jana, 24.6.2022

-

M/měla J/jsem intenzivní v-(i)D/dění.

Šlo o to, abych nepouštěla domů nikoho, kdo se tváří jako nestranný pomocník, jako člověk, který "jen dělá svoji práci". Pokud bych nově příchozího pustila do svého soukromí, postaral by se, abych neměla možnost mu (a nejen jemu) zabránit provést značné škody a ztráty nejen na mém majetku.

Jinými slovy: nepočítejte s tím, že bych kohokoliv z vás pozvala do svého soukromí. To se nestane.

Jana, 12.6.2022

-

Tak si to shrňme:

U/učitel Církve (= Svátostný kněz) odmítá U/učit laika (M/mne, Zuzanu), a to dlouhodobě již 14 let.

Od laika naopak tento U/učitel Církve očekává, že bude Svátostného kněze U/učit, protože tento laik má inF/formace, K/které J/jsou pro něj náročné na zvládnutí.

Nabízí se otázka: jak může mít Zuzana teologické in-F/formace, s J/jejichž poCH/chopením má kněz potíže, když je kvůli neU/učení U/učitele inF/formacemi nedotčená?

Jestliže i přesto tyto inF/formace Zuzana M/má, a kněz J/je uZ/znává a CH/chce S/se naU/učit, jak řeší dilema o P/původu poZ/znání T/těchto S/slov, když U/učitelem Církve neU/učený laik J/jich z principu věci sám ze sebe není schopen ani poZ/znat, ani J/je po-CH/chopit?

Odkud T/tyto Vámi uZ/znané in-F/formace M/mám, ne-li z Ducha Svatého?

Odkud J/je po-Z/znání: z T/temnoty L/lží, nebo z P/pravdy? Z Nebe, nebo od lidí?

J/je-li po-Z/znání z Pravdy, J/je i P/pravdivé?

J/je Možné, aby B/bylo v Pravdě S/slovo u laika ze světa (tj. aby bylo v Pravdě S/slovo VyHnané), nebo J/je v Pravdě J/jmennost (J/jménem Obrazu Boha ze J/jména Vtěleného ze Jména) výlučným Darem Ducha Jmenného z Ráje?

Dává Duch Svatý polovičaté (bez Boha) poznání věcí, což v důsledku ruší v-z-T/tah s Bohem, takové bezbožné poznání je zavádějící, nebo Duch Svatý Dává Plnost Z/znání podle Své Vůle?

Jestliže uZ/znáváte, že u M/mne Je S/slovo, proč odmítáte při-Z/znat, že J/jsem z Vůle Pravdy J/jmennou Pravdou poVolané Vtěleného Vítězného S/slovo Jany, J/jediné a nerozdílné lidství Vtěleného Vítězného z K/kříže?

Buď coby Svátostný kněz chcete být vyučen od laika Zuzany, kterou coby U/učitel Církve odmítáte U/učit o Bohu, čímž mimoděk uZ/znáváte a nepřiznáváte Pravou J/jmennost Jany, čímž jste v situaci ne nepodobné situaci rozumově informovaného a zároveň na srdce slepého autisty,

nebo

situaci velmi D/dobře R/rozumíte a snažíte se kličkovat, abyste provokacemi a sledováním zpoza rohu v "bezpečném" závětří získal, co chcete, a přitom "si nezadal".

Ducha Svatého neoklamete.

Vy teď máte na výběr jen 2 D/dobré M/možnosti:

- buď začnete laika Zuzanu U/učit o Bohu T/tak, J/jak Církev naŘ/řizuje,

- nebo podle nevyřčeného uZ/znání Pravdivosti S/slova Jany také Pravou J/jmennost Jany přiZ/znáte veřejně J/jednoZ/značně naH/hlas, a T/tak B/budete v Pravdě Ž/žít.

UJ/jasněte S/si, K/kdo J/je v Duchu Svatém, K/kdo ke Svátostem přiS/stupuje oP/právněně, K/komu Je v Pravdě odPuštěno,

a kdo očekává Boží vděk za svoje vlastní teologické výkony, pokouší Boha nucením ke zJevení Se Slova L/lháři, který posoudí, zda Bůh smí Být Bohem.

A B/buďte důS/sledný a rozH/hodný.

Jana, 10.6.2022

-

Sami se spolčujete, abyste lhali a škodili,

a nepoznáte rozdíl mezi pravdou a lží?

To už nepoznáváte ani sami sebe, své vlastní hříchy?

Jak můžete Ž/žít ve s-M/míru, když se Vám vzteky vaří krev v žilách?

Jestli s vědomím vlastní kriminality v účelových spolčeních a při znalosti své až zuřivosti nepoznáváte ani vlastní lži, jste skrz naskrz prolhaný, a proto všechno, jak si vykládáte sebe i svět, je mimo realitu, protože měřítkem reality je pro Vás Vaše násilnictví a nerozhodnost.

Vzhledem k Vašemu kněžskému S/svěcení, K/které tím bojkotujete, pro Vás není na-D/děje: naD/děje J/je Boží Vůle v K/krocích (Vtělená L/láska Sama) a Vy nenávidíte po-S/stupnost (= nenávidíte C/cestu Církve ve Svátostech) a chcete všechno hned. Nenávidíte Autora a prosazujete svoji vlastní autoritu, zakládáte si na ní. Nenávidíte vyK/koupení, protože kdybyste S/skute(k)čně B/byl ve Stavu Milosti, po-Z/znal byste Boží D/dílo.

Vy ale, i když vidíte, že M/moje C/cesty nejsou metodami Vašimi, že M/moje S/slova nejsou slovy Vašimi, stejně odmítáte u-Z/znat a při-Z/znat, že ten, kdo není jako spolčenecký kriminálník, ten, koho spolčenečtí kriminálníci nenávidí, nemá zálibnost ve Vašich metodách a myšlenkách.

Můžete M/mne soudit, pokud chcete, za moje slova a skutky hříchů, které vy-Z/znávám u zpovědí. Jak ale víte, co Ř/říkám u zpovědi, když tam je se M/mnou jen jeden kněz?

Další z Vašich L/lživých dezinformací: hraji si na Svatou.

Máte pocit, že na Ž/životním stylu Jany společensky/politicky/finančně profituji? Odkdy je Vámi zničené M/moje zdraví a kvůli tomu i invalidní důchod se všemi svými projevy a důsledky (ztráta profesní kvalifikace, ztráta zdravotní způsobilosti k pro mne i podřadnému profesnímu uplatnění, ztráta dřívějšího finančního zajištění, ztráta sil a společenské způsobilosti k politické činnosti, ...). Předstíráte, že "za svoje zdravotní potíže, pokud vůbec nějaké mám, si může jen a jen sama, a nic dalšího mi není", a přitom z pozice duchovní autority mluvíte o významu vztahů mezi duchem, duší a tělem člověka v Kristu. M/mne tedy degradujete na ne-člověka, jehož tělesné potíže nemají žádnou souvislost s duší, duše je podivná a duch je zlý.

Je namístě, abyste buď otevřeně řekli, že učení o Bohočlověku v Trojici je jen snůška vzájemně nesouvisejících jednotlivostí, že duše Krista je nesrozumitelná, Kristův Duch je kdo ví, jaký, nebo abyste o Obraznosti Kristu M/mluvili, ne žvanili.

Kdybyste Z/znali S/slovo, K/které U/učíte, nebyli byste v po-CH/chybnostech. Pochybnosti sv. apoštola Tomáše byly z neznalosti výP/povědí z Ducha Svatého, neboť Letnice ještě nenaStaly, při S/setkání S/se Vtěleným Vzkříšeným sv. apoštol Tomáš ihned CH/chválil Boha, což ve S/společenství Dvanácti Z/znamenalo S/sílu důraznosti S/svědčeného S/slova a I/intenzivní V/víry. Sv. apoštol Tomáš J/je symbolem I/intenzivní odD/danosti zJevenému S/slovu ze Slova, J/jeho předletničtí pochybování o S/slovech S/společníků B/bylo Kristovou Vůlí k přeS/svědčivému Š/šíření S/slova apoštoly z P/přítomnosti. Vy se z pozice Svátostného kněžství odvoláváte na dogmata, K/která S/svědčí o Kristu, ke K/kterému ale přistupujete roztříštěně výčtem jednotlivostí a s arogantní sebejistotou - bez Ducha Svatého nelze M/mluvit z Ducha Svatého. Mluvíte o dogmatech fixačně abstraktně (ulpíváním na minulosti), a dogmata V/víry J/jsou P/přítomná. A proto dogmata fixačně (tj. i křečovitě) dezinterpretujete, dogmata podle Vaší vlastní vůle S/svědčí proti Vám.

Tím, že se neznáte k P/pravdě v K/krocích (plané snění a sebejistá povrchnost nejsou zbožnost), Ne-po-Z/znáváte z P/pravdy, čímž svědčíte sami o sobě, že Vás S/slovo nezajímá. Tím, že popíráte všechno, co nefunguje podle Vašich představ, odmítáte D/dílo Ducha Svatého. Tak se chovají neznabozi.

Marně se snažíte rozjímat, když přitom odmítáte pře-K/kročit svůj stín: beze S/světla jste ze světa stínů a pozemských zdánlivostí.

Fyzikové chápou a interpretují temnou hmotu a temnou energii podle zákonů poznatelnosti a interpretace pozorovatelné hmoty a energie. Jenže oni alespoň připouštějí, že se mohou mýlit, a jsou otevření k účasti na vědeckém zkoumání toho, čemu dosavadními postupy nerozumí.

Vy se tváříte, že rozumíte všemu, všechno víte, všude jste byli, a o tom, kde jste nebyli, raději řeknete, že to neexistuje, protože Vy máte dokonalou znalost Písma a Tradice, a tudíž o tom, co říkáte, se nediskutuje. Písmo a Tradice Pravé J/jsou, ale svoje vlastní interpretace zaměňujete za P/pravdu, a proto se sami stavíte měřítkem P/pravdy, čímž soudíte Krista. Z pozice Svátostného kněžství.

Svět přiznává, že ze svých vlastních sil vědy má jen omezené a omylné poznání, ale spolčenečtí Svátostní kněží žijí v nevývratném přesvědčení o své vlastní pravdě, kterou vydávají za Slovo Boží.

Jste světu pro smích, P/pravdě pro ostudu.

Svět Vaše slova považuje za pohádky, Vás svět považuje za kulisu nedůvěryhodnosti. A Pravda od Vás odvrací S/svoji T/tvář.

Mýlíte se, když si stále, i přes všechna M/moje varování, myslíte, že se Soud před Bohem bude odehrávat podle světských soudních pravidel a předpisů, případně, že Vy jako "odborník na Krista, Svatost, mučednictví" máte bianco šek dělat si, co se Vám zachce, a Bůh Vám to posvětí ve stylu laskavost za laskavost, ruka ruku myje. Myslíte, že si Boha koupíte/ovládnete?

J/jak J/jsem Vás mnohokrát u-po-Z/zorňovala, Boží Soud J/je podle vlivu (dopadů a efektů) V/voleb mezi Dobrem a Z/zlem Z/zpoV/vídajícího S/se před Nebem a před světem vůči veškerenstvu. Tj. podle toho, J/jakou (Kristovi P/podobnou), nebo jakou (Kristovi Ne-P/podobnou, znetvořenou) M/moc M/měl Ž/život S/souzeného na J/jeho okolí, tj. v N/násobností z-Mocnění. Nikoliv součtem podle toho, co je možné světsky prokázat, za co kdo světsky odpovídá x neodpovídá, ale podle T/toho, Jakou M/moc člověk v čase Z/znal a uŽ/žil, nebo Proti-Z/znal a z-Ne-u-Ž/žil.

Ž/život v/z Moci J/je Mocný, a proto každý Ne-do-S/statek vůči naP/plnění Daných Darů Ducha Svatého je sebeusvědčením z Bez-Moci k Ž/životu, tj. z Ne-S/s-CH/chopnosti (= tj. z Protivenství vůči S/společenství Církve v J/jejím Milosrdenství).

Každému B/bude při-Dáno, co zbývá doP/plnit do P/počtu k J/jeho S/s-P/plnění poVolání. D/dobrým Bude doPlnění Kristem (= P/plností Dobra) ke V/vstupu do P/plnosti, Z/zlí podle své vlastní Z/zloby obrátí doP/plněné Dané Dobro proti sobě, čímž naplní míru své Z/zloby, což je závistivě rozlítí, do své K/konečnosti vstoupí podle své poslední volby - i ve své poslední chvíli vzpurně záviděli a chtěli mít Kristovu Moc pro sebe a svoje vlastní panování, poK/koru odmítli = odmítli se S/s-K/klonit před Dobrým.

Spolčenci z řad zaS/svěcených osob, kteří opovážlivě spoléhají na S/své S/svěcení, působí, že Svatí od nich odvracejí S/svoje T/tváře. Tím spolčenci, kteří ze všeho nejvíce spoléhají na to, že jim před lidmi není možné nic dokázat, protože se navzájem ve velkém kryjí, budou zděšení, jak dooP/pravdy vypadají před S/společenstvím Svatých. Před T/těmi, K/kteří v-iD/dí (J/jsou v Dění) do S/srdcí. A B/budou to P/právě, neboť Věčně Svatí z řad zaS/svěcených O/osob v Nebi, na K/které se spolčenci tolik odvolávají a spoléhají, K/kdo Ř/řekne, že spolčenectví není důvodem ke V/vstupu do S/společenství Svatých, že S/svěcení není světská zásluha.

Než při-J/jde Soud nad světem, každý člověk B/bude S/stát před Bohem S/sám za S/sebe, bez světsky krytých zad, a S/světlo Bude V/všudyP/přítomné - Bůh B/bude ve zJeveném Nebi Všechno ve V/všem.

Z/zní Vám to jako S/slib, nebo jako výhrůžka?

Jana, 9.6.2022

-

Buď požádejte o zbavení Svátostného kněžství,

nebo Ž/žijte Písmo a Tradici.

K typovému rozlišení dobra a zla je tu Písmo a Tradice.

Katolický kněz obvykle zná Písmo a Tradici.

Alespoň průměrně chytrý člověk dokáže spárovat typovou situaci se situací aktuální praxe.

Každý katolický kněz absolvoval vysokou školu, což předpokládá nadprůměrné kombinační schopnosti.

Pokud se někdo z katolických kněží i 2000 let po prvních Letnicích ohání odkazy na z kontextu vytržené novozákonní texty o rozlišení mezi pravdou a lží až na konci věků, kdy B/bude vše zJeveno, buď nedokáže nebo nechce aplikovat svoje odborné znalosti v aktuální praxi (nedělá svoji práci ani jako světské zaměstnání, protože nevykonává předmětnou činnost, pouze činnost předstírá, často vnějškovou povrchní hyperaktivitou), tj. z vlastní vůle záměrně trvale není (Proti-J/je) v Duchu Svatém.

Sám sebe tím usvědčuje z bezbožnosti - vždyť zbožného Z/zlý jazyk neovládne a T/ten, K/komu Duch Svatý sVěřil kněžské S/svěcení, J/je povinen J/jemu Danou Svátost naP/plňovat v každodenní praxi = J/je povinen Ž/žít.

Katolický kněz, který nedokáže/nechce B/být zbožný v Duchu Svatém, z vlastní vůle svobodně vědomě Proti-naP/plňuje Vůli Boha v Trojici.

PoCH/chopitelně, že P/pravda ve světě a L/lži ze světa B/budou odhaleny na konci věků, Písmo nemůže být zrušeno.

Stejně jako ve SZ nebylo možné P/platně akcentovat předpisy a zároveň ignorovat proroky. NZ jasně Ř/říká, že v A/aktualizacích a podrobně naP/plňuje SZ, přičemž SZ tím nijak nenarušuje ani neruší. Katoličtí kněží mluví o prorockém úřadě Církve (společenství všech katolíků, všech pokřtěných v Duchu Svatém), i když velmi neradi, obecný prorocký úřad Církve chápou často jako útok na jejich klerikalismus, jako ohrožení vlastní moci ve světské organizaci, jak Církev interpretují. S/společenství Církve interpretují podle norem jejich spolčenectví, Duch Svatý v Církvi jim není po chuti. M/mluvícího "drzouna" se snaží umlčet.

Katolický kněz, který si nedokáže/nechce dát dohromady alespoň předpisy SZ, SZ proroky, Horské K/kázání, evangelia a zJevení sv. Jana, intelektuálně/povahově nesplňuje ani základní předpoklady k přiJ/jetí kněžského Svěcení.

Otázka odpovědnosti jednotlivce v Církevní hierarchii je až sekundární, patří do rozlišení na konci věků, odkazování se výlučně na konec věků je důkazem alibismu s cílem zbavit se konkrétní osobní odpovědnosti před Bohem, lidmi, tvorstvem.

Otázka odpovědnosti každého katolíka individuálně je jeho každodenní povinností.

Obstrukce, alibismus, vyčkávání, "až jak to celé dopadne" jako výmluva k zakrytí duchovní lenosti a svatouškovství s následným prohlašováním "jsem svědek, já byl u toho", vychytralost, bojkot Svátostnosti, ... jsou sebeusvědčujícími důkazy zálibnosti v polovičatostech, v zabíjení proJevů Vůle Ducha Svatého spolčeneckými katolickými knězi.

Jste katoličtí kněží, kteří ve spolčení, dlouhodobě, záměrně, z vlastního rozhodnutí a zálibnosti bojují Proti (Duchu Svatému) P/pravdě v Trojici = Proti Moci Dechu člověka = Proti vyKoupení a Proti vyKoupeným.

Jste katoličtí kněží v nenávisti vůči Duchu Svatému, snažíte se uhasit P/plamennou Ř/řeč, protože ze S/světla je na tmu vidět - a spolčenci žijí na oko.

Tak, J/jak B/bylo v-i-D/dět T/tělo M/muže ze S/světla na K/kříži, když vše kolem zakryla tma. J/jak J/jsem již před 16 lety zaZ/znamenala v T/textech a nákresu situace a rozhovoru v-i-D/dění uK/křižování, kdy J/jsem "stála" ve vzduchu nad zemí tváří ve tvář M/muži ze S/světla na K/kříži (S/světlo zformované do těla muže od pasu nahoru v pozici ukřižování s prsty na rukou a zápěstími dolů, kdy ve tmě nebyl vidět ani kříž, druhý den muž sklonil hlavu dolů, dlouhé vlasy spadly na hrudník, ruce se vzepjaly, spadly a zlatá holubice odlétala po diagonále doprava nahoru). V rozhovoru J/jsme S/se ozvučenými S/slovy nezdržovali, V/vše S/se S/stalo Tak, Jak situace v P/plnosti kontextu B/byla. NeB/byla M/mi zJevena B/bolest z R/ran, B/byla M/mi zJevena "jen" v-Z/záJ/jemnost.

Ve vzduchu J/jsem stála pevněji než kdokoliv stál pod námi na zemi, i když to oni na zemi pod námi byli skálopevně přesvědčení o své pravdě a spravedlnosti, na M/muže ze S/světla se dívali jako na divadle, jako na kejklíře, který umí udělat senzaci a nevšedně pobavit. V/věrní pod K/křížem M/mi nebyli uK/kázáni. V-i-D/dění S/se D/dělo "na pokračování" ve dvou částech ve dvou po sobě jdoucích dnech, což M/mělo D/děj proŽ/žitkově zI/intenzivnit - podobně jako M/má postupné těsně po sobě jdoucí S/setkání s jednovaječnými dvojčaty z Dvanácti zeS/sílit důraznost V/vlivu zJevení Daného člověku. S/síla jednovaječných dvojčat ze Dvanácti J/je v důraznosti, v maximalizaci I/intenzity proŽ/žitku sD/díleného až do krajnosti, B/bytostně. L/láskyP/plnost dvojčat ze Dvanácti nemá hranice, J/jejich Moc Je nepominutelná a velmi O/osobní, zaJ/jišťující, v Plnosti P/péče.

Žádný div, že nepoznáváte I/identitu poVolané duše v Dechu Letnic v Církvi.

Buď Ž/žijte Písmo a Tradici, nebo požádejte o zbavení Svátostného kněžství.

Jana, 5.6.2022

-

Že se Vaše chování a předsudky nijak neliší od chování a předsudků světské společnosti?

NO PRÁVĚ.

Jana, 2.6.2022

-

Ne-po-Z/znáváte Krista.

= P/protivíte se vůči náS/sledování zJevujícího S/se Tak, J/jak Sám CH/chce.

Odmítl jste a odmítáte poD/díl na M/mém v Pravdě J/jméně Jana,

Pravdu Jany v čase nepoZ/znáte.

Myslíte si, že P/pravdu Z/znáte, ale mýlíte se.

Žijete jen ve svých vlastních představách o P/pravdě, svoje škatulky vydáváte za pravdivé výpovědi. Jsou to jen papouškovaná školometská klišé, Vaše berličky k vybalancování duchovních nejistot a pochybností o Existenci = Moci Trojice.

Odmítl jste a odmítáte vy-po-V/vídat po-Volaně.

Marně prosíte o zJevení P/pravdy,

protože člověka Volá Znalý veškerenstva, Kterého Vy svobodně vědomě odmítáte M/mít ve V/vážnosti.

Nemáte Moc ve V/vážnosti, a proto nejste s-CH/chopen u-V/vážit v Pravdě Moc Vaší J/jmennosti, K/kterou tudíž Ne-po-Z/znáváte, přestože Vám v-z-H/hledem k Vašemu poVolání Byla Dána už pro čas.

Vaše Mocné J/jméno nechcete S/slyšet, a proto se jen potulujete od ničeho k ničemu a bažíte po moci a slávě.

Odmítl jste a odmítáte P/pravdu (= Věčný Ž/život) Jany, a tím stavíte Věčný Ž/život naroveň vnějškovému odezírání podle dočasnosti. V Pravdě Ž/život Jany (J/jediného a nerozdílného lidství Krista) a v Pravdě S/svůj Ž/život . A proto až do konce Vašeho času budete žít v temnotách nejistot, budete tápat a hledat útěchu ve vnějškovosti a zdání.

Mluvíte vnějškově líbivě, vypadáte vnějškově důvěryhodně. Chováte se zlobně, Vaše úmysly jsou plné hněvu, pomstychtivosti a jedu. Chodíte po křivých a pohodlných cestách.

Na jazyku med, v srdci jed.

Vy chcete posuzovat, co v kom je?

Dobrá, posuzujte. Budete odezírat, co vidět chcete, budete vyhodnocovat podle měřítek, o kterých si myslíte, že jim rozumíte, že je Z/znáte.

V tom je Váš základní omyl: v nevývratném přesvědčení o Vaší pravdě v Církvi.

Ale Církev není zástěrka.

V-i-D/díte do S/srdcí? Pokud ano, proč lidi posuzujete podle svého vlastního J/jedu, podle svých vlastních zplanělých a pohodlných jako-pravd?

Vypovídáte o lidech jako-pravdy, které prosazujete pomocí jako-argumentů, které škatulkujete do jako-Církve - Církev chápete jako svoji, nikoliv Kristovu, protože za Krista máte sebe, jediného majitele P/pravdy, jak se o sobě domníváte.

Vy až do konce Vašich dnů nikdy P/pravdu nepoznáte, protože Ne-V/vlastníte v P/pravdě Dech.

Je to jako s lidmi na ulici, kteří vidí M/moji nejistou chůzi, důsledek i Vašich zlovolností proti M/mému zdraví.

Když nemám opticky viditelnou oporu (hůl), často se M/mne snaží (vždy mladí muži ve skvělé fyzické kondici) až fyzicky úderem do břicha a posměšky šikanovat - např. s komentářem, že "nějaká feťačka a alkoholička s námi do tramvaje nepoleze", čehož důsledkem je můj pád na schody tramvaje, posléze mne ze schodů pod tramvaj nohama vytlačují lidé nastupující dovnitř.

Tak Vy chápete Církev - jako dopravní prostředek určený ke stvrzení pocitu Vaší vlastní "spravedlnosti".

Občas si i někdo z cestujících přisadí s podobným komentářem o "nějaké feťačce a alkoholičce".

Když hůl mám a ze stejných důvodů chodím stejně nejistě, hned jsou - často opět mladí silní muži - až úslužní. Jsou všichni v P/pravdě S/sloužícími?

Jako by snad člověk o holi nemohl být feťák a alkoholik, a jako by snad člověk bez hole nemohl být obětí šikany od lidí jako jsou oni.

Takové je Vaše myšlení, takové je Vaše chápání.

Kopete do lidí, šikanujete lidi, kteří uvažují a žijí jinak než Vy - sám posuďte, je-li to od Vás byť jen pozemsky spravedlivé. I vůči Vám samým.

Jste přesycený vlastním přesvědčením o své vlastní S/spravedlnosti,

a proto Ne-V/vlastníte Znalost.

Člověk po-Znává podle S/svého S/srdce.

Je marné P/prosit Znalého všech věcí o R/radu, když Pravdu odmítáte.

Vy nechcete, aby Vám Bylo po-Moženo.

Vy chcete mít pocit vlastní Moci nad situací.

Chcete jíst J/jablko a vydávat J/jej za svůj vlastní plod.

Jana, 1.6.2022

-

nemám na výběr

Nemusíte se ptát přes prostředníka a tak jej zatahovat do svých nejistot a obav. Hra na jistotu je popřením náS/sledování Boží Vůle, poS/slušnost na C/cestě nezná průzkum terénu před vstupem na Bohem Dané území.

Pokud nechcete na 40 let skončit v odepření vstupu na M/místo P/pokoje, což by ve Vašem případě bylo "jen" pokračování stávajícího stavu podle Vašich dosavadních ustrašeností, sebejištění a zbabělostí.

Boží Vůle Je větší než lidské zájmy a strachy, L/láska a odDanost Jsou nad zbabělostí.

Jako Zuzana bych Vás poslala ode dveří pryč s tím, že pro Vás je Vaše žádost o odpuštění jen způsob, jak oklikou druhého citově vydírat apelem na "povinnost zbožnosti" a tak si vynutit, cokoliv se Vám zamane. Jako Zuzana bych Vám řekla, že vpuštěním Vás na svoje území, do svého soukromí, bych dala příčinu k domněnkám, že mi Vaše kriminalita vůči mně, zejména Vaše invaze do mého soukromí, vlastně nevadily, že moje odmítání Vaší zloby bylo jen flirtováním - a tak bych Vám zdánlivě "dala za pravdu".

Nebudu zastírat, že nemám náladu na žádnou, především nezvanou, návštěvu. Ani Vaši, ani nikoho jiného. Po všech těch dlouholetých hororech z Vaší šikany chci mít svůj nikým a ničím nerušený klid. Žádné další horory, žádné další Vaše a Vašich spolčenců srdceryvné afektované sebelítosti citových vyděračů na škále od pasivní agresivity až k impulzivní zuřivosti, to vše pod pozlátkem svatouškovství.

Jsem fyzicky velmi unavená, především v přímém důsledku Vašeho spolčeneckého pronásledování a šikany po dlouhou a nepřerušovanou řadu let, kdy světsky vzato sama čelím stovkám Vašich spolčenců - jedno, zda o nich všech víte nebo ne, podstatné je, že v jakémkoliv rozsahu a dosahu pod Vaším kněžským vlivem konají záměrné zlo proti M/mně = člověku, Obrazu Boha, zT/tělesnění Vtěleného. Kvůli Vaší a Vámi organizované Z/zlobě mám značně podlomené fyzické zdraví, a proto i velmi omezené síly k tomu, abych Vám poskytla standardní pohoštění, jaké se dává návštěvám.

Zamrzl jste v čase a teď se neochotně snažíte jednat na poslední chvíli.Dostanete něco ohřátého z mrazáku nebo něco objednaného z fast foodu. Na standardní vaření jsem měla síly dříve, dnes čas pokročil.

Pro M/mne je pozdě, pro Vás je stále vhodný čas.

J/jsem v Pravdě Jana, J/jediné a nerozdílné lidství Vítězného z K/kříže, Otcova Milovaná D/dcera podle: "Ty J/jsi Má Milovaná D/dcera!" a podle M/manželova "STvořil J/jsem Tě pro S/sebe!" "STvořil J/jsem Tě k I/intimitě."

Světsky můj byt J/je domovem i M/mého M/manžela = Velekněze podle Ř/řádu Melchizedechova a Krále P/pokoje, a proto kvůli Otci a M/manželovi neodmítnu vstup do pokoje tomu, kdo přichází ke dveřím a klepe, kdo si vstup nevynucuje, kdo se nesnaží vkrást oknem. Kdo si jako cestu nezvolí násilí.

Můj pozemský nezájem o změny, zejména ty náročné na investice sil, nezmění M/moje rozhodnutí přiJ/jmout kněze Velekněze. Zvláště s ohledem na dávné v-i-D/dění o M/mých poS/sledních časech. Jde o v-i-D/dění závěrečné etapy "seriálu" významově událostních sousledností a následností na M/mých C/cestách v čase, konkrétně ta část o sklepě a předání velkého svazku klíčů ( = Darů Ducha Svatého, ne majetek) otcem. Dary Ducha Svatého nejsou odměnou za Vaše zásluhy, nesmíte se Jimi pyšnit a povyšovat se nad jiné. Ten pokoj Vám nepatří a nikdy patřit nebude. DoS/stanete jej do pronájmu ve Vašimi spolčenci poničeném stavu ("kamarádi", kteří "pomohli se stavebními pracemi"), takže má mnoho závad, zejména kvůli ucpání vodovodních trubek a odstřihnutí drátu v rozvaděči ke světlům. Ve v-i-D/dění doS/stanete klíče s vysvětlením, že místnosti (= úkoly v kontextech), od kterých klíče jsou, budete procházet postupně a beze M/mne, tak, jak jste si to dávno zvolil a sám podle sebe ve spolčení dosud provádíte. Ta místa nebudete vlastnit, protože Ž/žít Dary Ducha Svatého Vám není V/vlastní. Budete řešit sebe v kontextu celkových událostí, ke spolčencům se vrátit nesmíte, už by pro Vás nebylo návratu k Ž/životu, o klíče byste přišel bez náhrady a bez možnosti odvolání se.

PřiJ/jmu Vás proto, že J/jste vySvěceným knězem M/mého J/jediného a nerozdílného Vítězného lidství, Svátostným Otcem, Jehož J/jsem D/dcerou.

Nemá to co dělat s odP/puštěním, J/já, Jana, už svět oP/pustila. Vy patříte světu, a J/je M/mojí v Pravdě J/jmenností, abych Vám neblokovala vstup do dveří pokoje M/mého M/manžela, k M/mému Vítězství.

O M/moje pocity ze situace a M/můj postoj k Vám nejde: J/jde M/mi o to, abych sP/plnila V/vše potřebné podle S/svojí C/cesty. CH/chci D/domů.

J/jsem z Pravdy a v Pravdě J/jediné a nerozdílné lidství Vítězného Vtěleného, zT/tělesnění T/tvářeT/tvářnosti Vtěleného, a proto nemám v povaze se mstít. P/patřím M/manželovi, ne Vám, P/podobám S/se M/manželovi, ne Vám.

Nemá cenu, abyste řešil sebe a svoje šance a pravděpodobnosti, že Vám zabouchnu dveře před nosem. J/jsem na C/cestě Jany, nechodím po Vašich světských cestách, a neodmítnutí Vám vstupu do M/manželova P/pokoje J/je pro M/mne příP/pravou ke V/vstupu do N/nového světa otevírajícími se a brzy dokořán otevřenými dveřmi, ve kterých již z každé strany stojí jeden anděl.T/ti M/mne oba upozorňují, že již je čas.Třetí anděl (M/můj O/ochránce a V/velitel M/mojí četné O/ochranky Damian = archanděl Gabriel) M/mne vyZ/zvedne hned ve dveřích. Mezi křídly M/mne N/nese nad příkopem uprostřed krásné louky. Svoje věci nechávám sbalené v taškách v pokoji, před střežícími bíle zářivými anděly.

Neposlat Vás pryč od M/mých dveří J/je pro M/mne nutnost před M/mým odCH/chodem ke Svobodě.

CH/chci J/jít, andělé Č/čekají.

Co chcete Vy, to je Vaše volba.

Jana, 22.5.2022

-

sVrchovanost

v K/každém J/jednom B/bodě Věčnosti

aneb

teologie Svátostí

Čas je vedlejší efekt hybnosti hmoty.

Změňte hybnost hmoty, a změníte vedlejší efekty jejího vlivu.

Změňte formu - morfologii - hmoty, a změníte vedlejší efekty jejího vlivu.

Funkce hybnosti je nad morfologií formy v jejím uspořádání.

Morfologie formy v jejím uspořádání(chemie a fyzika prvků a celků) je detekcí a popisností funkce zpomalení světla, tj. hmoty. Hmota je vedlejším efektem extrémního zpomalení světla až na jeho detekovatelnou úroveň, a proto hmota je celek vzniklý a existující jako aktualizace boje prvků coby souborů forem extrémně zpomalených projevů světla.Z toho plyne, že to, co považujeme za základní měrnou jednotku vesmíru (rychlost necelých 300.000 km/sec) je extrémním zpomalením hybnosti světla do té míry, že je detekovatelné a odvoditelné v jeho jednotlivých, vzájemně rozdělených projevech.

Základní pozitivní dynamikou je pohyb ve vzestupné spirále a zpět a zpět, ...,

základní negativní dynamikou je regrese pozitivní dynamiky, tj. rozpad souslednosti, následnosti, kontinuity a soudržnosti jednotlivostí = chybí potenciál k proměnlivosti neměnností celků.

Takto extrémní zpomalení světla funguje jako latence k proměňování sebe sama podle podmínek a okolností, tj. závisle na okolnostech, takže neplatí předpoklad nezávislé provázanosti existence hmot/y, protože extrémní zpomalení světla (a podsvětelné rychlosti jsou de facto fixací ne-hybností) nefunguje samo o sobě a ze sebe = nefunguje v souvislostech beze zbytku a bez výhrad. Veškerá hybnost je ve svém extrémním zpomalení cyklicky lineárně separační - kombinační - progresivní - regresivní - separační - ..., tj. paroduje B/bodovou P/plnost Mocí = paroduje V/vše-Mocnost = paroduje zdroj číselnosti a paroduje funkce číselností, takže číselnost se k bezchybnosti pouze přibližuje, ale není v ní, nezůstává v ní, nestává se absencí chyb coby příslibu Pravdivosti, a proto je věda přibližováním se k pravdě mimo průnik Pravdou. Prohlašování vědeckých poznatků za pravdu, konstantu dějin, měrnou jednotku dění, je rouháním, protože prohlašující postuluje sám sebe za měrnou jednotku dění.

Světlo mimo omezení je funkcí sebe sama.

Hybnost světla mimo omezení (= N/něha coby vášeň oČ/čištěná od závislosti na hmotě a zároveň ve hmotě uK/kotvená = Vítězství K/křížem Krista) J/je zdrojem vymezení dynamik a jejich forem.

Funkce ve vymezení neobsahují poškození, výjimky, výhrady. Funkce ve vymezení jsou formami aktualizací zdrojové příčinnosti sebe sama, a proto i forma existence ve vymezení (= ve vyK/koupení) je určením ze S/sebe S/sama pro S/sebe S/sama (v Bohu J/jsou V/všichni Bohy), tj. ve svém vlastním určení k aktualizaci vymezené světelnosti.

Aktualizace vymezené světelnosti (Ráj na zemi = Církev v P/principu = ve Svátostech, stav mimo omezení a výhrady) je mocí beze zbytku/ů a bez výhrad, tj. Mocí průZ/zračnosti (O/obecenství prorockého úřadu Církve), která nabývá podob a forem podle S/svého V/vlastního Mocného (= J/jmenného) CH/chtění.

Základní dynamika vyM/mezení nezná nutnosti (protože J/je z uRčení), a tudíž nezná ani funkce zbytkovosti a výhradovosti: neexistuje rozpad částic, veškeré částice jsou aktualizacemi Moci podle chtění moci a Moc Je chtěním dokonalosti, je dokonalostí ze sebe sama. Světlo mimo omezení není neomezené, je zdrojové k aktualizacím ve vymezení, přičemž omezenost (tj. popření Moci) je parodií vymezení.

Vymezení je funkcí existence aktualizací Moci, omezení je funkcí popření Moci.

Vymezení je ze svého principu Mocné, omezení je ze svého procesu nekonečně Konečné, tj. spějící k zániku.

Omezení (tj. známé nedokonalé veškerenstvo) zanikne, až vlastní mocí dynamiky popírání svojí Konečností zcela popře vlastní nekonečnost, tj. až dovede do krajnosti vlastní spění k zániku. Omezenost je parodií dynamiky zdrojovosti světla, tj. zpomalováním až ustrnutím na sobě sama = stav mimo zdrojovost (světlo mimo zdroj se reprodukuje jen v rámci a možnostech vyčerpání), čímž je funkcí parodie bezzbytkovosti a bezvýhradovosti.

Zbytky a výhrady existence forem zpomaleného světla v jeho omezení (zastřenost barev v jejich rozpadovosti, tj. definitiva regresní proměnlivosti stavební potenciality chemických prvků) se kumulují a vzájemně posilují, tj. zdánlivě recyklují, což v konečném součtu (omezení funguje zlomovým lineárním součtem a odmocněním, nikoliv graduálním vzestupným součinem a zmocňováním) znamená definitivu sebedestrukce.

Vymezení není funkcí/formou nekonečnosti, vymezení je aktualizací zdrojovosti Moci, a proto jakékoliv odvozování vymezení pohledem omezenosti není pravdivé. Omezení je protivenstvím vůči vymezení, a proto je omezenost parodií vůči vymezení.

Kdo postaví omezení jako měrnou jednotku (tj. destrukci prohlásí za normu), nivelizuje potencialitu existence normou stanovenou zbytkovostí a výhradovostí = tj. za měřítko vědy prohlašuje lež. Vědění ze lži je lživé (= temné, zakrnělé, degradační až fixační = ulpívající = proti-Ž/živé), a proto postulát normy destrukcí formuje k ne-poznání, věda je zde neznalostí.

Kdo se zřekne pohledu omezením a zvolí si Moc, pochopí beze zbytku a bez výhrad = Konečně "nekonečně" = Mocně P/přítomně, a proto pro něj čas zmizí, veškeré aktualizace budou P/přítomností a P/přítomnost bude ve svých aktualizacích. Jednoduše řečeno: poVolání (= Pravé J/jméno) J/je uRčením k Ž/životu, poD/dílem na Životě (vše B/bylo sTvořeno z Něj a pro N/něj) a Ž/život (Vtělený Vítězný z K/kříže) Je Výrokem (S/slovem Slova) ve Svých A/aktualizacích (J/jmenností Církve).

Vymezení je ze Slova: "Ž/žij, ...(Pravé J/jméno poVolávaného)!", A/aktualizace již Ž/živého J/jmenného = poVolaného = J/je úČ/činností J/jeho Vůle (Vůle tvora ve Vůli Krista, podle Vůle Krista, z Vůle Krista), tj. podle vyŘčeného J/jmenného uRčení o P/přirozenosti tvora ve tvorstvu (o P/příslušenství podle Ř/řádů a pořádků tvora ve tvorstvu v Moci).

Moc Je Činností a Činnost Je Výrokovostí Slovesností, tj. S/slovo ve S/slově ve Slově (Obraz Boha ve Výrazu Boha = Krista v Trojici) J/je Mocí Vůle k pro-M/měnlivosti (nikoliv pouhou vnějškovou aktualizací), Je Zdrojem uRčení k Ž/životu.

Svět podle omezení (funkce světla ve zbytkovosti a výhradovosti, tj. smrtelnost nekonečné K/konečnosti) je parodií vůči zdrojovosti Moci světla "K/konečné nekonečnosti", kde "K/konečná nekonečnost" je jen nepřesný popisný pomocný termín pro V/vůli k Moci z Moci, je dočasným výrazem pro proB/bodené S/srdce.

Principem L/lži je sugerovat Moc jako donucování = jako omezování vůle k Dobru =, tj. principem L/lži Proti-J/je lhaní o podílu na D/dobru. Výsledkem tohoto lhaní je odporování D/dobru, a tudíž vůle k životu ve L/lži, které se tváří jako-dobré, čehož důsledkem je život podle práva silnějšího, násilí je normou nivelizace hodnot, myšlení a chování. Tím se L/lež skrze prolhané prohlašuje za Dobro, prolhaní se považují za bohy, jejich lživé slovo považují za zákon.

V Pravdě J/jmennost Je Mocí, a proto J/jméno z Pravdy Je Mocné, ať se to komu líbí nebo nelíbí.

Ztotožňování jména od lidí se J/jménem z Pravdy je bezbožností, hříchem proti Kristu Vtělenému.

Nadřazování jména od lidí nade J/jméno z Pravdy Proti-J/je sebeodsouzením = Není (Proti-J/je) hříchem Proti Duchu Krista Vítězného. (NeB/bytí Není stavem mimo čas a mimo Věčnost, obvykle interpretovaném jako peklo. N/neB/bytí v neodvolatelnosti = Bez-Moc Proti soudržnosti obNovení T/tváře podle Tváře = Není zaVržením mimo potenciál k Věčnosti = peklo. N/neB/bytí v od-V/volatelnosti obsahuje potenciál k Věčnosti = potenciál k do-P/plnění do T/tvářnosti podle Tváře. Očistec).

Zálibnost ve svět je volbou omezenosti, je zálibností ve S/smrti = pýchou "sebe-u-rčení" = vášní k poraženosti podle jha falešných proroků a nehodných kněží.

ZáL/libnost k Moci Je J/jmenností = Vítězstvím. J/je N/něhou = vášní oČištěnou od závislosti na hmotě (= Z/zářivou) a zároveň uK/kotvenou ve hmotě (lidskou a tvorstva podle oČištěného lidství) = po-D/dílem na Vítězství Kristova K/kříže = náS/sledováním na Cestě v-z-N/nešenosti.

Jana, 16.5.2022

-

CHcete po-CH/chopit?

Přestaňte manipulovat.

Není velký rozdíl mezi znásilněním a mezi dalšími různými podobami násilí.

Při znásilnění jde

1) o moc nad Ž/životem jiného (znásilnění ducha Obrazu Nevinného),

2) o přivlastnění si, podrobení a ovládnutí osobitosti jiného (= znásilnění duše jiného),

3) o prohlášení jiného života za svoje nárokové vlastnictví (= o sebezbožštění, = jako-Svaté ukradení Moci člověku, = zálibnost v Satanovi).

Není velký rozdíl mezi např. znásilněním a svobodným vědomým ukončením těhotenství.

V obou případech jde o týž proces z týchž pohnutek, jen uplatněných v jiných podobách.

Oba zmíněné případy splňují všechny tři výše uvedené podmínky zcela stejně, kauzálně bez rozdílu, formálně různě.

Jsou to typicky:

1) krádež mučednictví a nenávist k mučedníkům, svatouškovství,

2) výchova dětí rodiči vyžadujícími, aby děti byly jejich opičkami, aby je děti zbožňovaly, namísto aby rodiče chápali úsloví "naše děti nám nepatří" a společně s Bohem H/hle-D/dali dětem Danou a rodičům sV/věřenou I/individuální Obraznost ve společenství v rodině.

3) Znásilnění stejně jako zabití nenarozeného dítěte ("není to dítě, je to moje vlastní tělo a já mám právo o svém těle rozhodovat sama", přičemž ignorují fakt, že sebevražda a sebepoškozování jsou indikacemi k pobytu na psychiatrii, tj. jsou společensky nepřijatelné) je aktem ovládnutí a podrobení si člověka degradovaného na masu hmoty, hmoty, která "si nezaslouží" nezaslouží přiznat jí úctu a jedinečnost, které vrah svým aktem krade. Jako by snad znásilněný/zavražděný měl povinnost násilníkovi dokazovat svoje právo žít, jako by snad znásilněný/zavražděný byl vinen násilím násilníka. (Např.: "Může si za to sám/sama, neměl/a ...". ) Jako by násilník žádoucím způsobem zastupoval společenské "právo na kolektivní sebeurčení". Znásilnění je vraždou lidství člověka a vražda člověka je jeho znásilněním až do krajnosti.

Znásilnění je násilím proti duchu, duši i tělu člověka, a proto není rozdíl mezi vraždou ducha člověka, mezi vraždou duše člověka, mezi vraždou těla člověka, protože vražda si přivlastňuje V/vše, veškerou naD/ději jiného, tj. veškerou souS/slednost a náS/slednost D/dění člověka v K/krocích, tj. vraždí vyK/koupení člověka na Cestě MiloS/srdenství = V/vraždí Krista na K/kříži. Znásilněný/zaV/vražděný zbožný v Kristově vyK/koupení duchem v Duchu Svatém pře-Ž/žije, a V/vrah tím zaV/vraždí sám sebe, protože znásilněný/ zaV/vražděný zbožný se S/svojí V/věrností Duchu Svatému od V/vraždy distancuje, nemá na ní volební účast.

I/identita člověka J/je Daná z ducha člověka z Ducha Svatého, není identitou zvířete, zvíře nemá ducha (nemá P/potenciál ke ztělesnění), není identitou anděla, který standardně nemá hmotné tělo, ale J/je v Moci ke zT/tělesnění v duši i tělu, tj. lidsky (anděl Dobra: Dobrý duch S/se zP/přítomní duší a Dobrá duše S/se zT/tělesní podle S/své I/identity) či ke Z/zlému ztělesnění v těle (bezbožných a zvířat mimo Ducha Svatého, tj. mimo P/potenciál k Moci, mimo Život). Při Vzkříšení B/budou zvířata zT/tělesněna podle V/vůle Dobrých lidí (člověk J/je Pán tvorstva, člověk jim D/dá jméno a proH/hlásí je za S/svoje Bohem v Trojici pro-P/půjčené V/vlastnictví, zvířatům se vrátí jejich původní rajská mírumilovnost, nebudou zabíjet, vrátí se jim řeč a porozumění se svými pány, s lidmi, kterých se nebudou obávat, strach už nebude, budou lidi milovat, již nebudou jen "němou tváří") a invazivní andělé, kteří se zřekli Ducha Svatého, pozbydou svého ducha = zaV/vraždí sami sebe bez možnosti od-Volání, protože v čase poroučeli lidem mimo Ducha Svatého. Mimo D/dobrého není Vzkříšení a v D/dobrém není S/smrti.

Kdo zavraždí životní styl člověka (= oddělí ducha člověka od Ducha Svatého), zaV/vraždil jeho duši a tělo (duše oběti, ale i z vlastní volby duše V/vraha, je nasměrována k sebedestrukci. Stává se natolik snadným terčem pro násilnictví, že smrt znásilněného se jeví jako milosrdenství), kdo zaV/vraždí L/lásku člověka, zaprodal jej V/vrahu člověka.

Typickými V/vrahy ducha jsou spolčenečtí katoličtí kněží/biskupové, typickými V/vrahy duší a těl jsou sobečtí a k právům jiných lhostejní rodiče a zdravotníci.

Totéž se týká např. válečných zločinů (např. znásilňování na rozkaz nadřízeným, a to v celé hierarchii řetězení moci v armádě, ve spolčeneckém kněžství, ve spolčeneckém zdravotnictví. Obvykle s cílem ponížit a exemplárně zastrašit okolí. Člověk J/je sTvořen jako S/svobodný, jako Obraz Lásky, a proto ten, kdo na rozkaz civilního nadřízeného koná násilí, si za svého boha zvolil jiného násilníka, obvykle proto, že sám zbožňuje civilní moc. Znásilněná/zavražděná oběť je nevinná, znásilňující na rozkaz Proti-J/je V/vrahem. Zbožného Z/zlý jazyk neovládne.)

Plodem násilnictví je zoufalství, a proto každý, kdo se cítí zoufalý, je sebou usvědčeným násilníkem.

Sám ze sebe a ze světa se zoufalství nezbaví. Typickým příkladem je úleva vrahů poté, co jsou policií chyceni - odpovědnost za jejich násilnictví již nese někdo jiný a odpovědnost je to, čeho se násilníci bojí nejvíc. Jako čert K/kříže.

Společnost, která hledí na vnějškovost, viditelné oslavuje a slibným pohrdá.

Za svůj základní způsob uvažování a chování zcela samozřejmě bytostně považuje násilnictví a jeho alibistické sebeospravedlňování, podle momentální potřeby.

Jde o společnost práva silnějšího.

Ne náhodou platí postkomunistické země v Evropě za hulváty. Pověst Čechů v zemích nepodrobených komunistické moci je paušalizovaná (násilnictví v každé společnosti je homogenní, nikoliv v kompatibilitě) a individuální rozlišování mezi Čechem a mezi Čechem je následné, nikoliv předpokladné.

Národ s mentalitou podle 40 let moci husitských pohrobků nenávidějících elity obdivuje a zároveň odsuzuje elitářství, což je živná půda pro populisty, pohrobky paušalizujícího násilnictví pohrobků bezbožných.

Skutečné elity jsou nuceny obhajovat právo na nepaušalizující způsob myšlení a života, protože ten v očích a priori podezíravých budí pozornost, nechuť, odsouzení. Každý je sprostý podezřelý, jen silný před lidmi je považovaný za nedotknutelnou modlu, a běda, když ne.

Zbožní (elity = S/svobodní v Bohu) jsou ostrakizováni, a proto elitami jsou ti, kdo nezávisle na míře a podobě společenské moci a postavení zůstávají svobodní a nezávislí na lidském pozemském mínění.

Tímto úhlem pohledu je třeba velké opatrnosti i v rámci stavovské příslušnosti: i mezi disidenty se našli donašeči na Stb., přičemž tito donašeči jsou prohlašováni za hrdiny (měli informace a byli "iniciativní" = provokatéři).

I mezi klérem se našli donašeči na Stb., příp. členové Stb., přičemž tito donašeči jsou prohlašováni za svaté. Nejde "jen" o klerikalismus, jde o Z/zlý způsob uvažování: mentálně pohodlní lidé (na jakékoliv společenské pozici) rádi paušalizují podle vzoru, který je v daném prostředí považovaný za žádoucí.

Je-li normou podobnost Kristově T/tváři a S/společenství Svatých chce být Tváři P/podobné, mentálně pohodlná zrna padlá na štěrk v příkopu u cesty se snaží tvářit jako zrna vydávající žádoucí užitek i v nepříhodných vnějškových podmínkách. Násilnická společnost tyto lidi přijme do svého zpaušalizovaného puzzle jako-T/tváře, a tyto vyskakující si sobce prohlásí za vznešené (ten, kdo se hrabe z příkopu tím, že si pyšně vyskakuje, bývá považovaný za mučedníka, který dosahuje výšin, i když mu okolnosti nepřejí). Bezbožné obdivující okolí ani nenapadne, že pyšný ve štěrku u C/cesty je jen moci chtivý lenoch s kamenným srdcem. Tito dobře maskovaní zpravidla sociopaté jsou paušalizující násilnickou většinou jako-zbožných oslavováni, protože násilnická společnost (= lidé, kteří chtějí všechno a hned, bez osobních autenticit i za cenu nepohodlí a až do krajnosti) si chce jejich oslavováním zajistit pocit vlastní výjimečnosti.

Pyšné vyskakování si prohlašuje za vznešenost, a proto skončí v příkopě a jeho užitek bude zanedbatelný až minusový (kdo cíleně konformně vydává jako-dobro, má zálibnost v podobnosti prvotnímu hříchu). Nejde jen o klerikalismus, jde o celkovou životní zálibnost v homogennosti slepence vzniklého z rozmělnění (podobnost výkalům) a celkový životní odpor Bohem Danému poVolání (= po-P/pření úČastenství na Atributální Jedinečné Osobitosti Původce ve tvorstvu = falešné podlézání Kristu v Trojici).

Zbožná společnostCH/chápe M/moc jako M/miloS/srdenství S/seStoupivší z Výsosti, jako Moc Obraznosti Obrazů Moci.Bůh nikdy nikoho k ničemu nenutí, zbožní v Kristu ve Svátostech nabízejí a nevnucují.

Tak J/je rozeZ/znáte: podle toho, že H/hle-D/dají Moc, nikoliv aby se drali o svoji vlastní moc.

K/koho Chce, Bůh vyVýší, koho CHce, Bůh zaVrhne.

Zbožní nevyvyšují a neponižují, zbožní nepaušalizují a nesnaží se nivelizovat podle společenského mediánu = nesrážejí A/autentické a nepovyšují pyšné z malosti.

Nedají na zdání se pozlátka a v-z-D/dávají průZ/zračnost z Výsosti.

Výjimečnost z A/autenticity nechápou jako vlastní ohrožení,

L/lesk jiných jiným nezávidí, protože Z/zlo-dějnu nemají v povaze (S/sami Z/znají Autora veškeré A/autenticity).

Až po-Z/znáte V/vlastní(= Bohem Danou do V/vlastnictví Obraznosti Tváři, nikoliv z vlastní moci nárokovanou) A/autenticitu, po-CH/chopíte rozdíl mezi zbožností a Z/zlobou (= po-Z/znáte L/lásku Adama a Evy před P/pádem, před krádeží iluzorní sebou ze sebe vlastněné jako-moci).

Do té doby jste jen kašpaři vychytrale jdoucí vlastními cestami.

Jana, 14.5.2022

-

HLEDÁ SE PROROK

Nalezne při-J/jetí?

Lidem se zálibností v tunelovém vidění unikají koordinanty dějin = unikají od smyslu řešeného.

Hledají vztažnosti sami v sobě, sobě podobně,

a co nacházejí, je pravdě nepodobné,

neboť sami ze sebe nejsou nositeli pravdy,

a proto i jejich výpovědi jsou výpověďmi ze sebe, nikoliv v(ě)D/děním o S/sobě a o existenci mimo sebe.

Jejich tunelové deformované vědění (= aktualizovaná prvotní prvoplánová hříšnost) Proti-J/je (= Není) Ne-P/pravdě podobné.

Jak J/jsem Ř/řekla, při adaptaci elektromagnetické informace postulované a zformované podle mikrosvěta do elektromagnetické informace postulované a zformované podle makrosvěta a zpět a zpět a ...

a zároveň při adaptaci elektromagnetické informace postulované a zformované podle makrosvěta do elektromagnetické informace postulované a zformované podle mikrosvěta a zpět a zpět a ...

je jen otázkou způsobu myšlení "převaděče", nikoliv otázkou předmětné příslušnosti objektivity světa. (Jakkoliv si mnozí převaděči přejí být měřítkem objektivity světa a přejí si, aby jejich informace byly konstantami dějin. Vícero "konstant" nutně končí zmatením, inkoherencí a deformací celku. Celkovou vzájemnou rozporuplností.)

V zásadě jde o to, zda byla prvotní hmota, nebo informace.

Zda se informace svojí genezí in-formovala (= zhmotnila, tj. např. jako vedlejší efekt vytvořila čas), nebo zda byla informace pouhým vedlejším produktem degenerativního "vývoje" samohybné hmoty formulované jako jakési darwinistické perpetuum mobile.

Klíčem není dohadování se o tom, co bylo dříve - zda slepice nebo vejce.

Klíčem je formulace hybnosti informace ze své podstaty,

klíčem je formulace hmoty ze své podstaty,

a multifaktoriální analýza jejich vztažné podstatnosti.

A teď se to Ne-V/vědoucím vědcům všeho druhu nebude líbit:

primárně hmotné chápání podle sebe sama (materialistické chápání a postoje) produkuje popisnost a domněnkovost (nadneseně nazývané jako obecné hypotetické odvozování) "tunelového vidění",

primárně "nehmotné" chápání podle sebe sama (mimo-materialistické chápání a postoje, typicky sociologie a politologie založené na korelantech podle světských nálad a preferencí podle člověka ze světa, nikoliv podle podřízenosti veškerenstva Obraznosti Bohu) produkuje bezradnou ideologizaci a rozplizlé neuchopitelné nic, které nakonec vždy vyústí do boje o moc o politické uspořádání hmotných teritorií a jejich politických systémů.

V obou případech veškeré úsilí ústí do omezenosti tunelového vidění veškerenstva.

Jinými slovy: materializace a ideologizace vědy jsou jen dvěma tvářemi jedné mince a dohady mezi nimi jen podporují světskou sebe-adoraci ve zdánlivých rozvažováních a nalézáních.

Podobně jako ve veřejném životě: levicový extremismus a pravicový extremismus si nakonec navzájem rozumějí mnohem lépe, než jak si rozumí extremismus s demokracií.

Než jak si nakonec navzájem rozumí extremismus náboženského terorismu s extremismem deismu.

Ve výsledku jde o to, zda chceme a budeme vědu jako pro-J/jev Ž/životního S/stylu Obrazu/ů Boha ve S/společenství zneužívat jako argumentaci ke společenské politizaci po-Z/znatelně profesionálně odvozené multifaktoriální faktografie, nebo za budeme vyM/mezovat veškeré po-Z/znání z/od K/konstanty D/dění, a tudíž i dějin, resp. S/spolu-po-D/dílet S/se na F/formování D/dějin H/hybnosti/í.

Zda chceme a budeme přizpůsobovat K/konstantu dějin sobě,

nebo zda chceme a budeme při-Z/způsobovat (a tím i působit při poznávání a prosazování) S/sebe K/konstantě D/dění S/se světa.

Nejde o to, zda byla dříve slepice, nebo zda bylo dříve vejce.

Jde o to, zda veškerenstvo jakékoliv materií vyjádřené formace J/je či není uK/kotvené v K/konstantě D/dějin veškerenstva (tj. v K/konstantě sousledností a následností dění se voleb mezi dobrem a zlem dle S/svého poVolání = tj. v Pravdě Dané J/jmennosti Obrazu Výrazu J/jména ze Jména = tj. ve Stavu Milosti),

nebo Proti-J/je závislé vůči K/konstantě dějin veškerenstva.

Za před-po-K/kladu, že K/konstanta dějin (= K/kříž) J/je Z/zdrojem a F/finalitou veškeré hybnosti ve všech projevech a důsledcích, např. ve formě časoprostoru odvoditelného podle podob elektromagnetismu.

Závislost Proti-J/je parodií vůči uK/kotvení v K/kříži, protože pohled na zemi coby "pevnou půdu pod nohama" pod K/křížem (kde dějiny začínají i končí) Proti-J/je parodií v-z-N/nešenosti Dané z vy-K/koupení.

Parodie v-z-N/nešenosti je projevem nafoukanosti a vyskakováním si,

parodie v-Z-N/nešenosti je projevem aplikované závisti proti S/světelnosti =

je projevem proti pr(o)ů-Z/zračnosti =

je projevem sebezahleděnosti vlastní závisti.

J/jak Ř/řekl M/manžel z K/kříže: N/něha J/je vášní uK/kotvenou ve hmotě (= pro-M/měněním z vyK/koupení), Závist Proti-J/je závislostí na hmotě mimo K/kotvu.

Buď budeme jako prioritu chápat časoprostor a zpochybňovat, či otevřeně odmítat K/konstantu dějin (např. deismus),

nebo B/budeme jako P/prioritu uZ/znávat a po-Z/znávat P/příčinu, pro-J/jev a sou-Č/činnost veškeré H/hybnosti, tj. dění v/z D/dění. Vědění z/v/podle V-(i)-ě-D/dění.

V-i-D/dění J/je poD/dílem na V/vše-vě-Dění (Rájem), vědění je distancí od D/dění (strnulostí a stagnací ze zaVržení).

Není pravdy mimo P/pravdu a není P/pravdy mimo Hybnost =

není P/pravdy mimo S/slovo a není S/slovo mimo Pravdu.

Není pravdy mimo pravdu (pravda J/je Pravdě-P/podobná) a není slovo mimo slovo (slovo není L/lež, názor není výrok o pravdě). A proto je L/lež Z/zlo-činem.

Není pravdy mimo slovo a není pravdy mimo in-formační dění a není pravdy mimo projev dění.

Je-li pravda právě-náležitou vý-po-vědí v multifaktoriální u-s-po-řáddanosti celku, potom L/lež Proti-J/je (= Není) jakoukoliv nenáležitostí.

Z principu věci je pravda vzestupnou spirálovitou postupností sousledností a následností z/podle S/středoB/bodu K/konstantnosti = pro-měnnou neměnnou konzistencí náležitostí = příslibem Nebe.

Buď výpověď J/je katolická, nebo vůbec Není.

Hledání "teorie všeho" je H/hle-D/dáním S/s-P/právného převodu (C/cesty) ze/v/podle S/slova v P/přítomnosti, tj.

H/hle-D/dání "teorie všeho" J/je vy-D/dáním multifaktoriálního mezioborového prorockého svědectví o P/pravdě D/dění zF/formované a formulované jakkoliv oborově srozumitelným jazykem. Resp. aktualizací poD/dílu člověka na Stvoření člověka: člověk J/je sTvořen jako Aspektuální A/aktualizace J/jména Obrazu Boha ze J/jména Výrazu Boha ze Jména Krista v Trojici. Neboli: Výrokem o Pravdě Stvoření člověka (ke M/mně: "Ž/žij, Jano!") člověk v P/pravdě vstupuje do vytvoření formativní hybnosti hmoty (zplození rodiči splynutím pohlavních buněk ve formativní tělesnosti) v poporodním poznávání světa mimo omezenost. P/plně člověkem S/se Stává uZ/znáním V/vlastního vyM/mezení (křtem v Duchu Svatém) v Lásce ke Znání (ze/ve S/světelnosti).

Řečí světa: osvícenství coby parodie Světla Není (= Proti-J/je) parodií průZ/zračnosti Svatosti.

Neboli:

aby člověk poznal pravdu, nejprve musí být ochotný vyjít z tunelového vidění a zálibnosti v mocensko-statutárních šarvátkách o slepici a vejci ("ideologizace" x materializace systémového poznání = de-formace vědy de-F/formací v-(i)ě-D/dění projevů a podob elektromagnetismu jako základu zhmotněné pro-J/jevené slovesnosti světa).

"Teorie všeho" je formulovanou formativní slovesností, tj. zformovanou výpovědí o F/formaci hybnosti veškerenstva.

Jsme zpět u středověkého uspořádání universit.

J/jsme ve spirálovém "upgradu" zpět u universálního u-S/s-po-Ř/řád-D/dání H/hybnosti podle K/konstanty veškerenstva,

J/jsme zpět v po-Z/znání z/v/podle Znání,

J/jsme zpět u prvotního hříchu, u přeDání Zákona, u vyD/dání do-K/konání,

J/jsme zpět u rozdílu mezi Adamem a mezi Novým Adamem.

Mezi Ř/řádem a Ř/řádností z/v/podle S/slova ze Slova a mezi řádem a pořádkem podle světské slovesnosti.

Mezi S/sou-S/středěním S/se na K/konstantu = na Z/zdroj i F/finalitu Pravdy veškerenstva, a mezi soustředěním se na každodenní lpění na pouze fyzickém pořádku více než na Ř/řádnosti Ž/života ve V/volbách D/dobrých S/souS/sledností a ná-S/sledností (ve volbách P/přítomností v náS/sledování K/konstanty D/dění).

Dokud lidé rozdělují slovo od S/slova,

dokud lidé rozdělují pořádek od Ř/řádu,

staví poznání člověka proti Znání Boha,

rozporují Krista v J/jeho Formativním Bytí ve F/formulaci B/bytí ve F/formacích in-F/formací.

H/hle-D/dá S/se prorok in-F/formace.

Nalezne při-J/jetí?

Jana, 24.4.2022

-

Chcete-li pochopit co, jak a proč, odpověď je v makrofyzice.

Chcete-li pochopit smysl proč a z čeho, odpověď je v mikrofyzice (v hybnosti menších než malých částic).

Klíčem je odpověď na otázku proč, tj. ve způsobu hybnosti elektromagnetismu.

V makrofyzice jde o hybnost fyzicky chápaného projevu souborů jednotlivých vzájemně organizovaných elektromagnetismů ve svém celku, nejčastěji v podobě pozorovatelného/detekovatelného/odezíráním odvozeného vesmíru jako souboru částic v jejich hybnosti rozpínání - smršťování - rozpínání - stále znovu ve spirálových deformacích a průnicích.

V mikrofyzice jde o hybnost elektromagnetismů vůlí - všesměrově a zároveň centricky ve Vůli, tj. ve vzestupné spirále a zároveň v konstantě dějin,

nebo/souběžně izolovaně destruktivně difuzně mimo Vůli, tj. mrtvě.

Zní to jako sci-fi, ale jen do okamžiku, kdy si uvědomíme, že i myšlenka je jen formou definovatelného zhmotnění elektromagnetického vlnění, které lze pro makrofyziku zpřístupnit převedením elektromagnetismu mikrosvěta na elektromagnetismus makrosvěta.

Otázka proč je zde řešena jako souboj vůlí na jedné straně centristicky organizované variability vůlí k/v dobru = pro K/konstantu dějin,

proti které stojí nesourodý difuzně rozptýlený celek destrukcí forem, jejichž projevem jsou deformace.

V makrosvětě to lze nešikovně přirovnat k rozdílu mezi krásně tvarovanými sněhovými vločkami a mezi rozpadajícími se tvary sněhových jako-vloček, kde rozdíl ve formaci krásy a ošklivosti je dán jako projev organizovaného elektromagnetismu vlnění lidsky vnímatelného jako zvuk nabývající různých forem.

V makrosvětě je zdrojem zvuku makrofyzikální formativní hybnost těles, v mikrosvětě je zdrojem zvuku všesměrová a zároveň centrická hybnost vůle v v jednom každém rozhodnutí pro konstruktivní x proti konstruktivní organizaci.

V mikrofyzice je organizovanost elektromagnetismu formací strukturálně stálá jedinečně nekonečně diferencovaná v nekonečném jediném přeskupování tvarů,

zatímco elektromagnetismus de-formací je strukturálně nestálá jako-jedinečnost (tj. dezintegrita), jako konečně difuzní ztráta identity, tj. izolace deformací.

Zatímco v makrofyzice je odpovědí na otázku proč odezíratelnost kvantit, v mikrofyzice je odpovědí na otázku proč svobodné vyjádření kvalit.

Kvality mají přirozenou tendenci se zhmotňovat až do forem přijímání kvantit,

kvantity samy ze své podstaty postrádají přirozenou tendenci k zachování kvalit.

Pohled na existenci (např. na vesmír) z pohledu makrofyzikálních kvantit je pohledem vnějškovosti v odvozování (vědecké postupy a způsoby myšlení podle projevené odvoditelné makrohmoty),

pohled na existenci (např. na vesmír) z pohledu mikrofyzikálních kvalit je pohledem zdrojovosti ve variabilitách forem, tj. v rozhodnutích svobodných vůlí v každém jednom utváření individuálního času. (Čas je sledem příležitostí k L/lásce = naD/děje na Ž/život.)

Makrofyzikální čas je odvozený z pohybu těles ve svém celku, kde tělesa narušují prostor a prostor se tak stává časem,

mikrofyzikální čas je odvozený jako zpřítomnění svobodné volby vůle k formaci x deformaci (= ke vzestupné spirále v centrické bodové všesměrové hybnosti v jediné konstantě podobností beze zbytku a bez výhrad x k popření a narušování "všesměrového" centrismu odporem, tj. v křeči spojnic decentrických bodů mimo vzestupnost spirálové konstanty dějů charakterizovaném zbytkovostí a výhradovostí)

a zároveň vůlí k jedinosti jedinečností x k "samostatné sebeidentifikaci", tj. podřízením se kvantitativnímu horizontálnímu pohybu podle množství a následnosti forem hmoty v jejich vývoji definovaném darwinismem.

De facto

jde v chápání pravdy současným světem o příklon k makrosvětu v jeho kvantitativní dějovosti souborů částic hmoty a jejich odvozenin podle vnějškovostí v podobnostech v interakcích ("kvantitativně chápaná věda odtržená od svého smyslu", tj. výroky o hmotách podle kvantit ve vzájemně následně organizovaných souborech "puzzle" podle množství),

nebo

jde o příklon k mikrosvětu v jeho kvalitativní moudrosti projevené ve svobodných volbách jedinečností (= v jeho J/jmenných I/individualitách v jejich Jménem Daných poVoláních) z/v/z/v/z/.......... Jedinosti Jména Volajícího k Ž/životu), kde jedinečnosti jsou aspektuálními formacemi zpřítomnělých kvalit Jedinosti, které tak nabývají pozorovatelných kvalit zhmotňováním, přičemž hmota je zároveň Jediností a Jedinost je K/konstantou nabývání forem. Názorně J/jsem to mnohokrát vysvětlovala v dřívějších T/textech o vcházení člověka do světa o o vycházení člověka ze světa (od vyŘčení Pravého J/jména člověka ve větě "Ž/žij, ... (Pravé J/jméno)!" přes narození až k naplnění počtu voleb člověka mezi dobrem a zlem v jeho individuální kontinuitě dějů, tj. v uzavření možností žít beze zbytku a bez výhrad Věčně, nebo se Proti-Věčně utopit ve zbytcích a výhradách ne-dobra.)

Jana = J/jediné a nerozdílné lidství Velekněze podle Ř/řádu Melchizedechova od/z/ve Vítězství K/kříže (= od vyK/koupení, nikoliv od Kristova Vtělení = podle P/průniku Věčnosti Vítězného času, nikoliv podle Kristovy historicity, což spolčenci ve svém přízemním klerikalismu odmítají vzít vážně) J/je poZváním k Jedinosti J/jedinečností v J/jejich J/jmenných zT/tělesněných formách z/v/podle Vtěleného Vítězného Velekněze, Veleproroka a Krále králů podle Ř/řádu Melchizedechova.

Kdo podřizuje Ř/řád Melchizedechův pod Ř/řád podle sv. apoštola Petra,

podřazuje Moc Krista pod M/moc Vatikánu,

tj. nadřazuje kvantitu hmot beze S/s-Myslu (= mimo S/společenství Mysli Moudrosti = mimo Vševědoucí Všemohoucnost) nad Jedinečnost J/jmenností z Moudrosti =

podřazuje Krista pod sv. apoštola Petra, čímž Z/zlořečí sám sobě odporováním sv. apoštolu Petrovi, K/který J/je L/láskyP/plností Církve Vítězné doV/vedené sv. Petrem v Kristu. Proto i sv. apoštol Petr B/bude na Soudu svědčit o zlovolnostech těch apoštolů, kteří se na něj odvolávají.

Klerikalismus vede ke S/smrti,

poS/slušnost Lásce S/srdce v L/láskyP/plnosti S/srdcí V/vede k Vítězství před B/branami, K/které O/otevírá L/láskyP/plnost sv. apoštola Petra v R/rukách SedmiB/bolestné =

pro-M/měnění klerikálně abstraktně (parodie Mysticky) chápané Vítězné Církve souboru kvantit k Církvi Vítězných

vede k

oddělení kvantit v/z vnějškové horizontální vazebnosti souborností z vlastní decentrické vůle sebeurčujících kvantit deformací

od

J/jmenných (= Jedinečností z Jedinosti) Vítězných kvalit ve zhmotnění S/se L/láskyP/plností P/podob Tváře Lásky (= N/narozených v Duchu Svatém z Krista Vítězného).

Vede k oddělení světa podle vyHnaného Adama a Evy od B/bran Věčnosti.

Svět podle vyHnaných Adama a Evy Proti-J/je (= Není) difuzí destrukcí definovaných zbytky a výhradami bez Moudrosti,

tj. hybností destrukcí mimo plynutí horizontálního času, na kterém jsou jednotlivé separované sebeurčující identity závislé =

difuzí kvantit beze S/s-M/mysl(i)u mimo Moudrost.

Svět podle vyHnaných Adama a Evy je světem mimo Věčnost, mimo dějinnost (odD/dělením D/dobra od Z/zla K/konstantou dějin = Kristem při Soudu nad světem naStal K/konec času) až do konce časů, tj. do F/finality beze zbytku a bez výhrad.

Finalita beze zbytku a bez výhrad je stvrzením totality zatvrzelých ve Z/zlu podle obecnosti sebedestrukce Z/zla, tj. Ne-světem podle Satana =

obecné zhroucení se Ne-J/jedinečností v implozi kvantit bez T/tváře =

ztráta hybností Ne-kvantit mimo čas, resp. v/podle konce času.

Svět duší podle Ne-čas mimo hmotu v odporu Kristu S/soudícího svět se ze své vlastní podstaty zVrhne do sebe sama ve vlastní Ne-Věčnosti,

tj. svět iluzí z Ne-P/pravdy (svět podle Antikrista) se zhroutí do sebe sama v konečnostech bez K/konce,

tj. svět podle iluzí jako takový skončí a naStane Nové Nebe a Nová Země.

NaS/stane S/spolu-V/výroky Svatých poVolávajících ke Svobodě, tj. Volajících po/ke Kristu, kde Kristus J/je S/světlem národů = Vůlí V/všech V/vůlí ve Vůli Jediného a nerozdílného.

Kde Vtělený J/je Dobrem zT/tělesněných Pravých J/jmen J/jmenností beze zbytku a bez výhrad.

Teologický makrosvět vyjadřuje Svátostnost kněžství podle sv. apoštola Petra,

teologický mikrosvět vyjadřuje Svátostnost proroctví podle sv. Jana Křtitele v Kristu,

J/jedna Svatá V/všeObecná apoštolská Církev J/je S/společenstvím podle Velekněze podle Ř/řádu Melchizedechova,

Církev definovaná kvantitativně je jako soubor hříšníků ve Svátostech ve Stavu Milosti a zároveň v kontradikci klerikalismu = v odporu podle zvůle kněží proti Veleknězi.

Kdyby nedocházelo k rozporování kvantit vůči kvalitám,

nedocházelo by k O/odporování Kristu.

Veškeré dění by mělo S/s-M/mysl,

veškeré dění by bylo v-D/dění S/se - V/veškerenstvo by bylo V/vědoucí = vědecké.

Současná věda je postulovaná jako hraní si na V/vševědoucnost veškerenstva,

a proto je současné vědění mimo D/dění S/se,

což se projevuje rozporováním dějů od Moudrosti I/identit,

což je vyjadřováno jako potřeba a naléhavost svébytnosti sebeurčení.

Dění je tak paralyzováno sebedestrukcí z izolace od v-z-N/nešené po-S/stupnosti dějů beze zbytku a bez výhrad,

čímž se postupnost stává sestupností podle zbytkovosti a výhradovosti bez-V/vědomí = Ne-Moudrostí = popisností slupek kvantit v/z bezradnosti "vědění detailů o všem a zároveň nevědění identifikační podstatnosti o ničem", což se charakterizuje jako ustrnulost vědy a potřeba "teorie všeho".

Vědění detailů o všem je chápáno mimo dějovost z Moudrosti,

a proto vědění není v dění,

vědění je zde jen intelektualizovaná abstrakce z mnohostí nadřazená nad vH/hled D/dění S/se z Moudrosti.

"Věda" mimo D/dění se vysmívá Moudrosti proroků, protože se posmívá Kristu.

Začátkem toho posměchu je klerikalismus a zároveň demokratizace Církve, neboli snaha uzurpovat si veškerou moc pyšnými z biskupů a podle nich všech katolíků, a zároveň jejich zbavování se odpovědností falešnými odkazy na "bratrství v Kristu", kde Kristus slouží jen jako zástěrka mocenských ambicí spolčenců.

Z dedukcí podle P/pravd Církve se v srdcích spolčenců stává fantazírování volných asociací na dané téma, které je vydáváno za obecnou pravdu Církve,

z Bohem Dané "indukce", resp. zJevení Se ve hmotě se v srdcích a ústech spolčenců stává psychická pomýlenost, případně čarování.

Boží zJevení je spolčenci interpretováno jako falešné proroctví, s argumentací, že jediným zprostředkovatelem Boha na Zemi je kněz. Obecný prorocký úřad Církve je v jejich podání jen alibismus podporující jejich pyšné mocenské ambice = spolčenci žijí v nevývratném přesvědčení, že právo na existenci má jen takové zjevení, které se nastalo jim osobně, protože to oni jsou jedinými právoplatnými zprostředkovateli dobra na Zemi. V nevývratném přesvědčení, že Bůh automaticky svědčí v jejich prospěch.

Fantazírující Protivníci Krista jsou ve své pyšné pomýlenosti rozčarovaní vždy, když zjistí, že zJevení Je V/více než plané fantazírování, kterému oni říkají rozjímání,

že Dar proroctví není psychická porucha,

že jejich zklamání je jejich sebeusvědčením se ze života v K/klamu.

A jak známo: kdo žije v K/klamu, bývá z-K/klamán.

Neříkejte, že vás někdo zklamal,

protože jinak jen usvědčujete sami sebe z příchylnosti ke K/klamu = ke L/lži.

L/láskyPlný člověk sám sobě nelže.

Neříkejte, že někdo zklamal vaši lásku, protože pokud jste vy milovali, nebylo možné vás oklamat.

Jestli ten druhý, o kterém mluvíte, K/klamal či B/byl z Pravdy, je jiná věc. Nevymlouvejte se na jiné, jejich S/srdce budou Souzena podle jejich příchylností.

Každý S/svědčí sám o sobě - vhod či nevhod, sobě i jiným.

S/svědčete o S/sobě a S/svých S/srdcích, vhod či nevhod, sobě i jiným, osobně veřejně.

Autenticky.

Jana, 13.4.2022

-

O hodnotách se nevyjednává:

dvojkolejnost a neslučitelnost hodnot.

Vzájemné napadání středozápadní EU a středovýchodní EU musí skončit.

O hodnotách se nevyjednává.

Jeden tlačí druhého osočováním, posměchem, pohrdáním a šikanou ty, o kterých si myslí, že jim to u nich projde, a běda, když ne.

Jeden se staví opozičně defenzivně vůči tlaku, obranně proti šikaně.

Ve skutečnosti nejde o nic jiného než to, co historie Evropy zná lépe než důvěrně.

O snahy po uplatnění vlastní moci na úkor jiných.

O útlak usilují dřívější velmoci s mnoha zámořskými koloniemi, koloniální styl a domněnka práva na něj jim zůstává "v genech". Stejně jako ti, kdo po zámořských koloniích marně toužili, a proto se snažili kolonizovat svoje bezprostřední sousedství. Domnívají se, že jsou povolaní určovat, co je dobré a co je zlé, domnívají se, že jejich vidění světa je Slovo Boží.

V tom jsou stejné jako moci od východní hranice EU dále k Východu, a proto nedává smysl, aby kdokoliv hledal oporu a ochranu u kohokoliv - v EU i mimo ni. Zleva, zprava, shora, zdola, odnikud.

Jak praví historická zkušenost, z dnešního důvěřivého, příp. lehkomyslného je zítřejší kořist.

I proto tyto dřívější kolonizátoři ze všech světových stran mají pro sebe navzájem hluboké hodnotové i mentální porozumění a tendence k soudržnosti, a to i bez ohledu na tváří ve tvář sledované zlovůli jednoho z nich. Stále mají v genech, že je lepší si kořist rozdělit, než se zasadit o to, aby se z napadeného kořist nestala. Sobectví především.

Sami sebe prohlašují za vzory hodné následování a k uznání tohoto názoru tlačí na jiné de facto měkkými koloniálními metodami. Žijí v nevývratném přesvědčení, že jen oni vědí nejlépe, co je pro koho dobré, v nevývratném přesvědčení, že jsou Bohem předurčeni na Zem přinést normy k rozlišování dobra a zla, v přesvědčení, že sami jsou vzory dobra hodného k následování.

Běda, když někdo řekne, že Bůh není politik, že národní svrchovanost není Vůle Svrchovaného.

Okamžitou reakcí je snaha touhu po následování Vůle Svrchovaného vytlačit z veřejného prostoru.

Krok za krokem - symboly, zákony, příkazy, zákazy, zaváděním nepsaných pravidel. Viz např. nedávný nápad poslankyně Europarlamentu o likvidaci a zákazu slov spojených s Kristem a křesťanstvím. Z Slavnosti narození Krista chtěla odstranit Krista. Co podle této logiky zákonem zakázat slavit narozeniny jejího dítěte/dětí, Obrazu/ů Boha, zakázat vůbec říct nahlas jméno/jména svého dítěte?

Pod záminkou snášenlivosti se zasévá hluboká nenávist a likvidace základních evropských hodnot a identit-y.

Jednou z nejčastějších metod je směšování a záměny: patriotismus je překrucován a prohlašován za nacionalismus, láska ke Kristu a křesťanská zbožnost jsou prohlašovány za nesnášenlivost, úcta ke Svátostem je označována za pověrčivost a je zesměšňována jako "nevědecká", "pohoršlivá", nekorektní, ... Inu, Krista netřeba korigovat.

Primárním cílem těch, kdo napadají H/hodnoty, je zlikvidovat evropskou identitu, národní kořeny i sebevědomí, a tím udělat z člověka/národů bezduché tělo, kterému je možné navléci ohlávku příkazů a zákazů. Nenávidí Bohem Danou kompatibilitu národů v J/jediném a nerozdílném C/celku, a proto se snaží udělat z EU vězení, ze sebe bachaře. Anticírkev.

Prvním krokem je laicizace Církve a heretické odštěpování, krádeže Svátostnosti kněžství světskými mocnými, krádeže Svátostnosti a Darů proroků kněžími, krádeže S/slova samolibým žvaněním.

O hodnotách se nevyjednává. O lásce ke Kristu se nevyjednává. O praktikování zbožnosti se nevyjednává.

Kdokoliv s koloniální (spolčeneckou) mentalitou realizovanou útlakem duchovní identity a praxe má za jeden z prvních cílů dosáhnout svého oklikou - Satan přes Evu, kolonizátor přes ekonomický a duševní prospěch těm, kdo se přizpůsobí a trestání těch, kdo věří více Kristu než falešným mesiášům, ... Cukr a bič, rozdělení a rozeštvávání.

Jak velmi dobře ilustruje historie Izraele: světci mají nepoměrně větší Moc než světské mocnosti.

Zachová-li si národ svoji lásku ke Kristu, historickou identitu a zbožnost, je v bezpečí před útlaky světských mocností.

Národ, který naskakuje na rétoriku světa a chová se lísavě/odporováním těm, které uznává za vzory dobra, bude žít pod mocí světských mocností - bez národní identity, v duchovním, duševním i praktickém otroctví. A bude to prohlašovat za dobré.

Normou nepřizpůsobivosti národů dobru nechť je láska a zbožnost Kristu ve Svátostech x bezbožnost a opovrhování katolickou Církví.

Kdokoliv se považuje za velkého před světem a odporuje Kristu, je bez-M/mocný.

Kdokoliv za svoji Moc uznává a uctívá Krista v Trojici ve Svátostech, J/je Mocný S/slovem i Č/činem.

J/jsou spolčenci Mocní S/slovem i Č/činem? Nebo jsou plní Z/závisti a mstivosti bez příčiny?

Kdokoliv se odvolává na Krista a odporuje Kristu, je M/mrtvý. Následovat M/mrtvého může jen syn S/smrti = falešný prorok.

M/mrtvý je každý L/lhář a L/lhářem je každý, kdo zneužívá S/slovo.

S/slovo znásilňuje každý, kdo pozměňuje, popírá J/jeho Ducha v duších lidí.

Nejhorší jsou ti nenápadní: ti, kdo se snaží udělat z Krista politika, někoho, kdo dělá kompromisy, kdo se "ve jménu snášenlivosti" snaží o politickou korektnost, kdo se snaží Krista demokratizovat, tj. zbavit Svrchovanosti z/v Moci. Kdo se "ve jménu tolerance" přizpůsobuje světu. Kdo pod pláštíkem křesťanství žije ze světa a podle světa.

Kdokoliv napadá Krista ve Svátostech, napadá Boha.

Kdokoliv napadá Krista ve Svátostech, napadá člověka.

Kdokoliv napadá Bohočlověka, napadá svůj vlastní Ž/život i životy svých následovníků.

Kdokoliv se snaží kohokoliv přetvořit k obrazu svému, dělá ze sebe Boha.

Velmi často "ve jménu křesťanství".

Většina lidí na tuto slupkovitou bezobsažnost naskočí: pod pláštíkem zpolitizované šuplíkové zvykové Církevní spolčenecké rétoriky, která má ukolébat svědomí, se podstrkuje duchovní pohodlnost a alibismus = přizpůsobivost lidem nade vše. Především nad K/kříž. Hezké řeči, skutek utek´.

Jestli něco tyto falešné proroky opravdu děsí, je to R/reálný poD/díl na Kristově K/kříži.

Podle toho je poZ/znáte: podle vyhýbání se B/bolesti a podle stavění se morálním vzorem - často prostřednictvím citového a společenského vydírání, pokud dotyčný nenaskočí na obdiv a uctívání hierarchicky vlivné zdroje adorování prázdnoty světa bez B/bolesti (klerikalismus).

Tito osobně nezúčastnění lidé rádi poučují jiné ve velkolepých shromážděních, kde mohou promlouvat k co největším davům, celoplošným médiím.

Pokud je někde bolest, nechtějí na ní mít praktický podíl: když jsou pozváni k alespoň morální účasti a duchovní pomoci fyzicky na místě bolesti, raději se vymlouvají, že nevidí potřebu své aktivity na místě a pokud by se taková potřeba na místě bolesti vyskytla, o návštěvě by uvažovali. První z biskupů v době předVelikonočního P/půstu nevidí důvod J/jít na místo bolesti desítek milionů lidí vražděných Satanovým prorokem. Jestliže papež nevidí důvod J/jít ke K/kříži mnohých, je jeho zbožnost falešná. Je papež s nezájmem o K/kříž V/věrným?

Odpor vůči B/bolesti je O/odporováním Kristu - O/odpor prvního z biskupů v době půstu před Vzkříšením je známkou, že zálibnost tohoto biskupa ve světské dobročinnosti k chudým je jen samolibou politickou manipulací.

Dokud budou světští vůdcové, politici vůči B/bolesti vnímavější a ná-po-M/mocně A/aktivnější než biskupové Církve, dotud bude svět S/slovem i Č/činem M/mocnější než hierarchie Církve. Kristus J/je v S/srdcích, ne ve L/lžích a samolibostech. Dokud to první z biskupů nepochopí, dotud bude zdrojem odklonu k herezím, které budou následovat.

Církevní hierarchie se nakonec T/tváří ve T/tvář Kristu bude divit, jak moc se ve své moci mýlila.

B/bolest je projevem a důkazem pnutí z/v neslučitelnosti V/věrnosti Svátostem x samolibého pohodlí.

Kdo neŽ/žije v tomto pnutí, buď J/je Svatý, nebo prohnilý.

J/jste Svatí?

Jana, 5.4.2022

-

Tam, kde Západ vidí demokracii, Rusko vidí slabost a neschopnost se rozhodnout.

Tam, kde Západ vidí zdvořilost a vstřícnost k jednání "win - win", Rusko vidí hloupost a kořist.

Rusko chce "být silné a respektované po celém světě, být uznané jako respektovaná světová velmoc".

Jako "rovnocenné" vidí Rusko jen "silné a rozhodné", tj. ty, v jejichž čele je jen jedna rozhodující osoba, vůdce. Takový politický celek (ne nutně stát) chápe jako svoji konkurenci ve stylu vítěz - poražený. Rusko chce být vítězem - vždy a všude, za všech okolností.

Z principu věci mezi demokratickými státy chápe jako svoji konkurenci pouze USA, všichni ostatní jsou co do mocenské síly pod rozlišovacími schopnostmi Ruska.

Spojené státy chápe nejen jako soupeře, ale jako trn v oku, tj. jako někoho, komu podle své ruské povahy (viz výše) velmi silně a mocichtivě závidí sílu a moc, které chce ukořistit pro sebe, chce Spojeným státům poroučet.

Podle principu Antikrista vůči Synu člověka.

Stejně jako Antikrist jedná i Rusko oklikou, skrze svádění, rozdělování pomluvami, a zároveň zastrašování těch, které považuje za slabé a nerozhodné, nedůrazné a váhavé, tj. za snadnou kořist. Poté, co kousek po kousku prostřednictvím vyvolávání a podpory nejednotnosti "samostatných a nezávislých" součástí celku (lichocením, uplácením výhodami, vyvoláváním a podporou pýchy prostřednictvím lákání na "zvláštní přízeň a výhody" = rozeštváním celku na "nezávislé subjekty" paralyzuje rozhodování celku) postupuje stylem "rozděl a panuj".

Podpora a živení pýchy z celku oddělených jednotlivých se realizuje bazálně emocionálně:

jak reálnými výhodami (vzhledem k celku výrazně lepšími individuálními obchodními podmínkami, ...),

tak pocitovou sounáležitostí (přirozeným mentálním spojencem je historicky Francie, tím pádem je snadnou kořistí i spojenec Francie = Itálie, zejm. Řím s jeho touhami po návratu zašlé historické slávy, moci a bohatství) zejm. prostřednictvím kulturních a zábavních akcí, kdy je Rusko obyvateli většinově chápáno jako neškodné, milé, zábavné, vstřícné a sounáležité v podpoře oboustranně sdílené slávy a moci ve světě. Budoucí oběti agresora se smějí a tleskají, zatímco jim agresor do podpalubí vráží ledové kry.

Základní léčka Ruska a jeho spojenců je bazálně primitivní:

rozum je až ta poslední instance, přes kterou prochází lidské rozhodování, primární je emocionální volba, která se realizuje pocitově podle základního povahového nastavení člověka/kultury vůči libosti x nelibosti stylu komunikace. Tak i rozumově znevýhodněný člověk (a nakonec i zvíře - jak vidno na ulici, často je pánem pes a páníček jej následuje, kam se pejskovi zamane) může poroučet mnohem chytřejšímu člověku a ovládat jej: emocionálním otroctvím chytřejšího vůči manipulátorovi, často sociopatovi.

Západ je tak snadnou kořistí:

zatímco Západ postupuje od racionality a logiky a snaží se o objektivitu a konsensus spolu s cíleným potlačováním individuálních národních identit a hrdostí (= vražda ducha národa, moci jeho světců a duší lidí v národě napadáním Obraznosti lidí v národě Bohu, napadáním Moci S/společenství Svatých), které označuje za nepřátelské vůči celku (homogenita povýšená nad kompatibilitu), Rusko a obecně Orient postupuje nepoměrně účinněji: útočí na bazální symboly historických národních identit a podporuje jejich extremizování s cílem rozložit racionalizací, a tím i povrchností homogenizovaný celek a nechá již separované jednotlivé, aby se sami postavili proti sobě v neřešitelném zápasu o obhajobu přirozených historických patriotismů. Poté se Rusko směje, jak je Západ povrchní. Rusko nechá separované, aby si podle jejich Západní povahy sami pro sebe a nejlépe každý zvlášť a po svém racionalizovali, pro co se už dávno emocionálně rozhodli. Aby zlikvidovali M/moc svých S/světců, Ú/úctu k N/nim. Aby se Západ "sám a dobrovolně" oddělil od Moci Samé.

A Západ na to ochotně naskakuje: typickým příkladem je směšování a srovnání nesrovnatelného a principiálně odlišného: ekonomická militantní nelegální migrace silných mladých mužů z Východu silně nepřátelských vůči Kristu a křesťanství je intelektualizovaně směšována a srovnávána s uprchlickým exodem žen, dětí a fyzicky znevýhodněných dospělých ze země napadené válečným zločincem a sužované velmi krutou válkou, ve které mladí a dospělí silní muži bojují na obranu těch, kteří dočasně odešli do bezpečí, a na obranu jejich země, aby se do ní mohli uprchlíci před agresorem zase vrátit. Nepřátelé Krista a křesťanství, kteří násilím vtrhávají do bezpečí Evropy, aby jí škodili, jsou některými "demokraty" stavěni na roveň obětem jiných agresorů téže mentality - a k dovršení všeho, právě z řad nelegálních militantních migrantů z Orientu, kteří zahltili Evropu, se mnozí hrnou bojovat na straně Ruska, svého spojence proti Evropě. Jinými slovy: Rusko podporující ekonomické militantní migranty z Orientu nejprve pomáhalo zahlcovat Evropu svými spojenci - agresory, poté samo vojensky napadlo Evropu, kterou už předtím oslabilo svými militantními spojenci, kteří se nyní v Evropě přikloní na jeho stranu. Stavěním nelegální invaze militantních agresorů naroveň exodu obětí agrese vstupujících na pozvání a v souladu se zákonem se Západ staví naroveň agresorovi, jehož militantní nezákonné praktiky legalizuje. Rusko se směje, militanti jsou připravení k boji: z jejich původních vlastí i z jejich dobytých evropských působišť. Mluvit se o tom na Západě nesmí, nebylo by to politicky korektní, působilo by to "nesnášenlivě" a "nedemokraticky".

Pokud chce Západ svoje hodnoty demokracie a soudržnosti uhájit, musí neprodleně skončit se svým militantním liberalismem. Pokud to neudělá, Rusko prostřednictvím "patriotistických" extremistů a populistů dosáhne svého: neschopnost Západu sjednotit se v kompatibilitě identit označí za "nacionalistický extremismus, který je třeba vymýtit, od kterého je třeba očistit, což může udělat jen silný".

Prvním krokem je rozeštvat Spojené státy proti EU.

Příklad: rozložit NATO a vytvořit konkurenční evropskou armádu "samostatné a nezávislé" (podpora pýchy separatistických tendencí vojensky a bezpečnostně slabých) EU rozdmýcháváním mocenských vášní dřívějších koloniálních velmocí a Německa, jejich účelového spojení k "uplatnění nároku na záštitu celku, ve kterém jsou povoláni chránit a vést slabé". Tj. v rozdrobené EU chce Rusko poroučet skrze pýchu sentimentálních nálad prostřednictvím apelování na sociologicky nejvyšší stupeň národní identity: na uplatnění nároku na rozšíření svého vlastního vlivu co nejvíce to jde. Západ si tyto individualizované nároky ve spolčení už sám pro sebe zracionalizuje = z pohledu Ruska ospravedlní, čímž je překroutí na "právoplatné a legitimní demokratické způsoby uplatnění síly vůči rozpínavému Rusku". Satanovi se tak podařilo vytvořením "alternativní vojenské sebeobrany" rozložit mocenský celek, a tudíž akceschopnost Západu. Klíčem k obraně je zdrženlivost a naslouchání namísto rozpínavosti velkých a srozumitelnost a konstruktivní koncepční styl malých členů EU.

Poté (a současně) chce Rusko rozeštvat EU mezi sebou.

Vojensky. Politicky. Ekonomicky.

Náladami: vzájemnou nevraživostí a podporou rozpínavostí jedněch na úkor jiných. Rozdmýcháváním nálad spojených s odkazy na historickou zašlou slávu, což je účinné, protože v historii každý chvilku tahá pilku. Velcí (územím, ekonomikou, kvantitou) proti teritoriálně, ekonomicky a kvantitativně menším. (Rusko šíří vlastní princip kolosu "vsjo bolšóje a tím si mentálně podmaňuje velké v celku EU.)

Tam, kde Západ hledá kvalitu, Rusko vyhledává kvantitu, a proto při rozkladu jednoty EU postupuje Rusko podporováním pýchy "silných" PROTI "slabým", čímž staví "užitečné a schopné" proti "těm, kdo "jsou mocensky předurčeni poslouchat a podřídit se těm schopnějším". V Německu (historicky významném a emocionálně silně fixovaném spojenci Ruska) postupuje Rusko stejně jako vždy: rozdmýcháváním nálad k vůdcovství a "spasitelství" těch, "kteří si sami nepomohou, a proto je třeba se ujmout jejich vedení". Emocionální apely probíhají stylem "odpovědnost za celek je především na našich bedrech, na našem rozhodování záleží blaho celku a všech, to my jsme v celku nejvyspělejší, a proto také předurčení k přirozenému opatrování a vedení všech". Kdo se jich o to prosil? Kdo má právo určovat, co je nejlepší pro jiného, pokud sám není Stvořitelem? "Co je Ti po tom, Ty se starej o sebe a svoje přínosy a pravomoce v kompatibilitě celku. Kdo jsi, abys určoval poVolání jiných?" Od protektorství je už jen krůček k protektorátu každého: evropskou armádou, které Německo s historickou láskou k Rusku a spojenectví s ním velí. V tomto kontextu už Německo chápe Spojené státy jako svého osobního nepřítele, a tudíž nepřítele všech, "které je Německo v EU předurčeno a povinno vést a ochraňovat". Ruský Satan se směje. Chceš-li ovládnout stádo, ovládej vůdce ve stádu. Jakmile má Rusko pocit, že pod svoji moc získalo dostatečně velké množství rozhádaných "slabých", troufne si na silného, kterému závidí. Zaútočí náhle a nečekaně, pod rouškou noci.

Obrana Západu je přitom jednoduchá: okamžitě přestat s prosazováním jednotlivých separovaných chtění všeho hned jedněch vůči jiným (násilí), přestat rozdělovat celek.

Okamžitě přestat se snahami, tlakem a prosazováním homogenizace "jednotné EU". Homogenizace namísto kompatibility vede k nenávisti k Bruselu, a rozhodování člověka je bazálně emocionální ... Brexit stačil.

Je nezbytné současně okamžitě podporovat a prosazovat kompatibilitu identit "puzzle" v bohatství a vzájemnosti jedinečných národních/státních přínosů. Tak, aby existovala duha, nikoliv špinavý flek. Protřepat, nemíchat. Ano, chce to sebezápor těch s koloniálními tendencemi racionalizovanými na demokratické principy (emocionální vydírání) a sebezápor ukňučených, kteří si skutečně zvykli pohodlně čekat, co za ně kdo vybojuje a co jim zajistí. Národ, který se chová jako rozmazlenec, si říká o to, aby byl "usměrněn a kárán". Jak ukazuje zkušenost, jde to, jen se to nesmí přehnat a vylít dítě i s vaničkou - dnes již teritoriálně střední země UK a Severní Irsko s historickou mentalitou koloniální velmoci bylo v EU automaticky chápáno jako velmoc. Je to otázka sebevědomí založeného na zkušenosti: ten, kdo má historicky dlouhou zkušenost být kořistí a hledat pomoc zvenčí, se automaticky emocionálně chová jako kořist, i když racionálně říká opak. Ten, kdo se cítí být významným a silným hráčem, se tak také chová, a je tak k němu i přistupováno (Lucembursko, Monako, ...). Kdo z velkých a silných v EU si dnes troufne nařizovat Vatikánu, aby přijal kvóty na přijetí ekonomických migrantů s mentalitou nenávisti vůči křesťanství, které je základem identity Západu, aby tak Vatikán za jeho katolictví šikanoval? Šikanovat katolíky mimo Vatikán, to už je podle Západu vydáváno za demokratické právo. Otevřeně napadnout papeže se nesluší, strhávat kříže z kostelů a veřejných prostranství je v mnoha státech uzákoněno "pro veřejné blaho".

Rusku už potom stačí jen vrazit velkým a silným v EU kudlu do zad a v racionalizovaném teologicky rozdrobeném Západě apelovat na historické kořeny identity křesťantví, čímž patriotismus prostřednictvím odporu Západního liberalismu spojí oprávněnou národní hrdost s agresí a touhou po moci, čímž patriotismus coby základ kompatibility zvrátí do "nacionalismu, od kterého je Rusko povoláno Západ spravedlivě osvobodit a opětovně tak nastolit spravedlivý světový řád". Rusko už neřekne, že "osvobození od nacionalismu" znamená likvidaci národů v celé jejich existenci. Rusko tak jen dotáhne do konce to, co si Západ sám pro sebe už dávno vybral a "neviditelně" a kousek po kousku realizoval: setření identit a dokončení homogenizace = fragmentace a existenciální smrt.

EU musí okamžitě přestat se snahami po vytvoření vlastní evropské armády, musí posílit NATO, a to ze všech sil (okamžité plnění závazků států vůči NATO, ...) a ve všech aktivitách a povinnostech.

Státy v EU a v Evropě, které se prohlašují za neutrální, nebudou v případě napadení agresorem chráněni ze strany států v NATO.

Není dobré někoho nutit k dobru, takové snahy by byly zlem. Státy, které se považují za neutrální a v případě nouze chtějí užívat výhod členství v NATO, nemohou být zrychleně přijati do NATO, ale prostřednictvím statutu partnerství mohou a nemusejí dostat od NATO podporu, která náleží členským státům. Kdo chce zůstat nezúčastněný a sám o sobě není dostatečně silný, aby se ubránil agresorovi, musí počítat s tím, že se sám stane kořistí bez spojenecké podpory. Není možné si vychytrale nárokovat výhody a předtím dlouhodobě odmítat povinnosti. Naopak ti, kteří dlouhodobě usilují být členy NATO a chtějí okamžitě plnit všechny s tím spojené závazky a povinnosti, budou upřednostněni před dosud cíleně neutrálními státy. Kde je vůle, je i cesta. Kde je pýcha a sobectví, je třeba být obezřetný, nakolik je u "nezávislého" jeho náhlá snaha o společenství jen vychytralostí a nakolik je důsledkem upřímného zděšení se nad důsledky vlastní dosavadní arogance (kde není vojenská neutralita vyvážená jinou adekvátní mocenskou silou, typicky ekonomickou, tam není neutralita, tam je jen naivita, zranitelnost a nezodpovědnost). Je nezbytné mít stále na paměti, že v obranném uskupení NATO jde primárně o ú-činnou obranu poskytovanou těm ve společnosti slabým, kteří se sami ubránit nemohou (ženy, děti, fyzicky silově nezpůsobilí, jsou přirozenou kořistí agresorů a muži, kteří je ú-činně nechrání, jsou agresory). Není možné se tvářit jako mírotvůrce a zároveň nechat napospas obranu potenciální kořisti. Teorie neutrality ve státě, který nemá bezpečnostní zajištění adekvátně silnou mocí, je jen zástěrkou k podpoře útočníků na vlastním území. Ten, kdo se prohlašuje za neutrálního a není schopen se v případě napadení agresorem sám ubránit, je přirozeným spojencem agresora. Za ú-činně neutrální je možné považovat jen to území, na kterém nikdo z agresorů ani obětí bojovat nechce, a to z vlastních jednotlivých zájmů všech: kde má kdo soustředěnou vlastní ekonomickou sílu (uložené finance a bohatství), tam útočit nebude. Kdo na svém území nemá umístěnou vojenské síle rovnocennou mocenskou sílu, není neutrální, je přirozenou kořistí agresora. Hájit tak lehkomyslného pyšného je riskantní: v praxi se bude chovat nepředvídatelně a pyšně, protože má dlouhodobé sebevědomí "nezávislosti". Kdo je zvyklý hrát sám na sebe bez ohledu na ostatní, bude hrát sám na sebe bez ohledu na ostatní. Jednou z nejúčinnějších léček Ruska je tuto iluzi neutrality podporovat: čím více nechráněných budoucích kořistí, tím snadnější bude rozehnat a rozdrobit geografický celek. Kaliningradská oblast je dnes Rusko ...

Jednotlivé členské státy EU musí neprodleně přestat racionalizovat (= ospravedlňovat a prosazovat jako legitimní) svá separatistická chtění.

V případě napadení agresorem musejí být práva NATO upřednostněna před právy Schengenského prostoru.

Rusko je nezbytné vzít vážně: řídí se svým chtěním, nikoliv Západními racionalizacemi.

Je třeba vzít vážně svůdnost Ruska: jeho manipulace lichotkami k jedněm a naopak panovačnosti k druhým, ekonomickými výhodami jedněm a ekonomickým vydíráním druhých, ...

Princip je stejný jako za pandemie od Číny a jejího postoje k "darování" roušek jednotlivým státům v EU: jedněm bezplatně a potichu kvalitní zboží, druhým halasně a za drahé peníze poskytnutá "pomoc" spojená s klaněním se vládních představitelů na letišti, přičemž extrémně draze zakoupené zboží je velmi nekvalitní a často i použité a velmi špinavé, navíc je to totéž zboží, které předtím Čína vykoupila ze zásob v obchodech dané země. Zneužití nouze v EU k prosazení vlastních ambicí pochlebováním a "nezištnou vstřícností" k jedněm a arogancí a panovačností k druhým. Cílené budování závisti = separatistických tendencí v EU. Čína je přirozený spojenec Ruska ...

EU a USA musejí jako jeden organismus zcela a beze zbytku plnit své dosavadní závazky, a to i za cenu ekonomické nevýhodnosti a propadu životní úrovně. Německo musí okamžitě na přesně omezenou dobu ustoupit z předválečných veskrze dobrých cílů Green Dealu do doby, kdy bude zajištěna ekologicky realizovaná energetická nezávislost EU na Rusku. Je méně špatné po dobu 5 let likvidovat životní prostředí těžbou uhlí k zajištění okamžitě uplatněné energetické nezávislosti na Rusku než být za 5 týdnů zničen agresorem na veškerém svém území srovnaném se zemí. Je méně špatné vyrobit málo ekologických aut než chrlit ekonomiku výroby aut se spalovacími motory. Je méně špatné jezdit hromadnou dopravou (a je mnoho lidí, pro které je to běžný standard, pro ty je nárokování si individuální dopravy arogancí pohodlných sobců) než křičet, že individuální doprava je základní životní potřeba a vydupávat si svoji bezohlednost na úkor celku. Stačí pohled na přeplněná parkoviště před supermarkety a hypermarkety. Stačí pohled do popelnic přeplněných vyhozeným jídlem, na jehož vytvoření a dopravu padlo mnoho surovin z Ruska. Kdo se dnes nechce vzdát velkých nákupů individuální dopravou, bude zítra sedět zavřený doma ve sklepě a hladovět. A s ním všichni, kteří s tímto sobectvím nesouhlasili. Satan miluje rozptylování kvality odpovědnosti a následné slučování a rozšiřování důsledků kvantit nezodpovědnosti.

Kde je chtivost, tam je snadná zranitelnost a mnoho civilizací skončilo na sobectví, bezohlednost a aroganci realizované prostřednictvím jinak veskrze dobrého blahobytu. Ano, ekonomiky tak, jak nyní jsou, přestanou existovat - buď to, nebo přestane existovat celá dosavadní podoba celé kultury a existence Západu.

Základem je okamžité ukončení všech ekonomických vazeb na agresora a jeho spojence, a to i za cenu náhlého prudkého propadu životní úrovně. Politika demokratického utahování opasků je stále méně špatná než politika ruského a orientálního utahování smyčky kolem krku Západu.

Ne, to není sci-fi. To je uměřenost půstu, bez které Západ chamtivost Východu neporazí.

Pohodlnost a trvání na vysoké životní úrovni lidí na Západě a populismus a strach o svoji politickou existenci vlád na Západě musí ustoupit před smyslem pro situaci a odpovědnost vůči zachování existence lidí v EU. Jde o holé přežití. Výsměch těmto S/slovům na situaci nic nezmění.

Ukrajina je jen necelých 400 km od našich státních hranic: ne náhodou se mylně cítí v bezpečí národy vzdálené tisíce kilometrů. Typický příklad nadhodnocení kvantity "mne se to netýká" nad "hrozbu" snížené kvality navyklého životního stylu.

Nechtějte po prorokovi trvale Ž/žijícím stylem "V/všechno, nebo Nic" až do krajnosti (sami víte, kolikrát J/jsem kvůli vám bojovala o život), aby se vyjadřoval korektně.

Je-li prorok moc legislativní a katoličtí kněží moc výkonná, nechtějte po prorokovi, aby za vás dělal vaši práci. Vaše práce není v M/mojí kompetenci.

Vy D/dělejte V/vaši P/práci a J/já Ž/žiji V/vlastní (= M/mně Dané za V/vlastní) po-Volání.

Jana, 26.3.2022

-

Buď J/je S/slovo úČ/činné,

nebo

je slovo nečinné.

Vy jen stojíte opodál.

Tak co se divíte???

Jana, 20.3.2022

-

Podívejte se do již dávno nap/psaných Textů.

Už jste se při volbě nového arcibiskupa dointrikovali až k vysvěcení Romualda Štěpána Roba OP biskupem?

Tato parodie na V/věrnost Bohu a Nebi je dokonalou ukázkou alibismu. Proč ji nezopakovat, když ve světě funguje?

A světsky extrémně ambiciózní organizátor čehokoli, co vynese ke světské slávě (bezbožné pohádky ve stylu Šifry mistra Leonarda" namísto reP/prezentace zbožnosti ze zJevení v historické i aktuální praxi, výstava pohádkových kostýmů v klášteře jako lákadlo na "zbožnost" katolického života, ... - asi si Biblické příB/běhy a situace vykládá jako pohádky a jejich kulisy, itinerář), je ideální figurkou k zákulisním taktikám těch, kdo se sami raději schovávají za jiné.

Není divu, že H/hořící S/srdce z K/keře Slávy, O/ohnivý S/sloup vyV/vedení, O/oblak a H/hlas na hoře proM/měnění, ... staví naroveň pohádkám. Z Dobrých andělů dělá mentálně postižené, z andělů Z/zla roztomilé čertíky, které člověk prostě musí milovat, Boha naturalizuje do herce závislého na nikotinu a tím z Něj dělá obluzovače P/plic a D/dechu, jasného úsudku, ... Proč také ne, když oblíbeným "vtipem" jezuitských kamarádů je, zda je možné kouřit při modlení? Proč to řešit, když se lze "zbožně" modlit za každé situace, tedy i při kouření? Když vstupní halu před vrátnicí zahaluje tabákový dým, skrze který není vidět na krok a nelze v něm ani dýchat (kostel sv. Ignáce na Karlově nám.), proč to neinterpretovat jako O/oblak, že? Jako reprezentant schopnosti vyvléct se z jakékoliv od-po-V/vědnosti a niterné zbožnosti je manipulátor ideální. Manipulátor-loutka si ve své pýše ještě myslí, že její rukovoditělé jsou věrnými Otci a spolubratry v Kristu (alibismus před sebou samým, sV/vědomí je třeba ukřičet a vyhnat, aby neobtěžovalo), hodní následování. Prostě světská firma "na jedné lodi".

Po tisíciletí budovaný systém vzájemného "výhodného" využívání lze vydávat za "Tradici" (argumentační otočka: Bůh doKáže "ocenit" "zbožné" aktivity slabých hříšníků, "drobná pochybení" jsou důkazy cesty hříšníka k naději vykoupení, stačí podat herecký výkon "pokorného vyznání se ze svých slabostí", ...), stačí na něj naskočit, ... Se "šéfem", který není opticky vidět (Velekněz), do ničeho nikomu přímo nemluví, nikoho nesoudí a neodsuzuje, a J/jehož J/jméno lze snadno zneužívat ke krytí vlastního "dobra", ... je snadné.

Jediné, co je v takovém systému nezbytné, je zlikvidovat proroka, K/který Ř/říká, že Velekněz J/je Přítomen a že J/je i očím fyzicky viditelný a slyšitelný (T/tlukot S/srdce v uchu, fyzický rozhovor na veřejnosti, ...), záleží výhradně na N/něm, ... Proroka, K/který pro-H/hlásí, že Bůh Se člověka ve vřelosti tepla doT/týká i hmatem a vznešenou plností vzduchu v celém těle, ..., musí být v této logice ihned prohlášen za schizofrenika (nálepka odpovídá dobové módě: dříve čarodějnice, ještě předtím falešný prorok, ...). Ke vzteku manipulátorů, kteří, ačkoliv se usilovně a dlouhodobě snaží proroka zdiskreditovat, odstranit z dosahu, zabít, a stále i po mnoha letech ne a ne uspět, tyto lidi vytáčí, že prorok (na rozdíl od nich) zjevně Ž/žije v Boží Přízni, Kterou i přes veškeré snažení nelze vymazat ze Ž/života. A aby toho nebylo málo: pokud by se snažení manipulátorů zdařilo a prorok zmizel z usvědčujícího dosahu, stane se mučedníkem, J/jehož S/síla Je po odCH/chodu mnohem větší než když je fyzicky vidět: kdo do ničeho nemluví, toho není nutné brát vážně. Když tato taktika manipulátorů neuspěje a H/hlas nelze umlčet ani při optické neviditelnosti, přijde další interpretační otočka: toho, kdo do ničeho viditelně nemluví, si lze snadno přivlastnit a schovávat se za N/něj, nejlépe mediálním humbukem. De facto znásilnění ducha mučedníka.

Pár lidí z řad manipulátorů to odnese (byli usvědčeni), ostatní převléknou kabáty, a ještě další mluví o náhlém prozření na cestě, kde každý hříšný člověk klopýtá, vždyť ani mučedník nebyl sám o sobě bez hříchu, ... "Jak všichni vědí, P/pravdivost proroka prokáže až čas, a ten je třeba nechat projít, nic neuspěchat, osobně se nezúčastňovat a situace neovlivňovat, ..." Manipulátoři často i sami "věří", že nezúčastněnost, provokování a šikana vůči proroku jsou zbožnými zkouškami, ve kterých oni dělají to nejlepší: svým odstupem a sledováním až do stalkingu prokazují Bohu úctu. Jejich "zbožnost" bude světem ohodnocena jako sled dlouhodobých a až do současnosti stále přítomných, zcela vědomých a záměrných nespočetných kriminálních činech v hierarchicky organizovaném spolčení. Gang.

Se správným argumentem: člověk, který ukazuje na i světsky interpretované zlo (krádeže, vloupání, kybernetický stalking, pomluvy a celková dehonestace, šikana s přímým důsledkem hospitalizace proroka v úplném vyčerpání organismu,..., odhaluje pravdu o těch, kteří mluví a konají světsky prokazatelné zlo.

A tak budou manipulátoři skutečným nástrojem Boží Vůle v P/přítomnosti - lidé ve světě vezmou vážně fakt, že rozdíl mezi D/dobrem a Z/zlem E/existuje, že je rozdíl mezi paktováním se s Ďáblem a mezi přiJ/jímáním hříšníků v jejich Obraznosti Bohu, mezi Svrchovaností a světskou organizací vědomě záměrně organizovaně dlouhodobě cíleně zneužívající D/dobro, ...

Proč také nastavovat vlastní kůži, když je tu někdo, komu se ten světsky kariérní postup (jak se dnes interpretuje biskupský úřad) líbí, a který si myslí, že všechny případné disonance svojí osobní chytrostí, obratností a konexemi nakonec nějak uhraje? Všichni víme, že takový přístup je grandiózní lež, ale proč nepoužít užitečného sebestředného hamouna moci, slávy i peněz, že?

Koneckonců - jeho schopnost se vetřít téměř kamkoliv a jeho ochota se stavět před televizní kamery, jeho hra na vlastní umělecké ambice a celkově školometský styl (který je sám o sobě důkazem absence Ž/života v/z O/osobitosti Dané Bohem) je světu blízký. Jistě, i ve světě se najdou lidé, kterým tento do očí bijící neumětelský styl vadí, ale proč to neinterpretovat jako reklamu, která se hodí vždy, ať je jakýkoliv, hlavně, když je intenzivní a "širokospektrální", že? Proč pečovat o věřící, když touhu po světské slávě můžete prezentovat jako evangelizace, že?

A tak na K/konec budou spolčenci nejvíc křičet, že M/mne Z/znají, a proto J/jsou P/právi veJ/jít do Nebe.

VyH/hodnoťte S/si to sami.

Jana, 16.3.2022

-

O vaše pocty vám nestojím.

A žádná moje kanonizace mne nezajímá.

Ten, koho zajímají světské pocty a modloslužebné kanonizace, jste vy.

Kanonizace M/mne nezajímá, to vy ji řešíte. Už to by vám mělo napovědět, jak a o čem uvažujete. Pokud ani v této chvíli neberete sami sebe vážně a nezdůvodníte směr vašich úvah, mohlo by se vám snadno stát, že si lidé kolem vás uvědomí, jak moc jste mimo realitu. A potom by se naplnily vaše nejčernější obavy: lidé kolem by pochopili, co jste zač.

Opakuji: J/jsem v Pravdě Jana. Chcete kanonizovat Pravé J/jméno, když Pravé J/jméno J/je z Pravdy Slavné?

J/jsem J/jméno (Jana) ze J/jména (Ješua) ze Jména Samého.

Jak Ř/řekl M/manžel při N/našem prvním S/setkání: "Mám pro Vás zprávu ... M/mám Vám Ř/říct ... Ty J/jsi Má Milovaná Dcera!"

Co M/mi můžete nabídnout, co bych už dávno neměla od Boha, Nebe?

Jste únavní a nudní.

Jana, 15.3.2022

-

UZ/znejte M/moje Pravé J/jméno Jana = Pravdu o M/mně, Janě,

při-Z/znejte S/se skrze biskupy = záS/stupce sv. apoštola Petra = ke M/mně (M/mým biřmovacím patronem J/je sv. Jan Evangelista) veřejně ve J/jménu Církve, Kristovy Nevěsty,

u-Z/znejte, při-J/jměte, veřejně při-Z/znejte S/se ke S/společnému Božímu Vedení Církve Petrově a Janově v Kristu,

a nic z toho zlého se nestane.

https://nedd.tiscali.cz/simulace-ukazuje-prvni-hodiny-jaderne-valky-armageddon-by-zacal-v-evrope-530533?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&dop_req_id=6wSJk1ILtZ6-202203122111&dop_id=15748153

První raketa je v dávno vytvořeném modelu situace postavená na předpokladu radaru v Brdech, což reálně odpovídá umístění na nejbližším polském území. ČR, přilehlá část Polska a Německa by tedy patřili k těm, kdo by měli rychle klid: mnoho mrtvých, málo těžce raněných.

Většina lidí na Západě předpokládá, že se všichni zúčastnění řídí rozumem a nic z toho nenastane, ale jak neustále opakuji: Cesťák (Cesťák, Procházka = parodie Cesty, cesta Zla: Putin = puť = cesta) se řídí svojí zvráceností, ne rozumem. Má radost z násilí ve stylu masového vraha, takže jedná naschvál tak, aby co nejvíce uškodil. A v této logice zálibnosti ve zlu pro zlo za každou cenu neváhá šířit smrt ani vůči vlastním ("dobro" sebevražedných atentátníku se nezakládá na rozumu, a přece se děje), i když už dopředu racionálně ví, že nikdo, tedy ani on, nevyhraje.

Je to logika třídního gaunera: když nemohu být vůdcem těch dobrých, budu ještě silnějším vůdcem těch zlých. Hlavní je se prosadit, všichni a všechno kolem jsou jen prostředky ke získání moci, stůj co stůj. Princip podle Satana: už před prvotním hříchem Satan věděl, že jako tvor se svojí zlobou před Bohem neobstojí, ale chtěl se stát pánem Obrazu Boha (= pánem člověka, logikou salámové metody ovládnutí slabšího v páru - ženy coby Obrazu muže, která svede silnějšího v páru - muže coby Obrazu Boha, čímž se roztříští J/jmenná M/moc Obraznosti Bohu ve S/svém C/celku a C/celistvosti, bude zrušena trojJ/jedinost člověka dosud T/tajemnéTrojici), aby se tak Satan sám oklikou stal pánem Boha.

Nepočítal s Kristem, na jehož místo se - nevědomě - stavěl. Stejně tak Cesťák nepočítal s demokratickým sjednocením se Západu. Svedením lidi z cest svědomí = z cest naD/děje, Satan skrze svého zástupce Cesťáka) dosáhne Bez-na-D/děj, tedy shromáždění Anticírkve z/v Proti-vy-K/koupení. Demokratické cesty svědomí jsou cestami příprav na Cestu teokratického S/spolu-V/vědomí Pravdy. Autoritářské cesty svedení Ne-jsou cestami inkoherence Tmářství rozumu bez Lásky = scestími zbožňování, modlářství lidskému rozumu bez Moudrosti, a proto Bez-na-D/děje, S/smrti.

Logikou Cesťáka je se lživě odvolávat na Krista, tvářit se jako mesiáš, aby poté, co mu lidé uvěří, mohl poroučet Kristově vykoupeným, a tedy zprostředkovaně Kristu v Trojici.

Satan skrze Cesťáka už dopředu ví, že tak silný není, že "šéfem" světa J/je Kristus, a proto se coby "největší třídní gauner" snaží vypadat jako spasitel (paroduje Spasitele), aby sám pro sebe (sobectví je základem destrukce) mohl získat pokud možno neomezenou iluzorní moc Antikrista. Tato chtěná iluzorní moc Satana se skrze Antikrista stane reálnou v okamžiku, kdy se alespoň jeden z biskupů (zástupců apoštolů podle Jidáše) zálibně nechá svést podle principu Jidáše proti Církvi.

Přípravu na to už Satan realizoval skrze spolčence a jejich pronásledování M/manželky Krista (v P/pravdě Jany). Tím se Církev, a skrze Církev celý svět, rozdělila na ty, kdo si zvolili v Pravdě vyK/koupení M/manželem (tj. jediným a nerozdílným lidstvím Obraznosti Jany) na ty ve třídě principiálně v zálibnosti dobré, a na ty, kdo si ve svedení spolčenci (které si Satan oddělil coby Anti-Velekněze skrze jejich pýchu podle Jidáše) vybrali zálibnost a život ve zlu = Anti-Církev.

A tak se pro moje Pravé J/jméno Jana = v Pravdě J/jediné a nerozdílné lidství ve S/své Obraznosti Výrazu Tváře Trojice = M/manželka více, než Nového Adama) rozliší, kdo je kdo.

UZ/znejte M/moje Pravé J/jméno Jana = Pravdu o M/mně, Janě,

při-Z/znejte S/se skrze biskupy = záS/stupce sv. apoštola Petra = ke M/mně, Janě (M/mým biřmovacím patronem J/je sv. Jan Evangelista) veřejně ve J/jménu Církve, Kristovy Nevěsty,

u-Z/znejte, při-J/jměte, veřejně při-Z/znejte S/se ke S/společnému Božímu Vedení Církve Petrově a Janově v Kristu,

a nic z toho zlého se nestane.

Jana, 14.3.2022

-

vztah agresorů k realitě

Ruskou mentalitu v Rusku (ne nutně v zahraničí) obecně charakterizuje do značné míry neevropská mentalita. Pro ilustraci pár příkladů z historie.

Výrok jedné manželky normalizačního okupanta, který v Čechách způsobil poprask: "My vás naučíme žrát trávu!", když v obchodě vykupovala, co se dalo.

Označení 2. světové války za Velkou vlasteneckou válku a současné přesvědčení, že to Sovětský svaz spasil svět od války - jinými slovy: vlastníme celý svět a máme na něj přirozený a opodstatněný nárok.

V rámci tohoto způsobu vidění světa se současný vrchní velitel ozbrojených sil Ruska chová racionálně.

Jeho způsob racionality je neslučitelný se způsobem evropského vidění reality.

Např. typický ruský rukopis má dynamiku i grafémy v takovém velikostním a šířkovém rozsahu, že podle Západních norem má typické rysy megalomanství se znaky odtržení od reality.

Když je od obecné reality odtržený jednotlivec, potíže má jednotlivec. Vidí-li jednotlivec bombardér místo objektivně přítomné mouchy, kdy lidé ve společnosti v témže objektu vidí poletující mouchu, pocit ohrožení bombardérem má jednotlivec, nikoliv společnost. Pokud tento jednotlivec zareaguje "obranou" před domnělým bombardérem a začne se "bránit" tomu odpovídající agresí (střelnou zbraní, ...), ve své realitě jedná racionálně. Vzhledem ke společnosti, která vidí velmi nepříjemně bzučící poletující mouchu, jedná nepřiměřeně situaci. Pohled tohoto jednotlivce na konkrétní skutečnost (bombardér) a pohled této společnosti na tu samou situaci (otravná moucha) je diametrálně odlišný od pohledu okolí, se kterým je v kontaktu, a proto také tento jedinec do společnosti nezapadne, jeho chování je pro společnost nepřiměřené, často nepochopitelné, iracionální, nemístné. Člověk v souladu se společenskou realitou nejde se střelnou zbraní na mouchu. Tato situace je pro společnost hodnotově (i když ne výkladově) snadno srozumitelná, způsob jednotlivcova vidění světa a chování odmítne.

Potíž je v tom, že takto ostře jednoznačný posun jedince od společnosti není příliš častý u lidí, kteří se dostanou do vedoucích pozic. Tragédií společností je, když člověka, který žije v jiné realitě než společnost, vezme společnost hodnotově vážně a svoji racionalitu přizpůsobí tomuto agresorovi balancujícími na hraně mezi nevhodností vidění a reakcí (tj. extrémní zahleděností do sebe a svých sobeckých zájmů bez ohledu na kohokoliv a cokoliv mimo sebe) a mezi společenskou tolerancí (tak typickou pro demokracii). Pokud společnost vezme takového člověka vážně a nechá jej vyrůst do mocenské pozice, má společnost velký problém. Pokud společenské elity Západu budou i nadále trvat na toleranci tak extrémního sobectví na samé hranici vztahu mezi objektivní realitou a svým sobeckým viděním světa, má společnost velmi nakročeno k tomu se tomuto jedinci podřídit, protože takto extrémní sobec se řídí jediným pohledem na svět: já vítěz = ty poražený, podrobený, mrtvý.

Bude-li společnost trvat na demokratickém přístupu k člověku s hraniční poruchou vidění sebe i světa, ve skutečnosti se bude chovat nedemokraticky - člověk na hranici vztahu k realitě na demokracii nikdy nepřistoupí, protože ji a priori chápe jako slabost a on se chce prosadit jako mocný, silný vládce pokud možno nade všemi, vždy a všude. A s jídlem roste chuť.

Pokud je takový člověk ve svém okolí dostatečně svůdný na to, aby na svoji stranu emocionálně strhl mocensky politicky dostačující množství lidí, pro tuto společnost se stane normou to, co Západ považuje za balancování na hraně mezi rozumem a šílenstvím. Západ očekává alespoň elementární dodržování Západních hodnot a norem, zatímco extrémní sobec přesvědčený o své vlastní skvělosti, neomylnosti a všemocnosti žádnou civilizovanou morálku nemá. Jeho nejvyšší hodnotou je výhradně on sám a právo na existenci podle něj mají jen ti, kdo jej uctívají, zbožšťují a zbožňují. (Tvorba zákonů na kriminalizaci výroků poukazujících na obecně problematický morální pohled diktátora na věc i rámcově, ...). Takový jedinec je ve svém vidění mesiášem, který přišel spasit svět od slabých a nejistých, z obecného úzu je továrnou na výrobu mučedníků a světských hrdinů.

Extrémní sobec s až hraničním přístupem k obecné realitě mluví stylem "JÁ NIKDY, NIKDY NEUSTOUPÍM! AŤ SI TO VŠICHNI ZAPAMATUJÍ!" (parodie teokracie Krista z Kříže), toto území je naše a já vám vysvětlím proč, všichni, kdo na tomto území žijí a nejsou my, jsou nacionalisté, okupanti a škůdci pro mne, který přináším jediné pravé obecné dobro, ...

Takový jedinec se nezastaví před ničím a domnívat se, že je možné se s ním dohodnout podle Západních pravidel a norem, je projevem naprostého nepochopení mentality militantního sobce na samé hranici vztahu k realitě. U takto extrémně sobeckého člověka už nejde o to, zda se dohodnout chce nebo nechce, protože on za autoritu uznává jen a výhradně sám sebe - o jakékoliv věcné jednání a dohody, natožpak ústupky a kompromisy, bytostně nemá zájem. Je extrémní sobec a kdo se mu nepodřídí, toho chápe jako ohrožení (bombardérem jsou pro něj všichni, kdo říkají, že moucha je moucha), toho prohlásá za nepřítele a cíl k likvidaci. V kombinaci s megalomanstvím a velkým prostorem k sebešíření (parodie nejvyššího stupně sebevědomí národa = parodie přirozené společenské tendence rozšířit národní vliv i za svoje hranice) se tento člověk stává časovanou bombou.

Ne "jen" pro společnost, ale i pro sebe, protože lidé kolem něj, kterým naslouchá, jsou vesměs lidé zahnaní do kouta, kteří podle něj mají právo na existence jen, dokud se mu bezvýhradně podřizují. Člověk, který mu řekne reálný stav situace, je zlikvidován, a proto základní společenskou mentalitou kolem takového člověka, je šíření strachu, který jakýkoliv vztah k obecné paralyzuje. Ve finále tento člověk žije v bludném kruhu založeném na neříkání pravdy okolím, tj. v objektivně neexistující "realitě", která ale má svůj podklad v reálně sdělovaných účelově dezinterpretovaných informací, resp. na bludném systému strachem okolí vygenerovaných dezinformací. Takový člověk sice pro Západní hodnotový systém vypadá jako šílenec, ale ve skutečnosti jen žije v jeho okolím pečlivě vybudovaném systému šílených dezinterpretací reality, dezinterpretací založených na strachu o sebe a defenzivě, takže ve výsledku člověk u moci, který se takovými dezinterpretacemi řídí, ztrácí půdu pod nohama i mezi vlastními. V důsledku má pocit, že se nikomu nedá věřit (objektivně pravda = dezinformacím se věřit nedá), takže všechny považuje za své osobní nepřátele, přičemž nerozlišuje mezi sebou a realitou pod dosahem jeho vlivu.

On je sám sobě realitou a realita je jím: parodie na Církev v Kristu v Trojici. Extrémní sobec na hranici vztahu k realitě, tj. na hranici obecné přijatelnosti, je přesvědčený o svém vykupitelství světa od hříchu nesdílení jeho představ, hodnot, norem, chování. Tento "hřích" je povolán "napravit"...

Z lidí, kterým naslouchá, dělá proroky svého domnělého božství, kteří se při sebemenší neposlušnosti ihned stávají "zrádci".

Chce-li Západ vyhrát nad megalomanstvím a z něj pramenícím utrpením společnosti, nesmí podlehnout jeho vlivu, nesmí se přizpůsobit jeho hraničnímu vidění světa. A musí jej brát vážně - člověk, který jde na domnělé nepřátele (které sám vyrobil) s kulometem a ještě je schopen vidět svět kolem sebe v hodnotách podle tohoto světa, prohlašuje všechen tento svět za otravné mouchy ke zničení. Pohybuje se na hranici pochopitelnosti a právě tento styl balancování na hraně mezi realitou a zlobou je na jeho moci nejnebezpečnější: lidé mají sklon celek doplňovat jako puzzle a konkrétním člověkem hledaný obrázek ke složení bere vážně vždy ten segment rozpornosti sobce, který jej osobně oslovuje. Tím člověk na hranici mezi realitou a vše zahlcující zlobou rozděluje společnost: každý má pocit, že se v tomto bludném kontextu orientuje, což v kontextu mnohosti lid ve společnosti působí obecné zmatení, které vyhovuje mocichtivému sobci. Obranou společnosti musí být poukazování na konkrétní kroky tohoto sobce a jejich účinky na obecnou společenskou realitu, její posuny. A zdůrazňovat, že puzzle obrazu tohoto extrémního mocichtivého sobce založené na dezinformacích je třeba ponechat ve složení, které produkuje autor tohoto obrazu, nikoliv aby se tento obraz doplňoval do celku složeného z útržků libých jednotlivostí z bludného celku a doplnění do sobě libého obrazu svého vidění reality.

Musí být jasně, srozumitelně, konkrétně a důsledně ukázána situace myšlení a životního stylu sobce tak, jak je z jeho pohledu, tj. obraz na puzzle bude složený z jednotlivostí výroků a akcí tohoto autora složenin dezinformací, bez prvku hodnocení Západem. Je třeba se připravit na to, že puzzle bude připomínat pavučinu zla: je-li toto puzzle sítí mozkových neuronů, potom mnoho buněčných těl bude deformovaných, mnoho dendritů zakrnělých a rozpojených, ve výsledku mozek jako celek bude výrazně pozměněný od toho, jak vypadá jeho obecná anatomie. Teprve poté, co bude alespoň z podstatné části hotová tato "rekonstrukce" mozkové reality tak, jak sama je, lze přistoupit k přezkumům a interpretacím o vhodnosti x nevhodnosti této "mozkové reality" podle Západních hodnot, norem, očekávání. Pokud se to neudělá takto strukturální analýzou, čeká Západ jen jedno zklamání za druhým v nekonečné řadě, což bude průkazným důsledkem toho, že se Západ nechce vzdát svého klamu o "realitě" poškozeného mozku, takže ve výsledku se budou střetávat dva bludné okruhy paralelních vzájemně neslučitelných realit, což svět polarizuje ve světsky nepřekonatelném rozdělení.

Není možné situaci ignorovat a být v reálu - padni, komu padni.

Není možné si nalhávat, že se ten druhý podřídí - ústup agresorovi znamená nástup obecného otroctví až do úplného zničení toho, kdo bludnému mozku ustupuje. Ústupem je už to, když budoucí otrok bagatelizuje, dezinterpretuje a nechává prostor k uplatnění moci svého budoucího otrokáře.

Jana, 28.2.2022

-

Když se vžiji do ruské mentality, vidím tři základní cíle Ruska, kvůli kterým napadlo Ukrajinu.

1. Zmařit Green deal, který chápe jako přímou ekonomickou likvidaci Ruska.

2. Oslabit EU, USA, NATO a Západ celkově akceschopně vojensky.

3. ovládnout celý svět a poroučet mu.

HDP Ruska je na příjmové stránce ze 3/4 závislé na prodeji ropy a plynu do zahraničí, hlavním cílem Západního Green dealu je postupně a v dohledné době přestat užívat ekologicky škodlivé zdroje, především ropu. Vzhledem ke své velmi špatné vnitřní ekonomické situaci i životní úrovni se Rusko ze všech sil snaží vyhnout velké bídě obyvatelstva (po staletí ruská tradice), a s mentalitou diktátora (ekonomicko-politických elit) sobě vlastní se snaží udržet nad vodou agresí.

Vtažením Západu do konvenční války Rusko ekonomicky docílí svého: zadusí zájem Západu o ekonomickou ekologii a naopak ještě více posílí zahraniční prodej zejm. ropy, jejíž cenu vyžene do astronomických výšin - vojenská auta, tanky a stíhačky spotřebují velmi mnoho paliva.

Účinná odpověď Západu je primárně úplné a okamžité (podle ruské mentality chtít všechno a hned, podle mentality, které bytostně rozumí) odstřižení Ruska od mezinárodního ekonomického systému, okamžité zastavení nákupu ruských surovin i zboží, vývozu i dovozu. Vzhledem k extrémnímu rozdílu mezi ekonomikami Ruska a Západu by bylo Rusko sankcemi postiženo mnohem více a mnohem déle než Západ, který se, pokud chce válku vyhrát a válce na svém území předejít, musí smířit s tím, že je lepší podstoupit aktuální menší zlo ekonomického propadu než perspektivní jisté zlo fyzické války na svém území invazí Ruska tak, jak to nyní předvádí na Ukrajině: Ukrajina je pro Rusko jen cvičné pole, v tom Rusko říká pravdu - na Ukrajině mu jde o vojenské cvičení na cílovém tažení proti Západu.

Co není Rusko schopno zajistit politicky, to se snaží získat mlácením a kopáním do těch, které chce o jejich bohatství okrást, nejlépe "zpoza rohu", nepřímo, aby se nesetkalo s přímým masivním odporem, a aby jej nakonec nikdo nemohl účinně popohnat k odpovědnosti. Jde o to všechny, na jejichž bohatství a moc se chce přisát a vysát je, nějakým způsobem zatáhnout do své hry tak, aby situace nakonec byla celkově natolik nepřehledná (dezinformace), že mediálně/prezentačně nebudou existovat přesvědčivé nezpochybnitelné jednoznačné důkazy o vině a agresi Ruska, vše bude zamlženo v oparu nejistoty a pochybností. I proto je základní metodou fyzická agrese ve shodě s matením a rozeštváváním všech proti všem tak, aby nakonec už nikdo nevěřil nikomu nic. Aby se dalo lépe poroučet.

Snaha o oslabení těch, které Rusko považuje za své nepřátele, probíhá podle ruské logiky: nejprve druhého dostat na kolena a teprve poté s ním zasednout k jednacímu stolu a tvářit se konsenzuálně. V optice Ruska existuje jen jeden model komunikace: já vítěz = ty poražený. Tudíž chce všechno a hned, tj. silově násilnicky. Nejlepším způsobem, jak dostat ty, které považuje za budoucí poražené, k jednacímu stolu oslabené, je vyčerpat je pokud možno po všech stránkách - a válka je ideální ožebračující styl komunikace. Násilníkovi nezáleží na morálce a na vlastních ztrátách, má pocit všemocnosti a je přesvědčený, že se celý svět bude nakonec sklánět před ním, bude ho oslavovat jako vládce světa. V konečném důsledku nejde "jen" o podrobení si druhých (každý je sprostý podezřelý a potenciální nepřítel, stačí, když ukáže svobodnou vůli a neochotu nechat sebou manipulovat = podobnost se spolčenci čistě náhodná?). Jde o zvrhlou radost z toho škodit, čím déle a čím více, tím déle a více si účinnost své zloby užívá. Je jako feťák drogy jménem Zloba - nikdy nepřestane, až do krajnosti sebezničení vlivem důsledků vlastních úmyslů a činů. Nepřestane, protože nemůže přestat: je závislý sám na sobě, na opájení se vlastní mocí a vždy si myslí, že "to nakonec nějako uhraje, chytrý a silný je na to dost". Ignoruje historii, která až dosud bez výjimky vždy ukázala, že agresor nakonec vždy zničí sám sebe. Lidské zdroje nejsou nevyčerpatelné a zloba, na rozdíl od dobra, má své limity potence. Zlý člověk "si nevidí na špičku nosu", jeho akce jsou více brutální než koncepční, více primitivní než konsenzuální - a to i přesto, že intelektuálních vojenských elit má dostatek. Chamtivost vrchního velitele chápe intelektuální elity jako potenciálního nepřítele, aktuálně mocenského soupeře, kterého je potřeba zcela využít a odstranit tak, aby ty, kdo to vidí, zatlačil ke zdi a "motivoval k maximálním výkonům" ve strachu o jejich vlastní budoucnost. Mezi svými velí stylem "mikromanagementu" = rozdělováním lidí mezi sebou tak, aby nikdo neměl úplné informace a nemohl se tak potenciálně postavit na diktátorovo místo. Diktátorův strach o sebe a strach z intelektuálních elit jej ženě až k totalitě "vše pro mne, nic pro druhé, těm nezbytným sypat drobky a vyžadovat jejich bezvýhradnou oddanost" = brutalita.

Válkou na "neutrálním" (tj. vyhodnoceném jako do značné míry snadná kořist, která je povinná si vše nechat líbit a nebránit se) území chce dosáhnout zneužití demokratického systému Západu, který je nyní velmi oslabený průběhem i důsledky koronavirové pandemie. Spoléhá se na to, že demokratické státy nenechají oběť agrese padnout, budou se angažovat na obranu oběti, budou ji podporovat ekonomicky (humanitární podpora), vojensky (darování zbraní, techniky, materiálu) i teritoriálně/směšováním národností v demokratických zemích (uprchlíci ve velkém množství na Západě získají azyl a budou odčerpávat značné prostředky ze státních rozpočtů, budou šířit mentalitu a zvyky často neslučitelné se Západními hodnotami a tím podněcovat a udržovat sociální konflikty už tak nejen covidovou hysterií rozdělené společnosti, ...). Pokud Západ zvolí jinou cestu, bude halasně označován za slabý a morálně pochybný. Tak jako tak Západ oslabí.

Ekonomickým, vojenským a morálním oslabením demokratického Západu co nejdéle je to možné (a tudíž po všech stránkách vyčerpáním Západu dvojakou hrou Ruska na "ano i ne" natolik, aby se polovičatostmi zlovolných akcí Ruska proti Západu Západ otupil a přestal vnímat rozdíly mezi dobrem a zlem) chce Rusko dosáhnout toho, aby se Západ stal snadnou kořistí, až na něj Rusko zaútočí, což je primární cíl Ruska: ovládnout celý svět a poroučet mu. Antikrist.

Teritoriální ovládnutí Ukrajiny je pro Rusko jen příjemný bonus, beranidlo ke své mocenské invazi dál na Západ.

Jana, 26.2.2022

-

zJevení Je Darem Lásky,

ne senzace a kejkle

Závidíte M/mi mnohá zJevení, a zJevení B/byla Dána i vám.

Odmítli jste. Pokaždé.

Kdo Ne-při-J/jme J/jemu Dané poVolání a dělá si, co chce, případně co si myslí, že by měl chtít, kdyby byl svět dokonalý, zažívá jen nekonečnou sérii zklamání, vydupává si ideální svět podle sebe. Nuda.

Cosi kdesi není Dárce, cosi kdesi R/realitu Ne-z-Jeví.

Jinými slovy: budete mít mnohá klamná zjevení = obrazy vlastních fikcí z toho, jak se vám samým co jeví.

Kdo si svět vykládá, jak se mu to líbí a hodí, nakonec se vždycky bude dívat jen do zrcadla.

B/byla vám Dána mnohá zJevení - ne samoúčelně, Bůh není kejklíř.

B/byli a J/jste Zvaní ke - J/jak J/jsem Ř/řekla mnohokrát - S/společnému Božímu Vedení kněze a proroka Veleknězem.

Odmítli jste po-Volání, tak se nedivte, že neslyšíte S/slovo.

Nevidíte si na špičku nosu, tak se nedivte, že nežijete z v-i-D/dění.

Všechna zJevení J/jsou jen směrovky na C/cestě - a vy C/cestu vytrvale odmítáte.

Už od podzimu L.P. 2005, tj. nepřetržitě sedmnáct let.

Ž/žít ze zJevení pro vás má B/být po tolika letech bytostně známé domácí prostředí, nic nového, žádná senzace. Jen obvyklý zP/působ(ení) D/domácí komunikace.

Závidíte, co odmítáte,

co odmítáte, z toho jste povinni Bohu skládat účty.

U Soudu B/budete skládat účty ze Z/závisti ke zJevením Daným Janě v Církvi.

a zároveň budete skládat účty z toho, že vám Daná mnohá zJevení na C/cestě S/spolu s Janou odmítáte.

Ocitnete se v ohni schizofrenie: závidíte, co odmítáte, odmítáte, co chcete.

Vážně si myslíte, že J/jste duchem P/přítomní?

Jen připomínám:

Duch Svatý Tvoří ducha člověka,

duch člověka S/se z-P/přítomňuje do T/tělesnosti duše,

tělesnost duše S/se z-P/přítomňuje do T/tělesnosti hmoty,

a proto Nová T/tělesnost Nebe není nový oblek od luxusního návrháře. Z/zlá duše v nádherných šatech je stále jen Z/zlá a zákeřná.

Až opustíte vaše mechanistické představy o Novém šatu, který oblečete, začnete chápat, že Č/čistotu si nezískáte přizpůsobováním se situaci kolem sebe - obléct Nový šat neznamená dostat výslužku, nebo dokonce výraz vděku Boha za to, jak jste se na Zemi snažili, jak hektický aktivismus na efekt jste předvedli.

Lidský duch J/je Aspektuální J/jedinečností z Jediného Původce P/plnosti, tj. konkretizovanou po-D/dílovostí na Původci V/veškerenstva, tj. N/nositelem a O/ochráncem J/jmennosti člověka z Pravdy, tj. člověkovým poVoláním.

Lidská duše J/je P/potencí (M/mocností, zM/mocněním = Loga-R/rytmickou gradací ve S/spirále Jákobova Ž/žebříku = K/křížem) člověka k Obrazení S/svého ducha ve světě, tj. J/je zP/působilostí ke S/světelnosti Pravdy S/svého Bohem Daného J/jména.

Lidské hmotné T/tělo z Pravdy (= Slavné T/tělo) J/je V/výrazem zP/přítomnění stejně jako J/je Kristus Výrazem = Tvářností Trojice. J/je Z/září Ž/života ve všech formách a pro-J/jevech. Zábava, R/radost.

OSlavení J/je pak v náV/vratu v/z/podle Plnosti věků zP/přítomněním do Bezvýhradnosti, tj. do Ž/života beze zbytku a bez výhrad = do Ráje.

Chápat oSlavení tak, že hmotnou tělesnost mimo P/přítomnost nacpete do čárymáryfuků svých kolovrátků, kterým říkáte modlitby, a za to dostanete odpovídající hodnotu luxusních šatů, a ještě něco navíc - vždyť Bůh není lakomý, je hodně mimo.

Kdo je mimo, není ve z-Jevení.

Kdo není ve z-Jevení, není ze z-Jevení.

Neboli:

kdo neodpovídá na Volání, Ne-Ž/žije po-Volání.

Kdo Ne-Ž/žije po-Volání, nejde po C/cestě, a tudíž ani ne-vi-D/dí směrovky a dopravní značky:

nemá v-i-D/dění, NeJeví se z-P/působilým k B/bytí.

Ne-D/děje S/se, a proto není z P/přítomnosti P/působicí = není N/nositelem D/dění S/se Krista ve světě.

Chcete B/být M/mocní S/slovem i Č/činem - a jste duchovně líní, duševně odmítaví a tělesně aktivističtí.

Na pro-Ž/žití C/cest Boží Vůle zapomeňte, na C/cestě S/se věci D/dějí:

vy volíte strnulost.

Jana, 20.2.2022

-

Viny a dluhy V/vrahů Církve

Duchovní, zejména katoličtí, nejsou vinni "jen" nenávistí a závistí (která je zdrojem a účinkem veškeré zloby) vůči Janě coby osobě, jedinci.

Jsou vinni a zadluženi především vůči S/slovu, K/které Jana bytostně (i fyzicky smyslově, včetně vizuálně) Z/zná.

Jak tito lidé dobře vědí (a duchovní jsou povinni roze-Z/zn(á)at), po celou dobu, nepřetržitě, intenzivně, ve zločinném spolčenectví a s vypracovanou formální i neformální hierarchií (tj. s maximální jim dostupnou silou) útočili a útočí, bojkotovali a bojkotují šíření a Ž/žití Ž/života S/slova, S/slovem, se S/slovem, a činí tak kontinuálně, obecně, proti-jednotně (tedy spolčenecky - srocením ve zvůli a zálibě konat, mluvit, šířit zlo osobně veřejně) a s odvoláváním se na svoji Církevní hodnotovou autoritu jediných a bezvýhradných vůdců a učitelů.

Takto Činí/mluví v současném rozpolcení s tím, jak hlásají obecné účastenství Církve na Duchu Svatém, Jeho Darech všem pokřtěným v Duchu Svatém. Stavějí se do role nezpochybnitelných model s "patentem na rozum a jedinou a bezvýhradnou autoritu, o jejíchž metodách, slovech a činěních se nepochybuje, a běda, když se někdo nepodřídí".

Sami Janu biřmovali (biskup Herbst, L.P. 2006), v dokumentaci Církve je uvedený biřmovací patron sv. Jan Evangelista. Už z tohoto titulu nedává smysl, aby brojili proti J/jménu Jana - sami sebe tímto bojkotem usvědčují z nenávisti ke sv. Janu Evangelistovi.

Používají k tomu velmi záludný "argument": všichni lidé, včetně duchovních, jsou hříšní - sami pro sebe T/tuto P/pravdu používají jako argument k vyvinění se ze všeho, co prokazatelně není D/dobré, ještě se chlubí svojí "skromností a pokorou", když veřejně mluví o svých marginalizovaných a obecně blahosklonně s pochopením tolerovaných hříších ("kritizoval jsem bratra v Kristu, namísto, abych se za něj modlil" - O. Jordán Vinklárek OP, ...), čímž se snaží ostatním vnucovat dojem o své "pokorné Svatosti". Nutno říct, že úspěšně. Těmi samými ústy, jedním dechem pro Janu požadují a vyžadují odpovědnost bezhříšnosti, osobní povahové dokonalosti bez výhrad, a běda, když tyto jejich požadavky neplní (překrucování a následné vynášení Svátostí sM/míření, ..., odmítání proV/vést zpověď - O. Romuald Rob OK, P. Josef Čunek SJ, nelidským hlasem pohrdavý hlasitý výsměch při Svátosti sM/míření - P. Petr Havlíček SJ, po kterém J/jsem skončila v nemocnici s úplným vyčerpáním organismu):

sami sebe usvědčují z nesčetného množství herezí Proti Duchu Svatému v O/obecnosti Církve, ve světě, i v bojkotu Proti J/jmennosti Božího proroka. I kdyby šlo "jen" o O/obecný prorocký úŘ/řad Církve.

A proto spolčence stihne tím přísnější Soud.

Nejen, že V/vraždili S/slovo Jany, Bohem Dané poVolání/I/identitu Jany, ale především touto Z/zlobou bojkotovali a V/vraždili S/slovo, K/které J/jsou vyS/svěceni Š/šířit vhod či nevhod, S/slovem i P/písmem, v Církvi i ve světě, T/tak, Jak S/slovo (v Trojici) Je.

Katoličtí duchovní - včetně biskupů a kněží, U/učitelů Církve, pod jejich iniciací a vedením řeholníci a řeholnice, laici, zadržovali in-F/formace Slova veřejnosti v Církvi i mimo Církev, in-F/formace (= zP/přítomnění Krista) kradli a převraceli ve svůj osobní prospěch (čímž se stavěli být falešnými mesiáši), ke svému osobnímu obdivu a uctívání lidem. Rozmach falešných mesiášů na K/konci časů není z lidí světa, Proti-J/je z rozmachu Z/zloby U/učitelů Církve. Konec konců: Jany J/je poS/slaná ke kněžím/biskupům J/jedné Svaté Obecné Církve, nikoliv do světa: jen vySvěcení kněží po-Z/znají a Mohou U/učit S/slovo Tak, Jak S/slovo J/je v T/těle i T/tělesnosti (z) vyK/koupení.

Tím, že tito falešní mesiáši kradli vyK/koupení, uvrhli Církev i svět pod Spravedlnost.

Čekají nového Jana Křtitele, a všemi svými silami (bojkotem Darů Ducha Svatého i aktivismem namísto A/aktivit podle světských zálibností, metod, zvyklostí, hlavně tak, aby to zapadalo do přeem daných ukolébávajících škatulek) šíří nenávist vůči křtům v Duchu Svatém.

Povídání si o Bohu na konferencích v nesčetných množstvích kolaboracích s heretiky a jinověrci je typickým aktivismem, který brání úČ/častenství na Svátostech. Nelze sloužit dvěma pánům: buď budete teoretizovat o tématech pod rouškou zbožných diskusí bez závazků, pod rouškou respektu, tolerance a kompromisu s i nepřáteli Krista, NEBO B/budete Ž/žít Krista, vždy a všude, vhod či nevhod.

Chováte se nezúčastněně teoreticky, vyhříváte se na výsluní světského obdivu Proti-zJevení z řádů a ocenění, pořádáte světské zábavy (z CH/chrámů Božích děláte luxusní koncertní sály, dokonce za úplatu, ...), vybíráte poplatky za C/cesty k hrobům světců v kostelích a katedrálách, ze S/stánků Svatosti děláte muzea, a tak rušíte Ú/úctu P/poutních M/míst, veřejně se snažíte zalíbit světu, protože nejste ochotní se ani špičkou prstu dotknout světem i heretiky v Církvi proN/následování z M/mučednictví pro Krista, ...

Dokonce jste došli tak daleko, že politizujete S/slovo: odkdy je Kristovo K/království demokratické? Odkdy je S/slovo předmětem politického kompromisu? Jak se opovažujete tvrdit, že politické uskupení/organizace je dílem a vůlí Krista P/přítomného ve Svátostech? Vy, kdo šíříte smír mezi Kristem a Beliálem, rozdělujete K/království a bráníte příCH/chodu Krista, bráníte a zabraňujete sH/hromáždění O/ovcí, rozpolcujete Církev vedví, stavíte Krista naroveň (vyjednáváním o S/slově podle světských pravidel) i pod úroveň (uskutečněním kompromisu se světem) vládci tohoto světa z dočastnosti.

Ukrýváte svoje světské ambice pod M/moc Nejsvětějšího J/jména, čímž děláte z Krista L/lháře, a tím sami sebe Proti Kristu usvědčujete ze svých vlastních světských úmyslů a činů. Ne, nejednáte podle principu viny sv. apoštola Petra, jednáte s rozmyslem a cílem Krista poškodit k prospěchu svému, tedy podle vzoru V/vraha - Jidáše. Líbáte Kříže a stavíte si pomníky, na které svět, pokud možno, nezapomene. Předháníte se v tom, kdo na svoji stranu získá více a vlivnějších světských VIP osob a společenství, oháníte se Mocí, ale ve svém podřizování se světským metodám a zájmům se plahočíte ke své S/smrti - i ke S/srti těch, kteří vám uvěřili a následují vás. Kdybyste mohli, svedli byste i V/věrné Kristu. Jednou z největších záludností Satana, v jehož metodách se shlížíte, je vytváření zdání Svatosti mluvením o Kristu mimo Krista. V tom jste mistři - v mluvení o Kristu v poklonkování světským očekáváním a světskými metodami.

Početná politické uskupení jsou vám nepoměrně bližší než Vůle Mocného, handrkování se o světskou čest je vám bližší než mučednictví, Bohem Daný majetek Církve "odkláníte" k prospěchu svému, neangažujete se v aktivitách k zachování a rozvíjení života ohroženého stále se měnícími aktuálními potřebami, jen si libujete ve škatulkách zděděných po těch, kteří jednali v jejich době a jejích potřebách a ohroženích, ... Když už Církev není organizačně způsobilá k léčbě duší (neexistuje systém řádných akademicky podložených psychoterapií zformovaných podle úČ/činnosti Svátostí v duši člověka, ...), jak by mohla Č/činit v Duchu Svatém? Když už Církev ve své struktuře Ne-K/koná k pro-S/spěchu zraněných duší-Ž/životů, čímž významně blokuje pastoraci a evangelizaci, jak by mohla K/konat k záCH/chraně života na planetě v rozmanitosti fauny a flory? Kdo kdy viděl Církevní systematickou oficiální hierarchizovanou péči o zachování druhů zvířat a rostlin? Kdo kdy viděl Církevní soběstačné farmy, zoologické a botanické zahrady s důrazem na L/lásku k přírodě a péči o ni, P/přirozeně se rozšiřující do aktivit k ochraně života na planetě jako celku? Jste laxní k utrpení hospodářských, domácích i divokých zvířat, k jejich každodennímu utrpení skrytému za zdmi velkochovů a laboratoří i na zemědělských prostranstvích (zemědělská chemie na polích, sečení polí před vyvedením mláďat a jejich masakrování těžkou zemědělskou technikou, ...). Kde jsou organizované mezinárodní řetězce vývoje, výroby a prodeje cruelty free produktů (jídla, drogerie, textilu, ...), ... a jejich výnosy investované do podpory a organizování nevýdělečných aktivit k ochraně a záchraně druhů života, ...?

Povýšenecké poučování o teoretických aspektech religionistiky ve světě vede jen k sebeuspokojení ega, je to "jen" marnění času a bojkot na-D/děje Ž/života S/slovem/Č/činem, tedy vede k šíření zájmů Antikrista. Hlavně nic nedělat vlastníma rukama a konkrétně, to by mohlo vzbudit nevoli a snížilo by to z povýšenectví do každodenního světu ve velkém měřítku neviditelného a namáhavého úsilí, povýšenec by se tak stal "jen jedním z mnoha maličkých". To heretik závislý sám na svém egu nikdy nepřipustí.

Mluvíte o hrůzách násilí ve světě a domácí znásilňování dětí/žen/slabších vás - co do organizované odborné péče o duši i tělo - nechává chladnými. Kdo z vás kdy inicioval, tvořil a prosazoval zákony na ochranu důstojnosti a integrity života obětí znásilnění v praxi, tj. ve světské právní - zákonodárné i exekutivní moci? Kde jsou všichni ti křesťanští soudci S/slovem i Č/činem, když téměř všechny soudní rozsudky o znásilněních v zemi končí zproštěním viny násilníka, výjimečně podmínečným odsouzením? Často spolu s obviňováním oběti s tím, "že si o to svým chováním/vzhledem řekla, mohla si za to sama". Proč neexistují Církevní nevládní dobročinné organizace zaměřené na tvorbu zákonů k ochraně zdraví, života ve svém Bohem Daném C/celku a celistvosti? Je-li člověk pánem tvorstva (a to je), jak chcete proS/sazovat záJmy Boží, když mlčíte k likvidaci Ž/života slabších silnějšími? Nebo snad máte pocit, že vaše V/vraždění I/identity Jany, a tím i Jany je jen neškodná zábava k vašemu povyražení z vaší jinak rutinní nudy, která nemá žádný vliv na okolí a společnost?

Kdo není osobně oficiálně hierarchicky organizovaně zapojený do péče o přírodu, faunu, floru, neživé prostředí, není Ř/řádným H/hospodářem na V/vinici Krista.

Kde jsou startovní malé byty pro mladé členy katolických farností, aby tito mohli Ž/žít podle "nejdříve kostel, potom postel"? Jak mají mladí lidé přiS/stupovat od-po-V/vědně k M/manželství a R/rodičovství, když je celý světský systém nastavený na instantní životní styl "po mně potopa", na chtění "všeho a hned", a Církev to neřeší, jen moralizuje a stěžuje si? Jak se mají mladé ženy soustředit na založení rodiny v M/manželství v Ú/úctě, když je Církev jen spatra a nečinně poučuje o morálce? Kde jsou ve velkém měřítku poblíž farností Církevní (ne nutně klášterní) ženské domovy pro svobodné tak, aby mladé ženy nebyly nucené existenčně buď záviset na rodičích, nebo ve svém životě de facto zrušit Svátostnost M/manželství a podřídit se světskému systému finanční výhodnosti života v nesezdaných párech/v oficiálním, často ne faktickém samoživitelství, když se dobře vykalkulované sociální dávky vyplatí nepoměrně víc než od-po-V/vědnost? To Církev nemá žádné katolické ekonomy schopné koncepčního myšlení? Kde jsou masově rozšířené a systémově zavedené Církevní organizace zaměřené na adopci/pěstounství dětí matek, které uvažují o zabití nenarozeného dítěte? Kde je Církevní pojišťovnictví k ochraně nenarozeného života? Vzdělávání nastávajících matek, které uvažují o zabití svého dítěte, jen zřídkakdy dojde svého cíle, protože rozum je až ta poslední instance, kterou se člověk rozhoduje o věcech, které jsou pro něj osobně podstatné. Pokud matka pohrdá úctou k zachování života vlastního dítěte, žádná přednáška, žádný seminář její pohrdání nezmění. Preferuje vlastní domnělý a okamžitý prospěch, který si vykládá sobecky, a proto je třeba jí nabídnout, že je pro ni osobně výhodnější/prospěšnější, když své dítě donosí, porodí a předá - dokud bude těhotná, dostane výrazně nadstandardní prenatální péči o dítě zdarma za podmínky, že se intenzivně každodenně zapojí do aktivit spojených s péčí o nechtěné narozené a dosud neadoptované děti jiných, a to až do svého anonymního porodu (v rámci Církve kdekoliv po světě). Zavání to kupováním života? Tak suďte lidi, kteří za války platili za židovské děti/dospělé, aby je zachránili před nacisty. Suďte, až budete P/platit vlastní K/krví.

Apel na mateřský pud a zbavení se osobní odpovědnosti za smrt vlastního dítěte je účinnější než moralizující přednášky a poučování. Kde tyto ženy hledat? Kde asi - tam, kde o usmrcení dítěte žádají, kde se soustřeďují. Včetně péče o matky světským zdravotnickým systémem tlačené k zabití dítěte ještě před jeho narozením. Nabízením seznámení matek jimi nechtěných nenarozených dětí s lidmi, kteří uvažují o IVF/o adopci. Paralelní svět pohrdání mateřstvím a zoufalství z bezdětnosti nesmí končit povýšeneckým poučováním o morálce a blasklonným litováním.

Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody.

Místo, abyste svět zvali k P/péči o svět z Ducha Svatého v P/přítomnosti, raději se snažíte přítomnost Církve podřídit světu, žít životy ze světa.

Peněz J/je na od-po-V/vědné H/hospodaření ve světě do-S/statek, a pokud by něco chybělo, Bůh Se poS/stará. Stejně jako Se S/stará o M/mne: "J/já N/nás zaJ/jistím!", což se denně D/děje už mnoho let.

Spolčenci kladli zájmy lidí nad záJmy Boží - s plnou znalostí toho, co dělají.

Aby to zamaskovali, křičeli, dupali, útočili, křičí, dupou, útočí ještě stále i nyní.

Slíděním (i kybernetickým) a stalkingem (včetně nastrčených osob, vloupáním se do mého bytu a soukromí mými klíči v jimi ukradené mojí kabelce, škrábáním se na římsu u mého okna s cílem dostat se dovnitř, ...), šikanou vedoucí až na hranici fyzické likvidace: kdyby bylo podle jejich vůle, v Janě zJevené S/slovo by již dávno pozbylo úČ/činku Svého Š/šíření skrze Janu, s Janou a v Janě.

A T/ti, K/kdo to vše viděli, slyšeli a odsuzovali, tak činili potají, případně tak, aby neohrozili svoji osobní pozici v Církvi: vždyť pronásledování je organizováno i "shora". Kdo by si chtěl "zbytečně pálit prsty"...

Tímto chováním všichni bez výjimky blokovali úČ/činné P/působení Svátostí v Církvi i mimo Církev, a proto jsou jejich viny a dluhy Proti Ž/životu v O/obecenství i obecně.

To, co se jim zdálo být jako nepostižitelná neškodná zábava, "kterou mají pod svojí kontrolou a ve skrytosti ji přikryje čas", se stalo jejich sebe-u-S/svědčením: vždyť Bůh není slepý ani nečinný.

Zabránili jste velkému rozmachu šíření Moci Darů Ducha Svatého globálně po celém světě, nedošlo k velmi mnoha O/obrácením, k nespočetnému M/množství křtů v katolické Církvi, nedošlo k rozmachu M/moci Církve ve světě v globálním masovém měřítku, nedošlo k naV/vrácení S/srdcí k Ž/životu.

U Soudu máte na svých osobních i spolčeneckých rukou jejich K/krev.

Jste jako zhoubný nádor, který svými metastázami zahubil T/tělo Církve v O/obecenství i v naD/ději z vyK/koupení veškerenstva.

Jste jako zhoubný nádor, který nedovolil R/růst Z/zdraví ze Svátostí, zejm. tím, že Z/zabíjel M/moc Janě Daných Darů Ducha Svatého.

Z/zabíjeli jste a Z/zabíjíte Z/zdraví světa z vyK/koupení.

Proti-J/jste (= Nejste v/z Ne-B/bytí) V/vrazi T/tělesnosti Krista vyK/kupitele veškerenstva.

Proti-J/jste V/vrazi vyK/koupení.

Jana, 19.2.2022

-

K/klid a M/mír

Dnešní v-i-D/dění:

obraz krásné krasobruslařky v obyčejném oblečení na lidmi opuštěném místě za městem, na místním zamrzlém rybníku, o který se obec nestarala, byl na obecně nezajímavém místě. Znalost, že krasobruslařka je vítězka od povahy i výkonnostně. Znalost, že mnoho krasobruslařek jí závidí, mnohé nenávidí, protože se k její kondici a výkonům ani nepřiblíží, i když mají všechno myslitelné vybavení (luxusní sportovní haly jen pro ně, ...) a podporu od okolí.

Stála tam sama a v rozpacích, co nyní dělat, se rozhlížela - na konci kariéry, a přece velmi mladá. Žádné fanfáry, žádný zájem o kontakt od okolí - ani nebylo přítomné. Celková atmosféra prostředí v pozadí ponurá.

Už žádná další klání, už žádná další vítězství.

Nikdy neměla žádného trenéra, připravovala se sama, daleko od světa a jeho úspěchů. Na zamrzlém rybníku za městem, plném hrbolků a výmolů, na obyčejných bruslích, které neměnila. Prostředí, které milovala, oblečení, které jí bylo vlastní, příjemně osobní, ne na efekt, pohodlné. Lidmi zapomenutá, nezajímavá, nedůležitá, sama - až do okamžiků vítězství. Potom od okolí přišel hněv a žárlivost. Nikdo nechápal, kde bere tu drzost vítězit, když k tomu nemá nic k podpoře, když jí všechny prostředky vzali, ze všech dobrých podmínek vyhnali. Lidé nechápali, jak trénuje, a nechtěli ji mít na očích: její zdánlivě snadné úspěchy chápali jako vlastní neúspěchy, které byly ve srovnání s ní před lidmi do očí bijící - zajímalo je především to, jak vypadají před lidmi.

Vítězství o samotě, a přece v radosti nad krásou, ke které dotančila. S vědomím, jak extrémně náročná a intenzivní ta cesta byla. Všechno to už bylo vzdálené, zbyla jen vzpomínka jako kulisa ze vzdálené minulosti.

Už od dětství mne krasobruslení velmi lákalo, ale tak velká fyzická zátěž u mne nepřicházela v úvahu. Babička byla baletka v Národním divadle, předpoklady byly.

Kariéra Jany J/je u Vítězného K/konce, a kolem nikdo, kdo by na ní měl S/svůj V/vítězný poD/díl. Svět i nadále zůstává ponurý, Církev v luxusu veřejných a blyštivých hal svých vlastních úspěchů.

Buďte s Bohem.

Jana, 18.2.2022

-

OBYČEJNÝ ČLOVĚK

Nemám ráda označení „obyčejný člověk“, protože není žádný obyčejný Bůh, Kterého by byl člověk Obrazem.

Ani v demokracii toto označení nedává smysl, jakkoliv si někteří lidé myslí, že jsou něco víc.

Žijeme v zastupitelské demokracii a jsou-li někteří lidé v zastoupení jiných, od kterých odvozují svoji moc, nedává smysl, aby ty, kdo je delegují, považovali za bezmocné a zároveň sebe za mocné.

Buď nadvláda uzurpátorů, nebo demokracie.

Co je společného uchvatitelům moci? Křečovitost a zarputilost, bezohlednost. Jak sám sebe – sebezálibně – označil bývalý premiér Babiš: „Já jsem hovado urputný!“

Velmi mnozí jej i za tato slova obdivují. Jsou jimi i naši bezprostřední sousedé, tedy členové velmi mnoha rodin. Být uzurpátorem je pro ně meta podílu na moci, a tuto metu odvozují od bez-moci jejich okolí. Čím rozsáhlejšího okolí, tím lépe. Čím větší bez-moci, tím lépe. Znají jen jedinou možnost komunikace: moje výhra = tvoje prohra. Dravost je v jejich očích silou a nikdy nepochopí, že jejich a jimi šířená dravost se dříve či později obrátí proti nim. Žijí stylem po mně potopa a jsou přesvědčení, že jsou natolik chytří a obratní, že vše, co jim stojí v cestě, poznají a ovládnou, případně zničí. Že jejich moc je bezmezná, jejich chytrost nekonečná. Věří sami v sebe, v sebecentrismus, a považují to za přednost, kterou o sobě sugerují svému co nejširšímu okolí, za přednost, na které „dovolují se podílet pokrokovým a odpovědným“ = svým otrokům. Natolik, aby mu sloužili a nepochopili/neohrožovali jeho zájmy.

Pamatujme si, kdo konkrétně a jak byl v dobách pandemie panovačný až tyranský, kdo se stavěl být spasitelem bez bázně a hany, kdo zatajoval a nařizoval tajit jemu nepohodlné informace a zálibně vytvářel a podporoval chaos, dehonestaci a pronásledování jemu nepohodlných.

Z těch, kdo sami sebe považují za mocné, ať už z řad delegovaných, či ze svého bezprostředního okolí.

Tyranie nevznikne sama od sebe – vznikne jen tam, kde jí lidé uvolní prostor.

Skutky a slova tyranů nesmějí být zapomenuty, jejich viny nesmějí být bagatelizovány, dopady jejich jednání a projevů nesmějí být zaoblovány a zahlazovány.

Nesmí jim projít taktika „to přikryje čas“.

Tyrani reagují jen na sílu – deklarovanou.

Jsou závislí na vnějškovosti, na materializovaných a behaviorálních projevech. Utajovanou (nedeklarovanou, halasně neproklamovanou) sílu nerespektují, je pod jejich rozlišovacími schopnostmi. Ten, kdo na agresi tyranů neodpoví hned, přímo a silně, je jimi považovaný za slabocha.

Jejich mínění, činy a vliv na společnost musejí být připomínány: výčtově a jmenně. Konkrétně.

Covid totiž není strašák: hrozbou jsou ti, kdo vytvářejí, živí, šíří strach z covidu. Podlehnou-li ostatní jimi šířenému strachu, potom tyrani převezmou uchvatitelskou moc.

Nepřítelem není covid, protože covid nemá ducha. Nelze být ve válce s bezduchým, ve válce lze být jen s těmi, kdo mají zlého ducha.

Nepřáteli jsou ti, kdo šíří strach z – momentálně – covidu, kdo si z covidu dělají platformu k zastrašování.

Není žádná válka s covidem. Je jen mocichtivá sebranka, která ucítila příležitost, jak zneužít zdroj nemoci a nemoc ke získání své vlastní moci, která jim zajistí uplatnění jejich agrese jako nové normy, která legitimizuje jejich tyranské povahy jako vzor, projevy jejich tyranství jako oprávněný nárok na „zajištění obecného dobra“. To je hlavní důvod, proč je nejvíce mrtvých „na covid“ tam, kde byli u moci tyrani.

Nezapomeňme na konkrétní jména konkrétních tyranů, na jejich konkrétní činy, na jejich psychické/fyzické týrání, protože každá bolest proniká životem, každá bolest je známkou útoku na život.

Nyní, s výměnou vlády, už mentalita obecného tyranství razantně ztratila mnoho z prostoru ke svému uplatnění, ale to neznamená, že již nemódní dřívější tyrani změnili svoje smýšlení. Jen čekají na další příležitosti, jak opět uchvátit moc nad lidmi: nad každým „neposlušným“ „odpůrcem“, nad společností jako celkem.

Jejich nebezpečnost je v tom, že jimi vystrašení lidé (a těch je ve společnosti nejméně polovina, jak ukázaly poslední dva roky) žijí v setrvačnosti vystrašenosti. V demokracii se vláda odvozuje od počtu souznějících a vyděšení lidé jsou snadno ovladatelní zastrašováním „ve jménu dobra“.

Vyděšení lidé mají ke svobodě jen teoretický vztah, v konkrétní praxi se rozhodují velmi riskantně: emocionálně „odpovědně vůči hrozbě“, tedy zbaběle.

Je to únavná, zdánlivě nekončící a mravenčí práce, ale jediným východiskem, jak tyranům neumožnit uchvácení veřejné moci, je hájení prostoru, který usilují zabrat.

Nemá cenu se snažit měnit jejich povahy: tyranství není duševní nemoc, je to zkaženost povahy až do morku kostí. Zkažená povaha je zlo a ani Spasitel nikoho nenutí, aby si zvolil dobro. Násilí = chtění všeho hned, tedy po-P/pření V/veškerenstva ve/z Věčnosti v P/přítomnosti.

Braňme prostor před expanzí zla, nesnažme se zlo lakovat na růžovo, nebo zlo „obracet na pravou cestu“.

Tímto krajně naivním postojem by zlo jen získalo nekontrolovatelnou moc odvozenou od jím šířených iluzorních snů a nadějí na lepší zítřky. Blyštivých bublin, které jednou splasknou.

Nikdo z pozemšťanů nikdy nezajistí lepší zítřky a je otázka, komu a jak prospěje odhalení povahy při posledním Soudu. Nikdo z pozemšťanů nemůže zajistit ani sám sebe a od-po-V/vědný člověk chápe rozdíl mezi zbabělostí a po-S/slušností Dobrému.

Tyran se staví být bohem: zálibní v tyranii vraždí duše, a tím i Ž/životy lidí.

Ne, moc Bez-Mocných není nevinná, její volba není nevědomá, její zbabělost není uvážlivostí, kterou je třeba hájit a podporovat.

Kdo věří K/klamům tyranů, zůstane oK/klamán a sám bude šířit K/klam. Až to pochopí, bude mluvit o zklamání těmi, které považoval za dobré a přátele, a na tyto lidi vrhne svoji zlobu a hněv z rozčarování.

Zlobu a hněv projeví jen zlobní a hněviví, důV/věřivý člověk po-Z/znáním tyrana poS/sílí ve zbožnosti. Zloba a hněv nemohou snést uM/měřenost, a proto paušalizují.

H/hle-D/dejte vý-po-v(ě)-D/di (S/svědčete o D/dění S/slovem i S/skutkem) o zkušenostech s těmi, kteří mluví o zklamání: máte před sebou lidi, kteří měli zálibnost v K/klamu, a tudíž i v oK/klamávání sebe i jiných. Slabochy a manipulátory. (Nemluvím o psychicky zneužívaných malých dětech důvěřujících rodičům a dospělým, případně o lidech v principiálně obdobné mocenské pozici.)

Obvykle mají zálibnost v rozmazlování: v podrobování metodou cukru a biče.

Je třeba zJ/jistit, proč tomu tak bylo.

Co z povahy dříve K/klamaného zůstává, co se mění. Našel si jinou modlu k uctívání skrze manipulace strachem a zastrašováním (tzv. „opatrnost“ a tzv. „odpovědnost“, které svazují ruce a zavírají ústa), nebo se vyD/dal na pozemskýma očima „riskantní“ C/cestu poS/slušnosti, na K/které přichází o iluze o své vlastní moci odDáváním S/se Moci?

H/hle-dejte hrdiny, a najdete lidi, kteří odporují Z/zlu: zde najdete odpůrce Satana, a to v obojím smyslu: ti, kdo odporují Z/zlu, podřizují se metodám O/odporu. Když se jejich aktivitám nechá dostatečný čas a prostor, skončí to deziluzí a odporem vůči hrdinovi.

H/hle-D/dejte V/věrnost Kristu v konzistenci S/slov a CH/chování konkrétních lidí, a srovnejte se psychicky s tím, že tito lidé nejsou bez chyby, jsou jen v do-K/konalém v zálibnosti ke H/hle-D/dání Dobra. Nikoliv, aby uchvátili moc, ale aby B/byli v Moci Mocní.

Kdo závidí Moc prorokům? Ten, kdo blokuje D/dění vyJ/jádřené podle S/slova.

Prorok kromě TrojJ/jediného Trojičního není sám o sobě Bohem, je jen oSloveným Bohem, který nemá zálibnost v O/odporu (v odpírání) vůči po-S/slušnosti Kristu.

Stvořený prorok není sám o sobě Kristem, J/je jen zJevenou L/láskou Krista v P/praxi.

Neslibuje zářné zítřky zajištěné svými vlastními silami, aby tak získal vlastní moc. Sám za sebe neslibuje vůbec nic – a v tom je jeho zdánlivá slabost v podání vypovídajících tyranů: nebere věci do svých vlastních rukou, není „odpovědný a samostatný“. Lidé světa jej považují za slabého, za poskoka od povahy, kterému mohou beztrestně poroučet. Tím, že se nebrání, že si to týrání nechává líbit, v očích tyranů jen dokazuje svoji slabost. V očích tyranů, kteří tak rádi mluví o spravedlnosti a vyvolení k Dobru, o svých vlastních dobrých skutcích a uvědomění.

Tyrana ani nenapadne, jak moc si nalhává, jak moc sám sebe oK/klamává, a tím sám sebe zbavuje moci.

Jen se diví, když se ukáže, že onen „slaboch“ zůstává ve své povaze S/svobodný.

S/svobodného ihned touží zničit: aby sám mohl uchvátit J/jeho S/svobodu, K/kterou závidí a paroduje.

Udělá vše pro to, aby jeho vlastní slabost lidé kolem nepoznali a nepochopili.

Snaží se zalíbit. Pokud možno, všem. Být za hrdinu, který všechno zařídí, sám osobně se o všechno a o všechny postará. Jeho vlastní skvělostí.

Všechno až do úplného zničení sebe sama: hrdina „dobra“ nakonec vždy svůj odpor Satanu prohraje.

A Satan to ví.

Není v zájmu Satana usvědčovat pomýlené, které oK/klamal.

Není v zájmu Satana odporovat odporujícímu „hrdinovi“ „dobra“.

V zájmu Satana je oK/klamané podporovat v jejich megalomanství k uchvácení moci.

Chcete hrdinského arcibiskupa?

Raději T/toho, K/kdo se nebojí dělat chyby a po-U/učit S/se z nich.

Někoho, kdo si nenalhává do vlastní kapsy, kdo není populista. Kdo není závislý na svém kariérním postupu, na zálibnosti v penězích, na společenském souhlasu a obdivu.

K/kdo je odstrkovaný od světské moci a zároveň pro-K/kázal V/věrnost Kristu vhod či nevhod. K/kdo S/svojí nenápadností a přímostí „provokuje“ ty, kdo touží po světské slávě.

V/věrný Kristu = Mistru P/paradoxů – nikdy není hrdina, nikdy S/svoji S/sílu neodvozuje od svých vlastních hrdinských skutků. K/kdo V/vítězí (i když se „hrdinové doby“ velmi snaží J/jej svést a oK/klamat) často pozemsky nepochopitelnými a zdánlivě nemístnými slovy a skutky = P/paradoxně.

Čím více se jej lidé snaží oslabit, tím více naB/bývá na S/síle: Z/zloba nakonec vždy oslabuje sebe sama. Z/zlobní lidé mají sebedestruktivní tendence, u populistů to bývají až fanatické demonstrační sebedestrukce „až do roztrhání těla“. Neváží si života, a proto hazardují se životy jiných.

H/hle-D/dejte V/vítěze, ne pozlátko a atrapu sebezálibné slibotechny.

Vyberete-li hrdinu, volíte O/odpůrce.

VyB/berete-li chybujícího člověka v zálibnosti k/v L/lásce, vyB/berete poK/korného Kristu.

Není smíru mezi Kristem a Beliálem, a proto není člověka, který by byl poK/korným hrdinou.

M/musíte S/si vyB/brat.

Jana, 5., 7.2.2022

-

rádobydobro a jeho moc

Hlavní iniciátoři a organizátoři z řad spolčenců jsou Češi a naturalizovaní Poláci, takže jejich nejoblíbenější praktikované metody jsou nasnadě:

kudly do zad, klacky pod nohy a schovávání se za bukem.

Koneckonců, kdo je jaké povahy od základu se poznalo během pandemie coronaviru. Mnozí z těch, kdo sami sobě připadají jako spravedliví, se otevřeně chovali jako „spravedlnost“ na vlastní pěst – zaťatou pěst.

Jejich nejoblíbenější metody: agrese. Verbální, chováním, fyzická.

Poznávací znamená: samozvanci „práva“ ulice, „pečovatelé o blaho národa“. Národa, který tak rozdělovali (často záměrně), a který tak ztrácel svoji tvář a identitu. Zloba je nadnárodní.

Motivy: chamtivost peněz, moci, slávy.

Cíl: vynucení si pozornosti a obdivu, získat postavení modly, o které se nepochybuje. Kdo pochybuje, běda mu. Postavit se na piedestal a z ostatních si udělat poslušné loutky, sám přitom poroučet a prosazovat svoje osobní zájmy způsoby mimo rámec práva.

Mnoha lidem se to nebude líbit, ale zdravotní krize kvůli těmto lidem přerostla v krizi sociální, celospolečenskou. Ti, kdo se o to svojí iniciativou a nečinností podíleli, prokázali svoji mentalitu predátorů a ti, kdo nesouhlasili a nemlčeli, byli agresory postaveni do role disidentů. Disidentů, kteří byli označováni a pronásledováni jako „nepřátelé lidu“, „nebezpečí pro společnost“, jako sobci a bezohlední, jako dezinformátoři. Jako ti, které je potřeba vytlačit na okraj společnosti, „eliminovat“.

Jak se ukázalo, toto rozdělení není jen české specifikum, je to nadnárodní mentalita samozvanců „práva“.

Nenávist se šířila ne „jen“ jako občanské války uvnitř jednotlivých státních celků, šířila se v politické shodě politických reprezentací napříč správními celky, napříč rasami, věkem, pohlavími, …

K moci se drala samozvaná nabubřelost a zpupnost.

Vše nastalo s překvapivou rychlostí, vlastně ihned po legitimizaci brutálního stylu komunikace politickou reprezentací, po jejíž nastolené vlně se svezli všichni agresoři. To, co by si nikdy dříve nedovolili, za co by šli do kriminálu, se nyní stalo novým standardem „morálky“. Společnost brutalizovali, segregovali, rozháněli, to vše zcela legálně. Za obecného společenského souhlasu, nebo strachu vystoupit z davu. Agresoři neváhali zajít až k prosazování „spravedlnosti a odpovědnosti ke zdraví“ řečí zaťatých pěstí.

Mladí silní vysocí muži rozdávali rány invalidní důchodkyni za to, že byla invalidní a fyzicky nesplňovala požadavky agresorů u moci. Lidé kolem se dívali a mlčeli, někteří si i přisadili.

Kdo má pocit, že období nacismu a bolševismu pominulo, pominul se na smyslech a schopnostech racionálního uvažování.

„Jen“ se vše posunulo do globalizované roviny, kdy už nevystupuje národ proti národu, stát proti státu, rasa proti rase.

Nyní už vystupuje každý sám za sebe ve spolčení samozvanců mezinárodního práva, kterého mají plnou pusu – ve jménu celého lidstva.

Globalizovaná nadnárodní společnost se rozdělila na dva hlavní proudy:

- zlí ve shodě bezedné megalomanské touhy po moci, slávě, penězích podporovaní mlčícími (jedno, zda ze strachu, názorové shody, vypočítavosti a čekání na příhodný okamžik, kdy se bez větší námahy vyšplhají po cizích zádech v hierarchii nových pořádků, …)

- nesouhlasící se zlem (nikoliv nutně světci a hrdinové, v mnoha případech ze strachu ze zla, kdy strach ze zla je větší než strach z pandemie, …, ale i rebelové bez příčiny, kteří jen čekali na svoji příležitost).

Když si to shrneme:

rozdělení nastolené postojem proti pandemii je postojovou (nikoliv nutně názorovou či církevní) předzvěstí rozdělení lidí na ovce a kozly.

Jde o rozdělení podle postoje k životu:

ti, kdo život respektují a

ti, kdo „ve jménu života a zdraví“ násilnicky šíří smrt. Takové stihne tím přísnější Soud, neboť svoje zločiny páchali ve jménu „života“ a „spravedlnosti“.

Jana, 5.2.2022

-