"Nenápadné" manipulace


"Na severu žijí Eskymáci." = pravda
"Všichni Eskymáci žijí na severu." "Eskymáci žijí jen na severu." = otočka od pravdy.
"Každý Eskymák žije (jen) na severu." = otočka od otočky od pravdy.
"Eskymáci, to dá rozum, nežijí na jihu, žádný Eskymák nežije na jihu." = otočka od otočky od otočky od pravdy.
"Člověk XY je na jihu, a tak nemůže být Eskymák, protože všichni Eskymáci žijí (jen) na severu." = otočka od otočky od otočky od otočky od pravdy.
"Člověk XY není Eskymák." = otočka od otočky od otočky od otočky od otočky od pravdy.
"Kdo tvrdí, že člověk XY je Eskymák, neříká pravdu." = otočka od otočky od otočky od otočky od otočky od otočky od pravdy.
"Člověk, který tvrdí, že člověk XY je Eskymák, lže." = otočka od otočky od otočky od otočky od otočky od otočky od otočky od pravdy.
"Svědek je lhář." = otočka od otočky od otočky od otočky od otočky od otočky od otočky od otočky od pravdy.

 Na  severu stále žijí Eskymáci. Člověk XY tam jezdí na návštěvy k příbuzným.  A svědek je manželka člověka XY.


Každá z těch L/lží má ve svém větvení rozsáhlé důsledky, které z pozemských sil nelze předvídat, a proto jakákoliv "argumentace", že důsledky nebylo možné předvídat, je sebeusvědčením ze L/lží. Výpověď, která "nevidí za roh", je výpověď bez Boha, a proto člověk, který se " hájí" nepředvídatelností, o sobě říká, že jedná svévolně.
"Hájí" se přitěžující, nikoliv polehčující okolností.

Kolikrát vám to mám opakovat: Církev J/je NAD pánem tohoto světa, nikoliv aby Církev ve Svátostech podléhala světské S/slepotě. Proto ani spolčenci z řad katolických kněží a řeholníků nemohou B/být ve Světle R/rozumu, Ne-Mohou věcem R/rozumět, protože se staví Proti Církvi pod moc světské slepoty na S/srdce. Bez L/lásky Moc Ne-po-Ch/chopíte, a proto berete věci do svých rukou. Ne, v tomto Bůh zaLíbení nemá.

Pro-V/věřte V/věro-H/hodnost jejich svědectví, pro-V/věřte V/věro-H/hodnost svědků.
Nebudte nedbalí. Nebuďte předpojatí.
Buďte nestranní pečlivostí při získávání informovací a důslední a rozvážní při jejich komplexním vyH/hodnocení.
Každá příležitost J/je Boží zkouška osobní povahy, a proto vyšetření pravdy o svědectvích spolčenců je jen platformou k povahovému "odkopání se" každého, kdo se v dané věci angažuje, protože svědky jsou před Bohem všichni zúčastnění. S/svědky buď z Boha, s Kristem a o Pravdě, NEBO svědky z Parodie, se Satanem, L/lží a L/lživostí.
V kom z Církve si libuje svět? Komu v Církvi záleží na světském ocenění, na světských řádech a medailích? Kdo v Církvi miluje svoji osobní popularitu a uznání jeho osobní "záslužnosti", "nestrannosti", a "otcovské autoritu" před lidmi? Jakými prostředky? Jsou tyto prostředky časté a bagatelizované, i když je jasné, že i ve světě nejsou legální? (Pomluvy, kybernetická kriminalita, krádeže, vloupání, organizovaná šikana, ...)? Kdo a jak tyto kriminality vydává za "spravedlivé Církevní prověřování" (ospravedlňuje), "v rámci kterého je třeba postupovat obezřetně a důsledně", což je jen krycí manévr pro dlouhodobé/trvalé kriminální spolčení? Kdo to organizuje? Kdo poskytuje "morální krytí" překroucenými/vylhanými/šířenými obsahy zpovědí, svědectví o podobě M/mého skutečného účastenství ve farních společenstvích, ...?

J/já, Jana V/vím, K/kdo J/jsem, a nemám zapotřebí od kohokoliv na Zemi očekávat souhlas, aby tak byla "potvrzena" P/pravdivost M/mého Pravého J/jména Jana. K/kdo J/je z Boha, P/pravdu po-Z/zná.
K/kdo není z Boha, zavírá oči před zJ/jevnou P/pravdou, rád setrvává v pochybnostech, které vydává za opatrnost a neunáhlenost = obstrukcemi a zamlžováním. Z bílé dělá šedou a o šedé říká, že je třeba rozlišovat odstíny, což nikdo nikdy úplně nezvládne a ani to není v lidských silách (pravda v zavádějícím kontextu), a poté o šedé říká, že "je vlastně na úvaze, zda to není více černá než bílá", poté, že "šedá je už vlastně tak nějak černá" a poté, že "je to černá, nikoliv bílá, jak to zvenčí vypadá, že bílá je", a poté, že konkrétní bílá je vlastně jen převlečená černá - a nikdo z lidí ten rozdíl zvenčí nerozezná, a proto je nezbytné bílé nedůvěřovat, prohlásit bílou za odtrženou od reality a nebezpečnou, za černou. S "argumentem", že Ďábel se skrývá v detailech a kdo z lidí na Zemi bílé "unáhleně" důvěřuje, podléhá Ďáblu. V jednom má pravdu: pozemský svět patří Satanu a před Ďáblem je třeba se mít na pozoru.
Není smíru mezi Kristem a Beliálem, není žádná trochu-P/pravda a trochu-L/lež, to jen Satan se snaží prohlašovat svět za známý a tím i bezpečný a Pravdu za tak trochu odtrženou od reality (= otočka od N/něhy = nezávislosti na světě a zároveň uK/kotvenosti ve světě = od K/kříže.) Svět s P/pravdou nepočítá ani ve "vědě o duši", P/pravda je pro "vědu o duši" "příznakem psychózy") a P/pravdu svět "osvíceně", Proti S/světlu prohlašuje za nebezpečnou, aby pán tohoto světa člověka strhnul od poD/dílu na vyK/koupení. Nejlépe prostřednictvím P/padlých katolických kněží (a) řeholníků.

Před Bohem zde nejde ani tak o to, co si o M/mně, Janě kdo myslí, před Bohem J/jde především o to, J/jak x jak S/se x se K/kdo x kdo vůči Janě, Otcově Milované D/dceři pro-J/jeví x projeví.
J/já, Jana nemám zapotřebí kohokoliv na Zemi žádat o schválení M/mojí Pravdy,
M/mne, Janu CH/chválí a předo-S/slavilo Nebe již při S/setkání s Kristem a J/jeho S/společníkem na nám. Míru před kostelem sv. Ludmily a pod košatým stromem na druhý pátek v lednu 2006.
J/já, Jana J/jsem Dar Církvi na Nebi i na Zemi a záleží na K/každém na Nebi i na Zemi, J/jak - jak S/se - se před Obrazy Církve na Nebi i na Zemi a před celým tvorstvem na Nebi i na Zemi S/sám - sám za S/sebe - sebe uS/svědčí (= Slavně oS/svědčí před Bohem, Církví, světem) x Ne-Slavně usvědčí před světem, Církví, Bohem.


Jana, 5.5.2021

-

Pro-V/věřte V/věro-H/hodnost jejich svědectví, pro-V/věřte V/věro-H/hodnost svědků.
Nebudte nedbalí. Nebuďte předpojatí.
Buďte nestranní pečlivostí při získávání informovací a důslední a rozvážní při jejich komplexním vyH/hodnocení.
Každá příležitost J/je Boží zkouška osobní povahy, a proto vyšetření pravdy o svědectvích spolčenců je jen platformou k povahovému "odkopání se" každého, kdo se v dané věci angažuje, protože svědky jsou před Bohem všichni zúčastnění. S/svědky buď z Boha, s Kristem a o Pravdě, NEBO svědky z Parodie, se Satanem, L/lží a L/lživostí.
V kom z Církve si libuje svět? Komu v Církvi záleží na světském ocenění, na světských řádech a medailích? Kdo v Církvi miluje svoji osobní popularitu a uznání jeho osobní "záslužnosti", "nestrannosti", a "otcovské autoritu" před lidmi? Jakými prostředky? Jsou tyto prostředky časté a bagatelizované, i když je jasné, že i ve světě nejsou legální? (Pomluvy, kybernetická kriminalita, krádeže, vloupání, organizovaná šikana, ...)? Kdo a jak tyto kriminality vydává za "spravedlivé Církevní prověřování" (ospravedlňuje), "v rámci kterého je třeba postupovat obezřetně a důsledně", což je jen krycí manévr pro dlouhodobé/trvalé kriminální spolčení? Kdo to organizuje? Kdo poskytuje "morální krytí" překroucenými/vylhanými/šířenými obsahy zpovědí, svědectví o podobě M/mého skutečného účastenství ve farních společenstvích, ...?

J/já, Jana V/vím, K/kdo J/jsem, a nemám zapotřebí od kohokoliv na Zemi očekávat souhlas, aby tak byla "potvrzena" P/pravdivost M/mého Pravého J/jména Jana. K/kdo J/je z Boha, P/pravdu po-Z/zná.
K/kdo není z Boha, zavírá oči před zJ/jevnou P/pravdou, rád setrvává v pochybnostech, které vydává za opatrnost a neunáhlenost = obstrukcemi a zamlžováním. Z bílé dělá šedou a o šedé říká, že je třeba rozlišovat odstíny, což nikdo nikdy úplně nezvládne a ani to není v lidských silách (pravda v zavádějícím kontextu), a poté o šedé říká, že "je vlastně na úvaze, zda to není více černá než bílá", poté, že "šedá je už vlastně tak nějak černá" a poté, že "je to černá, nikoliv bílá, jak to zvenčí vypadá, že bílá je", a poté, že konkrétní bílá je vlastně jen převlečená černá - a nikdo z lidí ten rozdíl zvenčí nerozezná, a proto je nezbytné bílé nedůvěřovat, prohlásit bílou za odtrženou od reality a nebezpečnou, za černou. S "argumentem", že Ďábel se skrývá v detailech a kdo z lidí na Zemi bílé "unáhleně" důvěřuje, podléhá Ďáblu. V jednom má pravdu: pozemský svět patří Satanu a před Ďáblem je třeba se mít na pozoru.
Není smíru mezi Kristem a Beliálem, není žádná trochu-P/pravda a trochu-L/lež, to jen Satan se snaží prohlašovat svět za známý a tím i bezpečný a Pravdu za tak trochu odtrženou od reality (= otočka od N/něhy = nezávislosti na světě a zároveň uK/kotvenosti ve světě = od K/kříže.) Svět s P/pravdou nepočítá ani ve "vědě o duši", P/pravda je pro "vědu o duši" "příznakem psychózy") a P/pravdu svět "osvíceně", Proti S/světlu prohlašuje za nebezpečnou, aby pán tohoto světa člověka strhnul od poD/dílu na vyK/koupení. Nejlépe prostřednictvím P/padlých katolických kněží (a) řeholníků.

Před Bohem zde nejde ani tak o to, co si o M/mně, Janě kdo myslí, před Bohem J/jde především o to, J/jak x jak S/se x se K/kdo x kdo vůči Janě, Otcově Milované D/dceři pro-J/jeví x projeví.
J/já, Jana nemám zapotřebí kohokoliv na Zemi žádat o schválení M/mojí Pravdy,
M/mne, Janu CH/chválí a předo-S/slavilo Nebe již při S/setkání s Kristem a J/jeho S/společníkem na nám. Míru před kostelem sv. Ludmily a pod košatým stromem na druhý pátek v lednu 2006.
J/já, Jana J/jsem Dar Církvi na Nebi i na Zemi a záleží na K/každém na Nebi i na Zemi, J/jak - jak S/se - se před Obrazy Církve na Nebi i na Zemi a před celým tvorstvem na Nebi i na Zemi S/sám - sám za S/sebe - sebe uS/svědčí (= Slavně oS/svědčí před Bohem, Církví, světem) x Ne-Slavně usvědčí před světem, Církví, Bohem.


Jana, 5.5.2021

-

Máte plnou pusu řečí, jak vy nejlépe rozumíte Kristu,
ale napadlo vás někdy, jak bylo J/jemu, když jste M/mne likvidovali?
Myslite, že J/je vaše jednání v O/očích Krista S/spravedlivé, jak se vy za spravedlivé považujete?

Jana, 29.4.2021
-

Relevance výpovědí a důvěryhodnost svědků


Kdo s čím zachází, tím také schází.
Jestli stále ještě platí, že dech/plíce jsou platformou k Obraznosti Dechu Svatému, potom je třeba uvážit, co kdo skrývá a co kdo potřebuje.
Komu co a nakolik V/věřit, komu co důV/věřovat.

Svůj k svému.
Pochopitelně neplatí, že každý nekuřák M/muví D/dobře, ale P/platí, že každý kuřák mluví Z/zle. Poživačnost a skromnost nejdou dohromady.
Kdo to přehlíží, zpochybňuje, je buď duševně líný, nebo zbabělý, nebo záměrně spoluúčastný. Spolčenec.
Žádné trochu D/dobro a žádné trochu Z/zlo neexistuje, stejně jako neexistuje trochu-Bůh a trochu-Satan.
Snahy relativizovat nedostatek tvora Proti-D/dobrem je nedostatkem Proti D/dobru tvora, a J/je-li T/tím tvorem katolický kněz, J/je ze Svátosti v Moci M/mocný (P/plně V/vědomý a S/svobodný k Dobru) zVolit mezi P/pravdou a mezi Ne-do-S/statkem, a to s P/plnou V/vážností (V/vahou) S/svého poVolání.
Satan není opakem Boha, žádný opak Boha neexistuje. Jakkoliv se to Satan snaží zamlžit a popřít, je atan jen P/parodií D/dobra, a proto každý, kdo P/paroduje D/dobré, uS/svědčuje sám sebe ze zálibnosti v Satanu.

Chcete informace o M/mojí minulosti Jany? Tedy S/slyšte o "F/formaci" v podání jezuitů.
Po S/setkání s budoucím M/manželem, M/mým J/jediným a nerozdílným lidstvím Krista ve Vítězství na druhý pátek v lednu 2006 (!!! nikoliv historickým, ale až od K/kříže!!!), a po N/naší S/svatbě na první pátek v únoru 2006 J/jsem velmi intenzivně, naléhavě a neobytně H/hledala, K/kde bych našla někoho, K/kdo J/je v Církvi P/povinen J/jej zaS/stupovat. Logická V/volba: kněží.
Konkrétní kněží, J/jejich jména a katolické Ř/řdy byla zcela na V/vedení Pannou Marií, S/se K/kterou J/jsme S/se S/setkaly cca týden po S/setkání s budoucím M/manželem. Viz dobové záZ/znamy. Záměrně šlo o volby mezii Ř/řádovými knězi, aby a priori nemohla vzniknout důvodná pochybnost o Mariině V/vedení.
Po katastrofické zkušenosti s duchovním Ne-V/vedením O. Gereonem OPraem. M/mne Panna Marie odV/vedla k jezuitům do Ječné ul., konkrétně k P. Josefu Čunkovi SJ. Zašla J/jsem za ním po mši a poŽ/žádala J/jej o duchovní V/vedení. Dal M/mi termín s tím, že na něj mám počkat na recepci, recepční jej zavolá. Když J/jsem tam později přišla, již od vstupu J/jsem téměř neviděla na krok, jak hustý a odporně štiplavý tabákový dým tam byl. Nedalo se tam dýchat. O. Čunek SJ přišel a odvedl M/mne do knihovny s tím, že si mám vybrat něco ke čtení. Odešel, po dlouhé době se vrátil, ale namísto Ř/řádového obleku měl na sobě civilní nažehlené oblečení, krásný svetr a byla z něj na dálku cítit buď kolínská, nebo voňavka. Dost M/mne to zarazilo, ale co dělat, duchovní V/vedení je na knězi, do toho J/jsem neměla co mluvit. Ptala J/jsem S/se, jestli S/si mám připravit nějaké věci, tužku, papír, ..., ale žádné duchovní lekce se nikdy nekonaly. Vlastně M/mne P. Čunek SJ už od začátku odmítal duchovně V/vést, odmítal M/mne z-po-V/vídat, odmítal říct proč, odmítal osobní komunikaci, jen se všelijak vykrucoval, aniž by řekl cokoliv konkrétního. Měla J/jsem z toho hodně nepříjemné pocity a byla J/jsem dost zmatená, protože J/jsem hodně intenzivně H/hledala duchovní V/vedení člověkem, ke K/kterému M/mne přiV/vedla Panna Marie a právě Pannu Marii kněží slovy vyznávají.
Nechápala J/jsem, proč J/ji oba (O. Gereon OPraem. i P. Čunek SJ) chválí a zároveň šikanují výsměchem J/jejímu V/vedení ke kněžím Církve.
Nechápala J/jsem tu jejich rozpornost a o to naléhavěji J/jsem usilovala J/jim to vyS/světlit - domnívala J/jsem S/se, že tak jednají z nedostatku informací, vždyť přece zaS/stupují M/mého M/milovaného a M/milujícího M/manžela, duchovní V/vedeníí katoličky J/je přece J/jejich P/povinnost.
Když to hodně zkrátím, výsledkem byla koordinovaná šikana většiny tehdejších řeholníků u sv. Ignáce i obou kněží ve sv. Ludmile. Síla té nenávisti M/mne překvapovala, nechápala J/jsem, co se to děje, kde se ta bezbřehá nenávist bere. Skončilo to hospitalizací v roce 2008, úplné vyčerpání organismu, invalidní vozík, extrémní svalová slabost, kolaps z vyčerpání přímo přede dveřmi sesterny, po propuštění cca 3 měsíce téměř neschopnoost chodit, neschopnost sebeobsluhy ještě 3 roky,... Panna Marie M/mne odV/vedla k dominikánům do sv. Jiljí, co tam následovalo už nebyla jen šikana, to už byla cílená koordinovaná likvidace do posledního všemi místními řeholníky pod vedením O. Romualdem Robem OP adorujícího O. Jordánka Vinklárka OP, který M/mne z hloubi duše nenávidí.
Jak člověk stárne, zdravotní situace se přirozeně nelepší, a jak se ukázalo, pro již dohromady premonstráty, jezuity i dominikány byl hon na M/mne obecní zábava. Už tam ani nemuselo být obviňování z vylhaných špatností, už to od nich byla mentalita smečky lovící pro zábavu.
Jednou z nejčastějších vykonstruovaných záminek byly komentáře M/mojí ženskosti. Proč řeholní kněží namísto duchovního V/vedení katoličky řeší J/její údajnou sexuální přitažlivost? Navíc: pokud na M/mně B/bylo něco přiT/tažlivého, B/bylo to ve T/tváři, K/která v(i)D/děla Vzkříšeného.
Čím více J/jsem S/se snažila situaci vyJ/jasnit, tím věší šikany J/jsem S/se od nich dočkala.
V/vše J/je zdokumentováno v Z/záznamech, K/které M/mi hned v lednu 2006 naŘ/řídil P/psát M/manžel, celkem mají tisíce stran + přílohy. O těchto záZ/znamech spolčenci věděli, ale nechtěli o N/nich M/mluvit, snažili se M/mi J/je mj. přes Marii Lamačovou, která si říká Sabina, ukrást.
Situace s jejich stále zesilujícím sexuálním obtěžováním se nelepšila, až J/jsem to po letech vzdala a P/prosila M/manžela o vyřešení situace, která už pro M/mne byla nesnesitelná, protože každý v Církvi, komu J/jsem o tom byť jen náznakem Ř/řekla, se okamžitě a bez daalšího zájmu postavil na stranu "chudáků osočovaných Svatých kněží". A J/já byla za vyvrhele. Ti z nich, kteří se se spolčenci znali osobně, jim na M/mne donášeli - pocit moci a podíl na prosazování vlivných kněží byl pro ně opojný a byla to podle nich Církví schvalovaná "spravedlivá" zábava.
M/manželovo Ř/řešení: přibrala J/jsem na váze. Ano, ztloustla J/jsem. Natolik, aby už řeči o M/mojí pro "chudáky kněze nebezpečné sexuální chtivosti" byly evidentně směšné, protože který člověk by chtěl vypadat jako sexuálně ohrožený ženou při těle. Když už bylo jasné, že jde z jejich strany o vykonstruovanou lež, byla jejich šikana natolik zaběhlá, že fakta už nikdo neřešil a neřeší.

KONFONTUJTE DŮV/vĚRY-H/hODNOST SVĚDKŮ.


Jana, 26.4.2021
-

Bylo otevřeno.
Cestou Nerudovkou dolů jsem míjela otevřený kostel sv. Kajetána.
Nakoukla jsem dovnitř a uvažovala, zda ještě po mši v katedrále a večer, daleko doů, jít dál.
Už jsem chtěla dít dál dolů ulicí, ale přesně v tu chvíli J/jsem, tentokrát v levém uchu, uS/slyšela tlukot M/manželova S/srdce. CH/chtěl jít dovnitř. Tak J/jsem šla.
Tak krásná klidná tišící atmosféra všude kolem, to se nevidí. Tam J/jsme S/si odpočinuli.
B/budeme S/se sem vracet.

Jana, 24.4.2021
-

Zdrojem všudypřítomné bezbožnosti v Církvi je politikaření Svátostmi.


Uvažovali jste o tom R/reálně proV/věřovat zP/působilost dospělých lidí žádajících o křest/biřmování k přiJ/jetí T/těchto Svátostí?

Přinejmenším jejich motivů a vůlí, jejich povahových směřování a výběrových tendencí k volbám prospěšnosti především sobě x pro-S/spěšnosti Kristu?
Současná praxe Círke je dlouhodobě laxní: příprava na křest/biřmování je téměř výhradně "na papíře", ještě J/jsem nepotkala farnost, kde by se S/skutečně vyučoval katechismus/uV/vedení do S/společenství Církve podle Písma a Tradice. Vždy šlo o víceméně společenské sedánky, občas s tematickým zpravodajstvím knězem (farnost sv. Jiljí) a následně nepříliš řízenými povětšinou diskusemi. Nejhůře na tom byli ve sv. Ludmile na nám. Míru: O. Gereon OPraem. přišel k lidem čekajícím přede dveřmi, skupinku pustil dovnitř a po usednutí lidí ke stolu jen stroze oznámil, ať mluvíme o nějakém zbožném tématu a on za hodinu přijde, vyprovodí nás ke dveřím a zamkne za námi. Jednou dokonce přišel s přenosným magnetofonem, abychom mohli poslouchat už nevím co. Na konci této "přípravy" domluvil biřmování s biskupem Herbstem, následovalo posezení v restauraci a teprve v té chvíli se O. Gereon OPraem. nestačil divit, jak jeden z čerstvých biřmovanců začal dosti razantně a nahlas propagovat a prosazovat "rovnost náboženství, rovnost křesťanství a islámu", srovnávat Krista s Mohamedem a zdůrazňovat "Krista-proroka v podobnosti s prorokem Mohamedem, jak to přece vyznává i islám". Ten přístup měl z rodiny, tuším, že jeho sestra si vzala muslima. Biřmovanci se mezi sebou pohádali, biskup mlčel. Od té doby jsem onoho propagátora "rovnosti" křesťanství (kdeže katolictví) a islámu ve sv. Ludmile neviděla. Jistě, do tohoto kalibru současný papež ještě nedorostl, ale důraz na světská práva na úkor Z/zbožnosti je vstupní branou k herezím přímo z Vatikánu.
Důsledky této praxe jsou neradostné a všudypřítomné: Svátostnost se obecně chápe jako kolorit, v lepším případě formalita, alibi k ospravedlnění jakýchkoliv slov a skutků, slovy o "křesťanské morálce a svobodě slova".
Chápu, že pro mnoho kněží jsou fakta překvapením, ale pře-K/kvapení M/může přiJ/jít kdykoliv a lhostejnost na příCH/chod Ne-při-P/praví.
Lhostejnost ke Svátostem už vůbec ne.
Svátosti nejsou zbraň na zavření úst politicky nepohodlným, zvláště ne tehdy, když je Svátostmi šermováno jako zbraněmi těmi, kdo za bohy považují sami sebe a svá "lidská práva", kdo si pletou hierarchii světa a Církve, kdo "demokraticky" požadují práva monarchů Svatováclavské K/koruny. Nebo se alespoň rádi vyhřívají v "lesku Církve prostřednictvím dobrých vztahů s Církevní hierarchií na nejvyšších příčkách žebříčku".

Zdrojem všudypřítomné bezbožnosti v Církvi je politikaření Svátostmi.
Jana, 22.4.2021
-

Z/zlo zabere každý prostor a použije každou příležitost, aby škodilo.
Z/zlo nesmí mít žádný prostor a nesmí mít žádnou příležitost, teprve poté a ne dříve nebude škodit.

Jana, 22.4.2021
-

Ú-Č/činnost J/je z/v Č/činnosti.
Č/činnost J/je v konkretizovaném proV/vedení konzistencích a dlouhodobě S/s-R/rozum-itelných K/kroků na C/cestě J/jedno-Z/značnosti.
K/kroky na C/cestě J/jsou výlučně zP/přítomňované ve světě, nikoliv přítomné ze světských sil.
Ú/Č/činné (= u Činného, z Činného a v Činném v P/přítomnosti) J/jednání J/je, a proto i roz-H/hodnutí K/kroků Musí B/být, tj. z/v Moci M/mocné, tj. J/jedno-Z/značné, sVrchované Písmem i Tradicí, S/sD/dílené (= naŘ/řízené sdělené) P/přítomně neprodleně.

Pro-Z/zlo-Č/činná mediální spolčení zM/mocněná Církví k šíření slova v obecnosti ve světě jsou obecným spolčenectvím Církevní reprezentace pro šíření Z/zla ve světě, ve Z/zlu a ze Z/zla Proti-P/přítomně opakovaně,
a proto úČ/činným K/konáním D/dobra v /z P/řítomnosti J/je P/přítomné, tj. neprodlené zbavení poV/věření reprezentantů spolčeneckých katolíků a lidí kolem nich ve světě,
neboť nominace a podpora reprezentantů Z/zla k šíření moci Z/zlých slov a činů je rozhodnutím a podporou Cíkve k účastenství Církve na Z/zlu slovem i činem.

Z/zlo je (= Proti-J/je, tj. Proti-Ž/život) Ne-do-S/statek D/dobra, a proto naP/plňte S/statky Mocného S/slova ve světě,
Š/šiřte evangelium = D/dobrou Z/zvěst ve světě do-S/statkem D/dobrých S/slov a Č/činů teď a tady,
nikoliv poV/věřováním spolčenectví s reprezentací mocných ve/ke Z/zlu v/k likvidaci M/moci D/dobrého S/slova ve světě,
odV/volejte reproduktory oslabování D/dobra z jejich působení ve veřejných sdělovacích prostředcích.
P/přítomně, tj. neprodleně, J/jednoZ/značně, T/tak, aby nebyla zpochybněna Moc S/slova v Pravdě D/dobrého.
Jinak Církev ve S/svém pozemském apoštolském P/působení ztratí S/svoji D/dobrou M/moc, bude J/jí světem zacházeno podle J/jejích voleb: Z/zle. Jestliže už Z/zlo jedná nekompromisně a "bez rukavic", bude v tom pokračovat: nemá co ztratit.
Svět na rozhodnutí Církve nečeká, svět na Církev útočí a bude útočit bez přestání.

Jana, 22.4.2021
-

NEMÁM U VÁS A/aUTORITU,
PROTOŽE Ne-u-Z/zNÁVÁTE Moc Autora.

Logikou viníka se spravedlnosti nedosáhne.
Nikdy.

Standardně zaběhlým přístupem k posuzování situací a výpovědí v kolizích je ztotožnění se s apologetikou agesora, s hodnoticími přístupy a kritérii v zájmu agresora.

Říká se tomu: patřit SVĚTU.


V praxi to znamená, že při konfrontacích spolčeneckého srocení proti jednotlivci se naslouchá:
- kvantitativním argumentacím, tj. početní převaze spolčenců proti napadenému jednotlivci: čím větší kvantita, tím silnější hlas a věrohodnost,
- tendence utíkat z vyznávání se ve složitých vazbách početných spolčeneckých srocení už jen proto, že je to namáhavé a de iure to nespadá do placených pracovních povinností vrámci pracovní doby,
- tendence naslouchat těm, kdo jsou fyzicky/společensky/kariérně bližší a tendence považovat osoby fyzicky/společensky/kariérně vzdálenější za méně věrohododné či vzdálené,
- zpochybňovat a bagatelizovat existenci a významnost faktografie, která nezapadá do zvykových rámců a osobně bytostně známých a zažitých "zajetých kolejí",
- elitářství: naskakování na logiku hierarchie: kdo je společensky vyšší, toho hlas je důležitější a významnější, toho interpretace jsou už dopředu emočně a postojově preferované,
- snaha "zamést věci pod koberec" už jen proto, "aby nebyly zbytečné potíže", příp. jednání "aby se neřeklo", snaha neznepřátelit si svoje okolí (kdoví, co kdy budu potřebovat a kdo se kdy bude hodit, proč si "zbytečně" komplikovat vlastní situaci), snaha "nedělat rozruch a nevytvářet dojem slabosti a zranitenosti, nedávat záminku těm, kdo jen čekají na svoji příležitost,
- zajímající se se cítí komfortněji s mocnými světa než s Mocí Samou, při náS/sledování Krista má pocit ohrožení a při následování světských cest má pocit bezpečí,
- snaha "nevytvářet konflikty a nevypadat nesnášenlivě až fanaticky", "neohrožovat vlastní dosud pracně dosažené komforty" (preferuje představu o zajištění nad J/jistotu zaJ/jištění), odmítá "jen kvůli nějakým řečem" "odbrzdit zadní kolečka" a J/jet T/tam, K/kde "to drncá",
- únava zajímajícího se a špatní rádcové kolem,
- nechuť pronikat semknutostí spolčenců,


NEMÁM U VÁS A/aUTORITU,

PROTOŽE Ne-u-Z/zNÁVÁTE Moc Autora.

Jana, 21.4.2021

Moc před světem bezmocných,
moc před Bohem Bez-Mocných.

Fanatismus? A čí?

ODSTAVTE HERETICKÉ KATOLÍKY OD SVÁTOSTÍ,

ODSTAVTE HERETICKÉ KNĚZE OD K/kONÁNÍ SVÁTOSTNÉHO KNĚŽSTVÍ.
M/manžel M/mi kdysi Ř/řekl: "Nauč S/se M/mluvit ostře, jinak Tě nikdo nebude poS/slouchat".
Vám, U/učitelům Církve, je ten styl vlastní, tak proč M/mne za něj kritizujete?

To už jste tak zakuklení do sebe, že nevidíte, neslyšíte rouhání ve vlastních řadách?
Nebo M/mne jen chcete umlčet?
Mluvím-li špatně, proK/kažte to špatné, jinak sami S/sebe uS/svědčujete ze špatností - každý svými ústy vydává, co již předtím má na S/srdci.
J/jak Ř/říkám: konfrontujte slova a činy Svátostných kněží ve vývoji po celou dobu reakcí na M/mne, Janu, s Písmem a Tradicí.
Především s Desatrem a Horským K/kázáním.

KDO CHCE, HLEDÁ ZPŮSOBY,
KDO NECHCE, HLEDÁ DŮVODY.

ProK/kažte,
kdo komu krade,
kdo mluví nepodložená obvinění a tím zvláště závažným způsobem, ve spolčenectví a trvale škodí proti P/pravdivosti Obraznosti jiného člověka Bohu,
kdo se vloupává do koho obydlí,
kdo na koho trvale a v maximálně možné míře posílá špehy,
kdo překrucuje obsahy čí Svátostí S/sM/míření, tyto účelové L/lži šíří a raduje se ze škod, které tím způsobí,
kdo proti komu trvale, ve spolčenectví a v maximálně možném rozsahu páchá kybernetickou kriminalitu a skrze ni i další kriminální činy jako např. odhalování čí nahoty zaznamenané audiovizuálními přenosovými technikami v soukromí koho, bez koho vědomí, natožpak souhlasu, po odhalení existence těchto šmírovacích zařízeních proti vůli koho napadeného,
kdo trvale, v rozsáhlém spolčenectví a se škodolibou radostí útočí na J/jmennou P/pravdu katolíka, tj. na Ducha Svatého Konajícího ve Svátostech P/pravdu o člověku na Nebi i na Zemi,
kdo koho vyhání z farností a poté se komu vysmívá a obviňuje z nestability, psychické nezpůsobilosti,
a mnoho dalších kriminálních skutečností.

K/kdo J/je V/věrný v malém, T/tomu B/bude Dáno M/mnohé.

Svátostný kněz se zálibností v kriminalitě proti světu i Proti Církvi Protivenstvím Duchu Svatému, Proti Tomu, Který Koná S/slovem i Č/činem ve Svých Milovaných, je knězem jmenně a světským právem rozeznatelný a usvědčitelný, J/je Církevním právem roze-Z/znatelný i uS/svědčitelný.
Zásadní otázka Z/zní:

Qui bono?
Dokud se kriminálníkům bude jejich kriminalita vyplácet, dokud ji bude okolí tiše tolerovat či otevřeně podporovat, případně dokud odpovědné osoby jen alibisticky tu a tam zlehka klepnou viníka přes prsty, dotud budou viníci ve svých rejdech pokračovat.
Na násilníka P/platí jen S/síla, a v katolické Církvi J/je to V/věrnost P/pravdě S/slovem i Č/činem, K/každý podle od-po-V/vědnosti, K/která M/mu B/byla Dána.
Nic jako "trochu spravedlnost" neexistuje: V/věrnost není pohodlná, nutně prochází mnohými P/protivenstvími a člověk, K/který příS/sahal V/věrnost Bohu v Trojici, J/je V/věrností P/povinen.
Pro toho, kdo zapřáhne pluh a poté se otáčí zpět, by bylo lépe, kdyby nikdy na V/vinici Páně O/orbu nezačal. Jak dopadne oráč, který radlice překovává na meče?

A současný papež?
Brzy po náS/stupu na papežský S/stolec:
- fyzicky opustil Církev a z Vatikánu, Z/zemi sv. apoštola Petra, se odstěhoval do světa hříchu, do města na sedmi pahorcích,
- a to na vlastní útraty, tj. Proti V/vůli Pána se Dvanácti a J/jejich apoštolátem, apoštolátem založeným na odD/danosti biskupů hmotné péči o ně S/společenstvím, a tak sT/tvrdil křehkou závislost biskupů na V/věrnosti katolíků (každý ať je /Věrný S/svému poVolání" a Dvanácti B/bylo mnohými P/příkazy zapovězeno jednat na vlastní pěst). Podletvrzení za "své" "občanské" peníze, které ale pobírá od Vatikánu. Svojí dezercí se ještě chlubí a prezentuje ji jako osobní "skromnost a přednost", čímž se P/protiví V/výroku: "neberte si na cestu ani mošnu, ani dvoje šaty, majetek, vše vám B/bude Dáno". Takto deklarovanou "nezávislostí" prvního z biskupů katolické Církve papež Církev zálibně a populisticky laicizuje, a to na úkor poS/slušnosti Vedení Duchem Svatým v Trojici. Z poVolání římského biskupa dělá občanské zaměstnání. Tomu stylem odpovídají všechny jeho další kroky, nejde tedy o jeden náhodný přehmat, jde o trvalý povahový rys.
- za to všechno očekává a užívá si populistický věhlas, tj. zakládá si na svých osobních zásluhách, opouštění S/společenství prezentuje jako osobní "skromnost", a tím strhává pozornost na své vlastní údajné osobní zásluhy, tím odvádí od Svatopetrské P/podstatnosti S/sídla papežů - ruší apoštolskou Tradici a činí z Petrova H/hrobu turistickou atrakci, ke které čas od času zajde v rámci svých "pracovních povinností", tj. apoštolské poVolání opět degraduje na světské zaměstnání.
- Brzy po náS/stupu zrušil každodenní O/oběť, J/jejíž K/konání po staletí B/bylo jednou z hlavních povinností papežského úŘ/řadu, čímž zvláště závažným způsobem degradoval zP/přítomňování na cosi nedůležitého a postradatelného, něco, co zbytečně krade čas na úkor "důležitějších věcí" světského charakteru - ke své vlastní slávě konaných "skutků milosrdenství" bez S/skutků poK/kory M/miS/srdnému. Sociální kontakty a aktivity jsou prezentovány jako podstatně důležitější než úcta ke zP/přítomnění.
- do Církve postupně, krůček za krůčkem, zavádí a prosazuje prvky polyteismu (sošky cizích božstev umísťovaných v papežských bazilikách, iniciace světské policie k pronásledování katolíků, kteří jsou tímto jednáním pobouření a modly z CH/chrámů odnášejí a háží do řeky), zavádění a prosazování "tolerance", tj. mlčení a zpochybňování, k názorům, postojům, náboženským přesvědčením heretiků a bezbožných, čímž ruší přiK/kázání o L/lásce k bližnímu a současnému odmítnutí vzít vážně v úvahu existenci Z/zla u bližních - protikatolické postoje relativizuje, čímž ruší příkaz sv. apoštola Pavla k neposkytování podpory bezbožným v jejich bezbožnosti. Současný papež bezbožnost zcela opomíjí, Z/zlo jako takové významově umenšuje a obecně a nezávazně akcentuje "lidství".
- na shromáždění katolických kardinálů zve jako rovnocenné partnery k diskusi heretiky včetně jejich kněžek,
- na Svatou P/půdu vyM/mezenou kolem H/hrobu Svatého apoštola Petra z titulu římského biskupa zve reprezentanty modlářských náboženství, a napadá katolíky, K/kteří na takové nebezpečí upozorní, obviňuje je z "netolerance a zpátečnictví ultrakonzervativců, kteří brání otevírání Církve světu", a libuje si ve světských oslavách jeho "modernismu a vstřícnosti rozmanitosti světa",
- ...

Tato a mnohá další P/protivenství Tradici diskvalifikují stávajícího římského biskupa "s lidskou tváří" z P/pravoM/mocí k výK/konu biskupského úŘ/řadu ve S/společenství J/jedné Svaté Obecné Církve. Kdo ze Svátostných kněží se zálibností a z vlastího uvážení zobrazuje tvář světa a reprezentuje a prosazuje odklon od T/tváře Krista v Písmu a Tradici, Protiví se Písmu a Tradici, neboť není M/možné P/protivit se "pouze" Písmu či "pouze" Tradici.

PoS/suďte, K/kdo ze Svátostných kněží nad tím vším papežovým "reformním úsilím" jásá a kdo jej prosazuje, komu se líbí světská popularita založená na kopání do Tradice Církve, komu se líbí laicizace a liberalizace Církve.

Kdo rozděluje Písmo od Tradice a Tradici od Písma, rozhání Pánův O/ovčinec.
Je V/vlkem v O/ovčinci Páně.


Máte snad problém se S/slovy a Č/činy Pána skrze J/jeho poVolané O/ovce?

Posuďte, - kdo v Církvi vyhledává Slávu Boží a kdo slávu lidskou,

- kdo v Církvi pro sebe vyhledává světskou moc a Protiví se Moci katolíků v Církvi, a K/kdo v Církvi vyH/hledává Mocného S/slovem i Č/činem v P/přítomnosti Církve,

- kdo v Církvi pro sebe vyhledává majetek světa, neštítí se ani krádeží majetku sV/věřených katolíků.

H/hle-D/dejte po-V/vědomost o těch, kteří se zálibností vyhledávají líbivost "Církve s lidskou tváří".

Ř/řešení Z/známe V/všichni:
K/každý S/sklízí, co zaS/sel,
každý sklízí, co zasel,
a to podle J/jemu Dané J/jmenné Pravdy T/tváře S/svého poVolání.

Na K/konání x Ne-K/konání v Církvi od-po-V/vědných osob se nyní po-Z/zná sM/mýšlení S/srdcí,
po-Z/zná S/se, kdo se bojí moci světa a případného vyhnání od světské moci a prestiže, a kdo S/se B/bojí světskýma očima neviditelného a z Věčnosti na Nebi i na Zemi Dějícího Se Činného Boha.

Člověk ve svých rukou nemá žádnou moc, která by mu předtím nebyla Dána Mocí.
Po-S/suďte, kdo činí Církev vůči svět Bez-M/mocnou,
a K/kdo v Církvi Ž/žije Mocně - K/kdo J/je v Bohu Bohem.

O "reformě Cíkve" ani neuvažujte.
Jakékoliv snahy o "reformu Církve" jsou jen projevy O/odmítnutí O/osobní od-po-V/vědnosti F/formace Kristu v Trojici.
Líní duchem vždy chtějí svalovat od-po-V/vědnost na jiné a pro sebe hromadit světskou moc, kterou vydávají za Vůli Moci. K tomu se snaží především dosáhnout co nejsilnějšího světského postavení, zaujmout první pozice v Církvi i světské moci a takto "shora" vést lid k sobě a svým myšlenkám.
Ti, kdo chtějí "reformovat" Církev Písmem a Tradicí, vždy nejprve obecně útočí na Písmo a Tradici, pod rouškou osobní odpovědnosti nabádají k odštěpení od Církve a "důležitosti individuální zbožnosti mimo zkostnatělou a zpátečnickou, od reality odtrženou, nepřizpůsobivou Církev", chtějí Církev "vyvést z temnot, chaosu a začlenit do moderní doby". Jinými slovy: svádějí lid k pyšnému spoléhání se na sebe, k opovrhování apoštolskou následností, k izolaci a podřízení se světu a jeho iluzím o lidské "pokrokovosti mimo dávno přežitý moloch organizace k ničemu, mimo Církev".
Jak je rozeznáte od P/pravdivých duchem? Konfrontujte je s jejich vztahem k od-po-V/vědnosti, s jejich pojetím a přístupem k od-po-V/vědnosti. Zda jde o pouhé populistické fráze, které jsou k vlastnímu prospěchu a na úkor jiných z-Ne-u-Ž/žitými P/pravdami Církve, které obvykle přesně kopírují zvyklosti Církve a tak lidi kolem snadno ukolébají "zbožností podle tradic Církve". Ve skutečnosti obvykle podle lidských zvyklostí a folkloru.
H/hledejte O/obsažnost x P/prázdnotu v Ú/ústech, a po-Z/znáte P/pravdu x L/lež S/srdcem.

H/hle-D/dejte po-V/vědomost o výZ/znamech P/pravd teď a tady, o J/jejich kontextuálních vH/hodnostech či P/prázdnotě, o A/autenticitě x populismu "s lidskou tváří", o dů-V/věry-H/hodnosti vhod či nevhod x o zálibnosti v řádech a zpochybňování "přežitého" Ř/řádu.

H/hle-D/dejte, zda člověk H/hle-D/dá D/dobro i za cenu O/osobních O/obětí nejen slovem ale S/slovem/S/skutkem teď a tady, nebo zda člověk jen hledá dobro, kterým by sám sobě pomohl k většímu osobnímu prospěchu, který odmítá být odpovědný osobně a odpovědnost požaduje vždy jen od jiných, kdo chce měnit svět a sám sebe staví být nehnutelným měřítkem veškerého dobra, ovšem šikovně: staví se být "nejmenším ze služebníků Krista", ovšem tak, aby v očích okolí vypadal vždy významně.
Co takový člověk opravdu nenávidí, je O/obsažnost: poznáte ho podle frází = vyobsažených P/pravd Církve, takže při konfrontaci nelze argumentovat obecně věcně, neboť to, o co se bezbožný snaží, je faktické vypreparování O/obsažnosti z P/pravd. Nestačí jen konfrontovat fakta z učebnic, protože ty člověk se zálibností v P/prázdnotě mívá nastudované až bravurně, na tom obvykle staví: na nablýskané slupkovitosti. Konfrontujte jeho slova a činy, konfrontujte O/osobní A/autenticitu, a tím i O/osobní zbožnost, tj. jeho vý-po-V/vědní dů-V/věry-H/hodnost.
Tomu, kdo se snaží Církev "reformovat", obvykle jde o to Církev roztrhnout a urvat si z ní co největší mocenský vliv pro sebe. Pokud se mu to nedaří v rámci Církevní hierarchie, klidně se tváří jako mučedník a aniž by se prstem dotknul Kristových B/břemen, svolává "pravověrné zbožné", kteří "se postaví fanatikům, kteří Církev jen strhávají do minulosti".
Mějte se na pozoru před těmi, kdo nabádají k "reformám Církve", kdo do Církve vnášejí "čerstvý vítr", kdo lidem slibují "větší otevřenost a toleranci bez svazování přežitky", ...
Mějte se na pozoru před těmi, kdo chtějí měnit svět a sami se stavějí do pozice "vzorů pravé zbožnosti" tím, že sugesivně a emocionálně naléhavě odříkávají P/pravdy, Tradice a zvyklosti Církve, jejichž O/obsažnost si přizpůsobují tak, jak se jim to právě hodí.
Mějte se na pozoru přede všemi "novátory", "pokrokovými a vsřícnými diskusi", kteří jen vnášejí neklid, aby poté nabízeli sami sebe coby "skromné a obětavé pomocníky na díle Kristově".


H/hle-D/dejte S/slovo a po-Z/znáte P/pravdu.

Nevěřte těm, kdo si z Tradice dělají trhací kalendář a přitom se na Tradici "pravověrně" odvolávají.
Nevěřte těm, kdo chtějí měnit svět, ale nikdy vlastním pří-K/kladem O/osobních O/obětí tady a teď až do krajnosti, kdo volají po pravdě, ale vytrhávají věci z kontextů a mnohými lichotkami a rozkazy "skromně" útočí na hierarchické pozice zpravidla oklikou - manipulacemi těmi, kteří jim uvěří a kteří za ně nastavují kůži a riskují, aby tak nakonec veškerou faktickou moc předali svým majitellům.
Mějte se na pozoru před těmi, kteří nahoru podlézají a dolů kopou, protože jsou to právě oni, kdo chtějí být na vrcholu světských výšin. Konají tak zpravidla manipulacemi: vyberou si okruh svých obdivovatelů, ten učiní na sobě závislými, fan klubem až s rysy sekty, a z nich vybírají sobě nejvěrnější, "aby nesli víru do celého světa", ovšem tak, že mimochodem a bellow the line jsou to nakonec vždy oni, kdo v očích svých fanatiků zaujmou místo Krista.
Chraňte se samozvaných mučedníků, kteří se nikdy neštítí řídit heslem "účel světí prostředky".
Padni, komu padni, vhod či nevhod.

Tím, že S/sami přitom při-J/jmete O/osobní od-po-V/vědnost,
B/budete K/konat A/autenticky zbožně, nikoliv na odiv, nikoliv líbivě, ale V/věrně ve Svátostech, až do krajnosti.
B/buďte u-V/věřitelní Ž/životem, a lidé Vám uV/věří S/slovem i S/skutkem,
protože ve S/svém S/srdci každý člověk P/pravdu po-Z/zná,
každý k N/ní svým S/srdcem okamžitě zaujme postoj a rozhodnutí k J/jejímu při-J/jetí či odmítnutí,
a proto jediné, o co jde, je vyJ/jevit sM/mýšlení mnoha S/srdcí.
Ať K/každý v(i)D/dí, co v K/kom J/je,
ať každý vidí, co v kom Proti-J/je.

A/autenticita J/je T/ta nejlepší evangelizace a pastorace:
žádné grandiózní ekumenické monstrakce, kde je adorováno plané žvanění na úkor Svátostí, a které v praxi často končí zvaním heretiků k účasti na bohoslužbách: a to včetně záminek jako např. rozdělování bohoslužby S/slova a O/oběti. Je snad Slovo v Trojici méně než S/slovo v Trojici? Nestavějte proti sobě V/výrok a M/milosrdenství, Kristus není němý S/srdcem.

ODSTAVTE HERETICKÉ KATOLÍKY OD SVÁTOSTÍ,

ODSTAVTE HERETICKÉ KNĚZE OD K/kONÁNÍ SVÁTOSTNÉHO KNĚŽSTVÍ.

Můžete začít všemi Církevně nesezdanými katolíky žijícími v konkubinátu, katolíky žijícími v LGBT vztazích, katolíky, kteří z vlastní vůle ukončili těhotenství či se na takovém ukončení přímo osobně spolupodíleli (radou, "duchovní útěchou", ...).

Jana, 17.4.2021
-




Nelze sloužit dvěma pánům.

Proč nemám ráda psychologii, kterou jsem vystudovala? Nepočítá s dobrem.

Z toho vyplývá vše ostatní: celá pojmologie, celá metodika, veškeré interpretace.

A je jedno, o kterém psychologickém oboru mluvíme, týká se to všech, včetně křesťansky zaměřených oborů psychologie osobnosti.

Nepočítají s dobrem, většinou se Dobru posmívají.

Proto v psychologii tak, jak je dnes postulovaná, není možné mluvit D/dobře, proto není možné činit obecně dobré odborné vědecké psychologické závěry.

Psychologie nezná dobro, protože se nezná a nechce znát k D/dobru.


Obecná psychologie a psychologie osobnosti, principiální parodie dogmatiky, pracují buď s behaviorální, nebo fenomenologickou teminologií. Tyto terminologie neznají vliv lingvistiky, přestože duše (od které psychologie odvozuje svůj název) podle ní neexistuje, existuje jen abstraktní nic neříkající pojem osobnost. Kolik psychologů, tolik teorií osobnosti. Základní výkladovou normou je právě tento termín "osobnost", a za zdravou osobnost se považuje přizpůsobení se mediánu Gaussovy křivky. 

Kdo vyčnívá, má problém, a to i v případě, že "vyčnívá" pozitivně: aby člověk nebyl diagnostikován, musí především nevyčnívat z davu. V případě úspěšných vědců, sportovců, umělců, ... tito lidé dostanou nálepku "pozitivní psychóza", ... 

Jinými slovy: kdo vejde do ordinace psychologa / psychiatra, dostane diagnózu. Že jde o flagrantní Protivenství hned P/prvnímu přiKázání? Na tom si "věda o duši" zakládá. Jinými slovy: bezbožnost je pro psychologa základním kvalifikačním předpokladem. Kdo není dostatečně manifestačně bezbožný, zůstane v oboru na okraji, víceméně jako alternativní vědecké nedochůdče. Diplom mu nikdo nesebere, na katedrách mají křesťanští psychologové osobnosti své okrajové místio, ale nepočítá se s nimi.

Nemyslím si, že by šlo o záměr vyhovět farmaceutickému průmyslu a diagnostickým tabulkám, od nichž se odvíjí platby od zdravotních pojišťoven a úspěšná kariéra. Uvědomme si, že právě úspěšná kariéra je ve světě "zárukou" platnosti a spolehlivosti, tj. důvěryhodnosti "vědce" a "odborníka".


Hlas lidu, hlas boží.

Lidé světské "vědecké odbornosti" (tj. Proti-po-K/korní) si prostě ani ve snu nedokáží - a ani nechtějí - představit, natožpak připustit, že na světě existuje N/někdo D/dobrý, K/kdo "není adaptovaný na systém" a dokonce "má tu drzost" jít "C/cestou úzkou, nepohodlnou, neprošlapanou". 


Říkám tomu obecně normativně schvalovaná a prosazovaná perverze duše a její povýšení na normativní požadavek celého žádoucího oborového postoje k člověku. 

A proto se odmítám "zařadit do systému", jehož základní postulát považuji za perverzní.

Naneštěstí se to týká psychologů napříč planetou, bez ohledu na kulturu, náboženství, sociokonomickou situaci, ... 

Je jedno, zda jde o projev komunistického "tabula rasa" a následného autokratického postoje k člověku, nebo zda jde o  postoj diktatury liberalismu, nebo o polyteistický postoj (který se nevyhýbá ani přírodním vědám: viz ideologické buddhistické teorie o "paralelních vesmírech"), ... Vrcholem "vědecké" A/absurdity jsou psychoanalytikové mezi katolíky, vrcholem zV/vrhlosti Proti-J/jsou psychoanalytikové (bezbožní polyteisté) mezi katolickými knězi.

Základem všech přístupů je mentalita O/odporu vůči D/dobru, přičemž nejvstřícnější přístupy chápou "normálního člověka" v souladu s viděním prof. Vondráčka: "normální je to, co je lehce nenormální". Tj. +- v oblasti mediánu. 

Dále se to oficiálně raději neupřesňuje. Upřesňování už by nebylo politicky korektní ("apolitická vědecká psychologie" obvykle kopíruje aktuální společenskou ideologickou orientaci, ve které má zálibnost, neboť aktuální politika určuje objem financí z dotací a i psychologové neradi vyčnívají z davu, mají rádi svoje "teplá místečka"), vedlo by k vyloučení z klubu uznávaných vědců. Tím se obor, který se ve svém základním předmětu odvolává na individualitu, zříká i jen základní náboženské/kulturální konfrontace ve světě, a sám sebe zbavuje obsažnosti, tedy legitimity vlastní existence. Ach tz rozkoly Církve. Ach ty josefínské reformy. Ach to "pryč od Říma". Ach ty heretické královské vlády/světské vlády lidu. Ach to adorování, zvaní a vítání reprezentantů a zastánců Kristu nepřátelských ideologií a náboženství "politicky korektními" "křesťanskými demokraty" (viz T/texty o protimluvu bezbožného názvu složeného z pojmů "křesťanský" a "demokracie", teorií s tímto názvem v politice světa i Církve), prohlašování katolíků za "netolerantní fanatiky". Ach to buřičství a zálibost v implikování prvků Kristu nepřátelských náboženství současným papežem. Ach ta obecně adorovaná "pokroková" ztráta rozumného uvažování.  

Ve světě podle kmána poznáš pána (volby do zastupitelstev v demokracii a v bezbožných monarchiích katapultují na vrchol vládce z lidu, nikoliv podle K/koruny Krále Nebe a Země, a proto slušnost x neslušnost převládající společenské mentality ukazuje na slušnost x neslušnost její vlády),

v Církvi podle Pána po-Z/znáš K/kmána. Podle Synovské P/přítomnosti Otcových Darů Ducha Svatého po-Z/znáš Svatost.

K rozlišování duchů J/je nezbytné nejprve Z/znát, nikoliv pouze být informován o, Dary Ducha Svatého T/těmi, K/kteří J/jsou poVoláni k Jejich roze-Z/znání = katolickými knězi. Má-li katolický kněz zálibnost v pouze informačním odlišování poznatky namísto T/touhy S/se Z/znát k Vědoucímu, patří světu, Ne-P/patří ke Kristu v Trojici, a proto tápe v T/temnotách, proto je vůči S/světlu světa a Svatosti zaS/slepený.

Otázka rozlišování duchů, P/přítomnosti Darů Ducha Svatého u konkrétního katolíka knězi je otázkou po P/přítomnosti x Ne-P/přítomnosti zálibnosti konkrétního rozlišujícího katolického kněze v Dobru x ve Z/zlu. O/oko Čisté P/pravdu po-Z/zná, oko zaT/temněné trámem vypovídá o trámu, neboť dál nedohlédne.


Bude-li Církev jen naříkat, že svět je zkažený, a proto je ve světě bezbožnost, bude tím Církev jen uS/svědčovat sama S/sebe, že J/její M/modlitby nejsou vySlyšeny na Výsostech.  

Nejprve H/hle-D/dejte vý-po-v(ě)-D/di(í) 

o O/oku Svátostnými knězi o S/sobě v Církvi a J/jejich z-P/působilosti K/konat Svátosti v obecenství Církve,

poté o stavu Z/zření P/pravdy v O/obecenství J/jimi V/vedené Církve teď a tady, ne jen školometsky o těch lety prověřených druhých z minulosti (takový separatismus P/přítomnosti od Tradice je oblíbeným heretickým populismem paušalizované sázky na kombinaci jistot z minulosti a zpochybnění P/přítomnosti, což je oblíbený Satanův manévr k rozkolu v aktuální situaci v Církvi = farizejské adorování minulosti, heretické adorování zvyklostí litery Proti Duchu, a výsměch úČinnosti Darů Ducha Svatého v P/přítomnosti),

poté o konkrétním katolíkovi v těmito knězi V/vedené Církvi v J/její apoštolské náS/slednosti.


Svátostný kněz o Svátostném knězi v Církvi v apoštolské náS/slednosti,

Církev o Svátostném knězi podle Svátostnéo kněžství v Písmu a Tradici.



Zpět.

Viz mnohé dřívější T/texty o rozboru v současnosti obecně uznávaného výkladu pojmu psychologie: psyché = duše, která neexistuje, existuje pojem "osobnost", který je chápaný a uznávaný nezávazně neurčitě, a termím "logos", který se vykládá výhradně jako "věda", tj. povinně sekulárně. Základem současného chápání a prosazování "vědy" o duši je zbavení v(ě)D/dění veškerého D/dění S/se duše Obraznosti Bohu, což se ve finále postuluje jako povinnost osobnosti člověka ke zobrazování sebe sama ("seberealizací") systémovou hyperaktivitou a/nebo pasivitou. Kdo se tomuto způsobu myšlení nepodřídí, podle oborového celosvětového konsensu není vědec.

Podle M!/mého úsudku není vědec ten, kdo se tomuto sebedostředivému a od Boha odstředivém výkladu podřídí. Říkám tomu selektivní slepota, černá díra srdce, která principiálně (ve všech oborech, ne jen v humanitních vědách) vylučuje objektivitu: kdo odmítá znát výkladový rámec v celku, odmítá celek, tedy i onu adorovanou abstraktní "osobnost". 

Duše není abstraktní, J/je R/reálná, jen pozemským očím neviditelná.

Díky Bohu.

 

Parodií biblistiky je psychologie osobnosti a psychologická metodologie, jejichž základním přístupem je odezírání z projevů. 

Dobře je to vidět na přístupu klinického diagnostika k vyšetřovanému: velmi dobře dovede zachytit projevy snadno a zvykově detekovatelných jednotlivých dat (např. z testů inteligence), jejichž administrace přímo závisí na kvalitě (a tedy i ceně, prestiži a popularitě) použitých testů a možnostech/schopnostech administrátora, a na kvalitě hodnotitele, který k jejich výkladu užívá oborově konsensuálně užívané standardy , které neznají pojem "dobro" a "zdraví". Je v tom i původně dobře míněná snaha něco nezanedbat, ale tento přístup má velmi blízko k alibismu a pečlivost a alibismus se v konkrétní praxi rozlišují velmi těžko, a to i s ohledem na rozdílné intelektové/povahové charakteristiky hodnotitelů. Nemluvě o tom, že i mezi hodnotiteli je dominantně snaha především nevyčnívat, neupozorňovat na sebe, nebýt "až příliš kreativní". 

V krajním případě je člověk Ž/žijící Dary Ducha Svatého oficiálně označený za psychotika s bludy a halucinacemi, přičemž systém se domnívá a prosazuje povinnost obDarovaného Dary Ducha Svatého skládat účty systému, jehož základním postojem je výsměch Dobrému. Základním postojem "vědy o duši", přičemž "duše neexistuje a lgos je věda", je boj Proti Duchu Svatému, Proti S/slovu a Proti P/paradoxu Ž/živého "kdo U/umře, než umře, ne-u-M/mře, až umře".


Nelze sloužit dvěma pánům.

Tyto a mnohé další "malé" posuny litery od Ducha, od hledání dobra konkrétního člověka ve společnosti, ve výsledku dávají obraz v nejlepším případě "normálně nenormálního" životního stylu, který se nikdo oficiálně neodváží prohlásit za zdravý, protože pojem zdraví se definuje jako nepřítomnost nemoci a člověk, u kterého nebyla diagnostikována žádná porucha/nemoc, je chápán jako špatně vyšetřený pacient.

V praxi: pojem "Svatost" je vysmívaný, v psychologii se jeho pro-J/jevy diagnostikují jako porucha pudu sebezáchovy a sebedestruktivní tendence, takže člověk je - i forenzními znalci v soudních řízeních - označen za nebezpečného sobě i okolí, což je dostatečným důvodem k soudnímu nařízení umístění na psychiatrii do doby, kdy bude člověk se zálibností v dobru a směřování k pravdě natolik farmakologicky a "psychoterapeuticky" dostatečně interiorizovaný a exteriorizovaný ke zlu, že nebude vzdorovat soudním nařízením - soudci ve svých rozsudcích zpravidla jen opisují zprávy soudních znalců a popisují společensky zažité představy. Tehdy jej "vědecká komunita" oficiálně prohlásí za "vyléčeného" a může být propuštěn pod podmínkou doživotní ambulantní "léčby". Tomu říkám vymývání mozků ve velkém Satanem.

Když spácháte "malé" zlo, zavřou vás,

když programově celospolečensky konsensuálně postulujete zlo jako normu dobra, jste celospolečensky chápanými a uznávanými vzory dobra.

Obdoba v politice: 

když na daních nepřiznáte pár darovaných kabelek, uspořádají na vás hon na čarodějnice,

když ukradnete miliony, možná vás zavřou,

když ukradnete celý stát, budou vám stavět pomníky a obdivovat vaši "dobrotu a péči o lid", stanete se "otcem národa" a tím, kdo řídí stát jako rodinnou firmu (podobnost s mafií = "mojí rodinou" čistě náhodná?).


Zpět.

Jinými slovy: nechcete-li se nechat zavřít na psychiatrii, nedejte najevo zálibnost v dobru, a už vůbec ne zálibnost ve S/s-M/mě(r)řování k/v D/dobrému. 

Jinak budete společensky oficiálně shledaní a uznaní jako v nejlepším případě maladaptovaní, od reality odtržení neškodní snílci, které systém ještě nemá páky "vychovat" a nechává je být outsidery, v horším případě jako lidi s obvykle "Nespecifickou poruchou osobnosti", což je oblíbené diagnostické označení užívané neschopnými a/nebo všehoschopnými diagnostiky (vejde se sem cokoliv a není třeba to dokládat, pojišťovna tuto diagnózu proplácí a u případného soudu se dá ze zodpovědnosti snadno vykroutit, společenské mínění je na straně profesionálů a "ti popletení" před lidmi nemají autoritu) pracujícími "adaptovaně na systém" = s ohledem na zájmy zadavatele. Je-li zadavatelem zdravotnické zařízení, je stanovení diagnózy základním předpokladem k profesnímu setrvání diagnostika v systému: jakékoliv nedobročinné zdravotnické zařízení je především komerční zařízení, nikoliv jednotka směřující k "neexistujícímu" dobru. Co nelze doložit listinnými důkazy, to nelze fakturovat, ... Platbou v systému mohou být nejčastěji jak peníze (kapitalismus), tak podklady pro prosazení politických zájmů (diktatury),... Základním směřováním systému je prosazení zájmů systému, ber kde ber, bez rozdílu režimu, místa, času, ...


Proč to všechno? MOC.

Co je před lidmi žádoucí a ceněné, to je před Bohem ohavnost.

Lidé tohoto světa se k dobru neznají, protože odmítají Z/znát Tvářnost Tvůrce (Otce v Trojici), protože se Ne-Z/znají k D/dobrému Výrazu Tváře (k Synu člověka v Trojici).

Ne-Z/znají se k vy-K/koupení, a proto pro ně není Vzkříšení.

Nic D/dobrého je nečeká.


Každý ať sám poS/soudí, zda patří světu, nebo zda P/patří na Boha v/k/na C/cestě, P/pravdě a Ž/životu.


Beze v-z-T/tahu k D/dobru 

není Z/znalost S/slova, 

není v-z-T/tak ke Slovu, 

není B/bytí v Dějícím Se, 

není B/bytí v D/dění Království na Nebi i na Zemi, 

není v-(ě)-D/dění, 

není vědění, 

není věda, 

není vědec, 

není normativní v-z-T/tah ke K/konstantě D/dobra dějin (= k S/srdci z K/kříže) od P/počátku do K/konce. 

Skrze N/něj, pro N/něj a v N/něm B/bylo V/všechno sTvořeno, a proto

kdo za životní normu považuje nepřítomnost dobra, nebude S/s-Hledán D/dobrým ke v-S/stupu do Věčného D/dobra, do konečného Nekonečna. Bude uZnán a stane se nekonečně K/konečným.


Jana, 16.4.2021

-

ČAS JE STOPA PO DĚJI. PARODIÍ ČASU=MARNOST=NE-KONÁNÍ (PROTI-KONÁNÍ) DOBRA=ZLOBA 

JANA 

Konkubinát, jak známo, diskvalifikuje od přiJ/jímání některých Svátostí, od účasti na bohoslužbě O/oběti, od veřejného života jménem Církve.
Člověk žijící v konkubinátu má jen 3 možnosti:
1. neprodlený Církevní sňatek, je-li možný,
2. okamžité ukončení konkubinátu,
3. okamžitý odchod ze života Církve.

V každém případě takovému člověku nesmí být poD/dávána Eucharistie,
nesmí se účastnit bohoslužby O/oběti,
nesmí se jménem Církve účastnit veřejného života.

Kněz, který odmítá J/jednat podle Církevního práva, musí být konfrontován Církevním právem.

Jana, 13.4.2021

-

Jsou jen 2 možnosti, jak o konfrontaci Dobra se Z/zlem uvažovat:
buď S/se D/dívat (Být Dějící S/se, neboť v Bohu Jsou V/všichni Bohy) na Obraz Boha O/optikou Výrazu Boha (tj. Krista) v Trojici v Písmu a Tradici,
NEBO
Boha antropomorfizovat podle zvyklostí lidských sekulárních zájmů a zvyklostí.

Buď P/patříte Pravdu v Království na Nebi i na Zemi,
NEBO
patříte pánu tohoto světa.

Žádná šedá zóna před Bohem neexistuje:
buď J/jste, nebo Proti-J/jste.
Buď M/milujete Boha S/srdcem C/celým a nerozděleným,
nebo v polovičatostech Závidíte.

Dobro Říká: Potřebuji Tě, protože Tě Miluji,
Z/zlo říká: miluji tě, protože tě potřebuji.

Kdo miluje svět, potřebuje výmluvy a kličky,
K/kdo Miluje Písmem a Tradicí, M/mluví zP/příma.

J/jste-li ve Stavu Milosti, Vaše úsudky J/jsou P/přímé,
máte-li zalibnost ve falešné skromnosti, jste prolhaní.
Jako u seniorů v dopravě: mladší člověk uvolňuje sedadlo seniorovi a senior řekne, ať mladší člověk sedí, že on sám ještě není starý. Mladší člověk, který seniora respektuje, sedí dál. Ihned je okolím považován za hulvata, protože každý přece ví, že senior se jen chce nechat přemlouvat, aby se necítil starý, povinností mladšího prý je toto nepsané pravidlo dodržovat.


Kde je podle vás úcta a kde je falešná skromnost=hulvátství?
Je člověk povinen respektovat výrok Obrazu Boha,
NEBO
je člověk povinen naskakovat na lež?
Pozn.: senior např. že zdravotních důvodů skutečně nemusí chtít sedět, řada lidí všeho věku si nechce sednout na veřejné místo, na kterém předtím sedělo větší množství lidí.

Jana, 13.4.2021
-

Ať už člověk říká pravdu či lže o okolí, názorem či rozhodnutím,...
vždy přitom mluví pravdu o sobě.
I lživým výrokem o okolí říká, že je v zalibnosti lži, že ji považuje za pro sebe osobně dobrou - a to je velmi osobní pohled na vlastní Obraznost Bohu.
Nic jako nezúčastněnost člověka na názoru, slovu neexistuje. Každý mluví podle svého srdce, podle své povahové zalibnosti. Pokud se dospělý člověk angažuje ve věcech, kterým nerozumí, je třetím jazykem, tj. zlým jazykem. I v takovém případě je osobně odpovědný - o sobě samém člověk v celkovém kontextu projevu vždy jedná z osobního vztahu/protivztahu k Bohu, protože bez Obraznosti Bohu Obraz Boha nemůže nejednat.

Není nic jako slovo odtržené od života, je jen člověk odtržený od pravdy. Páchá-li "dobro" násilnicky, říká o sobě, že je násilnický, tedy nedůvěryhodný.
Vy jen suďte, zda ten či onen člověk jedná s dobrým či zlým úmyslem - jestli je oklamaný, pomýlený, jedná-li s úmyslem škodit. I škůdce ví, že škodí. Neví-li to, není při smyslech. Potom je to otázka kompetentnosti v dané věci.
Na to nepotřebujete Dar rozlišování duchů, na to stačí konfrontace.

Jana, 12.4.2021
-

Samozřejmě je

možné s rozhodnutím čekat až na chvíli, kdy tady nebudu, a potom se rozhlížet, co po M/mně zbylo, z toho odvozovat důkazy o M/mně.
Jen to už bude s křížkem po funuse.
Po funuse kontextu a legitimity důsledku této volby, nikoliv po M/mém.

Jana, 11.4.2021
-

Bederní roušku M/měl Kristus při B/bičování, nikoli při uK/křižování.
Ř/řekl M/mi: "Muselo to být úplné ponížení."
Jan to v evangeliu vynechal, aby nenarušil pietní důstojnost okamžiku, pro kontext to nebylo nezbytné.
Nyní to J/je nezbytné uV/vést: vašimi kriminálními metodami odhalujete nahotu Jany, Kristova J/jediného a nerozdílného lidství v J/jejím soukromí (audio video a počítačová sledovací zařízení a prostředky, vloupání ukradenými klíči, ...).
Tím S/svědčíte sami Proti sobě, že J/jsem v Pravdě Jana.
Jana, 9.4.2021
-

Dalším rozšířeným omylem je způsob nesení kříže Kristem na Golgotu.
Nenesl celý kříž, nesl horizontální břevno přivázané na rukou, na způsob starých proroků. S veškerou náležitou symbolikou B/beránka pod J/jhem.
Římané byli vynalézaví a praktičtí, navíc opakované instalace těžkého dřeva by pro vojáky v jejich očích byla "námaha navíc", odsouzenci jim za takovou námahu nestáli, popravovalo se i mnoho lidí najednou. Vertikální dřevo bylo vysoké, aby bylo vidět zdaleka. V zemi bylo umístěno trvale, konkrétní ukřižovaný člověk byl na toto v zemi ukotvené vertikální dřevo připevněn vyvýšením vojáky a zafixován nasunutím horizontálního dřeva.
Kromě praktičnosti šlo i o mocenský nástroj okupantů nad každým, kdo šel kolem těchto trvale přítomných výhrůžek, které měly kolemjdoucí odradit od odporu Římu. Zastrašování.

Jana, 9.4.2021
-

Pro převlékače kabátů:

zajděte si ke krejčímu, je nejvyšší čas,
později byste to vysvětlovali už jen stěží.
Ne, nemyslím vládní couvání z nařízení o domácím vězení nepreferovaných občanů.
Jak?

Můžete začít tím, že z Rady ČT neprodleně a bez dalšího odvoláte slečnu Lipovskou. Tím se veřejně distancujete od prosazování moci sil zla proti Církvi i proti svobodě slovem i činem, ne jen polovičatým prohlášením bez efektu. Styl ano i ne je hlasem pro toho, kdo má zalibnost v polovičatostech. Polovičatý není věrohodný, není chápán jako autorita, je chápán jako ten, kdo ve vztahu k Pravdě dělá kompromisy. Nedostatek dobra je zlem a žádný zbabělec před vyK/kupitelem neobstojí. Neznáte dne ani hodiny.
Teprve poté, co se veřejně a nezpochybnitelně zřeknete moci zla nominovaného Církví do státu a světské společnosti, je M/možné (v Moci M/mocné) S/se V/věroHodně při-H/hlásit k Janě.
Kdo popřává hlasu duchům zla ve světě, nebude vySlyšen Dobrým, až bude chtít, aby jej vyslyšeli katolíci na Nebi i na Zemi, až bude hledat hlasy k podpoře dosažení M/moci pro S/sebe.
Chcete S/se úČ/činně distancovat od názorů slečny Lipovské, která má zálibu v režimech a metodách popírajících dobré mravy, lidská práva a hodnoty Církve? Stačí vyslechnout její přání v rozhovoru dostupného na internetu např. na www.cirkev.cz z 27.5.2020: "Práce teprve začíná - a já slovy sv. Jana Pavla II., jehož sté výročí narození si v květnu připomínáme, pokorně prosím: „Když udělám chybu, opravte mě!"
Hlásá slečna Lipovská mír, pokoj, vzájemnou snášenlivost a jednotu i za cenu osobních obětí, nebo chce slečna Lipovská obětovat jiné pro uspokojení svých vlastních zájmů, zájmů organizovaných ve spolčení proti veřejným právům na hlásání ve svobodě slova? Nejde o nic menšího než o P/přítomné S/slovo a J/jeho Moc zJevenou v Písmu a Tradici.
Biskup podle Svatopetrského Ř/řádu J/je voleným světským zástupcům a všemu lidu nadŘ/řazen stejně jako J/je Velekněz podle Řádu Melchizedechova nadŘazen biskupům podle Svatopetrského Ř/řádu, Církvi i světu.
Na situaci nic nemění ani pozdější distancování se a nekomentování ČBK od "soukromých názorů členů Církve", protože slečna Lipovská už z principu členky Rady veřejnoprávní televize je veřejně známou osobou s mocí ovlivňovat veřejné mínění (tj. politiku) ve zvlášť významném prostoru, a jako taková byla pozvaná k rozhovoru, jako taková vystupovala z pozice radní České televize, tedy z pozice přímého vlivu na veřejnoprávního média. Je tomu tak, protože s pravděpodobností hraničící s jistotou lze předpokládat, že pokud by nebyla členkou Rady ČT, nikdo by se o její názory a postoje soukromého i veřejného charakteru v tomto směru nezajímal, její názory a postoje by ve vztahu k veřejnému mínění málokdo bral vážně, natožpak aby byly směrodatné. Především ale jde o to, že před Bohem v Trojici není žádný rozdíl mezi soukromými a veřejnými slovy a činy, protože identita (J/jmenná Pravda Obrazu Boha) je jen jedna a jedna je i V/věrnost Kristu v Trojici. Kdo se ke M/mně při Z/zná před lidmi, ...
Před Bohem není rozdílu mezi službou Bohu ve skrytosti a veřejně. Nelze sloužit dvěma pánům a pokrytectví a pštrosí politika je před Pánem ohavností.

Alibistické tanečky chápe veřejnost jako projev slabosti katolické Církve v zásadních věcech ve vztahu k veřejnosti, což s sebou v důsledku nese přesvědčení veřejnosti o pošlapávání práv a svobod veřejnosti Církví. Evangelizace?
Celá situace je vynikající příležitostí k sebereflexi, účinné lítosti a nápravě okamžitým odvoláním člověka, který se cíleně dlouhodobě snaží potlačovat práva na svobodnou volbu veřejnosti manipulacemi i otevřenými útoky na svobodu slova. Vyznávat Krista ústy se založenýma rukama nestačí.

I spolčenci veřejně deklarují, že M/má S/slova Jany J/jsou v S/souL/ladu s Písmem a Tradici, tj. svými jazyky M/mne nemohou usvědčit ze lži, tedy vědí, že M/mluvím v Pravdě Svobodně. Titíž lidé se ode M/mne pro M/má S/slova distancují.
Od slečny Lipovské prokazatelně prosazující zájmy Proti Písmu i Tradici se distancují jen prohlášením, i když vědí, že nekonáním k náP/právě jsou v podílovosti na jejím Z/zlu. A to i přesto, že je obecně známé, že slečna Lipovská žije v konkubinátu. Je jí poD/dáváno Svaté přiJ/jímání?
Ode M/mne, Jany proK/kazatelně H/hovořící Slovo Vítězného v Trojici, se jako celek (nikoliv vždy jednotlivě osobně) oficiálně distancují, i když vědí, že Ne-K/konáním k náP/právě podle S/slova Ne-J/jsou v poD/dílovosti na J/jim Daných Darech Ducha Svatého.
Takže sami sebe z M/moci vám S/s-Věřené při kněžském S/svěcení S/svědčíte sami Proti sobě v Protivenství Duchu Svatému za všech okolností, tedy svobodně vědomě cíleně.

Mentalita celku se odvíjí od předpokladu členů celku o výhodnosti či nevýhodnosti toho kterého způsobu chování a lidé většinou nejsou S/světci - za autoritu považují opticky dostupnou mocenskou autoritu na úkor Autora a Dárce Svobody. I to je projev stavu evangelizace a pastorace - přesvědčení "co není vidět, to fakticky neexistuje, s tím není třeba počítat". Konají-li takto v každodenních "maličkostech", jakou úctu Z/žijí k Moci?
I proto je nyní Církev vůči světu ze své vlastní vůle bezmocná: svět slyší na sílu a vy Moc neztělesňujete.

Vyberte si, zda jste Petrové či Jidášové.
Je čas.
Jana, 8.4.2010
-

Tam, kde lidé vidí Kristovu krev, M/mi B/bylo Dáno v(i)D/dět S/světlo a Slávu.
Tam, kde lidé vidí projevy Kristovy bolesti, M/mi B/bylo Dáno v(i)D/dět vD/děčnost, D/díky.

Těžko se to vysvětluje, ale Bůh M/mi Dává především K/krásu, nikdy bolest, a proto veškerá bolest i B/bolest, která se M/mi děje, je ze Z/zlého.
Je to až zarážející, jak důS/sledně Bůh Dbá na to, abych B/byla Š/šťastná, a pokud se M/mi už stane něco Z/zlého, tak M/mne jemně a ihned zbaví slz i smutku, tak M/mne zase ihned vrátí do Š/štěstí.
Krista nevidím jako fyzicky zuboženého chudáka, v(i)D/dím M/muže ze S/světla T/tak, J/jak tomu B/bylo ve zJvení K/kříže, K/kam M/mne V/vzal s S/sebou. Vizte T/texty z Velikonoc 2006 o "S/stání ve vzduchu" T/tváří ve T/tvář M/manžeovi na K/kříži, K/kde M/mi Ř/řekl: "Nelituj M/mne, J/jsem Vítěz!"
S dodatky z pozdější doby již mimo tehdejší zJevení: na K/kříži J/jsem neviděla zuboženého muže s roztrhaným tělem, zalitého krví a pokrytého prachem z cest, neviděla J/jsem ani K/kříž, splýval s tmou. B/byla J/jsem v majestátní I/intimitě se Vtělenou poK/korou a prostou důS/stojností Z/záře zformované do těla muže s dlouhými tmavými vlasy nejprve kolem ramenou a poté, po sklonění hlavy přes hrudník, od pasu dolů byla tma. Pod N/námi na zemi ve tmě stálo mnoho lidí, nebyli vidět, ale byli patrní, většinou škodolibých zvědavců, kteří se chovali jako na divadelním představení, někteří bujaře oslavovali. Mysleli si, že stojí nohama pevně na zemi, ale M/mně B/bylo J/jasné, že opak je P/pravdou: jejich země pod nohama byla jen nejistou hmotou, která se nakonec s hukotem rozevřela a někteří z nich popadali dolů. J/já S/stála ve vzduchu naproti M/manželovi pevněji, než kdokoliv z lidí od N/námi.
Podobně to bylo i v roce 2019 se schody u Lateránské baziliky: jakkoliv J/jsem tím v okolí vzbuzovala nelibost, po schodech J/jsem stoupala sice vkleče, ale se zdviženou hlavou a vzpříměně. Proto, že kapky K/krve na schodech J/jsem vnímala jako stopu S/světla, ne jako lidskou krev. Cítila J/jsem vD/děk a Š/štěstí, nikoliv zmar a soucit. Lítost nebyla na místě.
Podobně J/je to s Turínským P/plátnem.


J/jak J/jsem P/psala již dříve: Turínské P/plátno J/je P/pravé. Zásadní důvody jsou 2: 1. při S/setkání s budoucím M/manželem na nám. Míru na druhý pátek v lednu 2006 J/jsem před sebou viděla pocitově důvěrně známého muže, opicky jsem si nemohla vybavit, odkud jej znám. Poznala J/jsem J/jej náhle až po týdnu, a to na snímku portrétu z Turínského P/plátna otištěného v Katolických novinách, kdy jsem nejprve nechápal, kdo to je, proč pod jeho fotkou není popisek se jménem, protože je to ten muž ze S/setkání a já bych ráda konečně věděla, kdo to je. Teprve po chvíli M/mi to došlo - a zděsila J/jsem S/se.


Druhý důvod: portrét na R/roušce a portrét na P/plátně má rozdílné rysy, obě P/plátna J/jsou autentická a z téhož místa, z téže doby, téhož člověka. Důvod je prostý: na roušce je obličej ztýraného muže těsně po smrti, z téhož dne, byť na portrétu mnoho ranek, krve,... není vidět. Pokud by vidět byly, portrét by nebyl zřetelný. Obraz postavy Krista na Pravém P/plátně J/je V/výrazem S/světla Syna člověka v okamžiku J/jeho opětovného Vtělení při Zmrtvýchvstání. R/rány, K/které J/jsou na P/plátně patrné, neJ/jsou úplným faktografickým výčtem ran v okamžiku uK/křižování, J/jsou typologickým znázorněním B/bolesti T/tak, aby budoucí generace měly autentický D/dotek vyK/koupení. CH/chtěl-li M/manžel N/nechat lidem S/svoji P/podobu, jinak to ani nešlo: J/jeho tělo bylo roztrhané jako od vlků, měkké tkáně byly znetvořené, místy k nepoznání. Ti, kdo J/jej znali za života a přišli ke K/kříži, aniž by předtím byli účastníky týrání, J/jej nejprve nepoznali. Zní to krutě, ale na Turínském P/plátně J/je jen to nezbytně nutné k vytušení typologie B/bolestí, v žádném případě nejde o úplný výčet bolestí. Podobně jako Stvoření proB/běhlo podstatně složitěji a podrobněji než tak, jak Stvoření popisuje Bible. Popis v Bibli je formulovaný T/tak, aby B/byl pochopitelný všem lidem všech věků, míst, kultur, sociálních statusů, vzdělání, ... Bůh vždy v první řadě Myslí na v-z-T/tah lidí k Sobě, aby člověk především M/měl poD/íl na Lásce. Faktografičnost tak, jak ji nárokuje dnešní doba, ještě v Kristově době nebyla určující, před Bohem není dodnes.
Podstatná J/je úČ/čast člověka/tvorstva na Lásce, vše ostatní je pomíjivé.
To P/podstatné stejně není přístupné smyslům pozemšťanů a trvání na úplnosti výčtů kroků by vedlo k zavádějícím závěrům.
Buď člověk přiJ/jme P/podobenství ze Svrchovaného Moudrého, nebo Krista nikdy nepochopí.

M/muž ze Světla S/se zF/formoval do S/světla ve S/svém krajním zpomalení (tj. ve hmotě) = zanechal proJ/jev S/světla v extrémním přiP/podobnění S/se Svému Obrazu v Obraznosti přístupnému chápání. Člověk sTvořený ve hmotě je jen do krajnosti zpomalenou Obrazností Výrazu Trojice = Obrazností M/muži ze S/světla. P/podoba M/muže ze S/světla při S/svém opětovném a Vítězném Vtělení je dokumentem o Vítězství M/moci Světla ve Svém sK/klonění Se k lidem v jejich (sTvořením) extrémním zpomalení.
Kristovu B/bolest nikdo z extrémně zpomalených (= ze sTvořených Obrazů) nemá šanci poCH/chopit, protože J/je zcela mimo jeho velmi limitované možnosti.
Bůh člověka sTvořil ve vyM/mezení (zformováním ve hmotě, kterou použil ve veškerém Tvoření v P/plnosti tvorsva), člověk hříchem sám sebe uvrhl do omezení.
Člověk v/z omezení nemá šanci sám o sobě poCH/chopit P/plnost Světlem, a proto je bezpředmětné se o to snažit. Je bezpředmětné se snažit odhadovat rozsah a podobu B/bolestí K/kříže, protože B/bolest ve S/své záS/stupnosti nelze pozemsky kvantifikovat ani kvalifikovat: součet ran není součtem bolestí, na Turínském P/plátně není výčet počtu a podob ran, B/bolest se stupňuje řadou geometrickou, která je u každého člověka jiná, a B/bolesti nejsou "jen" fyzické, protože člověka nelze separovat mezi sebou - B/bolest je prožitek, nikoliv fyzikální jednotka. A o proŽ/žívání Vtělného nikdo ze tvorů nemá a nemůže mít ani ponětí.


Nezpochybňujte uT/trpení K/kříže vnějškovostí, nebagatelizujte J/jej opisností.
Vítězství J/je ve S/slávě.

Jana, Velký pátek 2021
-

"DROBNÁ POCHYBENÍ"

Nemylte se, žádný hřích, jakkoliv nyní vypadá zanedbatelně, není jen nějakým drobným pochybením.
Každý hřích má svoje důsledkty a ty si žijí vlastním životem, který je původcem "drobného pochybení" nepředvídatelný, a tudíž z hlediska účinné moci hříchu nezáleží na tom, zda si hříšník ony důsledky uvědomoval či ne, protože úplné uvědomění si důsledků není v pozemských možnostech a Satan je těm, které svádí, obvykle nesděluje. Satan je obvykle sděluje až tehdy, když ví, že adresát jeho zloby s ohledem na tyto důsledky svoje nasazení pro hřích ještě posílí.
Účinnost moci (a tudíž i podíl na této moci) se odvozuje od 1) úmyslu původce hříchu ke zlu, 2) od utrpení oběti hříchu. Z toho je jasné, že pozemské chápání odpovědnosti za hřích zcela selhává: žádný hříšník si nemůže být jistý mocí svých hříchů až do chvíle, kdy stane tváří v Tvář vyK/kupiteli.

Co se zdá, je sen.
I zdánlivě drobné pochybení může mít pro oběť fatální důsledky, které jí zásadním způsobem neodvolatelně změní celý život. (Efekt mávnutí motýlího křída.)Tím je splněno kritérium účinnosti moci hříchu škodou oběti.
Kritérium úmyslu původce hříchu k dosažení utrpení oběti hříšník (původce zlého záměru a konání) pod svojí kontrolou má. Případná úČ/činná lítost spojená s odP/puštěním po zpovědi sice osvobozuje hříšníka, ale nijak nemírní utrpení oběti.
"Vtip" je v tom, že zlý člověk se zajímá jen o sebe - o svoji vlastní Spásu, nikoliv o to, co způsobil oběti a dalším včetně sebe. Z bolesti, která je jedním z důsledků jeho hříchu, obvykle viní oběť, podsouvá jí pomstychtivost.
Je třeba připomenout, že oběť jen málokdy bývá Svatá, a proto následné řetězení oněch "drobných pochybení" zahlcuje svět zlem nikoliv tak, jak si původní hříšník přál, ale geometrickou řadou ve větvení daleko za hranice původního úmyslu/konání - tedy i zpět k viníkovi.

Čas moci volby mezi D/dobrem a Z/zlem na rozdíl od současného chápání fyzikálního času neprobíhá jako projev pohybu nebeských těles v jejich hierarchii, souslednosti a následnosti. Čas účinnosti moci je pojem pro stav volby účastenství na údálostním kontextu, tj. spolupodílnictví na "běhu dějin" v jejich moci.
Čas je ve své podstatnosti událostním kontextem, nikoliv pouze fyzikální veličinou odvozenou od pohybu nebeských těles, přičemž událostní kontext není nějaký obecný rámec, není škatulka s mnoha šuplíky, do kterých se vkládají skutky dobré či zlé. Takové primitivní chápání odpovídá horizontálnímu myšlení, tj. uvažování mimo účastenství na vyK/koupení.
Událostní kontext je souhra vůlí, přičemž souhrou se rozumí společenství podle Krále Nebe i Země = společensví Počátku i Konce veškerých dějin. Společenství Pána veškerenstva, pro K/kterého a skrze kterého bylo vše sTvořeno, a proto J/je zdrojem a měrnou jednotkou všech událostních kontextů ve větvení, ať jsou volby člověka mezi D/dobrem a Z/zlem jakékoliv.
Událostní kontext vyK/koupení J/je K/konstantou dějin = V/vůle Krista ke/ve Spáse, S/strom Ž/života, a proto mimo Krista nelze hovořit o v Pravém S/slova S/sM/myslu uD/dálostech = mimo Krista není D/dění, protože mimo Krista není H/hybnost v/z Moudrosti, a proto ani účastenství na B/bytí.
Horizontální postupnost (souslednost/následnost podle hybnosti hmoty o sobě a mezi sebou, nikoliv vzájemně, protože vzájemnost je výhradně v/ze Z/zájmu D/dobrého O/obecenství z Principu, nikoliv ze sebe. Pohyblivost hmoty podle sebe, kdy je hmota měrnou jednotkou sama sobě (např. pohyb nebeských těles měřený pouze podle vlastností hvězd, kdy se nejprve a zároveň dále nezkoumá P/podstatnost a původ světla, takže se ani současně/dále nezkoumá světlo ve svém extrémním zhuštění a zpomalení, přičemž extrémní zhuštění a zpomalení světla je podstatností veškeré známé fyzikálně chemicky poznatelné a definovatelné hmoty, což je projekcí stvoření podle Kristova S/seS/stoupení-vyS/stoupení v obecnosti veškerého stvoření podle Adama), tj. pouze fyzikálně-chemicky chápaný vesmír (kdy fyzikálně chemické jevy a hybnosti jsou považovány za měrné jednotky sami sobě) mimo po-S/stupnost (dění mimo poslušnost Církve Kristu) je charakteristicky hodnocený pouze horizontální postupností (mimo K/kříž), což není v-ze-S/stupnost, a tudíž ani uD/dálost. Člověk mimo Krista není účasníkem na D/dění Se Živoucího, a co není Živé, je M/mrtvé.
Účastenství na S/stromu Ž/života = "R/ratolest" je M/mocí V/volby D/dobra. Odmítnutí uD/dálostního kontextu vyK/koupení je účastenstvím Proti S/stromu Ž/života, a proto S/smrtí.
Bez ohledu na to, jakou konkrétní účinnost který konkrétní hřích obsahuje a prosazuje, protože hříchem v obecnosti se rozumí veškerý nesoulad ve stvoření od prvotního hříchu. Bůh uČinil Adama a jeho potomky pány tvorstva, a proto se za hřích považuje veškerý nesoulad mezi Ř/řádem a Ne-do-S/statkem, tj. vč. veškerého poznání mimo Z/znání S/se ke Kristu.
Stručně: veškeré poznání proti poS/slušnosti Kristu je pouhou dezinterpretací člověku Bohem Daných Z/znatelností D/dobra. Veškeré stvoření vypovídá o Bohu, ale ne každý člověk S/se Z/zná ke Kristu v Trojici, a proto je veškeré poznání mimo Krista jen adorací Ne-do-S/statečnosti = zálibností v Ne-po-/znání sebe i přírody.
Prvotní hřích oslepuje a následky slepoty ohlupují. Vrcholem absurdity osvícensky postulované "vědy" je arogance přesvědčení "vědce" o faktografičnosti jím získného a obecně sdíleného poznání tak, jak je možné je odvodit ze hmotně nalezených a definovaných přírodních skutečností a jevů. To už je chytání se hloupého psa za ocas.
Kdo se Ne-Z/zná ke Kristu, Ne-zná P/pravdu, je jen povrchně popisný. A je jedno, kolik vnějškově popisných poznatků se přitom nabifluje, kolik si toho pamatuje a uvádí do souvislostí. Kde není schodiště (K/kříž), tam se člověk po svých do pater nedostane (a schody nejsou pohodlné stupínky budov, jsou to záchranná lana a členitost terénu na skalách světa). Podobně jako drogy parodují Š/štěstí a T/teplo K/klidu v odD/dělení člověka od světa Duchem Svatým: drogy omámí, ale zJevenou P/pravdu a Š/štěstí bez hranic v nich nenajdete (jak vím od drogově závislých z dob, kdy jsem jim dělala psychoterapie, a také z mnoha zážitků sladkého povzneseného obláčku v sobě v celém těle, a to ze zcela nefyzického původu).
Osvícenská věda hledá "teorii všeho", ale ke z/zdoji Světla po-Z/znání se nezná, ... Satan má žně, protože takoví "vědoucí" se staví být jako Bůh. Protože všichni lidé vesměs jsou Obrazy Boha, ani tito "vědci" nemohou nehledat Boha, jakkoliv si to nechtějí připustit, a proto si raději vytvořili "teorii všeho", kterou chtějí zvnějšku naplácnout, přilepit na pokud možno všechny vědecké obory s vyloučením společenských věd, které za vědy nepovažují - nejsou dostatečně hmotné.
Řešení po-CH/chopitelně (tj. Moudře, nikoliv manipulativně) E/existuje, ale není pohodlné ani přílepkové. Je jím "upgrade" středověkého systému školství. Středověkého školského systému, který tak úspěšně parodoval Zdeněk Nejedlý se svojí "jednotnou školou": komunistickým žvástem ideologických manipulací lidskou duší. Vím to, studovala jsem pedagogiku, diplomku jsem psala jako historickou analýzu školského systému jednotné školy v název průběžně měnící republice, dnes ČR.
Na těchto školách by směli učit výhradně katolíci, všichni kněží by měli povinnost U/učit (a tudíž B/být v-z-D/dělaní i v jiném oboru než "jen" v teologii), a to i v případě, že nekatolický odborník by byl ve svém oboru podstatně zdatnější než katolický kněz. Učitel nemusí být vynikající odborník, ale musí být vynikající poK/kory ke Znání. Jednotlivé informace si lze doplnit z knih, vědeckých konferencí, ... Jinými slovy: vzít S/si zpět, co svět Církvi ukradl, aby se svět poté prohlásil za zdroj veškerého poznání podle svého vlastního "od pověr očištěného" božského úsudku. Nedostatek vzdělanosti jako důsledek a projev hříchu alibisticky prohlásil za výzvu k bádání, nikoliv jako příležitost k po-K/koře, čímž se sám v sobě zacyklil.
Tzv. "věda" z/podle osvícenství je jen poznáním přírody podle sama sebe, a protože pán tvorsta se zde ponižuje na úroveň těch a tomu, čemu a kterým má panovat, ztrácí svoji legitimitu být určujícím hodnotitelem, a stává se jen "součástí potravního řetězce řírody podle břicha".
Ne-do-S/statek tvora separovaného od Boha je urážkou Boha i Obrazu Boha, urážkou podle podstatnosti zla, nikoliv podle aktuálního úmyslu hříšníka. Jakékoliv úvahy o tom interpretovat hřích jako "drobné pochybení" jsou úvahami o vyvinění se, snahami bagatelizovat utrpení oběti.
Připomínám: hřích je účastenstvím na smrti.

UČITELÉ CÍRKVE, UČITELÉ SVĚTA A JEJICH MOC NAD ŽIVOTEM PODLE SVĚTA A PODLE CÍRKVE

Uvedu 2 příklady moci "drobných pochybení", které zcela změnily můj čas.
První je událost ze základní školy, druhá je událost ze střední školy.
Na základní škole se v "mojí" třídě během dne ztratila bankovka, už nevím odkud a kdy přesně. Každopádně třídní učitelka Krátká zahájila vyšetřování k odhalení zloděje. Ve třídě byl jeden spolužák, olíbenec třídní učitelky, pověstný gauner. Já byla dítětem její kolegyně, třídním pokladníkem, protože spolužáci věděli, že u mne se nic neztratí. Třídní učitelka nařídila, aby po vyučování zůstala celá třída po škole. Třídu vykázala na chodbu a řekla, aby se všichni rozdělili do dvojic. Žáci poté budou jednotlivě chodit do třídy a až přijde na řadu zloděj, dá peníze do třídní knihy. Třídní učitelka poté vždy po druhém členu dvojice půjde a zkontroluje obsah třídní knihy. Hned jsme se spárovaly s kamarádkou, ale třídní učitelka velmi ostře nařídila, abych byla ve dvojici s pověstným zlodějem-gaunerem, jejím oblíbencem. Nechtěla jsem, ale podřídit jsem se musela, byl socialismus a učitelé měli téměř neomezenou moc. Všichni ostatní se mohli spárovat podle vlastní volby. Tak také všichni postupně odcházeli domů, protože třídní kniha byla po průběžných kontrolách prázdná, ale mnoho spolužáků zůstávalo a čekalo, kdo je ten zloděj. Jako poslední dvojice šel nejprve zloděj a po něm já. Světe div se, peníze ve třídní knize byly. Od té doby jsem už nikdy pokladníka ve třídě nedělala, spolužáci mne vždy odmítli s tím, že peníze jsem tehdy ukradla já a celá ta akce s vracením proběhla jen proto, aby učitelka očistila dítě své kolegyně (mojí matky) od zlodějny, a tak to hodila na pověstného zloděje. Když jsem o tom řekla doma, třídní učitelka poté matce řekla, že každý přece ví, že já nekradu, tak o co jde. O co? Drobné pochybení? Řada mých tehdejších spolužáků si to pamatuje dodnes: škody na mojí pověsti a tím i vztazích a důvěryhodnosti ve městě jsou nedozírné dodnes. Proč to ta třídní učitelka, která si hrála na kamarádku mé matky, udělala? Co na tom sejde. Že by se dnes za svůj čin a chování styděla? Ani omylem, dál se tváří jako matčina kamarádka (což nikdy nebyla, spíše jsem měla pocit, že jí závidí) a vůči mně i před ostatními se staví jako dávná pečující autorita.


Druhá událost. Na střední škole (na tuto konkrétní školu jsem jít nechtěla, matka mne přinutila) jsem v prvním pololetí prvního ročníku měla v chemii průběžné známky 1, 1, 1-, 1-. Na vysvědčení jsem chtěla 1. Učitelka řekla, že kdo má známku mezi, pokud napíše a přečte referát, dostane tu lepší známku. Napsala a přečetla jsem referát, učitelka jej přijala. Pro mne hotová věc. Poslední hodinu chemie v pololetí učitelka ve třídě důležitě oznámila, že známka na vysvědčení není jen průměrem známek z pololetí, počítá se do ní i celková situace studenta, jeho aktivity (nespecifikovala) a "řada dalších věcí". Bylo to první pololetí prvního ročníku, těžko říct, co to mělo znamenat, ale s jedničkami jsem pasivní být nemohla a chováním jsem neprovokovala, naopak. Na vysvědčení jsem měla 4. V tomtéž pololetí jsem měla matematiku mezi 2 - 3, učitel řekl, že člověk, který má z chemie za 4, nemůže mít z matematiky za 2 a dal mi 3. Ostatní učitelé, když to viděli, se automaticky přidávali, stejně jako automaticky vylepšovali známky oblíbenkyni třídního učitele, který pro ni zavedl tradici nedělat jí potíže. Od té doby mi učitel matematiky dával 3 bez ohledu na to, jaké jsem měla známky - které mi vycházely na 2. Prý tradice. Učitelka chemie na konci roku, když už jsem se přestala učit a známka mi vycházela na 2, řekla, že známku nelze zlepšit o 2 stupně, a dala mi 3. Ten rok výuka chemie na škole skončila. Oba učitelé byli kolegy mého táty, který na škole učil také. Když jsem to tátovi po letech připomněla, divil se, že nezasáhl. Ne, nezasáhl. Nechal to být s tím, že si na pracovišti nebude dělat zle, nechce mi dělat pověst protekčního dítěte a kdoví, jak to bylo - i když jsem mu ukazovala notýsek se známkami ze zkoušek a písemek. Jenže do přihlášky na VŠ se psaly známky z pololetí, přihláška se směla dávat jen na jednu VŠ - a přijímací komise na katedře to okomentovala: "tady chemii a matiku potřebovat nebudete, na psychologii to nikoho nezajímá". Jenže já na základní škole měla z chemie vždy za 1, volitelný předmět chemicko-biologická praktika a kdybych po maturitě šla na medicínu, nevzali by mne. Lákala mne anesteziologie ... "Drobné pochybení" třídní učitelky, učitelky chemie, učitele matiky, všech ostatních učitelů, drobné pochybení mého táty? Nakonec mne matka přinutila jít studovat psychologii-pedagogiku namísto práv, kam jsem chtěla, a kam mne  podle svých tehdejších slov V/vedla Panna Marie. Psychologii-pedagogiku jsem nikdy ráda neměla a nemám, živit se jimi pro mne bylo za trest. Řada drobných pochybení několika málo lidí? 
Život mi tím změnili k nepoznání. Kradli mi čas podle Boží Volby, zabíjeli moji budoucnost, moji identitu. Je tohle drobné pochybení? Je ta linie událostí náhodná? Celkovou účinnost té kontinuity nikdo z pozemšťanů předvídat nemohl.

Kdyby M/mne M/manžel nepoV/volal, můj život by ztratil smysl podle Boží Volby a tím bych byla nikdo. A přesně o to se od začátku snaží spolčenci: zabít Boží Vůli se M/mnou, zabít M/mě, Janě Dané poVolání, zabít M/moje Pravé J/jméno. Zabít Samu Podstatnost M/mého Věčného Ž/života.

Nezkoušejte se obhajovat bagatelizací Z/zla, které jste napáchali a pácháte, protože mj. ani netušíte, jak nedrobné důsledky má Z/zlo na svého původce.

Tím se dostávám k tématům pekla a očistce.

JANA, 31.3.2021

-

Opakuji, kolikrát ještě:
Satan není opakem Boha.

Opak Boha neexistuje.
Satan je (neboť Proti-J/je = Není) P/parodií Krista, tj. Ne-ú-P/plností doK/konalé Boží Obraznosti = P/parodií Výrazu Boha v Trojici. Satan není u P/plnosti Syna člověka, a proto veškeré konání Satana je vždy jen částečné. Proto Satan není S/s-CH/chopen (= Není = je zbavený po-CH/chopení, jen se chápe svými silami) k poZ/znání: Ne-po-Z/znává ani sám sebe, je S/světla po-Z/znání zbavený = je od Krista odloučený.
Proto Satanovi spolčenečtí kněží nejsou S/s-CH/chopni doJ/jít k po-Z/znání o Janě.

PoCH/chopíte to, až pro-Ž/žijete (= B/budete záL/libní v) Boží Moc Samu. Moc Satana znáte podrobně, vždyť mu sami sloužíte. Tedy také víte, jak zoufale nedostatečné vaše konání je, jak bezmocné jsou vaše snahy Janě uškodit tak, jak si J/jí uškodit přejete.
Rozdíl mezi Bohem a Satanem není v obsažnosti projevu (jak si často interpretujete, že je), rozdíl je v ú(u)-P/plnosti Krista//Ne-do-S/statečnosti Satana podle pro-J/jevu v P/přítomnosti. Pro ty, kdo mají raději odezírání z přírody a okolností než naZ/zírání na P/pravdu, J/je M/možné výklad posunout o úroveň níž, tam, kde je to zálibným v bez-pro-J/jevení Se příjemnější a bižší.
K osobní statečnosti pro pravdu, tj. věrnosti pravdě i tam, kde to není osobně výhodné, zejm. tam, kde to nepříznivě ovlivňuje osobní zisk a prospěch.
Jste osobně stateční, když namísto osobního "nesení vlastní kůže na trh" jen hledáte co nejlepší záludnosti, podrazy a úkryty, ze kterých budete mít výhled na stalking a zároveň "bezpečný" úkryt před zraky potenciálních svědků vašich zlovolností?
Kdo žije v úkrytech a skrytý před očima možných svědků životního stylu: D/dobří či Z/zlí duchové?
Jak žijete vy?

Kdo J/je v P/pravdě, ať M/mluví Darem rozlišování duchů, Který Je Dán všem katolickým kněžím- nejprve všem zpovědníkům, Který ale je těmito zpovědníky tak často Proti-P/přítomně nepoznán, opomíjen, nezohledněn, dokonce i ponecháván bez záJ/jmu o Jeho Ž/žití.
Ať je nejprve osobně světsky statečný, aby tak M/mohl (Býti v Moci M/mocným) B/být do-S/statečný = ve V/věrnosti Kristu náS/sledováním.
Jana, 30.3.2021
-

Jestli se ještě někdy opět vloupáte ke mně domů, tentokrát už po sobě nezapomeňte zamknout.

Jana, 28.3.2021

-


Věda je jen forma deskriptivy sT/tvoření.
Jakkoliv rádi deskriptivní "vědci" tvrdí opak, deskriptiva je jen obraznou popisností sT/tvoření, tj.poD/dílovostí na sT/tvoření S/slovem i obrazem, celkově O/obrazností tvorstva.

Poznání je výhradně ze Znání, ve Znání S/se k náS/sledování zJ/jevujícího S/se z Vysosti.
Bezbožní, kteří se neznají k náS/sledování Vševědoucího, jen okusují jablka ztráty soudnosti, ztráty rozumného uvazovani - neznají váhy a míry. Jsou neuměření, a proto nezvažují materii slovesnosti, a to ani v jejich výpovědích. Ve svych omylech ztrácejí soudnost, a proto dělají z vědy názorovou liberalizaci. Jeden hot, druhý čehý, vsak ono se to mezi sebou popere a pak se uvidí, co z toho vyleze = hit přežívající od cca 40. let minulého století. Kdo by se staral o integritu, lepší je společně hledat teorii všeho. Duvod? Alibismus, aby tito bezbožní nabubřelci nemuseli priznat, že ve své sebeadorující pýše popiraji a odmitaji vztah k pravdě, nejsou pravdiví, pravdy v nich není. Že je jejich vědomostní HDP stejně bezzubé jako česká měna.

Obraz Boha, který se ve své deskriptivě vzdálí od Boha, ztrácí legitimitu materiální obsažnosti deskriptivy a stává se pouhým zdáním se vztahu k realitě. Ne-P/pravdou = L/lží.
"Vědec", který L/lže, není v P/pravdě, není P/pravdivý, není V/věrný vztahu k R/realitě, tj. je mimo realitu. Bez zálibnosti k/v P/pravdě je jen sebezálibnost. Ze sebe a ze sobě rovných dělá závěry o všem... Jsou-li tito " vědci " skutečně pevným bodem vztahu k realitě, ať pohnou vesmírem a vyJeví vsechnu Moudrost světa beze zbytku a bez výhrad.
Není vědec, protože ani neví, že nic neví, a sám sebe staví jako realitu, staví se měřítkem všeho poznání ( jakkoliv to umně maskuje vědeckým konsensem, tj. demokratizací vědy, tj. politizací vědy). Staví se být Vědoucím bez odpovednosti. Jak jinak - kdo není v Dění, není D/dějícím se, není účastníkem v dění, je rigidní.
Rigidita je po-Přením vědy.
Kdo je mimo dění, je mimo "v" dění, je ve Tmářství z "Ne-v(ě)D/dění, neví, že nic neví, a proto nechápe, že nechápe.
Člověk Byl s Tvořen k po-Z/znání Boha, a proto rigidní Tmář nechápe sM/mysl stvoření, nemá po-V/vědomost o materiální obsažnosti Výroku o tvorstvu, není v materii Slova, jeho slovesnost je plytká.
Kdo Ne-CH/chápe vTělené Slovo, chápe se po po-chopení se tělesnosti optikou bez Ducha.
Jeho slovesnost je bezduchá.
𝓙𝓪𝓷𝓪, 19.3.2021

-

Není vědec, kdo jen stojí opodál

Není-li vaše činnost úČ/činná, není u Činného.

Nejsou-li vaše modlitby vySlyšeny, jste H/hluší k Pravdě.

Bůh není hluchý, to jen lidé mimo Boha nechtějí S/slyšet P/pravdu.

Základní problém současné vědy – napříč obory – je interpretační slepota.
Problém není v důkazech, shromažďování a třídění.
Problém je v jejich interpretaci.

Současná osvícenství podřízená „věda“ (teorie interpretované v/ze zpupnosti) je jen adorací pýchy.
Kdo je pyšný, není pravdivý.
Kdo není pravdivý, je falešný, povrchní, není v dění = není dynamicky, není živý, je povrchní = bez obsahu interpretačně materiální podstatnosti („ohýbání práva“ namísto materiální věrnosti práva) , a proto z principu není v dění. Mimo materiální podstatnost dění (mimo dané předmětnosti) je jen povrchní zálibnost v domněnkách v/z/podle domněnkové popisnosti = rozdělení materiální podstatnosti a jmennosti od sebe navzájem. Strnulost.
Strnulost je založená na sebeobdivu, který je vydáván za měřítko hodnot, podle kterých se řídí veškerá interpretační zálibnost, a tím i směřování preferencí výkladu poznatků.
Satan je mistrem rozdělování, Kristus J/je Pánem od-D(dělení zrna od plev.

Začněme pojmem logos, základním termínem, ze kterého se odvozuje veškerá jmennost vědeckých pojmosloví, a to již v názvu řady vědeckých disciplín. Psychologie, sociologie, … Rozbor názvu „psychologie“ jsem interpretovala mnohokrát, a proto se nebudu opakovat. Jen stručně základní věci: psyché = duše, načež obecná psychologie okamžitě řekne, že duše neexistuje a lze uvažovat o termínu „osobnost“. Logos překládá výhradně jako „věda“ a okamžitě řekne, že věda je soubor poznatků v jejich vztazích k danému předmětu/skutečnosti. Termín „vztah“ nedefinuje, rámcově jej chápe jako vazebnost k, nikoliv vztažnost v.

Typickým příkladem pseudovědecké nabubřelosti, která sama sebe interpretuje jako vzor veškerého přístupu k vědění, je strnulost uvažování v interpretacích obdivuhodného množství jednotlivých rozmanitých důkazů a terminologií. Situaci nijak neomlouvá jeho Aspergerův syndrom, Sheldonův výkladový rámec není defektní zdravotně, je obecně společensky uznávaný jako normativní vzor.
S trochou nadsázky by bylo možné říci, že současná základní společenská interpretační tendence/příchylnost je odvozená od pohledu na svět podle vlivu znaků Aspergerova syndromu.
Že společnost jako celek se na sebe a svět dívá pohledem člověka s Aspergerovým syndromem.
Kdo vyčnívá, je smeten jako outsider, neboť „nechápe souvislosti, je zpátečnický pomýlený tmář předosvícenského typu“.
Osvícenstvím „nahrazuje“ Svatost, terminologicky přitom adoruje buddhistický přístup, tj. podle jeho vlastních kritérií „nevědecký zpátečnický pomýlený tmářský zaostalý“ pohled na svět.
Nemá pevný bod, z nějž by „pohnul vesmírem“.
Interpretační slepota.

Vědci se pachtí za stabilitou, sní o „teorii všeho“, ale za měřítko všeho považují sama sebe = labilitu jako nepevnost postojů a norem. A diví se, že jim „cosi podstatného“ uniká, že se jim poznání sekularizuje a rozplývá pod rukama.

Současná společnost jako celek většinově adoruje osvícenství, za světlo světa považuje vlastní interpretační „pokrokovost“ a opovrhuje, či alespoň „shovívavě“ shlíží zvrchu na uvažování lidí z předosvícenských dob. Čím dále do minulosti, tím větší osvícenská přezíravost.

Důvodem toho všeho není „jen“ pýcha sobců jako společenská norma. Důvodem je zpupnost katolických kněží, kteří se mentálně/chováním podřizují světskému uvažování a životnímu stylu, což svět mimo katolickou Církev, zejména z řad heretiků včetně katolických kněží – religionistů – velmi oceňuje řády a uznáním jako pokrokovost v rámci tmářského zkostnatělého systému náboženství. Termíny jako VIP, … „nahrazuje“ Svatost = za Světlo světa prohlašuje všeobecné společenské většinové uznání.
Tím katoličtí kněží uvažují/žijí podle/ve dvoukolejnosti v rozdělení namísto v/z Jediném a nerozdílím v odD/dělení od světa.
Jejich uvažování/životní styl je stylizován jako víra a vědění a měřítkem je to, nakolik a jak tyuto dvoukolejnost v rozdělení dokáže spatlat do kotle pochybností a relativizace tak, že měřítko již neexistuje: kdo „nejlépe dokáže“ namísto aby K/kázal v Kristu, z Krista a s Kristem.
Dokazování lidskými domněnkami mimo Krista je všude tam, kde se katolické normy a hodnoty staví naroveň sebeobdivnosti, což je základní princip polovičatostí = uvažování/života podle mista manipulací = podle Antikrista. Podle „budete jako bůh“.
Proto je celá interpretační zpupnost „vědy“ v/z Ne-po-Z/znání = v/z Protivenství vůči D/dění S/se = v/z od-P/poru Světlu světa = v/z poP/pření Vševědoucího = v zálibnosti v hříšnosti.
Typickým příkladem takové zpupnosti primárně od katolických kněží je hereze v/z podílu na zpupnosti uvažování/života religionistů z řad katolických kněží. Zde lze nejčitelněji „spatřovat na“ namísto P/patřit na K/koho, namísto P/patřit Komu, namísto ná-S/sledování trojJ/jediného v Trojici, namísto katolické v-ze-S/stupnosti trojJ/jedinosti katolíka ve Stavu Milosti, tj. Proti S/seStoupivšímu (Vtělenému Vítěznému) TrojJediného.
Například v českých zemích je vyvrcholením institucionalizace Tmářství vznik Československa a jeho následný vývoj až dodnes, lze hovořit o době institucionalizovaného společenského normativního dobového Temna. Zde prostřednictvím vnucení školského systému podle Z/zloby sekularizace v podání Zdeňka Nejedlého. (Vzděláním jsem pedagog a psycholog, diplomovou práci jsem psala na téma „historická analýza vývoje základních pedagogických dokumentů – plánů a osnov – na středních pedagogických školách od roku 1950 do roku 1990“. O historickém vývoji popírání P/podstatnosti vědy něco vím, nemůžete hodnotit následnost beze vztahu k vývoji celku. Co přístup podle Zdeňka Nejedlého v uvažování lidí v institucionalizovaném vzdělávacím systému napáchal, to je možné vidět na přístupu vědeckých pracovníků na katedrách pedagogiky napříč univerzitami a pouze vysokými školami. Už jen sama existence vysokých škol mimo universitní systém je varující.
Vrcholem všeho jsou snahy katolických kněží „smířit vědu a víru“, jako by snad bylo M/možné (= v/z Moci M/mocné) stavět naroveň poznání ze/podle světa a po-Z/znání v/z/podle Tvůrcovo Znání veškerenstva. Nelze sloužit Bohu i Satanu. Nelze Církev štěpit na „rovnocennou“ víru a „vědu“ a ještě se je snažit „smířit“ – chcete snad poroučet Kristu, aby uznal Satana jako S/sobě rovného? Chcete snad Antikrista prohlašovat za Trojičního trojJ/jediného? Protože právě to děláte.
Jakékoliv „smiřování“ namísto S/s-Míru (namísto S/společenství uM/měřenosti v/podle Kříže, M/měřítka veškerenstva) je šířením prohlašování Z/zloby za jednoticí prvek rovnocennosti světa a S/světla.
Amen, amen, P/pravím vám: kdo není v P/pravdě, ten L/lže. Katolík, který žije v podřízenosti mentalitě štěpení sekularizací a následném stavění V/víry a zpupnosti naroveň, do Božího K/království Ne-v(e-J/jde.
Kdo není na Cestě po-Z/znání, Proti-J/je S/slepý na S/srdce, je T/tmář a P/pravdy v něm není.
Je-li T/tmářem katolický kněz, kde chcete H/hledat P/pravdu Krista, jak chcete H/hle-D/dět na Krista, kde chcete S/s-P/patřením na P/pravdu D/dějícího S/se B/býti P/přítomně D/dějícími S/se?
Jak chcete uvažováním/životem ve/ze strnulosti = v/ze parodie D/dění S/se = V/vážit pro-M/měnění ve Svaté výM/měně? Máte zálibnost v hektičnosti „seberealizujícího se“ světa a ignorujete ná-S/sledování (odmítáte C/cestu) Krista ve Svaté výM/měně, ignorujete P/platidlo Slávy světa a vyhledáváte VIP pozlátka na výsluní.
Ještě není úplně pozdě, ještě J/je M/možné (v/z Moci M/mocné) R/realizovat (D/dít S/se v Pravdě, z Pravdy a s P/pravdou) věD/dění = vědu, tj. vy-po-V/vídat P/pravdivě o P/přítomném ve světě namísto vyhledávání pozičních normativ podle/ze světa.
Vizte M/moje dřívější T/texty o vyV/vedení Církve z podřízenosti sekularizovanému světu, z podřízenosti institucionalizované demokratizované Církve do institucionalizované teokracie v mezinárodně uznávaném svrchovaném celku, primárně v/z/podle Vatikánu a pokud Vatikán odmítne (což učiní), potom v rámci katolické Církve prostřednictvím katolického Ř/řádu johanitů. V-z-H/hledem k tomu, že M/mým biřmovacím patronem J/je sv. Jan Evangelista, žádný problém.
V případě vzdělávacího systému J/jde o návrat k předosvícenskému chápání a u-s-po-Ř/řádání (po-Ř/řádnosti v/z-podle Ř/řádu Církve) universit v/z P/přítomnosti, tj. nikoliv rigidně opisně popisně (slepě slupkovitě vnějškově), ale P/přítomně na C/cestě po-Z/znání.
Zapomeňte na současné chápání dvojkolejnosti Církevních škol tím, že přistoupíte na světské normativy + „nadstavbové“ teologické poznatky. Zapomeňte na koncept poroby.
Na všech stupních škol ať jsou nulté ročníky, „přípravky“, kde se B/bude U/učit uV/važování (z-V/vážení ve S/stálé P/přítomnosti, tj. výU/uka Z/znání na C/cestě z/v/k Věčnosti), čehož záK/kladem J/je po-K/kora Kristu ve Svátostech. Zde nejde o předávání faktografické mnohosti jednotlivých oborových terminologií, J/jde o uV/vedení do Svátostného V/vycházení (CH/chození v Kristu ve Svátostech = v nerozdílnosti Světla světa) a V/vcházení (v poK/koře naB/bývání L/lásky v po-B/bývání ve V/vše-Vědoucím). J/jde o formaci poH/hledu na svět O/optikou Světla světa, O/optikou L/lásky ke z-J/jevujícímu Se. To není nedosažitelný cíl, „na kterém někteří stanou tváří v tvář Kristu na konci věků“, jak to s oblibou interpretuje současná Církevní terminologie, to J/je NEZBYTNOST k T/tomu, Který Je Bohočlověkem, nezbytnost k uV/vedení do jakéhokoliv po-Z/znání.
Chcete-li podléhat životnímu stylu podle prvotního hříchu, chtějte být jako Bůh, žijte jen „jako“, naoko, v nekonečných povrchnostech.
CH/chcete-li Ž/žít, B/buďte v Bohu Bohy. Neposmívejte se Pravdě Pravých J/jmen, neopovrhujte Církví ve Svátostech, neopovrhujte P/přítomností, K/která J/jediná J/je A/aktualizovanou Věčností na Nebi i na Zemi.
Jste horší než starozákonní kněží, kteří se snažili žít vnějškově dokonale, protože jejich chápání bylo závislé na minulosti podle praotců, kvůli čemuž nepoznali P/přítomného, K/kterého viděli i očima. Nevěřili, protože v jejich představách byl král Izraele „dokonalejším“ králem Davidem. V závislosti na jejich vlastních představách o Mesiáši žili ve/ze strachu z Mesiáše, K(který rozhodně nepřišel proto, aby plnil lidské představy o N/něm. Při-Š/šel, aby B/byl.
Vy Krista vy-Z/znáváte S/svými ústy, říkáte, že J/jej Z/znáte, ale k J/jeho v-i-D/dění se Ne-Z/znáte. Opovrhujete po-Z/znáním S/se ke Kristu v Trojici opovrhováním J/jmenné Pravdy Jany ve Stavu Milosti, protože se vám líbí dívat se na sebe = Tmářsky, nesnesete poH/hled na S/světlo světa. Odvracíte svoji tvář od Krista a aby to lidé nepochopili, za odvrácení se od Krista prohlašujete Ž/život v P/pravdě vyCH/cházející ze Jména a pře-B/bývající ve Jméně. Opovrhujete Janou, odvracíte se od Jany, zůstáváte v rozdělení od v-z-D/dělání.
Hledíte, abyste ne-v-i-D/děli,
Slyšíte, abyste Ne-S/s-lišili (abyste se nijak nelišili od závislosti světa podle smyslů beze S/s-Mysli).
Mluvíte, abyste Ne-Ž/žili.

Vysmíváte se J/jmenné P/pravdě, a proto nemůžete nalézt Pravdu o Janě.
Opovrhujete M/manželstvím Jany, a přitom „uznáváte“ sv. Jana Evangelistu – biřmovacího patrona Jany Milované Otcem a zároveň patrona M/manželství z Lateránské baziliky, M/miláčka Páně.
Rozdělujete Svátostnost Jany a „vyznáváte“ J/jmennost J/jejího patrona, sv. Jana Evangelisty.
Vy nejste v Lásce. Jste závislí na Tmě světa, a proto nebudete po-Z/znáni, nebudete po-Z/zváni do Pravdy, protože jste odvrátili svůj Z/zrak, S/sluch, Ž/život od P/pravdy světa. Byli jste Ne-V/věrní v maličkosti (byli jste Proti-po-K/korní vůči Kristu), a proto vám nebude Dána poDílovost na Velikonsti V-z-Nešeného.
Ne-z-Vítězíte.
Naplníte, co Satan výsměšně (tehdy ve v-i-D/dění a aktualizovaně nesčetněkrát skrze vás, katolické kněze a řeholníky + vámi svedené laiky a svět) řekl M/mně, Janě: „Nevyhraješ!“. Dobře věděl, že nejlepším způsobem, jak dokázat Z/zlobu katolických kněží a řeholníků vůči Kristu = jedinému a nerozdílnému lidství Jany=, je nechat je, aby Proti-K/kázali Proti Vítězství Jany, nad K/kterou S/smrt nemá moci – není Dobré, aby Kristus ve S/svém J/jediném a nerozdílném lidství umíral podruhé.
Proto vy, kdo z Jany strháváte J/její Vítězství, zahráváte si se S/smrtí.


Není účinku bez příčiny,

není úČ/činnosti bez Činného.


Jana, 28.2.2021

Píseň písní.

Dnešní v(i)D/dění

3 muži.

1 starý důstojný pán neutrálního výrazu a veliké moci, soudce,

1 muž středního věku, zlý člověk chtivý škodit, obviňovat a navádět ostatní ke spoluúčasti, potvrzení jeho záměrů,

1 muž mého věku, velmi příjemný, povahově blízký, obžalovaný pomlouvačem chtivým škodit,

1 žena, Jana.

 

Šlo o to soudit obžalovaného. Soudit měla žena.

Ženě bylo řečeno, že příjemný muž spáchal něco zlého, bude souzen, a je potřeba, aby svědčila proti tomu obžalovanému. Nebylo řečeno kdo je, čím se měl provinit, kdo jsou ti 2 zbývající muži, jaké je postavení ženy. Bylo jí jen řečeno, že bude soud s obžalovaným a ona jej musí označit za viníka.

Žena jménem Jana v té žádosti neviděla ani problém ani smysl, neměla chuť se toho účastnit. Žalující na ni tlačil, naváděl ji, aby, až přijde čas soudu, „toho zlého“ před soudem odsoudila.

Povahově blízký a zdrženlivý muž stál vedle ní a čekal na její reakci, aniž by jakkoliv zasahoval. Jen se jí zeptal, jak se rozhodne mluvit. Po té otázce si uvědomila, že má na výběr, že starý muž není na straně žalujícího, že je sám sebou. Na celé situaci jí cosi nesedělo, nevěděla proč.

Po té otázce si uvědomila, že o celé situaci vlastně vůbec nic neví, že netuší, o co jde, a tudíž ani není možné se k čemukoliv vyjadřovat, natožpak soudit. A blízkého muže má velmi ráda.

Na otázku odpověděla vstřícně, že nebude škodit. Ten muž se ale neptal na odpověď, jen jí pomáhal, aby si uvědomila, co se děje.

Žena si začala připravovat svoji řeč, až přijde okamžik soudu. Muž stál opodál. Náhle nastal soud, starý muž stál s otevřenou knihou v rukou, žalující před ním vehementně naléhal, ať je vyslyšena žena jménem Jana, co o obžalovaném říká, a ať je vykonáno podle jejích slov.

Jana okamžitě podle své přípravy řekla, že o celé situaci nic neví, ničeho zlého od obžalovaného svědkem nikdy nebyla, nemůže a ani nechce o něm říct cokoliv zlého. Čekala zdlouhavé soudní řízení s mnoha komplikacemi, ale nestalo se tak.

Důstojný mocný nezávislý starý muž po těch slovech knihu okamžitě zavřel, soud rázně ukončil a popošel opodál. Žalující ponoukač se velmi naštvaně chtěl domoci svého, ale musel mlčet, a tak jen velmi rozzlobeně odešel pryč. Byla jsem překvapená, jak se situace vyjasnila, jak zřetelně se ukázalo, kdo je kdo – zejména to, že starý pán a pomlouvač nejsou téže povahy, jak se pomlouvač snažil sugerovat, že tomu tak je.

Blízký muž hned přišel blíž k ženě, od té chvíle šli spolu, bok po boku.

Náhle muž zmizel, žena se jej vydala hledat, ale to už žena sama byla tím mužem a hledala Janu. Náhle bylo všude mnoho cizích lidí, mezi nimi jedna známá žena, měla černé vlasy, která se ale chovala cize, nechtěla vyjít z davu, chtěla si držet odstup.

Neodsouzený muž (= neodsuzující žena) rychle procházel(a) mezi mnoha lidmi kolem a co nejhlasitěji volal(a) Janu, ale nemohl(a) ji nikde najít. Lidé kolem se tvářili nezúčastněně, nikdo nechtěl v hledání pomoci, nikdo se nechtěl osobně angažovat, ale všichni bedlivě mlčky sledovali. Volání bylo čím dál hlasitější, až mne nakonec probudilo.

Chvíli jsem ten význam nechápala, ale brzy to celé začalo dávat smysl. Dnes mám narozeniny, M/manžel V/volá.

Jana, 18.2.2021 

-

Kolo kolo mlýnský.


Zatímco J/já, Jana, předpokládám, že J/jste Svátostnými knězi občansky pracujícími jako duchovní správci,

vy neustále trváte na tom, že jste kluci/muži s prací ve veřejné sféře, zaměstnaní od-do, jejichž náplní práce je mj. přednášet o faktech, které jste se buď naučili (to v tom lepším případě), nebo, a to častěji, která jen předpokládáte a tipujete od boku, čemuž vznešeně říkáte rozjímání. Hlavní je to pěkně zabalit a prodat, protože pro vás jde jen o zboží na tržišti úspěchu.

Musím říct, že až takový amatérismus a nedisciplinovanost jsem nečekala ani v nejdivočejších představách.


Vy knězi nejste, jste jen malé rozmazlené děti s informacemi z oboru. S informacemi ve většinou neutříděné a útržkovité spatlanině, základní pracovní metodou jsou volné asociace. A naprosto nechápete, proč by na tom mělo být cokoliv špatně.


Kdybyste byli strojní inženýři, kteří jen technokraticky dedukují a svoje myšlení i život odvozují od toho, co vidí a jak si to poskládají jako puzzle, beru.

Jenže Bůh není stroj, což jste dosud nepochopili.

Bůh Je Moc.

Svátostné kněžství Je Moc.

Jestli to nechápete a nežijete, žádný div, že před P/pravdou Jany jste Bez-Mocní.

To ale není chyba Jany, to je vaše dobrovolné strkání hlavy do písku.


J/jste-li S/skute(k)čně Svátostnými knězi, kde Je vaše Mocná zbožnost? Neboli: kde J/je vaše poK/kora?

Kdybyste S/skute(k)čně B/byli Svátostnými knězi, nebyl by u vás rozdíl mezi Svátostným kněžstvím a osobou se jménem a příjmením ve Svátostném kněžství, tj. B/byli byste doS/spělými lidmi v Kristu (= B/byli byste ve Stavu Milosti). A z toho by vyplýval váš kompletní Ž/životní styl.


Vy se ale jen šťouráte v součástkách motoru a odmítáte přijmout a pochopit fakt, že Bůh není stroj.

Vy se jen snažíte rozebírat stroj na součástky a součástky zase vracet  zpátkystále dokola stejným technokraticky deduktivním způsobem = bezduše popisně. Jen je zkoušíte dávat na jiná místa – kam nepatří. A pochvalujete si, jak pěkně jste z toho původního stroje udělali stroj hezčí/jiný/... - jak jste „tvůrčí“.
Jinými slovy: kradete již známé myšlenky, pohráváte si s nimi, a sami se nových přínosných osobních myšlenek bojíte, tak jste na ně osobně i kolektivně rezignovali. B/být v Duchu Svatém je pro vás moc riskantní: „kdoví, do čeho byste se to zapletli, jak by to celé skončilo“. Inu, Duchu Svatému neporučíte a ze z-M/měn máte v očích děs.. Jste strachy bez sebe, že Duch Moci je podle vás nevyzpytatelný. Tak chápete Svrchovanost: jako nebezpečnou nevyzpytatelnost.


Jaký rozum, takové dílo.

Jaké dílo, takový rozum.


Vy nejste nevzdělaní, vy jste přesvědčení, že Bůh se vás nijak netýká,

že zbožnost je pracovní úvazek od-do

a když „si splníte svoje“, máte hotovo.

A zítra se jede nanovo, zase tím samým způsobem, a tak stále dokolečka.


Vy nepotřebujete více informací, vy potřebujete dospět.

Ne jen ve V/víře, to je pro vás velmi vzdálený cíl.

Vy musíte nejprve pochopit, co to znamená být dospělý člověk občansky. Musíte se nejprve naučit, že když člověk na něčem pracuje, je to člověk, kdo pracuje a výsledek práce je jeho osobní vizitka.

Chováte se jako stavební dělník za mzdu na hodinu, který se schovává za rohem a spokojeně pokuřuje a popíjí. Stavba se ho netýká – týkají se ho jen odseděné hodiny = násobky hodinové mzdy, které si tam vyčeká. Ve skutečnosti krade tomu, kdo ho platí za práci, ale i těm, kdo budou v domě bydlet: marní jejich čas. A tak bude shledán špatným a zlým služebníkem.


Vy prostě odmítáte být dospělí lidé, a proto ani nemůžete B/být do-S/sělí v Bohu. Ne proto, že byste snad nemohli, ale proto, že ve věku držitele občanského průkazu si odmítáte pospojovat osobní život s prací – tj. odmítáte minimum, které požaduje svět.

Bůh Žádá, abyste Ž/žili Svátostné kněžství S/slovem i Č/činem – a to je pro vás pustá fráze a zároveň nepochopitelný vzdálený cíl, „ke kterému všichni dospějeme až na svém konci“.

S tímto přístupem budete na vašich koncích v koncích – a nebude to Ráj.


Vysvětlovat, jak se z toho vymotat, lidem s životním stylem a povahou technokratů a neosobních popisností, je k ničemu – jedinou vaší reakcí bude technokratická neosobní přednáška složená z volných asociací na dané téma. Nic k věci, jen moučná omáčka bez vývaru, bez chuti a vůně.

Nesmyslná samoúčelná povrchnost.


Vy prostě nemáte jinou možnost, než ze všeho nejdříve občansky dospět a zjistit, že jste konkrétní lidé s konkrétními možnostmi a z nich vyplývajícími úkoly a povinnostmi, které nezačínají a nekončí s pracovní dobou. Musíte nejprve objevit „kouzlo“ kompatibility a vymotat se ze své zacyklenosti ve stejnorodosti, tj. z alibismu státního úředníka, kterého se jeho práce ani život netýkají, který jen očekává od ostatních a sám se veze.

Musíte se nejprve přestat chovat jako unifikované stádo, protože přesně tak se chovají homosexuálové a lesby: ulpívání na podobenství sobě, protože chybí chuť dospět a objevit dosud netušené možnosti, které dalece přesahují svět, který se točí jen kolem jeho a podle jeho, a jedinou změnou je rozšiřování sebe o další lidi svého typu.

Jste vyděšení ze svobody druhých, jiných než vy? Na vině je váš strach, ne svoboda toho druhého.

Až budete respektovat svobodu druhého, začnete tušit, že svět je víc než jen montovna,

že Bůh není jen obrovský stroj

a Kristus není jen člověk a Bůh.

Až poCH/chopíte Bohočlověka, poCH/chopíte Stálé T/tvoření (Obraznost člověka) a tím i S/sTvoření (Svrchovanost Krista v Trojici).

Moc Slova ve Vtělení, Které vy máte S/sloužit, Kterou vy máte Z/znát.

A ke Které se neznáte.


CH/chcete-li zaS/stupovat Krista, nejprve se musíte ztotožnit se svými pracovními povinnostmi, poté se zaměstnáním, poté s prací, poté s povoláním překračující časový rámec od-do (o práci se budete zajímat i po pracovní době), poté s kompatibilitou kněžství v Církvi, poté s kompatibilitou kněží v Církvi před Veleknězem a konečně – hurá – začnete tušit, co Z/znamená B/být v P/pravdě J/jmenně poVolaném.

Co Z/znamená B/být P/pravdou, B/být J/jmenný, Z/znát Ř/řád věcí Nebe a Země.


Technokratickou deduktivní popisností Boha nevydolujete, ani kdybyste se prokopali až do středu země, po těch samých cestách se zase vraceli zpátky a tak pořád dokolečka. Chápu, že poplácávání se po zádech, jak zdatní jste turisté, může leckomu zvednout náladu, ale k „jádru pudla“ se neprokopete.


Nejdříve musíte připustit, že Bůh Je Osoba – a že Je Živý.

K vaší smůle není strnulý, jak to od něj vyžadujete, aby byl. Abyste si Jej mohli přišpendlit na šerpy.


Až vy sami začnete B/být poK/kornými, začnete „vidět do světských věcí světským způsobem“ a nebudete vyžadovat, aby se svět točil jenom kolem vás a jenom podle vás, stůj co stůj. Pochopíte, že tímto přístupem se jen ztrapňujete.

Musíte se nejprve stát lidmi, kteří jako dobří rodiče při pohledu na své dítě řeknou: „Naše děti nám nepatří. Kdoví, čím vším nás ještě překvapí, a bude to dobré, bude to jejich, bude to v nich a my budeme vděčně sledovat a pečovat, aby bylo člověkem, kterým je, jen o tom nevíme“. Tito rodiče CH/chápou Svátosti, CH/chápou S/svůj poD/díl na Stvořitelské Moci a přiJ/jímají a V/vracejí J/je ve S/stálé výM/měně.

Naproti tomu vy jste jako děti, které si myslejí, že jsou rodiči (a skutečně už dostali na starost děti – laiky v Církvi) a snaží se hrát roli rodiče, namísto aby rodiči byli. Nemohou, sami jsou nezralými zmatenci, kteří nevědí, co se životem, co sami se sebou. A v této kolektivně sdílené nekoncepčnosti, nedisciplíně, neodpovědnosti a roztříštěnosti se stejnorodostí potom produkujete slepence, které mají vytvořit dojem jednoty.

Jenže Bůh není puzzle.

Člověk není puzzle.

Dokud budete žít stylem puzzle, budete jen předstírat a bezradně tápat, což dříve či později skončí chaosem. Rodič, který nezvládá sám sebe, v dětech vyvolává existenciální nejistotu – a to je přesně to, co šíříte: neklid, nejistoty, pocit nepevnosti hodnot a norem a jako vrchol veškeré drzosti a lability propagované jako „přirozenost světa, ve kterém žijeme“, ještě pochybujete o Existenci Boha.

To vše beze studu, bez pocitu nepatřičnosti, s hrdostí, jak jste chytří a vzdělaní filosofové.

Moudrost tohoto světa a život podle tohoto světa jsou před Bohem bláznovstvím.


Jestli vážně nevíte, jak se z té zacyklenosti vymotat, máte v zásadě 2 možnosti:

pro ty, kdo chtějí: jako na Harvardu první rok studia: piště eseje. O čemkoliv, co chcete, ale za sebe. Vtip je v tom se propsat (třídit si myšlenky a stávat se pokornějším už jen poznáváním svých osobních možností a limit) až k momentu, kdy se vás váš život začne týkat osobně a za sebe. Kdy pochopíte, že Církev není bezhlavé stádo a kněz není vlk. Až začnete věci chápat z jejich vlastní podstaty, ne podle své dětinské povrchní panovačnosti a všeználkovské aroganci.

Pro ty, kdo nechtějí: dlouhý bič a malý dvorek.


Jana, 2.2.2021

-

Tápete v odpovědích,

protože

obracíte logiku otázek,

protože

nemáte v Ú/úctě Logos.


Staráte se jen o sebe.

O to, abyste sami sebe ospravedlnili: před světem i před sebou.

Abyste se nemuseli poD/dívat P/pravdě do T/tváře.

Zakrýváte svůj Z/zrak, protože nesnášíte S/světlo.

Nesnášíte, když J/jsou věci J/jasné.

Zamlžování a rozostřování je vaše živnost –

Parodujete Slovo.

Odporujete zJevenému Slovu.

Odmítáte Krista.


Ptáte se, jak Krista odmítáte?

Převracíte otázky a na ně dáváte i dostáváte převrácené odpovědi. Tyto odpovědi ještě dále překrucujete.


Říkáte, že za šikanu mohou jen ti druzí.

Že vaše odpovědnost za šikanu je minimální, protože jste toho dohromady až tak moc neudělali, a co jste udělali, nebylo nic moc důležitého, nebylo toho mnoho.


Mýlíte se.

Velmi se mýlíte – Bůh není S/slepý jako vy jste S/slepí.

Ve vašich Z/zlých srdcích hledáte Z/zlo, ve svých pomýlených uvažováních nemáte náhledy na dobro.

Co vám není vlastní, to nepoznáte – co vám není vlastní, co není jako vy, není dobré, ve vašem výkladu: co není pomýlené, to není dobré.

Kdo hledá jen v sobě, kdo posuzuje jen podle sebe, ten Boha nepoznal, ten se ke Kristu nezná. I když si myslí, že je „expertem na Boha“, že patří k elitnímu kroužku, který jediný má legitimitu určovat, co je a co není D/dobré – zůstáváte v šoku, že Duch Svatý podle vás „má tu drzost“ Žít podle Své Svrchovanosti v Trojici v Církvi ve Svátostech.


Poučujete o Svátostech v Církvi v Kristu – a jako právoplatné, jediné a výlučné „reprezentanty vzorů Svatosti“ sugerujete sebe.

Sugerujete to sobě, sugerujete to lidem, sugerujete to Bohu.

Nenávidíte Ducha Svatého v Jeho Svrchované Moci, nenávidíte Ducha, Který Vane, Kam Chce – a divíte se, že vám tváří v tvář plodům Darů Ducha Svatého dochází dech.

Tak učíte lid, tak se shromažďujete ve vlastním sebepotvrzování: kdo se vaší pomýlenosti nepřizpůsobí, toho prohlašujete za „Protivícího se Svatým, Církvi a Duchu Svatému“.

Odkdy jste vy, spolčenečtí kněží, řeholníci a zfanatizovaní laici i lidé mimo Církev ve vaší pomýlenosti vzorem Dobra a Svatosti, odkdy je vaše vůle Vůlí Svatého, vaše moc Mocí v O/obecnosti?


Právě proto tak bažíte po vlastnění: velmi bolestně cítíte vlastní P/prázdnotu srdcí, která je pro vás nesnesitelná a potřebujete se jí zbavit. Metody volíte vám vlastní: P/prázdné, stahující do J/jámy.

PoMoc od Ducha Svatého odmítáte, protože Duch Vane, kam Chce, a vy poK/koru sVrchovanému odmítáte. Vy chcete chodit po vašich vlastních pohodlných cestách, chcete, aby se druzí přizpůsobovali vám, aby vám okolní svět umetal cestičky a Bůh aby tyto vaše cestičky vybudované před vámi skloněnými lidmi ještě sTvrzoval jako PrávoP/platné.

Grandiózní pýcha a drzost, které neznají mezí, je nesnesitelná i pro vás: usvědčuje vás z nesmyslnosti odloučení se od Božích C/cest, uvrhávají vás do vašich vlastních pro-P/pastí.

Právě proto kradete: chcete zaplnit mezery svého bažení, chcete všechno a hned = jste násilníci.

Znásilňujete P/pravdu, a děláte to s velkým požitkem: mezery proP/pastí ve vašich pomýlených srdcích zaplácáváte požitkářstvím duchovně Z/zlé stravy, jejich uspokojování vás stravuje. Tím se adekvátně prohlubují vaše Z/zlobné proP/pasti a vy se cítíte chyceni vašimi vlastními intrikami: ať řeknete/uděláte cokoliv, nakonec jako na viníky vždy ukážete sami na sebe. Nemůžete jinak – jste kazatelé Církve.


V praxi:

od-po-V/vědnost (v) C/celku (trojJ/jedinost člověka J/je J/jediností a jedinečností člověka před Bohem, řeči o celistvosti vůči celku společenství vás nevyviní, ale usvědčí vás, protože kdo je Proti J/jedinosti a jedinečnosti člověka před Bohem, ten Proti-J/je Proti Bohu, Proti-J/je i Proti Církvi) se neměří podle vašich domněnek a paměti (pomýlený člověk svoji pomýlenost do značné míry ani nevnímá, protože ji považuje za jemu důvěrně známou samozřejmost a co je samozřejmé, to je blízké, co je blízké, to je dobré),

měří se podle míry a podoby Z/zlovolnosti vůči Bohu, člověku, Církvi, světu,

měří se podle míry a podoby B/bolesti O/oběti.

Ne, vy nejste O/oběti. Jste agresoři.


Můžete si přemítat jak dlouho a neosobně chcete,

ale Kristus S/svojí O/obětí nikomu nedal poV/věření k sebevyviňování.


Kdo odmítá odpovědnost za vinu, odmítá K/kříž, odmítá vyK/koupení, odmítá Svátosti.

Jste Svátostní kněží a bojujete Proti Svátostem i Proti Svátostnosti Církve.


Bůh Svůj lid neopouští, tím si buďte jisti – to vy jste opustili Boha.

Ne, Kristus není laciný lístek k sebevyvinění – není povinen schvalovat Z/zločinnost kněží, kteří se J/jeho J/jménem ohánějí jako bičem na ty, kdo s nimi nesouhlasí, na ty, kdo biči říkají bič.


Ne, Kristus vás nevidí jako Spravedlivé,

váš hněv není H/hněvem Spravedlivého,

vaše vzájemné sebevyviňování je úhybným vykrucováním se H/hada.

Jen plivete J/jed.

Tak budete Souzeni: sebeuS/svědčením podle vašich J/jedovatých řečí a skutků.


Jana, 31.1.2021

-

Pravdu Z/znáte, Je J/jasná,

jen J/ji v(i)D/dět CH/chcete x Ne-CH/chcete.

Ne-CH/chcete z-M/měnit S/sebe,

chcete měnit okolí manipulací pro sebe.


PoVolání M/mého Pravého J/jména Jana S/se naP/plnilo, i když to někteří nevidíte:

M/mým poVoláním není poskytovat vám informace k posuzování, stále nové informace a stále více informací, do kterých byste si za dlouhých večerů mohli jen tan tak pro zábavu šťourat.

Nic takového na M/mém poVolání není.

Nejsem kejklíř, jako vy jste kejklíři s P/pravdou.


Vždyť vy dokonce i bohoslužbu Slova považujete za méně než bohoslužbu O/oběti –

je snad Vtělené Slovo méně než Vítězství Vtěleného?

NeodP/pouštěl snad předVítězný hříchy Svým S/slovem, V/výrokem z-N/novu-S/s-Tvoření?

Není snad Písmo zJeveným S/slovem ve S/svém C/celku od P/počátku až do K/konce?

A vy děláte ze S/slova Vítězné Moudrosti pouhou L/lež kejklíře už „jen“ tím, že promluvu kněze stavíte naroveň zJevenému S/se S/slovu.

Žádný div, že Ne-po-Z/znáte zJevené S/slovo v Ž/živých lidech –

poZ/znat člověka v přímém živém kontaktu je nad lidské síly a vy věříte jen svým vlastním slovům, vaší vlastní moci.

To proto Anti-J/jste Bez-Mocní tváří ve T/tvář J/jmenné Pravdě:

přeVyšující Je nad vaší pýchou, nad vašimi obzory hledícími na pozemskost, nad vaším přesvědčením o vlastním nároku na Svatost.

Konání J/jmenné Pravdy člověka chápete jako drzost:

ve vašem myšlení: co si to ten bůh dovoluje, Konat sVrchovaně?

Podle vás je Bůh povinen sklánět Se před vámi a vašimi představami o vašem vlastním božství.


M/mým poVoláním J/je uK/kázat vám Z/zrcadlo vašich srdcí – osobně konkrétně naP/plno T/tak, J/jak P/pravda o vás J/je či Není.

Na vašem schválení M/mého J/jména vůbec nezáleží:

pokud S/skutečně CH/chválíte J/jméno Vítězného S/srdcem, ne jen ústy, S/srdcem Pravdu v(i)D/díte.

J/jste-li v Pravdě D/dějícími S/se, Znáte Vítězství – Znáte i Vítězného v J/jeho J/jediném a nerozdílném lidství.


Není v tom žádné tajmství, princip zná i malé dítě.

Někdo S/se zaJ/jímá o fakta, in-F/formace, P/principy a Pravdy, po-Volání v K/krocích na Cestě (o V/věrnost Ž/živému Kristu v J/jím zJevené Pravdě). J/je zvídavý, zaJ/jímá S/se o O/obsažnost a sH/hodu s R/realitou, na záK/kladě pro-V/věřených výS/sledků hledá S/souvislosti. Říká se tomu verbální inteligence.

Někdo se zajímá o drby, šťavnaté pomluvy, účelové výmysly k pobavení i diskreditaci, triky ve svůj prospěch na úkor prospěchu jiných, situace vytržené z kontextu a zbavené R/rozumu. Má rád intriky, je zvědavý a vlezlý zloděj, stalker. Říká se tomu verbální hnůj a debilita.


Někdo S/se zaJ/jímá o S/souvislosti v J/jejich C/celku podle vnitřní L/logiky (o A/aktualizaci Logu naD/dějí) a Ž/životního S/stylu člověka, snaží S/se poCH/chopit styl J/jeho uV/važování. V kontaktu preferuje dialog a S/spoluP/práci, má „čich na lidi“, ve skutečnosti jen není pyšný a vypočítavý. Ř/říká S/se tomu emoční inteligence. Na J/jeho poK/koře Se D/dobře poZ/znají Dary Ducha Svatého – Jsou viD/dět, člověk J/je Hybný, i když fyzicky zůstává na jednom místě.

Někdo vnitřní L/logiku a časovou poS/stupnost (= K/kontinuitu naD/děje Církve ve Svátostech) zcela ignoruje, zajímají jej jen věci vytržené z kontextu. Zajímá se jen podle svých zálibností v emoční debilitě (a hůř, u sociopatů je emoční inteligence pod bodem mrazu vody a mluví se zde jen o škále mezi nulou a absolutní nulou) o jakékoliv události vytržené z kontextu, které se dají použít k drbům na něčí úkor. Přidává jim emoční náboj, který uspokojí jeho touhu škodit pomlouvanému a sobě prospívat tím, že se prezentuje jako hoden obdivu, jako NĚKDO, kdo „vidí do srdcí“. Nezajímá se o souvislosti, logiku událostí, ve kterých jedině se vnějškově pozorovatelné chování uskutečňuje. Zajímá se jen o povrchní a deformované popisy tak, aby si pomlouvač připadal jako „lepší“ člověk, jako P/pravda Sama. Zajímá se jen o světským očím viditelné projevy a znaky, S/s-M/mysl uD/dálostí a pro-J/jevů k/v pro-S/spěchu v D/dobru mu zcela uniká a ani jej nezajímá.

Takový člověk je grandiózně pyšný.


O to v M/mém příB/běhu J/jde především:

na konkrétních uD/dálostech uK/kázat, co v K/kom J/je či Není,.

UK/kázat, K/kdo S/se zaJ/jímá o výZ/znamy a O/obsažnosti, K/kdo H/hledá a N/nalézá skrytou Moudrost, ze Které J/jediné vše vyplývá a v Ní S/se uS/skutečňuje,

a kdo se zajímá jen o záminky k posměchu, ignoruje Moudrost, překrucuje a zveličuje/bagatelizuje tak, aby škodil, kdo dává věcem vytrženým z kontextu významy založené na svých vlastních představách a zájmech, …, koho Pravda vůbec nezajímá, kdo události a skutečnosti vyprazdňuje a vycpává svými Z/zlými fantaziemi.


Vy nerozlišujete duchy u Jany,

vy svým jednáním, svými postoji, svojí řečí ukazujete, za koho M/mne v/k Pravdě považujete,

ukazujete i navenek, zda S/si V/vážíte Moudrosti a Moudrostí H/hledáte a vy-po-V/vídáte o S/se M/mnou zJevených P/pravdách (Bůh nekoná skrze člověka, ale Koná výhradně S/se S/souH/hlasem člověka) T/tím, že S/se zaJ/jímá o P/principy a in-F/formace,

nebo zda ze M/mne podle svých Z/zlých srdcí dělá komedianta, který se tak jako vy chce zviditelnit na úkor kohokoliv a kdekoliv včetně Boha. Zda ze M/mne strháváte Š/šat P/pravdy a nevinnosti, a snažíte se ze M/mne v očích vašich i jiných udělat někoho, kdo se povyšuje, protože nesnesete Boží Dary, Které nekonečně přeVyšují vše pozemské. Strháváte ze M/mne Jasný Š/šat Jany a děláte ze M/mne podle sebe pouze Ne-Moudrou pozemskou ženu, která si něco tak jako vy jen vymýšlí, přemítá, rozumuje na účet Boha i na účet lidí a tvorstva.

Každý ze S/svého S/srdce vyD/dává, co v S/srdci J/je, či ze svého srdce vydává, co v srdci Není.


Strom se pozná po ovoci a Bůh Je Slovo –

ovocem lidských S/srdcí Je Slovo Moudrosti,

ovocem Ne-lidských srdcí Proti-J/je L/lež a K/klam (proto tito lidé tak rádi mluví o z-K/klamání, ze kterého ale obviňují vždy ty druhé), vyprázdňování od S/s-M/mysl(i)u = Antikristovi pomatenci.


H/hle-D/dejte Ř/řeč (H/hleďte Slovo) a naJ/jdete zP/působ(ení) M/myšlení x hledejte slovo a najdete Ne-Moudré ničení.

Mezi sebou.

T/tak po-Z/znáte Pravdu Jany,

T/tak po-Z/znáte L/lež spolčenců.


Dále naložte podle S/svého uV/vážení: nelze S/sloužit dvěma pánům -

K/kdo zaV/vrhl Pravdu Jany, zaVrhl Pravdu.

Kdo přiJ/jal Pravdu Jany, při-J/jal Moudrost v/z O/obsažnosti Obrazné trojJ/jedinosti člověka v J/jeho Výrazovosti podle Výrazu Trojice (náS/sleduje Krista v Trojici).


H/hle-D/dejte V/věrnost S/slovem i Č/činem člověka v J/jeho v Kristu Výrazové lidské O/osobní Obraznosti =

H/hle-D/dejte vý-po-V/věď o V/věrnosti člověka Pravdě

a N/naleznete Pravdu o člověku.


K/kdo CH/chce, H/hledá z-P/působy,

kdo Ne-CH/chce, hledá důvody.


Jana, 29.1.2021

-

Z Babylonu Jeruzalem neuděláš.


Podstatnost lidství je trojJ/jediná, a proto absentující vztažnost J/jmenné Pravdy v té chvíli zaplnil, resp. opanoval Satan = L/lež, P/podvod, K/klam.

Tímto poP/přením L/lásky člověk (pán tvorsva) poP/přel naD/ději (= jistotu, která se uD/děje, až se čas naP/plní) příležitostí tvorstva k L/lásce.

Obrazná trojJ/jedinost J/jmenné P/plnosti (lidské uRčení k Ž/životu) se redukovala na dvojznačnost tím, že absentující Dobrý duch Strážce (odmítnutím zrady Boha zůstal duch člověka s Bohem, nebyl vyHnán, a stal se naD/dějí člověka, který jej opustil, stal se člověkovou Pravdivou J/jmenností), kterého člověka vyhnal a „nahradil“ duchem Z/zla, již neP/působil J/jedině, takže člověk se z P/původní trojJ/jedinosti rozpadl k bez-duché ambivalenci:

Z/zlý duch postavil duši a tělo proti sobě.

Člověku zůstala možnost svobodné volby, což v podmínkách obecné ambivalence znamená bezvýchodnost (bezvýchodnost = P/parodie nutnosti před-u-Rčení člověka k Ž/životu) protivenství člověka v sobě i proti  sobě v nekonečném zmítání se v sobě samém „ode zdi ke zdi“, nemá přístup k volbě Dobra, jeho pohled je dezintegrující, protože Proti-trojJ/jediný. Člověk ztrácí svoji T/tvář, Ne-H/hledí na Tvář.

Lidská trojJ/jediná (trojJ/jedinost = Obraznost Trojičního)  přirozenost (hříšnost = Ne-přirozenost) v poP/pření  vlastní J/jmenné trojičnosti (poP/pření zhmotnění Pravdy J/jmennosti člověka) je (resp. Proti-je = Není)  rozdělením člověka od sebe sama. Člověk se ocitá „bez sebe“ = bez Moci, bez S/síly Znání Tváře = Ne-po-Znává Dobro. Podle principu poP/pření situaci tak, jak je, popírá, a hlásá poznání dobra poznáváním sebe sama, čímž se staví na místo Boha. A Satan se směje.

Slepotou člověka na srdce mizí Obsažnost člověka Dobrem, člověk se stává Ne-Pravdivý, tj. roz-dělený od sebe sama = zaslepený sebou samým = zahleděný do sebe a na sebe.

Mimo Obsažnost není Znání,

mimo Znání není po-Znání,

mimo po-Znání Není (= Proti-je) poznání.

Mimo Moudrost není rozum,

věda mimo Moudrost Není (= Proti-J/je) bez rozumu.

Sama Moudrost P/praví: „NáS/sleduj M/mne! CH/choď po M/mých Cestách a B/budeš Ž/žít. Nebuď bez R/rozumu, nebuď Ne-V/věřící, ale B/buď V/věřící!“

Dualisticky pojaté „vědy“ jsou teoriemi podle Satana = teoriemi podle rozdělení, teoriemi sledujícími rozkol, částečnost, polovičatost, ano i ne. Teoriemi,

které staví nad Pravdu, a proto jsou bez-O/obsažné = Ne-P/pravdivé.

Dualisté Ne-v(ě)-D/dí, jsou slepenci rozpolceností, jsou mimo D/dění.

Satan je mistrem nápodoby, úniků a drobných „korekcí“ v detailech, člověk slepý na srdce detaily ani nevnímá. Satanovi stačí mistrovský tah: přesvědčit člověka o tom, že „sjednocením dualistických přístupů lze dosáhnout celistvosti, jejíž poznání je známkou osvícenství rozumu“ a člověk se tak stane bohem, mocným. Ve skutečnosti se člověk stále hlouběji proP/padá do iluzí a nesmyslnosti života bez O/obsahu a beze sM/měru, nemírně a náhodně.

Východisko člověk hledá – jak jinak – tam, kam svojí mocí bez Moci dosáhne: kolem sebe, u jiných lidí bez Moci, v náhodách a nápadech, pro které hledá racionální argumentaci, aby si nemusel při-Z/znat, že je bez rozumu bez sebe.

Dualismus a teorie „sjednocení“ se stávají hitem, který neomrzí ani po tisíce let. Lidé je s radostí stále znovu v různých obdobách tahají do přítomnosti, čímž čas (kontinuum příležitostí k L/lásce) poP/pírají = vyprazdňují, tj. působí Proti-celistvě a zároveň se opájejí ve své kolektivní názorové "jednotě". Rozumářství z/podle dualismu je oblíbenou Satanovou strategií, jak zavést mezi lidi a udržet mezi lidmi diskontinuitu =  jak lidi rozeštvat a držet v zaslepené podezíravosti navzájem, což s sebou automaticky nese potřebu zaplnit mezery „obsažností“ (= pýchou), tentokrát „svojí vlastní, svým sebeurčením“, k obrazu svému, ve skutečnosti od sebe a své trojJ/jedinosti separovanou Ne-P/pravdou.

Dualisticky chápaná teologie je adorací Satana.

Což může z Babylonu vzejít něco D/dobrého?

Jana, 28.1.2021

-

homeostáza skupiny


Jedno řešení by tu bylo.

Podobně jako se to dělá hned v začátcích studia klinické psychologie,

udělejte si anonymizované psychologické a psychiatrické dotazníky a testy, veškeré metody,

které požadujete aplikovat u jiných.


Tyto anonymizované výsledky (identifikace značek na dotaznících, testech, metodách zná jen jeden nestranný člověk) vyhodnoťte tak, jak jste zvyklí.

A tak vyhodnocujte všichni všechny výsledky všech baterií (1 baterie dotazníků/testů/veškerých metod = 1 člověk) až do úplného křížového vyhodnocení,

a to od samého začátku vyhodnocovacích prací až k finální zprávě.

Nikdo nebude při administraci a vyhodnocování přebírat žádné údaje od nikoho jiného.

Tak si vše vyzkoušíte na vlastní kůži.


Hodnotitelé budou svoje výsledové zprávy podepisovat plným jménem a adresou,

nezúčastněná osoba je bude u sebe anonymizovat a každému člověku předá všechna vyhodnocení o něm již anonymizovaná.

Tak se každý člověk ve skupině dozví, jak jej vidí ostatní, ale nebude vědět, kdo konkrétně si o něm co myslí.

Tak na tom budou všichni - nikdo nebude vědět, co o kom řekl, ani kdo o něm v konkrétní věci co mluvil =

= test soudržnosti, mentality skupiny, její náklonnosti k dobru x ke zlu jako celku.


Test celistvosti x inkoherence skupiny jako celku, =

= test premis o vztažnostech a vazbách v celku, podklad ke tvorbě hypotéz o zálibnostech a metodách skupiny jako celku -


zda ve skupině vládne nálada k dodržování zákonů (predikce V/věrnosti ke K/konání), tj. hypotéza o praxi Církve podle Krista, nebo

zda ve skupině vládne nálada k nedodržování zákonů (zákon smečky, spolčenectví), tj. hypotéza o praxi Církve Proti Kristu.


Tím navzájem poznáte skupinovou dynamiku a

přitom/poté začnete spontánně uvažovat,

nakolik a jaká tvrzení o vás osobně jsou pravdivá či nepravdivá,

o tom, jak souvisí obsahy finálních zpráv s osobami, které tyto zprávy možná/pravděpodobně psaly.

Jde o projektivní testy osobní obliby x neobliby jiných lidí v celku, o

osobní prověřování odhadů, kdo konkrétní a jak mi osobně prospívá a kdo škodí.

Tuto myšlenkovou mapu písemně, spontánně, důsledně osobně soukromě, bez jakéhokoliv vnějšího vlivu. (Nikdo s nikým o tom nebude mluvit, natožpak se radit, ovlivňovat / nechat se ovlivňovat.)

Každý si u všech zpráv o něm, které obdržel, udělá rozbor obsahů (faktografie) a svých mínění o těchto obsazích a poté

podle svého uvážení (osobního pohledu na věc, prizmatem své povahy) vysloví mínění o tom, kdo konkrétní zprávu napsal.

A jméno tohoto člověka napíše jako domnělého autora na pravý horní roh první strany zprávy.

Takto označené zprávy předá nezúčastněné osobě mimo skupinu bez jakéhokoliv vztahu ke skupině a osobám ve skupině, a tato nezúčastněná osoba bude mít u sebe všechny dosavadní dokumenty.


Baterie dotazníků/testů od každého člověka pod konkrétní značkou (např. číslo, obrázek, … dle libosti) a všechny hodnoticí zprávy se jménem domnělého autora zpráv budou pro každého jednoho člověka zvlášť v jedné složce spolu s identifikací = spolu s jeho skutečným jménem, o kterém ví jen nezávislá osoba.


Nezávislá osoba poté každému člověku předá jeho složku: individuálně, soukromě.


A sledujte, co se začne dít ve skupině, jakmile „všichni budou mít složku na všechny“.

Imitace Daru Ducha Svatého v(i)D/dět do S/srdcí.

Sledujte, co to udělá s povahou jednoho každého člena skupiny a skupiny ve svém celku, jakmile

budou zjevena jejich tajemství ve skrytosti, jakmile budou veřejně odhalena jejich skutečná přání, záměry a zálibnosti, která budou hlásána ze střech.


Tím odlišíte osobní moc od M/moci hierarchické a

budete mít volné ruce k rozlišení mezi poS/slušností nadřízenému a mezi osobní náklonností k dobru x zlu - kdy jde o poK/koru před Bohem a kdy jde o svévoli.

Tak dobře rozlišíte, co kdo v konkrétním případě a v konkrétních situacích a vztazích považuje za dobro a co za zlo.


Kdo si o vás myslí nepěkné věci, i když se tváří mile, a kdo se případně netváří mile a váží si vás.

Jak praví rčení: ne každý, kdo se na vás vykašle, je nepřítel, a ne každý, kdo vás z té špíny vyhrabe, je váš přítel.

Jeden a ten samý čin může mít mnoho různých motivů.

Tak si nacvičíte základy ke schopnosti třídit a vyhodnocovat informace o duši, což

vám otevře oči k

nastoupení cesty k uvolnění vlastního duševního volného prostoru k působení ducha z Dobra, a to

bez předsudků a očekávání, ať dobrých či zlých.


Navzájem se demaskujte.

Kdokoliv by tento postup odmítl (což samozřejmě může) a nezúčastnil by se, byl by automaticky chápán jako a priori

NEDŮVĚRYHODNÝ

a tak by s ním bylo zacházeno: bez důvěry.

Jeho názory by nebyly brány do úvahy, nebyl by členem celku, skupiny, a to ani fyzicky ani zprostředkovaně technologiemi. Žil by v oddělení ve skrytosti, v naŘ/řízeném P/postu.

Kdo usiluje o světské posty a není důvěryhodný, M/musí B/být podroben P/postu v ústraní od lidí. Je-li jím kněz, nesmí vyK/konávat kněžství, nesmí ovlivňovat okolí, protože K/kde J/je Svátost, J/je i obecná premisa P/přítomnosti D/dobra a záS/stupce Dobrého na Zemi je obvykle chápán jako D/dobrý i osobně, jeho život je chápán a prosazován jako vzor D/dobra.


Má-li kdo zájem a poV/věřenou možnost k moci (zde kněžské Svěcení), je a priori chápán jako mocný k prosazení zájmu zcela nezávisle na tom, zda prosazení své možnosti uplatňuje či ne, a tudíž platí předpoklad konkrétního uplatnění své obecně poV/věřené moci.

Má-li kdo zájem a nemá poV/věřenou možnost k moci (zde katolík - laik), je a priori chápán jako bezmocný vůči poV/věřené moci, a to zcela nezávisle na tom, zda a v jakých vazbách je s představitelem / představiteli poV/věřené moci (se Svátostnými knězi). Jde zejm. o ochranu knězi svedenými laiky jako tomu bývá u klerikalismu, a o ochranu dalších osob pod vlivem klerikalizovaných laiků, jejichž soudy a odsudky bývají svými „dobře míněnými“ fanatismy a vychytralostmi často horší a silnější, než u kněží podněcujících k fanatismu ve svůj prospěch.

Př.: dav poštvaný veleknězi proti Kristu u Kristova soudu, a dále stále ve větším množství poštvávaný při exekuci i po ní - pronásledování pro Krista, ...


Byl by chápán jako ten, kdo má co skrývat, jako ten, kdo se bojí, aby jeho povaha nevyšla najevo.

Kdo se bojí o sebe, a tudíž není přístupný Bohu, a tudíž není a nemůže být ve vůli ke zbožnosti, natožpak aby byl ve Stavu Milosti.



Dále je to snadné -

jakmile budete chtít administrovat baterii těchže a ne jiných či jinak sestavených (včetně chronologické posloupnosti podávání testů, s přísným dodržením identických postupů a instrukcí při zadávání, tj. mj. Identická délka přestávek v identických okamžicích, bez možnosti je jakkoliv měnit, pokud se o to někdo pokusí, bude to okamžitě připsáno, všechno se bude autenticky zaznamenávat audio-video) dotazníků, testů, metod u kohokoliv mimo skupinu,

použijete identickou metodiku v celém rozsahu.

Vzhledem k tomu, že tohoto nového člověka nelze anonymizovat, je jasné, že nelze odstranit subjektivní rámec vyhodnocování -

od toho, abyste tyto vlivy odfiltrovali, máte ony výsledové zprávy jmenovitě ode všech konkrétních lidí o vás. Tak budete vědět, jakým prizmatem kdo hodnotí obecně každého, tj. i tohoto nového člověka mimo skupinu.


Dovedeno do soudní praxe by to znamenalo, že při zpracování odborných posudků na obviněného by byl obviněný začleněn do skupiny všech hlavních zúčastněných (soudce, advokáti, státní žalobce, svědkové, totéž na všech stupních soudního řízení).

D(o)ů-V/věryH/hodnost = před-po-K/kladnost k M/mocnosti člověka ve V/víře či

nedůvěryhodnost = předpoklad k Ne-M/mocnosti člověka Proti Kristu.



Vševidoucí není „vzdálený na obláčku“, jak si myslíte, že je.

Všemocný není lhostejný a nedává vám právo dělat si, co chcete, jak si myslíte, že je.

Vševládný Může kdykoliv uKázat cokoliv na kohokoliv z vás, může o vás konkrétně jmenovitě Hlásat ze střech.

A stačí k tomu tak málo: obyčejné po celém světě rozšířené dotazníky a testy, metody -

odvoláváte se na vědu, věda vás usvědčí.

Z vašich zájmů,

z vašich povah,

z vašich pokřivených spolčení, z vašich křivých svědectví.


Vrána k vráně sedá - z výsledků již jmenně konkrétně odhalených výsledných zpráv/ baterií o konkrétních jménech bude jasné,

kdo, s kým, co, proč, jak a za kolik.


Do každé baterie zařaďte nejméně 2 mezinárodně uznané standardizované rozsáhlejší osobnostní dotazníky, které oba (každý) obsahují propracované rozsáhlé skóre lži + jeden mezinárodně uznaný standardizovaný komplexní test inteligence (typu Amthauer).

Žádné testíky do časopisu, výhradně mezinárodně uznávané standardizované metody na nejvyšších stupních náročnosti.


Osobností dotazníky, abyste poznali, co je kdo zač, jak vidí sebe a jak ostatní, vůli k dobru x vůli ke zlu.

Test inteligence k tomu, abyste poznali rozumový rámec a možnosti, o které se povahové prizma konkrétního člověka opírá.

Když dva činí totéž, není to totéž, a proto je tu nezbytná kovariační analýza dat z baterie jako celku,

a to u každého člověka a u všech lidí ve skupině.

Jmenovitě.

Takovou kovariační analýzu musí o každé konkrétní baterii dělat nejméně 3 vysoce kvalifikovaní psychologové, kteří se také (ve vlastní skupině expertů) podrobí témuž zkoumání jako lidé ve skupině.

Tak budou o každé baterii nejméně 3 vysoce kvalifikované posudky, a tyto posudky se opět vloží do každé složky každého člověka jmenovitě.

Všechny složky budou volně přístupné všem ve skupině po 24 hodin denně, 7 dní v týdnu,

všechny budou v ověřených kopiích i digitálně uložené všude, kde bude zájem - nebudou to věci s omezením přístupu, takže „se neztratí, nebudou poškozeny požárem, povodní, ...“

Budou volně k dispozici komukoliv ve skupině i každému, kdo se ke skupině připojí (pochopitelně projde tímtéž, jinak se ke skupině nepřipojí).


Chcete M/mít úČ/čast na průZ/zračnosti S/společenství Nebe na Zemi?

Neskrývejte S/se, S/svědčete O/osobním příK/kladem -

nejlepší evangelizace J/je O/osobní P/pravdivost zJ/jevená všem.


Do složky budou přidány i baterie a výsledky testování vysoce kvalifikovaných odborníků, aby bylo jasné, co je kdo zač, aby nikdo nebyl zbožštěn, aby vědecký titul a kvalifikace nebyly nadhodnoceny nad osobní náklonnost k dobru x ke zlu, aby tak nebyla tupena důS/stojnost člověka před Bohem.

Nadřazení světského titulu nad Svatost nelze považovat za Moudrost, a tudíž je nezbytné dodržet poK/koru poS/sloupnosti shora dolů: poKkora Bohu - pokora před lidmi - zdrženlivost .

Proto trvám na tom, aby odborníci byli vybíráni výhradně mezi katolíky. Bez poK/kory Bohu není Moudrost a bez Moudrosti není rozum, tedy ani odbornost, tedy ani kvalifikovanost k hodnocení a moci jako takové, zvláště pak ne k moci vůči jinému Obrazu Boha.


Bojíte se „úniků informací a jejich zneužití“?

Ale to je přesně to, co vás všechny spolčence tak těší -

budete jen pokračovat v tom, co vás v takovém rozsahu a trvale tak těší,

takže je vše v pořádku.



homeostáza jednotlivce

Lidé, kteří mají ve své duši zálibnost k horizontální všesměrovosti („nezávislost“ uvažování - co je? To si hrajete na Boha Vševědoucího Všemohoucího?), obvykle také chtějí všechno kolem přizpůsobovat sobě, a to prostě proto, že volba člověka mezi dobrem a zlem je primárně volbou jeho duše, nikoliv ducha. Od duše se šíří dále, do celého člověka, který, aby „se udržel pohromadě“, se snaží „vybalancovat celkový soulad“, resp. uvádět volby duše do celkového konsensu životního stylu.

Člověk může lhát jen v tom, co je v jeho moci, ale nad Obrazností Bohu moc nemá, ani u jiných, ale ani u sebe.

Kdo rozptyluje, ocitá se mimo vazebnost, a tudíž mimo kontinuitu, dostává se do izolace = do neschopnosti ke kontinuitě = do křeče, která je vždy projevem a důsledkem izolace. Člověk, který v Církvi šíří izolaci, je vlkem, který trhá Církev na kusy. Chová se jako každý separatista: snaží se na sebe upoutat pozornost, „vyskakuje si“, aby vytvořil zdání „velikosti“ a tak se vymanil z izolace, aby tak byla zachována jeho celistvost. Vezměte separatistovi možnost „si vyskakovat a rozpínat se“ a obnovíte celistvost celku. Samozřejmě za podmínky, že vlivem separatisty nemocný celek zase také uzdravíte, jinak se celek setrvačností vlivu byť již nepřítomného separatisty rozptýlí. Moc voleb člověka spolu s odchodem člověka nekončí, lidské volby jsou neodvolatelně věčné, tudíž i vlivově přítomné historicky kontinuálně až do konce času. Poté, co bude na konci času obNovena Moc C/celistvosti ve S/své O/obecnosti, rozptylující pekelníci nebudou mít žádnou moc, budou v „trvalé“ (mimo věčnost a mimo čas, tj. v nesnesitelné křeči separace) neodvolatelné Bez-M/moci.

V konečném výsledku v celku člověk vždy a bez výjimky přizná pravdu, protože nemůže nepřiznat (každé koleno Obraznosti Boha se nakonec skloní před Výrazem Boha = před Boží T/tváří = před Synem člověka).

Křeč vzniká, když se duše snaží udržet neudržitelné: duše, který rozptyluje, jde proti celistvosti, a tím i proti celku, a každý člověk (každý celek) je ve vazbách s jinými lidmi a tvory, a to i v následném řetězení, a proto kdo šíří rozptylování, kvantitativně šíří chaos.

Kdo rozptyluje, sám se izoluje, a tím se i ztrácí sobě i ostatním, slepne na duši, protože mimo vazebnost není známost.

Rozptylování je horizontální, a proto spoléhání se na sociální vazebnost rozptyluje Církev.

SJ/jednocení vede k homeostáze soudržnosti celku, a proto vede k celistvosti Církve.

Celistvost Církve na Zemi J/je M/možná (Mocí Svého Výrazu v Obraznosti = Davidova H/hvězda) výhradně v K/kříži, a proto

celistvost je primárně vertikální (uK/kotvení ve hmotě Dané z Výsosti) a teprve odtud bez dotyku prachu porušenosti země („ve vzduchu podle rukou) horizontální. „Ve vzduchu“ je v chápání světa mimo realitu prachu země = mimo realitu, podle Nebe je to „v duchu v Duchu Svatém“.

Odborník, který se spoléhá na rozptylující myšlení, rozptyluje pozornost od Boha a Moudrosti, a tudíž není odborníkem v ukotvení ve hmotě, je závislý na hmotě podle prachu země, protože co je mimo vertikálu, se dříve či později skloní tváří k zemi. Závisle na horizontální pozemskosti podle své kvantifikace, rozsahu mimo ukotvení v Moudrosti. Tudíž nejde o odbornost, odborník je ten, kdo rozptyluje, kde šíří nerozum, a tudíž není rozumný, a tudíž není odborník.

Teolog, který tvrdí, že je odborník na Boha a přitom není odborníkem před Bohem, je Antikrist.


Vyžeňte Antikristy z Církve, abyste zachovali homeostázu Církve před Bohem.

Vyžeňte nabubřelé rozumáře - "odborníky" i samozvané snaživce,

vyžeňte ty, kdo si zakládají na svých světských schopnostech a Dary Ducha Svatého Dané jiným jen Závidí, a tak

dělají z Církve stádo rozervávané vlky - jimi a jim podobnými - na kusy.



Jana, 22.1.2021

-


Odmítá se kdo z horlivých hodnotitelů jiných

sám podrobit téže metodě,

kterou požaduje aplikovat a vyhodnocovat na jiných?

Ptejte se PROČ.


Proč se někdo odmítá podrobit svým vlastním navrhovaným metodám?

Jaké právo dává jakákoliv odbornost k tomu, aby se člověk stavěl nad jím doporučovanou/požadovanou metodu, zákon?

Kdo dává právo o osobní odpovědnosti hodnotitele nechat rozhodovat hodnotitele? Když je premiérem oligarcha, který je přesvědčený, že pro něj pravidla, která nařizuje ostatním, neplatí, znamená to, že kdokoliv jiný na jiném místě v jiné odbornosti může legitimně činit totéž, že je to tak správně?

Neříká se tomu korupce v maximálně možné míře?

Sám určím odborná pravidla, sám je odmítnu podstoupit: jsou přece moje, já je stvořil, já jim nejlépe rozumím, mně nebude nikdo nic vykládat, nikdo mne nebude poučovat, já budu říkat, co a jak má kdo dělat, já budu hodnotit a rozhodovat a vy mně budete uznávat a obdivovat. Kdo odmítne, kdo bude mít jiný názor, bude označen za nepřizpůsobivého a podezřelého.

Tak to je v kostce psychoanalýza, takto uvažují psychodinosauři, kterým tak rádi popřáváte sluchu.

Je tu ještě jeden oblíbený úhybný manévr psycho“odborníků“: „delegovat“ zadání na někoho jiného, resp. zbavit se odpovědnosti a nechat udělat špinavou práci někoho jiného. A to jiného „už samozřejmě nelze obtěžovat nějakými nesmyslnými požadavky. Jsme lidé, jsme odborníci, je jedno, čemu kdo věří, člověk hlavně nemí být fanatik, ...“. Salámová metoda lidí, kteří se shlížejí ve své vlastní skvělosti a odmítají „ukázat karty“, resp. „přiznat barvu“.


Prožeňte dinosaura dnešní dobou, nenechte jej žít z podstaty -

ať prokáže, že se orientuje dobou i Svatostí.

Je-li jeho slovo Svaté,

nebude hybridní ani duchovně (psychoanalytický polyteismus, kde bohem je „ten, který uvažuje o souvislostech mezi různostmi“),

ani duševně (psychoanalytické manipulace k vytvoření pozice vůdce sekty věrných nekritických obdivovatelů),

ani sociálně (káže vodu a pije víno).


Ať ten, kdo požaduje prověřování duší a duchů jiných, nejprve sám osvědčí, jak se orientuje v dnešní vědecké erudici, zda u něj nejde jen o kombinaci rutiny a odbornosti po 50 letech od dob studií dávno za zenitem.

K administraci a vyhodnocování každé zájmové osoby (testovaného) a všech zájmových osob (všech budoucích jakkoliv zainteresovaných administrátorů a hodnotitelů jiných) použijte v úplnosti a po celou dobu nepřetržitě identické metody dokumentace průběhu, které použijete i na osoby a situace, které bude tato zájmová osoba jakkoliv ovlivňovat: audiovizuální záznamy na jediném nosiči a v nejlepší možné kvalitě, např. taková zařízení jako wifi on-line přenosové audiovizuální kamery se zvukem 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, on-line kompletní sledování veškerých aktivit v notebooku, mobilu, …, a další šmírovací zařízení, která aplikujete v M/mém soukromí již dlouhé roky, a to za stejných podmínek a okolností, jak při testování, tak v osobním soukromém životě na všech stejných místech a bez vědomí testovaného, po dlouhé roky, stejným způsobem zaintersovanosti co do množství osob, tak i co do dalších zájmů a aktivit těchto osob. Tak jako M/mně: bez jejich vědomí, tj. bez jejich souhlasu s předpokladem nesouhlasu sledované osoby, … Jiné než takové rovné podmínky a okolnosti a priori vylučují splnění základních vědeckých parametrů na srovnatelnost testovaných vzorků a osob, a proto ani komparativní zpracování těchto vzorků a jejich výsledků by nesplňovalo ani základní vědecké nároky na validitu a reliabilitu.) bez následných úprav a v úplnosti zřetelnosti i časové následnosti - tj. kontinuálně bez přerušení, zřetelně bez omezení - veškerou tělesnost vč. mimiky.


Proč nechce vyzkoušet svůj vlastní střevíček?“

Proč nechce pít, co nalévá jiným?“

Proč si nasazuje masku, když druhým chce odhalovat tvář - veřejně, bez vědomí, natožpak souhlasu zájmové osoby?“


Tomu, kdo v jiných vidí strašidla, už možná straší ve věži.

Kněz-psychoanalytik-religionista (tj. „kněz pro všechna náboženství věr i věd“), který si hraje na diagnostika „s duchovním přesahem“, a který nepozná rozdíl mezi duchy a hraboši v mozku, by měl skončit s obojím: s diagnostikou i s výkonem kněžství.

A odejít cvičit vlastní poK/koru.


Jana, 20.1.2021

-

Také bych ráda neměla žádné potíže

s reakcemi okolí na S/slovo, K/které M/mluvím,

na M/můj Ž/životní S/styl v Přímém Božím Vedení.

Žádné potíže s vaší kriminalitou Proti M/mně,

žádné vaše šmírování i u M/mně doma,

žádná vaše šikana.



To by S/se M/mi hodně líbilo.

Bohužel, jste to právě vy, kdo ty konflikty vyvolává - a jako vrchol všeho za zdroje těchto konfliktů označujete M/mne, tj. Nebe, K/které M/mne Přímo Vede.

Přesně podle M/mých včerejších T/textů: hodit svoji Z/zlobu na M/mne, terč vaší Z/zloby, a sám si hrát na „Spravedlivého“.


Už jste snad někdy viděli Krista, aby na N/něj J/jeho okolí nereagovalo z jejich podstaty, podle náklonností jejich srdcí?

Jestli byl uK/křižovaný u všech ve světě oblíbený kejklíř kopírující jejich světské metody, jestliže světu přizpůsobeně dbal na získání a udržení pozice na společenské špici, proč J/jej vyháněli a uK/křižovali?

Už jste snad někdy viděli, aby do sebe zahledění lidé, kteří se vyhýbají konfrontacím kvůli Kristovým H/hodnotám, B/byli V/věrní T/tomu, K/kterého kriminalita a nenávist okolí dohnala až na K/kříž?

Už jste snad někdy slyšeli, že by Vítězný zůstal poražený Věčně, že by Z/zlobu nepřeK/konal?

Jestliže jsem ze světa, jestliže jsem jako vy, proč vás M/moje S/slova dráždí?


Také bych ráda měla klid - tak to zařiďte, protože je to na vás:

zřekněte se vaší kriminality aktivní i v mlčenlivém spoluúčastenství (chápu, není snadné se přiH/hlásit ke Kristu a S/stát S/se terčem Z/zloby okolí. Jak M/mi řekla jedna žena na příP/pravě na biřmování: „Ty budeš mít těžký život, s tím já nechci mít nic společného. Chci žít pohodlně se zajištěnou praxí v ordinaci svých rodičů.“)


Zřekněte se vaší kriminality otevřené i tutlané.


PřiZ/znejte S/se ke Kristu veřejně,

jedno-Z/značně,

s P/plnou od-po-V/vědností v úČ/častenství na K/kříži,

bez vytáček a únikových manévrů,

bez alibismu a zadních vrátek.


Naskočit na pohodlný zajištěný život v kompaktním dopředu známém již hotovém systému, na kterém není nic nového, nic neznámého, nic překvapivého, kde jsou jistoty a pravidla, kterým se stačí přizpůsobit, kde není potřeba nic objevovat a být osobně iniciativní, kde není dobré „vyčnívat“ a tak „provokovat a riskovat svoji pozici, jistoty a kariéru“, systému, který člověka vždy podrží, i když páchá kriminalitu, je-li kriminálník systémově komfortní, velmi snadno přechází v osobní laxnost k H/hodnotám a k adaptaci na světský životní styl elitářského semknutého do sebe uzavřeného celku, kde je nejdůležitější „se zařadit a šplhat po příčkách systému“. Jako v každé světské profesní organizaci, kde jde o moc - lékaři, policisté, … Ne, nejde o odbory, jde o systémové dobrovolné krytí kriminality, lenosti a nezodpovědnosti.

Z D/dobra hierarchie Církve děláte Z/zločineckou organizaci.

Neměňte Církev s J/její hierarchickou strukturou, z-M/měňte svoji Z/zlobu, lenost a Závist, přístup ke Svátostem, k Moci.

Neházejte od-po-V/vědnost za svoje Z/zlovolnosti na systém ani na nikoho, kdo je po ruce a hodí se vám k vašim Z/zlovolným záměrům.

Ke Svatosti vám univerzitní diplom ani hladké zapojení se do organizační struktury nestačí.


Všichni dobře víte, že s Kristem takový přístup nemá společného vůbec nic. Kristus P/posílal apoštoly po dvou.

Ne bez důvodu.

Zamknout se v zajištěném de facto hotelu s erárem placeným služebnictvem k zajištění většiny každodenních životních potřeb není nic, co by připomínalo újmu, natožpak „Svatý Ž/život“.

To je normální světský nadstandardní komfort s minimální osobní odpovědností a nulovým rizikem „nastavování vlastní kůže“.

Myslíte si, že si můžete dělat, co chcete, a celek vás ochrání, protože to je možné a protože to tak vyhovuje i ostatním, kteří mají hodně co skrývat.


Jestliže V/vedete Svatý Ž/život, jak říkáte, že T/tomu T/tak J/je, proč vás pohoršuje, že Ž/žiji v Přímém Božím Vedení?

Proč vás pohoršuje S/slovo Jany, J/jediného a nerozdílného lidství Slavného Velekněze, J/jste-li v Pravdě?

Proč vás pohoršuje S/světlo, Které uKáže vaše skutečné povahy zbavené vašeho lakování narůžovo? Není to tím, že máte raději T/tmu a na S/světle vás pálí oči, takže je před Pravdou zavíráte? Není to tím, že vám P/plamenná Ř/řeč nedělá dobře na vaše zkaženým dechem prolezlé plíce, na vaše uši naslouchající L/lžím a iluzím o vlastní dokonalosti?

J/jak M/mi před lety M/manžel Ř/řekl ve v(i)D/dění O/ohně zářicího do tmy: „Ty J/jsi Ten P/plamen!“

Už jste slyšeli P/plamenné J/jazyky mlčet ke Z/zlu?

Už jste slyšeli, aby odhalené Z/zlo nevyvolávalo konflikty?

Už jste slyšeli, aby se Z/zlo těmito konflikty nesnažilo popálit „drzé buřiče“? Co Daniel a J/jeho druzi v O/ohni? Čím více se M/mi snažíte „zatopit“, tím více si pálíte vlastní prsty. Ne, ta bolest z popálených prstů Svatá není.


VyJ/jděte na S/světlo a uK/kázejte rozdíl mezi Dobrým a O/odpůrcem.

Mezi Slavným a mezi poCH/chybovačem.

Mezi Pravdou a mezi křiváctvím.

Mezi L/láskou a mezi polovičatostí.

Jestliže L/lžu, proč se vám, tak vzdělaným a tak mnoha teologickým odborníkům nepodařilo M/mne, jednu ženu bez teologického vzdělání, za celých těch 16 let uS/svědčit ze L/lži?

Aha, L/lež je vám bytostně blízká, tak musíte za L/lež označovat P/pravdu, protože kdybyste vaši proL/lhanost oZ/značili za L/lež, M/mluvili byste P/pravdu a vy P/pravdu nesnesete.



Také bych ráda neměla za krkem spolčence a Ž/žila S/si již na Zemi ve šťastném a klidném Církevním prostředí - jenže to bych nesměla S/svědčit o Kristu, to bych jako vy musela být konformní světu.


J/jsem Š/šťastná v Nebi na Zemi, a to vás dráždí, protože víte, jak je vaše semknutost ve Z/zlu plytká, vratká, nespolehlivá a dočasná.

Jak jste zranitelní tváří ve T/tvář P/pravdě a nezranitelní světem.

Víte, že jste „prohráli“. Přesně podle Satanova vzteklého L/lživého osočení M/mně: „Nevyhraješ!“ Jenže J/já S/si nezahrávala, pro M/mne nejde o žádnou hru, žádnou zvrácenou zábavu - to je váš styl pronásledovat mne pro vaši zábavu.

J/jsem-li L/lživá, proč M/mi Z/zlo působí Z/zlobu? Jakkoliv je Satan sebeV/vrah, svoje lidi si hýčká.

Nebo snad chcete vaši kriminalitu a nenávistnost prohlásit za D/dobro před Církví, i za dobro před světem?

Skrývám S/se tak, jak se s vaší Závistí a kriminalitou skrýváte vy? Vzpomeňte na Adama a Evu po prvotním hříchu před Bohem: proč se skrýváte?

Kdo kriminalitou - šmírováním technickými prostředky kriminálně umístěnými v M/mém soukromí odhaluje čí nahotu: J/já vaši nebo vy M/moji?


Říkáte, že jsem jen Zuzana, která „si na něco hraje a ve své pýše nezná mezí, ve svém velikášství provokuje a svádí Svaté kněze“.

Je-li tomu tak, proč M/mne pronásledujete, namísto abyste náS/sledovali T/trnitou C/cestou Krista, K/kterému říkáte, že S/sloužíte?

Proč M/mne pronásledujete již 16 let?

Proč M/mne pronásledujete již 16 let bez úspěchu, bez toho, že byste byli S/sCH/chopni M/mne umlčet a zlikvidovat,

a to i přesto, že jste ve vaší zlobě a zvrhlé „zábavě“ sešikovaní a ve velkém početním množství, tj. světské moci?


Jak to, že smečka čítající dnes již v tisících rozvětvené spolčenectví mezinárodního gangu kléru, laiků, heretiků i lidí ze světa, se kterými se spojujete podle jejich životního stylu bez Krista a mimo křest v Duchu Svatém, dosud ani přes veškerou svoji koordinovanou aktivitu nebyla mocná dojít svého cíle?


Proti komu si myslíte, že jdete, když ani po 16 letech, s vynaložením intenzivního invazivního rozvětveného úsilí nejste schopni zlikvidovat „jednu ženu - lhářku a podvodnici“?


Je snad Satan Vítězem?

Je snad Satan Z/znalý P/podstaty a P/podstatnosti S/slova?

M/mluví snad Satan Slovo Tak, Jak Slovo Je?


Připadá vám Svaté v takové míře a intenzitě coby kněží a coby fyzicky nepoměrně silnější muži koordinovaně i světskými měřítky likvidovat jednu ženu, invalidní důchodkyni, přičemž do invalidního důchodu jste ji dohnali vy vaší dlouhodobou šikanou?


Jak to, že vy, J/jste-li T/tak „Mocní“, stále a již po 16 let jen ve vzteku skřípete zuby ve vaší neschopnosti zlikvidovat jednu fyzicky slabou a vámi sociálně vyhnanou a pomlouvanou ženu s, na rozdíl od vás, minimální světskou mocí a možnostmi?

Je snad toto i ze světského pohledu rovný boj?

Ve vaší sešikovanosti a organizačním krytí jeden druhého ze M/mne děláte heretika, člověka, který jde Proti hierarchickému systému Církve, ale tak to není.


Vy ve vaší Z/zlobě nejste apoštolové podle sv. apoštola Petra, vy nejste ztělesněná Tradice, vy M/máte B/být V/věrní Tradici, nejste Tradicí.

Vy jste giganticky pyšní ve vašem parazitování na apoštolské poS/sloupnosti.

Apoštolská poS/sloupnost S/se O/odvíjí od S/sloupu Církve

a sv. apoštol Petr J/je M/mojí letitou O/oporou.

J/jste-li vy Proti M/mně, nejste V/věrní S/sloupu Církve, nejste V/věrní Církevnímu u-S/s-po-Ř/řádání, nejste Ř/řádní.

Jste Ne-Ř/řádi.


U K/koho Je Moc?

U toho, kdo nenávidí, Závidí a šikanuje,

nebo u T/toho, Kdo v(i)D/dí a S/svědčí?


Už mockrát J/jsem M/manžela P/prosila o odCH/chod k N/němu do K/klidu a M/míru bez nepřátel, J/je-li to D/dobré.

Ř/řekl M/mi: „OP/pravdu už CH/chceš J/jít? Ještě Tě tady P/potřebuji.“

CH/chci, ale zůS/stanu. Jakmile ale rozH/hodneš, abych Š/šla, ani S/se M/mne neP/ptej, M/můj S/souH/hlas M/máš, ať neztrácíme čas. Prosím, N/nech M/mi V/věrné biskupy v Nebi, N/nech M/mi M/mých 12 B/bratrů apoštolů, N/nech M/mi R/rodinu.“ Jako by snad M/měl v P/plánu něco jiného, jako by M/mne snad Dvanáct permanentně neCH/chránilo a neoP/pečovávalo, nevyCH/cházelo vstříc. Jako by M/mne snad nechránilo to nejlepší andělské V/vojsko všech dob i Věčnosti s Damianem a J/jeho druhy v čele. Jako by snad za M/mnou na poM/moc i na Zem nechodili i archandělé - právě, když byly vaše spolčenecké útoky nejhorší a právě, když J/jsem B/byla v nouzi. I jen tak pro R/radost.


Co vaše Z/zlá krev, vaše Z/zlé ovoce, vaše vratké kořeny zapuštěné horizontálně?

Myslíte, že vaše Z/zloba přiN/náší do světa R/radost?

Myslíte, že M/mi ve vámi způsobené nouzi poM/máháte?

Myslíte, že se chováte jako B/bratři v Kristu?


Jestli si myslíte, že J/jste Svatí, zajděte si na psychiatrii.

Ty, kdo vás budou vyšetřovat a vyhodnocovat, nejprve proV/věřte kompetenčně:

pro potřeby Církve nestačí univerzitní diplom z náležitého oboru,

před Bohem J/je nezbytné oS/svědčit P/pravdu S/s-M/měru na Cestě, Z/znalost M/měr a V/vah před Nebem.

Pro-V/věřte v každém jednom případě pověřené osoby jeho B/bytí v Pravdě a vý-po-V/věď o P/pravdě o Bohu i člověku.

Ch/chcete-li H/hodnotit člověka s oporou světskými metodami, validizujte tyto metody a administrátory, a hodnotitele je podle výsledků těchto metod podle jejich V/věroH/hodnosti před Bohem, Církví, Písmem a Tradicí, a to v T/takové M/míře a P/podobě, po K/kterou CH/chcete H/hodnotit kohokoliv a cokoliv dalšího.

Nejprve vyH/hodnoťte V/věroH/hodnost katolických (!!! o jiných ani neuvažujte, uV/važovaný odborník ve světském oboru bezpodmínečně M/musí B/být katolík, jinak je a priori L/lživým svědkem a vy spolu s ním!!!) odborných H/hodnotitelů a J/jejich metod,

teprve POTÉ a NE DŘÍVE

J/je nechte H/hodnotit jiné.


Nebudou-li výsledky proV/věřování H/hodnotitelů sP/plňovat nároky na V/věroH/hodnost podle Církevního P/práva,

nejsou J/jejich výpovědi S/s-P/právně.

Ne-vy-po-V/vídají Pravdu, neboť Pravdu Ne-Z/znají.

Mimo po-Z/znání nelze M/mluvit Pravdu,

a jekékoliv spoléhání na Ne-pro-V/věřené a Ne-o-V/věřené metody a odborníky je ze L/lži.

Spoléháte-li na metody a lidi ze světa a podle světa, spoléháte na Satana a vaše mluvení i konání je Z/zlé.

Prohlašujete-li vaše L/lži za P/pravdu, děláte z Krista L/lháře.


Myslíte si, že vypovídáte o M/mně, Janě, ale jen uS/svědčujete sami sebe z alibismu a bytostné přizpůsobenosti světu.

Svět miluje, co je jeho. Jste-li ve vašich životech komfortní světu v Církvi i ve světě (a to jste), jste ze světa a podle světa.

Milujete svět a svět miluje vás, protože stejně jako svět nenávidíte Krista a milujete pohodlí a vyhýbání se S/svědectví Kristu - D/dobře V/víte, že Proti N/němu jsou 2 Proti 3 a 3 Proti 2.


Jak se zachováte nyní?

Zase M/mne podle vašeho po již 16 zažitého scénáře vyženete z farnosti, nebo S/se konečně zaM/myslíte nad sebou a pro změnu vyK/konáte D/dobro?


Buď proK/kažte L/lež u M/mne, Jany, nebo, protože jinak to nejde, tímto úsilím Proti M/mně, Janě proK/kažte každou jednu konkrétní L/lež u vás, každou pro-L/lhanost spolčenců.

Jinou M/možnost nemáte: jen V/volbu mezi pro-K/kázáním Pravdy S/slova u M/mne, nebo u vás.

To vy jste postavili zeď Protivenství -

buď ji zbořte a uS/svědčte ty, kdo ji postavili a stavějí,

nebo

se budete i nadále zapouzdřovat a opevňovat do izolace od P/pravdy. Až z toho bude L/lež jako Babylonská věž.

Jak myslíte, že to skončí?


Vy-J/jděte na S/světlo - se svými myšlenkami, skutky, náklonnostmi vazbami, životním stylem.

J/jste-li Svatí, kamenujte. M/mne, J/jediné a nerozdílné lidství Krista, o K/kterém vy říkáte, že J/jej Z/znáte, ale neznáte,

NEBO

sebe.


Pokud J/jste Svatí, koho B/budete K/kamenovat?

Pamatujte, na koho T/ten K/kámen padne, …

Až dosud vaše i světská kriminalita drtí a usvědčuje vaši i zvykovou = Proti-Tradici - zkostnatělost.

Zatímco J/já, Jana stále a k vašemu vzteku S/stojím P/pevně na P/pevném záK/kladě a vy nejste schopní M/mne zviklat.


Vy M/moji P/pravdivost teologicky poZ/znáváte, ale nechcete se k P/pravdě Z/znát, to je celé.



Jana, 19.1.2021

-

S/sledujte paralely


Strom se pozná po ovoci, otrávená míza roznáší jed.

Je-li mízou krev, otrava se šíří celým tělem.

Je-li trávené celé tělo, není místo, které by nebylo zasažené.


Je-li krví duše, otrávená duše šíří jed všude, kam sahá její vliv.

Člověk J/je sTvořený B/být J/jediným a jedinečným Obrazem Tvůrce, a proto T/trávici duše zasahuje Obraznost Tvůrce v C/celistvosti J/jedinosti a jedinečnosti člověka.

J/jedinost a jedinečnost J/jsou V/výlučností poVolání člověka v J/jeho J/jediném a nerozdílném trojJ/jediném lidství podle symboliky Davidovy H/hvězdy.


Trávící duše začíná zdola nahoru:

napadáním a likvidací tělesnosti

např. znehybňováním, vyháněním z Církve osobně i popuzováním proti oběti, které vždy zá-v(i)-dí, tj. jejíž nezpochybnitelné kvality pozná a krade pro sebe tak, aby závistivý vypadal jako P/původce a obDarovaný jako imitátor Darů Ducha Svatého, … Tj. likvidací fyzické tělesnosti, poté sociální tělesnosti jako např. vyhánění ze společenství a poté duchovní tělesností napadáním duševních a duchovníc stavů oběti.


Druhým, obvykle paralelně prováděným trávením oběti travičem, je napadání duše:

znehybňování se děje snahou člověka izolovat a paralyzovat kvantitativně mnohostí četných útoků četných spolčenců proti úsudkům oběti -

např. snaha oběť dohnat k úplnému vyčerpání organismu, nejlépe za pomoci zneužití lékařské péče: vizte spolčení proti M/Mně, Janě, protože J/jsem Jana, se zdravotníky v Nemocnici Na Františku při hospitalizaci v r. 2008, kdy i do nemocnice O. Jordán Vinklárek OP, P. Josef Čunek SJ a P. Petr Havlíček SJ posílali své špehy, např. Yvonu Shehatovou a Jiřího Chrástka.

Snaha prezentovat oběť, které jedovatí zavidějí, jako duševně nezpůsobilého - opět nejlépe zneužitím často spolčených „odborníků na duši“, často z řad kněží-heretiků v katolické Církvi a jejich blízkého okolí (vrána k vráně sedá), jejichž renomé je primárně sekulární, a v Církvi se vůči hierarchii chovají četnými protivenstvími, kvůli kterým mají konflikty s biskupy, snaží se zaujmout jejich místo = odmítání poS/slušnosti biskupům, …

Vizte M/moje četná v(i)D/dění o S/srdcích spolčenců. Nechce S/se M/mi k nim vracet a oživovat je. J/jsou v záZ/znamech, kdybyste B/byli v poS/slušnosti Kristu, Z/znali byste J/je. Většinou to byl odporný pohled i prožitek nepochopitelného hnusu, malosti a potácení se bez rozumu, nahodile a hledáním opor v mlčení a spouhlasu v sobě podobném okolí. Např. v(i)D/dění o zahnání M/mne spolčenci na úzkou cestu mezi skálu a prudký sráz, cestu velmi nebezpečnou a plnou překážek. Do kabelky M/mi dali mnoho černých kuliček a čekali, co se M/mi stane, až na ně sáhnu - neustále M/mne k tomu ponoukali a zvědavě jako skřeti pobíhali kolem po poholných širokých cestách bez překážek, mimo sráz a mimo skály. Bylo vidět, jako jsou zmatení a nechápou, že černé kuličky po hrstech z kabelky vyndávám a vyhazuji ven, aniž by se mi stalo cokoliv zlého, jak čekali, že se M/mi stane, a byli zvědaví, co to bude. Především se velmi snažili těm kuličkám vyhýbat, aby se neukázaly jejich vlastní reakce, aby nebyly vidět a slyšet.


H/hle-D/dejte vý-po-V/věď o J/jedu Z/zlých jazyků, I/identifikujte Z/zlou krev = a pro-V/věřte dů-V/věry-H/hodnost

toho, co z člověka S/slovem i skutkem vychází, nikoliv co do člověka vchází (ostentativní zbožné úkony „nad rámec povinností“ = jako-D/dobro, až křečovité dodržování a prosazování obecně D/dobrých úK/konů a P/pravidel, fixace na N/ně namísto J/jejich pro-Ž/žití, a přitom při pátečních postech nadhodnocování nejezení masa namísto důrazu na Dary Ducha Svatého, … = prosazování „dobra“ Z/zlem, násilím, křečovitostí, sebemrskačstvím, ...), a tím

pro-V/věříte i V/věrnost Svátostnému kněžství a řeholnictví.


Není všechno Z/zlato, co se třpytí -

H/hle-D/dejte vý-po-V/vědi o pozlátkách na efekt.

O líbivostech pod zátěží, o V/věrnosti pod stresem, o skutečném stavu V/voleb nynějšího agresora v jeho minulosti, o platnosti a spolehlivosti jeho reálně nastalých voleb.

Kde je jed, tam byl jed i dříve -

strom roste od semínka a dává-li strom jedovaté ovoce, jsou i jeho semena jedovatá.

Co člověk zasévá: Z/zlou krev, zmatení a pochybnosti, nebo D/dobro, byť často nepopulární a tím i obecně u lidí sekulárních povah společensky riskantní?

H/hle-D/dejte J/jed v travičově minulosti: H/hledejte efekty jeho voleb i desítky let zpět. Kopírují jeho metody metody zrádců a kolaborantů s totalitním (Z/zločineckým Z/zlo-činěním) režimem, má člověk tendenci bagatelizovat vlastní zlé volby a chování, snaží se ze svých zlých voleb vyvinit, …? Tuneluje P/praxi V/víry? Tuneluje zbožnost jiných? Snaží se O/obrátit mnohé a když se to poV/vede, učiní z O/obrácených sobě podobné a tím šíří J/jed sebezahleděnosti, politikaření, modloslužby strhávání pozornosti na sebe zneužívání Svatých J/jmen, J/jména Nejsvětějšího? Snaží se zbavit Církev duchů z Ducha Svatého a prosazuje duchy „pochopení a tolerance“ u svých nohsledů a fanklubu, ale jiné za tytéž a menší hříchy šikanuje, …?

Napadá zbožnost jiných osobně zamezováním příS/stupu ke Svátostem, obecně šířením pomluv o duchovním stavu svojí oběti?


Je-li tomu tak, travič nejprve otrávil sám sebe

a nyní se za vlastní zlobnost mstí a

je přesvědčený, že je to tak dobré,

protože „má nárok na odškodnění“ za

četné (reálné a domnělé) křivdy, kterých se mu dříve dostalo.

Travičova povaha nejprve stravuje sama sebe, a proto má jen dvě možnosti:

budˇ vlastní jedovatost popírat a prohlašovat za dobro + obvykle její skutečnou Z/zlovolnost výkladově před okolím transferovat na oběť, které závidí, a tu „spravedlivě“ soudit a odsoudit (travič je mistrem převleků a podlézání), nebo, když už to nejde zamlčet, bagatelizovat na „drobný prohřešek hříšníka“, a tím od sebe odhodit od-po-V/vědnost za vinu s tím, že si ničeho Z/zlého není vědom. Argumentací, že „to je přece principem vykoupení - odpouštět hříchy, a kdo hledá a vymáhá odpovědnost za hříchy, jedná proti Kristu!“


Úlisností a zneužíváním P/pravd Církve (tunelováním duše, útokům na duchy z Pravdy) svádí mnohé tím, že zaměňuje hříchy a od-po-V/vědnost hříšníka za hříchy, snaží se deformovat výklad zásady „odsoudit hřích a M/milovat hříšníka“ tak, jak se mu to právě hodí. Těmito mistrnými manipulacemi svádí duchovně (! nikoliv duševně, nejde o světský intelekt!) nezralé lidi, staví se Proti po-Z/znání, aby takto svedení nepoznali S/světlo, aby nepoznali jeho Z/zlobu, aby si tak nad nimi udržel moc.


Travič má minulost, kterou se snaží skrýt tím, že ji ostentativně staví na odiv pomocí zneužité (využité) faktografie s cílem se přiživit, zaonačit a takto prolhaně paraziticky získat současnou reálnou výhodu („za komunistů jsem byl pronásledovaný, protože jsem byl kněz a řeholník“, …, zatímco reálně byl čilým donašečem na Stb., aktivním spolupracovníkem, což si sám před sebou vždy dokázal zdůvodnit jako „dobro“, případně „drobné a vlastně neškodné pochybení“).


H/hle-D/dejte osobní zálibnost v uvažování a jednání, které připomínají metody Stb. a totalitních praktik, H/hle-D/dejte ty, kdo působí zmatek,

H/hle-D/dejte ty, kdo strhávají pozornost na sebe, kdo vyhledávají obdiv okolí a rádi se vystavují jako vzory morálky a zbožnosti, ale vždy se tu a tam projeví „drobná chybička“ nezpochybnitelné Z/zloby: tunelování zbožnosti jiných a stavění sebe na místo Dobrého,

H/hle-D/dejte ty, kdo ke své argumentaci používají odkazy na světské argumenty, kdo se rádi prezentují s každým, kdo představuje výhodnou pozici v Církvi i ve světě (kdo mají zálibnost v kontaktech a vztazích se zlem v politice a v mocenských postech), kdo jsou zastáncem „praktické politiky Církve v realitě dne a doby“ (vyhýbají se mučednictví, utíkají před V/věrností K/kříži), kdo se rádi přizpůsobují světským metodám a snaží se to legitimizovat „aktivitou pro Boha ve světě“, ve skutečnosti podle světa, kdo neváhají adorovat heretiky v Církvi, kteří mají opakované konflikty s biskupem a zároveň jsou obdivovanými autoritami podle světa, kdo naskakují na každou modernu a laicizaci pod pláštíkem „vstřícnosti a evangelizace přiblížením se chápání nevěřících, kteří tak budou obráceni“ pomocí vytunelované „L/lásky k Tradici“, kdo mají zálibnost v dlouhých promluvách, přednáškách a poučováních, kdo rádi provokují „s cílem dobrat se k pravdě opakovanými zkouškami z různých úhlů pohledu a projevů“ (ve skutečnosti jen chtějí šikanovat a popuzovat), kdo jsou rádi obdivováni jako vzory zbožnosti, jako „duchovní vůdci“, kdo svojí úlisností otupují svědomí a formalizují (tunelují) zbožnost důvěřivých a ty, kdo se tunelovat nenechají, okamžitě prohlašují za nepřátele Boha a Církve a žádají „exemplární tresty“, …


H/hleD/dejte vý-po-V/věď L/lásky S/slovem a na-J/jdete P/přítomnost L/lásky S/slova.


M/mluví dotyčný Ř/řečí L/lásky,

NEBO

dotyčný plive jed?



Strom se pozná po ovoci,

H/hledejte dlouhodobý R/růst P/plodnosti člověkovy duše,

a odeZ/zírejte na ducha člověka, zda Je člověk S/slovem Mocný či vztekle a Z/zlobně dlouhodobě závislý na zálibnosti okolí ke zkratkovitému paušalizování, na populistickém „mikromanagementu“.


Míza se pozná podle životaschopnosti stromu,

H/hle-D/dejte vý-po-V/věď o u-S/s-C/chopnění člověka v/k Dobru Dary Ducha Svatého x zálibnost ve vlastních, pro okolí snadno srozumitelných a přijatelných osobních schopnostech a kvalitách,

které směřují k dobru“ Z/zlými metodami:

braní věcí do vlastních rukou, manipulace, krádeže kvalit jiných a jejich halasná „skromná“ prezentace jako svých s použitím v okolí populární apologetiky (Církevní populismus).

H/hle-D/dejte náK/klonnost k Ž/živému až za hrob - vlastního, ne ostatních, ne jeho obětí.

H/hle-D/dejte ú-V/v(á)ahy o poS/stoji k Nejsvětější O/oběti: zda zdůrazňuje násilnost a fyzické aspekty, přiživování se na U/utrpení, vyhledávání vlastní slávy „zbožnými“ dezinterpretacemi a lžemi (O. Jordán Vinklárek OP na přednášce, kde si vzal slovo, a dlouho a zcela mimo kontext přednášky mluvil o „bolestech Krista na kříži trnem vraženým do jeho zadečku“ a následně podrobně rozebíral bolesti při kolonoskopii, které údajně slyšel od svého známého, který je lékař. Nebyl náhodou O. Jordán Vinklárek na kolonoskopii?)


Takový člověk se neštítí ničeho, aby se přiživil na Svatosti jiných, včetně Krista.

Nezastaví se, dokud nebude dopaden.

Svědomí upřímně nechápe, protože je sám sobě pánem a nemá příS/stup ke S/společenství Moudrého, tj. je mistrem Ne-Z/znalostí, imitátorem „odbornosti“, samozvancem a deformátorem skutečných vědeckých poznatků tak, aby sám vypadal jako odborník.

Jako každý podvodník, i on se skvěle naučí imitovat odbornou mluvu, ale není schopen vidět kontext obsažnosti ve vnitřních konkrétních souvislostech mimo vše, co se lze naučit mechanickou pamětí. Naučí se poučky a pravidla, ale nechápe jejich přirozený význam, neumí je použít v konkrétním případě tak, jak ve svém přirozeném celku jsou. Z konkrétních vnitřních souvislostí dělá paušalizovaé slupky navzájem oddělených jednotlivostí, vytrhává věci z kontextu. Naučí se několik pouček a ty paušálně používá k označkování čehokoliv dle libosti, ať už to má či nemá vnitřní souvislost a logiku.

Pro povrchní lidi, a těch je většina, představuje ideál zbožnosti:

zbavuje slovo smyslu, a tím zbavuje S/slovo J/jeho S/s-M/mysli-P/plnosti,

čehož výsledkem je papouškování bez Moudrosti, klouzání po povrchu, předhánění se ve „zbožném“ aktivismu, …

Je to snadné, vypadá to hezky, nese to okamžité sociálně poziční výhody a zisk (násilnictví = chtění všeho hned), …

Takový člověk se snadno přizpůsobuje prostředí, a proto se takto choval i ve své minulosti, kde se také snažil splynout s prostředím, získat uznání, vliv, „důležitost“ = kam vítr, tam plášť.

Za každého režimu, v každém prostředí, s dokonalou formální přizpůsobeností, s pocitem, že je pánem situace, že to on vládne a poroučí mocným.

Chamtivec čehokoliv kdykoliv, pokud očekává osobní zisk.

HleD/dejte ty, kdo ve společenství rádi vyhledávají první řady, řády a uznání, kdo jsou všude oblíbení a za svoji přednost považují „nekonfliktnnost a vstřícnost“ = hadovitostí a podlézáním přáním jiných, podporou iluzí o vlastní zbožnosti a dobru jiných.

Jako Satan dává, aby bral.

Životaschopnost stromu se pozná podle pevnosti a zdraví v zemi uK/kotvených kořenů.

Kořeny v písku nemají živiny a strom se ve větru kymácí a vyvrací, duše bez zálibnosti v Dobru se kyvácí a zmítá v pochybnostech, protiřečí si, snaží se rozpínat a mávat, aby udržela balanc a zdání se býti pevnou, … H/hleD/dejte živiny duše.

Jak se člověk zachová, když zaduje V/vítr Ducha Svatého?

Jak se staví k Darům Ducha Svatého?

Cítí se ohrožen Dary Ducha Svatého Daných jiným?

Snaží se diskreditovat a ukrást Dary Ducha Svatého Dané jiným?

Snaží se vypadat jako obDarovaný Duchem Svatým?

J/je-li zpovědníkem, pro-V/věřte jeho Dar rozlišování duchů: podle toho poZ/znáte jeho V/věroH/hodnost při výpovědích o Darech Ducha Svatého Daných jiným.


Ž/živý S/strom J/je uK/kotvený ve zbožnosti, a proto se nebojí o život.

Pouze živý mrtvý strom je závislý na ukotvování své povrchní lability a vratkosti názorů a postojů (vyhýbavosti a lavírování) hledáním jistoty a zázemí horizontálním povrchním souhlasem a obdivem zmanipulovaným okolím, které poskytuje legitimitu a „pevnost“ jeho pochybným nepevným povahovým náklonnostem.

Spolupracovníkem s Stb. bude ten, kdo „pracuje“ metodami Stb.

Dezinformace, rozsévání pochybností bez důkazů, dravost v rouše beránčím, snaha se zalíbit a podbízení se, vyhledávání obdivu a předcházení nesouhlasu od okolí, svalování vin na jiné, zpochybňování a zveličování podle potřeby, …

Spolupracovník Stb. Se snaží vypadat jako a tak ostatní přinutit, aby mu dali záminku donášet a získat tak u moci výhody pro sebe - je zbabělý, lpí na světském, na pozemském životě, vyhýbá se bolesti za každou cenu, cenu vždy platí ten druhý.


H/hlede-D/dejte Z/zlou krev a naJ/jdete Z/zlého Závistníka.

Stejně jako Satan je Závistník parazit: vypadá D/dobře, ale „něco je špatně“.

Definujte a oV/věřujte to „něco“.


K/kdo M/má ze S/slova Ž/života R/radost, kdo má na Dárce S/slova Života vztek?

V/věřte S/srdci Výrazu Tváře = Kristu, ne vlastním představám o Kristu.

Pravda J/je v A/autenticitě, zkratky a klišé jsou v povrchnosti.


Nestavte se ke zvykům jako k Tradici.

Nedělejte z hříchu jednoho „drobné pochybení“, a z toho samého hříchu jiného „závažné zlo“.

Nedělejte ze S/slova fráze.


L/lásku nelze školometsky vypreparovat na vzorky, které potom zase poskládáte dle libosti.

L/láska buď Je, nebo vůbec není.

Člověk L/láskyP/plný buď Je, nebo člověk duchovně vůbec Není (Proti-J/je).


Nebe nezná kompromis.


Jana, 18.1.2021

-

PSYCHOLOGIE NENÍ DOGMATIKA

aneb

pozor na úsudky a soudy


Malá rada:

při rozlišování duchů se držte ducha z/v Logu, ne litery.


Rozdíl mezi rozumářstvím a Moudrostí se vědeckými metodami specifikovat a kvantifikovat nedá, ovšem pokud se správně formullují hypotézy, dají se sestavit baterie standardizovaných psychologických testů, ze kterých se dá alespoň rámcově zjistit, jaké má kdo předpoklady a možnosti k uplatnění psychických poznávacích procesů v praxi.

Já bych zvolila baterii složenou ze standardizovaných a co nejpropracovanějších testů inteligence a testů osobnosti.

Testy inteligence k přehledu o předpokladech a možnostech fluidní i verbální inteligence, tj. schopnost postřehnout a vyhodnocovat informace v mnoha různých a vzájemně se doplňujících rovinách a aspektech. Z jejich výsledků bych usuzovala na kapacity světského zpracování informací v jejich vztazích a složitostech.

Testy osobnosti bch směrovala ke zjištění stavu afiliace k morálním hodnotám. Vzhledem k tomu, že (pokud vím) neexistuje žádný takový test s parametry směřujícími k odhadu parametrů zbožnosti, musela bych se spokojit i s tímto málem. Moudrost se z psychologických dotazníků zjistit nedá, ale dá se odhadovat na volní vlastnosti směřující k dobru či zlu tak, jak je chápou autoři dotazníku/testu. Je dobré si o těchto autorech předem zjistit alespoň základní informace – jsou či nejsou-li kompatibilní s mými záměry.

Na projektivní metody bych nespoléhala, rozhodně ne samostatně. Pokud ano, jen vhodně doplňkově, je-li potřeba něco konkretizovat. Tady je ale při vyhodnocování na místě velká obezřetnost, aby přání nebylo otcem myšlenky.

Volila bych komparativní hloubkový přístup k administraci, nikoliv deskriptivní povrchní (jak už se to tak velmi často odbude). Bílá ouška a tlapky + černou srst + uši nahoru má nejen králík, ale i kočka, pes, … Popsat ouška, tlapky, srst, uši a říct, že je to kočka, by byla povrchní deskriptiva. Tady nejde uplatnit předpoklad přímočarosti „když slyšíš dusot kopyt, jsou to koně, ne zebry“. Mohou to být i mnozí další podobně velcí kopytníci. S předpoklady a paušalizováním si tady vystačit nelze. (Vyhodnocování bych rozhodně nechtěla po neumětelích a samoucích, případně aktivistech, kteří si přečetli pár knih populárně naučné literatury a hrnou se soudit.)


Testy inteligence bych zjišťovala předpoklady a možnosti intelektuálních operací, testy osobnosti bych směrovala ke zjištění základních přístupů, prizmat hodnocení, nejčastějších a nejsilnějších determinant pohledu na morálku.

Tj. hledala bych schopnost informace zjišťovat a kauzálně vyhodnocovat tak, aby zjišťování byla co nejpřesnější a nejúplnější, a aby byla co nejvstřícnější ochota s těmito informacemi zacházet podle ducha vnitřních vazebností u konkrétního administrovaného člověka, nikoliv podle domněnek a popisností povrchních (a většinou ukvapených, případně u samozvanců mimo odbornost zcela mimo vědeckou realitu), většinou na politickou objednávku, mnohoznačných závěrů.

Dobré vyhodnocení otevírá dveře k dalším otázkách, směruje ke stále detailnějším konkretizacím vědeckými metodami. Rozhodně nejde dělat jakákoliv psychologická hodnocení tzv. od stolu. I když znám kolegy, kteří preferují faktury a obdiv vzhlížejícím okolím před profesionalitou. To jsou zpravidla ti, kdo zcela vědomě svobodně „napasovávají“ psychiatrické diagnózy a psychologické výroky podle toho, co se obecně univerzálně píše v učebnicích. Aby si nekomplikovali život složitostmi diagnostických kritérií, osekají si je tak, jak předpokládají, že na svých vyjádřeních vydělají. Čím více, tím lépe.

Při rozlišování psychického stavu člověka bych vždy nejprve odborně vyhodnotila předpoklady, možnosti a hodnotové žebříčky toho, koho požádám o vyjádření.

Takto bych vyhodnocení administrovaných testů nechala udělat nejméně 3 odborníky z odpovídajícího socioekonomického kulturního prostředí, vždy katolíky. Řešit rozdílné postoje k morálce s kolegy jsem shledala zcela nefunkčním – jak známo, názory měnit lze, životní postoje z lidských sil nikdy, ať už člověk říká cokoliv.

Nikdy.

Jen projevy se mění podle situace a věku.


Poté, a ne dříve, co bych administrovala tutéž baterii testů u

všech

psychiatrů/psychologů,

kteří se budou vyjadřovat k vyhodnocování  téže baterie testů u uvažovaného člověka,

bych stanovila hypotézy k ověření kovariační analýzou.

A tady se dnes už neobejdeme bez pro tyto účely vyvinutého počítačového programu, jinak by časová náročnost zpracování byla neúměrná cíli (hotovo by nebylo nikdy, zpracování technologie by zabralo tolik času a sil, že na odbornou část a výsledky by se čekalo velmi dlouho).


Vycházejme přitom z několika málo obecně přijímaných předpokladů.

Je-li administrovaným člověkem katolický kněz, má vysokou školu. Všichni absolventi VŠ by (alespoň teoreticky) měli mít IQ podle Gaussovy křivky nad hranicí mediánu, tedy nadprůměrné. Tím bychom „elitu katolické Církve“ vydefinovali na všechny kněze v katolické Církvi, nikoliv jen na některé konkrétní řeholní řády (distribuci IQ kněží v rámci jedné komunity předpokládám podle Gaussovy křivky, tj. obdobně jako v rámci jiné řeholní komunity). Nežijeme ve středověku, intelekt není majetkem vyšších společenských vrstev (i když to nebyl ani ve středověku), zvláštně ne v ČR.

Řekněme tedy, že všichni kněží v ČR (a kulturně podobných zemích) by měli mít racionální kompetenci k vyhledávání věcně adekvátní faktografie.

Je-li administrovaným člověkem katolický kněz, J/je ve Svátostném kněžství, na teologii studoval Církevní P/právo. Má předpoklady a možnosti hledat a nalézat morální parametry hodnot směřujících ke zbožnosti a je zcela na něm, zda je uplatní a pokud, jak je uplatní – v každém případě bude jeho volba svobodná vědomá. Tím prokazatelně má možnost projevit svoji osobní vůli k dobru x zlu vůči Bohu, sobě, společnosti, světu, a proto bych sledovala konkrétní projevy této volby a hledala jejich vztažnosti vůči zadání. Hledala bych platnost a spolehlivost úsudků a soudů o morálních kvalitách kohokoliv, včetně jeho samého.


Srovnáním obou výše uvedených rozsáhlých a co nejkonkrétněji specifikovaných výsledků bych hledala nejprve H/hodno-V/věrnost (osobní autenticitu) administrovaného kněze, kněze/psychologa/psychiatra, poté jeho kompetenci v každé z uvažovaných oblastí.


Předpokládala bych, že dá-li se podle výsledků knězi věřit morální přístup ke správně nalezené a interpretované faktografii,

B/bude M/možné k J/jeho A/autenticitě přiS/stupovat s premisou důV/věryH/hodnosti, tj. podle předpokladu neviny.

A obdobně: nedá-li se s podle Gaussovy křivky usuzovat na u daného kněze nadprůměrně vysokou platnost/spolehlivostracionality a morálky, je třeba k jeho úsudkům, soudům a výrokům přistupovat s maximální obezřetností.


T/tak J/je poZ/znáte podle jejich životních postojů skromnosti x velikášství.

Řídí se heslem „podle sebe soudím tebe“,

NEBO

J/jsou A/autentičtí, tj. V/věrní Bohu?

Jana, 14.1.2021

-

Myslíte, že je to nereálné?

Tak poslouchejte.


Myslíte, že firmy, které budou na mých web stránkách inzerovat, si to nechají pro sebe?

Myslíte, že M/moje web stránky vzápětí nebudou mít početně významnou návštěvnost?

Myslíte, že firma, která provoz web stránek zajišťuje, si na tom neudělá reklamu?

Myslíte, že až velcí inzerenti budou za umístění reklam platit velké částky, nebudu mít velké příjmy?

Myslíte, že až se obsah web stránek rozšíří po ČR, v globalizovaném světě zůstane v ČR, zvláště, když váš gang je již dávno mezinárodní – a proto B/budou vycházet najevo i skandály Církve v mnoha dalších zemích, zvláště u polského kléru? Že zůstanou utajená vaše Protivenství a špehování M/mého soukromí i v hotelovém pokoji, když J/jsem B/byla v Římě?

Myslíte, že média nebudou mít zájem o rozhovory, medializaci „hitu doby“?

Myslíte, že se udrží u moci politikové vám podobných povah, se kterými se přátelíte, stýkáte, že vás ochrání, zvláště poté, co sami budou čelit posměchu?

Myslíte, že média za možnost zveřejňování svých výstupů nebudou přeplácet za v daném ohledu exkluzivitu a přednostní práva na informace o M/manželství Jany, ...? Že ponechají bez povšimnutí světskou řečí „největší událost za posledních 2000 let“?

Myslíte, že se populisté z řad politiků, … nebudou chtít přiživit a v duchu doby se k vám tak chovat pro ně výhodným způsobem?

Myslíte, že se populisté nebudou předhánět, kdo se více a lépe zapojí do s Janou S/spojených A/aktivit ve světě?

Myslíte, že celá situace nepřekreslí mocenskou, politickou, ekonomickou mapu světa? J/jsem Jana, K/královna S/srdce Krále Nebe a Země. Ať si o M/mně myslíte cokoliv, B/budete konfrontováni se světem, který bude hledat Krále Nebe a Země. Jen považte: budou padat všechny „křesťansko-demokratické“ organizace, směry, proudy, akce, ..., protože B/budou veřejně stále známější a populárnější (nezapomeňte na populisty) evangelizace o rozdílech mezi demokracií a teokracií, mezi vládci světa a mezi Králem Nebe a Země, mezi těmi, kdo sledují zájmy lidské a mezi T/těmi, K/kdo S/sledují záJmy Boží, … Lidé B/budou T/tak J/jako v P/prvotní Církvi T/toužit po CH/charizmatech, Moci Ducha Svatého, …

Myslíte, že Mocný nechá V/volání světa po Moci bez odpoVědi, že nechá S/srdce čekat?

Myslíte, že Svatí Nebe, K/kteří M/mi od začátku poM/máhají, budou pasivní a vám poslušní, nebo že dokonce budou pomáhat vaší bezbožnosti?

Myslíte, že se do katolické Církve nepohrnou muži všech věkových, sociokulturních, … kategorií, aby se S/stali Svátostnými knězi? Již nebudete muset řešit celibát kněží, protože mnoho z nich již B/bude ženatých – T/tak jako sv. apoštol Petr. Jejich dosavadní civilní sňatky B/budou uZ/znávány jako S/snoubenectví, ještě před kněžským vySvěcením B/budou ve velkém množství uZ/zavírat katolická Svátostná M/manželství.

Myslíte, že se tato vůči vám početně mnohem větší skupina nových katolických kněží bude přizpůsobovat vám?


Z vašich mocenských zájmů a praktik nezůstane kámen na kameni,

to jen Církev poS/sílí dosud nevídaným zP/působem.


Vy B/budete pro smích.

Lidé vám podobní se k vám budou chovat vám podobně – prostě proto, že budou mít veřejně schvalovanou možnost si vybít svoje nezřízené pudy – tak, jak jste je to vyučili.

Budete sklízet plody vašich „evangelizací a pastorací“, vašich „ekumenických“ monstrakcí, na kterých jste zrušili Svátosti, vačí laicizace Církve a klerikalismu, …

Struktura, kterou jste se opevnili, je velmi křehká, snadno se zbortí jako domeček z karet, jako hliněné nohy srdcí z mrtvého chladného kovu.


Myslíte, že umlčíte S/slovo?


Bažíte po moci, slávě, penězích.

J/jsem katolička, vy J/jste katoličtí kněží, proB/běhne nepřehlédnutelná celosvětová evangelizace, za K/kterou se přece modlíte: tak s čím máte problém?


Aha, takže ono vám nejde o Církev, jde vám o vaše vlastní osobní zájmy.

Co na to Církevní představení, až to vše „na vás praskne“: myslíte, že vás budou silou Církve krýt?


Myslíte, že vás – s prokazatelnými kriminálními činy – bude krýt Vatikán?

Myslíte, že nynější populistické vedení Vatikánu nebude první, kdo pro vás bude veřejně žádat „objasnění situace a otevření Církve mnohým dcerám a synům v Kristu, K/kteří přiCH/cházejí ke křtu“?

Myslíte, že v tak obrovském množství spolčenců – nyní již každý v obavách o sebe a svoji židli – máte zajištěnou kolektivní loajalitu?

PoV/važte:

spolčení nejsou Bohu V/věrní, a proto nejsou v J/jediné Moci, tj. jsou v/z Proti Moci.

Spolčení není koherentní, spolčenci nejsou J/jednotní: zachovají si věrnost zbabělcům z vlastních řad, když jim půjde o jejich vlastní hlavy?


Apoštolů bylo jen 12 (ale T/ti ještě navíc  B/byli v L/lásce ke Kristu) a 1 zradil –

kolik je vás, bezbožných?

1 V/věrný na 12 jidášů?

Co je Z/zlé, pomine.

Spolčenci mají v povaze inkoherenci, zábavu ze zla, zálibnost v moci, pocit hrdinství a radost z ničení: budou loajální celku, až uvidí, že iniciátoři si zachraňují jen vlastní kůži? Nebo budou mít zábavu z toho, jak jejich dosavadní mocní uvolňují svá mocná místa, nezačnou o ta místa mezi sebou soupeřit? Nebudou mít radost z toho, že „to schytává“ někdo jiný, nebudou se starat o sebe, nebudou se proto, aby se na situaci mocensky přiživili, snažit získat co nejvíce pro sebe? Rozhovory s novináři, kudly do zad, výpovědi na policii a spolupráce s policií výměnou za nižší tresty, okamžité překabátění a tvrzení, že „se s Janou známe už dlouhé roky, mohu svědčit o mnohých protivenstvích, já se v celé věci snažil její útrapy zmenšit, bránil jsem ji v drobnostech, ale dlouho, ...“


Jste smečka, kde se každý řídí stylem „urvi, co můžeš“ - proč by to najednou mělo být jinak?

A jděte ještě dále:

jste rodinnými, politickými, ekonomickými, mocenskými, … vazbami úzce propojení s občanskou společností: a to všechno vyjde najevo.

Myslíte, že vás mocní, slavní, bohatí ze světa budou krýt? Nebudou se naopak předhánět v tom, kdo se co nejrychleji a nejlépe přiživí na aktuálně výhodné straně?


Kde žijete?

Už nejsme v rovnostářské společnosti, žijeme v kapitalismu.

Nejsme v teokracii, nemáme konstituční monarchii, žijeme v demokracii.

Dokonce už brzy nastane úplné rozdělení Církve a státu: stát už vůči Církvi nebude plnit žádné finanční závazky, zájmové finanční skupiny se od vás odtáhnou, mnozí se vás zřeknou, mnozí se budou hlásit ke Kristu a Janě, …, to vše s jediným cílem: vypadat jako zbožní katolíci, protože tak to bude v módě.

Situace se vám zcela vymkne kontrole.


A Boží Jméno B/bude oSlaveno.


Z mnohých S/se M/mnou S/spojených M/míst se S/stanou poutní M/místa,

C/centrem katolické Církve S/se S/stane kostel sv. Ludmily – to jen vy tam nebudete.


C/ctěn a V/veleben B/bude Velekněz podle Řádu Melchizedechova, ne klerikalismus,

P/první z biskupů (sv. apoštol Petr) B/bude v Přímém Božím Vedení,

Řím B/bude zničen.

Vždyť sv. apoštol Petr J/je S/se M/mnou, vždyť sv. Jan Evangelista J/je M/můj biřmovací patron Daný Nebem.

Lateránská bazilika (a Ú/úcta k M/manželství) i bazilika sv. apoštola Petra J/jsou J/jejich, ne naopak.


M/moje T/texty S/se S/stanou hned po Bibli nejčtenější literaturou planety.

Vy díky tomu B/budete evangelizovat svět – jen jinak, než by se vám líbilo.


Vítězný obN/noví S/svoji Církev.

Někdy J/jsou věci přeK/kvapivě snadné.

Jana, 13.1.2021

-

Úvahy o nepovinném celibátu kněží jsou za stávající situace v Církvi bezpředmětné.


Teoreticky D/dobroV/volnému celibátu kněží samozřejmě nic nebrání, ale morálka většiny kněží J/jej z P/podstaty Svátostného kněžství nedovoluje.


M/manželství není nutné Z/zlo, není to způsob, jak obejít praktikování sexuálních úchylek kněží.

Pokud je Svátostný kněz úchyl, M/musí B/být zbaven výK/konu Svátostného kněžství, ne odsunut do M/manželství.

DůS/stojnost M/manželství nesmí být zpochybněna, a to v žádném oH/hledu.


M/manželka není matrace k dispozici kdykoliv a k čemukoliv,

M/manžel není morálně zakrnělý člověk, násilník s legitimním cílem chtít a prosazovat sebeukájení,

M/manželství není fabrika na výrobu materiálu k udržení lidského rodu, není ani legální bezplatný nevěstinec,

děti nejsou hračka pro úchyly.


Kdo takové zvrácenosti schvaluje a prosazuje, uráží Obraz Boha, uráží Výraz Boha, uráží Tvůrce v Trojici.

Uráží M/mého M/manžela, M/moje J/jediné a nerozdílné lidství,

uráží M/milovaného T/tatínka Syna Otce i D/dcery Dané Synu Otce,

uráží Milujícího Otce.



Kdokoliv zpochybňuje důS/stojnost L/láskyP/plnosti Svátostného M/manželství M/muže a Ž/ženy,

buď proK/klet!!!


Píseň písní

Na to, aby člověk M/mohl vS/stoupit do Svátostného M/manželství, M/musí B/být nejprve morálně zP/působilý a sociálně přijatelný.

A to většina z vás není.

Ne spolčenci, shodou okolností právě ti, kdo sami sebe považuji za vzor v Církvi.


Kriminálník patří do kriminálu,

Svátostné M/manželství není kriminál.

Úchyl patří buď do kriminálu nebo na psychiatrii,

Církev není ani kriminál ani psychiatrie.


Svátostné S/snoubenectví J/je období od uZ/zavření Svátostného M/manželství do P/prvního naP/plnění lidské P/podstatnosti, ne čekárna na S/sňatek.

Člověk není zboží na zkoušku, S/snoubenec ani S/snoubenka nejsou nezávazný zkušební materiál.


S/svátostné S/snoubenectví J/je v P/podstatnosti S/snoubeneckého celibátu,

tj. S/společným a nerozdílným, dosud ne J/jediným a nerozdílným, Ž/životem v Podstatnosti Tvůrce v Církvi,

tj. v příP/pravě na uS/skutečnění J/jediného Tvůrčího S/spolu-po-D/dílenství na Nebi i na Zemi.


Vizte T/texty o rozdílech mezi Věčně Vítězným M/manželstvím Velekněze podle Ř/řádu Melchizedechova pro Věčnost již v čase v P/plnosti oSlavení M/manžela a v P/plnosti před-o-S/slavení Jany na hoře na nám. Míru na první pátek v 1/2006.

O Svátostném M/manželství pro čas v Církvi podle Ř/řádu Petrova.

O pro čas v Církvi poSvěceném v praxi Ne-Svátostném M/manželství = sekulárním manželství laiků ze světa v Církvi.

O Ne-Svátostném sekulárním manželství mimo Církev.


Světské snoubenectví není ve V/vůli k J/jednotě v Jediném a nerozdílném ani vůči Bohu, ani vůči sobě, ani vůči sobě navzájem, ani vůči společnosti, a proto nejde a nemůže J/jít o S/snoubenectví.



První podmínkou k úV/vahám o zrušení povinného celibátu kněží a uV/vedení D/dobroV/volného celibátu kněží do Církve J/je naR/rovnání v-z-T/tahů Církve jako C/celku vůči světské společnosti jako celku.


Prvním K/krokem k T/takovému naR/rovnání J/je respektování právních zásad, norem a pravidel (tj. zákonů) platných na daném světském území v dané době, a to především v trestněprávních záležitostech.


Kriminálníci, v Církvi i mimo Církev, patří do kriminálu.

Dokud bude Církev sloužit jako pláštík k ututlání a krytí kriminality kléru a duchovenstva jako celku, dotud bude společnost proti Církvi, ať se Církev ve svých aktivitách snaží sebevíc.

Kde není dů-V/věry-H/hodnost, tam není důvěry, natožpak dů-V/věra.

Komu neV/věřím, tomu S/se nesV/věřím!“

Není M/možné V/vědomě pře-D/dávat v(ě)D/dění/informace ve Svátostech S/s-M/míření Proti-Svátostnému (kriminálnímu) kléru, aniž by se tím K/kajícník vědomě spolupodílel na z-Ne-S/svěcení O/oběti Krista, na z-Ne-P/platnění při-J/jímání O/oběti.

A proto Ne-H/hodný kněz praktikující Svátosti S/sM/míření uvaluje na sebe i na K/kajícníka Spravedlnost.

K/kajícník J/je ve S/stavu poS/slušnosti zpovědníku, a proto K/kajícníkova od-po-V/vědnost je menší než od-po-V/vědnost Ne-H/hodného zpovědníka. K/kajícníkovy hříchy nebudou od-P/puštěny, ale vinu za celou situaci nese Ne-H/hodný kněz.


Lépe M/mít méně a V/věrných kněží, než mít mnoho kriminálních Ne-H/hodných kněží.

Církev není mašina na zajištění maxima aktivit, Svátostný kněz není primárně úředník.

J/je-li nedostatek V/věrných Svátostných kněží v diecézích, D/dbejte, aby B/byli do-S/stateční.

Uvolněte V/věrným kněžím ruce od úředních povinností a administrativy. Administrativu, kterou lze převést na jáhny a laiky, převeďte na jáhny a laiky, nikdy ovšem na civilní světské zaměstnance. Církev není sekulární holubník, a to ani v případě nejlepších odborníků ze světa.

Heretiky a bezbožné obecně k práci Církve nepovolujte, takovým lidem zaM/mezte přístup k Církevnímu prostředí i prostředkům.

Na V/věrné Svátostné kněze uV/veďte P/povinnost S/sloužit Svátosti v pro S/sV/věřené S/společenství doS/statečné M/míře a alespoň nezbytné P/podobě, tj. i po světsky stanovené pracovní době. Př.: tolik nedělních a Slavnostních mší, kolik J/je ve farnosti potřeba = podle civilních zákonů nepravidelná pracovní doba. J/je-li ve farnosti problém s celebrováním v od sebe vzdálených kostelech, zajistěte pro nedělní a Slavnostní mše farní dopravní prostředek z/do těchto míst.

Když se chce, všechno jde, B/buďte D/dobře kreativní.



K doS/sažení důvěry, nezbytné podmínce d(ů)V/věry ve společnosti:

začněte naR/rovnáváním poS/stoje Církve vůči ve světě nejpalčivějším a nejznámějším skandálům kněží.


Odkryjte a předejte policii/státním zástupcům fakta a důkazy o nejprve sexuálním zneužívání klérem, a to o veškerém – o pedofilech, o skutcích znásilnění konkrétních dospělých.

Jednoznačně, konkrétně, do detailů, ihned, oficiálně, jménem biskupského úřadu.


Církev ve S/své hierarchii musí nejprve K/konat spravedlnost vůči světu – dokud tak nebude Č/činit, a to systémově a bedlivě v praxi, dotud bude svět chápat Církev jako zločineckou organizaci.

A právem.


Taková je vaše dnešní evangelizace a pastorace:

i sebelepší úM/mysly a A/aktivity Církve a lidí v Církvi zůstanou světem přehlíženy a zapomenuty, protože Církev jako celek ve S/své hierarchii žije a postupuje jako gang.


Jedním z důsledků je postoj světa ke Kristu podle vaší kriminality – ne „jen“ jednotlivců, ale celé struktury, která tuto kriminalitu legitimizuje vůči sobě i vůči světu.


Kdo se bojí, že jeho Z/zločinnost vyjde na světlo, že na něj bude vidět, bojí se S/světla.

Ne, nejde o poSvátnou B/bázeň: jde o snahu kriminálníka se skrýt – jedná se zálibností v prvotním hříchu.

Hřích nesmí být legitimním mocenským nástrojem k udržení poslušnosti v Církvi, nesmí být legitimním nástrojem k prosazení a udržení klerikalismu.


Druhým K/krokem J/je prosazování S/spravedlivého CH/chování ve společnosti ve světě.

Jinak není M/možné B/být při-P/pravený Ź/žít příK/kladně ve společnosti, natožpak Ž/žít pří-K/kladně = Svátostně v M/manželství.

Svátostnost M/manželství nesmí být z-po-CH/chybněna Z/zločinným či nemravným chováním kléru.


Začněte proS/sazením kriminality Proti lidskosti do Církevního P/práva.

Prvním záK/konem v tomto S/sM/měru B/bude záK/kon o znásilnění kteréhokoliv člověka,

čin znásilnění, čin nabádání k němu, čin napomáhání k němu B/budou nepromlčitelné,

nebude přicházet v úvahu jiný než doživotní trest bez možnosti propuštění na svobodu, a to bez ohledu na počet obětí. Hodnota člověka se neměří počtem osob.


Veškeré výše uV/vedené K/kroky B/budou neprodleně oZ/znamovány veřejnosti v Církvi i mimo Církev, B/budou proB/bíhat pod veřejnou kontrolou podle demokratických zákonů v příslušném právním státě.

Kdo jiného neP/právem obviní a zaviní Ne-S/spravedlnost, B/bude s ním J/jednáno podle výše uvedených pravidel, jako by daný skutek spáchal pomlouvač. Viz kniha Daniel v příB/běhu o lví jámě.


Takto poS/stupujte K/krok za K/krokem ve všech oblastech kriminality kléru i laiků.


Pokud nevíte, kde začít, začněte se spolčenci a jejich kriminalitou Proti M/mně, Janě.

V této konkrétní souvislosti spolčenecký klér páchal „evangelizaci i pastoraci kriminalitou“ se značně rozsáhlým přesahem i do sekulárního světa, a proto veškeré K/kroky k náP/pravě M/musí B/být K/konány neprodleně i vůči sekulární státní spravedlnosti, za jejich oznámení policii a státnímu zastupitelství nese přímou odpovědnost přímý nadřízený pachatele (biskup i řádový představený, oba každý za S/sebe, bez nutnosti dohody, aby tak nedošlo k dohodě na maření spravedlnosti. Viz dohoda celé řeholní komunity dominikánů u sv. Jiljí při krádeži kabelky, viz Danielův příB/běh o Zuzaně).


Četné kriminální skutky spolčenců Proti M/mně, Janě se realizovaly s vědomím a za pomoci zdravotníků, zejm. lékařů, …, kteří jsou na těchto kriminálních skutcích kléru spoluvinni, a spolčenci jsou spoluvinni na kriminalitě zdravotníků v tomto směru, a proto všichni tito M/musejí B/být postaveni před světskou spravedlnost.


Ch/chcete-li J/jít do C/celého světa a šířit evangelium, v globalizovaném světě zůS/staňte doma a K/konejte s co nejširším rozsahem a co nejúčinnějším dosahem k zaJ/jištěním masivního zájmu hromadných sdělovacích prostředků k vyJ/jasnění.


Nejtěžší není ovládnout svět, aktivně informovat jiné o Kristu a konat skutky M/miloS/srdenství z pozice moci, jakkoliv J/jsou D/dobře M/míněné.

Nejtěžším a nej-ú-Č/činnějším příK/kladem J/je vy-po-Ř/řádat S/se s Ne-P/pravostmi u sebe.

Veřejně, nezpochybnitelně, bez manévrů a úniků, pro všechny podle stejných měřítek a hodnocení.


Světská spravedlnost může být slepá,

ale Spravedlivý Je Vidoucí Vědoucí Konající, a Církev J/je P/povinna B/být Vidoucí Vědoucí Konající.

Vhod či nevhod, padni komu padni.

Mene, mene, tekel, tekel.


Stejným zP/působem B/budete poS/stupovat i u všech dalších trestných činů,

od těch nejzávažnějších k nejméně nebezpečným.

Na úvod začněte okamžitým vy-po-Ř/řádáním S/se s již nastalými skutky znásilnění v Církvi, zejména klérem.


V logice Písma a Tradice:

např. okradení invalidního důchodce o prostředky k živobytí = vražda.

Magie kněze Proti zdraví a životu v obydlí laika, kam modloslužebník vnikl protiprávně = akt kněze Proti Duchu Svatému, spolčení se Satanem za účelem V/vraždy Obrazu Boha, z-Ne-u-Ž/žití sVěřené osoby, krádež prostředků ke vloupání (zde klíč od bytu v kabelce, kterou navíc kněží a řeholníci ukradli i s cílem vniknout do bytu Jany), vloupání, a všechny s tím související protiprávní skutky – např.: co všechno konkrétně v bytě Jany dělali? Instalovali šmírovací zařízení? Kradli věci ke zneužití magickými praktikami? …


Za stávající situace klér kvůli své kriminalitě není ve světě v úctě,

a proto není M/možné uP/platnit D/dobroV/volnost celibátu kněží,

a to ani u V/věrných kněží, tj. u kněží, K/kteří S/se na krimnalitě spolčenců nepodíleli ani aktivně ani pasivně, tj. neměli o kriminalitě spolčenců povědomost, nebyli s ní srozuměni, a tudíž neměli možnost se k ní svobodně vědomě vyJ/jádřit.


Za stávající situace Svátostné M/manželství kněží nepřipadá v úvahu.

Pokud by Svátostné M/manželství kněží bylo za stávající situace uM/možněno, šlo by o účast na Proti-evangelizaci a Proti-pastoraci, o schvalování a šíření Z/zvůle Proti Svátostem,

o z-Ne-u-C/ctění Krista v TrojJ/jedinosti v Trojici,

o z-Ne-u-C/ctění M/manželství,

o z-Ne-u-C/ctění Ž/ženy,

o z-Ne-u-C/ctění M/muže,

o z-Ne-u-C/ctění kněžství podle sv. apoštola Petra,

o z-Ne-u-C/ctění sV/věřené O/osoby, K/která nemá úČ/činnou M/možnost svobodné vědomé O/obrany (= dítěte, člověka pod P/povinností poS/slušnosti podle Církevní hierarchie).


Za stávající situace by M/mravná žena o S/sňatku s kriminálním knězem, tj. s Ne-H/hodným knězem, kterých je v Církvi většina, neměla ani uV/važovat.

Mj. je vysoká pravděpodobnost, že kriminální kněz se bude kriminálně chovat i v M/manželství, a Svátostnost M/manželství by tak byla zrušena. Pedofilie, znásilnění, krádeže, loupeže ve spolčení, … by se mlčením i aktivně praktikovalo a schvalovalo jako „drobná pochybení“ a z M/manželství by se stal mocenský boj v a priori nerovném postavení M/manželů i dětí vůči otci-knězi v Církvi.


Celá situace by skončila naprostou bezmocí rodiny kněze při spolčeném mlčení kleriků a za oprávněného stále rostoucího rozhořčení světa.

Mnohé světské dobročinné organizace by pomáhaly týraným ženám a dětem kněžími,

vše by skončilo rozvratem Církve kleriky.


Za současné situace o zrušení povinného celibátu ani neuvažujte.


Pokud by snad měl někdo z kléru/laiků problém s M/morálním Ž/životem a od-po-V/vědností vůči Církvi i vůči světu, J/je M/možné takovému člověku snadno poM/moci.


Nejsnazší C/cestou by B/bylo po-u-K/kázat na vaše vlastní metody tak, jak to od-po-vídá vašim povahám a praktikám: ve světě, poS/stupně.

Prvním K/krokem M/může B/být nabídnutí M/mých web stránek TEXTS.cz médiím, reklamním agenturám a firmám, příp. politickým stranám k začlenění do jejich portfolia mediálních prostředků k umísťování reklam.

Tím by se podstatně rozrostla návštěvnost M/mých web stránek, což by mělo mnoho a rozsáhlých důsledků:

- rychle se rozrůstající evangelizace v globálním měřítku,

- podpora debat o M/místu Církve ve světě, o vztazích světa k Církvi a Církve ke světu,

- podpora naR/rovnání P/práva Církve „zdola“ tlakem veřejnosti na zpřísnění trestů za kriminální činy, zejm. za činy proti lidskosti,

- podpora transparentnosti Církevní (zejm. personální) politiky,

- lepší povědomost o rozpornosti světských „křesťansko“-demokratických uskupení vůči teokracii Církve,

- tím i zamezení zaměňování politické vlády lidu Kristu s V/vládou Krále Nebe i Země,

- podpora redukce moci neomarxistické politiky a sil Proti Ž/životu -

- podpora povědomosti o rozlišení mezi Svátostmi a osobními volbami person ve Svátostech,

  • podpora povědomosti o rozdílech mezi poVoláním a kariérismem v Církvi,


Toužíte po „ekumenických“ monstrakcích a „křesťanských fórech“, náS/sledovaly by giga soudy se spolčenci metodikou Danielova S/soudu s Ne-H/hodnými soudci: s konkrétními spolčenci Proti M/mně, Janě, protože J/jsem Jana, i protože jsem občan ČR/EU.

Tak byste B/byli uS/svědčeni coby nositelé vůle ke S/smrti, jako takoví světsky souzeni, protože Církev by byla veřejností shledána neschopnou D/dobra, svět by převzal odpovědnost.

Podle vašeho vzoru: domobranou, veřejným lynčem. Hon na čarodějnice by byl jen slabý odvar plodů, které byste za vaši kriminalitu a Z/zlo-činnost sklízeli.


Tak by B/byl vy-U/učen rozdíl mezi S/stromem Ž/života a mezi Z/zlo-ději D/dřeva.

Tak by B/byl vyU/učen rozdíl mezi Světlem a osvícenstvím.

Tak by B/byl vyU/učen každý člověk na Zemi k rozlišení mezi Ž/životem a S/smrtí.

Vaše jména by B/byla Z/zřejmá, vaše skutky a povahy zřejmé, mezinárodně Ne-Slavně slavné.

Tak by B/bylo oSlaveno J/jméno.

Stačí jeden každý klik do tabulky návštěvnosti T/těchto M/mých web stránek,

a B/budu nejbohatším člověkem na Zemi –

B/budu M/mít více než doS/statek peněz na K/konání Boží Vůle po celém světě, na zaJ/jištění evangelizace Církví v Přímém Božím Vedení.

Nikoliv štěpením Církve, ale v Přímém Božím Vedení ve S/společenství s V/věrnými v Církvi.


Na koupi bytu na Žižkově M/mi Nebe zaJ/jistilo peníze již v roce 1995, stejně T/tak by nyní B/byly zaJ/jištěny finance na koupi celého domu, kde je tento byt.

Dům bych M/mohla přeB/budovat na poutní M/místo a M/místo evangelizace o Svátostnosti M/manželství a dalších S/se J/jménem Jana sP/pojených S/slovech a S/skutečnostech.

B/byla by tu např. koordinační centrála Církevní sítě organizací péče o zvířata a přírodu s působností od praktické péče o zvířata a přírodu, přes individuální a komunitní potravinovou zajištěnost, až po příslušnou tvorbu zákonů k jejich ochraně a péči, centrum koordinace Církevních aktivit k zajištění tvorby a rozvoje genetické banky semen rostlin a DNA zvířat. Centrum koordinace Církevních organizací S/sP/pojených s péčí a prosazováním práv Ž/života ve všech ohledech a směrech od početí až do smrti.


T/tyto TEXTS.cz by B/byly překládány do všech jazyků po celém světě, čeština by se ihned stala celosvětově dominantním jazykem.

Zájem mužů o Svátostné kněžství by významně v-z-R/rostl, a tak by B/byly

naP/praveny heretické postoje a praktiky Vatikánu, neboť

populisticky naladěný Vatikán by snadno ustoupil mezinárodnímu tlaku zájemců o Svátostné kněžství podle Písma a Tradice, nikoliv podle výmyslů a klerikalismu současné praxe Církve.

J/je to T/tak snadné:

jeden každý klik kohokoliv kdekoliv na Zemi.

Jana, 12.1.2021

-

Nelze Krista náS/sledovat a zároveň M/mu poroučet.



Stále máte problém s Kristovým J/jediným a nerozdílným lidstvím,

s J/jeho TrojJ/jediností Výrazovostí Tváře

(ve vašich představách z N/něj děláte podle sebe Obraz Tváře),

historicitou a Mocí.

Nechápu, proč.


O/on nemá a nemá mít vaše povahy, to vy M/máte B/být podle J/jeho poV/vahy.

M/máte V/vážit a u-V/važovat, ne si sami sebe považovat.

M/máte Být Moudří, nemáte být „to dá rozum“.


K/kdo Je Moudrý, Je v J/jasnosti uV/važování S/slovem i S/skutkem ve světě, ne ze světa, tj. i v P/pravdě vědy (svět je Stvořený pro člověka a lidské objevy a poznatky mají od-po-V/vídat Vědoucímu, nikoliv světu, a proto objevená fakta J/jsou D/dobrá, J/jejich interpretace B/být D/dobré M/mohou a nemusejí, to podle člověkovy V/volby mezi D/dobrem a Z/zlem),

nikoliv v závislosti na interpretacích bez R/rozumu, tj. nikoliv v závislosti na podle světa a ze světa interpretacích jinak legitimně objevených poznatků,

není závislý na tom, jaké řády a uznání dostane o lidí se zálibností v částečnosti, a to ve kterékoliv oblasti lidského poznání a aktivit – ve vědě, umění, obchodu, vztazích, praxi.


Svatí bývají v J/jejich historicitě okolím kamenování a křižováni, nikoliv obdivování a zahrnování řády a uznáními,

a proto účast ve vědecké komunitě (zvláště osvícensky formované) sama o sobě nevypovídá vůbec nic o B/bytí tohoto člověka buď v Moudrosti (a tím i J/jeho úČ/častenství na R/rozumnosti), nebo o bytí tohoto člověka v zálibnosti na sobě samém a jeho závislosti na světě v bažení po světě, a proto

je třeba dbát zvláštní opatrnosti při V/vnímání každého, kdo svoji „dobrotivost, interdisciplinární nezávislost, mezioborovou srovnávací objektivitu“ zakládá na uvažování zdola nahoru,

tj. odvozováním duchovních P/pravd od světa pod mocí porušené hmoty,

a při tomto V/vnímání vycházet z rozlišování mezi duchovně legitimní dedukcí, a mezi zVrhlými slepenci dezinformací vzniklými abstrahováním z celku/ů separovaných jednotlivostí, jejich přeskupování k obrazu svému. Mimochodem: psychoanalýza jako celek byla už dávno částí psychologů oficiálně uznaná jako pavěda, psychoanalytikové jsou odmítáni jako vládci sekt, a proto neexistuje vědecká oborová shoda na náklonnosti oborových dinosaurů k principu psychoanalýzy. Psychoanalýzu část vědecké komunity chápe jako manipulativní levičáctví bezbožných neslučující se s demokratickými proncipy, a tudíž neslučující se s nezávislostí, apolitičností, svobodou a objektivitou skutečné vědy.

Když se někdo tváří jako vědec, ještě nemusí B/být V/vědoucí, a tudíž ani V/vědec.

Chcete být osvícensky světsky úspěšní, uznávaní a obdivovaní,

NEBO

CH/chcete R/rozumět v Moudrosti P/pravdě na Nebi i na Zemi, kdykoliv a kdekoliv, neboť Právě Věčně?

K/kde J/je P/přítonost, T/tam J/je P/pravda, T/tam J/je poD/dílovost na V/vědoucím.

H/hledejte poK/koru x sebeobdiv a smysl pro sebeprezentaci, a poZ/znáte rozdíl.

DůV/věra důV/věryH/hodnému, Ne-V/věrnému odmítnutí.

Komu neV/věřím, tomu S/se neS/s-V/věřím!

J/je nezbytné zD/důraznit, že po vyS/stoupení Krista z pekel S/spolu s N/ním vyS/stoupili z hrobů i Spravedliví,

a tudíž kdo odvozuje svoje myšlení od pouhé historicity Svatých (od těl SZ Spravedlivých a světem před vyS/stoupením z hrobů, např. dezinterpretacemi archeologických nálezů, religionistikou a jinými herezemi), ztotožňuje zaVrženou závislost na hmotě s ostatky Svatých (zpochybňováním relikvií a rušením T/tiché R/radosti protestanty a lidmi s protestantskými povahami = předchůdci veškerého rozvratu moderní a postmoderní doby, nahrazování halasností a množstvím aktivismu,...).


Kristus J/je Nový Adam, nikoliv podle Adama.

Kristus J/je Syn Boží, nikoliv syn Adamův.

To V/vše D/dobře V/víte, ale ignorujete.

A potom si s J/jeho I/identitou nevíte rady, potom máte problémy, které objektivně neexistují. Tomu se říká zmatené uvažování, zmatení hodnot, v extrémní progresi až směřování k (v) pomateným postojům.


Řešíte, jak to máme doma se sexem, pokud M/mluvím P/pravdu.

Komické, sex (= vášeň závislá na hmotě, ne M/milování, protože M/milování = N/něha = J/je mimo vaše úvahové obzory) je to hlavní, co vás zajímá, takže sami dokazujete, že jste vlezlí a zvědaví.


Sami říkáte, že jako kněží a řeholníci nejste kompetentní posuzovat M/manželskou P/plnost tělesnosti v praxi, ale J/jste Z/znalí Svátostí, K/které i uD/dělujete, a tudíž Z/znáte i M/manželskou Svátostnost.

Potud pravda, dále už dezinterpretujete.

Přizpůsobujete se myšlení světa, které mezi sexem a M/milováním ani nerozlišuje, protože Svátostnost M/manželství je mimo světské obzory.

Většina mužů i žen ve společnosti svými názory a chováním zná jen Ne-o-Č/čištěnou vášeň závislou na hmotě (vulgarizace v každém ohledu, tj. i v tělesnosti kompletně), a to je nezpochybnitelný důkaz, že Ne-Z/znáte K/kříž, tedy ani poK/koru.

Jak byste tedy M/mohli Z/znát P/půst?

Vy se těmto názorům, postojům a chování zcela přizpůsobujete, v nich a z nich žijete, s nimi souzníte – proto N/naše J/jediné a nerozdílné M/manželství s Vítězným z K/kříže zůstává zcela mimo vaše obzory.


Přistoupit na vaši komunitně rozšířenou vulgaritu by znamenalo zaP/přít Krista – a to nemám v úM/myslu.

Komické na celé situaci je, že jste to právě vy, kdo u řeholních sester, tj. ve vašich vlastních řeholních komunitách, tak rád zdůrazňuje tělesné prožitky „ve zbožném spojení s Kristem“ - a neváháte zajít tak daleko, že jako „důkaz Svatosti“ těchto řeholních sester uvádíte tělesnost řádové sestry = „Nevěsty, Snoubenky“ Kristovy = s křížem na loži, což jste údajně „zbožně“ vyšmírovali pohledem klíčovou dírkou.

A jako výsměch vůči Snoubenectví Panny Marie potom tyto „Svaté sestry v Kristu“ pomocí řádových jmen připodobňujete k Panně Marii.

Jako vrchol všeho: Janu = M/manželku Krista z K/kříže, posuzujete podle zVrhlostí vašich vlastních řádových sester.

Tady hledejte systémové podhoubí i sexuálních zVrhlostí kněží:

schvalujete z-N/násilňování duchy a účast na nich,

zpochybňujete a kryjete násilnosti kněží,

zpochybňujete a kryjete znásilňování kněžími,

zpochybňujete a kryjete kriminalitu kněží a na ně navázaného okolí.

Jediné, co vás zajímá, je, jak co nejrychleji a nejlépe veškeré vaše násilí „zamést pod koberec“.

A za nejlepší obranu považujete útok.


Tváří ve T/tvář Slavnému doK/konaného Vítězi,

Ne-T/tváří násilníků ve T/tvář Slavného

jste náhle zmatení, najednou si nevíte rady.

A ani tehdy si nepřipustíte, že Z/zmatek je u toho, s kým to vypadá Ne-Slavně,

u toho, kdo do-P/padá Ne-S/slavně.

A tak dál vyhledáváte svoji slávu před světem,

a tak dále poP/píráte Výraz T/tváře v/z do-K/konání Vítězstvím.


Hledáte a nenalézáte, protože mimo Světlo není J/jasu,

mimo J/jas je vše jen Ne-J/jasné,

zmítáte se v nejasnostech a pochybnostech – odtud vaše četná pochybení.

Jste S/slepí na S/srdce, a proto nechápete, Ne-R/rozumíte, Ne-před-V/vídáte.

A proto nenávidíte V/vidoucí – nesnesete Světlo.


J/já na rozdíl od vás neJ/jsem vulgární.

J/já na rozdíl od vás neJ/jsem Bezbožná.


Takže připomínka:

Je Svátost bez Svatého?

Je Svátost vaše vlastnictví?

Tak proč se chováte, jako kdyby tomu tak bylo?


Poznáte rozdíl mezi sexem a M/milováním?

Tuším, že teď (viz výše) řeknete, že jsem nevkusná, když něco takového s vámi vůbec spojuji.

No právě – mluvím tak, jak mluvíte vy, ale neuvažuji jako vy.


A tak je to i s dalšími věcmi, o kterých a jak uvažujete.

Nevíte zhola nic o tématech, které v souvislosti s TrojJ/jediností Krista řešíte, ale cítíte se kompetentní je ze svých pohledů posuzovat a hodnotit –

sami přitom říkáte, že nevíte, o co jde, a bylo by nevkusné po vás chtít, abyste to věděli.


Buď si jenom se situací nevíte rady a točíte se v kruhu svých zvyků a představ (což s Písmem a Tradicí nemá co dělat, jsou to jen vaše zafixované představy a praxe), nebo byste měli zvážit vhodnost odborné konzultace s člověkem, který se živí rozplétáním uvažování v kruhu, tj. vyváděním člověka z jeho sebestředných předpokládů, o kterých se ten člověk domnívá, že jsou nezpochybnitelné, a podle kterých se chová.


Mnohem úČ/činnější a rychlejší, ale i B/bolestivější, J/je C/cesta P/půstu, tedy Ř/řádného Ž/žitého P/půstu.

Pokud se vám do P/půstu nechce, pokud skutečně trváte na světských metodách rozplétání povahových zánětlivých uzlin, je lépe je začít řešit neprodleně, než se z nich začne tvořit rakovina charakteru – s tou už potom nehnete.

Rakovina charakteru (= závažná porucha osobnosti, tedy nikoliv nemoc, považuje se za vědeckými metodami kauzálně neovlivnitelnou a s jen velmi omezenou symptomatickou redukcí, léčba možná není) je celková povahová zvrácenost, ze které již není úniku, člověk už je natolik sebestředný, natolik „zakuklený sám do sebe“, že už není nejen ochoten, ale ani sám i světskými metodami od okolí schopen vrátit se do stavu morální příčetnosti.


Takový člověk baží po uznání okolím, protože dobře ví, že morálně nemá co nabídnout: saturací oklamáváním a bažením po uznání chce saturovat Bez-na-D/dějnou absenci ztracené S/sebeÚ/úcty, d(o)ů-S/stojnosti.

Podotýkám: S/sebe-Ú/úcta J/je otázkou v-z-T/tahu k Autoru = Původci veškerenstva, a považuje-li člověk za autoritu jen sám sebe, považuje-li za středobod veškerých hodnot sám sebe, neexistuje nic z oblasti vědy a světa, co by mělo účinnou moc mu z jeho bludného kruhu pomoci.

Tragédie smutku nastává až ve chvíli, kdy okolí člověka s rakovinou charakteru přijme a uzná jako svůj životní vzor.

Tato rakovina charakteru rychle metastázuje do komunitního šíření,

a pokud se prvotnímu nádoru podaří zaujmout v komunitě místo „duchovní a morální autority hodné obdivu“,

tak jediným možným řešením je od okolí izolovat nádor

a začít redukovat, příp. léčit v komunitě rozšířenou, symptomatiku, pokud to ještě jde.


Jestliže se už mateřskému nádoru podařilo expandovat do té míry a podoby, že se naklonoval v charakteru jiného člověka,

nezbývá, než z komunity izolovat i tohoto indukovaného člověka.

Nikoliv ovšem na stejné místo s původcem – nejlépe by bylo zcela zamezit jejich kontaktu, jinak se budou navzájem posilovat všude, kde se ocitnou, a tak ve svém okolí vytvářet další metastázy.

Po jejich rozdělení se se situací nepoměrně lépe vyrovnává indukovaný (zvláště, pokud situace došla až k šílenství ve dvou), původce se propadává do chaosu a bytostného zmatení, kdy se mu bortí základy jeho existenčního zajištění. Brání se P/pravdě, a proto jeho utrpení není Svaté.


Jedinou možnou obranou okolí před člověkem s rakovinou charakteru je útěk –, často jde doslova o život.

Člověk s rakovinou charakteru je parazit,

krade druhým sílu na všech úrovních lidství,

a jakýkoliv kontakt s ním unavuje až vyčerpává i psychicky zdravého mladého člověka.


Racionální debata s „vysavačem sil“ není možná,

protože takový člověk racionální argumentaci nereflektuje a reflektovat nechce,

protože jiný názor než svůj a priori odmítá –

a každý, kdo se tomu nepodřídí, je nepřítel.


Podmanit nebo zlikvidovat,

to je jeho základní životní heslo,

a z toho nechce ustoupit za žádnou cenu,

je ochoten zajít až ke kriminálním praktikám a jejich prosazování v okolí,

nutí okolí k obdivu, „jak je silný a rozhodný ve svém spravedlivém hněvu“.

Samozvaný „Spravedlivý“,

který oběti vyžaduje vždy jen od ostatních,

ale sám se jich nechce dotknout ani prstem,

vždy vychvaluje zejm. vlastní skvělou minulost, fixuje na obsahově indiferentní a ve frázích blíže nespecifikovanou „lepší“ budoucnost s důrazem na dezinterpretace Věčnosti, a tímto fixováním na vakuum z Ne-P/přítomnosti kontinuity D/dění terorizuje v přítomnosti.

Zásadně vždy očekává, že se svět bude přizpůsobovat jemu,

nikdy on komukoliv a čemukoliv jinému,

protože on sám se považuje a prezentuje za morálně bezchybného a duchovně vyspělého

tj. poslední, o co by stál, J/je V/vůle k Moci, V/vůle k poK/koře před Kristem, jakkoliv rád právě poK/koru „reprezentuje“.

PoZ/znáte to podle jeho odmítání přiJ/jmout B/bolest a zároveň

Spravedlivé B/bičování „bezbožných““,

tj. nepohodlných v jeho zájmovém okolí.

Rád k takovému „Spravedlivému“ bičování z-Ne-u-Ž/žívá anděly,

a proto u něj lze vysledovat tendence k rituálně vyprázdněným praktikám, příp. jejich praktikování.

Pomůcka: uR/rčete, nebo alespoň nalezněte a veřejně identifikujte kněze, který rituálně z-Ne-Č/čistil místo pod křížem nad vstupem do pokoje v bytě u M/mně doma na Žižkově. J/jak J/jsem P/psala nedávno, toto místo přijel (na žádost M/mojí tehdejší „kamarádky“ - donašečky Marie Lamačové, která si říká Sabina, a kterou znal z minulosti ministrant Tomáš od sv. Jiljí) rituálně oČ/čistit řeckokatolický kněz. UV/važujte: kdo měl klíč od M/mého bytu? J/já žádný klíč od bytu nikomu nedala. Tj. to byl člověk, který ke klíči od M/mého bytu přišel nelegálně – a bylo to v době spojené s tou krádeží M/mojí kabelky při adoraci ve sv. Jiljí, kdy na kněžišti byl přítomen celý tehdejší konvent (to se nedělo ani o Velikonocích a Vánocích) s výjimkou O. Romualda Štěpána Roba OP. M/moje domněnka: domluvili se všichni, aby si tak zajistili, že později nikdo o záměru a skutku nebude vypovídat, a tudíž si nezákonnosti byli vědomi.


Aby toho všeho manipulant s rakovinou S/srdce dosáhl,

musí předstírat „vtělení“ do Krista,

musí vytvořit a šířit dojem Kristu v P/pravdě V/věrného,

musí si přivlastnit (nikoliv podŘ/řídit S/sebe Kristu!!!) Kristovu M/moc.

Jeho cílem je ovládnout S/srdce kohokoliv, kdykoliv a kdekoliv,

a tak si z lidí dělat loutky.

Sám ke svým loutkám nemá žádnou úctu,

chápe je jen jako prostředky k uspokojení svých záměrů, cílů, svoje „prodloužené ruce“.

Svoje otroky vysaje a opustí, jakmile mu přestanou být užiteční: jakmile otrok ztratí síly či světskou moc, kterou využíval pro sebe.


Základní životní postoj: využij a odkopni.

Je mistrem manipulace, mistrem citového zneužívání, mistrem napodobování okolím obdivovaných hodnot. Je mistrem „překabátníků“ - uspěje v každém režimu a prostředí, kladný vztah k místně uznávaným hodnotám jen předstírá, ovšem mistrně.


Lidé mu věří, protože mu věřit chtějí – mají svůj instantní zdroj k ukolébání se ve vlastním podílu na dobru v maximálně možné míře a podobě.

Otroci tak nějak vědí, že s jejich otrokářem „tak nějak cosi drhne“, ale nechtějí svůj vzor ztratit, aby si nemuseli přiznat, že ze sebe nechali dělat hadr na podlahu, kterým jejich otrokář jen zametá stopy po svých kalných vodách. Že mu až dosud sloužili jako „užiteční idioti“.


Nechtějí S/se poD/dívat T/tváří ve T/tvář Pravdě.

Dobře vědí, že poH/hled na Pravdu se z lidských sil nedá přežít: kdo není Ž/živý, rozpadne se.

Raději budou zpochybňovat a napadat ty, kdo se oklamat nenechají a nechat nechtějí.


Člověk ve S/smrti se smrti bojí, a proto se snaží si zachránit kůži za každou cenu.

Jak jste se chovali, když J/jsem v roce 2008 B/byla v nemocnici, a poté: ná-po-M/mocně (duchovně, duševně, tělesně), nebo s diskreditací a šikanou (vyháněním od zpovědí, bráněním nošení D/darů při mši, pomluvami, krádežemi, ...)?


Otrokáři dobře vědí, že jim jde o Ž/život – ale mají strach S/si to při-Z/znat.


Jedním z nejrozšířenějších záludných omylů je dobře míněná snaha tomuto citovému vyděrači poM/moci. Je to v lidské povaze, pomáhat lidem a zvířatům v nouzi.

Nejde to, není to v lidských silách, a duchovně nelze vývoj z lidských sil předvídat.

Takové iniciativní úsilí o duchovní náP/pravu otrokáře by skončilo jen ještě větším a silnějším vlivem otrokáře na svého otroka,

protože otrokář je mistrem manipulace: přesně vycítí nálady a slabosti lidí kolem a

okamžitě zareaguje populismem: udělá vše, aby svého otroka neztratil dříve, než mu přestane být užitečný. Koneckonců: investoval do něj mnoho sil, považuje jej za svůj majetek, a tím i považuje za svůj majetek veškerý majetek svého otroka. Myšlenky, věci, povahu otroka – to vše ze své kamuflované otroku indukované „morální“ autority.


Má-li člověk v blízkosti jiného „divný pocit“, který ale nedokáže racionálně uchopit a zdůvodnit, a za tyto svoje nejistoty se cítí být vinen, může si být jistý, že je v blízkosti otrokáře.


Je nezbytné si uvědomit, že otrokář považuje celý svět za a priori nepřátelský

a považuje za normální a žádoucí se chovat násilnicky –

svoje násilnictví prezentuje jako sílu, jako vzor veškeré síly.

Jeho životním stylem je boj, boj o život.

Ví, že je duchovně i duševně mrtvý, a proto

vysává svoje okolí, na kterém

morálně i duchovně parazituje.

Vůči svým otrokům je často bezohledný, manipuluje výčitkami svědomí a „spravedlivou rozhodností a rázností, se kterými je třeba potírat Z/zlo“.


V/věříte násilníkovi, že „potírá Z/zlo“?

Jste zvyklí cítit vinu za to, že nejste dost dobří, abyste zvládli uspokojit dobrá očekávání svého mistra? Potom vězte, že jde o manipulátora, na kterém dobrého není vůbec nic.

Neštítí se ničeho.

Opora: Mistr J/je jen J/jeden, a kdo si hraje na Mistra, je Proti Mistru.

Jen J/jeden J/je Mistr, jen J/jednorozený Syn Zná Otce, Který Je beze zbytku a bez výhrad Dobrý.


Život otrokáře se řídí heslem: moje výhra = prohra druhého.

A znát se chce jen k výhrám, tudíž druhé nutí „prohrávat“. Jak M/mi v roce 2003 zcela mimo kontext řekl Satan: „Nevyhraješ!“

Dokud druhý neprohrál, je manipulátor „přátelsky“ shovívavě nepřátelský a usiluje si druhého podmanit / dehonestovat, vyhnat a zlikvidovat – to podle toho, jak moc se jím cítí ohrožený.

Zdůrazňuji : otrokář nezná a nechce znát D/dobro, v-z-T/tah, P/pravdu.


Buď Jste v Dobrém, nebo jste mimo. Žádný kompromis mezi Kristem a Beliálem neexistuje.

Nemůžete sloužit Kristu i jako-Kristu: buď S/sloužíte Kristu, nebo posluhujete Antikristu.

Buď H/hledáte O/obsažnost K/krok za K/krokem, tj. v na-D/ději v/k P/plnosti,

NEBO

se i dlouhé roky a desetiletí cítíte „nedospělí ve víře“ a duchovně hladoví.


K/kdo Dává L/lásku a R/radost: Kristus, nebo Antikrist?


Rozum sám ze sebe je samoúčelný = nerozumný, a

rozumářství nemá s Moudrostí společného vůbec nic.


J/je-li vaše S/srdce v S/srdci Moudrého, J/jste v P/pravdě.

Je-li vaše S/srdce vyděšené a podmaněné i přes mnohé úsilí nedosažitelným stále unikajícím „dobrem“, trvale a bez-na-D/dějně Ne-J/jste mimo R/radost.


Na výběr jsou jen 2 možnosti:

kamufláže na efekt se závislostí na mistrujícím otrokáři, který zuří, jakmile mu „myška se sýrem uteče z pastičky“,

NEBO

T/tichá H/hluboká R/radost poK/korného S/srdcem, nikoliv aktivismem.



Otrokář chce poroučet, parazitovat a ovládat.

A nikdo na světě na tom nic nezmění.



Jana, 11.1.2021

-

J/jak poZ/znat Pravý P/půst.

Jednoduše.

Podle výS/sledku.

Strom se pozná po ovoci.



Jednoduše: podle M/míry a P/podoby i senzorického V/vnímání (V/vůle = L/lásky) Nebe,

podle P/přítomnosti x Ne-P/přítomnosti ve Svátostech.

Podle Moudrosti po-Z/znání sVrchovaného v Jeho P/přítomnosti x podle poznání bez Boha, tj. bez Moudrosti, rozumářstvím, dualismem, osvícenskou argumentací a metodami.



  1. po ukončení P/půstu se vzhledem k době před P/půstem v Ž/životě nic nezměnilo,

veškerý Ž/životní styl člověka po postní době plyne stejným tempem a způsobem jako v době před půstem.


Převažuje abstrahované (nikoliv v P/pravdě deduktivní) chápání P/půstu,

odosobněný přístup ke S/s-M/myslu P/půstu v P/přítomnosti,

nezájem o P/přítomně Přímou Ž/životní V/vazbu.

Intelektualizování, odvolávání se na „objektivní příčiny“, mluva „každý přece ví, že, ...“.

Zneužívání poJ/jmů, zejm. Tradice, poK/kora, pokušení, …, k ospravedlnění vlastní duševní lenosti, a tím i duchovní rigidity,

nahrazování O/obsažnosti poJ/jmů osobními dojmy a příznivými až populistickými reakcemi na vlivy prostředí.


Člověk se duchovně pohnout nechce, nikoliv nemůže:

je příčetný, není v objektivní vnějšími podmínkami dané sociální deprivaci, která by natolik pozměnila duševní stav člověka, že by člověk nebyl schopen navázat kontakt ani s okolním světem tak, jak je v jeho referenčním prostředí obvyklé a uznávané jako norma, či alespoň přijatelné, natožpak oceňované. (Např. „princip Robinson Crusoe“, jakákoliv zejm. nedobrovolná dlouhodobá izolace bez možnosti ji z vlastní vůle změnit.)


Člověk jakékoliv senzorické způsoby v-z-T/tahu s Nebem odmítá jako projev osobní psychické nezpůsobilosti a maladaptace na „normální“ životní stav společnosti. V případě duchovních tím vědomě svobodně útočí na Ducha Svatého.


Člověk si svoji pýchu odmítá připustit do té míry, že ji zcela popírá, protože připustit svoji vlastní pýchu, osobní nevyzrálost a sociální maladaptaci před sebou i ostatními by chápal jako útok na vlastní důstojnost, ohrožení či ztrátu prestiže a postavení ve společnosti. Mají na mysli zájmy lidské, ne záJmy Boží.

Nepřijetí bezmoci pozemských limitů, a tudíž Ne-při-J/jetí poM/moci z/od Nebe = pýcha jako životní styl.


Nebe chápe jako servisní středisko na plnění jeho zaškatulkovaných představ,

poP/pírá Svobodu Obraznosti Boha, protože

O/odmítá sVrchovanost Boha,

poP/pírá Ducha Svatého (jakkoliv tvrdí opak).


Trvale a z podstaty své povahy nadřazuje zájmy lidské nad záJmy Boží, o Pravdu nemá zájem.

Vše, co takového člověka přeS/sahuje, odmítá slovy jako „to dá rozum“, odkazuje na normy a hodnoty sekulárního životního stylu, takže zpravidla ve světě získává obdiv jako „chytrý a úspěšný progresivní vědec se znalostmi z teologie mezioborově, nezávisle, ne omezeným do sebe zahleděným způsobem, ne fanatik či ultrakonzervativec, ne zatvrzelý tmář z rigidního kolosu od praxe odtržených hodnostářů v Církvi“.

Je ve světě i v Církvi, a to i Církevními představenými a zejm. populistickými kněžími a řeholníky, oceňovaný za to, že teologii „pokrokově chápe s tolerancí a pochopením k modernímu člověku napříč kulturami a náboženstvími“.

Má velkou zálibnost ve světských oceněních a řádech, je rád na politickém a sociálním výsluní, na kterých si staví kariéru.

Přitom nerozhoduje, v jakém dosahu a rozsahu sociální okolí ovlivňuje, může jít stejně tak o uklízečku jako o univerzitního profesora, zpravidla ale jde o „vzdělance (často spíše hyperaktivního snaživého nedovzdělance se zálibností v okolním obdivu) a odborníka v otázkách teologie a religionistiky“ a jeho suitu – přímou i distančně obdivující.


Preferenčně poukazuje a odkazuje na historický vývoj ve světských vědách, které prezentuje jako člověka přesahující a zajímavé otázky k diskusím a bádáním.

Velmi rád mluví o interdisciplinárních vztazích: myslí „slepováním rozmělněného“: = „sázením báboviček vedle sebe do předem promyšleného sebou vymyšleného „inovativního celku““ = pohodlně a intelektuálně nenáročně maskovaná inkoherence Proti-V/víry, Ne-V/věra Moudrosti, záliba v Satanově „lepení informací vedle sebe do „originálních“ myšlenek a „inovátorských“ řešení.


Ve skutečnosti jde jen o vykrádání již existujících celků (náboženství obvykle redukuje na „vědecky poznatelné a ověřitelné prvky“ = trhání a rozmělňování od S/s-M/myslu) a přeskupování tak, jak se mu to hodí (typicky např. sektářské konstrukce psychoanalýzy v mistrovském podání C.G.Junga).


Cílem je sebeprezentace jako nositele „božských pravd“, tj. skryté ambice vůdce sekty.

V krajním případě vyhledává podporu „mystickými prožitky“, které si ale sám navozuje drogami, opájením se sebou samým (opilost sebou jako Parodie Letniční O/opilosti v Duchu Svatém), hormonální stimulací, vlastní domnělou a prezentovanou skvělostí, nakonec se neštítí ani magie.

To si dokáže „zbožně“ zdůvodnit poukazy na metody SZ proroků, čímž chce odvést pozornost od O/odmítání Moci Ducha Svatého.

Propaguje „měkké drogy“ jako legitimní prostředek ke „kontrolovanému navozování stavů změněného vědomí“, viz psychologické experimenty s LSD, holotropním dýcháním, …

Nezřídka dochází ke zneužívání Svátostí „měkkými způsoby“, tj. demokratizací Církve, podporou a pořádáním obřích „všekřesťanských ekumenických“ monstrakcí se zaměřením na důraz na odvádění od Svátostí světskými postosvícenskými variacemi, jejichž cílem je sociální integrace „na základě rozumu“ v diskusích a workschopech o Kristu.

Metody volí tak, aby ukolébaly svědomí a u účastníků těchto monstrakcí podněcovaly pocit, že „po duchovní stránce dosahují skvvělých výsledků“ =

= odvádění od Boha ve Svátostech,

zneužívání J/jména Krista na kariérní intelektualizované téma k rozborům a úvahám,

liberalizace Církve,

populistické prosazování herezí, které praktikuje dokonce i v liturgiích: zve k účasti na liturgiích i heretiky a neznabohy celkově, vždy si najde výmluvu, jak to zdůvodnit – obvykle s poukazem na „liturgii jen slova, nikoliv O/oběti“.

Jako by snad bylo S/slovo bez O/oběti,

jako by snad S/slovo bylo v Sobě rozděleno –

poP/pírání Vtělení,

O/odmítání Vítězství,

O/odmítání kultu Svatých v J/jejich Svátostnosti,

devalvace Svatých „na hrdiny své doby“, …


Z výše uvedených důvodů preferuje a jako „sP/právné“ uznává JEN „dálkové“ smysly:

v Církvi zvykové, tzv. nekonfliktní, běžně uznávané jako „to dá rozum“ správné.

Typickým modelem k ospravedlnění takového postoje je text písně (!!! lidský výtvor, nikoliv Pravda!!!) „... hmatem, zrakem, chutí, Tebe nevnímám, a jen sluchem svým Tebe poznávám, ...“ Jestli o tak zpívající mají, běda jim. J/já tyto pasáže nezpívám, jinak bych S/se za S/sebe musela stydět, pokud bych až takto zaP/přela v-z-T/tah s Mocí Lásky.


Žádný div, že tak sveřepě O/odmítáte Kristovu Svatou TrojJ/jedinost Trojičního, O/odmítáte B/být v Trojičním, s Trojičním a z Trojičního.

Žádný div, že tak zuřivě a sveřepě O/odmítáte Kristovu TroJ/jedinost v P/plnosti, že

tak zuřivě a svěřepě napadáte Kristovu P/plnost v J/jeho J/jedinosti a nerozdílnosti kompatibility M/muže a Ž/ženy,

že se tak zuřivě a sveřepě snažíte vymýšlet a šířit pochybnosti o Janině P/původu a P/původnosti,

o Janiných v-z-T/tazích s Královstvím na Nebi i na Zemi.


Vám totiž náramně vyhovuje, když Nebe kdesi daleko na obláčcích čeká, co Mu dovolíte, a jinak vám do ničeho neM/mluví, do ničeho Se vám „neplete“.

A pokud ve vašich očích „Si Bůh dovolí Jednat sVrchovaně“ = pokud „Si doVolí“ Být Bohem bez vašeho povolení, je podle vás potřeba Jej Jeho Moci okamžitě zbavit:

zbavit Církev Svatosti a

apelovat na „zdravý rozum v co nejširším společenství „moderních lidí, kteří dokázali překonat tmářství středověkých mystických představ, protože ti tehdy neměli dnešní informace a poznatky“.

Komické přitom je, že v praxi popíráte i vlastní slova právě v oblastech, na jejichž oporu se nejvíce spoléháte: ve vědě.

Díváte se, ale nevidíte.

Bloumáte, ale nechápete.

Důkazy o Vtěleného P/přítomnosti máte přímo před očima, ale stejně je marginalizujete bez sebemenšího zájmu o J/jejich vědeckou analýzu.


Protivíte se vlastním sekularizovaným, tj. pseudovědeckým metodám – a nevíte si s tím rady.

Toto vlastní opakované a programové selhávání se snažíte legitimizovat odosobněním odpovědnosti poukazováním na „stále ještě nedostatečnou kvantifikaci podkladů“, na „omezené možnosti předmětného zkoumání“.

A sami přitom říkáte, že „Boha nikdy nikdo nepoznal, a proto Jej poZnat nelze a kdo tvrdí opak, lže“ (zavádějící zneužití Písma) - a vzápětí opěvujete vašim očím nedostupné Svaté zejm. z řad duchovních a řeholníků s jejich Kristovými stigmaty a smyslovým vnímáním, např. při kontaktu s dušemi v oČistci.

A biskupové takovou flagrantní rozpornost v záležitostech spojených přímo s Duchem Svatým nechávají bez povšimnutí, často se na tom i osobně podílejí.


Stavíte náhrobky prorokům – a prorocký úŘ/řad v Církvi poP/píráte.

Omítáte hroby Svatých bílou barvou a pořádáte k nim obchodně výnosné výpravy, kterým říkáte „poutě“, abyste tak zakryli nepřítomnost S/světla ve vašich životech a osobní O/odpor vůči pro-M/měnění S/srdcí, protože T/taková pro-M/měna je ve vašich očích riskantní a - „ó hrůzo“ - svojí často nepředvídatelností nebezpečná.

Raději zničíte P/přítomnost Moudrosti a ignorujete a poP/píráte nezbytnost Svátostí, než abyste „riskovali“, že Činný Je Mocný, že vy se svým intelektualizujícím rozumářským osvícenstvím a dualismem nemáte k Bohu O/osobní pří-S/stup, a tudíž jste závislí v pod-S/světí.


Nepřítomnost Boha Anti-J/je, tj. Není Proti-D/dobrá, a vy tvrdíte, že co není dostupné lidskému rozumovému poznání, to není P/pravé.

A tak jste převrátili S/slovo, a tak učíte lid.


2. po ukončení P/půstu J/jste v Přímém, tj. i senzorickém v-z-T/tahu se S/svým andělem Strážným


3. po ukončení P/půstu J/jste v Přímém, tj. i senzorickém v-z-T/tahu se S/svým andělem Strážným, s duchovými bytostmi Nebe na Nebi i na Zemi v J/jakékoliv J/jejich (i tělesné) P/podobě


4. po ukončení P/půstu J/jste v Přímém, tj. i senzorickém v-z-T/tahu se S/svým andělem Strážným, s duchovými bytostmi Nebe na Nebi i na Zemi v J/jakékoliv J/jejich (i tělesné) P/podobě, Svatými Nebe na Nebi i na Zemi


5. po ukončení P/půstu J/jste v Přímém, tj. i senzorickém v-z-T/tahu se S/svým andělem Strážným, s duchovými bytostmi Nebe na Nebi i na Zemi v J/jakékoliv J/jejich (i tělesné) P/podobě, Svatými Nebe na Nebi i na Zemi, Bohem v Trojici

6. pokud Bůh neuRčí J/jinak.


Jana, 10.1.2021

-


Sexuální devianti pro M/manželství z-P/působilí Ne-J/jSOU.

ŽÁDNÍ DEVIANTI, NÁSILNÍCI, PRO M/mANŽELSTVÍ z-P/pŮSOBILÍ Ne-J/jSOU.

Pro M/manželství není z-P/působilý nikdo, kdo má zálibnost ve Z/zlu, a jako

Proti-T/takový nemá B/být Církví k M/manželství vůbec uZ/znán.


Sexuální devianti patří do sexuologických a psychiatrických ambulancí a nemocničních oddělení, nikoliv do M/manželství.

M/manželství není odkladiště pro „neúspěšné zájemce o kněžství“.


K M/manželství vůbec nejsou z-P/působilí a jako takoví M/musejí B/být Církví uZ/znáni, přiZ/znáni, a tak k nim M/musí B/být přiS/stupováno.

Jako k nezpůsobilým k V/věrnosti kvůli osobní Ne-do-S/spělosti (pokud jim B/bylo uD/děleno biřmování, bylo uD/děleno Ne-H/hodně), k doS/spělým v-z-T/tahům, zejm. k M/manželství, K/které J/je Z/založené na kompatibilitě doS/spělého M/muže a doS/spělé Ž/ženy.

Aby B/byl snoubenecký celibát vůbec M/možný, M/musí Být nejprve v Moci Mocný, a to není, když Samu P/přítomnost snoubeneckého celibátu ani neberete vážně.

M/manželství Je Svátost, nikoliv méněcenná formální instituce, kam se odsunou všichni devianti z řad kněží a řeholníků, kterých je potřeba se v Církvi zbavit, aby se zahladily stopy po nepěkných a pro Církev škodlivých skutečnostech, případně pro všechny, kdo chtějí „svatbu v kostele“, aniž by CH/chtěli Ž/žít ve Svátostnosti M/manželství.

M/manželství není způsob, jak špínu ututlat, není způsob, jak „si udělat hezký den a fotky“. Není ani automat na šťastné a trvalé manželství. („Vdávala/ženil se v kostele a podívej, jak dopadl(a).“)


Do klášterů i ke kněžskému Svěcení S/si pečlivě vybíráte až přebíráte (kladete na zájemce o kněžství břemena, k jejichž N/nesení neJ/jsou poVoláni, a tak rušíte Boží Vůli), ale Svátost M/manželství uD/dělujete jako na běžícím páse kdekomu.

Současně vedete zcela absurdní debaty o tom, že řeholnictví „sice není Svátost, ale svým způsobem si je s M/manželstvím rovno, a vlastně, podle nepsaných pravidel, ale fakticky, stojí nad M/manželstvím, je hodnotnější, před Bohem a Církví koneckonců požívá řeholnictví nepoměrně větší respekt než civilní život, a to vč. M/manželství, a tudíž by se řeholnictví mělo uS/stanovit jako Svátost“. Tak rušíte Trojí úŘ/řad Krista, tak rušíte P/plnost Krista v J/jeho Synovství člověka, proto kladete na Krista povinnost nosit břemena, jejich povinnost jste do Církve zatáhli vy, a vy sami je ani nedodržujete!


Vycházíte jen z Krista historického a tak J/jej zbavujete J/jeho Vítězství nad poŠ/špiněným časem, a tak učíte lid, abyste potom mohli činit Krista podobného sobě namísto abyste S/se N/nechali Vést Kristem.


Udělujete Kristu „právo“ žít podle J/jeho historicity (tj. ve S/svobodném celibátu) a poP/píráte J/jeho Vítězné J/jediné a nerozdílné lidství, a tak si připravujete půdu pro to, abyste mohli „důvěryhodně a právoplatně“ poP/přít a zaP/přít Kristovu Trojiční TrojJ/jedinost – Synovství člověka v oSlavení z K/kříže.

Žádný div, že odM/mítáte a napadáte Janu, J/jedinou a nerozdílnou TojJ/jedinost Krista.


A čí je to vina?

Rušíte důS/stojnost laiků ve Svátostnosti.

Rušíte Moc Svátostí, Které laikům S/sami uD/dělujete.

Tím laikům (třeba i „jen“ v podtextu) říkáte, že ve srovnání s klérem a řeholnictvím je laický Ž/život, byť Svátostný, jen podřadný.

A považujete to za běžnou realitu a praxi, nad kterou se nikdo ani nepozastaví – tak jednáte v každodenním životě.

Tak učíte lid.


Proč?

Pýcha kléru a řeholníků.


Tímto způsobem, který již „máte pod kůží“ jako samozřejmost a jako zcela přirozenou součást životního stylu, přistupujete ke všemu, co patří do výK/konu kněžství a řeholnictví.


Jen namátkou: mnoho SvatoŘ/řečených J/je z řad kléru a řeholníků. Protože J/je mezi Svatými vůči laikům vyšší koncentrace kněží a řeholníků? Nebo proto, že vidíte především to, co vidět chcete, podobně jako se Nobelovy ceny hledají primárně na těch samých prestižních universitách a v těch samých vědeckých centrech, i když objevy podobného i většího významu lze najít mezi osobnostmi po celém světě?


Jistě, u Nobelovy ceny nejde o sociální spravedlnost.

Jenže Nobelova cena není Svatořečení, Nobelova cena není Svátost.


Důvod vašeho zahledění do vlastních řad?

Neúcta ke Svátostnosti M/manželství, pocit nadřazenosti vůči laikům.

Kdo by to byl řekl: laici, vyučení vaším nabubřelým přístupem, se k vám podle toho chovají: buď odmítavě, nebo si pomyslí svoje a neberou vás V/vážně. Berou vás jen jako figurku na šachovnici, jako kulisy na divadle, jako inventář v instituci.

A podle toho to dopadá i s jejich v-z-T/tahy ke Svátostem.


Z/zlo se šíří samospádem a jednou rozjeté Z/zlo již z lidských sil nelze zastavit.

Ani nařízení laikům, aby S/se Z/zla zdrželi – proč by to dělali, když Svátosti svým přístupem z pozic Církevních statutárních světsky chápaných autorit devalvace (nadřazování řeholnictví nad Svátost uD/dělovanou laikům)- nenachází od-po-V/vídající odeZ/vu, protože Svátosti devalvujete a výZ/znamově rušíte.

K laikům přistupujete jako ke Svátostně méněcenným, čímž konáte ne „jen“ Proti laikům, ale především Proti Duchu Svatému,

Proti TrojJ/jediné Obraznosti člověka před Trojičním Výrazem, a tak rušíte Kristovu Trojiční TrojJ/jedinost – rušíte Vtělení, rušíte Vítězství, rušíte Církev.

Žádný div, že se posmíváte Kristově J/jedinému a nerozdílnému lidství.


Čím menší V/věrnost Trojičnímu TrojJ/jedinému z K/kříže na Výsostech,

tím grandióznější pýcha.


Lidé většinou nejsou hloupí a pokud k tomu mlčí, je to z politických důvodů v praxi Církve.

Svátosti už jen málokdo bere V/vážně a jakékoliv u-po-Z/zorňování na Jejich výZ/znam obvykle chápou jako přehnanou a hysterickou reakci fanatiků, která „staromilce“ vyčleňuje na okraj S/společenství Církve.

A tak stavíte zájmy lidské nad záJmy Boží.


Násilník, zejm. deviant, vůbec nemá B/být Církví k M/manželství uZ/znán,

M/manželství mu vůbec nemá být z-př(i)í-S/stupněno,

nemá B/být v M/manželství poZ/znán.



Kdybyste S/skute(k)čně Z/znali hrůzu hříchu,

kdybyste S/skute(k)čně M/měli Svátosti ve V/vážnosti,

nikdy byste nemohli počítat M/manželství jen na kusy, položky v evidenci,

nikdy byste nemohli kritizovat praktiky M/manželů, kteří od Církve dostali jen odtažité obecné rady a požadavky, které jste nikdy neV/vedli k poZ/znání J/jim Bohem Daného J/jedinečného Ž/životního Ú/úkolu a S/stylu, nikdy jste J/jim neB/byli příK/kladem Svátostného M/manželství.

M/manželství není paušální instituce s pro všechna M/manželství unifikovanými podobami a způsoby života.

M/manželství není houska na krámě, u které se hodnotí dodržení kvantitativních parametrů.

Houska na krámě nemá být jedinečná, má být stále a v každém svém kuse bez rozdílu podle receptury.

Svátost není houska na krámě.


Vy M/manželství podceňujete a devalvujete, a tak učíte lid, protože nadřazujete kněžský celibát (nařízením J/jeho povinnosti rušíte J/jeho poVolanou D/dobro-V/volnost) nad celibát snoubenecký (opovrhujete poS/stupností M/manželství Vítězného Ž/žitého podle J/jeho historických dobových P/pravidel – tedy od S/svatby ve S/společném celibátu ke S/společné P/plnosti, poté v J/jediné a nerozdílné P/plnosti), a tak ani nemáte P/právo M/mluvit o M/manželství, K/které J/je V/vyší než snoubenecký celibát (dnes předS/svatební celibát P/patří do historicity po S/sňatku, ale kvůli praxi převracení poS/stupnosti a praxi „manželství na psí knížku“ není M/možné oČ/čekávat D/dobroV/volnou před-P/plnostní uK/kázněnost M/manželů), dokonce nadřazujete řeholní sliby nad snoubenecký celibát,

na duchovní V/vedení S/snoubeneckého celibátu jste dávno rezignovali.


Výsledkem jsou hereze.

Asi nejkřiklavějším odpadlictvím jsou debaty o poD/dávání Eucharistie světsky rozvedeným Církevně odD/daným M/manželům, občas s alibistickým poukazem na dlouhodobou odluku (kdo a jak to hlídá a oV/věřuje?), a nezřídka jdete tak daleko, že se ani nepokusíte situaci vyS/světlit a T/trvat na žádosti o zrušení M/manželství papežem. Prostě si děláte, co chcete.

Namísto toho tlačíte na Svatý S/stolec, aby Svátostnost M/manželství B/byla de facto zrušena, aby poD/dávání Eucharistie světsky rozvedeným Církevně S/se-z-D/daným M/manželům poD/dávána B/byla, s poukazem, že v Církvi je už dnes běžné, že se doD/držování tohoto příK/kazu jeví jako obecně nepopulární a stejně J/jej málokdo doD/držuje.

Pokud někdo v Církvi „si dovolí“ T/trvat na Ú/úctě ke Svátostem, ihned je těmito heretiky v Církvi označen jako nesnášenlivý ultrakonzervativec, kterému by mělo být vysvětleno, že „v moderní Církvi ve svobodném světě je takové staromilské poučování dávno překonané, a Církev je třeba otevřít všem lidem bez rozdílu“.


Pod záminkou „modernizace“ Církve se tak přímo klérem a řeholníky propaguje a prosazuje populistická náklonnost k herezím.

A vy se divíte, že je tak málo vySvěcených nových kněží, tak málo nových řeholníků a řeholnic?

To není malou aktivitou Církve, to není bezbožností světa, to je Božím doPuštěním jako prevencí před ještě větším rozmachem Z/zla v Církvi, abyste další a další kněze a řeholníky a řeholnice nepřipodobňovali obrazu svému.

To není neslyšenými modlitbami, Bůh není hluchý, to „jen“ Bůh vySlyší jen záL/libné na Výšinách. Jinak by Se Bůh poDílel na rozmachu Z/zla, herezí.

Vy ovšem raději tvrdíte, že Bůh je hluchý, lhostejný, příp. pochybujete o Samé Jeho Existenci.


Bohu nelze poroučet, Boží Vůli nelze beztrestně demokratizovat.

Boží Mlčení Je ještě nejmírnější M/možnost, jinak oČ/čekávejte Spravedlnost.

Abyste D/dobře Z/známá F/fakta obešli a tak se zbavili od-po-V/vědnosti za vlastní bezbožnost, prohlašujete Bohu Milé obDarované za pomatence.


Dalším nejčastějším odpadlictvím, které vyrábíte (za vydatné podpory současným papežem), je nadřazování důS/stojnosti ne-ú-P/plnosti člověka (povinný celibát kněží) nad P/plnost člověka v K/kompatibilitě T/trojJ/jediné P/plnosti podle Výrazu Trojice -

a to je hlavní důvod vašeho O/odporu vůči J/jedinému a nerozdílnému lidství Výrazu Tváře ve Vítězství nad světem a S/smrtí.


Vy rušíte P/plnost TrojJ/jedinosti člověka v člověkově J/jediném a nerozdílném B/bytí,

rušíte M/manželskou P/plnost J/jediného člověka jako muže a ženy v P/plnosti J/jejich S/s-P/pojení,

a tím rušíte P/plnost I/identity Nového Adama,

protože ve svých představách deformujete pro vás, kteří jste ke Svátosti M/manželství bezbožní, Ne-do-S/stupnou L/lásku v J/její J/jednotě z/v J/jedinosti.


Raději zrušíte J/jednotu J/jediného a nerozdílného, než abyste při-P/pustili, že P/podoba Výrazu Tváře S/se neřídí vašimi představami o Veleknězi podle Řádu Melchizedechova.

Vaše kněžství podle Ř/řádu Petrova ze své vůle povyšujete naroveň Veleknězovu Věčnému Kněžství podle Ř/řádu Melchizedechova. Kradete Kristu J/jeho důStojnost pro sebe, namísto abyste B/byli v poDílovosti kněžstvím Petrovým. Odvoláváte se na sv. apoštola Petra a sv. apoštol Petr S/se k vám neZ/zná.


Jste jako mravenec, který se dívá na slona

  • a jako o pravdě mluví výhradně o tom, kam dohlédne, což rozhodně není slon ve svém celku.

    Slon je pro mravence příliš veliký a je-li mravenec zahleděný do své malosti, tj. adoruje vlastní pýchu, slona odmítne vzít vážně a ve svých představách a podáních slona rozkouskuje a „prodává“ v mraveništi tak, jak se to mravenci hodí.

A běda, když jiný mravenec řekne, že vylezl na strom a slona viděl jinak, než jak slon vypadá ze země: když řekne, že slon (NebeT/tyčně přeVyšující) není nabubřelý mravenec (pyšný tvor), že slon vůbec není mravenec, že ze slona nelze dělat mravence, protože i když mravenec může slona poštípat, slon může mravence zašlápnout.

A tak na zemi usazený mravenec, který se odmítá pohnout z místa a vylézt na K/kmen S/stromu (Ž/života, Svátosti), raději poštve ostatní mravence proti mravenci na S/stromě, Proti „tomu drzounovi, který se dívá spatra“, aby jej společně uštípali.

Tím je podle do země zahleděného líného mravence „situace vyřešená“.

Bude se slon řídit manýry mravenců, kteří štípají a jedem likvidují své vlastní druhy „jen“ proto, že tito „drzouni“ hledají více slona než uznání od jedovatých vyskakujících si mravenců?

Ve kterém z mravenců bude mít slon zalíbení: v tom jedovatém přízemním, nebo v tom, který se vydal hledat realitu neobvyklým, pozemsky riskantním, ale úČ/činným (= u Č/činného) zP/působe(ní)m?


Ani z vrcholku mraveniště, byť sebevyššího, slona nepoznáte, nepochopíte, neuchopíte, a tudíž ani Ne-u-Z/znáte, jakkoliv J/jej prázdnými slovy „vyznáváte“. Amen, amen, P/pravím vám: nikdy J/jsem vás neZ/znal.


Problém není v mravenci na cestách,

problém není ve slonu.

Problém je v malosti těch, kdo si vyskakují, a místo, kam doskočí, prohlašují za maximum možného, za obdivuhodné místo k životu.

Prohlašují se za jediné pravé mravence, za mravence s jediným možným veškerým poznáním o „velemravenci“ (deformace slona podle pohledu vyskakujícího si mravence), nejvyšší patro v mraveništi za jedinou možnost, jak se k „velemravenci“ (tj. „nadmravenci“) přiblížit.


Nikdo jedovatým vyskakujícím si mravencům neupírá jejich pracovitost až hektickou hyperaktivitu, jejich aktivismus, jejich socio-komunikační horlivost a obratnost.

Jen“ je celé to jejich snažení od základu špatně.


Mraveniště, původně dobrý a žádoucí způsob životního stylu mravenců, se tak stává vězením, kde jedovatí vyskakující si mravenci jsou bachaři, a podle jejich vidění „ podřízení řadoví mravenci“ mají jen dvě možnosti, jak v mraveništi uspět:

buď se situaci přizpůsobí a tím sami sebe coby jedinečné mravence zlikvidují, udělají ze sebe poklonkující loutku, nebo

po-u-K/kázat na jedovatost jedomravenců (Ne-H/hodných duchovních), na jejich malosti slovem i příkladem a počítat s tím, že Č/čistá V/voda, K/kterou těmito po-u-K/kázáními do mraveniště N/nosí a V/vlévá, bude jedovatými mocnými zkalena, a

většina mravenců kolem prohlásí Č/čistou V/vodu za v místě nepřípustnou praktiku,

jed prohlásí za nejprve normu, poté Tradici

a tak se semknou a

T/ty, K/kdo Ž/živou V/vodu P/pít CH/chtějí, vyštípou.

Nechá to slon bez povšimnutí?


Z pohledu jedovatých malostí ano, protože nechtějí vidět, co nepředpokládají, a protože slon není velemravenec, nepředpokládají nic z toho, co dělá slona slonem.


Slon je nechá být, slon ví, že malost a jedovatost koukolu je nejlépe nechat izolované a izolovanost nikdo nezajistí lépe než právě jedovatí v malosti, a

pomůže vyhnaným mravencům k výšinám a dalekým a krásným cestám, které by žádný mravenec usazený na zemi ze svého mravenčení nikdy nepoznal.

I s tím rizikem, že z mraveniště vyhnaný mravenec jej, slona, občas, byť nechtěně štípne, protože mravenec ze svých dosavadních mravenčích rozhledů nic lepšího zatím neumí,

a stará se o něj tak, aby přenášený mravenec viděl krásu z výšin na hřbetě slona,

aby měl raději hřbet slona a jejich společné putování než jedovatost vyskakujících si rádobyvelemravenců.

Aby tak nesený mravenec v rozhledu z výšin na hřbetě slona nalezl N/nové, K/krásné M/místo pro Ž/život, pro založení mraveniště s Č/čistou V/vodou pro všechny, bez jedu a zdarma, podle vůle slona, od slona a se slonem.


Dobré mraveniště není tam, kde je hezká struktura stavby mraveniště se zdemolovaným interiérem,

dobré mraveniště je tam, kde se stále staví a opravuje, protože obydlí živých není dobré zafixovat a obehnat ostnatým drátem, a není tam jed.


Nejde o to zrušit stavbu mraveniště (Církev), nejde o to zrušit hierarchii v mraveništi a tak způsobit chaos. Jde o to nezanášet mraveniště malostí, pýchou a jedem, a T/tak M/myslet a Č/činit.


J/jde o to odmítnout malost, pýchu a jed, nikoliv mravence – tím, že mravenec uzná, že ze své mravenčí perspektivy třeba i na vrcholu mraveniště, ani nespočítá 4 nohy slona, natožpak aby poznal podobu slona tak, jak slon je.

Nové mraveniště na novém místě umístěné z pohledu slona = N/nové Nebe a N/nová Země.


Budete Janu ještě dlouho štípat?

Budete ještě dlouho šířit jed?

Budete ještě dlouho prosazovat jed za normu, čistou vodu (S/slovo ve Své P/plnosti) za drzost?



Dokud bude mravenec ze svého srdce vydávat jedovatost a svým chováním štípat jedem, bude i vyhnaného mravence považovat za jedovatého neřáda, někdy až za ne-mravence, aby si tak našel a prosadil terč pro plivání svého jedu, a bude i slona považovat a prezentovat za jedovatého proti-velemravence, kterého je potřeba umlčet (= zabránit slonu M/mluvit – J/jednat Tak, Jak CHce).


Slon nemá zapotřebí plivat jed na štiplavé jedovaté mravence,

slon se těší z rozmanitosti a ty, kdo se spolu s ním těšit nechtějí, ponechává jejich vůli – vždyť přece on sám je bez jedu, on sám se jedovatým nepodřizuje, nemá to zapotřebí a především: není to v jeho povaze.

Jana, 9.1.2021

-

M/manželství není útulek pro zVrhlé duchovní.

M/manželství není zástěrka pro zVrhlíky z řad duchovenstva.


Znásilnění (jakékoliv kohokoliv) je chtěním, příp. chtěním a uplatněním všeho hned a na úkor jiného. Primárně jde o Z/zločin Proti lidskosti, V/vražda I/identity v J/jejím C/celku – V/vražda celé osobnosti i osoby oběti v její podstatě a podstatnosti, ať již oběť fyzicky přežije či nepřežije – její život de facto skončil, jde jen o to, v jaké podobě a do jaké míry je vůbec možné toto zmaření života podchytit, specifikovat a alespoň částečně zmírnit důsledky.


Nejhrůznější a nejrozsáhlejší důsledky znásilnění jsou u obětí primárně bezbranných s předpokladem (příp. i skutečností) povinné poslušnosti vůči superioritě, kterou násilník ze své sociální/duchovní pozice a priori požívá.

Oběť v takovém případě má nulovou možnost účinné obrany, a proto je obětí a priori bezbrannou. Bezbrannost je dána nejen nízkým věkem člověka (dětstvím podle místně a časově legislativní nedospělosti, což se napříč dobami a kulturami různí), ale jakoukoliv principiální vydaností osoby ve slabším postavení vůči a priori superioritě násilníka.


Napadání osoby v její vydanosti násilníkem v jeho poziční superioritě je útokem primárně na ducha člověka v Duchu Svatém (tj. na Ducha Svatého a na dů-V/věřivost napadeného mocensky superiorním záS/stupcem Boha),

je útokem na fyzickou integritu oběti a touto paralýzou ducha a těla oběti je cíleno na

podmanění si V/vůle oběti k D/dobru tak, aby oběť prohlásila násilníka za Dobrého (nikoliv „jen“ za dobrého – např. řeči o tom, že znásilnění není znásilnění, je to způsob chválení Boha, čímž násilník požaduje a vyžaduje uctívání sebe obětí božskými poctami),

což u oběti působí nevýstižnou bolest v každém ohledu,

vede k uvržení oběti do existenciálního zmatku oběti,

kdy evidentní násilí = Z/zlo je vnucováno jako Dobro,

což u oběti vyvolá nesmazatelnou stopu k celoživotnímu ztotožňování Ducha Svatého a Církve s násilím.

Oběť bude po zbytek života volit mezi dvěma přístupy ke světu a k autoritám:

buď bude násilníkovu mentalitu (ne nutně chování) kopírovat, následovat, „zlepšovat“ do extrému (sám se stane násilníkem v témže směru a povaze, nezřídka spoluúčastí – Stockholmský syndrom), původní superiorní násilník z řad kléru je obětí respektován jako „otcovský vzor“ (kopírující oběť plní povinnost poslušnosti duchovnímu Otci), jeho snahou bude měnit svět k obrazu svému, vracet úder, a to i v situacích objektivní neexistence ohrožení,

nebo

se oběť bude po zbytek života vůči autoritám vymezovat – např. v pomáhajících profesích. Opustí model celoživotního konkurenčního postoje (takový postoj volí kopírující oběť) a zvolí model sebeobětování, ve kterém hledá svoji mocenskou pozici obětavostí pro druhé s touhou po uznání otcovskou autoritou. Stane se snadněji zranitelným, senzitivním na detekci Z/zla i v podtextu (Z/zlo „ucítí celou svojí bytostí "i jen z náznaku). Jeho snahou bude měnit S/sebe ke Kristu a tak učit ostatní.

Tak jako tak se téma násilí stane ústřední linií životního stylu oběti. Hlavním tématem jeho života se stane vztah k moci x Moci, síla x slabost, touha panovat x obětavost.



Oběť je násilníkem „evangelizována“ do té míry a (Ne-)podoby, aby již doživotně a priori všude v sobě i kolem sebe předpokládala Z/zlo, což likviduje celý její život.


V sociální oblasti jde o důvěru okolí „důvěryhodnému“, v tomto případě násilníkovi, a zpochybňování a marginalizování slov a činů oběti volající o pomoc – komunita kolem násilníka je násilníkem „evangelizována“ k demokratizaci společenství, kde platí právo silnějšího = formace S/společenství k mentalitě smečky násilníkem.

Moc je tak a priori na straně statutátního zástupce Moci, vydaná oběť je ve společenském vnímání chápána jako nedospělá a nevděčná, jako potížista, tj. outsider.



Prevencí takového pokřiveného obecného souhlasu s paušalizováním, překrucováním a legitimizováním Z/zla za D/dobro je evangelizace laiků J/jejich častým, jasným, zřetelným, jednoznačným a nezpochybnitelným in-F/formováním o kněžství, o právech a povinnostech kněze, příp. kněze-řeholníka, vůči Bohu, vůči Církvi, vůči laikovi, vůči světské moci tak, jak to upravuje Církevní i světské právo.


V první řadě je nezbytné vyvrátit mýtus o povinnosti laika podrobit S/se klerikalismu,

tím i vyvrátit mýtus o tom, že veškeré konání kněze je a priori dobré a veškeré konání laika je a priori zpochybnitelné - tj. in-F/formovat Církev, nikoliv pouze informovat, V/vědomí Moci katolíků v J/jejich T/tělesnosti Církve O/osobně i O/obecně T/tak, aby B/byla Z/zřejmá i O/obecně úČ/častensky P/platná P/pravda o Svátostech v P/praxi Církve.

Jinými slovy: odkud pokud sahá M/moc kněze, odkud pokud sahá M/moc laika, jak o tom M/mluví Církevní P/právo, jaké mýty, zvláště obecně konsensuální, o tom kolují, a jak s nimi zacházet, jak se jim v praxi vhodně a účinně bránit.


To vše takovým způsobem, aby veřejnost bez pochybností a nejistot, v úP/plnosti a zcela, v běžném každodenním Ž/životě Z/znala P/práva a P/povinnosti O/obecné i I/individuální v Církvi i s přesahem mimo Církev, což zamezí pozičním zneužíváním jak duchovními, tak laiky, zamezí herezím a rozkolu.

Násilník reflektuje výhradně silnějšího, tj. násilníkovi J/je nezbytné uK/kázat S/sílu.

Je to pro všechny zúčastněné ponižující (uplatňování moci silou je vždy projev pokleslosti morálky útočníka, na kterou je okolí nuceno reagovat, a tak se situace účastnit, nikoliv se na ní podílet), ale je nezbytné.


Vzhledem k tomu, že násilník je ten, kdo chce všechno a hned, je nezbytné od-po-v(ě)-D/dět hned, bez výjimky a bez výhrad, plně, ne jen částečně.

Je třeba nezpochybnitelně uplatňovat předpoklad trestní, nikoliv občanskoprávní odpovědnosti násilníka z řad duchovenstva, protože duchovní a laik si Církevně pozičně ve vnímání klerikalizované laické i mimocírkevní veřejnosti nejsou rovni.

Již „pouhé“ odsouvání násilí duchovního do roviny občansko právní je přímou podporou násilí duchovního, přímou účastí na jeho násilí i násilnictví.

Kdo mlčí k zálibnosti duchovní autority ve Z/zlu (byť by šlo „jen“ o duchovní autoritu mimo klér), Proti-J/je Z/zlý.

Principem takovéto zálibnosti ve Z/zlu je dvojí odmítnutí V/věrnosti Kristu: osobní zbabělost a kolektivní zálibnost krvelačnosti ve smečce.

Osobní zbabělost je sama o sobě důkazem nepřítomnosti V/víry a odmítání Ducha Svatého, poP/pření Svátostí a Svátostnosti, jakkoliv zabělec tvrdí opak. Zbabělec šíří nedůvěru, a proto je nezbytné k němu a priori přistupovat jako k Ne-d(o)ů-V/věry-H/hodnému. Zbabělost sama o sobě je Ne-P/přítomností L/lásky a preference zálibnosti ve světě ze světa v sobecky deformovaném chápání, tj. ustrašenost o sebe s napadáním každého, kdo v násilníkově vnímání vypadá jako ohrožení, kdo v násilníkově vnímání vypadá jako potenciální odhalitel jeho ustrašenosti, koho zbabělec vyhodnotil jako ohrozitele svých mocenských ambicí a pozic.

Hromadná zálibnost v krvelačnosti ve smečce je zVrhlou zábavou lovu „slabého“.

Každý používá zbraně, které zná a má, v případě duchovních autorit jsou to zbraně „duchovní“.

Duchovní“, nikoliv „pouze“ duševní, neboť agrese je postavená na převracení H/hodnot, převracení Z/zla jako D/dobra.

Duchovními autoritami (nejen knězi), příp. autoritami bezprostředně spojovanými s klérem (členové farní rady, …) je pronásledovaný prohlašován za „slabého ve víře“,

politiky z řad kléru a politiky z řad preferenčních osob s podílem na autoritě kléru je pronásledovaný prohlašován za „slabého“ ve V/věrnosti Písmu a Tradici, Kristu, K/kříži,

duchovními autoritami z řad neteologických vědeckých oborů je pronásledovaný prohlašován za „duševně slabého, protože ne-mocného na duši, a tím i na těle“.

Fyzické utrpení pronásledovaného a týraného smečkou duchovních je interpretováno jako malo-mocenství před Bohem, jako málo-v-Moci, tj. je prohlašován za nepřítomného bez Boha.

To vše zvyšuje utrpení oběti pronásledované smečkou duchovních statutárních autorit, což se odráží na celkové kondici oběti, a tyto důsledky a projevy týrání jsou smečkou prohlašovány za důkaz a „důvodné podezření“ k ještě masivnějšímu a intenzivnějšímu „spravedlivému zkoumání a hněvu nad hříšností zkoumané osoby“.

Vždyť přece kdo jiný než hříšník by si zasloužil tolik pozornosti duchovních než ten, kdo se protiví Duchu Svatému?“

Tak činí mnozí duchovní Otcové S/s-V/věřeným adoptivním D/dětem Otce.


Odpovědí na krvelačnost smečky duchovních a s nimi spřízněných osob musí být pohnání k odpovědnosti primárně podle účastenství na Z/zlovolném konsensu, a na základě tohoto jednat vůči všem zúčastněným bez rozdílu, okamžitě, jednoznačně, radikálně, a to podle jejich osobního Protivenství Duchu Svatému, ať již jsou konkrétní míry a Ne-P/podoby konkrétních zúčastněných jakékoliv.

Důvodem je Protivenství duchovních Proti Duchu Svatému,

tj. Proti S/společenství a

Proti každému jednomu členu S/společenství.


Vzápětí J/je nezbytné ihned každého z účastníků na smečce oddělit od ostatních (jako to udělal prorok Daniel v deuterokanonické knize o Zuzaně)

a stejně tak je konfrontovat osobně konkrétně dle jejich individuálních podílů na směřování, konání a projevech a důsledcích chování smečky.

Vzhledem k tomu, že hřích je Proti-v-ze-S/stupností Proti K/kříži, Z/zlovolnost účastníka na smečce je nikoliv pouze kumulativně horizontálně jednosměrně následná, Z/zlovolnost účastníka na smečce Proti-J/je proK/kazatelná K/křížem, tj. C/centrem D/dějin a napříč dějinami.

Vliv každého jednoho konkrétního účastníka na smečce je transudálostní, tj. všesměrný, tj. bez ohledu na čas a prostor – Č/čas J/je po-S/stupností D/dějů beze zbytků a bez výhrad, účastník na smečce působí Proti-D/děním pro-P/p(á)ady Č/času, tj. svádí k Bez-na-D/ději, což je u duchovní autority nepominutelný a nezpochybnitelný fakt bez možnosti úniků z od-po-V/vědnosti.


Prvním A/aktem k uP/platnění od-po-V/vědnosti je rozptýlení účastníků smečky a poH/hnání ke konsensuální (nikoliv kolektivní, smečka není kolektiv, není S/společenství) od-po-V/vědnosti za zálibnost ve Z/zlu Proti Duchu Svatému, a to pro všechny účastníky na smečce bez výjimky a stejnou M/měrou bez ohledu na konkrétní osobní míru a podobu účastenství na smečce. Cílem je odstavit každého duchovního v zálibnosti Proti Duchu Svatému od Svátostí ve všech směrech a ohledech, bez výjimky, beze zbytku, bez výhrad a okamžitě.


Druhým A/aktem k uP/platnění od-po-V/vědnosti J/je úČ/činné vyM/máhání I/individuální O/osobní od-po-V/vědnosti duchovní autority za jeho Z/zlobu slovem i skutkem, což je dlouhodobý a složitý proces, K/který proB/bíhá již v rozdělení Z/zlovolníka od smečky, po celou dobu v rozdělení od smečky, nepřetržitě.


Pořadí obou A/aktů M/musí B/být doD/drženo, neS/smí být zaměněno, a pokud by bylo zaměněno, znamenalo by to nevyhnutelný okamžitý P/pád zaměňujícího/zaměňujících do účastenství na smečce.


Duchovní ve Z/zlovolné smečce Proti Bohu, Církvi, Písmu, Tradici x duchovní ve V/věrnosti Kristu.


Kněz Proti knězi,

Z/zlý kněz Proti knězi ve V/věrnosti,

nikoliv laik proti kléru.

NA JINOU INTERPRETACI NELZE PŘISTOUPIT!!!

Jana, 8.1.2021

-


Centrálním tématem celibátu Je Moc ve Svých pro-J/jevech,

nikoliv většinově konsensuální úzká víceméně účelová interpretace otázek, se kterými si nikdo moc neví rady, a jejichž uplatňování se ve svém rozmělnění předmětnosti hodí jako náhubek k umlčení každého, kdo se znelíbí.


Celibát jako uM/měřenost k/v Moci nemá nic společného se sexualismem (zpolitizovanou ideologií založenou na dezinterpretacích proJevů Moci tak, jak to vyhovuje mocným, kteří se cítí být arbitry pravosti víry, aniž by k tomu měli poV/věření).


Nejprve stručně k několika málo praktickým, nicméně ve společnosti častým tématům v této souvislosti.

Nejznámější asi bude celibát kněží x pedofilie, řešení = manželství kněží.

Tak jednoduché to, naneštěstí, není.
Neexistuje žádná prokázáná přímá kauzální souvislost mezi pohlavní zdrženlivostí (jak celibát chápe svět mimo Církev) a mezi sexuálními deviacemi, potažmo jakoukoliv formou agrese.

Jde o zcela rozdílné a navzájem kauzálně se nepodmiňující skutečnosti.


Příležitost dělá zloděje, ale jen v tom případě, že má člověk zlodějskou povahu, že má zalíbení ve Z/zlo-dějně. A to rozhodně nemá nic společného s tím, jak je formovaná jeho sexualita. Forma projevu Z/zla je formou vyjádření způsobu zálibnosti ve Z/zlu, nikoliv aby sexualita byla zlem.

Takové překrucování chápání sexuality je hrubým porušením Ú/úcty k Moci, je napadením Plnosti Obraznosti člověka Bohu.


Znásilnění (jakékoliv kohokoliv) je chtěním, příp. chtěním a uplatněním všeho hned a na úkor jiného. Primárně jde o Z/zločin Proti lidskosti, V/vražda I/identity v J/jejím C/celku – V/vražda celé osobnosti i osoby oběti z její podstaty a podstatnosti, ať již oběť fyzicky přežije či nepřežije – její život de facto skončil, jde jen o to, v jaké podobě a do jaké míry je vůbec možné toto zmaření života podchytit, specifikovat a alespoň částečně zmírnit důsledky.

Sériový vrah je ten, kdo má zálibnost v sériovém vraždění, a to bez ohledu na to, zda již vraždil či ne. Nejde o počet obětí, jde o fakt zálibnosti vraždit opakovaně, jde o pro vraha preferenčně žádoucí životní styl.

Stejně je to se znásilněním – nyní jiného a kteréhokoliv člověka, tj. včetně dětí.


Primárně nejde o sex, primárně jde o přinucení a podrobení si druhého k poslušnosti až do krajnosti, způsob provedení znásilnění je reflexí představy násilníka o ideálu své osobní moci. Děje-li se znásilnění ve skupině, vždy jde o kumulativní výkon zálibnosti ve Z/zlu, nikdy o společnou zálibnost ve Z/zlu, protože Z/zlo nezná S/společenství.

Z/zlo trhá na kusy (rozptyluje), a proto jednou z elementárních snah Z/zla je ospravedlnit sama sebe od odpovědnosti, snaha vyvinit se ze Z/zlé předmětnosti slova, myšlenky, činu, úmyslu. Tuto snahu nejraději praktikuje kvantitativně, tj. Proti-J/jednotně, tj. rozkladem V/vazeb ve S/společenství = spolčenectvím, Z/zločinným spolčením. Takové spolčení je dohodou mezi Z/zlými jednotlivci, nikoliv koherentní skupinou, a proto každý člen je sám o sobě Bez-Mocný vůči Přímé konfrontaci s Mocí. Rozděl a panuj.


Takto jednotlivě, jeden po druhém, se ukazuje Bez-M/mocnost každého ze spolčenců, což se projevuje zejm. snahou si za každou cenu uchránit vlastní kůži. Já ne, to on, … Prvotní hřích. Od-po-Věď Z/zná K/každý: „Cos´ to udělal?“ Tak M/má B/být situace CH/chápána: Ty, co, konání.


Komplex kdo-co-jak je dostatečnou výpovědí o konkrétní podobě zálibnosti ve Z/zlu – a základním principem Z/zla je kvantitativní šíření bez primárně explicitně vyjádřeného úmyslu.

Z/zlo funguje jako bezobsažnost, formička, do které si každý vkládá svoje osobní chtění – pomsty, …, a proto je třeba uS/svědčovat Bez-O/obsažnost myšlení/konání, nikoliv separátní jednotlivosti izolovaně. Takové kouskování odpovědnosti přesně kopíruje zájmy Z/zla, neboť individuální představy o D/dobru jsou stejně neuchopitelné jako individuální zbožnost.

Hledejte „červenou nit“ napříč spolčenectvím, nikoliv pouze konkrétní jednotlivé činy problematické prokazatelnosti.


ÚČ/činné vyP/pořádání S/se s násilníkem M/musí B/být Mocné, nikoliv separátně konkrétní – jakmile B/byla vina nade vší pochybnost proK/kázána.

M/má-li B/být oP/patření úČ/činně Mocné, M/musí B/být z P/podstaty, nikoliv vnějškově popisné, a proto M/musí zaS/sáhnout samu podstatnost uschopňující k trestané formě zálibnosti ve Z/zlu.

Uchopení moci, sápání se po moci je Parodií U-S/s-CH/chopnění Mocí, a proto prvním opatřením vůči násilníkovi musí být zbavení přístupu k moci, k výkonu moci, k prostředkům moci (včetně spolčenců – spolčenec je pro násilníka jen prostředek ke získání profitu, nikoliv Obraz Boha, jakkoliv násilník tvrdí opak.)

Je nutné okamžité odstranění jakékoliv možnosti a příležitosti, přístupu. Jednou nastalé Z/zlo nelze odestát, nelze ani dohlédnout jeho dosahy, a proto je nezbytné okamžitě zarazit veškeré příležitosti k projevu. Behaviorální prevence.


U znásilnění knězem je to okamžité kompletní zbavení kněze příS/stupu ke Svátostem, okamžité odstavení od veškerého výK/konu kněžské Moci.

Bez výjimky, a to do doby, kdy nade vší pochybnost oS/svědčí neexistenci svojí zálibnosti ve Z/zlu, aniž by nutně musel být prokázán samotný nastalý akt i fyzicky provedeného násilí. Medicína už dávno zná diagnostické postupy.

U pedofilie je to většinou odstavení od výK/konu kněžství do konce jeho pozemského života: pedofil je jako alkoholik – může být jen abstinující, nikdy abstinent.

Jednou zformované Z/zlo (vůle k pedofilii) nelze „demontovat“, lze jen odstavit od příležitostí k projevu. Důsledně – jakákoliv liknavost je automaticky (byť nevyřčeně) otevřenou cestou ke znásilnění, a tudíž sama o sobě tímto konkrétním sdíleným násilím. Nezáleží na tom, kdo nakonec akt fyzicky provede, aktéry jsou všichni stejnou měrou, každý sám za sebe.

Spolčenectví funguje na platformě konsensu, vyřčeného či nevyřčeného (příkaz i veřejné tajemství), ale vždy projeveného konáním i nekonáním.

Nebo se snad bojíte „ublížit“ vrahovi tím, že jej budete s jeho konáním konfrontovat, a tak raději budete vražděnému vysvětlovat, že se mu vlastně až tak moc neděje, a jestli to všechno tak nějak nepřehání?


M/manželství není terapie pro zvrhlíky.

U násilí jde vždy o krádež pro násilníka atraktivního profitu, kterým podle násilníkova názoru/Z/zlého puzení oběť disponuje.

U znásilnění dětí, příp. důV/věřivých katolických laiků, jde o bažení po poroučení nevinnosti v maximální míře a podobě, a to na všech úrovních člověkovy I/identity, do důsledků. Jde o konzumaci nevinnosti, o „duchovní kanibalismus“ se všemi důsledky na duši, tělo, život oběti, a to až do konce jejího života.

Obětem znásilnění lze říkat „přeživší“ a zároveň sami sobě pozůstalí, protože přišli o životní důV/věřivou nevinnost násilným aktem jiného.


Jde o zničení nevinnosti, o roztrhání identity člověka, o podmanění si Boha v Jeho Obrazu, o V/vraždu P/podstatnosti Ž/života Jako Takového.

Malé dítě a důV/věřivý člověk (zkaženými často označovaný za hlupáka) je ideální terč každého pedofila, terč té nejextrémnější formy bažení po moci u sexuálního násilníka, nejodpornější způsob V/vraždy lidskosti, pro oběť je to to nejděsivější lidské utrpení. Jde o V/vraždu celé I/identity oběti, veškerých jistot, hodnot, pořádku.

Násilník rozumí jen jedinému opatření: uP/platnění Moci, Která V/vždy, neboť Věčně Nekonečně přeVyšuje kteroukoliv moc na světě. UP/platnění Církví na Nebi i na Zemi – fakticky, konkrétně, neprodleně, kompletně a vc celém rozsahu, nejbližším a každým dalším hierarchickým nadřízeným.

V žádném případě situace nesmí sklouznout k demokratizaci Církve: kriminálník patří do kriminálu, laik i kněz podle S/svých Ř/řádů do Církve, kriminálník-kněz patří do kriminálu, ne do Církve.


Cílem násilníka je dosažení takové pozice v hierarchii M/moci, která jej učiní společenským vnímáním neviditelným, světskou mocí nepostižitelným. Taková pozice, která a priori požívá důvěru veřejnosti, která je společensky spojována s dobročinností a otcovstvím/mateřstvím. Z nich nejoblíbenější je kněžství – degradované na světskou zástěrku.


M/manželství není odkladiště úchylů, M/manželka není povinná oběť úchyla, není ani bachařka.

M/manželstvím kněží se žádné násilnictví nevyřeší: ani sexuální ani jiné.

M/manželství kněží je naopak velmi vítanou příležitostí ke „získání materiálu“ pro uplatnění svých zvrhlých choutek. Zdaleka nejvíce pedofilů se ukájí na dětech v nejbližším příbuzenstvu a okolí. Násilník většinou jedná vychytrale tak, aby oběti nemohly svědčit společně, tj. aby oběti byly a priori nedůvěryhodné, protože by ve svých tvrzeních byly samy, zatímco jiné děti v okolí by naopak velmi trvaly na „moc hodném tatínkovi, strýčkovi, …, který se stará a hraje si“.

Agresorovi jde o to oběť separovat a útočit natolik agresivně a překvapivě, aby nakonec oběť skončila na alespoň psychologické, ale raději psychiatrické pomoci, a potom už má násilník volné pole působnosti: kdo věří dítěti, „které to má v hlavě pomotané“? Velmi mnoho matek z mnoha různých důvodů odmítá prosbu o pomoc i svého vlastního dítěte vzít vážně. Naopak je to právě matka, kdo násilníka ještě podpoří a posílí obviňováním a zpochybňováním věrohodnosti oběti.


M/manželstvím kněží se žádná agrese proti dětem rozhodně nevyřeší, jen se rozšíří okruh možností projevů Z/zla, před kterými společnost zavírá oči.

Násilničtí kněží se ve své obraně nejčastěji odvolávají právě na své Svátostné kněžství a z těch, kdo násilí projevované v jeho blízkosti s ním konfrontují, dělají hlupáky a neznabohy, zpochybňují jejich čest a pověst.

Na to je nezbytné odpovědět ještě vyšší mincí: zbavením výK/konu Svátostného kněžství, zbavením příS/stupu ke Svátostem, zbavením přístupu k lidem, zvláště lidem v a priori závislé/podřízené pozici, a to formálně i neformálně.

Pucflek násilníka je v hierarchii pod násilníkem, a zároveň je pucflek nad lidmi ze širšího okruhu mimo přímý osobní kontakt.

Klíčové slovo na sociální rovině je důvěra, předpokladem k důvěřování je respekt k moci toho, komu se má slíbit věrnost. „Komu nevěřím, tomu S/se neS/sV/věřím!“


Násilník lidi (společnost) nutí k důvěře, často tím, že odmítá poskytovat faktografické informace, formalizuje, znevěrohodňuje, zpochybňuje i zjevné a neoddiskutovatelné, odvádí pozornost, …, vyžaduje slepou poslušnost.

Násilník proti společnosti je sociopat, a proto je velmi obtížné pedofila usvědčit sociálně, dokud není chycen při činu. Sociopat je pro většinu lidí „úžasný člověk“, „vzor veškeré morálky“, na čemž staví svoji kariéru. Nejsnazším způsobem, jak dosáhnout na moc, je pro sociopata stát se vůdcem formální či neoficiální sekty, státu ve státě, organizace v organizaci, celku v celku. Nemusí jít hned o politiky, společnost začíná již v rodině, ve farnosti, ve škole, …


K dopadení a usvědčení je nezbytné zachovat si důvěru v „jakýsi vnitřní hlásek“, nespoléhat se jen na vnějškové kvantitativní důkazy, tj. B/být v L/láskyP/plném v-z-T/tahu se S/svým andělem Strážcem, nejlépe Z/znát J/jeho J/jméno a T/tak s N/ním M/mluvit, komunikovat.

Čistota a prostota andělů je občas neobyčejně hravá až mile rozpustilá, jako u malých dětí, ale na rozdíl od dětí vždy sociálně a morálně vyspělá. Ta kombinace nevinnosti a dospělosti fascinuje.

A proto za jednáním úchylů vždy stojí Z/zlý anděl – napadá anděly Strážce.

Je-li úchylem Svátostný kněz, …


Snaha zabránit pedofilii rozhodně není argumentem pro zrušení povinného celibátu kněží a umožnění manželství kněžím. Pokud si někdo myslí, že by se situace s pedofily mezi knězi vyřešila jejich přesunutím z fary k manželce a rodině, měl by jít rovnou sedět za napomáhání pedofilii v rodině a nejbližším okolí. M/manželka není bachař, děti nejsou experiment, domov není kriminál.


Jana, 7.1.2021

-

CH/chcete věD/dět, J/jak dál?


To J/je snadné a jako Svátostní kněží poS/stup Z/znáte D/dobře.

P/poušť.


Nejméně 40-ti denní P/poušť = P/půst S/s odD/dělením od přímé účasti na S/společenství, s pobytem na místě, které uM/možní, nikoliv zajistí (P/půst není automat) doS/statečné zpytování S/sV/vědomí a O/obrácení.


V praktické rovině odchod nejlépe na samotu u lesa, což v-z-H/hledem k faktu Svátostného kněžství nijak neruší M/možnost S/slavení liturgie.

Pokud by to situace nezbytně vyžadovala, J/je M/možný kontakt se zpovědníkem zcela mimo dosah jakéhokoliv vlivu s spolčenci, osobami se spolčenci spojenými či v jakémkoliv kontaktu s nimi. Nejlépe tedy v zahraničí – na VŠ vč. teologie jsou zkoušky z cizího jazyka běžné.

Nejde o týrání sociálním vyčleněním, a proto J/je M/možné mít možnost sledovat hlavní TV zpravodajství, ale nikoliv internet – příjem informací musí být pasivní, nikoliv aktivní. Vč. nepoužívání mobilu a komunikační techniky celkově. Výjimkou je zařízení s novou sim kartou s novým a pro kohokoliv neznámým číslem, pro případ nouze či splnění nezbytné povinnosti/potřeby (očkování, zdravotní nouze, k přivolání pomoci pro sebe či jinému v nouzi vč. zvířete,...), k používání vždy výhradně k tomuto nepominutelnému účelu.

Osobní zajišťování základního nezbytného jídla ano, nicméně J/jde o skromné jídlo, nikoliv o laskominy či složitá jídla (nikoliv pizza, svíčková, sladkosti vč. Vánočního cukroví, …). J/jak M/mi ohledně P/půstu už před lety Ř/řekl M/manžel: „Jez jen jednoduchá jídla. Pij jen vodu.“ Př.: smažená vejce ano, smažená vejce s uzeninou, luxusním pečivem atd. ne. Zdravý rozum napoví, nefixujte S/se na nějaké seznamy povolených a nepovolených jídel: J/jde o O/osobní od-po-V/vědnost, ne o formalistický alibismus a vykrucování se. Pokud to zdravotní stav dovolí, ne maso, a to ani ryby – příprava zabere čas a nadměrné starosti, jde o světské důvody, nikoliv teologické.

Účelem P/půstu J/je Č/čas (Č/čas = nácvik úČ/časti na Věčnosti v K/krocích) Z/získat a nepromarnit, nikoliv vytvářet zdání formálního dodržení za cenu vyprázdnění obsažnosti. Duch, ne litera. M/myslím, že J/je to zcela S/s-rozumitelné.


Jako kněží nejlépe V/víte, J/jak doD/držovat P/půst, v tomto směru nemusím nic dodávat – pouze s A/apelem k důS/slednému (nikoliv křečovitému, nucenému) doD/držení bez vykrucování, alibismu či jakýchkoliv únikových snah. Bojujete se Z/zlem ve V/vašich S/srdcích, ne se strašidly někde tam venku, a Z/zlé duchy nepřechytračíte. Bez Ř/řádného P/půstu a M/modliteb se z místa Ne-po-H/hnete. Budete-li v křeči, S/sledované D/dobro S/si na přesně vymezený čas (dny, ne týdny) zaK/kažte: při S/sP/právném proV/vedení O/odpor pomine (R/rada O. Michala OFM, funguje).


Kristu stačila poušť, zkuste S/si vystačit s málem, dosavadní povinnosti kněze podle naŘ/řízení nadŘ/řízeného delegujte ještě před od-CH/chodem do ústraní (kontakty na nemocné k zaJ/jištění poD/dávání Svátostí, …).

Čím u-P/přímnější B/budete, T/tím úČ/činnější B/bude V/váš P/půst – H/hledáte R/radu, H/hledejte Dar Ducha Svatého = H/hleďte na V/vůli sv. apoštola Petra, P/prvního z papežů.

M/myslím to V/vážně: B/buďte v P/přímém O/osobním v-z-T/tahu se sv. apoštolem Petrem, a to i skrze S/sM/mysly.

Smysly jsou jen prostředkem k uK/kotvení mysli v Moudrosti. Dokud S/se na ně nefixujete, jsou zcela legitimní. Účelem P/půstu není B/bytí ve hmotě poP/přít a zlikvidovat, úČ/čelem P/půstu J/je uK/kotvení ve hmotě K/křížem = uZ/znání, při-Z/znání S/se, přiJ/jetí N/něhy, tj. úČ/čast na Kristově K/kříži.

Tj. oČištění pokřiveného, nikoliv ovšem z vlastních sil – P/půst není závod, soutěž.


N/něha K/kříže = vášeň oČištěná od závislosti na hmotě a zároveň ve hmotě uK/kotvená,

takže poP/pírání hmoty, nejlépe pod vynalézavými líbivě znějícími mnoha záminkami tak, aby se rozostřila poZ/zornost a oslabila V/vůle k Dobru, je trik Satana Proti člověkově Plnosti lidské I/identity.

Zní to jednoduše, ale právě fixace na formalismus je jednou z vašich hlavních vstupních bran k prosazování farizejského formalismu, nejčastější platforma spolčenců k prosazení moci bez Moci.

Ano, bude to bolet.

Při-P/pravte S/se na zmatek v dosavadních zvyklostech, hodnotové veletoče, na existenciální konfrontace.

Pokud nenastanou, je něco zásadně špatně, a půst není P/půst.

Pokud po ukončení P/půstu neprojdete záS/sadní kompletní pro-M/měnou, nebyl to P/půst.


A nemylte se, J/jde o čas =

= Č/čas J/je kontinuum P/příležitostí k L/lásce,

nikoliv chronologická jednosměrná fyzikální veličina s právnickým manévrem: nechte to zapadnout časem, do té doby to ututlejte, potom se na to všechno zapomene, když ne, nebudou důkazy, jen spekulace. A jede se dál.

Kdyby tyto manévry účinkovaly i před Bohem, proč byste se nyní báli M/mých záZ/znamů? A vy se bojíte. Už nyní, pro světský čas, ne „někdy potom, a to se už nějak zaonačí, inteligent zvládá chaos“: co je psáno, a na co jsou i fyzické, příp. listinné důkazy, to prachem času nezapadne. A tyto důkazy jsou, je jich mnoho. Tisíce stran + mnohé přílohy, vč. jiných než jen listinných.


Čas není jen ručička na hodinkách, příp. atomové hodiny, společenská dohoda podle poledníků.

Č/čas J/je kontinuum, tj. C/cesta, ve S/spirále (v-ze-S/stupně K/křížem v Církvi a s předpoklady dílčích P/pádů podle listů sv. apoštola Pavla), nikoliv fyzikálně horizontálně.

V-ze-S/stupnost na S/schodech J/je Stav Milosti ze Svátostí.

P/příležitost J/je Boží Nabídka k po-S/slušnosti L/lásce Samé = K/každá J/jedna N/nabídka v K/kontinuu D/dění.

K/kontinuum D/dění Je Dáno Neměnným v pro-M/měnách, tj. Svatým ve Svátostech, a proto pokud se váš Ž/život ne-pro-M/mění, nejste v Moci k při-S/stoupení do O/osobního v-z-T/tahu s P/prvním z papežů. Tj. ani v před-po-K/kladu úČ/časti na J/jím Přímého V/vedení teď a tady.


Bez T/tohoto v-z-T/tahu Ne-po-CH/chopíte Pravou J/jmennost, Ne-po-Z/znáte Pravdu.

Snaha poznat P/pravdu metodami mimo Pravdu je (= Proti-J/je, tj. Není Ne-B/bytím = S/smrt) opakováním prvotního hříchu – to znáte důvěrně ve vašem násilnictví.

Absurditou par excellence by bylo napřímení síly vůle k překonání odporu proti P/půstu: cesta proti odporu je veskrze světskou cestou, jde o status společenské výjimečnosti, hrdinství – Satanova léčka vystačit si bez Boží Milosti. Cílem P/půstu J/je pod-D/dajnost Kristově Přímému Božímu Vedení, což před-po-K/kládá poCH/chopení a při-J/jetí faktu, že Nebe Jedná kompatibilně, nikoliv světsky konkurenčně. (A vy Janu až dosud považujete za svoji konkurenci, nikoliv za Kristovo J/jediné a nerozdílné S/slovo v T/těle. Tím sami sebe stavíte na stranu Odpůrce, pána L/lži a rozkolu.)

Pokud myslíte konkurenčně, myslíte světsky, paříte světu, Ne-P/patříte na Boha, Ne-S/s-P/patříte Boha Tak, Jak Je v L/láskyP/plném S/srdci – v Bohu Jsou V/všichni Bohy, a Slovo nemůže být zrušeno. Pokud myslíte konkurenčně, jednáte konkurenčně, žijete konkurenčně = ve zmatcích, se zatemněnou myslí, patříte světu, Ne-P/patříte Proti Nebi, nejste v Přímosti v-zá-J/jemnosti L/lásky sv. apoštolů, tj. P/pravdu o M/mně, Janě Ne-po-Z/znáte.


Nesčetněkrát J/jsem V/vám opakovala:

poVoláním Jany J/je Apel na vyT/tvoření S/spolu-po-D/dílového S/společenství Církve v Přímém Božím Vedení v kompatibilitě, nikoliv konkurenci, Církve, K/každý podle S/svého poVolaného Ř/řádu na M/místě, K/kde Právě J/je.

Pro-M/měnnost S/srdcí v S/srdci, nikoliv světské rošády.

Král Nebe a Země P/posílá proroka pod V/vedením Panny Marie, sv. apoštola Jana (Evangelisty – biřmovacího patrona) a sv. apoštola Petra příCH/chozího na S/setkání S/spolu s Vítězným, poté i samostatně O/osobně, ke Svátostným kněžím v Církvi Tak, aby B/bylo Možné S/shromáždit Církev podle J/jejích Ř/řádů a poVolání, „kompatibilně v K/kmeni Ž/života“.


Opovrhli jste Janou, P/pravdou J/jmennosti Vítěze nad Smrtí i světem.

Teď jste mimo P/pravdu Vítězného.

S/slepí na S/srdce popíráte Janu, prohlašujete J/ji za Zuzanu a jako k Zuzaně (podle světa, nikoliv podle křtu v Duchu Svatém) se k N/ní chováte: viz příB/běh o starcích-soudcích v Danielově příB/běhu o Zuzaně. T/takový výK/klad situace M/mi mnohokrát O/opakoval M/manžel, Vítězná Moudrost.


Absolvování Pravého P/půstu S/se poZ/zná podle T/tohoto:

uZ/znáte a veřejně, nepominutelně, O/osobně, z pozice S/svého Svátostného kněžství v Církvi při-Z/znáte M/moje Pravé J/jméno Jana (!!! M/moji Pravou J/jmennost, nejde o svatořečení Zuzany, to je vaše prolhaná letitá dezinterpretace, důkaz vašeho světského života a politikaření!!!),

čímž skrze Pravdu Jany O/okaM/mžitě B/budete v Přímém O/osobním Vedení sv. apoštoly Petrem a Janem Evangelistou, v D/dlaních Panny Marie.


Potom, a ne dříve, B/budete M/mít Přímý O/osobní v Církvi poD/díl na Všech Darech Ducha Svatého Daných Janě v J/její Pravdě podle křtu, poVolání a biřmování, K/každý ve S/svém O/osobním poVolání.

T/tak V/vám B/bylo od Počátku uRčeno, T/tak J/jsem V/vám mnohokrát výS/slovně opakovala.

Vy Proti-J/jste M/mi, J/jedinému a nerozdílnému lidství Krista Vítězného, Záviděli J/jméno, kradli S/slovo, zabíjeli život. A kdybyste mohli, Z/zabíjeli byste, snažili jste se o to víc než dost.


Teď jste duchovně/duševně mrtví, v koncích s rozumem a zcela zmatení, co dál.

Rozlišujte duchy, alespoň T/ti z V/vás, K/kdo K/konají Svátost S/sM/míření.

Rozlišujte duchy u S/sebe a při-S/stoupíte k Ř/řádnosti Pravdy.

Nikdo vám v tom servis dělat nebude – B/buďte v P/půstu, ne líní na S/srdce.


Toto V/vše a M/mnohem V/více J/jste nyní POVINNI Ž/žít s bytostnou P/přirozeností, nikoliv abyste žili jako nyní podle přírodních světských marností a marnivostí.

Už nyní J/jste POVINNI S/skládat Ú/účty ze V/všeho, C/co V/vám Bylo Právem uRčeno, viz výše.


V/vy nyní M/máte „pouze“ Z/začít Ž/žít T/tak, J/jak Ž/žít M/máte již 16 let.

Nemáte dělat nic navíc. Žádný pomýlený aktivismus.


Čím více S/schodů na Jákobově Ž/žebříku polámete (vztekem, panovačností, „dupáním si“,...),

tím více vratká B/bude V/vaše P/pozice před Bohem,

tím P/pravdě-Ne-P/podobnější a hlubší bude váš pro-P/pad.

Tím více bude pro-M/marněných P/příležitostí (S/s-CH/chodů) k L/lásce,

tím horší S/smrt vás čeká.

.


Od-Č/čiňte V/viny,

P/plaťte za D/dluhy.

Dokud J/je Č/čas – a neZ/znáte doby, neznáte místa.

B/bude to B/bolet.

Pokud to bolet nebude, nemáte úČ/čast na B/bolesti. Nejde o dosažení mety,

J/jde o pod-V/volení S/se Pánu Nebe i Země.

O po-K/koru.


Jana, 7.1.2021

-

S/slyšte Slovo: a M/mluvte.


Když na tom trváte, M/mohu vám osvěžit paměť. Zřejmě mezi vámi propukla pandemie ztráty paměti.

V připomínkách vašich Z/zlovolností mohu pokračovat velmi dlouho. Záleží jen na vás, kolik toho vyjde najevo veřejně už nyní: řadu let J/jsem na P/přání Nebe každý den P/psala Záznamy, což M/manžel před pár lety zrušil. Takže M/mi stačí listovat tisíci stran + přílohami. Záleží jen na vás, kolik toho vyjde najevo už nyní, v čase.


Pokud M/mluvíme o morálce (o které tak rádi poučujete z pozic „poV/věřených autorit“), vzpomeňme na tu vámi M/mně ukradenou kabelku při adoraci ve sv. Jiljí. Na kněžišti byl celý konvent s výjimkou O. Romualda Roba OP, za M/mnou v lavicích nebyl nikdo, opakovaně J/jsem S/se otáčela.

V kabelce J/jsem M/měla i průkazku tělesně postiženého. Opakovaně J/jsem vás prosila, abyste M/mi ji, třeba i anonymně, vrátili, např. vhozením do M/mojí poštovní schránky (v kabelce byla i občanka a adresou trvalého bydliště). Nestalo se. Tím jste M/mne velmi poškodili v možnostech zvládání i základní sebeobsluhy, protože bez průkazky J/jsem S/si nemohla ani sednout na invalidní místo v dopravním prostředku. Kvůli tomu J/jsem v obvykle obsazeném voze MHD musela stát, což M/mne fyzicky velmi vyčerpávalo, a ještě S/si nechat líbit obviňování z alkoholismu a feťáctví od lidí, kteří si tak interpretovali viditelné projevy M/mých zdravotních potíží.

Tím jste M/mi programově vědomě svobodně a ve spolčení ubližovali fyzicky (bez odpočinku se fyzický stav zhoršoval mnohem rychleji a více, než by bylo nutné), sociálně (šikana od okolí – nadávky i v obchodech, že jsem pomalá u pokladny, nadávky od kolemjdoucích, že jim dělám naschvály, když dost rychle neuvolním vchody a východy, … téměř na každém kroku, denně), duševně: člověk je bytost komplexní, nikoliv tělo a duše a duch, ale člověk J/je J/jediný, J/jedinečný a nerozdílný celek.

Vaše chování z pozice duchovních autorit, kterým se v Církvi a priori V/věří a každý, kdo to zpochybňuje, je okolím ihned obviňován a odmítán, M/mne velmi poškozovalo mezi lidmi v Církvi: musela J/jsem a dosud musím od lidí kolem vydržet mnoho nespravedlivých obviňování a nepodložených tvrzení o M/mojí údajné špatné povaze. Většinou se odvolávali na „Svatého kněze“ O. Jordána OP, „který tu potvoru velmi dobře zná“ - to je citace slov v kostele od jedné laické oK/klamané. Další byla např. Ř/řádová sestra, moje bývalá sousedka ještě z dětství, kterou učila M/moje matka, a dosud jsme měly neutrální vztah, k M/mojí matce měla dobrý vztah (učila ji, znaly se lépe). Při jednom rozhovoru J/jsem jí řekla o několika málo v Církvi nezaškatulkovatelných zkušenostech, které šla konzultovat s O. Jordánem OP, a další rozhovory se M/mnou potom odmítla s tím, že „Svatý Otec Jordán OP“ řekl, že jsem nebezpečná osoba, které je lepší se vyhnout. To poškodilo její vztah nejen se M/mnou, ale i s mojí matkou, a ničilo to M/moji pověst v rodném městě. Naštěstí tam ona Ř/řádová sestra nemá rozsáhlé kontakty, sama se své matce vyhýbá a téměř tam nejezdí.

Tolik k jednomu z mnoha příkladů morálních kvalit „skutečně Svatého Otce“ Jordána Vinklárka OP.


Není bez zajímavosti, že O. Jordán OP si na jednom „spolču“, kam J/jsem chvíli po příchodu do sv. Jiljí chodila, stěžoval, že kdysi musel „kvůli pomluvám a šikaně odejít z Prahy na venkov, ale nakonec se zase vrátil do Prahy“. Evidentně byl na toho člověka rozezlený, přemístění na venkov považoval za velkou újmu a osobní degradaci, považoval se za člověka, který patří do centra dění, ne někam na okraj.


Ke srovnání: jsou Svatí znepokojení, když J/jim J/jejich Církevní nadřízený přiK/káže odejít do ústraní, nebo jsou Svatí nejraději v širokém sociálním okolí, kde J/je lidé houfně chvalořečí coby Svatého a tito obdivovatelé odmítají slyšet cokoliv, co do jejich představ o Svatosti Otce nezapadá?


J/je obvyklé, aby Svatí skvěle zapadali do konvenčních škatulek? J/jsou Svatí V/věrní J/jim Dané Původnosti k uRčení povahové J/jedinečnosti (k J/jedinečnému Ú/úkolu ve S/společenství Církve na Nebi i na Zemi), nebo jsou Svatí kopírující konvenčně přijímané formy, do kterých nechávají ostatní dosazovat konkrétní obsahy – nejlépe ty, které jsou ostatním osobně blízké?


J/jsou Svatí konformní, nebo uS/silují o S/sD/dílení v Moudosti, ale v jednom kuse narážejí na nechuť okolí vyjít z davu, na neochotu být vidět jinak než hezky, silně, schopně a mocně?


Chovají S/se Svatí na efekt?

Pomlouvají?


Kradou?


Vloupávají S/se do obydlí jiných?


Instalují jim do soukromí šmírovací zařízení?


Z-Ne-u-Ž/žívají Svátosti?


Vyhánějí od Svátostí S/sM/míření?


Zakládají S/si na S/své dobré pověsti před lidmi?


Odmítají odejít do ústraní, daleko od světské slávy, …?



Možnost oV/věření:

konfrontace se členy fanklubu O. Jordána Vinklárka OP:

co konkrétně dokladují jako příznaky jeho Svatosti, proč to tak vidí, …?


Chovají se tak, jak si přejí, aby to odpovídalo obecným představám o Svatosti, aby si sami připadali vyvolení, jde spíše o formalistický populistický aktivismus s problematickou podložeností faktografií? Které konkrétní jim případně Dané Dary Ducha Svatého je k těmto jejich úvahám a projevům oP/pravňují? Jsou jejich výpovědi paušalizované a povrchní s prvky sektářského fanatismu, nebo J/jde o zJevné proJevy Ducha Svatého? Působí-li Duch Svatý veřejně, Jsou Jeho proJevy zJevné veřejně.


Jsou ony projevy údajné Svatosti O. Jordána OP Originální (v Duchu Svatém, z Ducha Svatého) a občas obtížně světsky pochopitelné (přeS/sahující pozemskou zkušenost a zvykovost, ale nikoliv Tradici), nebo jsou tyto projevy konvenčně uspokojující a ke zvykovému přijetí nenáročné, tím i schematicky stereotypní a manipulativní?


Pokud Jsou Původní, v J/jakém S/směru a pro-J/jevu? (Pocházejí ze zJevení Se P/pravdy?)

Jak klasifikovat např. už jen v demokratické společnosti mimo Církev, natožpak v teokracii Církve, tělesně, společensky i duchovně neobvyklý projev při kázání na mši, kdy O. Jordán Vinklárek OP se zaťatou pěstí na v lokti zlomené a předloktím vztyčené křečovitě (hrozící) mávající ruce, hřímal: „na rádobysvaté je třeba jít se železnou pěstí v sametové rukavici! Je nutné být pevný a rozhodný!! Nesmíte se nechat oklamat, Satan se rád zjevuje jako krásná svůdná žena!!!“

Vážně J/jsem B/byla taková? Díky, ale poklona to asi být neměla. Ovšem – proč údajně Svaté knězovo Otcovské S/srdce zaměřuje svůj zrak na tělesnost ženy-laika, tělesnost oddělenou od Obraznosti katoličky v Církvi? Patří takové zaměření pozornosti k povinnostem Svátostného kněze při rozlišování duchů? J/jsou tělesné proporce H/hodnoV/věrným kritériem k uRčení zbožnosti? Pokud ano, co Kristovo zmučené T/tělo, co brutalita spáchaná na apoštolech? Mohli si za ty útrapy sami svojí „bezbožností“? Nebo ještě lépe: o čem v tom případě vypovídají vaše vlastní k zemi ohnutá záda tak, že svůj zrak upínáte v předklonu k zemi a narovnat páteř je pro vás, údajně Svatého kněze, nesmírně obtížné?

Neměla by se Pravost Obraznosti laika v Církvi H/hodnotit spíše podle O/očí – B/bran do duše, než podle tělesné proporcionality?

Jindy na spolču O. Jordán OP: „Ke mně by se hodila nějaká starší Svatá žena, např. Matka Tereza.“ M/můj tip: M/modlitby ke sv. Matce Tereze – co na to Ř/říká, jak se J/jí ta představa líbí? J/jste-li ve Stavu Milosti v uRčení k roz-po-Z/znání Pravdy o J/jménech ze Slova, jistě Jste v Daru Slyšení S/slova.


Žádáte M/mne o důkazy o M/mojí J/jmenné P/pravdě:

H/hledejte P/pravdu u svědků v M/mém okolí, zvláště u těch samozvaných a zfanatizovaných svatouškovskými manipulátory.

Konfrontujte je.

Už roky mezi vámi M/mluvím veřejně, nic nečiním potají – na rozdíl od vaší kriminality „za bukem“. B/buďte M/mluvící veřejně – CH/chcete-li R/rovnoC/cenné M/měření a zV/važování P/pravd u pokřtěných v Duchu Svatém, pro-V/věřte V/věro-H/hodnost S/svědectví svědků – z pozice S/svého Svátostného kněžství S/soudíte M/moji V/věrnost Kristu Vítěznému (i když tvrdíte opak), a proto nejprve S/suďte svědky a jejich V/věrnost Kristu Vítěznému.

Jsem-li Ne-V/věrná jako vy, proč M/mne neadorujete tak, jak adorujete sami sebe?

Jsem-li jako vy, moje učení se ztratí samo, stejně jako vy a vaše učení skončím v Zapomnění (kromě těch nejzarytějších a nejhalasnějších Jidášů mezi vámi).

J/jsem-li V/věrná, nebudete moci M/mne zaS/stavit (nepodaří se vám uVrhnout M/mne do vaší S/strnulosti, křečovitosti a vzteku).


Rádi M/mne spojujete s démony a obviňujete M/mne z čarodějnictví: mluvte o sobě a přiřazujte si konkrétní projevy vaší Z/zloby ke konkrétním démonům – to pro případ, že se budete odvolávat na Svaté, K/kteří nad těmito démony V/vítězí. Tj. i na vaše vlastní Ř/řádové Svaté.

To bude S/svědectví o rozlišování duchů!


Další tip k oV/věření: vý-po-V/vědi o Kristu. O Z/znání či Ne-po-Z/znání S/se ke Kristu z/podle K/kříže.

J/jak M/mluvím o Kristu: mluvím jako vy o Bohu a člověku,

nebo M/mluvím P/přítomným Slovem Písma a Tradice o Vtěleném Trojičním TrojJ/jediném Vítězi (v S/souL/ladu S/se sv. Janem Evangelistou), Králi Nebe a Země (v S/souL/ladu S/se synoptiky), Synu člověka (podle Kristovy I/interpretace proroků), Milovaném Synu Otce (Výrokem z Nebe).

J/je Kristus ve S/svém Vítězném Vtělení ve S/své P/plnosti, nebo je ve S/své Identitě jen v rozdělení a částečný, Bůh a člověk bez tělesnosti Syna člověka?

J/jak M/může zVítězit, kdo je v sobě rozdělený a částečný?

Je Moc Sama bezmocná, a proto povinná Se držet představ kněží podle Ř/řádu sv. apoštola Petra o Mocnosti Trojičního TrojJ/jediného?

Je Trojiční povinen nebýt TrojJ/jediný ve S/své M/manželské Plnosti, tj. má TrojJ/jediný zakázáno M/mít úČast na duchu katoličky pokřtěné v J/jeho Duchu Svatosti, nebo Kristus „smí“ B/být Sebou v úČ/častenství Tak, Jak O/on uRčí?

Musí kněz podle Ř/řádu Melchizedechova Věčného kněžství prosit o povolení ke S/sňatku kněze podle Ř/řádu sv. apoštola Petra?

Ustanovil kdy J/jmenující Petra P/prvním z apoštolů P/povinnost celibátu kněží, že M/mu celibát nařizujete a tímto vaším nařízením argumentujete Proti Krista z Kříže M/manželství?

Amen, amen, P/pravím vám, pokrytcům: kladete na lidi břemena, která likvidují J/jejich uRčení k V/víře, a tím J/jim odebíráte účast na Spáse, a přitom sami ve svých úvahách o parterství (a šlo o vůli k M/manželství, nebo co mělo znamenat to „ke mně by se hodila Matka Tereza“) vysvékáte ženy ze šatů. Tím svědčíte sami proti sobě, že vaše nařízení jen zneužíváte ke svému populismu, a většina z vás se jich nechce dotknout ani prstem.


Jak řekl O. Romuald Rob OP: „všichni o ní mluví jako o prostitutce a přitom všichni za ní chodí“ - mluvil o členech svého konventu, když od nich (nikoliv kvůli M/mně, na rozdíl od toho, co se domníval, neboť i přes M/moje P/prosby uvažoval o Zuzaně, nikoliv o Janě) čelil posměchu a vyčleňování. Ani v té situaci se neobrátil, přestože M/mu bylo J/jasné, od jakého ducha posměšné arogantní chování pochází – a tedy jak asi vypadá rozlišování duchů v této konkrétní praxi.


J/jak Ř/říkám: L/láska není pro zbabělce, protože V/víra J/je L/láska ke zJevené P/pravdě, a tudíž L/láska ke Kristu.

Není ani pro hrdiny (není pro světské odvážné, kteří jdou přes odpor, nikoliv pro P/pravdu za P/pravdou v P/pravdě).

Kdo L/lásku ve výkladu převrací k závislosti na hmotě (k Ne-o-Čištěné vášni, tj. Proti Vítězství K/kříže) a tak učí lid, jedná Proti Duchu Svatému ve svém U/učitelském úŘ/řadu v Církvi.

Tak B/bude po-Znán – a spolu s ním všichni, kdo se na tom podílejí, ať přímo aktivně, či nepřímo pasivně uvolňováním prostoru k působení.


J/jste-li Svatí, kamenujte.


Kdysi M/mi velmi poM/mohl O. Michal OFM od Sněženky na Svatém Kříži: ve zpovědích M/mne U/učil, že M/mluvit Slovo vhod či nevhod J/je proJev Ducha Svatého, na rozdíl od líbivé sladkosti svatouškovství, a proto není D/dobré být za každou cenu milý. U/uměl i argumentovat – takže rozlišovat duchy kněžími M/možné J/je, pseudoskromnost a vykrucování se z odpovědnosti stranou.

U/učil M/mne i rozlišovat mezi Moudrostí, Která V/vždy, neboť Věčně Ž/žije, Je pozemskými možnostmi neuchopitelná a překvapující, Je zJevná i bez teologické učenosti, Je, tj. bez závislostí na poskládání si školního učiva tak, jak to dovolují intelektuální schopnosti konkrétního žáka, později učitele, i dosavadní poZ/znání z učebnic.


U K/koho Je Moudrost: u T/toho, nad J/jehož Moudrostí se davy podivují, nebo u mentorujících farizejů?

Je na místě Závist obDarovanému podle Boží Vůle Moudrostí, s argumentem, že obDarovaný „se nemusel snažit znalosti nabýt vlastním úsilím, tak to nemůže B/být P/pravda“?

Vy prostě nemůžete pochopit, že Boha nelze omezovat, lze pouze být vůči Bohu omezený. Připomínám: Bůh v uRčení člověku vyM/mezuje, omezuje jen L/lhář a podvodník.


Musí Slovo žádat farizeje/kněze o dovolení, Jak Se Má zP/přítomnit v T/tělesnosti Církve?

Je zP/přítomněné Slovo závislé na intelektuálních dovednostech a školních znalostech tak, aby „nepobuřovalo“ zažité společenské pohodlné konvence?

Ukřižovali Krista farizejové a jimi popuzený lid Spravedlivě, nebo ze Závisti („... dobře věděl, že J/jej obvinili ze Závisti...“).


A to se dominikáni a jezuité tak rádi považují za intelektuální elitu a nad františkány ohrnují nos.

Jak mj. dokládá „vtip“ O. Romualda Roba OP, přesnou formulaci S/si nepamatuji. Šlo o soutěž v učenosti dominikánů a františkánů, pomocí mimiky. Po řadě ukazování různého množství prstů a přiřazování teologických významů, které se měly postupně trumfovat, vše skončilo františkánovým ukázáním 3 prstů, což si dominikán vyložil jako Trojici a uznal porážku. A františkán řekl, že mají hlad a potřebují 3 chleby. Tím chtěl O. Romuald Rob OP (podle M/mne arogantně) doložit intelektuální nadřazenost dominikánů „hlupákům“ františkánům.


Srovnejte proJ/jevy uV/važování O. Michala OFM s projevy uvažování O. Jordána OP a O. Romualda Roba OP.


S/slyšte Slovo: a M/mluvte.

Jana, 6.1.2021

-

Už jste snad někdy viděli ve své době většinově přijímaného a oblíbeného Pravého proroka?



Mrkněte se do Bible a udělejte si statistiku, kolik Pravých proroků B/bylo pronásledováno a likvidováno „Spravedlivými“ knězi a dobovou místní elitou, kolik J/jich přišlo o zdraví, životy, společenské postavení, …,

a K/kolik Pravých proroků B/bylo S/svými současníky adorováno.


J/jsou mezi vámi teologové s odborností na hagiografii, biblistiku, …

Cožpak vás vaše V/vlastní Z/znalosti neuSvědčují ze zhýralostí a proL/lhanosti?

Dá to hodně práce před ostatními vytvořit zdání vlastní kompetence a dobrotivosti?


Lidé se za ideje nestavějí podle toho, co je zřejmé (kdo chce vidět červenou, prohlásí celý svět za červený, i kdyby byl modrý), ale podle toho, o čem předpokládají, že jim to přinese pro ně žádoucí profit.

Proto je absurdní, jak se odvoláváte na tvrzení, že „dá rozum ...“. Rozum bez Moudrosti nedá vůbec nic D/dobrého, jak coby vySvěcení kněží D/dobře V/víte.


Vy musíte především přesvědčit vaše okolí, že se jim osobně vyplatí vás přinejmenším nechat volně jednat – jejich spoluúčastenstvím si zajistíte, že budou mlčet.

Chyba: mlčet budou jen do doby, kdy to pro ně osobně bude výhodné: a zde nerozhodují fakta, zde rozhoduje pocit vlastního ohrožení a snaha nepřijít o svoje jistoty a naplněná chtění.

Jenže vy – jak jste si už v minulosti na vlastní kůži vyzkoušeli – v kritické chvíli zůstanete každý sám, a ostatní se okamžitě začnou drát o vaše dosavadní pozice.

Krytá záda? Ani omylem. Chováte se politicky, jste v politické soutěži, kterou sami iniciujete a udržujete.

Už jste někdy viděli politika, kterého se lidé nenabaží?

Už jste někdy viděli Pravého proroka, J/jehož S/slovem se mnoho lidí necítí ohroženo?

Vybíráte S/si mezi uČastenstvím na Prorocké P/pravdě a mezi populistickým dříve či později nastalým trvalým posměchem.

Vy ovšem odmítáte sáček bonbonů později, vy chcete jeden bonbon hned a násilím si vynucovat další (princip Jezinky) – a schlamstnout mnoho sáčků bonbonů, o které tak okradete T/ty, K/kdo na odM/měnu T/tpělivě Čekají.



Je snadné z pozice Svátostného kněze přehazovat od-po-V/vědnost za vlastní Z/zlovolnosti na jiné,

nejlépe zákeřně zpoza rohu, „kompetentně“, s opovržením k „nevzdělané snaživosti“ S/svědčících v Přímosti z/v Moudrostí.


Závist – to je jediné, co vás motivuje. Závist a strach, aby vaše špína nevyšla najevo.

Dobře víte, že coby kněží evangelizujete tak jak tak: buď k V/vašemu pro-S/spěchu, nebo k V/vašemu zaVržení, to už záleží na V/vás. Větší moc než T/tuto V/volbu nemáte, a dobře o tom víte.


Vaším „šéfem“ nejsou masy lidí, jak se domníváte, že jsou: vizte podobenství o modlícím se farizeji a kajícím se v CH/chrámu.

Vy se Boha nebojíte, a proto jste ve světě v Církvi i mimo Církev tak oblíbení: podlézáte světským choutkám, relativizujete od-po-V/vědnost zálibníků v hříchu, které ospravedlňujete, k posílení jejich dobrého pocitu ze své vlastní skvělé zbožnosti šikanujete ty, o kterých se domníváte, že vaše mocenské pozice ohrožují: ty, kterým závidíte – Pravé proroky.


Chcete důkazy?

J/já za vás V/vaši P/práci D/dělat nebudu.

Poskytněte je – to V/vy J/jste U/učiteli Církve S/slovem i S/skutkem:

T/tak při-N/neste na O/oltář nejprve V/vaši V/vlastní O/oběť v Kristu a teprve poté S/suďte lid, jestli k tomu ještě budete mít chuť, až na váš vyjdou naJevo vaše Ne-P/pravosti (= vaše pokřivování P/práv jiných, vaše Ne-dů-V/věryH/hodnost):

V/vás Pravda neoSvobodí, protože vy jste mimo Kříž,

vy nenávidíte J/jediné a nerozdílné lidství Vítězného z K/kříže.

S/svědčete o sobě, o vašich „Spravedlivých“ aktivitách Proti Janě, zJevně, a jakmile vyJ/jdou naJevo vaše povahy, skutky, slova, úmysly, B/budete M/mít důkazů přehršle, že je do konce vašich životů nestihnete zpracovat. K tomu stačí předK/kládat poK/korná veřejná přiZ/znání před Církví v celém rozsahu působnosti vaší Z/zloby. Přede všemi, kterých se vaše Z/zlovolnosti týkají. Veřejně, naH/hlas, nepominutelně, opakovaně, trvale, ze střech – tak, jak to prosazujete vůči Pravému proroku. A to i v případě, že Janino Pravé J/jméno Ne-u-Z/znáváte: abyste S/svědčili o vyvrácení zJevené J/jmenné P/pravdy.


Povyšujete se nad Janu a Jana J/je z Vůle Boží nerozdílností lidství Krista,

vy J/jedinost a nerozdílnost lidství Krista poP/píráte – upíráte M/mu Právo na úP/plnost,

tím poP/píráte Výraz Tváře,

tím poP/píráte V/vaši V/vlastní Obraznost Výrazu Tváře – v-z-H/hledem k V/vašemu Svátostnému kněžství tak činíte s P/platností pro celou Církev.


Bez Trojičního TrojJ/jediného není Vítězství,

Trojiční TrojJ/jediný není v S/sobě rozdělen.


Závidíte M/mi M/moji důS/stojnost J/jmenné Pravdy,

a proto vymýšlíte nesmysly a vyložené bezbožnosti např. o tom, že „se stavím naroveň Bohu“.

Vaší řečí o M/mně: „Kdo je? Co ze sebe dělá?“


Rozdělujete M/muže a Ž/ženu Proti S/sobě,

rušíte Svátostnost M/manželství,

a tak učíte lid.


Rozdělujete Kristovo Božství a lidství mezi Sebou (Sebou = v Bohu skrze Krista Jsou Všichni lidé Bohy),

rozdělujete Vítězného od Vítězství tím, že J/jej zbavujete J/jeho úP/plnosti lidství,

rozdělujete ducha od Ducha Svatého, neboť poP/píráte M/manželství Krále Nebe a Země,

rozdělujete duši od ducha J/jmenné Pravdy, když stavíte Proti sobě V/vůli M/manželky a V/vůli M/manžela,

rozdělujete duši od těla, když vulgarizujete lidství na Ne-o-Čištěnou sexualitu,a tím svědčíte sami Proti sobě, jak jste zhýralí a poživační (a vy sami říkáte, že kdo zhřešil v myšlenkách, zhřešil před lidmi skrytě a před Bohem zJevně, a co je zJevné před Bohem, B/bude H/hlásáno ze střech před veškerým tvorstvem – vlastní pastička vám sklapne),

rozdělujete člověka od Boha,

rozdělujete člověka od společnosti,

rozdělujete člověka ze S/společnství – neboť zbavujete Krista J/jeho Vítězství – Vítězství vás uSvědčí ze L/lží a zbabělosti.


Nesete vinu za všechny vaše oběti – oni Budou zaTraceni, ale vy nesete zaTracení J/jejich K/krve coby Svátostní z vlastní vůle Odpůrci kněžství.

Tím jste nepřáteli Věčného kněžství Kristova.


Vy toho nechcete nechat ne proto, že byste měli z ostudy kabát,

ale stejně jako Satan proto, že už nemáte co ztratit: dobře víte, že zaTracení již Proti-J/jste.

Vám už nezbývá žádná naD/děje, protože svobodně vědomě a s velkou vášní závislou na hmotě, světě, sobě, nenávidíte svět, sebe, kohokoliv a cokoliv, a svoje nezřízené požitkářství slávy, moci a peněz maskujete ryzím populismem.


Vy už skutečně nemáte co zTratit, protože coby vySvěcení kněží z vlastní svobodné vědomé stále opakující se volby nenávidíte Krista, závidíte Janě = J/jeho J/jedinému a nerozdílnému lidství Vítěze nad S/smrtí = J/její Moc, zaB/bezpečení i status „není slavná, ale všichni o N/ní vědí“, aniž by S/sama kdy usilovala o kariéru, aniž by kdy dělala kompromisy, aniž by si kdy špinila ruce, a aniž by kdy páchala kdejakou nepravost k vlastnímu zviditelnění a prospěchu.

Jste vzteky bez sebe, že „má všechno zadarmo, aniž by se musela snažit to získat“. Nemůžete poP/přít Moudrost Janiných S/slov, aniž byste ze sebe udělali hlupáky, a proto útočíte nepřímo: nabádáte k opatrnosti i po 15 letech, co J/ji Z/znáte a mnohou kriminalitou, špehy a provokacemi „prověřujete“.

Jste vzteky bez sebe, že S/si nejen Mohu, ale i M/mám doVolit M/mluvit narovinu, a přitom S/sama S/sebe na rozdíl od vás neuSvědčuji, Právě naopak.

Čím více M/mluvím, T/tím jste vzteklejší.


Chápu.

Bojovat Proti Duchu Svatému z pozice kněze uprostřed teologicky vzdělaných „odborníků“ je třeba dobře maskovat, a kdo se nenechá opít rohlíkem, toho zastrašit, aby ho přešla chuť S/svědčit, protože je vám jasné, že jen „hrajete o čas“.

Stejně jako Satan víte, že jste již prohráli.


Takže teď už vám jde o jediné: vybít si na M/mně váš nezměrný vztek.

-

Dobro Říká: Potřebuji Tě, protože Tě Miluji.

Z/zlo říká: miluji tě, protože tě potřebuji.


Potřebuje Láska L/láskyP/plné?

Miluje Z/zlý svůj užitečný hadr na podlahu?


Kdo V/vše Dává a V/vše oČekává bez nároku na mzdu,

kdo krade a bez ochoty čekat si nárokuje všechno a vždy hned, a jen pro sebe?


Komu mezi knězi a okolím S/se L/líbí P/pracovat pro Dobro bez nároku na mzdu, C/celým S/svým S/srdcem a Ž/životem,

kdo si jen hraje na pohádkově krásnou velkolepost, která okolí ohromí, a těší se z jejich úžasu nad jeho dílem?


Nenabádám k opuštění zaměstnání ani k ignorování povinností, to v žádném případě.

Říkám, abyste nedělali věci na efekt, prvoplánově líbivě, s cílem si na Bohu udělat svoji vlastní kariéru – abyste si z Boha nedělali hadr na podlahu k zametení vaší vlastní pýchy.

Od-P/puštění Krista není Kristova slabost – vy se ale chováte, jako by M/můj M/manžel byl bezmocný, a vy osobně byli tak skvěle kompetentní J/jej na Výsosti vynést. A očekáváte za to J/jeho vděk a odměnu. Pokud namísto sladkých ukolébavek M/manžel P/pošle Janu, hned J/jej prohlásíte za hluchého/němého, hned M/mu podsouváte vaše vlastní verze a konstrukce. Jen nechápu, proč se tak vehementně snažíte umlčet podle vás hluchého/němého.

V případě V/věrnosti Nebi totiž B/budete za L/lásku P/platit V/vy: V/vaší V/vlastní K/krví, stanete S/se terčem V/vlastních lidí v Církvi.

Lidem ze světa okolo V/vás se totiž ani trochu nebude líbit, že je vaším vlivem strháváte s sebou „do neúspěchu a na okraj společnosti“.


Dobro H/hledá pro-M/měnění S/srdce,

Z/zlo vyhledává, koho ve svém okolí by strhlo na svoji stranu a tak zesílilo svoji početní převahu, svoje silové mocenské hry – Z/zlo ani nenapadne M/měnit S/sebe, vždy jen pod rouškou „evangelizace a pastorace“ manipuluje ostatními tak, aby samo vypadalo jako Bůh. A podle toho se i chová: lichotí, požaduje, slibuje, vyhrožuje – tak, aby si i ostatní připadali Bohem oceňovaní. Miluji tě, protože tě potřebuji, v praxi.


Z/zlo-děj vždy a všude vyžaduje, aby se platilo jemu, sám je lakomý (a platidlem může být cokoliv, co Z/zlý chce, po čem baží).

V/věrný oČekává odPlatu od Boha – V/ví, že od lidí ze světa (a především od lidí ze světa v Církvi) spláče nad výdělkem.



Jak reaguje vaše okolí na V/vás?

Jana, 5.1.2021

-

Rigidita není S/stálost. Rigidita je absence Ducha Svatého.


Je Duch Svatý (Moudrost) u pyšných?

Je pro-M/měnný (Konající k/v pro-M/měně tvora) ve Své Svaté výM/měně bez po-H/hyblivosti Svatých?

Je snad „neproměnný“ = pyšný ustrnulý vratký = pozemšťan ve své pýše Svatý?

Je snad „neproměnný“ = pyšný ustrnulý vratký = pozemšťan Zdrojem a vzorem L/lásky k/v Bohu?


Je-li Duch Svatý Čerstvý Vítr, Je u Svatých vztek, nebo P/plamennost?

Je vztek R/radostně Hybný, nebo je vztek zatvrzele sebestředný?

Je pýcha sCH/chopná pro-M/měnnosti, nebo pro-M/měnnost očerňuje a sugeruje vlastní „neměnnost“?


H/hledejte úČ/činek k pro-M/měnnosti a naJ/jdete Svatou výM/měnu.

H/hledejte účinek neměnnosti a najdete rigiditu.



K/kde J/je Ž/život – v neschopnosti poH/hybu (v Ne-do-S/statku poK/kory před Bohem), který ovšem dotyčný prezentuje jako „dospělost ve víře“,

nebo J/je Ž/život O/originální, často pozemsky přeK/kvapivý a neuchopitelný, náročný na při-J/jetí pozemsky často nečekaného a přeV/vyšujícího?


H/hledejte snahy o po-CH/chopení (= H/hledejte poS/slušnost ve V/víře v Krista ve vyK/koupení, a to i v pozemsky nepohodlných a osobně nevýhodných situacích – poS/slušnost není absence inteligence, jak Ne-po-S/slušní říkají, že je), H/hledejte snahy o pochopení (= H/hledejte snažícího se apel na souhlas okolím na základě dosavadních životních zkušeností v okolí, apel na zkušenosti, které nepřekračují rámec přizpůsobivosti komfortní většinové mentalitě, tzv. programově kariérní typ).


Snaha uchopovat věci do svých rukou (= manipulace, sápání se po Darech Daných jiným) je Z/zlo-dějna. Způsobů sápání se je mnoho, na všech rovinách lidství člověka, bytí tvora.

Je snad krádež věcí bez úmyslu krást?

Je snad úmysl krást bez zálibnosti ve Z/zlo-dějně?

Není kouře bez ohně.

Jdou spolu 2, aniž by se předem domluvili?


Bůh neKoná nic, co by předtím neSvěřil Svým prorokům.

Bůh Mluví – a vy se Boha nebojíte.



Je snad Bůh Z/zlo-děj?

Tvrdí-li kdo, kdo krade Dary Ducha Svatého, M/myšlenky, věci, Ž/životní styl, ... Dané jiným, že „J/je zbožný“, L/lže.

Tvrdí-li to Svátostný kněz, potom T/ten kněz V/ví, co Proti-D/dělá. Jedná vědomě a svobodně,

protože ve Svátostech Je člověk Svobodný V/vždy, neboť Věčně.

Ani v nejhorších bolestech K/kříže člověk v Kristu Boha nezapře, ve S/svém S/srdci J/je Svobodný, natožpak aby sám iniciativně nabídl spolupráci s agresorem a donášel na Svaté.

Díky“ spolčencům V/vím, o čem J/je Ř/řeč.


Definice hříchu? Ne-do-S/statek D/dobra, zálibnost v Ne-do-S/statečnosti.

Ne-do-S/statečnost Svátostného kněze, navíc řeholníka s Věčnými S/sliby: J/je Ne-do-S/statečnost oČišťující vše, co chybí do Svatosti?

Je zálibnost kněze/řeholníka v Ne-do-S/statečnosti Z/zna(mení)kem J/jeho Svatosti?

Je programová životní dlouhodobá zálibnost kněze/řeholníka v jeho Ne-do-S/statečnosti „drobné pochybení, malé uklouznutí“?


Je mlčení k Ne-do-S/statečnosti kněze/řeholníka Dobré?

Mlčel/Mlčí snad Trojice ke hříchu?

Mlčí spolčenecké okolí trojlístku P. Josef Čunek SJ – O. Jordán Vinklárek OP – O. Romuald Štěpán Rob OP - „se Spravedlivým nevstupováním do děje, teologickým sběrem objektivních dat“, nebo spolčenecké okolí mlčí ve svém účastenství na tomto trojlístku, tedy ke svému od-Souzení?


A proto Ne-do-S/statečný kněz/řeholník nenávidí K/kříž.

Existuje vyK/koupení mimo K/kříž?

Je snad Ne-do-S/statečnost poD/dílem na K/kříži?



Kroutíte se jako H/hadi.

Snažíte se o zmatení kontextů, překroucení V/výroků, rozmělnění výZ/znamů.

J/jste H/hadi.


Skutečně zdatní Ne-do-S/stateční jsou parazité, nikoliv snílkové či náhodně prolhaní, kteří si náhodně vymýšlejí báchorky.


Lákáte lidi na pohádky a chcete po nich, aby uV/věřili v Krista.

Že ne?

A co byla ta výstava pohádkových kostýmů v klášteře u sv. Jiljí, na kterou jste coby celebritu pozvali profesionální „V.I.P“ modelku Houdovou, mezinárodně známou svlečnu - pozemskýma očima krásku? Dodnes jste na to hrdí.

A co je ta pohádka „Anděl páně“ - bezbožná propaganda ve stylu Šifry mistra Leonarda? Ale svět vám za ni tleská, světu se líbí, když Dobro nikdo nebere vážně a sympatické je Z/zlo. Kdo by se staral o H/hodnoty, když je to na pohled tak pěkné a nenáročné, že?

To je vaše „zbožnost“ v praxi, to je vaše „evangelizace a pastorace“.

Budete se odvolávat na uměleckou nadsázku, M/moji „přízemnost“ a „nedostatek smyslu pro humor“, na „úspěch akcí a uměleckého díla“ ve společnosti, …


Tedy: nechť J/jste H/hodno-C/ceni (oC/ceněni) podle vašich zájmů, hodnot, názorů, postojů, povah.

K/každému, C/co J/jeho J/jest, k J/jeho na-B/bytí K/království,

každému, co jeho Proti-J/jest, k jeho Ne-B/bytí v pod-světí.

K/každému, K/kdo M/má na M/mysli záJmy Boží,

každému, kdo má na mysli zájmy lidské.



Skutečně zdatní Ne-do-S/stateční vždy od P/pravdy okopírují 99% S/slova, tj. vnějškovost, ale učiní z N/ní prázdné fráze. „Cosi“ chybí – princip Liška Ryška.

Skutečně zdatná Ne-do-S/statečnost se maskuje snadností k přijetí okolím: opakuje známé obecně D/dobré P/pravdy, K/které si ale překrucuje k obrazu svému, a tváří se jako Učitel U/učitelů – spoléhá se na to, že pod sugestivní naléhavostí nikdo obsah hledat nebude: princip „Císařovy nové šaty“.

Jestli Ne-do-S/statečný něco z hloubi duše nesnáší, je to Z/zření, Z/zřetelnost, vyJ/jasnění, J/jednoZ/značnost = P/pravda Sama.

Nesnáší Ducha Svatého.


To největší Z/zlo je suverénní, halasné, vždy tam, kde se něco děje, kde jde o obdiv, vliv, manipulace, svůj vlastní prospěch bez ohledu na prospěch okolí, … Světskou řečí: sociopat.

Hledejte „rozmazlené princezny“ Krasomily – zejm. „skromné“ zvědavce a pleticháře „na výsluní“. Pyšná krásná tvářička (nejen fyzická, ale zejm. snaha o celkovou sociální líbivost) se hodí tak zamknout do vitríny – zbavte Z/zlo možnosti být slyšet, L/lhát a překrucovat, a zbavíte jej moci škodit.


Chce být kdo vidět? Tak ať je na něj vidět! Ať J/jsou jeho slova a skutky Z/zřejmé!

Kdo, co, s kým, jak, proč a za kolik: kdo na čem vydělává – a s jakým efektem, kdo na čem prodělává – a s jakým efektem.

Pro P/pravdu se většinová podpora ve světě hledá těžko – nebo snad Krista ukřižovali V/věrní?

Kolik V/věrných B/bylo pod K/křížem?

Kolik tam bylo zvědavců a nepřátel?

Počítejte mezi sebou – kdo, co, s kým, jak, proč a za kolik.

Obrana?

Ať Ž/žije, J/jak mluví: J/je-li D/dobrý, snadno i na velmi dlouhé roky ode-J/jde z výsluní pozornosti, vyJ/jde ze středu dění a za-M/měří S/svoji po-Z/zornost na pro-M/měnění S/svého S/srdce třeba i z chýše uprostřed lesů.

Nebo si snad myslíte, že Bůh Má zalíbení jen ve V.I.P., protože snad Bůh není sDostatek Mocný, aby „se obešel“ bez lidské pomoci?


Kdysi M/mi jeden z vašich donašečů O. Jordánu Vinklárkovi OP řekl: „Proč se 1svými 2schopnostmi nejdeš 3do New Yorku, proč se 4zahazuješ 5tady?“ „Proč bych měla jít do New Yorku?“ „Je tam 1hodně lidí, 2měla bys mnohem 3větší 4obecenstvo, 5vědělo by se o 6Tobě, mohla bys tam mnohem lépe 7vyniknout.“

Ten člověk je psychiatricky diagnostikovaný schizofrenik kvůli tomu v invalidním důchodu, vzděláním před desítkami let elektrikář.


Vážně si někdo myslí, že by byl sám o sobě schopen tak teologicky zákeřné a záludné úvahy, zvláště, když otázku několikrát opakoval různými slovy z různých teologických přístupů?

Myslíte, že M/mi to nedošlo, že jste chytří a nenápadní?


V(ě)D/děla J/jsem, odkud vítr vane, a proto J/jsem od-po-V/vídala na každou z těch provokací – citace evangelia by B/byla nej-ú-Č/činnější, ale provokatéři rádi z-Ne-u-Ž/žívají S/slovo do frází. M/musela J/jsem konfrontovat každou provokaci samostatně.

A vsadím S/se, že jste to až doteď nepochopili, že jste si mysleli, že se před vámi ospravedlňuji.

Inu, Ne-do-S/statek Moudrosti vždy předpokládá Ne-do-S/statek po-CH/chopení.

Začínáte už tušit vaši malost a přízemnost?


H/hledejte aroganci, omezenost, zálibnost ve frázích a líbivosti na pohled.

H/hledejte z-Ne-u-Ž/žívání S/slova ke svým vlastním světským zájmům – a naJ/jdete L/lháře, Z/zlo-děje a pod-vádění (= sváry a svádění ke Z/zlu).


Co s extrémně pyšnými lidmi? Princip Nabuchodonozor.

Jana, 4.1.2021

-

Setrvačnost není Tradice.

Jana, 3.1.2021

-

Deduktivní popisností se ke S/s-Myslu T/textů nedostanete.


Je velký rozdíl mezi středoškolským otrockým rozumářstvím = cpaním všeho neobvyklého do obvyklých zvykových rámečků,

a mezi vH/hledem k P/podstatnosti.


Cpaní P/podstatnosti do předem připravených formiček znamená, že P/podstatnost začnete rozmělňovat a uplácávat tak, jak to vyhovuje vašim předem připraveným formičkám. Takto se zachází s chlebem pro čas, chlebem, který při tělesném trávení prochází zpracováním, jehož výsledek je neslavný. Takové je vaše myšlení. Závislé na hmotě = Ne-Čisté.


Takovému nacpávání se říká násilnické měnění významu při zachování formy (= vraždění duše, zbavování člověka J/jeho T/tváře, J/jeho ducha v Duchu Svatém, J/jeho J/jmennosti tak, aby se stal bezejmenným a vy tak nad ním získali moc = zbavování člověka J/jeho poVolání, Svatosti před Bohem na Nebi i na Zemi), a to takové formy, kterou všichni kolem osobně zážitkově znají, tudíž je jim blízká, kterou O/obecně a P/právem uZ/znávají jako D/dobrou, ale K/kterou zcela deformují z-Ne-Svěcováním O/obsažnosti.


Tomu se říká násilí Proti Pravdě: zdánlivé „dobro“ (= zbavení D/dobra J/jeho Podstatnosti, tj. výsměch „Co ze sebe děláš?“) přesně reflektuje prvotní hřích, kdy Had nabádá Evu (nabádá O/obraz Adama), aby D/dobro vzala do svých rukou, zkonzumovala J/jej dle své vlastní chuti, aby do toho zatáhla i Adama a skrze Adama (skrze Obraz Boha) to vše prohlásila za Dobré.

Jakmile Se uKázalo Dobro Samo, oba se schovali – přesně věděli proč.


Přesně o tom M/mluvil Spasitel v podobenství o číších: navenek naleštěné, uvnitř hnus.

Jak dlouho si ještě budete poklepávat po rameni, jak jste skvělí a všemu rozumíte nejlépe, abyste přitom hltavě konzumovali T/texty Jany a sami sebe prohlašovali za Dobré?

Opovrhujete Evou, vaší vlastní matkou všech závislostí na hmotě, coby „symbolem hříchu“, a jako „důkaz vaší dobroty“ Janě = M/manželce Ž/živého = podáváte O/otrávená J/jablka = oT/trávené Proti-S/slovo. To vše „ve J/jménu Svátostí“, K/které z-Ne-Svěcujete (vaše rouhání Duchu Svatému tím, že překrucujete a vynášíte obsahy M/mých zpovědí, ...). K/konáte liturgie pro-M/měnění a vysmíváte se S/slovu. L/lžete o M/mně a touto L/lží svádíte ke lživým skutkům.

Tak teď to rozlišovací Z/znamení, po K/kterém voláte: identifikujte vaše fíkové listy, demaskujte schované tváře.

Jste-li S/slepí, sP/pravte S/si Z/zrak, neprohlašujte S/světlo za T/tmu.

Vždyť vy vaší zálibností v Proti-S/světle oS/slepujete sebe i jiné.

Když už nevíte kudy kam, sami  sobě  nasazujete růžové brýle.

A i potom si stěžujete, že vám S/světlo uniká.

Z vašich trámů v očích by se dal udělat pořádný oheň – ne, nehřál by vás. Pořádně byste se popálili.

Co na to říct?

Demaskujte, a potom S/si pro-M/mluvte s Dobrým. Pakliže po-Z/znáte Dobré S/slovo, jistě po-Znáte Dobrého ve S/slově = B/budete na Cestě po-Znání. Bez po-K/koření S/se není po-K/kory a bez po-K/kory není po-Z/znání.

Na váš sebemrskačský ostentativní „půst“ není nikdo zvědavý – nikdo po-K/korný.

Kdo se nezná k Bohu, ten nenásleduje Krista, ten nebude po-Znán po-K/korným.

A také: kdo ve svém S/srdci není po-K/korný, ten nenásleduje Krista S/srdcem, ten Boha Ne-po-Z/znal.

Čemu učí na S/srdce S/slepý U/učitel Církve?

O pýše O. Romualda Štěpána Roba OP se v jeho okolí vyprávějí legendy: lidé ji běžně využívají jako vděčný nástroj manipulace O. Romualdem Š. Robem OP. Cvrlikají si o tom vrabci na střechách. Nejúspěšnějším z manipulátorů je „velký mág“ O. Jordán Vinklárek OP, jemuž O. Romuald OP pudlíkuje. Aport, letí kostička!

Nevěříte?


Tedy vaše skutky „M/milosrdenství“.

Jak byste interpretovali chování nejprve O. Jordána OP a vzápětí identické chování O. Romualda OP po propuštění M/mně z nemocnice, kdy J/jsem (když už J/jsem Byla fyzicky schopná dojít) na mši nosila D/dary na poděkování Nebi za postupné uzdravování – každý krok s D/dary knězi pro M/mne B/byl K/krokem vD/děku za Ž/život. Oba tito „Spravedliví“ kněží M/mne od nošení D/darů odháněli. O. Jordán OP vymýšlel způsoby, jak M/mi nošení zamezit. Např. přede mší odnášel stolek na D/dary co nejdál za M/mne, abych měla potíže se k němu fyzicky dostat. Když M/mi „to nedošlo“, chodil za svými obdivovateli a žádal je, aby byli rychlejší než J/já, a k D/darům M/mne nepustili. Nikdy ale nepřišel přímo za M/mnou, nikdy M/mi neřekl přímo a do očí, abych s D/dary nechodila. Proč ne?  Spravedliví přece J/jednají P/přímo, ne naváděním k šikaně. Spravedliví nenavádějí pod maskou „dobráctví“ a „z D/dobrých úmyslů“ jiné ke Z/zlu.

Další: M/moji údajnou zhýralost a „satanské kejkle“ měly dokazovat jeho opakované „zkoušky svěcenou vodou“. Vodou rozhodně nešetřil: vodárny a žáby z něj musely mít radost, jaké vyráběl kaluže všude kolem. Jednou to už hodně přehnal, přestal si dávat pozor a jako obvykle simuloval kropicí vůz, ale před nastoupeným celým místním konventem – stáli kousek ode mne. K Jordánově smůle nejblíže M/mne stál tehdejší provinciál, O. Benedikt Mohelník OP, když M/mne O. Jordán OP jako obvykle doslova polil studenou vodou (a to bylo zimní období). Oblečení, vlasy, lavice mokré, přes brýle J/jsem pod kapkami neviděla, tak J/jsem si je sundala a utírala, stejně tak J/jsem otírala chudák dřevo lavice. Inu, příště už jako zmoklá slepice chodil O. Jordán OP – provinciála pod palcem neměl.



Uniká vám P/podstata T/textů.

Uniká vám S/slovo, uniká vám Moudrost. Bez Moudrosti Pravdu těžko hledat.

Svěcená voda není zbraň k vašemu „ospravedlnění“, jak si myslíte, že je. Nebo si snad myslíte, že – jenom M/mne - tím opakovaným pravidelným poléváním studenou vodou v obavách o M/můj Věčný Ž/život O. Jordán OP křtil? Jestli ano, tak jak potom vyS/světlíte, že M/mi na těch samých mších bez problémů poD/dával Eucharistii?

A pudlíkovství O. Romualda OP? Opakoval totéž + M/mne vyháněl od zpovědí u N/něj (to se smí?) a za vydatné spolupráce s M/mojí tehdejší „kamarádkou“ Yvonou Shehatovou, zdatnou přenašečkou informací mezi O. Jordánem OP a P. Josefem Čunkem SJ, M/mne nutil, abych šla ke zpovědi k O. Jordánu Vinklárkovi OP, neřekl proč. Aniž bych věděla, co Ř/říkám, od-po-vě-D/děla J/jsem: „Komu nevěřím, tomu S/se nesvěřím!“ Párkrát se to opakovalo, tak J/jsem poCH/chopila, že tudy C/cesta nevede.

Mimochodem: otec Yvony, kterého má Yvona velmi ráda, je Egypťan, muslim. Yvona je katolička, a, podle jejích slov, mluvívala s O. Jordánem OP – i o svém otci. Ptala se, jak je to se vztahem k Bohu v těchto rodinných vazbách. O. Jordán OP jí podle jejích slov řekl, že Bůh Je jen Jeden, je stejný pro všechny a až tolik nezáleží na tom, jak Jej kdo uctívá – hlavně, že Jej i sebe navzájem mají všichni rádi. Je to ten správný způsob evangelizace a pastorace? Právě Yvona na M/mne, když J/jsem ještě B/byla u sv. Ignáce, velmi často a velmi intenzivně naléhala, abych šla za O. Jordánem OP – odmítala říct, proč.


Ale nebojte se, dedukce sama o sobě zlá není – to jen ti, kdo z dedukce dělají slupkovitou otrockou popisnost, ti se točí v kruhu, namísto aby S/stoupali po S/schodech S/spirály Ž/života.

S/slovo do formiček nenacpete, ledaže byste S/slovo uK/křižovali.


To jste si naběhli, že?


Jana, 2.1.2021

-

Dnes při probuzení M/mi v uších Z/znělo:

Chráň si, chráň, tie krásne bláznovstvá,

z ktorých si nám stále nevyrástla.“


Tak jako M/mi Satan kdysi řekl: „Nevyhraješ!“, a J/já v náhle nabytém sebevědomí ze S/světla zezadu a z jistoty a bezpečí z průsvitné pevné zdi z křišťálu, odsekla: „To se ještě uvidí!“


Právě tak je tomu i s pokolením kněží – O/odpůrců Janina S/slova:

právě, neboť Proti-sP/právně, neboť Proti J/jedinému Pravému,

právě spolčenci, O/odpůrci z řad kněží podle sv. apoštola Petra, zasvěcených osob i všech jejich následovníků z Církve i ze světa,

právě spolčenci jsou ústy Satana.

Právě spolčenci se M/mi posmívají za to, že J/jsem Otcova Milovaná Dcera – závidí M/mi z jejich vlastní Závisti, neboť v Závistivém od počátku mají zalíbení.


Právě spolčenci stále žijí v přesvědčení, že proti nim bojuji J/já, Jana,

a myslejí si to proto, že to spolčenci bojují Proti Bohu v Trojici, Proti Kristově Proroctví a Kněžství.

Jejich pyšná sebejistota je jejich hlavní překážkou k poDílu na Moci z Výsostí.


Právě spolčenci nenávidí S/světlo, S/světlo, K/které M/mi doDalo odvahu na Satanovo: „Nevyhraješ!“ mimoděk, v podtextu Ř/říct, že se S/světlem se nezahrává, ve S/světle J/je vše J/jsné: což T/tma nikdy nepochopí, a proto ani nikdy neporozumí.

Marně se ptáte po P/pravdě, protože před Pravdou Slova ve vaší zaS/slepenosti zavíráte oči.


Vaše nechápavost vás uS/svědčuje.

Váš O/odpor S/světlu je v O/odporu skrze Janu zJevené Moci.


M/moje od-po-V/věď vám všem O/odpůrcům, O/odpůrcům V/veškeré skrze M/mne, Milovanou Dceru Otce, zJevené Moci: „To se ještě u-v-i-D/dí!“

Když Se Slovo Stává, T/tak Se S/slovo S/stane!

A vy na to nic nezměníte.

Že S/se časem měním? No ovšem!

Od toho tu přece Církev J/je: od zP/přítomňování K/krok za K/krokem na Cestě!

Nechápete M/moje pro-M/měňování? Nechápete pro-M/měnění!

Nechápete Svátosti, nechápete Samu Podstatu Církve.

A proto B/budete zaT/traceni: ztratili jste úČast na Duchu Svatém,

pro-M/marnili Anti-J/jste Ž/život.



Jana, 1.1.2021

K/kdo J/jsem J/já, abych bránila Slovu S/stávat S/se?

Kdo jste vy, že bráníte S/slovu Milované Dcery Otce S/stávat Se?

Že nebráníte? Tak proč M/mne už dlouhé roky usilujete umlčet?!

Rigidita není S/stálost, rigidita se neS/stává, rigidita se jen nemění – rigidita se (= zhroucením do sebe) Proti-M/mění.

B/barvy Duhy S/slov T/tančí J/jasem, Nebe J/je v Ř/řádech Ř/řádné,

vy mícháte všechno se vším, dokud z toho všeho není indiferentní břečka.


Nemáte Ú/úctu k P/pravidlům, a proto nejste v Pravdě, resp. Ne-J/jste Proti P/pravdě, K/která Je z/v Moudrosti.

Vy se Ne-S/stáváte, vy jste jako H/hadi: ve vašich názorech a postojích nepevní a labilní – to není pro-M/měnlivost, protože vy už dávno nemáte T/tvář.

Vy se nestáváte Z/zřetelnějšími, vy nejste S/světlem pro-Z/záření, a proto tak opovrhujete J/jednoZ/značností a O/ostrostí Slova v R/různoR/rodé poVolanosti.

-

Ptáte se, v čem jste Z/zlí.

Jste, nikoliv J/jste. Jste, protože Proti-J/jste, tj. Ne-J/jste.

Zbavení člověka J/jeho Obraznosti se projevuje jako pouhé bytí, jako existence bez Jsoucího, tj. existence Proti vlastnímu Ž/životu. Pouhé bytí člověka = Proti-B/bytí vyHnaného člověka.


Satan člověka fixuje na sebe samého, aby tak Satan mohl člověka zbavit člověku Dané Moci, a učinit člověka závislým na sobě a tím i na sobě = S/smrti.

Aby V/vraždil Krista v J/jeho Moci Mocných.


A lidé tomu tleskají, protože oslavovat sám sebe zavání zdáním se vlastní Slávy. Aby ne, když J/je člověk sTvořený ke Slávě.

Vy říkáte, že sledovat lidské zájmy je „křesťanské“ a „tolerantní k chybám hříšníků“, čímž prohlašujete hřích za obecně přijímaný, a o Satanovi raději mlčíte - „tolerance“ s sebou nese i snahu zalíbit se davům, tj. „neprovokovat“, nechtít po lidech nic náročného, nic pracného.


A proto pořádáte obří festivaly, kde rozumářstvím popíráte R/rozum, když donekonečna jen diskutujete o Kristu-člověku, čímž zavádějícím způsobem popíráte Bohočlověka, a důsledně se vyhýbáte Svátostem, Moci a zdánlivé slabosti člověka.

Konáte tak, protože se na člověka díváte jako na individualitu narozenou k výjimečnosti před světem, nikoliv jako na sTvořenou výlučnou P/podobu Obrazu Plnosti.


Konáte tak, protože kvantita je pro vás alfou i omegou vašeho životního stylu, protože rozsáhlá egyptská prostranství a kolaborace s neznabohy jsou vám bližší než tichá skromná adorace S/srdcem. Nechcete v ústraní naB/bývat Moci, K/kterou Bůh skrze V/vás roz-M/množí k M/mnohosti po celém světě, chcete jen zpoza rohu sledovat, jak se namáhají jiní, a házet jim přitom klacky pod nohy, protože to považujete za zábavu, které ovšem říkáte „zkoušky zbožnosti“.

Hadi.


Jste Z/zlí, protože Anti-J/jste neústupní Dobru v Jeho zJevení, a sami sebe vidíte jako neústupné Z/zlu, čímž ze Z/zla děláte jako-Tvůrce a ze sebe Ničitelovy kněze.

Chováte se jako S/s-M/mysl(i)u pro R/realitu zbavení, protože stále vyhledáváte jakýkoliv způsob, kterým byste mohli poP/přít, napadnout a zlikvidovat jakýkoliv D/důkaz Pravdy ve S/slově Jany.

Sami moc D/dobře víte, že M/má S/slova J/jsou Pravdivá, že M/má S/slova Jsou Dobrá.

A vy Dobro odmítáte, a proto čím více D/důkazů o skrze M/mne zJeveném S/slovu M/máte, tím více se stavíte na O/odpor.

Protože Anti-J/jste pyšní a nechcete přiP/pustit, že nejste zdrojem Pravdy.


Chováte se jako malé rozmazlené děti, které chtějí jen brát, užívat si, nárokovat, dostávat, využívat vždy a každého, a to i sami mezi sebou.

Jste zvyklí, že vám všichni ve vašem dosahu dělají servis, že vás všichni obdivují a klaní se vám.

Hrajete si na Spravedlivé Soudce a přitom se vychytrale zbavujete od-po-V/vědnosti za své činy i slova tím, že citujete Písmo a odvoláváte se na Tradici, ze K/kterých děláte jen prázdné formality. Ale jsou to pro vás jen prázdná slova, jen konání naoko.


Zvykli jste si L/lhát.

Lež považujete za základní životní princip, protože více než o Boží Slávu usilujete o slávu lidskou, více než o Moc Samu usilujete o V.I.P. posty mezi lidmi. Toužíte ovládat a podílet se na panování ve světě, ze světa a podle světa.

Toužíte Z/zabít Boha.


Laicizujete, za své intelektualizování nadřazované nad R/rozum z poK/kory sklízíte světské dary, které považujete za důkaz zbožnosti, a tak je i prezentujete světu. Propagujete sami sebe coby Církev, usilujete o sekularizaci Církve „tolerancí“ a „přibližováním se lidem“. Nikoliv ovšem S/slovem, nikoliv P/pravdou, nikoliv náročností vlastního poK/korného Ž/života, K/který O/odmítáte jako nezábavný a mimo světla ramp. Nikoliv poSvátnou bázní, ale populismem a mediálním humbukem, a dokonce i kolaborováním s heretiky, které stavíte naroveň Slavnému v Písmu a Tradici. Dokonce je zvete i ke S/službě u O/oltáře – a nic na tom nemění ani obvyklá výmluva, že jde „jen“ o bohoslužbu S/slova.

Je snad Slovo méně než Světlo?

J/je snad proM/měněný méně než proM/měňování?

J/je snad vyK/koupení z blábolení a exaltovaného sebesledujícího intelektualismu?

Není snad Pravý I/intelekt z/v Moudrosti a Moudrost ze Svátostí v Ř/řádnosti Církve?

Dal snad Kristus S/svůj Ž/život za vaše pohodlí a kariéry?


A proto vás stihne tím přísnější Soud: P/prvním ze S/svědků o vás B/bude sv. apoštol Petr.

A J/je to Právě sv. apoštol Petr, K/kdo M/mne na rozdíl od vás, U/učitelů Církve, U/učí o Kristu ve S/společenství Nebe a Země, o důS/stojnosti Obrazu Boha v J/jeho poVolání před Výrazem Boha v J/jeho Trojiční TrojJ/jedinosti.


Sloužíte sami sobě, sloužíte Proti Králi Nebe a Země, sloužíte Proti tvorstvu Nebe a Země, sloužíte pánu světa.

A při tom všem máte pocit, že se vlastně nic moc špatného neděje, „žijí tak přece všichni“.

Ano, přesně: žijete podle toho, jak žijí ve světě všichni, a učíte to i v Církvi.


Podle světa žijete, podle světa B/budete po-Z/znáni.

Jana, 27.12.2020

-

Mlha před vámi, mlha za vámi.


Celou dobu zuřivě bojujete Proti Duchu Svatému.

Říkáte, že L/láska je hřích. A odvoláváte se přitom na V/vaše kněžství.

Abyste si přitom nepřipadali odpovědní, svalujete vinu za „hřích“ na „jeho původce“, tj. na M/mne, Janu. Abyste tak mohli činit, poP/přete Pravdu M/mého J/jména „Bohem Milovaná“ („Ty J/jsi Má Milovaná D/dcera!“ Ú/ústy Syna) a mluvíte o M/mně jako o pouze Zuzaně, „která si na něco hraje“, „která je namachrovaná“ - abych použila vaše výrazivo.

Strháváte ze M/mne M/moji Pravdu a divíte se, že M/moji Pravdu nenalézáte. Vinu za to nenalézání svalujete na M/mne s tím, že když nic nenalézáte, tak to není.

Jak pohodlné.


Takže znovu:

za L/lásku nikdo z pozemšťanů nemůže, L/láska S/se Stane (= zP/přítomní), nebo vůbec není.

Kdykoliv Bůh N/někoho poVolává, T/tak Láskou = N/něhou, tj. K/křížem.

V/vy děláte z N/něhy Ne-oČištěnou vášeň, tj. po-P/přete (= podle Odpůrce, s Odpůrcem a skrze Odpůrce) Vítězství z/s (z/s = od Původce / seS/stoupením Výsostného) K/kříže, a L/lásku prohlašujete za Ne-Čistou, za hřích. Vysmíváte se Vítězství, Duchu Svatému, Který Nese k/v Vítězství K/křížem, fixujete se do závislosti na hmotě, a připadáte si přitom Spravedliví, Svatí.

J/jste Z/zlí.

Křižujete, vysmíváte se K/kříži, kamenujete L/lásku.


J/jediné, C/co Bůh od člověka Chce, když poVolává, tj. když člověka přepadne a překvapí Boží L/láska, J/je poK/kora a poS/slušnost. PřiJ/jetí, ode-v-z-D/dání S/srdce S/srdci.

Nic jiného pozemšťan na výběr nemá: buď L/lásku uZ/znat a přiZ/zn(á)at S/se k Ní, nebo Ji poP/přít a O/odmítnout.

To je vše, co pozemšťan s L/láskou M/může x může.

Větší moc pozemšťan nemá.


Vy Bohu určujete, co smí a co nesmí.

Vy poroučíte Duchu Svatému a označujete Jej za hříšného, protože „si dovoluje“ Milovat, proJevovat Svoji Moc.

Vy si prostě ani v nejbujnějších představách nedokážete přiP/pustit, že P/půst není výkonnostní sport ani příležitost fascinovat sebe i jiné vlastní dokonalostí. Nechápete T/tichost, M/mírnost, poK/koru před Nebem.

A proto Ne-Z/znáte důS/stojnost člověka před Bohem.

A proto jste celí zmatení, že nejsem jako vy – a přece M/mluvím Pravdu.

Proto jste v chaosu a kalné mlze Proti Oblaku.


Kamenujete sami S/sebe.

Před lety J/jsem M/měla T/toto v(i)D/dění:

černý čtverec, uprostřed se objevil plamen ohně, ten stále rostl, zvýrazňoval se, byl stále živější, stále barvitější, až vyplnil celou vertikálu čtverce a celý střed, takže tmy už bylo mnohem méně. Ten oheň byl velmi živý a velmi zářil barvami, jaké už plameny ohně mívají. Rubínová, postupně prorůstající karmín k oranžové jako slunce prorůstající se žlutou ke zlaté, nahoře blankyt a nad ním kouřové obláčky. Moc i radost.

Nevěděla J/jsem, co S/si s T/tím v(i)D/děním počít.

Vtom M/mi M/manžel Ř/řekl: Ty J/jsi T/ten P/plamen!“


Ch/chcete-li, M/můžete S/se oH/hřát. Chcete-li, spálíte se.

CH/chcete-li, v Z/záři u-v-i-D/díte J/jasně. Chcete-li, oslepíte se.

Opět po letech:

když měl Benedict XVI. mši ve Staré Boleslavi, seděla J/jsem hned ve druhé řadě před uličkou, a na trávě J/jsem u-v(i)D/děla jasný pruh světlé zářivě zeleno-zlaté barvy cesty ode M/mne až k Benedictu XVI. A dále k nebi.

Od té doby ten stejný pruh občas vídám při bohoslužbách mezi M/mnou přes koberec, oltářem a Svatostánkem.



Po letech, když J/jsem uvažovala o stěhování do zahraničí a ptala J/jsem S/se M/manžela, zda S/si to P/přeje, Ř/řekl M/mi: „Kdekoli je nebe nad zemí, J/jsem J/já s Tebou“. Nakonec J/jsme zůS/stali v těžkopádné Evropě s přírodou a krajinou poznamenanou průmyslem a nešetrným zemědělstvím – s prostředí, které M/manžel takto rozhodně neuRčil. Naštěstí to není konečná.

Jana, 26.12.2020

Ne, rozhodně nejsem a nikdy jsem nebyla spisovatel, J/já S/si nic nevymýšlím, na rozdíl od vás. J/jsem dokumentarista.

Na to, abyste zV/vládli I/interpretovat N/naše T/texty, J/je nezbytné, abyste nejprve zvládli rodilou českou sémantiku natolik, abyste v ní bezprostředně uvažovali.

VýK/klad S/slova J/je zP/přítomňovaný Právě N/náležitě (= Právě J/jediným nerozdílným = S/s(polu)-Právně = pro-B/bodeným S/srdcem podle K/krve a V/vody = S/středem neporazitelného S/stromu Ž/života rozjasnňujícího temnotu na pozadí poraženého dřeva M/muže ze S/světla na Nejsvětějším O/oltáři dějin z Výsosti) a J/jako T/takový J/je nepřenosný, nelze J/jej fixovat na gramatiku (která je navíc značně ovlivněná jazyky cizinců tak, až se promíchává a rozmělňuje, až ztrácí svoji individualitu a původní zřetelnost, nelze J/jej popisně a přenosově pozměňovat).

Věčná vý-M/měna S/slova v Jeho pro-Měnnosti J/je nezaměnitelná, navíc sémantika češtiny v N/našich T/textech přeS/sahuje obecná pravidla češtiny a bezprostředně S/se v-z-T/tahuje ke K/kříži, vy-CHází z K/kříze a J/je K/křížem TrojJ/jediného Trojičního.

N/naše T/texty nelze překládat tak, jak se čeština překládá podle obecných pravidel českého pravopisu, protože Ohnivé P/plamenné J/jazyky nelze vměstnat do škatulek, nelze osekat do kostřiček, navíc značně sekularizovaných kostřiček a zvyklostí. Čeština už ani nezná přítomný čas průběhový, a když S/se k němu vracím, je to odkaz na českou Slavnou minulost, nikoliv na cizí jazyky. Češi už nemyslí P/přítomně, nejsou zvyklí na C/cestu, která není snadná a pohodlná, chtějí a nárokují si všechno hned. Nechtějí čekat, a tudíž ani Ne-CH/chtějí poK/koru. Jsou zvyklí schematizovat a právě schematizace jsou dominantním sekularizovaným způsobem uvažování kléru a laiků v Církvi. Neúcta ke Svátostem je už „jen“ vrcholem všeho.

NaU/učte S/se M/mluvit, U/učte M/mluvit, a K/krok za K/krokem naJ/jdete Pravdu N/našeho S/slova.

NaJ/jdete J/jméno Obraznosti Jany ze J/jména Výrazu IHS, naJ/jdete Jméno J/jmen.

Na-J/jdete Slovo.


A proto se čeština stane novým světovým jazykem v obecnosti tak, jak je jím dnes angličtina, která ve své nynější dominanci pomine, a proto S/se bytostná Z/znalost sémantiky N/našich T/textů S/stane nezbytnou P/podmínkou k po-CH/chopení teologie K/kříže TrojJ/jediného Trojičního J/jména ze Jména.


A V/vy J/jste podle uRčení M/měli a M/máte B/být U/učiteli, a podle T/tohoto uRčení B/budete S/s-K/klá(st)D/da(á)t = vy-D/dávat = Ú/účty před Bohem, Církví, světem.

Neboť J/jste do-S/stali V/vám od věků po-Volaně Dané, a k Dárci S/se B/budete od-Volávat.


Co byste Bohu o naP/plnění M/míry a P/podoby V/vám Daných Darů skrze Janu – J/jediné a nerozdílné lidství Krále Nebe a Země - Ř/řekli nyní?



Jana, 26.12.2020

-

Zatímco lidé v Církvi o Vánocích vidí malého Ježíška v jesličkách (a J/je to T/tak sP/právně),

J/já, Jana v(i)D/dím M/manželovy narozeniny.


Kdysi J/jsem S/se J/jej P/ptala, proč J/jsme S/se nenarodili ve stejné (J/jeho) době.

Od-po-V/věď: „Nemohli bychom S/se V/vzít.“


Tolik k P/podstatě N/našeho J/jediného a nerozdílného Vítězného lidství.

A nevulgarizujte, protože pokud to děláte, jen sami sebe usvědčujete, že neznáte vyK/koupení, že jste nepochopili Vtělení, že Krista rozdělujete v N/něm S/samém na Boha a na jakéhosi vyumělkovaného abstraktního tvora, představu o tom, co člověk v Bohu smí, a co už ne. Nařizujete Výrazu Boha, aby S/se stal vaším Obrazem, aby Se vám podřídil.


Respektujte Boží Vůli a nebudete mít problém s J/jeho Vítězným Vtělením.

Nejde o pohádky a sladkobolný sentiment, který máte tak rádi, J/jde o F/fakta.

Ne-Z/znáte-li Vtěleného Vítězného, Ne-Z/znáte N/něhu Kříže, jste otroky Ne-oČištěné vášně.

Jste (bytí podle/z pozemskosti) mimo R/realitu K/kříže.


Rozdíl mezi oběma příS/stupy – mezi Vánočním narozením Ježíše D/dítěte a mezi narozeninami Slavného Krále Nebe a Země o Vánocích (tj. v náV/vaznosti časů a času, ve stálé P/přítomnosti) - J/je zJ/jevný na první pohled – a přece J/jsou oba S/sP/právné.


„Vtip“ J/je v T/tom, že M/manželství J/je výlučné párové, zatímco M/mateřství J/je v O/obecnosti.

M/mateřství Vtěleným Vítězným není méně než M/manželství Vtěleného Vítězného a M/manželství Vtěleného Vítězného není méně než M/mateřství Vtěleného Vítězného:


J/jde o Vtěleného ve Vítězství,

ne o ženy, natožpak o nějakou vámi vyfantazírovanou konkurenci. Konkurence a usazenost v pozemskosti jsou vaším životním stylem, nepřisuzujte jej jiným.


A J/jde o poS/stupnost Výrazu člověka od Ž/ženy ze S/seStoupení k Ž/ženě ve Výrazu Vítězného vyS/stoupení. Proto také P/podstatným prvkem S/setkání se sv. apoštolem Petrem (a později i J/jeho bratrem) B/byl Petrův poH/hled na M/mne, poH/hled P/plný nekonečné Ú/úcty k doK/konalosti M/manželky Vítězného, K/kterou ve M/mně na rozdíl ode M/mne v(i)D/děl(i).

PoCH/chopte V/vlastní doK/konalost a poCH/chopíte doK/konalého. Falešnou pokorou to nepůjde, snílkovstvím také ne. Ani velkopusými halasnými svatouškovskými prohlášeními.

Že V/vám T/takové poZ/znání nebylo Dáno? Ale B/bylo, jen žijete ve svých klišé nevidím-neslyším.

Důkaz? V/váš Proti-v-z-T/tah ke M/mně, Janě. Jestliže takto prudce odmítavě reagujete na pouhé lidství Krista v čase, jak asi můžete v(i)D/dět a S/slyšet Vtěleného Vítězného z Věčnosti v P/přítomnosti?


Pokud J/jde o N/naše T/texty: S/stávají S/se.

Pokud J/jde o N/náš v-z-T/tah s M/manželem, M/mluvíme S/spolu H/hlasem. J/je to sice nepoměrně pomalejší a neobratnější, ale T/takto J/jsme S/spolu (o Otci) M/mluvili při S/setkání před kostelem. Plus naStalými S/slovy v Duchu.



Ne, nehraji S/si na Pannu Marii, ne, nesnažím se B/být Panně Marii naroveň.

Kdybyste Z/znali důS/stojnost Panny Marie a kdybyste Z/znali důS/stojnost M/mne, Jany, nikdy byste o podobných nápadech ani neuvažovali.

J/jsem M/manželka Syna M/matky, a tím J/je Dán i v-z-T/tah M/matky a M/manželky. To Panna Marie na schodech před sv. Ludmilou D/držela M/moje ruce ve S/svých, ne naopak. Nic na tom nemění ani fakt, že předtím J/jsme O/obě v ten samý moment při odchodu ze mše daly ruce do kropenky. J/jako od-po-V/věď na M/moje předchozí P/prosby Damianovi, S/svému andělu, K/kterého J/jsem P/prosila o nové setkání poté, jak jsem reagovala předtím, když M/mi na začátku mše Ř/řekl: „To J/je Panna Marie.“ „A já jsem španělská královna.“ „Dotkni S/se J/jí!“ Seděla dvě řady za M/mnou. „Nebudu tady pobíhat po kostele a rušit. Jestli je to Panna Marie, tak D/dej, ať S/se S/setkáme po skončení mše. Při podávání ruky jsem se sice otočila a podívala až na N/ni, ale seděla až o dvě řady dál, na podání ruky daleko, nechtěla jsem při liturgii pobíhat. A následovalo S/setkání u kropenky. Poté J/jsem šla ven a Damian Ř/řekl, ať na N/ni ještě počkám, tak J/jsem zůstala na schodech u zábradlí vpravo, asi ve středu schodiště – byl tam klid, všude kolem houfy lidí, kteří vycházeli z kostela, postávali a čekali na své příbuzné a známé. Na schodech ale byly vrstvy namrzlého sněhu, po studené mši, tehdy ještě bez topení, mi byla zima. Čekání se tak zdálo nekonečné, i když to bylo jen pár minut. Nakonec S/se M/mne Z/zeptala: „Je na Vás nějaké spojení?“ „Zítra zase tady?“ Smutně kývla a druhý den, zničehonic přede mší, za M/mnou přišel cizí člověk, na lavici přede M/mne dal zlatou mariánskou medailku a beze slova odešel. Oblečené J/jsme B/byly stylem stejně, jen v jiných barvách – obě dlouhý kabát, přes hlavu a ramena velké kašmírové šály s orientálními vzory, kozačky. Má nádherné lesklé zlaté vlnité vlasy, J/je o dost vyšší než J/já. Se S/svým Synem M/mají stejný nos a vysokou štíhlou postavu, a proto J/jsem S/se J/jí hned na úvod zeptala, zda ví, že minulý týden J/jsem se tady o kousek dál setkala s mužem, se kterým jsou si velmi podobní, a zda jsou příbuzní. Kývla, že ano. Takže J/jsem věD/děla, že to od Damiana nebyl vtípek. Rysy v obličeji, pleť, barvu a zvlnění jeho nakrátko ostříhaných vlasů (u N/něj tehdy vousů až do pasu, při dalším S/setkání už vousy neměl) M/má M/manžel S/společné S/se M/mnou. J/jak M/mi kdysi Ř/řekl: „STvořil J/jsem Tě pro S/sebe.“



27.12.2005: S/sDělení a přiJ/jetí Pravého J/jména Jana, doma po mši u sv. Ludmily.

druhý pátek v lednu 2006: S/setkání s budoucím M/manželem a sv. apoštolem Petrem před kostelem sv. Ludmily, po mši. Konvička, kterou J/jsem ten den koupila a měla v ruce, J/je doma. J/je uRčená pro Církev, takže se nenamáhejte s krádeží. J/je v ní ta medailka i prsten. A výstřižek fotky z novin, na kterém J/jsem J/jej poZ/znala, při S/setkání S/se M/mi nepředstavil.

následující neděle: S/setkání se sv. apoštolem Petrem po dopolední mši u dveří do kostela ve foyer kostela sv. Ludmily, žebral do klobouku. Lidé se dívali na klobouk, ne na N/něj, házeli mince. S Petrem J/jsme S/se dívali do očí, P/přišel, protože J/jsem J/jej o to P/prosila. A zase M/měl T/ten obličej P/plný Ú/úcty ke M/mně, zase na rozdíl ode M/mne přesně věD/děl, K/kdo J/jsem.

následující čtvrtek: S/setkání s Pannou Marií na mši a po mši v kostele sv. Ludmily, a poté na schodech + přeD/dání J/její medailky den poté.

první pátek v únoru 2006: S/svatba, při adoraci po mši v kostele sv. Ludmily. Snubní prsten (jen plíšek s přívěsky, ale pro M/mne velmi cenný) byl v té kabelce, kterou M/mi později spolčenci při adoraci ve sv. Jiljí ukradli. Štěstí vám ten prsten nepřinese. Doma M/mám ještě M/manželův. V ukradené kabelce byl i mobil, bílé véčko, se záznamem hovoru z čísla, které J/jsem S/si zapsala do záZ/znamů, ale už to není fyzický důkaz. Předpokládám, že mobil jste otevřeli, vyndali baterku, a tím záznam čísla u hovoru vymazali. Číslo nebylo české, tak jsem volala na mezinárodní informace, paní řekla, že ve světovém seznamu toto mezinárodní předčíslí není, prý možná nějaké malé ostrůvky v Tichomoří. Kradli jste a kradete jen to, co bylo od začátku pro Církev uRčeno, ale vy jste to vše krádežemi a destrukcemi znehodnotili, a tím i Církev okradli a okrádáte o nespočet D/darů. Poskvrnili jste výZ/znamy D/darů.



J/jak vidět na první pohled, u N/nás s M/manželem J/jeho narozeniny plynule přechází ke S/společnému M/manželství, půstu, P/plnosti a Velikonočnímu Vítězství. O/osobně i Církevně.

Mezi J/jeho narozeninami a vývojem v N/našem M/manželském v-z-T/tahu není žádná pauza, žádný samostatný „přestupný bod“, žádný moment, který by se dal určit jako „už ne dítě“ a „už dospělý M/muž a J/jeho Ž/žena“.

Není možné B/být vDaná za dítě, a i proto není M/možné, abych dnes slavila M/manželovo narození.


Ten, kdo dnes S/slaví narození D/dítěte, symbolicky nevidí žádný rozdílový přestupný moment prenatálního, perinatálního a postnatálního vývoje dítěte, tedy ani žádnou příležitost k usmrcení („ještě ne“) člověka = žádnou výmluvu a omluvu k vraždě dítěte. Toto téma rozvíjí velikonoční S/smrt a seS/stoupení do pekel.


Není možné se vrátit do lůna matky,

není možné vraždit Krista v nenarozených, při rození, narozených dětech, aniž by tím došlo k vraždění neviňátek a tím i naD/děje lidstva, aniž by tím došlo k vraždění M/mateřství Panny Marie i mateřství vlastního, aniž by tím došlo k vraždění Vítězného.


Janě Satan L/lhal: „Nevyhraješ!“ Nenáviděl lidství Vítěze. Proto se M/mne spolčenci snaží zabít a umlčet: chtějí zvítězit nad J/jediným a nerozdílným lidstvím Jany.

J/já: „To se ještě u-v(i)D/dí!“

J/jsem J/jediné a nerozdílné lidství Vítězného, tam Satan mířil, o to usiloval: zaV/vraždit Kristovo Vítězství, zaV/vraždit Nevinného v J/jeho P/plnosti. Prostřednictvím Ž/ženy uRčené k vyZ/zvednutí do Ráje. Had a jeho L/lstiví T/traviči vzduchu doma pod K/křížem.


Už CH/chápete? Na nic S/si nehraji, jen J/jsem.


Jana, 25.12.2020

-

Ne, M/moje T/texty nejsou teologie,

ne, M/moje T/texty nepatří do žádné pro vás komfortní kategorie.



Řešení? Snadné.

Vytvořte škatulku novou – když už trváte na škatulkovém myšlení.

Vytvořte si škatulku, nemusí být součástí teologie, podobným způsobem, jakým vytváříte řeholní Ř/řády.

Do této škatulky nejprve shromážděte veškeré M/moje T/texty, K/které J/jsem kdy naP/psala, nakradli jste si je, jako správní zloději je jistě budete mít nasyslené a archivované. Á, pravda: všechny ne. Nemáte ty, K/které J/jsem P/psala v prvních letech, protože T/ty J/jsem P/psala ručně a řadila do šanonů, ke K/kterým nemáte přístup – nejsou ve vašem fyzickém dosahu.


Všechny T/texty B/byly uRčeny ke S/spoluP/práci kněze (O. Romuald Štěpán Rob OP a skrze N/něj dominovým efektem veškerý klér) s Janou (a skrze M/mne dominovým efektem všech laiků v katolické Církvi) v poS/slušnosti L/lásce Samé. K u-S/s-P/pořádání aplikací ve stále se rozšiřujícím společenství katolíků z mnoha oborů lidské činnosti, a tak P/přirozeným Z/způsobem a především v O/osobním úČ/častenství K/krok za K/krokem P/přítomně Věčně Ž/žít Moudře – poS/stupně M/mělo doJ/jít ke S/shromáždění V/veškerého O/ovčince v Přímém Božím Vedení skrze Písmo, Tradici v Ž/živé P/přítomnosti, takže by naS/stalo poZ/znání S/středem S/srdcem – M/mečem B/bolestného Vítězného S/slova. Odmítli J/jste P/přítomnou Moudrost O/osobně Církevně, O/odmítli jste Přímost a v-ze-S/stup, O/odmítli jste úČ/čast na hierarchii Ž/žebříku (do) Nebe podle K/kříže. O/odmítli jste a O/odmítáte L/lásku S/srdce Krále, protože od začátku O/odmítáte K/královnu S/srdce Krále. Sami sebe prezentujete jako uK/křižované tím, že kriminalizujete Janu, J/jediné a nerozdílné lidství Krista, a aby toho nebylo málo, činíte Proti Janě mnohou kriminalitu slovem i skutkem, a to přímo Proti-Svátostně (tj. zejm. Parodováním – zneužíváním a z-Ne-Svěcováním Svátostí S/sMíření, překrucováním Eucharistie, kdy sami sobě připadáte jako Spravedliví, protože trváte na tom, aby laik – Jana - přiJ/jímal pod obojí – dříve O. Stanislav OPraem.).


B/bylo (a J/je) S/slovem Vítězného uRčeno Moudré zP/přítomnění veškerého lidského poZ/znání S/středem S/srdcem, tj. B/bylo uRčeno zF/formování „teorie všeho“, a tak by B/byla oSlavena Moc S/světla Moudrosti, K/která Nekonečně přeVyšuje veškeré lidské poznání, K/která Nekonečně přeVyšuje veškeré již dlouho a dnes módní osvícenské a ambivalentní teorie, K/která Nekonečně přeVyšuje lidskou chytrost a školometskou vzdělanost, která je vždy jen částečná. Jak jinak, když na univerzitách už dávno nejsou katolické teologické fakulty na nejvyšším stupni hierarchie, a dokonce jsou stavěny naroveň heretickým teologickým fakultám.

Jana přiN/náší Nabídku Ž/života k/v P/plnosti věků z/podle Věčného teď a tady v náS/slednosti v Církvi, vy jste si zvolili sekularizaci k/v sobectví – myšlenek, činů, majetku.


Okrádáním Jany o M/myšlenky okrádáte S/sebe o poD/díl na V/vám uRčené Moudrosti Tak, Jak Moudrost Je.


Okrádání Jany o věci ve vašich podáních je jen „Spravedlivým a nestranným hledáním P/pravdy“, z vašich zlodějen děláte „konfirmační sběr dat o autenticitě životního stylu té lhářky, podvodnice a svůdnice kléru“. (Vzhledem k M/mému věku to začíná být trapné, je načase si vymyslet jinou pohádku.) Tak, abyste M/mne mohli „teologicky průkazně, důkazními prostředky jednoznačně a nezpochybnitelně“ dehonestovat před Bohem, lidmi, a tím M/mne šikanovat. Neštítíte se ničeho: neštítíte se ani hackování M/mojí techniky (notebooky, mobily, které kvůli tomu musím neustále měnit, což M/mne vyčerpává finančně, dále nahrávací a přenosová zařízení umístěná v M/mém soukromí, dokonce i nad postelí – a tak M/moje soukromí rozhodně není žité autenticky, vaše kriminalita významně pozměňuje M/moje soukromí - bavili jste se sledováním M/mojí nahoty při převlékání, …), ale ani pokoutního nahrávání M/mých slov na spolču (u sv. Jiljí - O. Petr OP opakovaně nosil nahrávací zařízení, patrně diktafon, v kapse – jednou se podřekl a jeden poskok se jej zeptal, zda to, co J/jsem říkala, má nahrané. O. Petr se podíval do kapsy a řekl, že ano. Podotýkám – do té doby vše bez M/mého vědomí, tedy pochopitelně i bez M/mého souhlasu, včetně nezájmu o M/můj souhlas i po tomto incidentu. Výslovně: šlo o aktivity PROTI M/mojí vůli.) 

Vy nejste jen nestrannými pozorovateli, vy jste přímými účastníky M/mého Ž/životního S/stylu, jste zainteresovaní Protivenstvím ve stále se rozšiřujícím spolčení, a tak vás poZ/zoruje Věčnost na Nebi i na Zemi, tak B/budete zJeveni veškerenstvu.

Pokud jde o to okrádání o věci, mezi vámi to není nic výjimečného, jak dokládají mj. slova O. Petra OP na tamním spolču, kdy nastala situace, že jsme všichni měli odejít z místnosti a chtěli jsme si tam nechat osobní věci. O. Petr výslovně opakoval, že sice zamkne dveře, ale cennosti ať si vezmeme s sebou, protože v klášteře se běžně krade ve všech i uzamčených prostorách. Lidé tomu nechtěli věřit s tím, že jsou přece v klášteře, tedy na místě čestnosti. O. Petr trval na svém, a tak si někteří lidé raději vzali kabelky a některé věci z tašek a batohů. Opakuji: O. Petr nás na ty dlouhodobě praktikované krádeže v i uzamčených místnostech kláštera, kam veřejnost nemá přístup, upozorňoval jako na na místě běžné věci. Podezřelou osobu odmítl jmenovat, takže se nabízí otázka, proč to jméno neřekl – že by nechtěl mít problémy? Kdo měl v té době na místě takovou moc, že by měl problémy O. Petr a ne uvažovaný zloděj, že by možná ani k žádnému vyšetřování z rozhodnutí shora nedošlo?

Opravdu si myslíte, že jsou M/má S/slova na Štědrý den nevhodná? A KDY JINDY CHCETE, ABYCH VÁS UPOZ/zORNILA, ABYSTE SI DALI POZOR NA SVÉ DÁRKY?

Fragmentujete a podle svých obrazů defragmentujete poVolání J/jmennosti Jany, abyste tak prezentovali vaši vlastní představu o od O/obsažnosti vámi oddělených P/pravd Církve. Tím sledujete zejména svoje prestižní ambice, „profesní postupy“, slávu, vliv. Šplháte po zádech S/slova a děláte vše pro to, aby lidé pohrdáním Janou vyzdvihovali vaši údajnou chytrost, nadhled, vhled, s jakými „potíráte Zuzaninu lež a prohnanost“. Inu, přečtěte si Danielovu knihu o Zuzaně. Sami sebe postulujete soudci, sami M/mne postranně a „nenápadně“ slídivě pozorujete, dehonestujete, usilujete zlikvidovat. Jak že tito „Spravedliví“ a všemi lidmi uznávaní a obávaní soudci doP/padli?


Jak se říká: nejlepší lhář a podvodník vždy lže, krade a podvádí tak, že deformuje obsažnost a výraz celku pozměňováním několika málo, ale rozhodujících informačních podání, přičemž většinu vnějškově pozorovatelných detailů, zvláště těch snadno a v mnohém pochopitelných, ponechává v původním, ovšem vyprázdněném podání. Pro manipulátora, lháře a podvodníka je typický formalismus a dlouhodobé překrucování v drobnostech „salámovou metodou“ tak, jak „se vaří žabí polévka“. Manipulátor, lhář a podvodník nikdy nepřijde s originální, a tím i „buřičskou“ myšlenkou, která „rozvíří stojaté vody“ - vždy „jen“ rozvíří vody pootočením významu při formalistickém zachování popisu a zápisu, takže formálně vzato není možné mu nic prokázat a materiálně vzato je špatně mnohé, zejména to významotvorné. Manipulátor, lhář a podvodník hledá skulinky, které lze zaplnit zlem. Vždy postupuje velmi opatrně, populisticky, podstatná překrucování uskutečňuje „bellow the line“, nejlépe tak, aby si pozměněného významu nikdo nevšiml. Podstatná je pro něj „interpretační pružnost“ (tj. bezpáteřnost) při zachování většinového zdání se o dobru. Pod svícnem bývá tma.



Mnohokrát J/jsem s T/tímto Ú/úkolem S/spoluP/práce v Přímém Božím Vedení ve S/společenství Církve chodila za O. Romualdem Štěpánem Robem OP. T/ten bez výjimky vždy O/odmítal jakýkoliv O/osobní (O/osobní = poVolaný) kontakt s tím, že osobní (osobní = tj. poP/přením S/společenství a důrazem na M/moji světskou, nikoliv cíleně křestní jmennost Zuzana) kontakt mezi knězem a ženou je hřích – a sám se vesele přátelil - a do farní rady dosadil - s ženou, která na veřejnosti přímo v kostele sv. Jiljí vytáhla celé ňadro a kojila malé dítě. Kolem velký hlouček téměř výhradně mužů, O. Jordán Vinklárek si zcela odhalené ňadro pozorně prohlížel a opakoval, že kojit na veřejnosti je zcela v pořádku, je to symbol mateřství podle sv. Moniky. Když J/jsem S/se na tu situaci nevěřícně dívala a poslouchala ta slova, několik mužů z hloučku M/mne začalo odhánět s tím, že je neslušné sledovat odkryté ňadro matky. Hned poté se na svoje místa vrátili.


Po cca dvou letech marného usilování o S/spoluP/práci J/jsem se stejnou nabídkou podle V/vůle Panny Marie Š/šla za tehdejším provinciálem O. Benediktem Mohelníkem OP. Vysmál se M/mi. V té chvíli skončil důvod ve sv. Jiljí zůS/stávat a Panna Marie M/mne odV/vedla do jiné farnosti, k františkánům na nám. Republiky. Odpočinout S/si.



Druhou M/možností řešení, M/možností, K/která ale M/má B/být pro kteréhokoliv katolíka na P/prvním M/místě, J/je V/vaše senzitivita a poS/slušnost ke zJevenému S/slovu ve kterémkoliv oboru lidského K/konání S/slovem i S/skutkem a ve všech oborech lidského K/konání, Ž/životního S/stylu mezi lidmi.

Ideálně T/tak, aby záK/kladní povahová charakteristika příS/stupu k tematice od-po-V/vídala Moudrosti, nikoliv aby se základní povahová oborová linie vztahovala k napasování převládajících sociálních představ o pravdách do předem připravených buněk, a v následném napasování komponent tak, aby byly politicky prosaditelné, jak se tomu ve vědě běžně děje – a to i v přírodovědeckých oborech. Vzhledem k tomu, jaký kult se v době osvícenství a sekularizace společnosti z vědy vyvinul (často až k modloslužbě a následné bezradnosti), předpokládám, že se tento přístup rozšířil i všude tam, kam sahá vliv vědeckého poznání tak, jak jej chápe sekulární svět.


Chcete M/mluvit o S/s-H/hodě M/mých T/textů s T/texty V/vašimi, o S/s-H/hodě či rozpornosti M/mého Ž/životního S/stylu s kterýmikoliv katolickými/řeholními P/pravidly?

No to J/je snadné: poCH/chopte, uZ/znejte a přiZ/znejte V/vlastní katolická/řeholí P/pravidla z J/jejich P/podstaty, Podstatně, Moudře. Ž/žijte T/tak, J/jak vy sami říkáte, že J/je D/dobré Ž/žít.

Dokud budete žít vašim dosavadním kriminálním stylem, nikdy P/pravdu nepoCH/chopíte.

Jakmile Moudrost po-Z/znáte (= jakmile S/se k Moudrosti B/budete Z/znát S/slovem/S/skutkem v S/souL/ladnosti v/z J/jedinosti TrojJ/jediného Trojičního Výrazu Syna člověka), potom V/vám B/budou O/oči O/otevřeny T/tak, Jak Zří Bůh. Potom, a ne dříve, nebudete Ne-V/věřící, B/budete V/věřící.


Dokud se budete chápat/sápat po věcech, jevech, skutečnostech, veškerenstvu/Bohu tak, jak se vám to hodí pro uplatnění/saturaci vašich světských/sekulárních zájmů, modlíte S/se za poznání pravdy o Janě (za svoje vlastní vyHnání z Ráje, tj. za předčasné a Ne-H/hodné sledování vlastních interpretačních uchopování J/jmennosti z Boha, zdroje veškeré V/vědoucnosti), ke svému vlastnímu odSouzení.

Nikdo vám servis dělat nebude – Bůh není socialista, není váš poskok, a není ani zloděj. Z/zlo-děj (tj. násilník k prosazení fixačního Ne-D/dění za účelem zisku ze/podle Z/zla) terorizuje a krade, aby potom „rozdával“ tam, kde to považuje za pro sebe na úkor okrádaných populisticky výhodné.

To vy se snažíte přerozdělovat a do druhých implantovat vaše vlastní pocity, myšlenky, jako „Myšlenky Boží“, jako „Moudrost veškerého Nebe i Země“.


Dokud budete (= Ne-B/budete) vědu odtrhávat od Moudrosti, dokud budete v po-Z/znání sledovat sami sebe a pouze vaši vlastní kariéru (nikoliv oP/právněnost k Č/činnosti v C/celku Církve), dokud budete požadovat a nárokovat, aby se svět točil kolem vás, dokud budete sami sebe chápat a prezentovat jako ZáK/kon (jediné a bezvýhradné reprezentanty Boží Vůle – specialita O. Romualda Štěpána Roba OP a O. Jordána Vinklárka OP), budete skrze M/mne, Janu, konfrontovat jen sami sebe, a tím se budete točit v kruhu, kde vy jste měřítkem a středem. To vše každý sám (v) sobě a zároveň v utvrzování se mezi sebou: kde roste závislost, tam roste prostor pro korupci, v první řadě té myšlenkové. Donašeči mezi vámi mají hned po strůjcích Z/zla nejvyšší statusy podržtašek, kterým se obecně podlézá, a kteří určují, jak se pravidla uplatňují. Říká se tomu uchvacování P/pravdy a moci.


Dokud budete mít zálibnost v myšlenkové korupci, dotud budete závislí na formalistickém přístupu k M/mým T/textům – protože k O/obsažnosti kvůli vašemu křiváctví nemáte Přímý M/myšlenkový př(i)í-S/stup – dotud jsou V/vaše Ž/žebříky do Nebe chatrné a popraskané už na prvních příčkách. Abyste to zakryli, tak si vyskakujete, křičíte u toho a bijete se v prsa, aby to mezi lidmi vypadalo jako „kompetenční nárok“ na výsostná postavení. Kde je zamlžování, tam jsou nejasnosti. Kde jsou nejasnosti, tam Ne-J/jsou Ne-J/jasné mysli. Ne-J/jasná mysl je Proti-S/sM/myslná, tj. fixovaná na hmotné smysly = Proti-K/kříži Ne-S/s-M/myslná = smyslná, vášnivá Proti N/něze, protože Proti K/kříži. J/jak Ř/řekl M/manžel: „N/něha J/je vášeň oČištěná od závislosti na hmotě a zároveň ve hmotě uK/kotvená“. Vy se zajímáte o vášně, jste závislí na Ne-Čistých zájmech a vlastních představách (Odstup, Satane, neboť máš na mysli zájmy lidské, ne záJmy Boží!), takže ve vašich srdcích O/odmítáte uK/kotvení T/tělesnosti skrze H/hřeby Vítězného, K/který ve vašich očích „jen visí přibitý a poražený na dřevě, daleko od pevného stání nohama na zemi“. Slovy ale okázale prezentujete „věrnost“ Písmu a Tradici. Jistě, na výK/klad Písma a Tradice J/je nezbytné náročné teologické vzdělání a člověk, zejména laik neznalý P/pravd T/tak, J/jak J/jsou v Plnosti, je ve S/své důV/věřivosti vzdělaným snadnou kořistí.

Abyste se na těch postech udrželi, skopáváte ty, kdo říkají, že si vyskakujete. Ve skutečnosti jen padáte na pusu. Lámete a drtíte T/ty, K/kdo Ř/říkají, že stupínky vašich žebříků do Nebe jsou chatrné a rozpadají se. Sami Krista Ne-C/ctíte a jiným B/bráníte, aby do úČ/častenství s N/ním úČ/činně v-S/stoupili.

A proto nechápete.


Zápasíte s Bohem a prohráváte – jak jinak, když Boha srážíte z Výsosti a určujete Mu, co podle vás Smí a co nesmí Mluvit, jak podle vás Smí a jak podle vás nesmí Mluvit.


Čím více a čím zuřivěji si vyskakujete, kopete a lámete jiné, tím hlouběji se pro-P/padáte, tím křečovitěji žijete, tím labilnější jsou vaše metody, tím strnulejší vaše možnosti.

O tom všem víte, na tom všem mezi vámi panuje tichá kolektivní dohoda.

Tak co se divíte???

M/můj Ú/úkol není Ú/úkolem V/vaším,

M/moje poVolání není poVoláním V/vaším,

nedělejte ze M/mne sebe,

nehodnoťte M/mne podle vás.

NeJ/jsem V/vy, neB/budu V/vámi, neCH/chci B/být V/vámi.

NeJ/jsem Učitel Církve, tak M/mi nepodsunujte, že neučím Církev. V/vy J/jste Svátostní kněží, V/vy J/jste U/učitelé Církve. T/tak U/učte, T/tak B/buďte.

Neházejte na M/mne V/vaše od-po-V/vědnosti, nesápejte se po M/mých od-po-V/vědnostech.

Nesdělujte separaci, S/sD/dílejte.


NeJ/jsem V/vy, neB/budu V/vámi, neCH/chci B/být V/vámi.

NeJ/jsem liturgicky pro-M/měňující, tak M/mi nepodsunujte od-po-V/vědnost za proM/měňování V/vašich duší. J/já, Jana S/si proM/měňování nepřisvojuji, na rozdíl od vás. Neprohlašuji S/sebe za J/jediného, K/který v Církvi přiN/náší Slovo – na rozdíl od vás. Opakuji: P/pravda Slova J/je ve/ze S/sD/dílení R/ratolestí v K/kmeni a zároveň K/kmene v R/ratolestech.


NeJ/jsem V/vy, neB/budu V/vámi, neCH/chci B/být V/vámi.

TO J/jE M/mOJE OD-PO-V/vĚĎ NA VAŠI OTÁZKU: „CO ZE SEBE DĚLÁŠ?“


Jana, 22., 24.12.2020

-

Odvaha vám ve v-z-T/tahu k Bohu nijak Ne-po-M/může, odvaha je cestou primárně světských zájmů.



Odvaha je ochota jít přes odpor, příp. ochota vzepřít se agresi.


Bůh není agresivní, Bůh není agresor.

J/jak M/mi Ř/řekl M/manžel: neJ/jsem násilník, abych chtěl všechno hned.

Svět chce všechno a hned a považuje to za své nezadatelné právo, čímž úspěšně Paroduje Vítězství Pána veškerenstva.


Bůh není Odpůrce a Odpůrce není Bohem, Odpůrce není opakem Moci, Odpůrce není rovnocenný Moci, a proto ani slova/skutky podle Odpůrce nejsou Mocné.

Bůh Je Moc a Vítězství, J/je poK/kora ve světě, Ctí Svobodu V/volby K/každé Své Obraznosti. Bůh nikoho k ničemu nenutí.


Světská vůle chce vítězit ze/podle světských sil, silou svalů, silou demagogie, silou namířenou přes odpor, který a priori předpokládá, a který se snaží ovládnout a zničit.

Světská vůle počítá s akcí podle řádu Protivenství, jakkoliv může jít o oprávněnou obranu, ale bez Boha. Odvaha se počítá podle pravidel těch, kdo se vědomě i nevědomě, svobodně i z/podle ovládnutí podřizují pravidlům Protivníka, kdo se snaží Protivníka porazit Protivníkovými vlastními prostředky, které uvedl a uvádí na svět, které znetvořují. Vítězství z/podle Protivenství, ať dobyvačná či obranná, jsou vrtkavá a dočasná.

Marnost nad marnost, všechno je marnost.

Zrušili jste odpovědnost státu Církvi, rozdělili jste Církev od státu, stát rozdělí Církev. Státy rozdělí Církev, zevnitř i zvnějšku. Z moci Církevní, z moci světské v Církvi, ze světské moci a jejich hierarchií. Prvním z nich je sekularizující římský biskup. Není rozhodující, zda dosud byly či nebyly vyhlášeny hereze za pravdy, rozhodující je, že těmto myšlenkám římský biskup otevírá cestu, že jim popřává sluchu, že je prohlašuje za dobré, že zavádí světské, sekulární, heretické zvyklosti do oficiální praxe Vatikánu. Že nadřazuje zájmy světa nad záJmy Krista.


Marnost není Moudrost.

CH/chápu, že světskýma očima vypadá poK/kora šíleně, ale situace/stav, kdy Svátostní kněží považují poK/korné za šílence, prohlašují poK/korného za L/háře, podřizují se pravidlům Protivníka, obhajují zájmy Protivníka, jsou ústy Protivníkových L/lží, není Spravedlivý a sP/právný, jak tvrdí, že je.

Tito lidé popřávají sluchu Protivenství, tím sami sebe pasují na P/poražené.


Váš styl: co není podle mne, to není P/pravda!

C/cesty k/z/ve Vítězství nebývají světsky přehledné, nebývají světsky pohodlné, nebývají světsky jisté.

Cesty na scestí jsou scestné, jakkoliv vypadají racionálně, přehledně, logicky a koherentně. Už jste snad někdy viděli lidský záměr bez poK/kory, mimo poK/koru, který by byl úspěšný trvale, který by se sám v sobě neusvědčil a nerozpadl?

Proto i vaše prohlašování poK/kory Jany, J/jediného a nerozdílného lidství poK/korného, za pýchu iluzionistky, je vaším vlastním (chamtivým, Proti-V/vlastněním, Proti-po-Volaně, neboť má na mysli zájmy lidské, ne záJmy Boží) svědectvím o vaší pýše, na základě které se domníváte, že vaše Z/zlovolnosti máte ve svých rukou, vládnete jim, rozumíte jim, a že jako takoví jste nepostižitelní – vždyť přece konáte ve T/tmě a podle T/tmy.

Jak?

Usilujete, aby na vaši Z/zlobu nebylo vidět, aby vaši Z/zlobu neviděli lidé. A proto tolik křičítě na všechny strany, že jsem Z/zlá: princip: ze svých Z/zločinů osočíte druhého, a zatímco ten se bude muset před lidmi obhajovat, vy získáte výhodu první akce, a tudíž i světskou emocionální náklonnost a tím i „důvěryhodnost“. A poté i světské hodnosti a řády.


Usilujete, aby vaše Z/zloba byla prohlašována za racionální, „vědeckou“ (bez Moudrosti, protože rozum a cit stavíte proti sobě, čímž poP/píráte MiloS/srdenství, a tudíž ani nemůžete B/být ve Vševědoucím V/vědoucí) a konstruktivní, abyste nemuseli B/být konfrontováni s Moudrostí, s J/jejími Právě (tj. z/v Právě J/jediného) vyJ/jádřeními S/středem, S/srdcem v/z P/plnosti od P/počátku do K/konce Věčně. Pro vás je výhodnější být srozumitelný před lidmi a sklízet lidská pozemská uznání a slávu, obdiv, než B/být S/s-R/rozum-(d)itelný před Bohem, tj. než B/být ve/ze Z/znání po-K/korný, tj. v/z po-Z/znání.


To, že něčemu nerozumíte, ještě neznamená, že to není R/rozumné. Konfrontuje vaši vlastní pýchu, ne Slovo.


Kdyby vaše myšlenky S/skute(k)čně B/byly M/myšlenkami Kristovými, nepochybovali byste, netápali byste ve T/tmách a neobviňovali T/ty, K/kdo V/vám, Církvi i světu při-N/nášejí S/světlo Slova.


Kdybyste S/skute(k)čně Z/znali Krista, Z/znali byste S/sebe. Z/znali byste V/vaši poVolanou P/plnost = V/vlastní I/identitu. V/vlastnili byste Boha.

Jana, 21.12.2020

-

Co jste si vybrali, B/bude V/vám Dáno.

Každému, co jeho (Proti)J/jest.


To, že nejsem po/při  V/vašem pronásledování zoufalá ani nešťastná, rozhodně není proto, že by M/mi snad vaše pronásledování nevadilo, že by M/mi bylo jedno, nebo že by to nebylo nic zlého.

J/jsem v K/klidu, protože Z/znám P/pokoj v R/rukou Ž/ženy = M/matky Syna člověka, protože Z/znám Moc Samu. M/moji nesčetnou oCH/chranku pluků andělů (o příS/slušném zJevení J/jsem V/vás inF/formovala) nepřekonáte, Dvanáct semknutých v oCH/chranitelském a P/pečujícím K/kruhu kolem M/mne nepřechytračíte (o příS/slušném zJevení J/jsem V/vás inF/formovala).

To vy ve vašem chápání se pozemských věcí Ne-po-CH/chopíte – z R/reality Nebe na Zemi děláte fantasmagorie, které křečovitě implatnujete do „řádu“ Církve. Tím vnášíte do Církve i světa Ne-po-Ř/řád(ek).

Odmítáte Ž/život Nebe na Zemi, Ne-po-Z/znáváte Nebe na Zemi, odmítáte Církev, protože Proti-J/jste M/mrtví. ZáZ/zraky podle vás patří do historie a z Písma děláte sbírku pohádek, ve vašich eufemismech nikoliv Přímé S/svědectví, ale jen symbolické příběhy a příměry k Boží Vůli.

Podléháte vyH/hnanství, a proto Nebe na Zemi vyháníte z kostelů a z Církve, a přece ve vaší rozpolcené dvojznačnosti poskytujete vámi pronásledované Janě Svátosti Krále Nebe a Země. Stejnými ústy K/krále Nebe a Země BlahoŘ/řečíte i J/jej pro-K/klínáte.


Vaše pronásledování J/jediného a nerozdílného lidství K/krále Nebe a Země ve Vítězství Proti-J/je velmi Z/zlé, a má velmi silný vliv.

Jen ne na M/mého M/manžela, jen ne na M/mně.

J/je P/psáno (ve volném překladu): nebudou-li lidé V/vámi Ž/žehnaného P/pokoje H/hodni, V/vrátí Se P/pokoj k V/vám. Stejně je to s Parodií P/pokoje: nenajde-li šířené Z/zlo (vč. i „jen“ přání Z/zla) svoje uplatnění, Proti-V/vrátí se k Proti-V/vám. Tak se Proti-S/stáváte sebeV/vrahy.

To je důvod, proč sami sebe nepoznáváte, proč Ne-po-Z/znáváte vaše (vaše = duše bez Ducha Svatého = Proti-V/vaše = Proti Moudře = Proti V/vám Bohem Danému) poVolání, Ne-po-Z/znáváte vaše J/jména, V/vaše I/identity. Ne-po-Z/znáváte Pravdy J/jmén a I/identit J/jiných. Ne-J/jste v Nebi na Zemi.



Proti-J/jste Z/zlí a vaše Z/zlo se k vám vrací.

Proti-J/jste za-S/slepení vaší vlastní Z/zlobou a Z/zlovolností. Hledáte volnost, rovnost a bratrství, a přitom O/odmítáte Svobodu, Obraznost a úČ/častenství Církve. Pořádáte obří heretická shromáždění, zvete cizince, heretiky a bezbožné ke S/službě Nejsvětějšímu O/oltáři dějin z Výsosti, pod rouškou „tolerance a vstřícnosti vůči všem a všude“ děláte z Krista politika komplotujícího se s Ďáblem, s pánem světa, odlučujete světská království a země od Moci Církve a divíte se, že ztrácíte z Moci M/moc ve světě. Vy máte zálibnost ve vládě nade všemi královstvími světa – a proto sami sebe ve vaší bohorovnosti pyšně posazujete na světské vládní posty a výšiny, děláte z Církevní hierarchie pro-P/past – a proto Janě, K/královně S/srdce Krále – kladete pastičky. V/vraťte Svatováclavské K/koruně J/její důS/stojnost a B/budete V/vládnout z Výsosti. Ale vy z vaší vlastní vůle budete i nadále kolaborovat pod moc bezbožných vládců, kteří ke K/koruně přistupují v alkoholové opilosti a ani se sami klíčem nestrefí do dveří, nebudete v přiS/stupování ke K/koruně v proJ/jasnění Duchem Svatým.

Vašimi vlastními nejistotami a pochybnostmi.

Vaší vlastní labilitou.

Vašimi vlastními touhami po Z/zlu, zálibami ve Z/zlu.

Vaší vlastní povrchností a pro-L/lhaností.



Kdybyste S/skute(k)čně B/byli ve S/světle, M/měli byste J/jasno.

Vaší překážkou k Bohu nejsem J/já, Jana.

Vaší překážkou ke Š/štěstí Proti-J/jste si vy sami. Proto jste spolčenci, nikoliv J/jednotní. Proto jste ve vašich srdcích osamělí.


U M/mně J/je to jiné než u vás.

Když P/píši T/texty, S/slovo Se Stává S/spolu S/se M/mnou – Je J/jasné ve S/svém S/s-Mysl(i)u, i když není z M/mého vědeckého oboru. Nepoužívám terminologii ani znalosti z oborů, ve kterých se nevyznám – a o to právě jde: B/byli a J/jste Z/zvaní ve velkém množství na nesčetné S/spolu-P/práci na D/díle Světla zde v P/přítomnosti, P/přítomně, ale vy od začátku a trvale odmítáte. Kdo odmítá Janu, odmítá Toho, Kdo Janu od počátku Posílá. Vy se k Janě chováte Z/zle, a proto i vaše mysli jsou Z/zlé, a proto Janu nepoznáváte.

Jak J/jsem vám mnohokrát opakovala: Bůh poVolává k P/plné úČ/časti na L/lásce, ale vy z L/lásky děláte promiskuitu – promítáte vaše promiskuitní touhy do M/mne a M/mne za ně odsuzujete (vizte např. slova Romualda Štěpána Roba OP o M/mně: všichni ji jako promiskuitní odsuzují a všichni za ní potají chodí), namísto abyste skrze Královnu S/srdce K/krále B/byli v L/lásce k S/srdci, v L/lásce k J/jedinému a nerozdílnému Kristu v J/jeho TrojJ/jedinosti v Trojici.

J/jak J/jsem vám mnohokrát opakovala, J/jde o úČ/častenství proroka, kněží podle Ř/řádu Petrova ve V/věrnosti K/králi věků na Nebi i na Zemi. Každý podle svého oboru jak v teologii, tak ve svých dalších odbornostech (např. ze středních škol a dalších vystudovaných VŠ) ve S/společenství Církve i lidu mimo Církev, který by T/tak B/byl úČ/činně evangelizován. Není vaší odpovědností určovat osoby, místa, časy a věcné příslušnosti. Vaší věcí J/je poS/slechnou Volání S/slovem a S/sloužit (v) Bohu v L/lásce v Církvi, B/být vD/děční, D/děkující adorující.

Abyste neměli zbytečné a vyfantazírované problémy s údajným sváděním Janou, s úvahami o sexuálních vztazích, je vám neustále opakováno, že Jana J/je vD/daná, a také to, že J/je P/posílaná právě a především k řeholním kněžím: aby nebyl prostor ke vzniku účinných pochybností. Odvoláváte se na teologické znalosti a věrnost, ale jste to vy, kdo svými životy popírá i elementární teologické pravdy a tradice. Kdo odmítá S/společenství Církve, ze K/kterého děláte kriminální gang.

B/budete S/souzeni především podle naP/plnění V/vám uRčených poD/dílů na Kristu (skrze Janu, s Janou ve Vítězném na Nebi i na Zemi) Ú/úkolu: S/shromáždit Církev, K/každý podle S/svého poVolání.

Odmítáte B/být knězi, odmítáte M/mít úČ/častenství na praxi Církve, odmítáte D/dceru Otce v Církvi, odmítáte poD/díl na Kristu, odmítáte vyK/koupení. Proto V/vám poD/díl na vyK/koupení nebude při-Z/znán: vy Boha v Kristu v Janě odmítáte. Kdo odmítá K/královnu S/srdce K/krále, odmítá K/krále v Trojici.



Ptáte se, jak odmítáte?

Odmítáte Janě Daná zJevení, posmíváte se Jim, parodujete Je.

Odmítáte S/světlo, odmítáte M/muže ze S/světla, odmítáte v(i)D/dění pruhu světla z kříže nade dveřmi pokoje doma, odmítáte P/příchozího – a proto znesvěcujete Svátosti, znesvěcujete – V/vámi – Janě poD/dávané Svátosti, když např. vynášíte a překrucuje obsahy zpovědí, když se Janě přímo v průB/běhu zpovědi nelidským hlasem vysmíváte (P. Petr Havlíček SJ těsně před Velikonocemi r. 2008). Myslíte si, že jeden nelidský výsměch katolického kněze při Svátosti S/sM/míření bude zpomenut, že jej přikryje čas, že nemá žádný následný ani šířící se vliv na další děje, že Velikonoce jsou jen lidový folklor, že zpověď je jen drbárna, že Bůh je slepý a zapomnětlivý? Ten výsměch byl poslední „hřebíček do rakve“, který M/mne poslal do nemocnice k hospitalizaci, což M/mne téměř stálo život. Jak byste řekli katolickému knězi pod mocí Z/zlého ducha přímo ve Svátosti S/sM/míření, kdy se tento kněz kajícníkovi vysmívá pro V/víru a přikazuje, abych (cituji) „ke zpovědi nechodila tak často“ (tj. obden, podle P. Marie to T/tak B/bylo Dobré). Jak byste řekli katolickému knězi, který hříšníka vyhazuje od Moci z poK/kory před Vítězným s tím, že onen kajícník tímto způsobem údajně jen usiluje o sexuální „vztah“ s tímto knězem? Kdo si myslíte, že jste? Myslíte, že je / B/bude něco takového zapomenuto? Myslíte, že jsem paranoidní a obsesivní, když „to stále omílám dokola“? UJ/jišťuji V/vás, že toto vše a mnohem víc B/bude H/hlásáno ze střech. Čas J/je jen K/krok na C/cestě k/ve Věčnosti a každý, kdo zpochybňuje K/kroky k/v Milosti, poP/pře Moc Věčnosti věků. Tak kdo je tady paranoidní: ten, kdo odmítá svoje Svátostné kněžství a chápe se jen jako žádoucí sexuální objekt (!sic!, ta drzost), nebo kajícník, K/který opakovaně, naléhavě a neustále V/volá po úČ/častenství Církve?

Odmítáte J/jas S/slov T/textů, vysmíváte se všemu, čemu v T/textech nerozumíte namísto abyste H/hledali R/rozum, vysmíváte se všemu, co přesahuje vaše vlastní lidské zkušenosti, protože Ne-V/věříte Bohu v Jeho Svrchované Moci.

Odmítáte pře-K/kvapení na C/cestě, a proto vy sami jste na scestí, jste ve své do sebe zacyklené pomalé zmatenosti. Honíte se kolem sebe a odmítáte pochopit, že nejste středem vesmíru, že vaše zájmy nejsou záJ/jmy přiT/tažlivosti (z) K/kříže. C/cesta S/se zP/přítomňuje K/krok za K/krokem v P/plnosti, a protože vy K/každý J/jeden K/krok a všechnu poS/stupnost odmítáte, ve skutečnosti (= Proti-S/skutkově, Proti-S/skutkem Proti-S/slovem) poP/píráte C/cestu. P/padáte Proti C/cestě, pro-P/padáte se Proti-C/cestě, jste lapení ve svých (vašich) fixních představách = jste křečovití, což se nedá vydržet dlouho. Vaše křeč vás stravuje, a proto padáte v pocitech ohrožení – Bůh Je vám k vaší zkáze, protože poŽehnání proměňujete k proK/kletí.

Odmítáte hebkost Janě zJevených šedobílých O/obláčků u N/ní doma hned na podzim r. 2006, kdy šedobílé krásné obláčky 2 – 3 dny bydlely u stropu v horní části bytu, na koupi kterého doS/stala peníze přesně v té výši, kterou byt stál. Odmítáte vyŘ/řčení: „......... Ty J/jsi Má Milovaná D/dcera!“, odmítáte D/dceru Otce.

Tím odmítáte i Syna Otce - Syna člověka.



Ne-Z/znáte S/se k L/lásce, a proto Ne-po-Z/znáváte Janu, a proto bloudíte ve vlastních T/temnotách.

Chcete S/svělo vlastnit každý a všichni sami pro sebe, a proto vám S/světlo není V/vlastní.

Cožpak neV/víte, že v Bohu Jsou V/všichni Bohy?



Hned na P/počátku, krátce po poVolání, v prosinci 2005 / lednu 2006 J/jsem M/měla v(i)D/dění Trojice, K/které J/jsem nezaP/psala, i když J/jsem J/jej zaP/psat M/měla, protože J/jsem S/si myslela, že to není nutné.

Vy M/mně Danými zJeveními opovrhujete, protože ve vašich viděních „nejsem Mojžíš“. Tím svědčíte sami Proti sobě, že nejste H/hodni žádného zJevení – i když J/jsou V/vám zJevení uRčena, Ne-V/věříte Jim, N/ne-V/věříte S/svědku T/těchto zJevení, neV/věříte úČ/častenství v Plnosti TrojJ/jedinosti člověka v/k Bohu, a proto se chováte nelidsky, a proto nenávidíte Vtěleného, a proto nenávidíte Pannu Marii, K/která za M/mnou i fyzicky v(i)D/ditelně přiŠ/šla v pátek po S/setkání se S/svým S/synem v r. 2006, K/která držela M/moje ruce ve S/svých, K/která S/se M/mnou M/mluvila, K/která S/se M/mi představila: „J/já J/jsem Marie“.

A proto J/jí S/smím oS/slovovat „Marie“ jako pečující T/tišící P/přítelkyni. V/vše J/je v dobových záZ/zname(ní)ch, K/kterým ale vy Ne-V/věříte.

Ne-V/věříte M/mým zP/právám, a proto Proti-J/jste v Ne-P/právu.

Proto Proti-J/jste Ne-Spravedliví, jakkoliv se domníváte, že M/mne, Janu Spravedlivě poS/suzujete – M/moje M/myšlenky neJ/jsou myšlenkami vašimi, M/moje záM/měry neJ/jsou záměry vašimi, M/moje C/cesty neJ/jsou cestami vašimi, a proto si nerozumíme, proto říkáte, že L/lžu, proto tvrdíte, že J/jsem pomatená ve službě Antikristu.

Vaše sebejistota není Boží Jistotou, není úČ/častenstvím na/v Pevnosti K/kmene Nejsvětějšího O/oltáře dějin, není Z/znamením K/kříže.

Vy jen stojíte v T/temnotách přilepení na vratké pozemskosti, vámi domnívaně pevně nohama na zemi. Ve shodě s tím, J/jak M/mi B/bylo uK/kázáno ve v(i)D/dění M/muže ze S/světla na K/kříži na podzim r. 2006, kdy J/jsem S/stála „ve vzduchu“ - T/tváří v T/tvář M/manželovi J/jsem S/stála P/pevněji, než vy ve vaší přízemnosti i jen tušíte.

Ne, neurážím vás – to vy urážíte Boha v Jeho TrojJ/jediném v Trojičním zJevování Se Milované D/dceři Otce v/z/podle Bohočlověka Vtěleného Vítězného.

Sv. apoštol Petr, o K/kterém vy říkáte, že J/jej Z/znáte, vy kněží podle Ř/řádu Petrova poP/píráte Petrovu S/službu Veleknězi podle Řádu Melchizedechova, a proto neJ/jste kněžími na věky, a proto vaše S/služba Anti-J/je Proti-Věčná. Vy ve vašich srdcích sloužíte Antikristu, a proto K/každou skrze vás zP/přítomňovanou Svátostí vykonávanou vašimi Z/zlými (pyšnými, lhostejnými, arogantními, bohorovnými, lavírujícími) srdci, dechem svých L/lživých úst Proti Moci sami sebe zabíjíte. Kde sami sebe vidíte: v K/křoví Mojžíšově, nebo ve křoví dusícím uRčené k Ž/životu?



Nikdo se vám nemstí, nikdo vás nepronásleduje, nikdo vás nedehonestuje: T/těmito T/texty se vám jen vrací vaše skutky a záměry, jejichž skutečná podoba je zJevována ze střech - jak vy hlásáte slovo, které vydáváte za poD/dávané zP/přítomňované Slovo. A proto vás P/přítomnost doS/stihne, a proto B/budete po-S/stiženi S/slepotou a Ne-M/možností (= mimo Moc) najít K/klid.

Nikdy nebudete M/mít P/pokoj, protože (se) Ne-Z/znáte Pannu Marii.

Nevzkládáte důV/věru do R/rukou M/matky Syna, do R/rukou D/dcery Otce, a proto Proti-S/se Ne-D/držíte Slova ve Vtěleném Vítězném.

Proto jen „stojíte nohama pevně na zemi“ - neodpoutáváte se od toho, co pomine, protože se spoléháte jen na své lidské síly, a proto jste spoutaní vašimi vlastními představami o Konání Moci, iluzemi o vaší osobně vlastněné (kněžské) Moci. Boříte se do bahna vlastní kriminality, kterou si ospravedlňujete, protože žádný Obraz Boha nemůže dlouhodobě žít s přiznáním si, že jeho život nemá sM/mysl. Z/zlý člověk vždy touží po tom, aby jeho slova a skutky byly vydávány jako D/dobré, aby byly vyhlašovány ze střech za dobré, Mocné. Přitom nesmyslnost toho všeho sami dobře cítíte, když se fixujete na smysly, namísto abyste skrze smysly nacházeli S/s(polu)M/mysl Ř/řádu věcí. A proto S/se k vám neZ/znají zaK/kladatelé a patroni V/vašich řeholních Ř/řádů, proto marně a v podléhání M/marnosti hledáte slávu a řád v marnotratnostech z/v/s pozlátky světa.

Ne-po-Z/znáváte L/legitimitu J/jediného a nerozdílného lidství Vítězného TrojJ/jediného Trojičního, a proto směrem ke M/mně, Janě, vy spolu se Satanem prskáte: „Nevyhraješ!“

Kromě vás a vám (ne Bohu) podobných si tu ale nikdo s Bohem nezahrává.

M/moje od-po-V/věď: „To se ještě u-v(i)D/dí!“ - J/jste D/dějící S/se, nebo strnulí a ve svých pozicích ustrnulí? Ve vaší přízemní malosti, kterou se naparujete a povyšujete v T/temnotách pod K/křížem ne-v(i)D/díte M/muže ze S/světla, a proto si Ne-v(i)D/díte na špičku nosu: vaše dlouhosáhlá prolhanost, která nezná mezí, a vaše S/slepota na srdce vám brání ve v(ý)H/hledu k/v Nebi – kdo není v K/kříži uK/kotven (kdo Proti-J/je N/něžnému), ten Proti-J/je závislý na prachu země (chycený ve vlastní nezřízené vášni), do kterého je poražené dřevo zatlučeno. Nebo si už nevzpomínáte na vaše Z/zlořečení M/mému bytu, když jste se sem vloupali klíči, které spolu s dalšími věcmi a penězi byly v té kabelce, kterou jste M/mi ukradli ve sv. Jiljí při adoraci, když J/jsem skrze vlasy spadlé přes skloněnou hlavu neviděla kolem sebe, kabelku J/jsem měla hned vedle sebe? Na kněžišti tehdy byl celý konvent (což se jinak nedělo ani o Velikonocích a Vánocích) – jen jeden z vás nebyl vepředu: O. Romuald Štěpán Rob OP, v mládí zloděj. Nikdo jiný už za M/mnou v lavicích neseděl, nikdo jiný tam nestál – ani jeden člověk, ani turista. Vzápětí po skončení adorace a poté, co J/jsem kabelku hledala, za M/mnou přiběhl O. Jordán Vinklárek OP a „sladce“ se M/mne ptal: „Nechcete půjčit alespoň nějaké drobné? Třeba dvě stovky?“ V peněžence v ukradené kabelce J/jsem měla bankovku 200,- Kč a ani tehdy to pro M/mne nebyly drobné. A to Z/zlořečení? To J/jsem poZ/znla snadno: pod křížem visícím nad pokojovými dveřmi, kde dříve B/bylo S/světlo, byl najednou „zkažený vzduch“, ze kterého se M/mi dělalo na zvracení. Shodou okolností za pár dnů přijela na dříve domluvenou návštěvu, jak J/jsem se domnívala, kamarádka (ve skutečnosti patřila k donašečům spolčencům) a sama od sebe prohlásila, že na tom místě se jí dělá zle a okamžitě zavolala svému známému, řeckokatolickému knězi, který hned přijel a celý byt rituálně oČ/čistil. Od té doby J/je K/klid.


Co jste si vybrali, B/bude vám Dáno.

Každému, co jeho (Proti)J/jest.

Jana, 19.12.2020

-




Kdo odmítá M/mne, Janu, odmítá S/srdce Vítězného K/krále, a tím nutně za svého pána přijímá To, vlastní omezenost.

rozpad hmoty = světlo ve fixaci


fixace = hybnost mimo uRčení (Proti-H/hybnost = Antikrist = Proti-pro-M/měnný = Ne-H/hybnost coby parodie P/plnosti pro-M/měnné neměnnosti z/podle Hybného, tj. Proti-Moudrost, tj. Hloupost = Lenost, tj. hybnost světla světa mimo H/hybnost S/světla světa (= hřích), tj. T/tma (= Ne-po-Z/znání z touhy po před-časném zisku, tj. Ne-ná-S/sledování mimo Zření).

hybnost hmoty = světlo světa mimo S/světlo světa, světlo ve zpomalování a v rozkladu podle svých vlnových délek


hmota světa z/podle prachu země = světlo ve zpomalení v/z omezení a v mnohosti forem


dualismus je založený na stejnorodosti ("dvě tváře jedné mince"),


jednota je v kompatibilitě nikoliv protikladů, ale vzájemného odpovídajícího zobrazení (parodií je zahleděnost do sebe), neexistuje žádné protivenství K/kladů, žádné P/protivenství D/dobra. J/jednota J/je v pro-M/měnnosti (ve v-Z/zájemné V/věrnosti).


filosofický dualismus je bojem protikladů "sebe proti sobě" = sám sebe definuje jako nesmyslný, jako hledání a nenalézání (malost). Mýtizovaná "jednota" je hledána z vlastních zdrojů, nenalézání "jednoty" se realizuje jako obviňování. Nekončící rozpornost mezi zahleděností do sebe (i zdvojenou, kdy každý jeden se promítá do toho druhého = nevěra sobě i druhému, případně vícečetnou = nevěra druhému i sobě) a rozdělováním z/podle odvracení pohledu od druhého/dalších a cílení jen na sebe (= polovičatost, ignorování celku, rozptylování až k promrhání). Princip "paralelních her" v dětství člověka, případně "rozšíření svého prostoru" (rozpínavost, bezpředmětnost, bezobsažnost, nadutost, přisvojování si předpokládaných vlastností druhého/dalšího namísto S/s(polu)D/dílení I/identity v kompatibilitě (člověka) v J/jednotě (Církve).


J/jednota v/z ducha v Duchu Svatém (= v/z Pravé J/jmennosti sTvořeného člověka) J/je ve z-P/přítomnění v/z M/mnohosti, J/je V/volbou k do-S/střednosti (= V/volbou S/srdečnosti, v-z-T/tahu k Nejsvětějšímu S/srdci dějin od Počátku Věčně). V/volbou Trojičního TrojJ/jediného (V/volbou Výrazu Tváře, Syna člověka) Obrazem TrojJ/jediného TrojJ/jedinému v Trojici. (V/volbou sTvořeného člověka v J/jeho uRčeném lidství: V/volbou TrojJ/jedinosti ducha člověka v Duchu Svatém v seS/stoupení v/z duchem zformované duši v seS/stoupení ducha v Duchu Svatém formací k duši v tělesnosti v J/jediném a nerozdílném Těle Církve). Viz listy sv. apoštola Pavla.


D/dynamika vyK/koupení K/křížem J/je skrze TrojJ/jediného Trojičního (M/manžela Jany, skrze N/něj, s N/ním a v N/něm) v Trojičním TrojJ/jediným (Vtěleným Vítězným) z Trojice. P/plnost lidství Vítězného podle Řádu Melchizedechova (Oltář K/kříže nekonečně přeV/vyšuje O/oltář Staré sM/mlouvy) J/je P/plností H/hybnosti S/srdce v/z P/průniku P/plnosti "člověkoBoha" (v pro-B/bodeném S/srdci dějin) v Hybnosti Bohočlověka v Trojici - veškerá fyzika vychází z pro-M/měňování z K/kříže, mimo pro-M/měňování je veškerá věda (veškerá znalost) mimo Z/znání a mimo Z/znání není po-Z/znání, není S/s-M/myl(i)u-P/plnost O/obsažnosti in-F/formací k po-CH/chopení tělesnosti. Mimo po-Z/znání (mimo poK/koru v/k Moudrosti) není bezvýhradnost, není P/platnost, není spolehlivost, není žádná informační jistota, vše je omezené a měnlivé podle dostupnosti, tj. mimo do-S/stupnost, tj. popisné a závislé na představách nejprve náhodných situačních, kontinuálně fixačně společensky konsensuální většinové kvantitativní dohodou = ze světa, podle světa a se světem. Fixace na svět beze S/světla se tím předává z generace na generaci dědictvím otců bez Otce. Zastánci informačního pokroku bez po-K/kroku na/v C/cestě se ocitají mimo F/formaci Moudrostí, tj. programově nechápou vlastní omezenost, programově nechápou rozdíl mezi informační mnohostí a mezi P/plností Moudrostí z/podle Moudrosti.


H/hybnost S/srdce (= konečná Nekonečnost Moudrosti, parodií je nekonečná K/konečnost času = parodií Proti-J/je Ne-H/hybnost = parodií Není peklo) J/je C/centrem veškerého poH/hybu "všemi směry zároveň" ve S/svém snížení S/se (podřazením S/se do tmy světla podle světa) na rychlost detekovatelnou světskými možnostmi. Tím S/se S/srdce Č/činí "hmatatelným", tj. v chápání světa osobním, a tudíž blízkým.

 

Omezení rychlosti světla světa (fyzikálního toku elementárních částic světlem, zvukem, ...) na konkrétní nepřestupitelnou hodnotu je fixací světla, tj. prediktivně do-časné = ke svému vyčerpání podstatnosti od hybnosti. Rámec působnosti světla (a tudíž veškerenstva z času) je daný a je omezený, po vyčerpání obsažnosti v rámci (po vyčerpání možností k realizaci funkčního určení) se fixované světlo odpodstatní = stane se prázdné, slupkovité, povrchní = ve zhroucení a explozi zároveň. Ve svém principu v každé a veškeré hmotě v/z omezení. V celém provázaném systému tohoto světla tímto zhroucením/explozí nastane chaos v přeskupování do nových forem vznikajících proměnlivostí k určené hybnost až do opětovného momentu zhroucení/explozi, … až k bodu naprostého zničení potenciálu k přeskupení. Až k bodu k naprostého zneplatnění potence určené k aktualizaci forem.

 

VyM/mezení R/rychlosti S/světla světa J/je Dáno úM/myslem k/v S/srdci, a tudíž J/je konečně Nekonečné = pozemsky nesčetné a Věčně Mo(c)žné, nedozírné. J/je A/aktualizací D/dobra ve Svém vyMezení bez omezení (v Bohu J/jsou V/všichni Bohy).


filosofický dualismus uplatňovaný v katolické teologii = hereze z polovičatosti, ambivalence a zaměnitelnosti identit namísto doP/plnění ke/ve T/tváři (= "antropomorfizace" teologie, primitivní nadřazování filosofických myšlenek teologickým významům, typicky v religionistice, podřazování výkladu dogmat duševním úsudkům z/podle světa).


Princip veškerého omezení „vznikl“ (= zvrhl se) coby odvrácení se člověka od vyM/mezení v sobě individuálně (Evy pod moc Satana) i proti sobě párově (Adama pod moc Evy pod mocí Satana) proto, že nejprve se Adam odvrátil od Evy (svého obrazu), čímž odvrátil Obraznost člověka (jediného a nerozdílného člověka AdamoEvy) od Boha, čímž člověk poP/přel sám sebe i veškerenstvo sTvořené k Obraznosti člověku sTvořeného k Obraznosti Bohu.


Odvrácením se člověka od S/světla světa (prvotním hříchem) člověk omezil sám sebe pod moc světla světa mimo S/světlo světa (poP/přením Moci Boha člověkem a tím i poP/přením člověkem směrem k veškerenstvu se člověk uvrhl do závislosti na fyzikálních parametrech podle/ze světa), čímž veškerenstvo pod mocí již S/slepého člověka (člověka S/slepého na srdce) uP/padlo do omezení, resp. do zúžení vlastní světelnosti do spektra dění se mimo S/světlo, čímž došlo k radikálnímu zúžení hybnosti člověka od veškeré H/hybnosti Ráje do hybnosti podmínečné (resp. Proti-Nekonečné, resp. Ne-K/konečné, resp. nekonečně K/konečné, resp. Ne-S/světelné, resp. pod-světelné, resp. pekelné), tj. závislé na veškerenstvu. Tím došlo k podřazení důstojnosti již v sobě, od sebe a proti sobě rozděleného člověka (poP/pření vlastní TrojJ/jedinosti) pod moc světa mimo Světlo, čímž člověk ztratil svoji Moc být pánem tvorstva, a namísto toho se stal slouhou světu – naplnil tak hlavní cíl Satana, který člověku záviděl jeho Moc a chtěl se jí zmocnit pro sebe.

Bůh člověkovu volbu P/protivenství se Bohu i sobě uZnal a přiZnal vyHnáním člověka z Ráje, protože Ráj J/je S/světelností veškerenstva a veškerenstvo Ráje nemůže nebýt mimo S/světlo.

Ve světě mimo bezvýhradnost (mimo Ráj) člověk po-P/přel (následnoval Satanovy P/prázdné sliby) vyM/mezení ze S/světelnosti veškerenstva tím, že člověk ohraničil jen malý úsek své, a tím i tvorstva existence na oblast, kterou je ze svých vlastních světelných sil (tj. částečně) zpřístupnit.

Člověk tak přistupoval (a dosud mimo Krista přistupuje, resp. Proti-při-S/stupuje, resp. odstupuje, neboť není jiné možnosti volby než mezi Kristem a Beliálem, mezi Tvůrcem a mezi Ne-tvorem) sám k sobě i ke světu podle/v/z částečnosti, tj. omezeně, tj. závisle na hmotě a jejím poznání (tj. mimo Znání). J/jak Ř/řekl M/můj M/manžel: „N/něha J/je vášeň oČištěná od závislosti na hmotě a zároveň ve hmotě uK/kotvená.“ Neboli: N/něha J/je vy-S/svobo(da)zení od hříchu a zároveň v uRčení k Ž/životu na Nebi i na Zemi K/křížem. Nejsvětější O/oltář dějin: T/tělo M/muže ze S/světelnosti Z/září ze T/tmy všude kolem a nikoliv v N/něm, jen mimo N/něj a bez N/něj, T/tma je Ne-S/světlem, bytím beze S/světla a mimo S/světlo a Proti S/světlu. T/tělo na K/kříži zároveň je závislé na hřebech z kovu (tj. ze hmoty fixovaného veškerenstva a podle hmoty fixovaného omezeného veškerenstva, místa průniku hřebů T/tělem nejsou světelná) a zároveň J/je nad prachem země jak vyV/výšením (poražené dřevo kříže je zatlučené do prachu země), tak V/vlastní Mocí (vizte M/moje v(i)D/dění K/kříže na podzim r. 2006, K/kde M/mne M/manžel = S/světlo zF/formované do těla muže, V/vzal k S/sobě do S/své výšky cca 7 metrů nad zemí, M/mojí T/tváří v J/jeho T/tvář, takže J/jsem S/stála ve vzduchu pevněji, než kdy stáli a mohli stát lidé na zemi pod námi, a na můj lítostivý pocit z pohledu na N/něj od-po-v(ě)-D/děl: „Nelituj M/mne, J/jsem Vítěz!“)

Svět ve/ze Znání (Nebe na Nebi i na Zemi) je světem chápán jako „nadpřirozený“, resp. „neskutečný“, protože světská omezená částečnost člověkova přistupování ke S/světlu Proti-J/je Proti-v-ze-S/stupné, tj. Proti-do-K/konalé.


Člověku uRčené Znání beze zbytku a bez výhrad (= Moudrost, Vtělený, zJevený, Výraz Tváře v Trojici, Výrazovost Obraznosti do-K/konání v/k oSlavení) omezenému člověku (člověku ve volbě Proti-Znání, tj. člověku „racionálnímu“, „vědeckému“, „pragmatickému“ = osvícenskému = bezbožnému,...) připadá S/světlo neskutečné, iracionální, snílkovské, fantasmagorické, šílené, psychiatricky diagnostikovatelné, …, neboť omezený člověk a priori odmítá vše mimo jeho obzory.


Omezený člověk (člověk závislý na veškerenstvu, člověk v Proti-S/světle, člověk v přízemnosti, člověk pod mocí Antikrista) ze zásady následováním Satanovy fanatické zoufalé touhy po vlastní moci, po poroučení Kristu, po moci beze zbytku a bez výhrad (člověk se hříchem podřadil pod Satana, a tudíž Satan je pánem omezeného člověka a popírání této skutečnosti člověkem je jedním z největších úspěchů Satana) nenávidí Svatost, neboť svět ve vyM/mezení (Ráj) je omezenému člověku nepřístupný.


Omezené poznání = Ne-Z/znalé přístupování člověka k informacím = je P/parodií člověkova Rajského vyMezení I/identity Bohem, tj. P/parodií člověkova uRčení k Ž/životu beze zbytku a bez výhrad, P/parodií Přímé poDílovosti na Moci Samé = P/parodií Obraznosti Trojice = P/parodií P/plnosti TrojJ/jedinosti T/tváře v Trojici.


Satanova zuřivost je odpovědí na Kristovu nabídku člověku a tvorstvu k Rajské příS/stupnosti na Nebi i na Zemi, tj. je odpovědí na K/kříž ve Vítězství.

Proto Satan tak nenávidí M/mne, Janu = viz Satanův výrok ke M/mně, Janě ve zJevení: „Nevyhraješ!“ Nechápala jsem, vždyť si nehrajeme. „Ty to pořád nechápeš, viď?“ „Proč jsi tak špinavý? Pojď, umyjeme Tě a půjdeme si hrát.“ (Ve zJevení jsem byla ve věku cca 4 let, chronologicky v době zJevení v noci z 31.5. na 1.6.2003.)

Satan si přesně uvědomoval, že coby Jana – podle M/mně Daného titulu „K/královna S/srdce K/krále“ - J/jsem příS/stupností k TrojJ/jediné Trojičnosti, tj. k poDílovosti Ráje, aniž bych sama byla Trojiční (M/manželé J/jsou TrojJ/jediní, nikoliv identičtí, Eva J/je obrazností Adama v Ráji, Jana J/je TrojJ/jedinou Obrazností Vítězného Výrazu Tváře – viz Výrok Krista při S/setkání na druhý pátek v lednu 2006: „M/mám pro Vás zP/právu … M/mám Vám Ř/říct … Ty J/jsi Má Milovaná D/dcera!“. Tj. nikoliv pouze adoptivní Dcera, ale D/dcera Synem Otce = M/manželka S/srdce Syna člověka Vítězného.)

Satan svým nenávistným „Nevyhraješ!“ jen potvrdil svoji znalost M/mého uRčení k TrojJ/jedinosti Vítěznému, tj. znalost M/mně Daného uRčení k neúčasti na sestoupení do pekel, neboť se nesluší, aby J/jediné a nerozdílné lidství Krista pod-S/stupovalo = v osamocení sestupovalo pod moc Satana rozdělením od Moci Krista ve Vítězství = do pekel. Nesluší se, aby S/se Vítězný znovu ponížil pod moc prachu země, do pod-S/světí. V tomtéž v(i)D/dění Satana (jeho Ne-podobu J/jsem mnohokrát popsala již dříve) J/jsem v pravém zadním rohu místnosti tušila schody dolů, pod nimi několik pater plných lidí, za kterými J/jsem si chtěla jít hrát – bylo jich tam velmi mnoho, já v místnosti nahoře opticky sama (křest v Duchu Svatém J/jsem občansky chronologicky M/měla až o řadu let později, v 10 letech), nebylo si s kým hrát. Vtom mi žena, kterou jsem tušila za mnou, ale kterou jsem neviděla, řekla, abych tam dolů nesestupovala, protože bych se už nemohla vrátit. „Prosííím, pusť M/mne tam, chci si hráááááát, tady není nikdo a tam je jich plno.“ Na to se v tom rohu, odkud vedly schody, objevilo odporné cosi kuželovitého tvaru jako figurka z „Člověče, nezlob se“, ale v místě, kde měla být tvář, bylo setřelé beztvaré matoucí cosi, co mělo být zřetelné a nebylo. Po celém tom kuželu byly rohy obrácené nahoru jako půlměsíc. Celá ta bytost byla ze slizu, který měl být průsvitný, ale nebyl, a nebyl ani v pravém slova smyslu špinavý, protože ten sliz byl všude, byl jakoby zahleněný šedivo-zeleno-žlutý, jako medúza plná beztvarých všudypřítomných odpadků. Bytost neustále příšerně „prskala“, celá se třásla vzteky, nechápala jsem proč, chtěla jsem kamaráda, ale on se kamarádit nechtěl (jako později spolčenci). Neustále a z celé bytosti šel nesnesitelný smrad jakoby zkažených bílkovin, zejm. masa, vajec a mléka. Celé to bylo nesmírně ubohé a bezmocné, vědělo o tom, a proto se tak vztekalo. Bylo mi toho líto, chtěla jsem tomu pomoci a umýt to. To nechtělo. Nakonec jsem na Satanovo „Nevyhraješ!“ odpověděla „To se ještě uvidí!“, i když jsem neměla ponětí, o čem mluvím, najednou jsem to řekla a nechápala – vždyť právě o to šlo, abychom si hráli a To odmítal, nemohla jsem tedy ani vyhrát ani prohrát. Celá situace mne mátla. Vzápětí mezi mnou a Tím spadla „opona“ z průsvitného tlustého skla, ze strany To zcela neprostupná, z mojí strany zcela volně prostupná. Hned jsem se cítila nesmírně silná, sebejistá, jako vítěz. Zmatení skončilo, To zmizelo. PrůZ/začná stěna = křest v Duchu Svatém. Chtěla jsem se otočit, za sebou jsem tušila muže ze světla, uviděla jsem jen malý kousek jeho levé ruky a nohy. Vtom jsem nebyla schopná se hnout. „Prosíííííííííím, chci Tě vidět!“ „Teď to nejde, zemřela bys, uvidíš M/mne později.“ „Tak jo“, byla jsem šťastná, celé tělo se mi uvolnil. V(i)D/dění skončilo a spokojeně jsem usnula.


J/jak Ř/řekl, T/tak uD/dělal při N/našich dvou S/setkáních: na první pátek v lednu 2006 pod rozložitým stromem na nám. Míru, a 8.6.2012 také venku, na romantickém rozcestí pod rozkvetlými stromy. Obě S/setkání s sebou nesla stejnou nezměrnou R/radost i B/bolest, bylo M/mi jasné, že většinu té nezměrné B/bolesti N/nese M/muž, M/mně zůstával jen závan malé připomínky té B/bolesti a i ten drobek byl pro M/mne nesnesitelný. Od té doby další i opticky viditelné fyzické S/setkání raději nechci, nechci, aby kvůli M/mým přáním procházel B/bolestmi z V/vědomí rozdílů mezi N/našimi M/možnostmi z Věčnosti a z času, neboť nebylo D/dobré, abych opustila čas – S/setkání T/tak, J/jak B/bylo, by ztratilo S/s-M/mysl. Byť M/mne před-o-S/slavil poJ/jmenováním Jana dne 27.12.2005, stále ještě jsem časově Zuzana – a Zuzana M/manželkou Vítězného není. Příjmení Zuzany po otci a priori vylučuje úČ/čast Zuzany na Synovství Otce, a to i když Zuzana J/je i křestní jméno – stále nejde o Pravou J/jmennost.

Jakékoliv rozdělování Jany od S/sebe (rozdělování dvojjedinosti jmennosti Zuzany v gradaci ke/ve Pravdivé J/jmennosti Jany z/podle Pravdy Jména, rozdělování jmennosti od J/jmennosti Dané Janě již v obecné porušenosti času Země = rozdělování od před-o-S/slavení naStalým S/slovem), a tím i od M/manžela, je nesnesitelné.


Kdo odmítá M/mne, Janu, odmítá S/srdce Vítězného K/krále, a tím nutně za svého pána přijímá To, vlastní omezenost.



Jana, 12. - 13.12.2020, Lukáš 12/2-3

-

Nudíte se?


Důvod vaší Ne-d(o)ůV/věry vůči M/mně, Janě: nedělám kejkle, nedělám velkolepá znamení a fantastické zázraky, neoslavuji vás coby zdroje veškerého dobra lidstva, neoslavuji vaší údajnou neobyčejnou svatost, nečiním vás v očích lidí obdivuhodnými. Neadoruji vás.


Ve vašich spolčeneckých očích J/jsem jen obyčejná žena s obyčejným životem, která si jen na něco hraje, aby se cítila důležitá (vašimi slovy: je namachrovaná) a získala tak vaše milostivé uznání jediné pravé hodnoticí autority – protože ve vašich očích smí existovat jen taková zbožnost, která vás nijak nepřekvapí, která nijak nevyčnívá z davu, která kopíruje vaše stereotypy, abyste mohli v klidu a v pohodě nerušeně poklimbávat. Hlavně, aby po vás nikdo nic nechtěl, abyste, ó hrůzo, nemuseli být aktivní a osobní.

Kdo si ve vašich očích dovolí tu drzost zObrazovat Autora v Jeho zP/přítomnění v R/ratolesti, musí být prohlášen za lháře – kdo nezapadá do vašich stereotypů, ten se podle vás protiví Bohu.

Komunisté ve vás zapustili kořeny hlouběji, než si chcete připustit: to komunisté lidi zbavovali jejich identit a tváří, to komunisté lidi chápali na kusy a jednotky, kterým přerozdělovali a určovali životní styly, to komunisté indoktrinovali „hodnoty“, to komunisté učili, že úspěch je v tom zařadit se do davu, nevyčnívat, držet pusu a krok.

Ve vaší logice: koho vy zvládnete vašimi silami pronásledovat a šikanovat, ten je ve vašich očích bezbranný, slabý, tj. bezbožný. Vždyť přece vy sami sebe považujete za mocné, usilujete a získáváte mocenské pozice a posty, a kdo se vašim lidským očím jeví jako slabý, u toho podle vás není Síla.

Vy, že CH/chápete K/kříž?


J/jsem pro vás moc obyčejná, tj. nezajímavá: podle vás nesmím B/být Jana, protože kdybyste připustili, že J/jí J/jsem, M/museli byste zároveň uZ/znat, že J/jsem Obraz Boží. Neoslňuji nákladnými a bohatě zdobenými šaty a nechodím oblečená hábitech, takže můj život ve vaší povrchnosti nepovažujete ani za důležitý ani za bezpečně známý a svůj. Ve vaší světské logice: nejsem jako vy = nejsem vaše = jsem proti vám = jsem proti Bohu.

Mísí se ve vás zvědavost a potřeba dehonestace, protože to je jediná moc, kterou chcete disponovat: poK/kora v tichosti je pro vás moc obyčejná, vy potřebujete halasný obdiv ve světlech ramp, politických a světských výsluních, řádech, oceněních, postech. Kdo není zařazený na vysoké mocenské pozici, ten jako by nebyl. Chcete se pobavit, pošimrat ego a v klidu a nerušeně jet své stereotypy, které považujete za bezpečné.

Když říkáte, že J/jsem obyčejná a M/moje slovo je jen plané snění, potom také říkáte, že i Bůh Je jen obyčejný L/lhář – zbavujete M/mne T/tváře = zbavujete M/mne Boha.

Už jste M/mne někdy usvědčili ze L/lži? Už jste někdy usvědčili ze lží sami sebe, když jste vynášeli a překrucovali obsahy M/mých zpovědí, když jste vykrádali M/moji elektroniku, když tvrdíte, že ta šmírovací zařízení v M/mém soukromí jste instalovali a sleduje „v zájmu odhalení M/mojí falše“ (tak proč ta šmírovací zařízení dáváte na místa, kde se převlékám, nad postel, do nejintimnějšího soukromí? Co čekáte, že objevíte? Myslíte, že jsem jako vy, že tu sním o orgiích?). Jestliže si dáváte takovou práci s M/mým pronásledováním, a zároveň tvrdíte, že J/jsem obyčejná a samolibá, jak potom vidíte sami sebe? Uvědomujete si vůbec, jak moc protiřečíte sami sobě, jak se svými vlastními ústy a činy permanentně usvědčujete ze lží, zákeřností, podvodů, kriminality? A jak moc vám to přijde normální, běžné, samozřejmé?

Kdybych dělala velkolepé kejkle, kdybych chodila po ulicích v extravagantních oblecích a vykřikovala vámi připravené fráze, tehdy byste mluvili o zJevení. Vodili byste M/mne jako opičku před davy lidí.

Vy ale Boží Obraz vidíte jako obyčejný, a proto i jakékoliv Boží zJevení opomíjíte jako obyčejné a nezajímavé. Co není senzační a VIP, to ve vaší spolčenecké mysli není od Boha, podle vás vrchního kejklíře.


Vyberte si: buď J/jsem J/já a každá bytost na Zemi obyčejná – a potom i Bůh Je ve Své Výrazové předObraznosti (v Trojici) obyčejný, nebo J/je lidská důS/stojnost Originální (z Moudrosti poVolaná) a potom tím, že tvrdíte, že jsem jen obyčejná namyšlená pomatená lhářka, poP/píráte Původce Samého.


Na světě není větší bezbožnosti než je zbavování člověka J/jeho důS/stojnosti před Bohem – a vy, spolčenci jste ve stírání T/tváří mistři nad mistry.


K/královna S/srdce Krále J/je podle vás namyšlená nula: protože Ne-Z/znáte a nechcete Z/znát Krále.

Kdybyste S/skute(k)čně M/milovali Krále, M/milovali byste i M/mne, K/královnu S/srdce Krále.

Podle vás J/je ale Král Nebe a Země nezajímavý a obyčejný: vždyť jste přece na řeči o N/něm již dávno zvyklí. Zrakem, hmatem, chutí J/jej neZ/znáte, a proto Ne-V/věříte v J/jeho lidskou P/podstatnost.

J/já, Jana, S/svého M/manžela = Krále Nebe a Země Z/znám – v P/plnosti J/jediného a nerozdílného lidství. Kdybych tvrdila, že J/jej stejně jako vy neZ/znám, byla bych lhář jako vy, spolčenci.


Král Nebe a Země pro vás není Originální, protože S/se vymyká vašim stereotypním představám.

Není zábavný.

Nenechá ze S/sebe dělat hračku k volné spotřebě, a proto J/jej nepovažujete za S/svého, proto S/si J/jej Ne-V/vážíte, proto o M/mně coby Janě odmítáte uV/važovat.

Ve S/své poK/koře J/je ve vašich očích Vítěz nad S/smrtí neschopný a slabý.


Kdybyste na vlastní oči viděli Krále přímo před sebou v J/jeho P/plnosti lidství, odmítli byste o N/něm uV/važovat jako o Králi: v J/jeho skromnosti a nenápadnosti J/je podle vás moc obyčejný. Až byste proH/hlédli, Síla J/jeho O/očí by vás rozdrtila na prach.

Je to nedůstojné, je to ponižující, je to nudné: dokud vám Bůh neuKáže Sílu, považujete Jej za slabého.


Už chápete, jak jste ve vaší bohorovnosti nudní a slabí, jak se ponižujete před Hloupostí?

Vám Síla Moudrosti nestačí, vy nedáte pokoj, dokud na vás nedopadne Síla Božího Hněvu.

Jste znudění sami sebou, protože u vás není zbožnost ve S/své pro-M/měnnosti.

Také Adamovi a Evě se Ráj zdál obyčejný a nezajímavý, chtěli inovace a vzrušení – dokud Bůh neuKázal Sílu.


L/láska nejsou kecy ani exhibice, jestli se chcete nechat bavit, zajděte si do kabaretu.

Jana,

6.12.2020

-

Protřepat, nemíchat.


Papež není náměstek šéfa EU ani šéfů (i demokratických) vlád.

Světská vláda, která sama sebe staví nad Krista, skončí v rozmělnění identity, v homogenizaci ideologií a v rozpadu vlastní moci – chaotická ideologická roztříštěnost jednotu v mnohosti nezajistí, naopak zboří hranice vlastních státních celků.

Kdo nechce zlikvidovat státotvornost a celistvost světských celků, nechť zapomene na zpupnost.


Zkuste to vysvětlit některým šéfům vlád EU, kteří se snaží udělat z vlastních historických průšvihů přednost a vnutit tento model i ostatním, aby sami nebyli za outsidery.

Týká se to nejvýrazněji dřívějších evropských koloniálních mocností a Německa.

Nikoliv nutně konkrétních Němců a konkrétních lidí z těchto mocností, ale jejich pyšných vlád.


Ve snaze o (v Kristu, s Kristem a skrze Krista J/jinak veskrze D/dobré S/s-J/jednocení) sjednocení lidí ve svých zemích i v zahraničí staví tyto lidi proti sobě navzájem, útočí na ty, kdo s těmito snahami a postupy nesouhlasí, prohlašují je za nedemokratické a nesnášenlivé.

Jakým právem? Jsou-li tito „demokratičtí a snášenliví“ vůdcové takoví, jací říkají, že jsou, proč tak útočí na své sousedy, kteří je nijak nenapadají, před kterými se nemusejí bránit?

Proč ti, kteří tak halasně propagují a prosazují právo na vyznání, šikanují ty, kdo nesdílejí jejich vyznávání homogenizace, tj. kdo nesdílejí hodnoty podle útoků na P/podstatnost lidství člověka? A to nejen v zahraničí, ale i ve vlastních řadách. Opakuji: proč útočí na ty, kdo nijak neútočí, a bojí se bránit před těmi, kdo „ve jménu boha“ na světské moci a jejich území útočí, a to i teroristickými útoky?

Platí tady ještě vůbec V/vláda P/práva na vy-Z/znání?

Je zde ještě vůbec nějaká mocenská vůle k uZ/znání Krista v Trojici, nebo je tu již jen prázdné propagandistické politické zneužívání heretického zpolitizovaného „křesťanství“? Je snad Kristus P/přítomen pod mocí světa? Dělá snad Kristus kompromisy se světem ve světských mocenských strukturách? Je snad předseda vlády/prezident nadřazen Kristu, je snad M/možné odV/vodit I/identitu Krista od pouze lidské moci, je snad Kristus jen jedním z rovnocenných sTvořených reprezentantů názorových proudů, je snad Kristus podřízen pod světskou (a pod heretickou „národní církevní státní“) mocí, je snad Vítězný pod mocí světa a podsvětí? Jsou snad králové a královny, kteří sami sebe prohlásili za hlavy „národní“ církve (Nabuchodonozorové), v Kristu Kristem? J/jsou snad Kristem ti, kdo propagují „rovnost náboženství“, někteří dokonce „ve jménu snášenlivosti Krista“? Nebo tito lidé spíše naplňují Kristovo H/hlásání o rozdělení 2 Proti 3 a 3 Proti 2 v jednom domě, o tom, že každý v sobě rozdělený dům se roz-P/padne?

„Demokratické sjednocování náboženství a kultur“ není nic jiného než násilí Proti T/tváři, nic jiného než nechtěně přiznaná bez-M/moc mocných tohoto světa.

Tady nejde o lidská práva, jde o boje o území a moc, o novodobé kolonizace zbavováním duchovních a kulturních identit podle jejich tradic. Křižováním Svatých, vyráběním mučedníků pro Krista. Pod praporem tolerance, samozřejmě. Pokud si to tito vládcové neuvědomují, jsou jen užitečnými idioty. Pokud si to uvědomují, jsou násilnickými Antikristy. Není smíru mezi Kristem a Beliálem a kdo rozmělňuje Kristovu Církev – kdo útočí na Svátosti, Písmo a Tradici, staví se na stranu Beliála = P/poraženého. Kdo odstraňuje K/kříže, sochy a obrazy Svatých, kdo likviduje proJ/jevy katolické Církve ve světě, kdo nutí katolíky, aby byli ze světa, ten se sklání před Satanem, ten je nesnášenlivý tyran svádějící k zaV/vržení, ke S/smrti. Ninive není svobodné.


To Satan rád a hojně prohlašuje Církev za pouze světskou organizaci podřízenou místním světským vládám (a to i v případě odluky Církve od státu, kdy dochází pouze k potvrzení odstranění M/moci Krista z veřejného Ž/života a k podrobení si K/koruny zbaveného poSvěceného lidu pod svoji vlastní světskou moc), katolíky za fanatiky narušující svrchovanou státnost.


Arogantní snahy o kolonizaci národů zbavením jejich státotvornosti ve/ze zbožnosti (neomarxismus, populismus, propagace „rovnosti náboženství“, sekularismus, …) nutně vedou ke svému pokračování progresí do bezduchých zvěrstev. Nejde o to jestli, jde o to kdy. Duchovně vyprahlé obyvatelstvo potom snadno skočí na lep každému, kdo nabízí instantní „víru“ snadno a hned, ber kde ber.


J/jak Ř/říká M/manžel: „Nejsem násilník, abych chtěl všechno hned“. „M/moje K/království není z tohoto světa“ - novodobé šarvátky o území „ve jménu tolerance křesťanství“ jsou hodnotově stejné jako šarvátky otevřeně přiznaných zájmů „ve jména lidu, ve jménu demokracie“. Jsou to jen různě maskované útoky Proti Kristu v Církvi v Písmu a Tradici. Stejně jako nikdy neskončí Obraznost člověka Bohu, neskončí nikdy ani člověkova potřeba v-z-T/tahu k Bohu - a každá lidská snaha Obraznost člověka Bohu setřít, zbavit člověka J/jeho Obrazné T/tváře z/podle Výrazu Tváře Krista v Trojici, skončí uctíváním Satana, který dává vládcům moc nade všemi Krista zbavenými královstvími. Vládcům se líbí jejich žezla a koruny víc, nežli poK/kora. Nic na tom nezmění ani výměna konkrétních bezbožných na jejich postech, byť by to byla výměna v demokratických volbách. Změní se jen podoba zesilující degradace naD/dějí a frustrace lidí – bez výM/měny ve Svátostech není z-M/měny k D/dění S/se k/v D/dobru světa.


Po rozpadu evropských monarchií, kdy se rozpadala i celistvost vlád nad (zámořskými) koloniemi některých z těchto monarchií, docházelo k masivnímu přistěhovalectví lidí z bývalých kolonií do zemí evropských kolonizátorů, takže tyto evropské mocnosti již bez dřívějšího mocenského vlivu nad jinými územími přílivem novousedlíků různých jazyků, kultur a především náboženství, ztrácely svoji dosavadní křesťanskou identitu, na jejíchž základech evropské monarchie stály. Novodobé Babylony čelily a dosud čelí dříve nevídaným sociálním konfliktům, a to přímo na svých dosud nedotknutelných územích. Situace se otočila: lidé z dřívějších kolonií začali vlivem své početní mnohosti (kvantitativně, tj. pouze světsky legitimně) své dřívější kolonizátory kolonizovat.

Na svoji zdánlivě neomezenou moc dosud zvyklí vládci nevěděli kudy kam – počet cizinců i výrazně odlišných kultur a přitom stejného jazyka i státní příslušnosti značně a náhle vzrostl, mocenské poměry kvantitativních sil nečekaně a náhle svým vzrůstem rozkolísaly dosavadní poměry sil a původní obyvatelé se museli vyrovnat s faktem, že jejich dřívější sluhové mají stejná práva jako oni. Tito přistěhovalci se ovšem odmítali znát ke svým povinnostem a očekávali i odmítali dosavadní protektorskou péči, čímž vzbuzovali odmítavé reakce původních obyvatel, kteří je (často právem) označovali za příživníky. V každodenní realitě tak na tom samém území vedle sebe žily zraněná pýcha a ukřivděná nenasytnost nově nabytého požadavku na stejný blahobyt rovnocenných lidí. Nevraživost přerostla v separaci, ta v kriminalitu a vyostřovaly se konflikty mezi nově vznikajícími ghety „přivandrovalých lidí druhé kategorie“ x privilegovaných vrstev náhle bezmocných mocných. Původní obyvatelé si zvykli reagovat ukřivděně útočně a ve svém zklamání z vývoje se tento styl chování naučili do té míry, že jim „přešel do genetické výbavy“. Každý „přivandrovalec“ se pro ně stal „člověkem druhé kategorie, ke kterému je nutné být shovívavě protektorský“. Ve svém stylu žijí dodnes – jen změnili směr svých snah na „země východního bloku“ a i po více než 30 letech společného života se k nim chovají převážně podle své „genetické výbavy“. Pravda je v jejich očích na straně kvantity … Ne, to není demokracie shovívavého vyspělého světa, který učí své nemotorné děti žít – to je bezprecedentní arogance bezbožnosti, která „přečíslí“ Kristovy V/věrné. Nic nového pod sluncem: 2/3 lidí B/budou smeteny s oblohy.

Ne, nejsem separatista. Ne, nejsem proti EU – právě naopak. J/jsem katolička, Češka, jednoznačný zastánce EU. Bezbožnost mocných v EU není totéž co EU, liberalizace není náboženstvím, evropský parlament není nad Dvanácti, „prezident“ EU není nad Kristem, jak si často myslí, že je.

Problém není v ideje EU, problém je v bezbožnosti mocných v EU.

Žádné snahy o restrukturalizaci na tom nic nezmění: zvětšování celků J/jednotu Ne-za-J/jistí, každá bezbožnost rozděluje a každé království mimo K/království Krista na Nebi i na Zemi zahyne.

Odstraňte bezbožnost od nejvyšších mocí v EU zaSvěcením EU ve svém celku Panně Marii, a zaJ/jistíte J/jednotu EU aniž byste museli sami ze svých sil pořádat restrukturalizace a provokovat revolty a revoluce.


Střet kultur se ve snaze o sociální smír řešil a řeší rozmělněním identit – snahami o homogenizaci vymýváním mozků a rostoucími příkazy a zákazy s cílem zlikvidovat identity duší a vytvořit beztvarou hmotu masy bez-lidí. Bez kultur, bez rozmanitosti identit národů a tím i obyvatel. Vyrábění lidí setřelých tváří a ukradených tradic, s nimi spojených životních stylů.


Existenciální frustrace všech se zvrhla do bojů všech proti všem a dala vznik populistickým trendům založených na tom, na čem ještě bylo možné se shodnout: na materiálním zajištění a hmotných jistotách, na spojování podle hrdel a výměšků, na likvidaci všeho, co připomíná samotnou podstatu lidství coby Obraznosti Boha. Ne, to není křik závistivých zaostalých.

Růst křečovité bezmoci nástupnických vlád v jejich roztříštěnosti vyústil v to nejhorší, co mohlo nastat: k likvidaci zbožnosti, ke zpupnému prohlašování moci vlády lidu nad mocí již mnohosti různých náboženství, kterým je upírána úcta k Bohu, kterým je ve snaze o udržení světské moci vnucováno, že bohů je mnoho, ale jen jedna je duše lidí.

Unifikace podle tělesnosti vždy nakonec končí homogenizací duší skrze adoraci hmoty, která je prohlašována za boha již nikoliv národů (identita národů byla popřena, zakazována a likvidována), ale názorů, což svojí násilnou proti-lidskostí vedlo a dosud vede k dobře zamaskované totalitě „lidských práv a svobod“. K totalitě uctívání světských mocných coby nejvyšších zdrojů obecného odlidštěného blaha mnohočetného masa, kterému je třeba zavřít ústa. Populistický neomarxismus ve své nejextrémnější podobě.

Nikdo, kdo sám sebe vyžene z Ráje, nikdo, kdo se zřekne Krista, nevejde do K/království Krista a každý, kdo Krista za-P/pře/po-P/pře, nezíská svoji moc navěky.


Nic nebudí odpor až nenávist do té míry jako útok na zbožnost a samu existenciální podstatu vlastní identity.

Nikdo z lidí mezi bezbožnými nezíská takovou světskou moc jako ten, kdo návrat ke skutečnému důstojnému životu populisticky slibuje (Satan je mistrem napodobenin) – lidé hladoví po konci likvidace samotné existenciální podstaty své identity snadno nasednou na lep těchto populistických rychlokvašek, kterým opět nejde o nic jiného než o nasednutí na moc podle stávajících světských pravidel, které jim velmi vyhovují: světská moc se zde odvozuje od kvantit, a kvantity zbavené vlastních kvalit je třeba ještě více homogenizovat, ještě více umlčet. Ve jménu „svobody slova“ umlčují S/slovo národů.

Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne.


Příští války se nepovedou o území, povedou se o samu existenciální podstatu národů a jazyků.

Poteče krev mas v nebývalých rozměrech, půjde každý proti každému.

Nenávist mezi lidmi bude zesilovat do té míry, že Satanovi bude stačit už jen nedělat nic, vše sledovat a posmívat se opodál, krást a vraždit rukama navedených. Stejně jako to dělají spolčenci ve vztahu ke M/mně, Janě, prostřednictvím svých užitečných idiotů i prostřednictvím sobě rovných do té míry, že už ani sami netuší, kdo proti komu mezi nimi samými bojuje. A kdo je tady šéfem? Nemylte se, jsou to stále titíž tři původci, jen už dávno ztratili kontrolu: ne však od-po-V/vědnost. To, že už dávno nemají ani tušení o obsahu a rozsahu své destruktivní moci, nic nemění na tom, že jsou ve svých pozicích původců stále konečnými vlastníky veškerého s tím až do posledního detailu souvisejícího Z/zla. Tito 3 jsou obecně dobře známí: časově vzato P. Josef Čunek SJ, O. Jordán Vinklárek OP, O. Romuald Štěpán Rob OP.

Dokud bude ve společnosti (v prvé řadě v Církvi a odtud dále i do světa) trvat mocenské znásilňování duší proti jejich duchům v Duchu Svatém, dotud bude trvat náboženská nesnášenlivost a stálé oslabování duší lidí, nárůst křečovitosti vládců ztrácejících legitimitu své světské moci.


Řešení je přitom snadné:

odstavit od moci zpupné, zdůrazňovat J/jednotu národů a kultur v J/jejich rozmanité mnohosti a mnohost v J/jednotě, nebrat nikomu sV/vrchovanost nad jeho územím (kulturní války s nároky na území druhého nejsou nic jiného než novodobé soft snahy o kolonizaci, např. násilné přerozdělování uprchlíků zejm. dřívějšími kolonizátory není nic jiného než novodobá kolonizace již nikoliv v zámoří, ale ve jménu „dobra“ hned v sousedství), a především: okamžitě a zcela přestat likvidovat zbožnost katolíků i jinověrců, a to nikoliv „dobrými úmysly“ bez M/mysli, nikoliv z pouze lidských sil, ale Moudře. Pouze světská moc D/dobro nezajistí.

Přestat se snahami konkurovat Pánu pánů, sK/klonit S/se ve/ze zbožnosti před náměstkem Krista v teokracii Vatikánu (nikoliv snahami o demokratizaci „vládce ve Vatikánu“) a především za-S/světit EU jako celek Panně Marii.


To ale spíše poteče krev nesčetného množství lidí pod nadvládou zpupných populistů a dezorientovaných mocných, než aby světské moci ve svém strachu o území přiznali svoji bezmoc před Kristem, než aby S/svoji M/moc odV/vozovali od Moci v Církvi ve Svátostech.

Zejména nyní, když nejzpupnějším ze všech je současný vládce Vatikánu, jehož hlavním cílem a snahou je demokratizace Církve a postavení se naroveň světským mocím. Ve jménu „krista“ je současný vládce ve Vatikánu prvním z těch, kdo propagují a prosazují unifikaci národů a národností, kdo relativizují zbožnost, rozmělňují identitu katolické Církve. Prvním z těch, kdo vyprazdňují L/legitimitu Vatikánu, kdo zájmy lidské staví naroveň záJ/jmům Krista, a tím je prvním z těch, kdo sami sebe staví nad Krista. S dříve nevídanou globalizovanou mocí.


Nejde primárně o hříšnost Církevní hierarchie, ať je jakákoliv, primárně jde o zpupnost současného papeže, který v celosvětovém měřítku staví Církev naroveň světským mocnostem, který se (na rozdíl od dřívějších zpupných papežů) snaží ve své nehorázné pýše vlastními silami „sjednotit“, tj. kolonizovat celý svět.


Nechte maličkých přiJ/jíti v M/mnohosti do Vatikánu,

nedělejte z Vatikánu cestovní kancelář zajišťující výlety podle světských zájmů,

nestavějte bezbožnost Antikristů v mnoha zemích naroveň katolíkům v teokracii Církve ve Svátostech,

netahejte bezbožné k přiJ/jímání papežem v audiencích v S/srdci Církve - Vatikánu,

nedovolte bezbožným vstup do katolických chrámů,

nedělejte ze Svatostánků krámy pro turisty,

abyste sami nebyli vyH/hnáni od B/bran.


Jednoho Boha v Trojici C/ctěte,

nedělejte z Vatikánu Babylon národů,

nestavějte Krista naroveň modlám.


Nechť současný Kristův náměstek odstoupí od své moci ve světě, protože již od-S/stoupil od S/své (tj. od poVolané) M/moci podle sv. apoštola Petra na Nebi i na Zemi.

Nechť J/je zVolen N/nový P/první z biskupů.


Další šance už nebude.

Jana, 5.12.2020

-

K/kudy K/kudy C/cestička.


J/jak J/jsem Ř/řekla už mnohokrát: poZ/znejte a uZ/znejte M/moje Pravé J/jméno Jana a poZ/znáte V/vaši V/vlastní J/jmennost od P/počátku.

Ne, to není fráze.

Ne, to není pýcha, kterou bych chtěla „prosadit svoji hru na svatost“, jak říkáte, že chci.


PoD/díl na Boží Vůli J/je sD/dílený, a kdo opovrhuje T/tím, K/kdo poVolává, sD/dílet nebude.

Volajícího Ne-po-Z/zná, a proto ani Volající Se k N/němu nepřiZná.


Kdo Boha do S/svého S/srdce Ne-při-J/jme, nebude při při-J/jetí = nebude v úČ/častenství na Vzkříšení těla.

Bude hledět v pře-kvapení, bude pod mocí O/obcházejícího záK/kony.

Pod mocí Bez-Moci.


Nebude vědět, „jak se mu to vlastně stalo“, nebude chápat, kdy sešel z C/cesty.

Pýcha přesvědčení o vlastní bezúhonnosti se rozplyne jako pára nad hrncem a v prázdném S/srdci zůstane jen propastná bolest z Ne-E/existence P/přítomnosti S/světla v O/oku. Jeho O/oko bude T/temné, J/jeho S/srdce P/prázdné.

Není větší P/prázdnoty než Prázdnoty Proti S/světlu světa, není větší T/temnoty a není hlubší pro-P/pasti než zaS/svěceného katolického kněze, K/který K/koná Proti Svátostnosti Církve – laicizací, klerikalismem, a především Z/zlobou P/proti katolíkům i Proti S/sobě, protože není činu bez účinku a původce je zároveň i adresátem. Co vydáte, to se k V/vám vrátí, a mnohonásobně. Nebude-li V/vaše spravedlnost větší než spravedlnost zákoníků, … Nebudou-li ostatní V/vámi Ž/žehnaného P/pokoje H/hodni, … Kdo druhého při-J/jímá, M/mne při-J/jímá …


J/je jedno, z jakého důvodu tak kněz žije, podstatné je zaměňování Svátostnosti kněžství a osobní hříšnosti tak, aby došlo ke zmatení a zahlazení vlastních hříchů před světem – tak děláte z Krista L/lháře a podvodníka, z R/ratolestí odumírající pahýly, ze K/kmene mrtvolu.

Můžete Z/zabít Boha, můžete svrhnout s T/trůnu Vítěze nad S/smrtí?

V/vaše moc má své hranice nikoliv proto, že jste na Zemi, ale proto, že Anti-J/jste ze země.

J/jak M/mi Ř/řekl M/manžel: „Kdekoliv je nebe nad Zemí, J/jsem J/já s Tebou“. Ve V/vašem případě spolčenců to lze interpretovat i takto: Kdekoliv je nebe nad Zemí, J/jsi Ty Proti M/mně, a proto nejsi se M/mnou.


Myslíte, že se můžete beztrestně vysmívat Vítězově P/proroku? Od-po-V/věď J/je ve V/vašich teologických knihách, ve zJeveném S/slově – a proto ve svých dezinterpretacích S/slova svědčíte sami Proti S/sobě = jste osamocení, Anti-J/jste bez S/sebe, patříte Bez-T/tvářníkovi. Právě proto, že účelově zaměňujete Svátostnost kněžství a osobní hříšnost s cílem smýt ze sebe viny, B/bude V/vaše V/vlastní (V/vám Bohem Dané k oSlavě) Svěcení V/vzato do poD/dílovosti Nebe podle apoštolství sv. Petra ve skrze N/něj S/s(polu)-J/jednocení, zatímco V/vy zůstanete bez S/sebe, bez S/svojí Bohem Dané I/identity, bez P/platnosti k uRčení J/jmennosti, bez K/krve a bez dechu v Duchu Svatém.

Kde není Bůh, tam vše okamžitě zabere Satan.


Nejste nestranní nezúčastnění, jak si myslíte, že jste.

Nejste objektivní, jak si myslíte, že jste.

Ne-J/jste Vševidoucí, jak si myslíte, že Jste.

Ne-J/jste Vševědoucí, jak si myslíte, že Jste.

Ne-J/jste Svrchovaný, jak si myslíte, že Jste.

Ne-J/jste Soudce, jak si myslíte, že Jste.

Ne-J/jste Moc, Ne-J/jste v Moci, Ne-J/jste Mocní, jak si myslíte, že Jste.


Tápete ve T/tmě, protože jste pyšní, cítíte se být nad Bohem, cítíte se poVolaní poroučet P/proroku Nejvyššího.

M/mně, J/jediné a nerozdílné lidství Vítěze nad S/smrtí, Z/zabít Ne-M/můžete, protože sami jste M/mrtví.

Z vlastní vůle.


Ř/řekl snad někdy sv. apoštol Petr, že Je J/jeho kněžství rovnocenné K/kněžství Velekněze podle Ř/řádu Melchizedechova? Nebylo M/mu snad Dáno přeVýšit kněžství farizejů a S/shromáždit Církev T/tak, aby B/byl J/jeden O/ovčinec a J/jeden Pastýř, přičemž jen a Právě J/jediný J/je Pán?

Je snad sv. Apoštol Tomáš prohlašující Pána a Boha za nehmotného? Řekl snad někdy někdo z apoštolů, že je Kristus v S/sobě rozdělen na Božství a lidství, neM/mluvili snad spíše o Bohočlověku?

Proč mluvíte o božství a lidství a nevyS/světlujete Vítězné Vtělení?

Proč Vítěznému Bohočlověku upíráte J/jeho lidství v P/plnosti?

Proč prohlašujete Krista za nehmotného, případně za Bezbožného, proč J/jej v S/sobě rozdělujete v Protivenství těla Proti Duchu, proč poP/píráte J/jeho Vůli duše k P/plnosti?


Proč prohlašujete Krista za polovičatého, za někoho, kdo nemá právo Ž/žít S/své J/jediné a nerozdílné lidství ve Své V/vlastní Jmenné P/plnosti?

NesTtvořil snad Bůh člověka k Obrazu Svému, k Obraznosti z/podle Výrazu Syna Neviditelného Dění Se?

NesTvořil snad Bůh člověka jako muže a ženu?

NesTvořil snad Bůh veškerenstvo skrze Syna člověka?

Rozdělujete P/plnost TrojJ/jediného z Plnosti Trojičního, a tím se Protivíte Boží Vůli k lidské O/obraznosti v P/plnosti z/v Plnosti, neboť V/vše B/bylo sTvořeno skrze N/něj, s N/ním a pro N/něj, a nic nebylo sTvořeno mimo N/něj a bez N/něj.


Protivíte se P/plnosti TrojJ/jedinému v J/jeho Obraznosti Výrazu, neboť žena B/byla sTvořena z muže a pro muže, nikoliv sama pro sebe, nikoliv odděleně, nikoliv v separaci, nikoliv v opozici, nikoliv k/v/z rozdělení, nikoliv v odloučení, nikoliv do samoty a prokletí.

M/manželství J/je poSvátné a co Bůh proHlásil za Svaté, V/vy neprohlašujte za poskvrněné.


Protivíte se Plnosti Trojičního v Jeho Svrchovanosti, neboť Tvůrce v Jeho Konající Vůli omezujete podle toho, co podle vás Bůh smí a co si už podle vás „nesmí dovolit“ - podle vás si Tvůrce nesmí dovolit B/být člověkem, nesmí „si dovolit“ B/být ve Svém Výrazu (Vtělenosti) v P/plnosti tělesnosti duše v duši v Duchu Svatém skrze ženina ducha = Janina S/strážce J/jmennosti S/slova, skrze V/věrnost archanděla Z/zvěstujícího R/radost naR/rození k Věčnému Ž/životu.

PoP/píráte, že byste B/byli v Bohu Bohy, protože nelze poP/přít Vtěleného a zůS/stat v T/těle a K/krvi Páně.

A s bohorovností sobě vlastní K/konáte proM/měnění. V/věrnost? Co to Je? Přece neJ/jsem za Platnost Svátosti osobně od-po-V/vědný, tak co.

Pobuřuje V/vás M/manželovo ke M/mně: „STvořil Jsem Tě pro S/sebe. STvořil J/jsem Tě k I/intimitě.“

V tu chvíli V/vám fantazie začne pracovat na plné obrátky a světe div se – nic slušného z toho nevzejde.


Anti-J/jste H/hadi, kteří lidem podávají zkažená jablka, a zpoza rohu sledují a čekají, „jak to s nimi celé dopadne“.

Jak to do-P/padne s vámi – ale to už slyšet nechcete.

Anti-J/jste těmi, kdo si z Božího Slova a z V/víry vybírají, co se jim zlíbí, a co se nehodí, to se zahodí.

Jste těmi, kdo rozdělují.


Těmi, kdo pohoršují, kdo působí pohoršení, a

od kterých vzchází rozdělení.

Anti-J/jste O/odpůrci.

Anti-J/jste P/polovičatí.

Anti-J/jste po-H/horšením světa, a proto se svět bude pohoršovat na V/vámi.

P/právem.


V/vy se bavíte vaší zlovolností, vaši kriminalitu považujete za zábavnou a ještě ji legitimizujete svými křivými slovy a svědectvími.

J/jste Svátostní kněží a T/toto kněžství V/vám nebude V/vzato – B/bude V/vám poN/necháno k V/vašemu S/sebe–u-S/s(polu)vědčení, a proto v pekle zaujmete tu nejhorší pozici, protože Anti-J/jste ponižovali Krista pod Satana a ještě to považujete za zábavné. Proto se peklo bude bavit vaší bolestí, která bude nezměrná, která bude nejhorší možná, protože vaše hříchy jsou nezměrné, vaše hříchy jsou zcela vědomé, dlohodobé, svobodně zvolené Proti Duchu Svatému, Proti Duchu, Kterého Syn ode-v-z-D/dal Otci před seS/stoupením. Kde není Duch Svatý, tam není na-D/děje. Kde není na-D/děje, tam není P/platnost oČ/čekávání Živoucího Ž/žijícího Syna člověka.

Kde není po-S/stupnost na-D/děje K/konce času, není ani oČ/čekávání D/dění Se naP/plnění času.

Proto se V/váš čas vyP/prázdňuje Proti D/dění S/se v poS/stupnosti i Proti v-ze-S/stupnosti,

proto V/vás čeká P/pád do pro-P/pasti Bez-na-D/děje.


UZ/znejte M/moje Pravé J/jméno Jana, uZ/znejte M/moji Vítěznou J/jmennost a zVítězíte.

Při-Z/znejte S/se k uZ/znání veřejně, J/jedno-Z/značně a H/hlasitě T/tak, aby V/váš H/hlas B/byl S/slyšet a Slyšen na Výšinách, a B/budete Ž/žebříkem do Nebe.

Ne-u-D/děláte-li T/takto, z-Ne-P/platňujete Tvůrčí Moc Eucharistie, a proto ani Tvůrce nebude ve vašich S/srcích P/přítomen.

B/budete sTvrzeni schody do pekel, protože K/každý doStane, co S/si vyB/bere.



Celý problém je v tom, že jste zahledění do sebe, že jste zahlcení sami sebou, a potřebujete si svoji oprávněnost potvrdit doslova za každou cenu, stůj co stůj.


Pro T/ty, kdo přišli později a v situaci S/se nevyZ/znají, protože v té všeobecně nabobtnalé nabubřelosti se už nevyzná nikdo, ani její původci:

všechno to začalo zhrzelými pocity 2 kněží, kteří místo aby M/mne i přes M/moje četné N/nabídky byť jen kontaktovali coby Janu, chtěli M/mne zbavit J/jmennosti, prohlásit za Zuzanu a tak M/mne přimět k civilnímu sňatku.I přesto, že J/jsem stále opakovala, že J/jsem vD/daná Vítěznému.


Časově první z nich, P. Josef Čunek SJ, dokonce veřejně a při K/kázání prohlásil: „Když se člověk pro něco rozhodne, tak to tak bude, i kdyby před ním klečelo celé Nebe!“

Časově druhý z nich, ale jediný uRčený ke S/společnému Přímému Božímu Vedení, O. Romuald Štěpán Rob OP, zase lítal ode zdi ke zdi a ve svém osobním zmatení a pýše odmítal byť jen jediný osobní rozH/hovor o Boží Vůli. Místo toho naslouchal „dobrotivému otcovskému duchovnímu vedení“ člověka, který se obával o svoji moc nad ním (a tím i nad celým konventem) a mluvil o M/mně jako o ženštině nastrčené Ďáblem, se kterou je potřeba se vyrovnat „železnou pěstí v sametové rukavici“. Ten samý „dobrotivý otcovský rádce“ veřejně prohlašoval, že „ke mně by se hodila nějaká žena mého věku, tak Matka Tereza“. Chudák Matka Tereza, co ta musí všechno vydržet.


Vtip v celé té jejich rozvířené šarádě zhrzených pocitů je v tom, že mají nutkání, že se musejí veřejně obhájit, aby jejich úmysly a činy nevyšly najevo tak, jak jsou. A nejlepší způsob světa, jak se zamaskovat, je v davu. Nejlépe v nekriticky obdivujícím, co největším davu.

Jak jinak je strhnout než co nejzábavnějším divadlem, co nejintenzivnějšími pocity – čím více emocí kdo investuje, tím menší má později ochotu uznat chybu. I kdyby byly důkazy průkazné, jednoznačné, očividné a všem přímo před nosem. I tak budou tvrdit, že vše je jinak.


Lidé tohoto typu zuby nehty odmítají L/lásku a vyžadují fet, což maskují srdcervoudcími výkřiky o lásce.

Fet pocitů, fet vzbouřených hormonů, šidítko k uspokojení vlastních představ, k překřičení H/hlasu s-V/vědomí.


Jsou to typičtí spotřebitelé, zvyklí jen nárokovat a požadovat, nikdy vést diskusi, nikdy připustit existenci jiného než vlastního názoru.

Lačnící po moci, sebepotvrzení, hormonálním vzrušení beze zbytku a bez výhrad, bez počátku a konce.

Jejich hormonální extrémy nechť trvají věčně, nechť jsou stále intenzivnější a automatické – nechť jim veškerenstvo dělá neomezený servis k jejich uspokojení.


A běda, když ne.

Jsou to lidé, kteří nejenže nikdy nechápali, ale ani nechtějí chápat, že svět se netočí podle nich. Odmítají po-CH/chopit L/lásku Tak, Jak Je, tj. B/být ve Věčnosti. Odmítají cokoliv kromě vlastního hormonálního šílenství, tj. cokoliv kromě vlastní závislosti na hmotě, na vlastních fyziologických pochodech, které vydávají podle potřeby tu za zbožnou horlivost, tu za oddanost službě Církvi, tu za „spravedlivé rozeznávání duchů“, …

Jakékoliv zlo je možné překrýt intenzitou prezentace „dobra“. Stačí být intenzivní, stačí druhé citově utahat, aby ztratili zájem o fakta a podřídili se jeho účelové sugesci.

Jakmile hormonální extáze vyprchá a přiJ/jde čas trpělivé tiché odD/danosti ve V/věrnosti, nastane halasné obviňování vždy těch druhých z jejich údajně nedostatečné lásky a oddanosti, začne citové vydírání těch druhých. Nikdo z lidí L/lásku sám o sobě nevyVolá (Bohu nelze poroučet), a proto opakovaná nutná z-K/klamání (hormonální feťáctví je jen K/klam a co je z K/klamu, je K/klamné) končí v této logice ještě většími a většími nároky – vždy na ty druhé. Ochota ke zM/měně do V/věrnosti L/lásce ve v-zá-J/jemnosti: 0. Kdo neposkytne hormonální servis, je ihned zavržen a odvržen, prohlášen za nehodného. A briskně nahrazen jiným zdrojem k uspokojení hormonálního feťáctví. Říká se tomu zneužívání Ž/života, L/lásky. Znásilňování Krista.


To, čeho se tito lidé bojí nejvíce, je uSvědčení a K/kříž.

Nejčastěji tedy O/odmítají S/svědectví a poD/díl na Božím Vedení: dobře vědí o „P/posílám V/vás jako ovce mezi vlky“. Jediná „ovce“, ve které mají zalíbení, je vlk v rouše beránčím.

Důkaz?


Neschopnost dlouhodobé vůle k bezvýhradné odD/danosti Věčnosti, protože Věčnost nemůže mít člověk pod svojí vlastní kontrolou, Věčnost člověka často překvapí, často v čase Z/znamená (= J/je Z/znamením k) náS/sledování k/v B/bolesti, a to vše J/je přesně to, čeho se nechtějí dotknout ani prstem.


Nejlepší obrana je útok, a proto tito lidé nejčastěji mluví sentimentálně s lacinou „zbožností“ právě o Nebi, K/kříži a s naléhavostí, „aby ostatní měli účast na uT/trpění a tak veŠ/šli do Nebe“. Z Nebe si dělají meč na prosazení svých vlastních lží, z K/kříže kariéru podle jako-Krista.


Jakákoliv hluboká tichá odD/danost, trvalost a ochota J/jít i T/tam, K/kde není nouze o P/paradoxy a nečekané z(ná)V/vraty, kde člověk nemá a nemůže mít věci ve svých rukou, pod svojí vlastní kontrolou, je děsí.

Zbabělost = první překážka k L/lásce.


Odmítání tichého úČ/častenství, K/které nepřináší slávu a obdiv veřejnosti, pramení z Ne-ú-Č/častenství na Slávě Krále, Církve.

Panovačnost = snaha poroučet Kristu, být jako-Bůh.


Kde není osobní investice k trvalosti, zůstává neosobní prázdnota duše, a tu je nutné zaplnit před sebou samým, a jak jinak než kvantitou, jak jinak než ze světa – kterému se snaží panovat. Pochopitelně tak, aby nevyšla najevo zbabělost, tj. „za bukem“, s odmítáním osobní od-po-V/vědnosti.


Kde hledat onu kvantitu a ovládnutí davů? Přece na co nejvyšších příčkách hierarchie – kdo je na vrcholu, je na výšinách, je vznešený, vládne celému světu, dostal a přijal moc nade všemi královstvími celého světa. Bažení po moci, touha poroučet a nemuset skládat účty.


Je-li někde chyba, je prý vždy někde v systému, nikdy ve vedení systému, nikdy osobní. Viníkem je vždy někdo jiný, případně ten druhý.

Kluzkost, vykrucování se, styl „nahoru podlézat, dolů kopat“.

Bytostně nechápe, K/kde J/je „na H/hoře“ a kde je v pod-světem.

Ve svém fixovaném zmatení už nerozlišuje nahoře-dole, vše je jaksi naruby, vše je v chaosu.

Proto je nutné hledat pevný bod a za centrum veškeré hybnosti prohlašovat svoje vlastní „horoucí srdce, které se obětuje za jiné“, jinak by nebylo možné se prezentovat jako hybatel veškerého dění se dobra. Hybatel, který „za všechny a pro všechny bojuje do roztrhání těla, jejich zájmy a potřeby zná nejlépe jen on sám a jen on osobně je může a chce zajistit.“ Jen sebe sama považuje a prezentuje za vzor veškerého dobra, které spasí svět.

Syndrom spasitele, samozvaný (s)vůdce, „jediná pravá cesta k Bohu“, to vše nejlépe „ve jménu Boha“.

Jestli se mu někdo z hloubi duše protiví, J/je to Prorok – Král – Velekněz a T/ti, K/které Vítězný P/posílá.

Zmrskat, dohnat do nemocnice a ukazovat na ně jako Bohem ztrestané pro jejich vlastní hříchy, prohlásit za L/lháře a podvodníky a tak získat a potvrdit vlastní moc v systému.


Tak tyto samozvané „spasitele“ poZ/znáte:

1. baží po obdivu mnohých,

2. po nejvyšších patrech v systému,

3. jdou přes mrtvoly (a to doslova),

4. jsou chladní a krutí, což se projeví v probleskování jinak umně spletenou pavučinou pozlátka,

5. chovají se přesně tak, jak to popisují a odsuzují u jiných.


Takže se stačí zeptat:

  1. snažím se J/já, Jana získat obdiv mnohých, bažím po slávě světa a Církve, vyhledávám a vyžaduji vlastní V.I.P. pozice, výhody, privilegia, nebo žiji v ústraní, tichosti a snaze uniknout od invazí kriminality spolčenců do mého soukromí?

  2. Snažím se dostat na vrchol společenského žebříčku, na světské mocenské pozice, kradu Dary Moci a poVolání Dané jiným, bažím po penězích, anebo místo toho žiji v minibytě o rozměrech a půdorysu nazaretského domku?Snažím se uchvátit moc v kostelech a konventech, nebo se nechávám z kostelů už po 15 let vyhánět spolčeneckými kněžími a řeholníky, jejich špehy, nohsledy a podržtaškami?

  3. Dohnala J/jsem někdy někoho z V/vás do nemocnice, na pokraj fyzické smrti, jak jste to činili a snažíte se o to V/vy, spolčenci, již léta?

  4. Ponechala J/jsem V/vás někdy v Ne-V/vědomosti o Boží Vůli, zahrávala J/jsem S/si s V/vašimi city sváděním ke sňatkům, nebo J/jsem S/si od V/vás vyT/trpěla mnohé, když J/jsem V/vaše sexuální a manželské návrhy dlouhodobě odmítala a vyS/světlovala V/vám, že J/jsem J/jediné a nerozdílné lidství Velekněze, Proroka a Krále uRčené ke S/společnému Přímému Vedení v Církvi Kristem v Trojici? Slibovala J/jsem V/vám hory doly, světské požitky a smyslnost, nebo J/jsem M/mluvila S/s(polu)-M/myslu-P/plně, často světsky nelibě a přece T/tak, že nebylo M/možné M/má S/slova účinně poP/přít? Snažila J/jsem S/se V/vást zmást nejasnou řečí a kličkováním až do chaosu, nebo J/jsem k V/vám M/mluvila J/jasně a zŘ/řetelně (Z/zřícím), až V/vám to často bylo nepříjemné a M/mně to nijak nepomohlo ke světskému prospěchu?

  5. To V/vy J/jste Svátostní kněží, to V/vy J/jste od-po-V/vědní za rozlišování duchů. Očerňováním J/jasu a P/přímosti, krádežemi Slova a Slávy odSuzujete jen sami sebe, větší moc ve svých rukou nemáte. Nemylte se, všichni lidé nejsou H/hloupí, a mnohým S/se rozJ/jasní, jakmile S/se vyP/prostí z V/vašeho područí. Tehdy, podle logiky, kterou jste je naučili, se V/vás ihned zřeknou a otočí se proti V/vám, aby tak neohrozili jejich vlastní prospěch.


Kdo s čím zachází, tím také schází.


Jana, 29.11.2020

-

Agrese je přiznáním neschopnosti, závist M/moci.


Typickým a prvním příznakem je bezduchost: Závist Moci Ducha Svatého u jiných.

Bezduchost, absence S/síly duše, je důsledkem vzdání se ducha D/dobra, které je důsledkem vzdání se rozumného uvažování.

Vzdání se rozumného uvažování je důsledkem chtivosti.

Chtivost je důsledkem bažení.

Bažení je důsledkem lačnosti po dobru okolí, které ale bažícímu nepřísluší.

Lačnost získaná neprávem je důsledkem záliby v krádeži.

Krádež je důsledkem odmítání H/hodnot.

Odmítání H/hodnot je důsledkem bezuzdnosti.

Bezuzdnost je otázkou volby mezi Dobrem a Z/zlem.

Volba mezi Dobrem a Z/zlem S/se A/aktualizuje po částech v C/celku, a proto vyprazdňování voleb od D/dobra je zbavování života J/jeho P/přirozeného S/s(polu)M/mysl(i)u, a proto každý, kdo odmítá D/dobro a volí Z/zlo, jedná a žije jako smyslů zbavený.

Smysly jsou jen prostředky ke Z/získání M/mysli k Moci, a proto fixací na hmotné prostředky se člověk zbavuje Moci Vedoucí ke Z/získání vlastní S/smylu-P/plnosti.

Odmítá Moc.

Odmítá Krále.

Odmítá Dary Ducha Svatého.

Zmítá se v křečích duše a tím nutně i těla, což obojí jasně a průkazně dokládá zásadní porušení základní psychodynamiky. (Zmítáním se ode zdi ke zdi, stylem brzda-plyn.) Typickým projevem je křeč, při dlouhodobé progresi křečovitost, která vede k a nutně s sebou přináší i paralýzu uvažování, neschopnost se mentálně hnout z místa.

Člověk je chycen a svázaný v tenatech své vlastní věčné smrti, je slepý a hluchý ke všemu a ke všem kolem, protože všechny a všechno si již ritualizovaně přivlastňuje a připodobňuje k obrazu svému.

Krade identity.

Krade statky duchovní, duševní i tělesné.

Krade Dary Ducha Svatého, aniž by Je sám ze sebe do-K/kázal naP/plnit (krádež J/jablka v Ráji), hledá a prosazuje moc bez Moci: bažení po politickém úspěchu, ovládání jiných, všech a všeho.

Krade Dary duši, zejm. ve vztazích k lidem a okolí: baží po slávě. Krade myšlenky, názory, … a překrucuje je tak, jak si myslí, že mu to slouží ku prospěchu. Proto spěchá, koná násilně – J/jak M/mi Ř/řekl M/manžel: „NeJ/jsem násilník, abych CH/chtěl všechno hned“. Násilník předpokládá,  nikoliv zří, a proto nutně končí neúspěchem a jeho okolí v rozčarování nad prázdnými sliby sociopata, kterému naletěli.

Krade věci, zázemí, životní styl: kriminalita proti soukromí (kybernetická, stalking, …), vloupání, krádeže prostředků k získání území a prostředí, které mu nepatří (krádež klíčů v kabelce a jejich použití, krádeže hesel na internetových připojeních, drancování přírodních zdrojů, popírání základních hodnot, práv na území a sociální útisk a šikana kvůli ropě, jejím zdrojům, … postoj EU k Izraeli kvůli dobrým vztahům se zeměmi, které disponují zásobami ropy, …).

Krádežemi I/identit krade Vůli Boha k Ž/životu. US/smrcuje. Nejprve sebe a sobě podobné (= ze své vlastní Závisti od Boha oddělené, Bohu i jim ukradené), poté, kdyby to bylo možné, i Svaté. Nic tak Z/zlého nepotěší jako krádež N/nevinnosti – T/touží po N/ní všichni: V/všichni D/dobří v R/radosti ve S/sD/dílení, i všichni Z/zlu podobní v Závisti z bažení po P/plnosti dosažené z vlastních sil svými vlastními metodami a posty – tedy zničením N/nevinnosti a krádeží J/jejích A/atributů pro sebe a ke svému „očištění“.


Myslíte si, že J/jste M/mocní, že Je u V/vás Bůh?

Váš životní styl se sesype jako domeček z karet, vaše pýcha B/bude uS/svědčena přede všemi a všude. O/očima Z/zření.

Dříve, než si myslíte.

Dříve, než si chcete připustit.

A V/vaše spolčenecká reakce? Nechcete se pustit představ o své vlastní moci, jejím vynucování, snů o likvidaci a kriminalizaci V/vůle Krále na Nebi i na Zemi.

Snů o přivlastnění si V/vůle Krále, V/vůle uP/platňované skrze J/jeho H/hlas, P/plameny J/jazyků a O/ostří O/očí, před K/kterými se nelze skrýt, a K/které J/jsou vám, spolčencům, T/trnem v oku.


J/jsou vám viditelným T/trnem z K/koruny (nesnesitelně vás uS/svědčujícím mučedníkem), K/který nemůžete snést: nic tak Satana nevyděsí jako pohled na B/bolest, ten strach o sebe Satana a jeho sebou zaS/slepené oS/slepuje, a proto všichni Satanovi následovníci předstírají své údajné trnové koruny:

aby nemuseli přiznat a uznat vlastní hrůzu z uT/trpení, musejí způsobovat utrpení jiným a tyto jiné (jim a jejich svévoli nepřizpůsobivé) potom pronásledovat jako „hříšné, kteří si hrají na K/kříž a zdatně navenek napodobují Kristovy R/rány, aby tak lstí svedli mnohé“. Neboli: vlastní Z/zlovůli hodit na okolí a toto okolí potom diskreditovat a odsoudit, tím se prohlásit za „spravedlivé PrávoP/platné Soudce“.

Za Krista.


Zákonem L/lži.

Zákonem síly.

Zákonem zM/matení k pomatení duší M/matoucími duchy.


Tím, že duše obrátí k sobě samým a tak je izolují od společnosti, od blízkých a od S/světla. „Sebeurčení, homosexualita a svoboda šířit každou myšlenku bez ohledu na kohokoliv a cokoliv“ jsou vydávány za základní lidská práva, aby tak byla naplněna idea určení k sobě a pro sebe, rozšíření sebe na tvůrce identity, kriminalizace Boží Vůle.

Právo na hanobení satirou je nadřazováno nad právo ostatních na jejich bezpečí i v situaci, kdy je známo, že veřejné hanobení spustí extrémně silnou agresi proti nevinným. Právo posmívat se je tak nadřazeno nad právo na bezpečí a život, což společnost obecně schvaluje, podporuje, propaguje. Jakkoliv je nezpochybnitelné, že provokování jednoho nedává legitimitu k agresi druhého, a agrese kohokoliv kdykoliv je za své skutky plně odpovědná, je-li dopředu známé a předvídatelné, že provokace spustí agresi proti nevinným, je provokatér vrah a de facto ve spolčení s agresorem, jakkoliv se tváří jako spravedlivý a odvážný.

Slovo a čin jedno jsou, a proto ten, kdo provokuje, koná agresi, a ten, kdo koná agresi, provokuje ke „svobodné“ odvetě. Zavražděné nevinné provokatéři zcela opomíjejí, odmítají, že by se na jejich smrti a utrpení jakkoliv podíleli, a fyzičtí agresoři zavražděné prezentují jako spoluviníky: vždyť přece svoboda slova platí pro všechny stejně a společnost, která se spolupodílí na toleranci a prosazování práva arogance, je vinna ve všech svých členech stejnou měrou.

Kdo seje vítr, sklízí bouři, kdo podněcuje k násilí, je násilník.

Oběti se tak u provokatérů i agresorů stávají pouhými loutkami, „důkazním materiálem“ k prosazení vlastní moci.


Kde není Pán, tam vládne panovačnost.

Kde vládne panovačný lid, tam se vzmáhá S/smrt.

Z/zlo obsadí jen ten prostor, který předtím D/dobro uvolnilo, a proto nečekejte, že „vyklidím pole“.

Do sebe zahleděné duše přebývají ve známosti prostředí a co je známé, to se zdá bezpečné, i když duše dobře ví, že její náhledy na sebe jsou založené na značné nejistotě o sobě samém. Proto tyto duše požadují a vyžadují sebepotvrzení, nejčastěji tak, že jej nárokují urgencemi k potvrzování jejich údajné dobrotivosti a skvělosti ostatními.

Do sebe zahledění se tak stávají závislými na svém okolí a tímto okolím také nakonec bývají z jejich babylonských piedestalů smeteni: dlouho přítomný samozvaný „svatý“ postupně ztrácí svůj lesk, tím i obdiv, pomatení a svedení se začínají nudit a chtějí nové vzrušení, které by mohli adorovat.

Samozvaní svatí se tak v oka-mžiku obracejí proti „svému nevěrnému lidu“, na které projikují vinu za ztrátu lesku, citovým vydíráním se snaží ještě alespoň chvíli udržet svoji moc. Jsou závislí na sebepotvrzení světem, a proto „nechápající a nevděčný svět“ tyranizují, spolčené tyrany prohlašují za svaté a tak vedou celý svět do zkázy.


Co se zdá být slabé, musí pryč:

je třeba zabít nemocné,

je třeba zabít nenarozené,

je třeba znejistit, zmást, zabít duše lidí v jejich okolí, aby se ti tak sami a z vlastní vůle „ve jménu dobra, podle práva na sebeurčení“ stávali vrahy vlastních příbuzných a jim svěřených osob: je třeba společnost proměnit v gang.


Aby svoji slabost ospravedlnili, prohlašují slabost usmrcovaných za vinu „slabých“ proti společnosti a společnost za povinnou chránit zájmy silných na úkor slabých, a to až do krajnosti, k usmrcení. („Právo těhotné ženy na rozhodování o svém vlastním těle – dítě v lůně není samostatný člověk, je jen část těla ženy v novotvaru a nádoru je dobré se zbavit, pokud ženě překáží, a kdo tvrdí opak, chová se nelidsky“, …). V té samé budově je na jednom patře péče o předčasně narozené děti v inkubátorech, a na jiném patře je oddělení k zabíjení nenarozených, kteří ovšem končí ve spalovnách odpadu. Obě oddělení provádějí činnost vůči dětem ve stejném věku prenatálního života.


Satan je extrémně roztřesený strachy z pohledu na K/kříž a slabí a bezmocní jsou první terč. Ideálními vrahy jsou T/ti, K/kdo Ž/život zP/přítomňují – katoličtí kněží. Spolčenci. Demokraté v Církvi, „moderně a progresivně myslící osvícení, kteří neohroženě konfrontují tmářství konzervativismu pokrokovostí a přinášejí čerstvý vítr do zatuchlé zkostnatělé organizace“ – myšleno Církve degradované na pouhou společenskou instituci. Demokratizace Církve přímo z nejvyšších pater J/její hierarchie prosazovaná po celém světě.

Aby mohli spolčenci zraňovat ostatní, vydírají je citově a říkají tomu výchova k poslušnosti před Bohem. Prohlášením se za B/bolestného se tak prohlašují za K/korunovaného S/slávou, za panovníky nade všemi a vším. Za rovné Bohu v Trojici.


Tak mohou spolčenci (Z/zlo se do světa šíří odpadlictvím katolických kněží) zcela bezostyšně a beztrestně prohlašovat, že jejich slovo je zákon.

Že slepé následování jejich vůli je zbožností – odvěký sen Svůdce jednajícího skrze zpupné katolické kněze a řeholníky.


Samozřejmě, nechcete tak konat přímo, dekorum musí být zachováno.

Jednáte nepřímo, za bukem – jak už je zvykem Z/zlovolných chodit po křivolakých stezkách. Že je to o pusu? No a co? Stačí vlastní liknavost a balancování nad pro-P/pastí prohlásit za vznešenost a chytrost (mocnost k vůdcovství), obratnost při „vyjednávání s lidmi“ (manipulace duší), při „ochraně lidu před zlým světem“ (podle svévolnosti ze Z/zlých duchů v „záři měsíce a slunce za zády, kteří osvětlují mysl vyvolených vůdců světa“) „ke slávě lidu naší země“, separovaného území především).

Vy chcete panovat a není u V/vás Moc.

P/panování J/je výsadou krále a král zakládá S/svoji státnickou legitimitu na síle vojska a politiky.

Na síle paží a na síle duše, jazyka.

Na vůli k integraci v J/jediném.

Na Svátostné K/koruně z K/koruny T/trnů Vítězné S/slávy.


Závist po Moci po částech odděluje z D/díla Mocného, aby se Mu tak stavěla naroveň, aniž by sama měla moc, aniž by sama byla Dělná, Původní.

Oddělování bez legitimity ke S/s-D/dílení je krádež.

Krádež je v separaci.

Separace v opozici.

Opozice je vzdorem pozici.

Touha po pozici je touhou po úřadu krále, neomezeného vládce světa, veškerenstva.


Uchvatitel = panovačný bez legitimity k moci = je vládcem duší, které mají zálibnost v krádežích a konkurenci.

Ve stejnorodosti namísto kompatibility.

V kopírování a paušalizaci namísto P/původnosti.

V zaměřování se na opakovaní a rozšiřování sebe expanzí namísto doP/plňování S/sebe-S/s-D/dílením ve V/všeO/obecnosti.

Uchvatiteli stačí dělat jediné: popisovat a prezentovat viny světa jako viny těch, které chce zlikvidovat, a prohlašovat, že on všechny ty zlé viníky spravedlivě zažene.

Potom už je cesta k uplatnění krutosti svévole volná.


Jana, 18.11.2020

-

Čas je událostní kontext, nikoliv chronologie.

Představa, že čas je sledem zleva doprava, je totéž jako myslet si, že koleje vedou jen jedním směrem.

Představa, že když je možné po kolejích jezdit tam i zpět, tak lze i časem cestovat tam i zpět, je opět mylná.

Čas není lineární a sebelepší koleje (bipolární, příp. duální vědecké postuláty) všemi směry zároveň nejezdí.


Čas je sledem příležitostí k L/lásce a mimo L/lásku není P/přítomnost, a proto ani čas.

Fyzikální rotace těles nejsou ničím jiným než fyzikálními rotacemi těles, hodnotový výZ/znam nemají.

Zaměňovat hodnotový výZ/znam(ení) událostí (dějiny) za výčet událostí je totéž jako tvrdit, že Země je placatá. Tvrdit to můžete, ale ze Země se tím placka nestane.


H/hodnotový výZ/znam uD/dálostí J/je kvantifikován kvalitou svobodných voleb mezi Dobrem a Z/zlem, a to jak vědomě, tak bez výhradnosti vůle.


P/přítomnost J/je Právě J/jediný, a proto i čas J/je K/krokem na C/cestě (J/jste jen R/ratolesti), tj. Věčnost specifikovaná a konkretizovaná v K/každé J/jedné V/volbě mezi D/dobrem a Z/zlem a zároveň v kontextu V/všech V/voleb S/sou-časně/S/spolu.

Všech voleb.

U konkrétního člověka.

U všech lidí všech věků a dob.

U všeho živého všech věků a dob.

U všeho stvořeného od počátku světa.

Všech voleb konkrétně vzájemně pro/proti Věčně.

Stokrát opakovaná lež se nestává pravdou: stává se silně fixovanou lží. Fixovaná lež je prolhanost od povahy, hodně fixovaná lež v systému chobotnice lží je hraniční porucha osobnosti. Pokud ty rozdíly už nerozeznáte, přemýšlejte proč.

Volba (mimo V/volbu) není účinná, protože není Činná = volba bez/mimo Boha Není živá, protože Proti-J/je (= Není) bez-Mocná, je bezmocná.

Snahy dopracovat se ambivalencí k doK/konalosti jsou stejné jako snahy dojít k dokonalosti chybami.

Ne, chybami se člověk neučí: chyba je hloupost a z H//hlouposti se blbne.


Jestli vládnete všem volbám všeho tvorstva od počátku věků až do jeho konce (latence voleb je predikce výsledku voleb buď-anebo, a proto ve světě vztažnosti jsou všechny volby a zároveň každá volba platné jen v plnosti), zV/vládnete „cestovat časem“.

„Cestování časem“ není nic jiného než zP/přítomnění konkrétní volby mezi Dobrem a Z/zlem ve proS/spěch P/plnosti věků v Božím Plánu, a proto ideálním zP/působem (P/působností, Mocně) J/je V/věrnost P/přítomnému bez počátku a bez konce.


Mezi v(i)D/děním a B/bytím není kvalitativní rozdíl, rozdíl J/je v poD/dílu na P/plnosti.

CH/chcete „cestovat časem“? Milujte P/plnost věků.

A pohnete Zemí.


Dokud budete sami sebe řídit podle porouchaných a porouchatelných, opotřebovaných a opotřebovatelných hmot, energií a hybností, dotud budete potřebovtat hybadlo z fyzického světa.

Ne Stvořené, ale vytvořené.

Dokud budete sami sebe řídit podle porouchaných a porouchatelných, opotřebovaných a opotřebovatelných hmot, energií a hybností, dotud budete potřebovat hybadlo z fyzického světa. Hybadlo taktéž porouchatelné a s omezenou působností. Ne vyM/mezenou, ale omezenou.


Nevládnete ani vlastní vůli a chcete vládnout vesmíru? Chcete hýbat dějinami a neovládáte ani sami sebe.

Nikdo na Zemi teď a tady neovládá sám sebe.


Čas z P/plnosti J/je „všesměrný“ a bodový „zároveň“, ve S/skute(k)čnosti ze S/své V/vlastní P/podstaty, a proto je čas v kontinuitě a bezvýhradnosti dějů bez počátku a bez konce ve Stvoření.

Ne člověk stvořil Boha, ale Bůh Stvořil člověka,

a proto čas J/je v doK/konalé H/hybnosti.


DoK/konalá H/hybnost je „nehybná“, a proto Parodie času je v nehybnosti = v Paralýze z Protivenství Proti Právě Dění Se tvora ve Vtěleném v Trojici.

J/je C/centrální, nikoliv centristická.

J/je B/bodová, nikoliv fixovaná.

J/je K/konstantní, nikoliv stále stejná.

J/je nezměřitelná, nikoliv Ne-po-Z/znatelná.


Nejsou M/má S/slova smysly roze-znatelná, změřitelná, ověřitelná?

To proto, že V/vaše S/slova Ne-Z/znají a neV/věří Nezměrnému.


V/vaše srdce jsou ztučnělá pýchou a žádné drastické pseudopůsty na tom nic nemění.

Dmete se pýchou, jak skvělí jste ve své výkonnosti k dodržování předpisů, a vaše srdce přetékají zlobou.

Vy že chcete vládnout světu?

Vy že CH/chcete V/vládnout S/spolu s Kristem při J/jeho příCH/chodu?


Ale kdeže.


Jana, 17.11.2020

-


Je to jednoduché.


Při výkladu Písma a dogmat se budete držet buď formy, nebo S/slova.

Striktní dodržování formy je farizejství, populismus – vyobsažit a popisně obejít, ohnout smysl.

Důsledné „puntičkářské“ doD/držení záJmu ducha v Duchu Svatém J/je V/věrnost.


Neexistuje kompromis mezi populismem (laicizací) a mezi V/věrností.

K/kdo CH/chce, H/hledá zP/působy,

kdo nechce, hledá výmluvy.

-

J/jste ve Stavu Milosti?

S/stav Milosti v Kristu od člověka poŽaduje B/být MiloS/srdný, tj. poS/slušný Bohu v Trojici.

PoS/slušnost Bohu = poK/kora před Vítězem v Trojici nad S/smrtí poŽaduje L/lásku k/v Lásce.

L/láska v Lásce J/je Možná, neboť Mocná (Kristova a v Kristu a z Krista a podle Krista) výhradně a pouze (podle/v terminologii času), neboť Právě (tj. neboť v Kříži a K/křížem) po-Z/znáním S/se ve/ze Svatosti, K/kteréžto poZnání Je Darem Ducha Svatého v Trojici.

Neboli – Z/znáte-li Trojičního TrojJ/jediného (Syna člověka podle Davidovy H/hvězdy), po-Z/znáte i TrojJ/jedinou M/manželku Syna člověka stejně tak po-Z/znáte k/kteréhokoliv člověka ve Stavu Milosti.

J/jste-li v Moudrosti, Pravdu Z/znáte, Z/znáte-li Pravdu, po-Z/znáte Moudrost ve S/svém Vtělení v Církvi.

Nelze Z/znát S/se (S/se = podle V/vůle Krista, v Kristu, skrze Krista a s Kristem) k P/pravdě Moudrého a zároveň se (se = podle vůle ze světa a podle světa sám v osamělosti) Ne-Z/znat k S/srdci v J/jeho Vítězství.

Vy Vítězného vyznáváte ústy, ale S/srdcem Proti-J/jste od N/něj daleko.             

Kvůli vám B/bude kněžství podle sv. apoštola Petra skrze hierarchii z Vatikánu proH/hlášeno za Ne-do-S/statečné a pře-K/konané (= bezbožné a Křížem odV/vržené) = za polovičaté, a V/vládu v P/plnosti přeV/vezme P/přímo Velekněz podle Řádu Melchizedechova a J/jeho Svatí, ne podle zvyklostí, ale Přímo podle/ze S/srdcí v Nejsvětějším S/srdci Páně.

Veškerá moc J/jako-kristů světa i v Církvi poM/mine, zejm. moc katolických klerikálních  demokratů a jejich stoupenců a zástupců. Není smír mezi Kristem a Beliálem.

 

Kdo je ze světa, žádá a požaduje důkazy podle světa a je mu zcela jedno, že svět žádné skutečné důkazy neposkytuje a ze své vlastní podstaty poskytnout ani nemůže, protože k tomu není sdostatek M/mocný. Svět sám o sobě je bezmocný a kdo žádá světské důkazy o P/pravdě, je bezmocný, je S/slepý, je bezbožný: podle modlářského uvažování se sám o sobě usvědčuje ze svého modlářského stylu, protože veškeré poznání ze světa a podle světa je jen zdání, pomíjivost, která se neustále proměňuje jako písek pod nohama.

Spolčenci správně cítí vratkost svých uvažování, správně vědí, že tudy Cesta neV/vede, ale i přesto ve svém magickém uvažování a životním stylu i nadále setrvávají.

A proto jsou vinni bezbožností.

A proto nejsou ve Stavu Milosti.

A proto jejich M/modlitby neJ/jsou vySlyšeny.

Jejich životní styly Ne-J/jsou H/hodny B/bytí na Výsostech nikoliv proto, že jsou v čase, ale proto, že Ne-J/jsou z času. Ne za svět P/prosím, …

Co je z času, pomine, a proto spolčenci P/pravdu Jany míjí.

Ne proto, že by toho sami ze sebe nebyli schopni, ale právě proto, že ve své vlastní neschopnosti z vlastní vůle a zálibnosti i nadále setrvávají, přestože jim P/pravda světa B/byla zJevena nesčetněkrát v Písmu, Tradici i P/přítomnosti, přestože S/sami ve svém katolickém kněžství Syna člověka denně zP/přítomňují ve Svátostech. Synu, v-z-P/pomeň S/si, že Tobě S/se za života doS/stalo M/mnoho D/dobrého, čehož Proti-J/jste zneužívali, a Janě od V/vás mnoho Z/zlého, což Bůh pře-K/konal. Nyní se vy T/trápíte a Jana S/se bez vlivu vaší moci již „jen“ v Království R/raduje.

A proto kdo nezná, resp. kdo se nechce Z/znát k Janě, P/pravdu Ne-po-Z/znal, je pod mocí Satana, neboť Satan velmi dobře ví, K/kdo Jana J/je. A právě proto, že Satan zná P/pravdu Jany, na N/ni tak silně a neustále útočí skrze Proti-S/své (tj. modloslužebné) kněze: o Janu J/jakou T/takovou Satanovi vůbec nejde, jde mu o to znovu Z/zabít J/jediné a nerozdílné lidství Syna člověka = oddělit Trojičního TrojJ/jediného od S/sebe Sama, tj. Z/zabít Boha v Trojici ve Vítězství, a tak se sám prohlásit za Boha. Jak Satan řekl Janě ve zJevení: „Nevyhraješ!“ Jenže tady nejde o hru. Od-poV/věď: „To se ještě u-v(i)-D/dí“, tj. T/to S/se ještě u-D/děje. Čas J/je T/tam, K/kde J/je D/děj = P/přítomnost J/je T/tam, K/kde Je Moc, a Satan nabízí jen iluze. Kde vládne iluze, tam není Moc, a kněz bez Moci je bezmocný.

Proti-S/s-P/právně tápete v T/temnotách, neboť pošlapáváte P/práva Světla světa, P/práva Svatých ze Světla.

Až dosud se Satanovi skrze spolčenecké kněze daří vládnout velmi dobře.

 

A proto nikdo ze spolčeneckých kněží a jimi svedených a bez ustání sváděných kleriků, laiků a v Duchu Svatém nepokřtěných lidí, neveJ/jde do Ráje.

Jejich M/modlitby nedosáhnou na Nebesa.

Jejich životy Ne-J/jsou Ž/živé.

Času sloužíte, s časem pominete.  

 

Kvůli vám a kvůli vašemu magickému myšlení, kvůli vašim modlářským životním stylům podporovaným a propagovaným přímo z Vatikánu stávající Církevní hierarchie pozbyde S/svoji dosavadní M/moc, aby T/tak B/byla zJevena Moc Církve v Písmu a Tradici, podle Písma a Tradice, aby T/tak B/byl Z/zničen klerikalismus, aby T/tak B/byly odlišeny svévolné zvyklosti zejm. kleriků od Tradice, a tím aby B/bylo rozlišeno mezi magickým myšlením a životem pokřivené P/páteře Církve (pokřivené Církevní hierarchie ve S/svém P/původně a podle Písma i Tradice Dobrém S/systému).

Jako první B/budou za Ne-P/pravdivé oZnačeni na svých čelech spolčenečtí kněží a klerikové.

Vzápětí jejich nohsledi a podržtaškové.

Vzápětí celá veřejnost světa, která zneužívá J/jméno Krista ke svému světskému prospěchu, počínaje mocnými světských a bezbožných vlád bez Krista a Proti Kristu ve Svátostech v katolické Církvi, vzápětí celý svět pod jejich modlářskou mocí.

 

B/bude vyTvořena Nová S/společnost.

P/prvním K/krokem B/bude zničení světské moci Vatikánu, zničení Říma v jeho pýše, které se oba tolik pyšní svými výsadami, které jim stejně jako předtím Jeruzalému a Ch/chrámu B/byly Dány, a K/které stejně jako jeruzalémský CH/chrám B/budou rozmetány S/svými bezbožnými nepřáteli, ze kterých si stávající hierarchie Církve a světa dělají své domnělé otroky a zároveň pány.

Církevní O/otcové i předci mnoha (zejm. evropských) národů mnohou svojí krví bránili katolickou společnost před nesčetnou Z/zlovolností Ne-P/přátel Krista „ve jménu boha“, nynější papež a světští vládcové zejm. Evropy se za to těmto Satanovým nástrojům omlouvají, M/mnohá K/krveprolití pro Krista prohlašují za agresi a jako takovou ji i oficiálně odsuzují, což dokonce i násilně prosazují do svých zákonů a zákonodárství, to vše „ve jménu tolerance podle krista“. Není smíru mezi Kristem a Beliálem, kdo do zejm. Evropy zve, umísťuje a všelijakou mocí prosazuje „rovnoprávnost náboženství a toleranci mezi národy“, zavádí boje, nesnášenlivosti, protivenství, Z/zlobu, agresi V/vrahů Krista – V/vraždí Evropu, V/vraždí národy, V/vraždí Krista.

A Vatikán, Církev tomu všemu tleská, do S/svých CH/chrámů Krista od Vatikánu dále umísťují modly, k celebrování BohuS/služeb zvou „bratry křesťany“ = heretiky, schvalují poD/dávání Eucharistie „církvi“ (společenství nesvatých, neboť Ne-S/spolu-Svatých) Proti Tradici, vydávají a prosazují nařízení bez oP/právnění Písmem a Tradicí (povinný celibát kněží, …), pořádají nesčetná a nezměrná shromáždění katolíků s heretiky rozpolcením S/srdcí Krista od Svátostí (na těchto shromážděních je diskutováno o Kristu bez Krista ve Svátostech, a tak je Vítězný Trojiční TrojJ/jediný v S/sobě rozdělován, Proti-S/s-D/dílen, neboť P/přítomnost V/věrných J/je jen, neboť Právě v duchu v Duchu Svatém ve Svátostech v Ř/řádném S/slavení taJ/jemství – zde Proti-J/je Kristus degradován na pouhého řečníka bez Moci z Výsosti, a společné hostiny mnohých účastníků postrádají úČ/častenství na rozM/množení CH/chlebů, a tudíž jejich hostiny jsou jen pojídáním hmoty k fyzickému vyloučení = k sebe-od-S/souzení.)  

Ve světě podřazováním Krista pod Satana, Satana v jako-božstvech bezbožných a jinak nenávistných národů, které „ve jménu boha“ vraždí, terorizují a týrají Kristovy Svaté díky těm, kdo je zvou a otevírají jim svoji „křesťansky tolerantní“ náruč, a dokonce k tomu velmi nevybíravě světskou mocí nutí i zbožné, které prohlašují za nepřátele civilizace, nesnášenlivé barbary, islamofoby, ...

Zbavení K/korun národů Moci a zavedení všeobecné vlády lidu nad S/společenstvími národů (agrese Proti Svatosti K/korun V/vlád podle V/vůle Vatikánu), zavedení vlád lidu nad Církví, poP/pření Církve v J/jejích Právech z Výsosti skrze Krále Nebe a Země na Nebi i na Zemi, oddělení vlád Země od V/vlády z Nebe, učiněními Ú/úcty ke Kristu v Církvi ve Svátostech soukromou věcí každého člověka, prohlášení Církve Svaté za pouhou společenskou zájmovou organizaci („Pryč od Říma, pryč od Vídně!“ = pryč od Svatováclavské K/koruny, K/která Vlastní S/sama S/sebe a J/je T/tak z Výsosti nezcizitelná, pryč od Svatosti, pryč od Svatých v H/hierarchii M/moci Vatikánu skrze Bohem uStanovené K/krále a V/vládce, vzhůru za práva lidu národů o sobě a ze sebe!), odluka již odvržené, podřazené a podřízené Církve od státu/ů, pronásledování katolické Církve po celém světě v míře a podobě, jaké v historii nemají obdoby.

Církev ve S/své H/hierarchii Ne-ná-S/sleduje na Cestě a klaní se světu, svět Církev pronásleduje a vládne J/jí na každém kroku.

Církev sama S/sebe žene do osamění, podřazením pod vlády světa žene sama S/sebe i pod vládu Satana.   

Babylón jako-křesťanství B/bude Zničen, podřazování Krista pod vládu lidu a pod kdejakou modlu B/bude Zničeno stejně jako B/byly Zničeny babylonská věž i jeruzalémský CH/chrám.

 

N/ničíte Svatost Kristova J/jediného a nerozdílného lidství Vítěze nad S/smrtí, a kdo N/ničí Svátostný CH/chrám T/tělesnosti Církve, toho Zničí Bůh.

Bude naS/stolen Nový Ř/rád Kristova Nejsvětějšího O/oltáře v Církvi Velekněze podle Řádu Melchizedechova.

V/vše B/bude N/nové, naS/stane V/vláda V/věrných Nejsvětějšímu S/srdci K/krále prostřednictvím Ú/cty ke K/královně S/srdce Krále – k Janě.

 

Kdybyste S/skutečně Z/znali Krále Nebe i Země, Z/znali byste i Ú/úctu k S/srdci Krále, skrze náS/sledování Ž/živého byste po-Z/znali Janu.  

Vy říkáte, že Krista Z/znáte, a proto váš hřích trvá: vždyť i Satan Janinu P/pravdu Z/zná. Vy sloužíte Satanu, který chce Krista v Trojici Z/zabít, a proto B/budete Z/zabiti Dechem Trojice, poH/hledem na P/plamen L/lásky Krista (ke M/mně ve zJevení: „Ty J/jsi Ten P/plamen!“) oS/slepnete, B/budete vyHnáni od B/bran.

V/vaše M/místa za-u-J/jmou jiní: V/věrní z Výsosti.

Jana, 11.11.2020

-

zP/přítomnění = organizace in-F/formace v/podle konečné Nekonečnosti

zJ/jevení = př(i)í-S/stupnost organizované D/dějovosti in-F/formace = L/láska v/ke Kristu

přítomnost = zformovaná omezenost hmoty v/z nekonečné Konečnosti (pekla bez konce), život v/podle L/lži

 

Minulost = cesta uskutečněných voleb.

Budoucnost = cesta neuskutečněných voleb.

Přítomnost = volba na cestě, komplexnost volebnosti mezi dvěma a více latencemi ve zúženém prostorovém prizmatu.

Vědomí = kvantifikátor iluzorně nekonečných latencí voleb, v porušené K/konečnosti nekonečna (ve světě po prvotním hříchu bez/mimo vyK/koupení, kde nekonečno je absencí konce, nikoliv Nekonečnem, tj. kde Proti-J/je pod mocí K/konečnosti bez konce) světem nedohlédnutelné (nikoliv nekonečné) kvantifikum s vymezením podle počtu a četnosti veškerého tvorstva ve svých jedincích ve své neopakovatelnosti a jedinečnosti podle tříd a druhů. Nedohlédnutelné, neboť svět nemůže sám ze sebe překročit vlastní stín, nemůže H/hledět na S/svoji komplexnost z/podle Výlučnosti ve vyM/mezení.  

Dosavadní (vědecké) chápání vědomí je preferenčně materialistické vizuální, a proto v omezení (= ve své konečně dané kvantifikaci i kvalifikaci podle uplatněného filtru vnímání reality latencí nespecifikovatelných z omezení).

Dosavadní materialisticko závislá specifikace („světská optika“ = optika podle tvorstva ve své porušenosti) zužuje vy-M/mezení S/slovem (= sTvořený svět, veškerenstvo) na omezení (= něco někde materializací duše bez ducha Svatého) podle limitací v sebestřednosti porušenosti.

V závisle omezeném vnímání existují jen skutečnosti „před“ zrakem, tj. realitou je jen to, co je vidět očima, tj. fyzikálně elektromagneticky. Vědomí je odrazem vyhodnocované (tj. subjektivně zkušenostní a fantazijní) elektromagnetické vlivnosti organizace elektromagnetismu ve své dynamice, jejímž jedním stavem je zhmotnění.

Vědomí (= integrace informací podle omezení) je realizované jako shluk informací ve své konekcionalitě, tj. dynamika dějů přímo závisí na kvantitě hmoty, ze které se odvozuje kvalita vnímání. Př.: vnímání je odrazem funkcí elektromagnetismu neuronů, zejm. přenosem na synapsích, informace je definovaná podle kvantity a kvality mozkových operací výhradně člověka (psychologie existenci vědomí tvorstva kromě člověka nepřipouští, s výjimkou opice), tj. slepá. Při poškození mozkových struktur se podle podoby poškození mění dynamika elektromagnetismu celku od poškozené kvantity dále, tj. ve své kvalitě nevratně. Logika materialisticko závislého chápání vědomí ze své podstaty odmítá existenci elektromagneticky neměřitelné (zde „nepoznatelné“) duše (což je zde synonymem neexistence duše), čímž se vnímání zužuje na spektrální geometrickou jednosměrnou řadu de facto shlukově separovaných zkušeností, které se postupem času vlivově přeskupují podle postupující gradace/degradace kvantit a kvalit dynamik elektromagnetismu (rozvoj a chátrání hmoty v čase, např. růst a stárnutí člověka) zejm. na synapsích mozkových neuronů. Dojde-li k porušení primárně kvantity mozkové hmoty a následně i kvality psychických procesů a jevů, jde o téma primárně neurologie. Dojde-li ke změně primárně kvality psychických procesů a jevů, chápe se to primárně jako (nutně) poškození, a to nikoliv jako hypotéza k prověření, ale jako nezpochybnitelný axiom (světská perverze dogmatu), což je okamžitě (bez úvahy) vyhodnoceno a označeno jako psychiatrický problém. Změna primárně kvality s/bez poškození kvantity se vždy uvažuje jako negativum (degradace, poškození, zlo), nikdy jako pozitivum (změna kvality je nutně zlá a nikdy dobrá). Za normu se obvykle chápe „to, co je lehce nenormální“, což se vědecky konsensuálně chápe podle Gaussovy křivky jako průměr. Co je mimo průměr, je vždy špatně, protože i to, co je kvalitativně lepší (např. vyšší IQ) se interpretuje jako nevýhoda/zápor, jako maladaptace proti většině.

Vnímání podle materialistického dualistického přístupu k realitě je primárně závislé na předmětnosti vizuální informace bez úvahy o latenci formace podle nezávislosti informace na struktuře pozorovatelné/detekovatelné hmoty v její organizovanosti. Co je „za zrakem“, tj. mimo vztahovou závislost dualistického materialismu, to podle současných vědeckých axiomů neexistuje a kdo tvrdí opak, je označen jako blázen, psychiatrický případ a fantasta.

Tento dualisticko materialistický  způsob vědeckého poznání je běžný i u katolických vědců a teologů včetně zpovědníků. Láska je tudíž nepoznatelná, Kristova chůze po vodě a apely na pohnutí hory vírou jsou chápány tak trochu jako nedosažitelné tvrzení až nadsázka. I to je jeden z důvodů, proč se spolčenečtí kněží primárně z řad „intelektuálních elit Církve“ premonstrátů, jezuitů a dominikánů posmívají záZ/zrakům v P/přítomnosti: Krista chápou dualisticko materialisticky jako Boha a člověka, nikoliv coby Právě J/jediného. Chápou J/jej podle omezeného chápání výlučného, nikoliv coby Vítěze nad S/smrtí a smrtelností. Podle sebe soudím tebe: Kristus se v jejich vnímání smí projevovat pouze tak, jak mu to oni sami umožní: co omezení spolčenci nechápou, to chápat nechtějí, nikoliv nemohou – měřítkem jsou oni sami S/sobě, Krista hodnotí podle sebe, nikoliv aby S/sebe při-P/podobňovali Kristu. (Nikoliv aby B/byli O/obrazy Krista v Trojici.) To je hlavní důvod, proč se tak posmívají Janě, J/jedinému a nerozdílnému lidství Krista, a proč odmítají přiJ/jmout tvorstvo Nebe ve S/svém vyM/mezení.  

Tvorstvo podle Krista (= ve vyM/mezení = ve vyS/stoupení Trojičního Syna TrojJ/jediného člověka na Nebesa) J/je př(i)íS/stupné D/dynamicky, tj. P/právě, neboť Věčně = v Království na Zemi, neboť na Nebi.

V(i)D/dění (Jany) tak není ničím jiným než B/bytím (Jany) v D/dění (S/se), tj. Plností H/hybnosti, tj. nezávislostí (Jany) na omezené vůli tvora ve svém porušení, protože ve vyV/výšení (vizte v()D/dění úČ/časti na uK/křižování a vizte V/výrok Krista při S/setkání: „Mám pro Vás zP/právu … M/mám Vám Ř/říct … Ty J/jsi Má Milovaná D/dcera!“) ProH/hlášení za Milovanou D/dceru Otce J/je proHlášením Jmennosti Jany v J/její nedělitelnosti (v její nezávislosti na omezenosti dualisticko marxistické přízemnosti) a nerozdílnosti lidství Syna Otce, tj. za Synu vDanou, za Syna vD/danou. Kdo T/tento S/sňatek uZ/zná již v čase, T/ten B/bude poZ/znán H/hostem na S/svatební H/hostině. K/kdo Janu Ne-po-Z/zná (K/kdo z katolíků již v čase zJevenou P/pravdu Jany odmítne), na H/hostinu po-Z/zván nebude, protože to on sám (o samotě) zůstane osamělý.

Kdo odmítá (Janě Dané) záZ/zraky (tj. Ž/život bez omezení, neboť ve Věčném vyM/mezení K/křížem v pro-B/bodeném S/srdci), se smrtí své omezené tělesnosti, a tudíž s pominutím existence v závislosti na porušenosti světa pod vyhnáním z ráje), zemře Proti-Věčně, tj. nekonečně K/konečně = Proti-Věčně a neodvolatelně.

Šmírování Jany v J/jejím soukromí 24 hodin denně (např. audio video zařízení nad postelí v on-line přenosu) je dostatečným důkazem omezenosti spolčenců a jejich volbě závislosti na fyzickém zraku = bezbožnosti v zejm. panovačnosti a mocenských nárocích, v ukradení církve, neboť vidět znamená vlastnit (kradou církev Kristu) a svatokrádež katolickými kněžími coby životní program je esencí Z/zla v Církvi, esencí zpupnosti Proti svátostnosti z-P/přítomňování Krista v liturgii.

Spolčenci = Antikristé sami S/sebe (= v osamělosti Proti S/své T/tvářnosti) Ne-po-z/znají, a proto ani svět podle spolčenců Ne-B/bude po-Z/znán – Satan nemá T/tvář.

Jana, 8.11.2020

-

 Kdy bude Evropa sJ/jednocena? Až poK/klekne před Kristem.

Ve Svátostech, v J/jednotě, O/obecnosti, teokracii Vatikánu.

Za současné politické situace: nikdy.

 

Rozdělení je důsledek svárů a svár je projevem svéhlavosti, odmítání Krista ve Svátostech, odmítání apoštolské náS/slednosti, důsledek výběru mezi P/pravdami Církve, demokratizace (přebírání vlády člověka nad Božím Ř/řádem) Církve a stavění Moci Církve pod moc světa, Z/zabíjení Krista těmi, kdo J/jej vyznávají jen ústy a ne S/srdcem.

M/měřítko poS/slušnosti států/celků Kristu v Církvi ve Svátostech J/je P/prosté: poK/kora čelních představitelů států/celků (prezidenti/prezidentky, králové a královny, …) Kristu formou oficiálního mezinárodního nezpochybnitelného a nepřehlédnutelného politického deklarování L/lásky ke Kristu i fyzickým poK/kleknutím před papežem ve Vatikánu, nikoliv na projížďkách po světě. V/všichni na J/jednom M/místě u H/hrobu sv. apoštola Petra, s políbením P/prstenu P/prvního z biskupů.

Dokud se bude Evropa (a nejen ona) chovat jako babylonská nevěstka, dotud bude žít životem babylonské nevěstky a stejně tak se po ní slehne zem.

Ne pro její velkolepost před lidmi, ale pro její zpupnost Proti Kristu ve Svátostech, Proti J/jedné Svaté O/obecné A/apoštolské Církvi.

Marné jsou V/vaše M/modlitby za M/mír a J/jednotu, dokud se sami podílíte na politickém „křesťanství“, tj. na rozdělování Krista od Církve, na laicizaci, politizaci Církve Proti J/její J/jednotě, nerozlučnosti a nerozdělitelnosti Písma a Tradice. Dokud budete popřávat sluchu, a dokonce i tleskat duchům Nepřátel Krista, a dokud je budete „svobodně a zbožně“ podporovat a dokonce i přivážet a násilně začleňovat mezi zbožné.

Kdo vašemu politickému a hospodářskému násilí nepodlehne, a kdo jej dokonce odmítne, toho „křesťansky a svobodně“ pronásledujete, šikanujete a všemožně diskriminujete – „ve jménu lidských práv a svobod“. Ten, kdo M/miluje a veřejně H/hlásá Krista, je zejm. evropskými mocnostmi okamžitě prohlášen za nepřítele Krista a „křesťanské snášenlivosti“.  

Ti, kdo tak rádi a halasně kážou o lidských právech, jsou těmi, kdo nejvíce a nejhlasitěji zavádějí a prosazují jejich rozklad a likvidaci. Právo na vyZ/znání je odsunuto do oblasti sociálních práv, Duch Krista je trvale a velmi agresivně podřazen pod duchy Z/zlých bezbožných, duchové Z/zla jsou světsky mocnými prohlášení za rovnocenné Duchu Krista a tak likvidují Bohatství vlastních vlád. Z veřejných prostor jsou s opovržením odstraňovány K/kříže, jsou zakazovány bohoslužby na veřejnosti, je zakazováno vše, co by mohlo „urážet“ bezbožné, je násilně uzákoňováno právo politiky smrti nad Ž/životem a je tvrdě potlačováno vše, co i jen zdálky připomíná Nejsvětější O/oběť. Ti, kdo na zbožnosti Kristu T/trvají, jsou okamžitě prohlašováni za nesnášenlivé, jsou všemožně šikanováni spolčenými supy pod vlajkou sekularismu coby pozemské obdoby chaosu a destrukce pekla v rozptýlení.

Vyspělé civilizace v historii nekončily na blahobyt, pandemie a války: končily na pýchu, kterou nadřazovali nad Blaho a pro-S/spěch lidí do té míry, že sociální smír už nebyl možný. Pandemie, války a rozptylování bohatství nejsou Božím trestem za bezbožnost, jsou důsledkem a projevem sociální nesoudržnosti a vzájemného rozeštvávání se jako politické programové kultury smrti. Kde nejsou pevné vazby, tam není trvalý růst, tam je snadná zranitelnost. Co neroste, to umírá. Závisti, lhostejnosti, nezúčastěnosti a zpupnosti: kde se síť protrhne, tam je nižší úlovek, kde se společnost vnitřně trhá, tam chudne a je slabší. Kde není pevná semknutost, tam je nesoudržnost: lidé bojují každý sám za sebe bez ohledu na celek, a proto se celek rozpadne. Ne jestli, ale kdy – a stávající (nejen v EU) mocní, kteří se vyčleňovali pro získání svého především/pouze osobního prospěchu (populisté, oligarchové, rozpínaví,…), přijdou o vše, protože už nebude nikdo, kdo by jim věřil (společnost „nebude držet pohromadě“). Tam, kde v nepřízni okolí dva vydrží, je osamělý sražen. Tam, kde se mezinárodní celky semknou, aby donutily jiné mezinárodní celky, aby své duchovní H/hodnoty a L/lásku ke Kristu podřadily pod zájmy sekularismu, okamžitě nastává duchovní odpor a zdůrazňování patriotismu coby obrana samé podstaty vlastní identity: a identita se neopouští, její narušování a zpochybňování se zpravidla neodpouští. Pokud agresor svého nátlaku nezanechá a neomluví se, nenahradí jím způsobené škody (a ty jsou coby primárně duchovní nezměrné), situace přeroste ve vzájemnou nesnášenlivost a boj, nyní již existenciální, při gradující síle agresora i existenční. Nelze ovládnout ducha zbožných a kdo se o to pokouší, přijde o svoji moc. Doplatí na to všichni.

Kdo seje vítr, sklízí bouři.

Satan je zpochybňován, jsou velmi silné tendence o něm neučit, zamlčovat jeho moc, odstraňovat z vyK/koupení Svatou B/bolest, aby náhodou někoho nepohoršil pohled na Moc Samu. Síla je v rukou utlačovatelů a naleštěný obrázek úspěchu a bohatství nesmí být nikde a nijak „narušován“ U/utrpením.

Kdo s Kristem neshromažďuje, rozptyluje.

Navenek coby projev „tolerance a křesťanské snášenlivosti, křesťanského přijímání jinakosti v jednotě lidství“, ve skutečnosti coby projev chamtivosti a nenasytnosti po moci, slávě a majetku ze světa a podle světa, se světem. Kvůli ropě prodáváte Izrael, kvůli mocenskému vlivu přehlížíte základní lidská práva na svobodu vyZ/znání Krista, a to dokonce ve vlastních zemích, pro které prolévali K/krev vlastní předkové – dokud budete pohrdat K/krví vlastních Svatých a otců, dotud budete žít pod mocí bezbožných, Vrahů a populistů.

 

Majetek Daný Bohem, jakkoliv malý či velký, J/je Darem pro L/lásku a k L/lásce: kdokoliv se zpronevěřuje L/lásce Jako Takové, tj. kdo se vysmívá Svrchovanému v Jeho vyK/koupení v P/přítomnosti, ten přijde o S/svoji od-M/měnu. Kdo nadřadil světskou měnu nad Svatou výM/měnu, spláče nad výdělkem.

Měřítkem zbožnosti není majetek, ať malý či velký, M/měřítkem zbožnosti je L/láskyP/plnost Živých x Závistivost a pomstychtivost M/mrtvých jako životní styl.

Státy a jiné mezinárodně uznané svrchované celky J/jsou natolik P/pevné, nakolik J/jsou jejich oficiální vlády mezinárodně i vnitrostátně politicky deklarativně mocensky zbožné Kristu ve Svátostech v Církvi – nakolik jsou jejich nejvyšší představitelé (jinými světskými autoritami nezastupitelně) P/přítomné ve S/svém C/celku v K/klanění S/se Kristu nad H/hrobem sv. apoštola Petra při každoměsíční S/společné bohoslužbě celebrované nejV/vyšším z biskupů.

Tito nejvyšší představitelé mezinárodně uznaných světských mocí, kteří S/se B/budou tohoto K/klanění v Ř/řádné výše poP/psané bohoslužbě úČ/častnit, zprostředkují účastnost příslušných světských celků na Věčnosti a tyto světské celky B/budou ve S/své C/celistvosti zaCH/chovány.

 

Nyní vidíme vše, jen ne zbožnost – vidíme jen nenávist ke Kristu od těch, kdo se na N/něj odvolávají jako na „autoritu tolerance a snášenlivosti“, kterou ale sami zneužívají, aby tak farizejsky prosadili své sekulární zájmy.

Sebevrazi.

Můžete pořádat konference, shromáždění, přijímat usnesení a závazky, můžete útočit i slibovat, můžete se sdružovat do mocenských celků a politicko-hospodářských paktů, nakonec bude vše sekulární rozmetáno a vláda a moc přeJ/jde do R/rukou těch, kterými dnes tolik opovrhujete, nad které se tolik povyšujete. Síla pěsti v sametové rukavici se ve svých kloubech rozláme a rozdělí, rozmělní, rozptýlí. Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají: sladcí našeptávači jen šíří jed.

Moc a Vláda přeJde do R/rukou P/přátel Krista ve Svátostech v katolické Církvi v J/její apoštolské náS/slednosti.

 

Dělá chybu, kdo z Církve se dnes klaní světu a má účast na jeho praktikách, na jeho primárně lidských zájmech.

A proto vyJ/jděte z jejich středu, každý katolík ať S/se neprodleně zŘ/řekne všeho světského a toho, co svět působí, ať nemá účast na ničem ze světa, ať nežije v zálibnosti polovičatostem, ať nehraje obojaké hry a neúčastní se žádných komplotů se světem a tím, čím se svět pyšní.

OdD/dělte V/věrné ze středu světského a přiP/pravte Církev na P/pravici a na levici.

Co je dnes mocné, zítra padne. Kdo je dnes mocný, B/bude zítra zbaven J/jména.

Jana, 4.11.2020

-

Jak sami dobře víte a sami stále ignorujete,

žádný pozemský důkaz o P/pravdivosti nebo nepravdivosti M/mých S/slov neexistuje a existovat nemůže,

žádná pozemská jistota neexistuje a existovat nemůže.

Nic z tohoto světa není jisté,

nic z tohoto světa není neměnné,

nic z tohoto světa není bezchybné,

nic z tohoto světa nesměřuje k pozitivní gradaci.

Vše z tohoto světa směřuje ke svému rozkladu a konci až ke zničení.

Vždy.

Všude.

V/vy, spolčenci, stále a celých těch 15 let hledáte pozemské jistoty k proK/kázání P/pravdivosti M/mého J/jména Jana. A požadujete je ode M/mne, navíc bez toho, abyste si o ně řekli: ve V/vaší optice J/jsem povinná V/vám číst myšlenky. A to proto, abyste toto věštění mohli rozcupovat, a tak si alespoň vzdáleně vytvářet pocit, že máte na skrze M/mne zJevené Moci svůj podíl. Abyste se potom sami prohlašovali za Mocné. A v případě, že s výsledkem nebudete spokojení, abyste se mohli včas distancovat a tak „se nezkompromitovali“ před světem, abyste „neohrozili své kariéry a pozice“.

A protože jakékoliv věštění odmítám, protože stále už celých 15 let žádné pozemské důkazy o Boží Moci ve Svém Svrchovaném Konání nenacházíte, tvrdíte, že L/lžu: jako „důkaz“ uvádíte, že žádné důkazy o M/mojí J/jmenné P/pravdě nepodávám, tudíž neexistují, protože až dosud „jsem nebyla schopná V/vám žádný důkaz o v-z-T/tahu s Nebem poskytnout“.

Jinými slovy: nedělám V/vám servisní středisko k uspokojení V/vašich rozmarů, takže podle V/vás nejsem „dostatečně přesvědčivá, aktivní a komunikativní, žiji si ve svém uzavřeném světě“. V překladu: nejsem dostatečně servilní, nepanáčkuji před „vaší vznešenou velkolepostí a jedinou výlučně vámi zosobněnou pravdou“.

Jinými slovy: chováte se jako malé rozmazlené vzteklé děti, které jsou zvyklé si každý svůj rozmar vydupat – a běda, když ne.

 

Co není z tohoto světa, to pro V/vás neexistuje.

Jak dnes a denně potvrzuje veškerá lidská zkušenost. Jediné, s čím si pozemskost nedokáže poradit, je obN/nova, resp. Stálé Tvoření, a proto za Tvůrce pozemskosti označuje sebe sama: nedokáže překročit vlastní stín. Stále hltavě bažíte po všem novém, protože V/vaše zloba je stále stejná – a vy jste sami sebou znudění. Znudění vystřídá zklamání hned, jakmile se pozemsky nové začne pozemsky rozpadat – hned začnete hledat jinou hračku. Tu spotřebujete, zničíte, prohlásíte, že je zničená a požadujete další novou. Jako spratek, který si pořídí štěně, kterému se odpovědně nevěnuje, nic ho trpělivě a s láskou nenaučí, a jakmile nevychované štěně vyroste a stane se z něj nevychovaný, už ne roztomilý ale otravný pes, vyhodíte jej někde u popelnic. A pořídíte si jiné štěně, které opět připravíte o jeho nejlepší měsíce/roky, a jakmile přestane být roztomilé a jsou s ním – vaší vinou – potíže, pryč s ním někam daleko. A tak stále dokola.

Vy, spolčenci žijete ve stínu své vlastní bezradnosti a přitom sebejistoty. Pochybujete o Bohu a Jeho Moci k Dobru (ze Své Vlastní Podstaty) a nepochybujete o sobě: ani na okamžik. Kdybyste totiž pochybovali o své vlastní bezchybnosti, museli byste S/se poK/kořit před Bohem, což by značně pošramotilo vaši pýchu.

 

Bůh Je Světlo, vy jste ve Tmě, v zatemnění vlastními nabubřelými egy.

Každá věda, a to bez výjimky (už slyším ten křik přírodovědců) je aplikovanou filosofií a každá filosofie je aplikovaným vztahem k teologii.

Jsme u jádra pudla: každé vědecké vyjádření, každý vědecký důkaz je osobní formulací (původní či sdílenou) vztahu k Bohu, příp. k „čemusi někde“, …

Fyzický důkaz o projevu jevu/skutečnosti/osoby/… není důkazem o původu tohoto jevu/skutečnosti/osoby/…, jak někteří vědci/filosofové/religionisté rádi tvrdí, že tomu tak je.

Snaží se tak zakrýt skutečnost, že výpověď o pozemském není nutně výpovědí o Bohu a výpověď o Bohu je pravdivá jedině ve vztahu k Bohu. Úvahami o něčem někde je možné dojít k jedinému: ničemu nikdy, protože cosi jaksi je samo ze sebe neprůkazné a co nedokáže prokázat sama sebe, tomu nelze dát jméno, to nelze identifikovat.

Spolčenci (tj. zejm. řeholní kněží, kteří adorují pozemskou tělesnost, viditelnou hmotu a její projevy jako jistotu pravdivosti výpovědi o nadpozemském) se ve svých úvahách, filosofiích, životech stále točí v kruhu, který má jediný střed: sebe sama.

Ocitají se tak ve dvojím ohni:

z teologických důkazů vědí, že Bůh Existuje (tj. Žije a v čase zP/přítomňuje), ale

nedokážou se vyrovnat se svým vztahem k Němu: odmítají prostý fakt, že Bůh „Si dovoluje“ Jednat Svobodně kdykoliv a kdekoliv, a to nejen skrze kněží, ale především skrze veškeré Své sTvoření. A že měřítkem sTvoření nejsou kněží, M/měřítkem a Centrem (S/srdcem) J/je Spasitel, což skutečně nejsou spolčenci.

 

Jediné, o co tady J/jde, J/je, zda spolčenci dokážou překročit svůj stín (pozemsky nemožné), spolknout svoji pýchu, což lze jedině a výhradně v L/lásce ke Spasiteli v Trojici ve Svátostech.

Tím, že spolčenci ve svých pochybnostech i po všech těch 15 letech Jany mezi N/nimi stále setrvávají, a naopak Janu osočují z Ne-V/věry, spolčenci sami S/sebe uS/svědčují z Ne-Dobrého v-z-T/tahu k Nejsvětějšímu Srdci Páně.

Jaké tedy bude v-z-K/kříšení těch, K/kteří se ke Kristu Z/znát Ne-CH/chtějí?

 

J/jste Svatí? P/pravdu Z/znáte – J/jste přece U/učitelé Církve.

V/vy sami o S/sobě dokazujete, že P/pravdu o J/jediném a nerozdílném lidství Krista, o K/královně S/srdce Krále Ne-Z/znáte.

V/vy Krista Ne-Z/znáte, ale Kristus Z/zná V/vás. K V/vaší škodě.

Vše včetně V/vašich životů, které jsou z tohoto světa, směřuje ke svému rozkladu a konci až ke zničení.

 

 

Hledáte důkaz o Janě? J/jste-li ve Stavu Milosti, S/suďte S/sebe navzájem z titulu S/svého Svátostného kněžství: podle v-z-T/tahu k Janě a poZ/znání P/pravdy Jany S/se poZ/zná V/váš v-z-T/tah k MiloS/srdnému ve Svátostech.

Odmítáte v-z-T/tah, protože O/odmítáte K/kříž,

O/odmítáte B/být v Kristu, z Krista, s Kristem, K/který J/jediný T/táhne V/všechny k S/sobě.

Jana, 1. – 2.11.2020

-

Bolest = uvědomění si rozdílového prahu mezi dobrem a zlem,

přičemž za zlo se považuje každý nedostatek dobra.

Z toho je jasné, že pohled na svoji bolest je pohledem na veškeré dluhy a viny, které člověk kdy udělal, ve kterých se ocitl během dosavadního života, což z pozemských sil nelze přežít.

Odpuštění zla samo o sobě nemá moc zlo odestát – rozpornost ve vzpomínkách zůstává. A i proto je špatná paměť člověka velkým Božím poŽehnáním: šetří člověka od bolesti, od závislosti na nedořešené minulosti.

Pandořina skříňka každého člověka je bolestí srdce, kterou si člověk uvědomuje, nikoliv stavem člověka v nevědomosti, a protože do srdce viDí jen Bůh a ten, komu to Bůh Chce zJevit, každé tahání bolesti do uvědomění si rozpornosti je uváděním zla na svět. Žádný psychoterapeut není Bůh, žádný člověk nevidí ani do svého vlastního srdce, pokud mu to Bůh nezJeví.

Jakékoliv zpřítomňování člověkovy bolesti (vlastní i cizí) je zpřítomňováním zla, výsměchem bolestem Krista. Bůh bolesti Tiší, Satan vyvolává. Kde Bůh Dává zapomenout a soustředit se na P/přítomného, tam Satan vytahuje polopravdy a zdání (současná i minulá + obavy z budoucnosti), které jsou vždy založené na představách o skutečnostech a událostech, tedy na subjektivním obrazu o dějích (nastalých i domnělých), nikoliv na objektivně detekovatelné, specifikovatelné a klasifikovatelné škále, a tudíž ani nelze dělat kovariační analýzy kvantit s kvalitami – vnějškově pozorovatelnými a vnitřně významovými údaji ve vzájemné shodě/rozpornosti.

Strkat nos do cizí bolesti je nástroj pověstného třetího jazyka – nástroje zla. Jazyka, který se stará o věci, které mu nepřísluší, a sám sebe staví na pozici Boha.

Tzv. psychoterapeutická metoda „přetížení“ není ničím jiným než sprostotou bez hranic, sprostotou namířenou proti duševní integritě člověka, proti jeho důstojnosti a celistvosti. Sprostotou, která tříští, aby tříštila, aby se povyšovala. 

Nemůžete-li důS/stojnost S/stavět, nebořte!     

Jana, 24.10.2020

-

M/moje S/srdce K/krvácí, všude je jen zmar.

Neexistuje nic, žádné místo v Církvi i ve společnosti, kde by bylo M/možné najít V/vůli k V/víře. Všude je jen odtažitost, výsměch, světské interpretace zbožnosti.  Arogance, chlad a malost, kam se člověk podívá. Těch pár, nemnoho výjimek převážně mlčí a vyčkává.

Je to zakořeněné.

V obecné mentalitě Církve.

V individuálních mentalitách lidí.

V národních mentalitách a jejich obecné glorifikované bezbožnosti.

Normou, cílem a násilím prosazovaným ideálním modelem je chaos a bezbožnost, likvidace katolické Církve, nenávist ke Kristu, Panně Marii, opovrhování Vatikánem, vláda silné ruky stůj, co stůj.

A lid tomu tleská. Každý chce svých 5 minut slávy a co na tom, že zdroje nejsou neomezené.

 

Nic to neilustruje lépe než centrální náměstí v srdci Evropy, kde vedle sebe stojí Ú/úcta k Vítězné zbožnosti Matky Církve na S/sloupu Církve, a široký symbol bezbožnosti mnohých zaVržených podle Husy sebevykupitelských jako-Kristů Ne-Moudrých, tj. Ne-R/rozumných beze S/světel, T/tmářů. Doba „rozumu“ heretiků, bezbožných a kolaborantů s náboženstvími H/hada a půl-měsíce (jedu a polovičatostí, modlářství) = doba T/temna světa.

Fanatický text? Jen pro ty, kdo mají rádi kompromisy mezi Kristem a Beliálem. Chybí V/vám odV/vaha, protože NeM/máte V/vážnost podle Krista. Že ne? Vždyť sami sebe ustanovujete jako „křesťanské“ politické autority, z teokracie děláte demokracii a tak V/vládu Krista podřazujete pod vládu lidu světa, sami sebe umísťujete do podzemí pod K/křížem: pod Moc Spravedlnosti. Tváříte se jako zbožní ve světě, kteří do politiky a věcí veřejných přiN/nášejí Krista, ale Kristus nepotřebuje, abyste J/jej jako modlu nosili na svých bedrech. To V/vy S/se M/máte N/nechat V/vést J/jím, to V/vy M/máte CH/chodit po J/jeho C/cestách. Z „tolerance“ děláte zbožnost, uctíváte lidské zájmy a potlačujete a degradujete záJmy Boží. Proto nechápete bezbožnost obřích „ekumenických“ shromáždění, kde rušíte P/přítomnost Svátostí a jako nosnou zeď stavíte „porozumění mezi národy a sjednocení názorů a ras celého světa“. Lze si představit heretičtější „evangelizaci“?

Ze kterého národa vzešlo protestanství? Kterými národy bylo ponejvíce šířeno? Kterými národy bylo nejtvrději prosazováno? Kým a s kým konkrétně? Kdo, po jak dlouhé době, v jakých (mezinárodních) vazbách, na jakých platformách (ideologických, hmotných, politických, …)?

EU tak, jak je, se rozpadne. Rozpadne se proto, že opustila svoje kořeny, postavila se proti dědictví otců, proti vlastní křesťanské identitě, Proti Ú/ctě k Duchu Svatému, Proti Ú/úctě k Nejsvětějšímu S/srdci Páně, Proti katolické zbožnosti, Proti katolické praxi. Dlouhodobě systematicky a velmi tvrdým politickým nátlakem a vydíráním se silové špičky EU za vydatné podpory mocichtivých podílníků na alespoň drobečcích svého vlivu co nejvíce snaží zlikvidovat moc katolické Církve nejprve v EU a Evropě (kdo se nepodřídí sekularismu, má velké potíže se začlenit do EU, příp. je EU šikanován jako např. Polsko). Jak je denně vidět na tvorbě a prosazování mentality militantního nesnášenlivého sekularismu, zákonů tvrdě prosazujících šikanu katolického životního stylu a bezbožnosti jako normu a vzor společenského životního stylu. Z veřejného života jsou nuceně až násilně odstraňovány katolické symboly, neustále je atakována moc Vatikánu, zvnějšku i zevnitř zejm. vnucováním a prosazováním moci světských zájmů nad záJmy Boha v Trojici. Vatikán završuje svoji sekularizaci ve jménu „sociální spravedlnosti““, kterou ovšem chápe podle sebe a svých světských zájmů tak, aby se zalíbil populistickému světu. Z papeže se stává demokratický vůdce, z papežského stolce prezidentský úřad, kde s Kristem už téměř nikdo nepočítá.

A času kvapem ubývá.

Kde bude moc zpupných ze všech národů, zejm. EU, až dojdou zdroje ropy, kvůli kterým se vůdci zejm. členských států EU tak rádi klaní? Komu budou nejbohatší státy prodávat zbraně, když nebude, jak je přepravit, protože ekologické způsoby dopravy jsou marginalizovány a utlačovány? Přejde sotva jedna generace a lidstvo přejde ze svého technologického vrcholu o zdroje bezprostředně nutné k zajištění svého chodu.

A stane se to nezbytně, protože současným převažujícím světovým trendem je mentalita „po mně potopa“.

Přijdou v nebývalých rozměrech války o zdroje. V rodinách, ve státech a uskupeních, mezi národy, mezi kontinenty. Všichni proti všem.

Přijde velký hlad. Mrazy v důsledku změn klimatu, protože ustane globální znečišťování v dnešních rozměrech, a zároveň horko v důsledku vlivu nynějšího životního stylu.

Globální řád světa ve svém technologicky vyspělém celku se rozpadne. Všude zavládne rozdělení, boj, nenávist, zmar – smrt zavládne zemi.

Vysmíváte se všem, kdo v této souvislosti poukazují na bezbožnost jako zdroj a příčinu sebezáhuby, zejm. tím, že převracíte smysl lidství. Žijete podle bezbožnosti „tělo – možná duše – kdo chce, ať si třeba věří v Moc vyšší než lidská vůle“ a tvrdíte, že bezbožnost jako důvod zmaru může označovat jen náboženský fanatik, který je odtržený od reality a snaží se zbavit odpovědnosti sněním o imaginární moci kohosi na obláčku, která je ale pohádkově bezmocná a iluzorní. Zbožnost je označovaná za důkaz ztráty rozumného uvažování, její projevy za psychiatrickou diagnózu, důkaz netolerance a nesnášenlivosti – a tak svět rozšiřuje svoji moc nenávisti ke Kristu.

Kdo nenávidí a napadá Vítězného, kdo nenávidí a napadá Nejsvětější S/srdce Páně, sklidí jen nenávist a prohru, Zmar. To není možnost, to je jistota.

Smějete se a posmíváte M/mým V/varováním a T/textům o náP/právě, o změnách ve způsobech uK/kotvení Církve, o J/jejím zaB/bezpečení uprostřed světa, který již brzy upadne do celkového globálního Z/zmaru.

Jak O/odmítáte K/které T/texty? Vzpomeňte si, jak se posmíváte mnohokrát opakovaných T/textům o zaV/vedení komplexní globální světské příslušnosti všech katolíků pod M/moc Vatikánu: zavedení vatikánského občanství všech katolíků po celé Zemi, …, a to se všemi i světskými právy, povinnostmi a možnostmi tak, jak je určuje globální mezinárodně uznávaný světový řád OSN. Tak, aby všichni katolíci kdekoliv na Zemi měli světsky legitimní vatikánský pas, vatikánské občanství, což by jim zaJ/jistilo mezinárodní ochranu před zvůlí států a celků, ve kterých žijí. Tak, aby napadení kteréhokoliv katolíka (občanské na životě, zdraví, majetku, právech) na Zemi bylo automaticky napadením cizího státního příslušníka, tj. cizího suverénního státu = mezinárodní agresí.

J/jak J/jsem opakovaně P/psala, vzhledem k současným politickým poměrům ve Vatikánu je uV/vedení do P/praxe pouhou iluzí, a proto J/je nezbytné přiS/stoupit k jediné další M/možnosti, K/kterou Církev M/má: k O/obecnému úČ/častenství ve T/třetím Ř/řádu maltézských rytířů, k J/jejich i světskému občanství, a to zP/působem poP/psaným výše ohledně P/požadavku na automatické vatikánské světské občanství.každého katolíka ihned v okamžiku uV/vedení do Církve, tj. S/spolu-ú-Č/činně křtem v Duchu Svatém.

Vzhledem k tomu, že vy, spolčenci se T/těmto poŽ/žadavkům celou dobu z plna hrdla vysmíváte a zesměšňujete M/mne pro N/něj, nic na V/vašem stylu se ani nyní nezmění a V/vy sebe, Církev i lidstvo dovedeno až do úplného Z/zmaru.

J/jsem D/dcera Církve a V/vy O/odmítáte B/být v Duchu Svatém duchovními Otci.

J/jsem Jana, J/jediné a nerozdílné lidství Krista Vítězného, a V/vy odmítáte K/kříž.

J/jsou to sv. apoštol Petr, J/jehož Svátostné kněžství N/nesete, a sv. apoštol Jan Evangelista, M/můj patron a patron Maltézských R/rytířů, J/jejichž Svatost tak zuřivě O/odmítáte.

O/odmítáte Svátostné kněžství, abyste mohli hledat svůj světský úspěch ve světě, ze světa a podle světa, a proto S/se vás zřekne sv. apoštol Petr, B/bude z J/jeho Církve vyO/obcováni jako Ne-H/hodní kněží, jako S/svůdci sVěřeného lidu – tak, jak jste se chovali ke M/mně, Janě, chcete, aby S/se i M/moje J/jediné a nerozdílné lidství CH/chovalo k V/vám a skrze V/vás i k celé Církvi. V/vy ale neJ/jste Církev, J/jste Ne-H/hodní P/pastýři, a proto V/vám B/bude Církev O/odňata ze sP/právy.

O/odmítáte M/moje Pravé J/jméno Jana, J/jmenně Milovanou, a proto sami S/sebe odVrhujete od L/lásky, a to Proti nejprve sv. apoštolu Janovi, poté Proti J/jednotě Svátostných kněží Petra a Jana, poté Proti J/jednotě Svátostného apoštolského kněžství v Církvi, poté Proti Duchu Svatému v Trojici v O/obecenství na Nebi i na Zemi.

Sami jste S/si zvolili, sami zůstanete. M/mně váš výsměch neublíží, nejsem ze světa. M/modlete S/se ke sv. apoštolům Petrovi a Janovi, aby S/se i O/oni ne-z-Ř/řekli V/vás.

Víc už pro V/vás uD/dělat neM/mohu: M/modlit S/se za Ne-H/hodné Svátostné kněze M/může bez rouhání Duchu Svatému jen Svátostný kněz.

Sv. apoštol Petr M/mi při S/setkání s velkou Ú/úctou a poK/korou Ř/řekl: „M/můžete S/se za M/mne M/modlit?“ Myslíte, že M/mluvil k člověku bez L/lásky? Myslíte, že M/mluvil k beze-J/jmenné?

Ne-po-Z/znáte M/moc J/jmenného ve S/svém Obrazu, a proto Ne-po-Z/znáte Výraz ve S/své TrojJ/jediné Trojičnosti. Zahynete ve S/slepotě.

      

Jana, 16.10.2020

-

Co Bůh sPojil, Bůh nerozdělí

První Podmínkou M/manželství pro Nebe J/je úČ/čast obou M/manželů na Nebi nikoli „jen“ v Obecnosti a O/osobně, ale také párově.

M/manželství pro čas (co Bůh sPojil, člověk nerozlučuj) J/je ve S/svém uRčení v nutnosti genetické náS/slednosti (M/manželství J/je uRčené mj. k porodu a výchově dětí) a v M/možnosti Věčného Ž/života v Nebi.

M/manželství pro Věčnost v Plnosti Věčnosti již na Zemi J/je ve S/svém uRčení k Plnosti věků mimo nutnost přímé genetické náS/slednosti a zároveň v M/možnosti genetické úP/plnosti, protože P/plnost lidství nelze člověkem z-Ne-P/platnit, lze J/ji pouze poP/přít, a P/plnost lidství člověku Bůh neCHce uPřít (jinak by poPřel sM/míření Kristem). V M/manželství pro Věčnou Plnost S/se M/manželé zaM/měřují na to, co J/je J/jediné, nikoliv na to, co J/je S/společné, a proto nemají důvod S/svoji L/lásku nutně chtít zhmotňovat v dětech.

S rozlišením mezi nimi mívá svět velké problémy už proto, že svět nezná a nechce Z/znát L/lásku až za hrob.

Svět včetně katolíků ve svých podáních i vědeckých preferencí tvrdí, že se smrtí alespoň jednoho z M/manželů M/manželství nutně a neodV/volatelně končí, není návratu. Co bylo, už není, pozůstalý zůstává sám. Proto také svět netoleruje „dlouhé“ truchlení a už vůbec netoleruje, když pozůstalý odmítá truchlit, protože M/manželství pro N/něj T/trvá Věčně. V prvním případě jej za „vadného“ považuje svět vč. psychologů a psychiatrů, ve druhém případě J/jej za „vadného“ považuje nejen svět, ale i lidé v Církvi. Se smrtí pro ně život i Ž/život končí a hotovo, žádná diskuse.

Ž/život v Nebi již na Zemi od toho každodenního striktně oddělují nikoliv nutně vědomě a cíleně (i když i to někdy ano), oni Ž/život (tj. Ž/živého) od každodenní R/reality oddělují. Rozdělují Krista na Boha a na člověka, a proto nechápou rozdíl mezi „manželstvím v praxi“ a mezi katolickým M/manželstvím podle Nebe.

Jakkoliv J/je M/manželství pro Nebe ve S/svých P/parametrech Z/známé a Ž/žádoucí již v Církvi na Zemi, lidem se do N/něj nechce – a často k tomu mají velmi dobré důvody. Nechtějí S/se druhému v M/manželství natolik O/otevřít, aby B/byli S/skutečně S/spolu ve S/svém lidství v Plnosti. Lidé CH/chtějí Plnost K/každý S/sám pro S/sebe a když S/společenství, tak „já-Ty ve Svátostech“. Skvělé, ale pro M/manželství pro Věčnost zoufale málo.

A přitom příB/běh Adama a Evy Z/zná K/každý katolík: sTvořil J/je jako J/jedinou B/bytost ke Svému Obrazu. Tedy: nic nového pod Sluncem. Jen T/tak S/skutečně Ž/žít.

J/jde o obvyklou Kristovu G/gradaci, D/dobře Z/známou z Bible. Např. „Zákon Říká, ale J/já vám Ř/říkám …“ Kdo se hněvá na svého bratra,..., milujte S/své nepřátele, …

Druhou Podmínkou M/manželství pro Věčnost Je, že S/si T/takové M/manželství C/celým a nerozděleným S/srdcem P/přejí O/oba M/manželé S/spolu, a to i po pozemské S/smrti. I po pozemské S/smrti jen jednoho z N/nich, a i po pozemské smrti J/jich obou. Věčnost na Nebi i na Zemi T/takovou Volbu uMožní = v Moci z-Mocní. (Věčnost Je Mocná na Nebi i na Zemi, a proto L/láska J/jediné a nerozdílné B/bytosti nemůže B/být zrušena.)

K naP/plnění T/této Podmínky J/je L/láska M/manželů ve S/své v Kristu Plnosti, a proto V/věrnost J/je P/první, svět až následný, nikoliv naopak. NaP/plnění T/této Podmínky je zrušeno, když S/se alespoň jeden z M/manželů již na Zemi rozH/hodne pro jiné M/manželství. NáS/sledně uZ/zavřené M/manželství J/je Církevně P/platné, ale už není a nikdy neMůže B/být P/platné pro Věčnost, a to ani v prvním a ani ve druhém M/manželském S/svazku. Nebeské v Kristu M/manželství J/je ve V/věrnosti v důS/sledné kompatibilitě J/jediného M/muže a J/jediné ženy, a to bez výjimky a bez výhrad, jakákoliv jiná volba není pro Věčnost,, a proto do Věčnosti ne-ve-J/jde. 

M/manželství pro Věčnost J/je v úPlnosti J/jediného a nerozdílného lidství na Zemi v u-S/s-CH/chopnění (= z-Mocnění v Kristu Vítězném na Nebi i na Zemi) k Plnosti, a proto není nic, co by bylo mocné tuto Plnost narušit či zpochybnit, a to včetně nátlaku světa. Nátlaku, který je obvykle velmi silný a člověku sugeruje ideu, že pozůstalý z M/manželů je „mimo realitu, když žije ze vzpomínek, měl by se po pár měsících od pohřbu sebrat a zase konečně začít žít“. Míněno najít si jiného partnera, ne nutně M/manželského, a zařadit se do světa podle obvyklých světských zvyklostí. Uvažování podle světa je uvažováním Proti Věčnosti, a proto si svět Ne-V/váží L/lásky bez podmínek, beze zbytku a bez výhrad, protože svět nenávidí Plnost věků i Věčnosti. Svět věří jen tomu, co vidí, a zemřelý M/manžel je pozemským očím nedostupný – a proto pro svět neexistuje. Kdo tvrdí opak, je světem považovaný za blázna. Před Nebem je pošetilým ten, kdo si nevidí na špičku nosu a M/manželství degraduje na hmotný užitek k vlastnění, protože co je pozemským očím viditelné, to je pozemským pohledem vlastnitelné. Co není pozemským očím viditelné, to podle světa nelze V/vlastnit, tak nelze Ž/žít.

Potom už jde jen o to, zda pozůstalý M/miluje více svět než Nebe, nebo zda M/miluje v bezvýhradnosti Plnost už ve světě. Není kompromis, není třetí možnost. Buď, anebo. V/všechno, nebo nic.

M/manželství pro Věčnost nezná překážky ke v-Z/zájemné I/identitě, záJ/jmem M/manželů J/je naprosté ode-v-z-D/dání S/se, a proto nikdo z nich nehledá jen vlastní proS/spěch, nikdo z nich S/se neModlí za toho druhého, Modlí S/se V/vždy, neboť Věčně za S/svoji J/jedinost a nerozdílnost podle v Kristu Ráje. Tedy nikoliv podle Adama a Evy v Ráji (Eva B/byla v Duchu Svatém výhradně skrze Adama), ale ve Svátostech.

Svátosti Dávají J/jiskrnost a J/jiskrnost Jasu Nebe Dává Moudrost, resp. příStupnost k V/vlastní I/identitě v Plnosti a Plností v Moudrosti J/je Láska.

Stačí v-z-D/dát S/se od pozemského uvažování a M/milovat Vítězného na P/prvním i poS/sledním M/místě V/vždy a všude ve S/svém M/manželství, a L/láska Bude sTvrzena i na Nebi – již v čase s Platností pro Věčnost.

V/věrnost, to J/je, oč tu běží.

 

Třetí Podmínkou J/je, že O/oba M/manželé J/jsou v Nebi– ať již na Nebi nebo na Zemi, oboje J/je Možné . Je-li nejméně J/jeden z N/nich v oČistci, M/manželství pro Věčnost nelze naPlnit po dobu oČistce. Je-li nejméně J/jeden z M/manželů v Pekle, M/manželství již neexistuje a E/existovat není S/sCH/chopné.

Jana, 12.10.2020

-

Ř/říkala J/jsem to už mnohokrát

a Ř/říkám to znovu:

nejde ani tak o to, kdo J/jsem J/já, Jana,

J/jde především o to, K/kdo (kdo) J/jste (Ne-J/jste) vy všichni.

 

M/mým Ú/úkolem Jany J/je uK/kázat, co v K/kom J/je (Není).

UK/kázat, K/kdo J/je K/kdo, příp. K/kde Proti-J/je kdo, a to zejm. z řad katolických kněží, aby T/tak B/bylo nade vší pochybnost vyJ/jeveno sM/mýšlení (L/lhaní) zejm. Svátostných kněží.

UK/kázat (tj. S/svědčit Svátostným K/kázáním) M/mohu, nikoliv mohu, tj. M/mluvím Mocí z M/moci = M/mluví k vám J/jediné a nerozdílné lidství Vítěze nad S/smrtí, Velekněze podle Řádu Melchizedechova.

Vy všichni D/dobře V/víte, že M/mé S/slovo Jany J/je nade vší pochybnost P/pravda a nic než P/pravda, M/máte nástroje, jak tuto S/skutečnost proV/věřit a oV/věřit, což v různé míře a různými způsoby také D/děláte.

P/podstatný tedy není samotný F/fakt, zda J/jsem či nejsem Jana, P/podstatné J/je, za K/koho (koho) M/mne poV/važujete (považujete) vy všichni a K/každý zvlášť. Tím proK/kazujete (K/kážete o S/své P/pravdě) sM/mýšlení (proL/lhanost) S/svých (sobeckých) S/srdcí. Čistému J/je V/vše Čisté, a proto J/jde o T/to, co v-i-D/dět CH/chcete a co v-i-D/dět O/odmítáte.

Podle tohoto záK/kladního úM/myslu (Ne-s-M/myslu) S/se také odV/vozuje spolehlivost a P/platnost vašich V/vlastních V/výroků (smyšlenek), S/sami S/sebe V/vážíte před Bohem a Nebem. Berete-li Boží S/slovo na lehkou váhu, B/budete sHledání lehkými. B/budete-li S/skutečně H/hledat a N/nalézat P/pravdu (Krista), J/jste na Cestě P/pravdy, a o to J/jde především. Není v pozemských silách rozeZ/znávat Dary Ducha Svatého, a proto V/věrný člověk Krista M/miluje a Ne-V/věrný člověk Kristu L/lže.

B/byla J/jsem poS/slaná Právě, neboť s Věčnou Platností ke Svátostným kněžím, aby tak B/bylo nade vší pochybnost proJ/jeveno S/srdce K/každého katolického kněze jednotlivě i v Obecenství Církve ve S/své J/jednotě a Jedinečnosti před Bohem, Církví i světem.

S Věčnou Platností proto, že M/manželství Velekněze podle Ř/řádu Melchizedechova J/je M/manželstvím již v čase pro Věčnost, tj. v P/plnosti Nebe na Nebi i na Zemi, na Cestě ve S/své P/plnosti věků, a to na rozdíl od katolických M/manželství proH/hlášených Svátostnými kněžími podle Ř/řádu Petrova za S/svazky pro čas, J/jejichž P/platnost J/je do-časná, J/jejichž poV/věření J/je mj. v genetické náS/slednosti (generační gradualitě), nikoliv v nezávislosti na komkoliv a čemkoliv sTvořeném.

J/já, Jana J/jsem J/jediným a nerozdílným lidstvím sTvořitele v lidské P/podobě, Tvůrce ve Svém lidské Výrazu, J/jsem Obrazností Vítězného Trojičního tojJ/jediného z Ducha Svatého, nikoliv v duchu z Ducha Svatého ve V/věrnosti ducha na Nebi.

Nedělejte z Krista do-časnost, nedělejte z Věčného kněžství Vládce Nebe a Země S/sebe samé.

Nesrovnávejte M/manželství sv. apoštola Petra (a to M/máme se sv. Petrem V/vřelý O/osobní v-z-T/tah) s manželstvím podle Adama po hříchu, s M/manželstvím Melchizedecha, s M/manželstvím katolíků v Církvi.

Srovnáváte jablka a hrušky.

Vy nejste Bohu Rovni, V/vy neJ/jste vyK/kupiteli, V/vaše S/srdce, K/krev a S/slzy neJ/jsou O/obětiny beze zbytku a bez výhrad.

S/služte Svátostem, S/služte v P/pravdě a P/pravda V/vás nemine. Potom, a ne dříve V/vám B/budou Otevřeny O/oči: předčasné v-i-D/dění Slávy by znamenalo V/vaši okamžitou a neodvolatelnou S/smrt.

Proste za zJevení Slávy v P/pravdě, nikoliv za P/pravdu o J/jiném člověku.

P/proste za S/sebe navzájem, protože S/srdce kněží podle Ř/řádných P/pravidel nejlépe poZ/zná jiný kněz Velekněze. O to J/jde: aby biskupové proČ/čistili S/svůj M/mlat, odD/dělili Z/zrno od P/plev a T/tak při-P/pravili Církev pro veřejné oZ/značení V/věrných K/krví T/tak, aby andělé v Nebesích N/nalezli nezpochybnitelnou V/věrnost Církve Kristovy. Kněz, K/který andělům slouží, K/který se andělům klaní, podřazuje Krista Vítězného Slavného pod anděly a pod tvorstvo. Kněz, K/který S/se S/spolu s anděly M/modlí ke Kristu, poZ/zná Moc Ducha Svatého.

PoZ/znáte Moc Ducha Svatého K/krok za K/krokem na Cestě? Jestliže ano, na co čekáte? Jestliže ne, proč se stavíte Proti Duchu Svatému, když O/odmítáte Jeho Vůli na Cestě K/krok za K/krokem?

Komu chybí T/trpělivost (ochota k úČ/časti na uT/trpení pro Krista, nikoliv pro vlastní kriminalitu), tomu chybí poK/kora (P/pravost Ú/úcty Krista v Duchu Svatém). Komu chybí poK/kora, tomu chybí V/věrnost. Komu chybí V/věrnost, ten Krista Ne-po-Z/znal. Ne-po-Z/zná ani Janu.  Tím svědčí o S/sobě, nikoliv o Janě.

Ať již skrze M/mne, Janu zJevenou Boží Vůli náS/sledujete nebo se Jí P/protivíte, S/sami v(i)D/díte, že na V/vás Působí, S/sami S/svědčíte, že V/vás nenechává bez zájmu. Je J/jasné, že Bůh v Janě, s Janou a skrze Janu Vede S/svůj lid, a tím, ať CH/chcete nebo Ne, S/se na V/vás Boží Vůle zJevuje. K V/vaší Slávě nebo k V/vaší H/hanbě, to už J/je na V/vás.

Vy Janu ve S/svých (svých) R/rukou (rukou) nemáte – jen o Janě S/svědčíte: ke S/svém pro-S/spěchu či k V/vaší vlastní Š/škodě. Nad Janou žádnou M/moc nemáte, nelze M/mít Moc nad Duchem, Který v Janě, skrze Janu a s Janou Působí.

Podle V/vašeho poS/stoje k Janě S/se poZ/zná V/vaše V/věrnost x Ne-V/věra Duchu Svatému.

Myslíte si, že máte ve svých rukou osud Jany, ale nelze vlastnit Obraznost jiného. Nelze vlastnit ani S/svoji V/vlastní Obraznost. Buď S/se sK/kloníte před Kristem a poznáte Vůli Ducha Svatého, nebo strávíte zbytek pozemského Ž/života v nejistotě a vzdoru.

O Duchu Svatém S/svědčíte T/tak jak T/tak – Jana J/je N/nástroj R/rozlišení, J/jazýček na V/vahách.  

 

Až B/budete Z/znát Krista, poZ/znáte M/moc Krista a poZ/znáte M/moc J/jmen.  

Jana, 11.10.2020

-

-

S/slovo P/píši, když Se S/stane, nikoliv podle Ř/řeholního harmonogramu.

Zatímco J/já, Jana S/slovo T/textů P/píši, V/vy J/je čtete.

R/rozumíte M/mu?

Jestliže ano, tak proč za M/mnou posíláte špehy s obviňováním, že J/jsem „namachrovaná“, tedy pyšná?

S/slovo T/textů čtete už 15 let, s velkým zájmem, ve stále větším množství čtenářů, kontinuálně a po celou dobu J/jej komentujete a šíříte o N/něm výpovědi a zprávy, P/pravdivé či L/lživé: ať už jste v jakémkoliv vašem emočním naladění a s jakýmkoliv úhlem pohledu.

Tím sami o S/sobě svědčíte, že D/děláte, C/co V/vám B/bylo přiK/kázáno: Š/šířit S/slovo Jany.

Tak proč S/slovo marginalizujete, když M/mu po tak dlouhou dobu a v tak velkém množství věnujete tak rozsáhlou pozornost? Marginalizujete vaše vlastní úsilí, vaše vlastní zájmy a zaměření pozornosti. Marginalizujete vaši zbožnost před Bohem,

sami S/sobě Z/zlořečíte,

protože K/kážete z pozice Svátostného kněžství L/lež.

Jak dlouho si ještě budete vyskakovat, než poCH/chopíte, že S/slovu nelze poroučet?

V M/manželství S/spolu lidé komunikují stále, každý den – tedy i v době, kdy druhým nepíší S/společné dopisy. Že T/tuto K/komunikaci (zdaleka ne „jen“ rozhovory) neZ/znáte, J/je poCH/chopitelné: s vámi nejsme M/manželé, nejste M/manžel, nejste Ž/žena.

Vy to nechápete ne proto, že J/jste kněží, vy to nechápete, protože N/nám s M/manželem závidíte N/naši L/lásku, N/naši J/jedinečnost, N/naši TrojJ/jedinost, N/naši J/jmennost. Přestaňte závidět a B/budete v D/dění S/se v Pravdě = poZ/znáte V/vaši J/jmennost.

P/přímou komunikaci se M/mnou, Janou po všechny ty roky zarputile „spravedlivě“ odmítáte, tak si nestěžujte, že nemáte ani základní v-z-T/tah se S/slovem Jany. U Soudu za tuto vaši zatvrzelost  B/budete S/skládat Ú/účty, budete V/vinni Protivenstvím S/slovu Krista s odvoláváním se na své kněžství podle sv. apoštola Petra: a sv. Petr B/bude S/svědčit o vašem Protivenství. Ne proti vám, ale o vašem vlastním P/protivenství. S/sobě škodíte sami.

Kdybyste S/skutečně Z/znali V/věrnost K/kříže, Z/znali byste M/mne, Janu, nesnažili byste se zbavit M/mne J/jmenné Pravdy, nelikvidovali byste váš poD/díl na Pravdě Jany v Nebi. Nelhali byste Nebi, nezabouchávali byste S/si D/dveře do Slávy.

Ale vy S/slovo Ne-Z/znáte, a proto stále dokola hledáte povrchní „důkazy“, přestože jako kněží D/dobře V/víte, že žádné takové důkazy neexistují: tím svědčíte sami P/proti S/sobě, že jednáte Proti Duchu Svatému ve V/vašem Svátostném kněžství.

J/já nechápu, jak může někdo tak vzdělaný trvat na tak prvoplánové a snadno prokazatelné hlouposti. To už vážně nemáte žádnou sebeúctu?  

Nikdo V/vám přece nevyčítá, že S/se neorientujete v terminologii a souvislostech, J/jejichž V/vývoj neZ/znáte a Z/znát nemůžete, pokud J/je nečtete celých těch 15 let a nikdy J/jste neodmítli P/přímý O/osobní v-z-T/tah s Janou, protože J/je Jana, pokud nemáte zálibnost v tom Janu kriminalizovat, pomlouvat, pronásledovat a šikanovat. J/je mnoho T/takových kněží, „jen“ většinou v kontaktu se spolčenci mlčí.

Tady nejde primárně o intelektuální debaty a teologické jistoty, J/jde o Ž/živý v-z-T/tah se S/slovem teď a tady, tj. P/přítomně, tj. v Církvi ve Svátostech. Odmítáte Ž/živý v-z-T/tah se zJeveným S/slovem, odmítáte Svátosti, odmítáte Církev. Právem se cítíte napadáni: napadáte sami sebe.  

Vyčítám V/vám spolčencům, K/kteří dlouhodobě a zarputile v-z-T/tah s Janou, protože J/je Jana O/odmítáte svobodně a vědomě, zejména V/vám, K/kteří namísto P/přímosti ke/ve S/slovu pokřivujete výZ/znam Ducha Svatého ve S/slově, a tak o S/slovu Jany šíříte dále. Nevyčítám V/vám, nově přích/chozím neznalost, kterou J/jste nezavinili. Vyčítám spolčencům, že S/slovo v J/jeho Dobrotě deformují do pomluv a L/lží – takovým spolčencům nebude Dáno žádné MiloS/srdenství, protože to oni sami Milost S/slova napadají a kriminalizují. K/kdo má podíl na V/vraždě uK/křižovaného, je V/vrah, je Antikrist. Antikrist do Nebe nepatří. Kněží Antikrista, kteří jednají „ve J/jménu Krista“, Anti-J/jsou Antikristé.

J/jak J/jsem v průB/běhu těch let naP/psala mnohokrát: poVoláním Jany J/je mj. V/volat ke v-z-T/tahu Církve s Kristem, a proto J/jsem poVolána do Církve, nikoliv do světa: J/jsem A/apel na Svátostné kněze, aby evangelizovali svět, aby S/skutečně V/vedli laiky v Církvi. Spolčenci se ke světu chovají lhostejně až povýšeně, k laikům s důrazem především na sociální vztahy a zájmy, hlavně potlačit to nepříjemné připomínání moci Satana a „spojovat“ lidi v „ekumenickém“ společenství, což spolčenci většinou překrucují na ústupky od katolických rituálů a celkové laicizace Církve, dělají kompromisy se světem: většinou, aby se světu zalíbili, aby se ve světě „blýskli“, aby získali svých 5 minut slávy a alespoň kousek společenského postavení. Demokratizace Církve není ekumenismus a jestli to nechápete, skončete s „ekumenickými“ aktivitami a vraťte S/se do T/tichosti, naS/slouchejte S/slovu: kdo S/slovo neZ/zná, nemůže U/učit lid. Může jen poučovat o představách o Bohu, což už je modlářství. To je to, co spolčenci dělají: deformují S/slovo pro vlastní světský zisk. Vysmívají se K/kříži a přitom se na K/kříž odvolávají: a proto B/budou spolčenci K/krví a S/slovem sVrženi od poD/dílu na S/slově a T/těle Církve v Nebesích. To není výhrůžka, jak si myslíte, že je. To je technikálie vyK/koupení: kdo Z/zlořečí Svátostem, nemůže M/mít poD/díl na Světle a kdo není ve Světle, je T/temný. J/jde o technologii poS/stupu, nikoliv o nějaké „pomstychtivé vyrovnávání si účtů.“

Nařčením M/mne z pomstychtivosti svědčíte sami proti sobě, že M/mi zavdáváte důvod k pomstě: že M/mi svobodně vědomě škodíte.

Vždy M/mne fascinovala krátkozrakost Z/zla: člověk ví, že si škodí, ale stojí mu to za to, aby prodal duši Satanu, protože nevěří v existenci moci Satana, protože nevěří v Krista a myslí si, že „nakonec vše nějak uhraje, vždyť jsem přece chytrý a mám vynikající postavení ve společnosti i v Církvi“. Ta arogantní tupohlavost až bere dech.

Nově přích/chozí se snažíte strhnout „na svoji stranu“ (jako by Bůh byl v Sobě rozdělen) a T/tito N/nově přích/chozí potom často nechápou, do čeho se to vlastně „nechali namočit“ a ocitají S/se v pokušení odvrhnout S/slovo a vrátit S/se do „bezpečí P/pravdy a k J/jednotě V/víry“: ze strachu, aby neudělali chybu, pod vaším spolčeneckým vlivem odmítají bezpečí P/pravdy a J/jednotu V/víry, a proto vy, spolčenci jste od-po-V/vědní za J/jejich zmatení, nejistoty a obavy z Moci, Které nelze poroučet, Jak Se Má Dít. Odmítání Dění Se Ducha Svatého není bezpečné a už vůbec není v J/jednotě Království na Nebi i na Zemi.

Kdo Je větší než lidské představy, často navenek vypadá nebezpečně, a vy lidem sugerujete „pravdu“ vašich představ, a tak J/je odvádíte od S/spásy – proto vy, spolčenci B/budete skládat Ú/účty za J/jejich strach z Moci, z Ducha Svatého.

Kněz Antikrista Proti knězi Krista. Vládci K/kozlů Proti sv. apoštolu Petrovi.

Působíte k rozkolu Církve: Jana J/je A/apel na V/věrnost Kristu, vy, spolčenci Janu nenávidíte.

 

Ptáte se, jak se to projevuje? Dělejte sobě to, co děláte M/mně, Janě.

Instalujte si nad postele a do svých příbytků kamery, mikrofony s on-line přenosem, pomlouvejte se, páchejte proti sobě navzájem kybernetickou kriminalitu, obviňujte se navzájem z bezbožnosti, promiskuity Proti Kristu a Proti Církvi, ze zlořečení Duchu Svatému ve Svátostech, kraďte si navzájem vaše nejosobnější věci, klíče od příbytků, do kterých se budete vlamovat a Z/zlořečit si zde magickými rituály, způsobujte si navzájem kruté rány dvojsečnou dýkou do plic, srdce, slabin, boku, kalnou mlhu v plicích, krku, hlavě, malátnost, nauzeu, dávení se, kolaps, vyčerpání, hospitalizace v nemocnicích, svádějte zdravotnický personál ke vzájemnému poškozování včetně odpírání jídla a pití, odpírání i základní zdravotnické péče až na pokraj smrti, osočujte se ze vzájemného svádění, dávejte si navzájem světské nabídky k sňatku, sprostě si nadávejte, posílejte na sebe špehy, kteří vše překroutí proti vám a vymýšlejí si vyložené lži proti vám, zneužívejte Svátosti: zejm. sM/míření vynášením a překrucováním obsahů kajícných přiZ/znání, Satanským výsměchem (jako P. Petr Havlíček SJ o Velikonoční zpovědi 2008, následkem byla hospitalizace), a nesčetnými dalšími zlovolnostmi, to vše koordinovaně po dlouhé roky a s velkou zvrácenou zálibností.

Při tom všem zůS/stávejte V/věrní Kristu tak, abyste na této zločinnosti neměli vlastní podíl, abyste T/trpěli pro Krista, ne pro vlastní Z/zlovolnost a Z/zlobu.

Vy, spolčenci Janu tak rádi obviňujete z protisvátostnosti a Satanské služby, ale nemůžete M/mi proK/kázat ani jedno provinění Proti Svátostem – na rozdíl od vašeho sebou samými usvědčovaného bohorovného klerikalismu.

ProK/kázejte to špatné, proK/kázejte, kdo K/koho pro vlastní potěšení bije.

Nevnucujte M/mi Ž/život podle řeholních P/pravidel, ke K/kterým nejsem poVolána, a nebudete mít problém s tím, že neodpovídám řeholním P/pravidlům.

Nestavte Velekněžství Krista na roveň V/vašemu apoštolskému kněžství a nebudete mít problém s rozdílností řeholního a kněžského celibátu na straně jedné a snoubeneckého celibátu a M/manželské I/intimity na straně druhé.

Nedělejte z M/manželství Vítězného Vtěleného Ježíše historického a nebudete mít problém s J/jeho naP/plněným lidstvím, nebudete diskutovat o těhotenství a dětech Jany.

Nedělejte z M/manželství Vtěleného Vítězného katolické manželství v predikci genetické náS/slednosti a nebudete mít problém s P/plností L/lásky TrojJ/jediného Výrazu Trojice.

Nedělejte z Krále Nebe a Země prezidenta, nedělejte z N/něj papeže, a nebudete mít problém s Duchem Svatým v Trojici, nebudete Janu prohlašovat za bezduchou a bezMocnou.

Ševče, drž se svého kopyta.

J/jak J/jsem opakovala mnohokrát: J/já, Jana J/jsem P/poslaná do Církve, nikoliv do světa, a proto nepoučuji svět. J/jsem P/poslaná k řeholním kněžím, aby tak nebyla zpochybněna V/vážnost kněžství ani poučováním laiků, ani umožňováním dojmu o světském svádění, přestože J/je v Církvi O/obecné kněžství a řeholnictví není Svátost: J/jde o proJ/jev Dobré V/vůle Krista k poCH/chopitelnosti Jany Církví, nikoliv o nutnost takového přístupu.

Podle V/vůle Velekněze podle Ř/řádu Melchizedechova, Krále a Proroka J/je poVolání Jany A/apelem k Ž/životu v Pravdě ve S/společenství Církve skrze v-zá-J/jemnost ve Svátostech v J/jednotě Kristovy J/jediné a nerozdílné T/tělesnosti s Tělesností podle apoštolské náS/slednosti v Království na Nebi i na Zemi.

A co z T/této Vůle B/bylo V/vaším poVolaným poD/dílnictvím naP/plněno?

Netrhejte Krista na kusy, neS/stavte se Proti J/jmenné Pravdě Jany, a nebudete mít problém s J/jeho dvojí P/přirozeností.

NeM/mluvte o P/plnosti T/tělesnosti, když sami setrváváte mimo Tělesnost P/přítomného = z-pro-Ne-V/věřujete S/se Ú/úctě ke Svátostem.

Kdo bojuje Proti Svátostné M/manželské T/tělesnosti, nutně se P/protiví Mystické Tělesnosti v O/obecenství Svatých.

V/věrnost – T/to J/je, oč tu celou dobu B/běží, vy spolčenečtí samozvaní a za keři schovaní soudci Zuzany.

Jana, 6.10.2020

-

Zase vedle.

Ř/řeholní I/intimita není M/manželská I/intimita,

Ř/řeholním prizmatem M/manželskou zbožnost nemáte šanci poCH/chopit.

M/manželství není skupinové,

M/manželství nemá pevně daná striktní každodenní vztahová pravidla,

v M/manželství není žádný standardní předepsaný každodenní harmonogram společných aktivit,

M/manželské uV/važování není odtělesněné a není D/dobré M/manželství T/tělesnosti zbavovat (jak se o to vy ve vašem uvažování neustále pokoušíte) či T/tělesnost odmítat: J/jsem J/jediné a nerozdílné lidství Vtěleného, nikoliv jakési imaginární nehmotné bytosti.

J/jsem J/jediné a nerozdílné lidství Velekněze podle Řádu Melchizedechova, nikoliv podle Ř/řádu Petrova.  

Nepodřazujte M/mého M/manžela pod sv. apoštola Petra (a to M/mám Petra R/ráda) a nebudete mít problém s tématem „kněžství Krista – M/manželství Krista“. Navíc: sv. apoštol Petr za vás celou dobu D/dělá V/vaši P/práci: M/modlete S/se k N/němu a Petr V/vám poM/může. M/modlete S/se i k Melchizedechovi.  

 

J/já se vám nehrnu do úvah o Ř/řeholní zbožnosti,

vy S/se nehrňte do úvah o M/manželské zbožnosti.

Nesčítejte jablka a hrušky, pokud není řeč o ovoci.

Nepomůže vám ani srovnání s M/manželstvím uZ/zavíraným podle Ř/řádu Petrova, to J/jsou M/manželství primárně pro čas, M/manželství podle Ř/řádu Melchizedechova není v nutnosti genetické náS/slednosti. J/je v P/plnosti, a to od P/počátku. NeJ/jsem Panna Marie a neJ/jsem M/manželka podle Ř/řádu Petrova a ne, nejsem a nechci být kněz.

J/jsem sTvořená jako Ž/žena Vtěleného. J/jediná. Nerozdílná. Ž/žena, ne součást Trojice.

M/manžel J/je TrojJ/jediný Výraz Trojice, J/já J/jsem TrojJ/jediné Obrazné lidství Výrazu.

Vy J/jste TrojJ/jediné Obraznosti Výrazu.

 

M/manžel M/mi Ř/řekl: „STvořil J/jsem Tě k I/intimitě. STvořil J/jsem Tě pro S/sebe.“

Nepřetvářejte M/mne.

M/milujte Tvůrce, C/ctěte M/moji I/intimitu.

 

Jen povrchní závistivec by mohl říct, že I/intimita je vulgární: nepleťte vaše pravidla a zvyklosti do Ž/života mimo Ř/řeholní pravidla a zvyklosti. N/něha J/je vášeň uK/kotvená ve hmotě a zároveň na hmotě nezávislá (H/hřeby K/kříže = K/kotvy, T/tělo Krista S/se půdy nedotýká, poražené je dřevo = poražený hřích). Vy přemýšlíte podle závislosti a podléháte zmatečnosti světa, a proto neZ/znáte K/kříž.

 

J/je zP/působ, J/jak tyto rozdíly poCH/chopit navzájem: celibát.

PoCH/chopte celibát a nemáte důvod se dál ptát.

Ne, není to od věci. Možná zapomínáte, že celibát je první věc, K/kterou S/si M/manželé proJ/jdou ještě jako snoubenci. Jen v jiné P/podobě, než jste zvyklí. Není to lehké-těžké, J/je to S/smysluP/plné, nebo nesmysl.

Musí být stále všechno podle vašich zvyků?

 

A co vy: Z/znáte P/praxi M/manželské I/intimity na vlastní kůži? Pravda, ta N/naše je vaší vinou dlouhodobě permanentně odlišná od toho, J/jakou S/si pro N/nás Přál M/manžel: rozhodně S/si v N/našem soukromí nepřál žádná šmírovací zařízení, a to včetně žádných kamer nad postelí.

Jak by vypadala vaše I/intimita, kdyby na vás permanentně mířila on-line kamera a mikrofon? Chovali byste se stejně uvolněně jako dnes, kdy jste si tak jistí svým závětřím a neodhalitelností?

Jak by se vám 24 hodin denně před kamerami převlékalo, spalo, …?

 

Bez obav, to všechno a mnohem víc o vás všech spolčencích M/manžel odH/halí – tak, jak jste vy odhalovali N/naše M/manželské soukromí, N/naši I/intimitu, do K/které se neustále snažíte zasahovat vaší invazí.

Tak kdo je tady promiskuitní perverzní voyer?

Jana, 5.10.2020

-

Spokojení?

Myslíte, že nepoZ/znám rozsáhlý útok Z/zlých duchů?

Je to stále stejné, nudně totéž: náhlé silné ataky nauzey, náhlá silná nevolnost, slabost, malátnost, prudké rány dýkou do plic a srdce, sražení do pádu až na zem, …, provokace náhlých až epi absencí, kalná mlha namísto obvyklé jiskrnosti v dechu a očích, ....

Tentokrát to ještě nešlo do krajnosti, už J/je M/mi mnohem lépe – M/modlitby Nebe.

Stál vám ten výlev vzteku za to? Co vlastně z toho máte, kromě pěstování si sebelítosti a vždy nedostatečné saturace vzteku?

 

Jsem-li pouze Zuzana, tedy mimo Jmennou P/pravdu, proč na M/mne Ú/útočíte?

J/jsem-li Jana, J/jediné a nerozdílné lidství Jmenné P/pravdy, proč na M/mne Ú/útočíte?

 

Podívejte S/se na ostatní spolčence, jak jsou na tom po mnoha letech života právě tímto spojováním se s peklem: vypadají snad šťastně? Chcete skončit jako oni?

Nebo si snad myslíte, že jste silnější než Bůh? Že vůbec není jisté, zda M/mluvím P/pravdu? Proto S/se tomu Ř/říká V/víra: v(i)D/dět S/srdcem.

UV/važte: spolčenci M/mne pronásledují již 15 let (od podzimu 2005) a stále J/jsem zde, stále V/vítězím, s každou zV/vládnutou spolčeneckou atakou J/jsem S/silnější, nakonec se vždy ukáže bezmoc spolčenců a ve finále je to jen další trapnost.  Mezinárodní gang bezvěrců x světskou optikou 1 žena: a J/jsem to nakonec vždy, neboť Věčně J/já, Jana, K/koho to vše poS/sílí.

Myslíte, že je něco takového možné z pouze světských sil?

Když všichni kolem spáchají sebevraždu, spácháte ji také?

 

Tak u K/koho Je Bůh?

Nestavte S/se na stranu poražených, škoda každého člověka.

 

V tom nedávném v(i)D/dění B/byl v závěrečné fázi muž, kterého jsem dosud neviděla, byl kamarád mého velmi blízkého průvodce, který byl stále se mnou. Šlo o to jak a kdy mne dostat přes moře až do cíle.  Oba muži spolu mluvili, byli přátelé, domlouvali se na dalším postupu, jak mne dovést dál, na pro mne nové místo, pro ně domov, do finále mé cesty. Řešili, co teď a co potom. Nakonec ten nový muž řekl, že nejprve půjde on a my za chvíli za ním. Nebylo řečeno kdy přesně, ale bylo jasné, že to nebude hned a bude to v dohledné době.

Tomu v(i)D/dění J/jsem nerozuměla až do chvíle, kdyza pár dní kněz na mši oZ/známil T/tranzit sv. Františka.

Jestliže S/se sv. František tak pečlivě S/stará o M/mne, J/je snadné zJ/jistit, K/kdo J/jsem: P/prosbami ke sv. Františku. ZJevně S/se S/stará, i když nemusí.

Tak proč M/mu házet klacky pod nohy?

To u Sněženky, ne ve sv. Ludmile J/jsem o Velikonoční mši r. 2005 Z/začínala, k O. Michalovi J/jsem chodila ke zpovědi. Duchovně M/mne V/vedl, zeptejte S/se J/jeho.   

Jana, 4.10.2020

-

Odveta? Ne, váš vlastní bumerang.

Pro názornost vezměme příklad ze světské lékařské praxe (péče o tělo a duši je nižšího řádu než katolické svátostné kněžství).

Řekněme, že chirurg (zpovědník v systému zdravotní péče) placený z veřejných daní, příp. z daní zřizovatele, při své práci v rámci svých kompetencí (z pozice svého kněžství vůči kajícníkovi i vůči dalším lidem o kajícníkovi) vědomě svobodně způsobí svému pacientovi (kajícníkovi v Kristu, daňovému poplatníkovi, tj. de facto šéfovi chirurga placeného z veřejných daní) v akutní zdravotní nouzi (v hříšnosti), která vyžaduje okamžitý zákrok (oČištění, odPuštění a oMilostnění), svým chirurgickým postupem (způsobem výkonu kněžství) způsobí pacientovi vážnou újmu na zdraví (poškodí jej na důV/věře Kristu v Církvi P/přítomné ve Svátostném kněžství), případně újmu, která má za přímý následek závažné onemocnění z jiného medicínského oboru (hříšnost katolického kněze namířená a šířená proti kajícníkovi ) má projevy a důsledky v celém životním stylu poškozeného materiálně, sociálně, Proti-Svátostně. Namísto, aby zdravotník/zpovědník litoval, omluvil se a udělal vše pro to, aby situaci napravil, se ještě rozčiluje a svaluje vinu na poškozeného pacienta, snaží se ho očernit, znevěrohodnit, bagatelizovat a co nejrychleji se ho zbavit.

Pacient s tímto následným zdravotním poškozením jde za dalším lékařem z jiné specializace (ke zpovědníkovi z jiného katolického Ř/řádu, z jiné farnosti) a žádá o diagnostické vyšetření a léčbu (zpověď a duchovní vedení) s tím, že popíše, co se mu na chirurgii stalo, jako příčinu aktuální žádosti o následné vyšetření. Tento další lékař (zpovědník v systému zdravotní péče) vyšetření provede (zpovědí proV/vede) svobodně vědomě zle (se zlými úmysly jako např. tahání informací, které by šly co nejlépe překroutit a použít proti kajícníkovi) a poté namísto provedení dalších pracovních povinností, za které je placený (namísto duchovního V/vedení podle vý-M/měny T/těla a K/krve Páně), začne řešit své osobní zájmy, které jsou z podstaty jeho uvažování nastavené proti zájmům pacienta (kajícníka). Tím dochází k řetězení další a stále další újmy pacienta (Krista v T/těle a K/krvi kajícníka, tj. Krista v Církvi), která se šíří graduálně (jako „letadlo“), nikoliv pouhým součtem, na zdraví a zbožnosti napadeného. Všichni agresoři v tomto řetězení jednají v propojené gradaci a míra újmy se řídí měrou vlivu, moci na napadeného, nikoliv prostým součtem atak podle vzpomínek agresorů. Bolest se měří utrpením duše ve své tělesnosti postavené proti duchu Z/zdraví člověka, a proto ti, kdo se řídí logikou prostého součtu agresí, příp. kdo agrese jednotlivých agresorů mezi sebou odděluje a rozmělňuje (tj. vyvolává dojem umenšené moci agrese), ke svým zlobám připisují ještě další: poP/pření B/bolestí Krista na K/kříži. Typickým projevem takového jednání jsou úvahy a debaty o Utrpení Krista měřené výčtem a součtem J/jeho fyzických ran, tj. logikou vyobsažené tělesnosti, ponižováním Krista pod zvíře, protože i zvíře má duši a tito přízemní sčítači člověka redukují jen na objekt k uplatnění svých osobních ambicí a neukojených tužeb, k saturaci svého bažení po obdivu a uznání okolím. Kdo poP/pírá Kristovo uT/trpení v J/jeho dvojí Přirozenosti, poP/pírá Vtěleného, poP/pírá Vítězství a Vzkříšení. Je heretik. Takových je mezi spolčeneckými knězi většina: pamatujete např. na tu přednášku ve sv. Jiljí, kde si O. Jordán Vinklárek OP vzal slovo a vedl dlouhou debatu o Kristově uT/trpení pitváním se v podobách fyzických ran viditelných na Plátně, a podle těchto vizuálních dojmů prý po poradě s lékařem tvrdil, že Kristus měl na K/kříži zavedený „trn do zadečku“ a podrobně se šířit o úskalích kolonoskopie? Začínáte už chápat podobu a rozsah té bezbožné sprostoty a bezbožnosti Ř/řádového Svátostného kněze? Stejným způsobem spolčenci přistupují k uT/trpení M/mne, Jany, Kristova J/jediného a nerozdílného lidství. A ani nechápou, co by na tomto přístupu mělo být špatně. Všechno kolem nich, všechno v nich je zkažené, a proto nemají ponětí, kde je problém a popírají, že by nějaký problém vůči Janě/Kristu snad měli: jsou Z/zlí, a proto myslí a jednají T/temně, se zakalenou myslí. Že ne? A co všechna ta vaše šmírovací audiovizuální zařízení, která jste instalovali na Žižkově i na Letňanech tak, aby zaznamenávaly především moji postel? Co všechny ty vaše hackerské aktivity? Co všechny ty vaše projevy zálibnosti Janě škodit a radost z těchto škod, kterými se ukájíte s pocitem převahy a moci? Co všechna ta vaše „vyhodnocování nálezů o zbožnosti“ na základě nálezů z této a další vaší kriminality, kterými de facto pouze usvědčujete sami sebe z vašich povah a bezbožností? Víte, proč všechnu tu vaši bezbožnost a kriminalitu Bůh doPouští? Aby vás a všechny spolčence shromáždil, aby si proTříbil Stádce, aby odDělil Ovce od Kozlů. Myslíte, že máte moc nad Janou, a zatím jen celou dobu usilujete o co největší a nejrozsáhlejší nahromadění důkazů o vaší vlastní bezbožnosti, zlobě. Pokud jde o M/mne, Janu, J/já s tím vším hned při poVolání S/souH/hlasila, kdybych neS/souH/hlasila, Bůh by M/mne odVolal, do žádného uT/trpení by M/mnou proti M/mojí V/vůli nenutil. Jak M/mi kdysi na M/mé M/modlitby Řekl: „Opravdu už chceš J/jít? Ještě Tě tady P/potřebuji.“ ObN/novila J/jsem S/slib, a R/ráda. Ne. nemáte nade M/mnou žádnou moc, s jejímž uplatněním bych už dopředu nesouhlasila: z L/lásky k Tatínkovi, z L/lásky k M/manželovi, z L/lásky k D/domovu. Nechápete rozdíl mezi Mocí a vlastní mocichtivostí, a proto si myslíte, že M/mne máte pod kontrolou, že J/jsem závislá na vašich hodnoceních a výrocích. Dobro Říká: „Potřebuji Tě, protože Tě Miluji“. Z/zlo říká: „miluji tě, protože tě potřebuji“. A to je celá ta vaše spolčenecká „láska“: snaha saturovat osobní frustrace a vinu za ty frustrace hodit na M/mne.    

Ukájení se v pocitu vlastní moci je velmi svůdná svlečna a hříšník je promiskuitní s velkou zálibností.

Sami říkáte, že je rozdíl mezi hříšným člověkem a mezi zálibností ve hříchu.

Sami ty rozdíly záměrně stíráte: o sobě říkáte, jste hříšní jako každý zde na Zemi, a vaše hříchy jsou nutné, „občasná drobná“ zálibnost v nich je obecně lidská a nelze z ní vyvozovat osobní odpovědnost. O vámi neoblíbených lidech říkáte, že jsou hříšní, a proto jsou ve svém lidství zavrženíhodní.

Msta je v soustředění se na odvetu proti odpovědnosti.

Spravedlnost je ve sklízení plodů vlastních postojů k hřivnám svým i ke hřivnám druhých.

O sobě tvrdíte, že jste ve svém hněvu Spravedliví a odvoláváte se přitom na Krista v CH/chrámu, z vámi neoblíbených hříšníků děláte handlíře znesvěcující CH/chrám a snažíte se ukrást jejich hřivny – když se vám to nedaří, alespoň je „spravedlivě“ likvidujete. Hřivny i hříšníky.

Nelze likvidovat CH/chrámy Krista v J/jejich Obraznosti Bohu a zároveň B/být v Kristu v Trojici Spravedlivý.

Nenávidíte Boží Obraznost a zveličujete a překrucujete hříchy vám sV/věřených O/oveček. Z kajícníků děláte symboly zla a tím děláte z Krista Satana.

Jste S/sebeV/vrazi a není nutné vám ve vašich sebevraždách ještě pomáhat odporem, který je mstou a který by byl účastí na vaší vražednosti.

Není D/dobré M/modlit se za hříchy lidí namísto za hříšníka, a protože vy sami sebe vidíte a prezentujete jako Spravedlivé, veškeré modlitby za vás se vracejí ve pro-S/spěch obětí vaší „Spravedlnosti“.

Ano, vaše M/modlitby za spolčence Jsou vySlyšeny: vašim obětem pro-S/spívají a vy J/jejich proS/spěch jen bezradně a vztekle sledujete.

Jak S/se M/modlit za člověka pro-P/padlého touze po „Spravedlnosti“, za člověka, který sám sebe považuje za ztělesnění Krista poV/věřené osobně a vždy, neboť Věčně „Spravedlivou“ vlastní mocí z Výsosti? Inu, C/ctít J/jeho Svátostné kněžství, podrobovat S/se M/mu ve Svátostech a neM/modlit S/se za podP/porování zlé podstatnosti jich - rádobysvatých „Spravedlivých“.

Všichni „Spravedliví“ lnou k Žalobci a Žalobce rád imituje a zneužívá Svatost: Svátostný kněz ve své vlastní zálibné promiskuitě Proti Obraznosti hříšníků V/vlastním Svátostným kněžstvím odSuzuje S/sebe.

M/mám S/se M/modlit za vás? Žádáte, abych S/se M/modlila za V/vlastní poD/díl na Kristu ve Svátostech – podle vašeho Svátostného kněžství, protože vaše duše jsou natolik prohnilé, že už není rozdíl mezi vaší Proti-Obrazností a mezi osobní zálibností ve Z/zlu.

OP/pravdu je to to, co chcete?   

U/učte rozdílu mezi pomstychtivostí a sebevraždou, tedy pokud vůbec ten rozdíl poznáte.

A teď otázka: jak v tomto příběhu vypadá rozložení moci, kdo svoji pozici užívá, kdo zneužívá, jakými prostředky a postupy, jde o osobní selhání jednotlivce s účinnou lítostí, nebo jde o pocit bezpečí v zákrytu systému, který veškerou odpovědnost domněle rozmělní a přikryje, jde o alibistickou omylnost (svobodné vědomé volby nepomoci a nenapravit škody způsobené přímo proti kompetenční odborné odpovědnosti nedbalostí a jejich krytím) nebo systémové nevyřčené veřejné tajemství o vzájemném spolčenectví, …?

Kdo je viník: anonymní strukturální systém sám o sobě, nebo konkrétní lidé v systému, kteří tento systém spoluvytvářejí?

Kdo Je Pánem Z/zřetelnosti a J/jasnosti a kdo je pánem rozmělňování odpovědností a konkrétních identit, zamlžování a neustálého zpochybňování?

Z/zřetelnost a J/jasnost vám nevyhovuje, máte rádi nejasnosti a kluzkost, a proto zpochybňujete, že na existuje světě původce zla – tak rádi jeho triky a samotnou existenci zamlčujete. Z/zřetelnost a J/jas se vám ve vašem spolčenectví nehodí, protože se schováváte za kvantitu a projevy zla jsou mezi vámi rozšířené, což vás usvědčuje z vašeho morálního otupení, a zbabělci se rádi schovávají v davu.

Je velká kvantita (rozšíření a síla) zla průkazností neexistence osobní konkrétní nevinnosti ve zlém anonymním spolčeneckém systému, kde za všechno mohou ti druzí a ve výsledku nikdo nemůže za nic?

Adekvátní lidská světská odpověď poškozeného pacienta na zlo by vycházela ze systému, a tak by se i projevovala: oko za oko, zub za zub každému a všem, kdo konali zlo a kdo mlčeli ke zlu.

Odpověď Nebe? Pro vás asi překvapivá:

  • chirurg/zdravotník (zpovědník) je placený z veřejných daní, a proto když jednal proti povinnostem vůči pacientovi, jednal proti svému zaměstnavateli, proti smlouvě, kterou s ním uzavřel jak profesním slibem (Hippokratova přísaha), tak zaměstnaneckou smlouvou se státem (odpovědnostní a daňový podíl na systému ve státě). Chirurg/zdravotník jednal proti vlastnímu finančnímu, hmotnému zabezpečení a proti svému kariérnímu růstu a odborné důvěryhodnosti: proti nabývání dalších titulů a odborných ocenění (podstatností/identity v hřivnách).
  • Chirurg/zdravotník jednal v systémové shodě, ve shodě na působení, podpoře a toleranci zla ve skupině pověřené ke konání dobra a prospěchu pacientů a svěřených osob = jednal v gangu, který je zvrácenou podobou systému ustanoveného k šíření dobra. Jednali ve vyřčeném i tichém spolčenectví: navzájem se informovali jak přímo (osobně, telefonicky, …), tak zprostředkovaně (lékařské zprávy, které pacient uváděl v řetězených následných odborných vyšetřeních, …). Chirurg/zdravotník tak jednal proti svému začlenění v systému, proti svému kariérnímu růstu, proti svému čerpání odměn a výhod v systému = duševní a hmotná sebevražda každého zúčastněného zdravotníka osobně i v systému, to podle kompetencí každého jednotlivě i všech dohromady.

Boží od-po-Věď Je založená na R/respektu ke svobodným vědomým volbám každého člověka, zdravotníka (katolíka) i pacienta (Obrazu Boha v Kristu), …, a proto B/bude od-po-V/vědnost pro-J/jevem adekvátní podstatnosti voleb každého z nich, nikoliv paušálním vnějškovým opakováním „oko za oko, zub za zub“. Stejně T/tak J/jednají i Bohu V/věrní.

Boží od-po-Věď nechá každému člověku, zdravotníku i pacientovi (všichni na Zemi kromě Adama a Evy v Ráji, Krista a Panny Marie jsou hříšní, a proto všichni tito lidé jsou pacienty). I zdravotník je zároveň pacientem, jakkoliv se uvádění zločinní zdravotníci cítí být bohy, kteří pravidla určují a nikomu se ve své semknutosti odpovídat nemusejí. Manipulují tak, aby oni mohli vše a pacient nemohl nic ke své obraně, a proto právě oni každý sám za sebe a zároveň všichni jako celek sklidí plody svých voleb jim adekvátním způsobem:

bude jim uKázána a proKázána jejich bezbožnost a ubohost, izolace a bezmoc.

Nebude jim přičítána ta samá újma, kterou způsobili, Bude jim Dána jejich od-po-V/vědnost:

sebevražednost zbavením se financí, zbavením se odborného zázemí v systému, zbavením se kariérního růstu i moci. Budou nemocní fyzickými bolestmi podle duchovních významů a duševních nastavení jich samotných i podle podílovosti na společenství duší lidí v „ovzduší mentality“ systému. Hříšní lidé z řad pacientů jim nepomohou, protože jimi byli vyučeni tak nečinit. Budou sklízet, co zaseli.

Tito zdravotníci zůstanou sami, bez peněz (své zaměstnavatele ožebračili, když je zbavili zdraví a tím i možnosti vydělávat, zajistit si existenci, když J/je zbavili důS/stojnosti v Církvi), bez podílu na penězích jiných (H/hřivny a výN/nosy z N/nich, K/které likvidovali, nelze sdílet) a tím pádem sami sebe zavraždí hmotně (bez zaměstnavatele nejsou peníze a bez peněz není co jíst, nikdo z likvidovaných ožebračených zaměstnavatelů jim chleba a vodu nedá, protože nemá z čeho, nikdo jim neposkytne přístřeší, nikdo se s nimi nebude bavit, všichni je budou ignorovat a odvracet od nich svoje tváře), sociálně (lidé se budou bavit o nich, ne s nimi, a to ještě vnějškově popisně, o přímý kontakt, rozhovor s nimi nebudou mít zájem, protože jejich tváře nebudou v jejich odpovědnostní identitě poznávat), duchovně (nebudou mít sebemenší moc získat a udržet si dobro, protože optikou oka ze tmy se zrak v kontaktu s přímým světlem oslepuje), nikdo jim jejich hříchy neodpustí, protože nikoho jejich újmy nebudou zajímat (nebudou se k nim znát, budou se jich štítit).

Technicky vzato: ten, kdo druhému vyplácí mzdu za jeho práci (daňový poplatník vyplácí mzdu svým zaměstnancům = zdravotníkům, …), je pán a ten, kdo mzdu přijímá, je zaměstnanec. Kdo je placený z veřejných peněz, zdravotník, úředník, …, je zaměstnanec odpovědný daňovému poplatníkovi, nikoliv naopak. Pán mzdu vyplácí a není-li práce zaměstnancem odvedená, není za co mzdu vyplatit. Je-li práce zaměstnancem odvedená zle, se zlými úmysly proti pánovi, jeho od-M/měnou budou zlé plody: reálná mzda adekvátně klesne.

Svátostný kněz J/je od-po-V/vědný P/platícímu Pánu podle sM/mlouvy K/krve a V/vody v Pánově Výrazu v Trojici i v Pánově Obrazech v J/jejich TrojJ/jedinosti.

Svátostný kněz, K/který přiJ/jímá M/mzdu T/těla a K/krve, a který sám nesmýšlí a nečiní podle T/těla a K/krve, je špatným a zlým služebníkem, nebude mít poD/díl na H/hostině, nebude mu vyP/placena M/mzda podle zaměstnancem zavrženého Ř/řádu, bude mu vyplacena mzda podle jeho vlastní volby Proti-Ř/řádného smýšlení a konání, podle jeho vyH/hnání z Obraznosti v O/obecenství i O/osobně.

Kněz, K/který činí Z/zle kajícímu S/se daňovému v Kristu poP/platníkovi, činí Z/zle P/platícímu z Výsosti –

takový kněz do Výsosti nevejde,

takový kněz nebude M/mít poD/díl na S/svědectví Otci poKorného D/dobrého,

takový kněz neB/bude uZ/znán H/hodným k D/dědictví Syna podle Otce.

 

Jak tedy vypadá Boží Spravedlnost? Jako sTvrzení svobodných voleb všech, včetně sebevrahů, kteří se tak všichni hromadně (ne společně) řítí do pro-P/pasti.

Nikdo se nikomu nebude mstít: Bůh proJeví Lásku = zPřítomní Se ve Světle, a Svatí B/budou C/ctít Jas. Ne-Svatí B/budou ve svém vlastním sdíleném zaslepení sebou samými S/sebou S/samými oS/slepeni, neboť J/jejich O/oči ke Spáse (J/jejich andělé) jimi nebudou poZ/znáni.

 

Je snad Bůh mstivý?

Je snad zbožnost totéž co pomstychtivost?

Není to spíše vaše myšlení a nejsou to spíše vaše pokřivená vidění tvorstva, když vše vidíte prizmatem svých modloslužebných povrchních odtažitostí?

Lékaři, uzdrav nejprve sám sebe! Teprve až budou zdravotníci zcela zdraví na těle i na duši, teprve až budou katoličtí zpovědníci bez hříchu, B/budou mít pravdu, B/budou v Pravdě.

Cokoliv mimo Pravdu Proti-J/je Lež – a žádný lhář do Božího Království nevejde.

Rozumářství je povrchní, Moudrost Je Věčná.

Jste povrchní a o R/realitě, Podstatnosti, duši v duchu v Duchu Svatém nevíte nic. Jen se domníváte a svoje domněnky šíříte jako fakta: ne, P/pravdy Církve neJ/jsou povrchními předpisy, se kterými si každý může dělat, co se mu zrovna zlíbí.

Proti-J/jste modloslužebníci a ve své vlastní zaS/slepenosti o tom často ani nevíte.

Vy MiloS/srdenství odmítáte, pro jiné i pro S/sebe, a proto skončíte Spravedlivě – dříve, než tušíte, dříve, než S/si chcete připustit.

  Jana, 1.10.2020

-

Chcete zábavu a napětí?

Počkejte, jak se budou lidé bavit, až vás budou jednoho po druhém chytat a usvědčovat: bude to veřejná zábava na dlouhá desetiletí a probírat se to bude po tisíciletí.

Budete slavní. Lidé se o vás budou zajímat mnohem více než o nekonečné televizní seriály.

Budete mocní: budou vás dávat za příklad zla.

A peníze? Tam, kam jdete, je potřebovat nebudete.

Nemluvím o Nebi. Nemluvím o pekle.

Světu náležíte, svět vás ocení. Visačkami.

Jana, 30.9.2020

-

Jak u člověka zjistit zbožnost? To je snadné. Podle vztahu k moci.

Podle vztahu k moci lze usuzovat na v-z-T/tah k M/moci (S/slovem i Č/činem), a tudíž i na Bytí člověka v Moci (člověk J/je v Bohu Bohem), tj. podle vztahu k moci lze u člověka (TrojJ/jediného Obrazu Boha) usuzovat na jeho v-z-T/tah ke Kristu (Trojičnímu Výrazu Boha).


Chceš-li u člověka poznat jeho vztah k moci, dej mu hned na začátku bezvýhradnou důvěru , souhlas a oddanost ve vztahu (nejlépe ve zcela novém vztahu se zcela dosud neznámým člověkem).

A sleduj, co udělá.

Svět sleduje konkurenční boj a stejnorodost,

Bůh Tvoří z Lásky k L/lásce v kompatibilitě muže a ženy.


Co kdo ve vztahu ihned po začátku sleduje: „rovná práva“ a amorfizaci v nezávazném stylu „přátelství s výhodami“ podle hesla „je od Drážďan, ne od Berouna“, nebo

se od začátku chová kompatibilně, tj. nebojuje o moc, nepodléhá snahám o sebeprosazení na úkor druhého ve stylu „buď anebo“, nechce si „budovat svoji pozici ve vztahu“, nevyhýbá se odpovědnoti, nežije na zoušku „nejdříve společný život a dítě, otom s uvidí, co dál se závazky“, nemá postranní úmysly.

Druhého člověka považuje za kompatibilního, tj. nedělá z partnera ženu, nedělá z partnerky muže.


Dej člověku moc nad životem druhého člověka a sleduj reakce.

Lidé světa brzy začnou projevovat snahy o poziční boj, protože:

. oddanost definují jako slabost,

. důvěru definují jako hloupost,

. vstřícnost definují jako manipulovatelnost,

. zdrženlivost definují jako neschopnost a neúspěšnost,

. ochotu ustoupit a ujmout se i nepříjemných činností, které ale vedou ke vzájemné otevřenosti a blízkosti definují jako kořist, která se snadno nechá využívat, jako terč pro vlastní zisk.


Dejte člověku moc nad Vaším životem a sledujte, jestli Vám začne dávat najevo svoji převahu až „shovívavé pochopení“, zda Vám začne naznačovat, že jste hloupý (interpretace vzdávání se vlastního okamžitého profitu pro vzájemnou dlouhodobost), neúspěšný (světská sláva polní tráva je mimo rámec jejich povahy), snadno manipulovatelný (mírnost a trpělivost jsou bezbožnými chápány jako dezorientace v sociálních rolích, kterou je třeba usměrnit, cž nejlépe zajistí ten průboný společensky úspěšný).


Dejte člověku moc nad Vaším životem a sledujte , zda jste pro něj kořist, nebo Boží Obraz.

Tak je poZ/znáte: podle chamtivosti čehookoliv, co jim dá pocit sebepotvrzení, které má přehlušit jejich vědomí vlastní bezmocnosti, která se vždy páruje s pýchou a nesnáší Moc ve skrytosti -

jakmile se rozhodnete uK/kázat Vaši v Moci Moc, budou šokovaní, protože se veřejně ukáže jejich vlastní omezenost, arogance a pýcha, tj. bezmoc.


A to tito lidé neodpouštějí – rozpoutají lítý boj proti Vaší Moci, tj. Proti Duchu Svatému zbožných.

Kdo nemá úctu k Obrazu Boha,

nemá L/lásku k Výrazu Boha,

není v Moci Mocný, je vzteklý.

A protože o své povaze a zbabělosti dobře vědí, jsou mistry v demonstrativním předstírání. Nejlépe citovém.


Jana, 20.9.2020


-

Dnešní v(i)D/dění poS/stupu

J/je-li Karibik rájem na Zemi,

J/jsou-li andělé přátelé na cestách,

J/je-li sekretariát B/brána do Nebe,

brzy půJ/jdu do Ráje.

Jana, 18.9.2020

-

neM/modlete S/se za Satana

Jakkoliv to zní neobvykle až pohoršlivě, neM/modlete S/se za ty, kdo přesně vědí, co dělají, když svými Z/zlými jazyky sledují Z/zlo, když navenek lichotí líbivým divadlem pseudopokorných srdceryvných výlevů.

Je to jen vnějšková líbivost, vypočítavost na efekt, která se spoléhá na pocit sounáležitosti v přirozeně známém a komfortním prostředí, okolí. Na to Z/zlo spoléhá: na komfortní známé prostředí, které má přirozenou tendenci chránit samo sebe semknutím se ve statutu quo, kdykoliv se objeví jakýkoliv náznak nezvyklého „narušitelského“ podnětu.

To není stabilita, není to ani V/věrnost: je to obava z možnosti udělat zásadní chybu, udělat krok jinudy, ne nutně ven. Satan tím sugeruje existenční až existenciální strach, který ve skutečnosti nemá opodstatnění, je jen iluzí, není na místě. Satan nezná Boží záMěry, a i kdyby Je Z/znal, nepochopí Je, protože Ne-Z/zná L/lásku. Satan si nedokáže ani představit, že by B/bylo M/možné Ž/žít D/dobře a přitom bez pocitu ohrožení, bez osamocení. Osamocení je jen tam, kde není L/láska: je snad v záJmu Lásky poP/přít Sama Sebe? V/věrnost nikdy není v osamocení, osamocení nikdy není V/věrné. Proč se bát V/věrnosti?

Na tuto obavu Satan spoléhá: V/věrní T/tváří ve tvář Z/zlu budou ke Z/zlu mlčet, budou-li mít POCIT spolupodílnické existenční nejistoty, která v důsledku „ohrožuje“ dosavadní zvyklosti a pravidla ve skupině. Tito mlčenliví se bojí vyčlenit ze zavedených tichých zvyklostí, které ale nejsou součástí Tradice: pouze kopírují dobové zvyklosti a fungují setrvačností.

Člověk má přirozenou nechuť vystoupit z řady a riskovat nepříjemnou pozornost okolí, protože se obává ztráty „bezpečného“ prostředí. Ve skutečnosti je máloco tak nebezpečného jako iluze hromadného sD/dílení Boží Vůle realizované pouze zvyklostmi, nikoliv Tradicí: zvyklosti nejsou před Bohem P/pevné, nejsou garancí, jsou jen tichým souhlasem ke konformnímu chování, které se s dobou mění.

Buď bude zvyklosti určovat společnost a jedinec se bude aktuální dobové společnosti, zvyklostem, nikoliv Tradici přizpůsobovat, aby nevyčníval z řady, a tak na sebe zbytečně neupozorňoval, nebo to riskne a zkusí V/věřit Bohu v Kristu Mluvícím i v P/přítomnosti – zJevně P/pravdivě a v S/souL/ladu s Písmem a Tradicí, ale mnohdy (ne nutně) nezvykle, pro konformní způsoby chování nepochopitelně až pohoršlivě.

Kdo se ke komu vztahuje, toho normy uznává.

Zvyklosti se vztahují ke světské časové horizontální linii „minulost – přítomnost, tj. de facto vždy neuchopitelnost – budoucnost neboli možná někdy cokoliv. V nejlepším případě tak funguje demokracie.

P/přítomnost (Kristus v Trojici v K/království na Nebi i na Zemi = S/srdce dějin) J/je N/normou S/sama o S/sobě, nezávisle na komkoliv a čemkoliv Stvořeném, nezávisle na kvantitě a podobě postupnosti podle pohybu nebeských těles, ale V/vždy, neboť Věčně N/nyní i na V/věky, tj. v P/plnosti vždy a všude, protože S/srdce dějin (Eucharistie z K/kříže ve Vítězství) S/se neřídí pouze fyzickou hmotou krve a vody, ale skrze hmotu K/krve S/se zP/přítomňuje. A proto T/ten, K/kdo R/riskne V/věrnost zJevení S/se S/slova namísto konformní pomíjivosti, nebude mít pohodlný život v závětří celku semknutého v defenzivě před „nebezpečím“ Ž/života, nebude v pozici obyvatel města, kteří Krista prosili, aby od nich odešel, protože J/jeho přítomnost znamená potíže a ztráty na majetku – a „kdoví, jak by to celé pokračovalo“.

Oči plné děsu, srdce plná nejistoty a bázlivosti, ruce a nohy v defenzivě, jazyky v odporu.

Když se tak chová laik či nekatolík, je to život v začlenění se do společnosti fungující podle přirozenosti světa, aniž by takový životní styl byl nutně svobodně vědomě Z/zlý – takoví lidé jsou většinou oK/klamaní, nikoliv „od povahy“ Z/zlí. Nevědí, komu a čemu věřit, tak se vydávají každý svojí cestou a doufají, že „někde něco nakonec bude“. A dokud „o něco nezakopnou“, svoje cesty nezmění, půjdou cestami svých osobních pocitů a domněnek, aniž by vůbec tušili, že mají klapky na očích.

Když se tak chová Svátostný kněz, tj. Kristův Svátostný apoštol, je to vždy, neboť Proti-Věčně bez-Duché, tj. Z/zlé zcela Proti-P/plně, v terminologii času „vědomé a svobodné“. Takový kněz není jen oK/klamaný pomýlený zmatkař, který neví, co se to vlastně kolem i s ním děje. Takový kněz NECHCE v(ě)D/dět, NECHCE B/být D/dějící S/se, chce, aby se všechno vždy dělo podle něj a pro něj. Proti-J/je Antikrist.

Modlit S/se za Proti-Svátostného kněze je totéž jako M/modlit S/se za Satana.

Takové M/modlitby NEBUDOU vySlyšeny.

NEBUDOU.

„Ne za svět prosím, …“

 

Proti-Svátostný kněz manipuluje, obvykle emocionálním vydíráním, když to nezabere, tak stále gradujícím nátlakem až ke zcela nepokryté agresi ve stylu „vítěz – poražený“, „výhra jednoho = prohra druhého“. Kdo s koho, nikoliv pro K/koho, nikoliv S/spolu. Je chladného srdce, krutý, bezohledný svojí matoucí proměnlivostí, kdy jako písek neustále mění podobu uspořádání, takže vyvolává duševní nepořádek, zmatení a tím strach, v důsledku agresi: lavíruje, vytváří si zadní vrátka, mluví a chová se ambivalentně, v náznacích, ale bez ochoty brát na sebe odpovědnost za své pokoutní a destruktivní jednání. Je to kněz, který vypadá svojí horlivostí věrohodně a líbivě, ale celé je to strojené až křečovité. Půst je chápán a prosazován jako výkonnostní sport, kvantitativně a jaksi bezobsažně. Co nejde podle představ, je vynucováno hned a tady = násilím. Vyžaduje plné přizpůsobení okolí sobě, obdiv, kterého je lačný, protože vnitřně je nejistý až labilní: nemá V/víru. Předvádí parodie na zbožnost v mnoha podobách, veškeré demonstrované „dobro“ je především odezíravě zvyklostní, není niterné, není originální = není poVolané. Je ustrnulé až křečovité, a proto i rozpínavé: co chybí na V/věrnosti, to se vymáhá světsky sociálně, což končí nabubřelou expanzí a lačněním po funkcích a uznáních od oklamaného okolí. Výkonnostní sport aplikovaný podle místních zvyklostních očekávání skupiny, které takový člověk podlézá: se změnou prostředí se okamžitě změní i podoba podlézavosti. Kam vítr, tam plášť: populista. Člověk, který bude „úspěšný“, „všemi milován“ a respektován za každého režimu.

Populistický manipulativní Svátostný kněz lačnící po světských postech, který Církevní apoštolát chápe především jako žebříček ke své osobní moci, ve kterém je nutné se za každou cenu dostat nahoru (nejčastěji stylem „nahoru podlézat, dolů kopat“), nemá s V/věrností nic společného. Takový kněz je ztělesněním Satana v Církvi, kterou tak stahuje do populismu světa.

NeM/modlete S/se za Z/zlovolné Proti Duchu Svatému, Svátostné kněžství není automat na O/osobní Svatost.

Na takové M/modlitby Svatých tito lidé spoléhají: na J/jejich upřímnou důV/věru, že každý Může B/být Spasen, a proto dokud člověk vč. Z/zlého kněze dýchá, Bůh J/je nakonec vySlyší.

Ne, nevySlyší.

To se jen Satan snaží člověka postavit Proti Bohu: čeká, že po nevyslyšených M/modlitbách V/věrný člověk postupně ztratí V/víru a utopí se v pocitu osamocení, což nakonec povede až k pochybnostem o Existenci Samé. Satan velmi chce, aby S/se V/věrní M/modlili za proPadlé peklu, protože únava z domnělé absence neviditelné od-po-v(ě)Di (= neviditelného od Dějícího Se, k Dějícímu Se, v Dějícím Se) plodí pochybnosti a pochybnosti o Slyšícím fixují člověka do závislosti na tělesných smyslech, na lidském poznání, a kde je vyprázdnění od Ducha Svatého, tam se rozmáhá prostor k posilování závislosti lidí na jejich představách o dobru, čímž se Satan postuluje nad Boha. To je vše, o co tady jde, člověk je pro Satana jen nástroj k prosazení jeho ambicí.

VýS/sledek B/bude T/takovýto: M/modlitby V/věrných S/se Vrátí k V/věrným, modlitby Z/zlovolných Budou přiČteny pod Spravedlnost.

Nedělejte advokáty Protivníkovi. Upřímnou V/víru nelze nevyslyšet, ale nikde není P/psáno, že Bůh vySlyší podle lidských záměrů. Boha nelze uchopit, Jeho Volby a Jednání Bývají neuchopitelné, a tím i světsky ne-po-CH/chopitelné. Zní to tvrdě, ale jediná J/jistota J/je v S/srdci, a S/srdcem neH/hnete jinak než L/láskou.

NeM/modlete S/se za Prázdná slova, za konformní líbivost, nepodléhejte pocitu bezpečí v kontaktu s takovými lidmi. Lidé, kteří zcela svobodně vědomě (ve Z/znalosti Ducha Svatého ve Svátostném kněžství) Odporují Duchu Svatému, ve Stavu Milosti B/být NECHTĚJÍ, veškeré jejich jednání je jen vypočítavost na efekt. NeV/věřte jim. J/jejich srdce Proti-J/jsou T/temná.

M/modlitby V/věrných B/budou vySlyšeny V/vždy, neboť Věčně ve pro-S/spěch T/těch, K/kdo nemají svobodnou V/vědomou zálibnost v Satanu, K/kdo S/svým S/srdcem nespoléhají na S/své Svátostné kněžství redukované na pláštík přikrývající vlastní Z/zlo před lidmi, před světem, před očima okolí.

J/je velký rozdíl mezi chybujícím sv. apoštolem Petrem a mezi Jidášem, jakkoliv oba B/byli Kristem naZ/zváni Satanem.

Sv. apoštol Petr upřímně litoval toho, co řekl, co udělal, a činil upřímná poK/kání, z L/lásky v Duchu Svatém.

Jidáš litoval jen sám sebe, zbaběle utekl a sám sebe zbavil dechu.

 

Kdo tady v ústraní a neokázale v poK/koře S/sleduje Moudrost,

a kdo okázale lituje především sám sebe, vydírá, manipuluje, vyhrožuje až do posledního dechu?

 

PoZ/znáte J/je po O/ovoci: zůS/stává kolem N/nich hluboký tichý uM/mírněný K/klid,

nebo podlézání, vyhrožování, pocit citového vypětí, neklid, srdceryvné manipulace a výčitky, ublíženost, vyděračský nátlak?

 

To, že J/jsou v Církvi D/dobré zvyklosti a V/věrnost ještě neznamená, že všichni, kdo J/je vyznávají ústy, J/je také Z/znají S/srdcem.

V/věrní lidé nejsou a nesmějí být O/otroky hříšných, Duch Svatý nesmí být (= nucen) redukován na automat k vymáhání zvyklostí.

Bůh po nikom neŽádá světskou odvahu, neŽádá lidské hrdinství a svévolné světské oběti, nepodPoruje ustrašené obavy z budoucnosti.

Odvaha je světská vůle čelit zlu protiakcí, zpravidla z/podle frustrace a násilně,

V/věrnost náS/sleduje na Cestě: nic nečiní podle Protivenství, nebere nic do svých rukou, není netrpělivá, nepočítá křivdy a nepředstírá ztrátu paměti, aby nevypadala nepatřičně, U/umí čekat a U/umí neotálet.

Bůh poVolává k Lásce a J/jen, neboť Právě (= S/srdcem) Vede podle Své Vůle, ne líbivě, ne sebemrskačsky, ne podle lidských představ a obav, ne tak, aby to člověk neunesl, ne k osamocení, ne k zaVržení. Nastane-li zavržení V/věrného světem, je to velmi neradostné, ale mnohem horší by bylo zaVržení u Soudu.

Nemějte podíl na zaVržení,

nespoléhejte na zvyklosti, které pominou,

neřiďte se „zdravým rozumem“ a svými lidskými právy bez Vědoucího: Bůh nikoho nezabíjí ani nevyhání a co V/vám může udělat člověk, pokud dříve nezabijete sami sebe zálibností ve L/lži?

Jakkoliv jsou tyrani krutí, nemohou udělat nic Z/zlého, co by nakonec nezabilo je samotné, a proto V/vám M/může poM/moci M/manželovo: „Nedívej S/se na bolest, D/dívej S/se na zaCH/chráněné duše“.

Sebevětší krutost jednou skončí a J/já to D/dobře V/vím, proto nechci, abyste podlehli strachu z moci Z/zla – strach je nástrojem Z/zla. Jak se se strachem jednou začne, už z vlastních sil není cesty zpět. Světu se strach líbí, protože je všude, a proto jej svět chápe jako obvyklý, a tudíž normální. Svět se řídí průměrností a podle průměrnosti nivelizuje – je snad Obraznost Boha v Ne-u-R/rčitosti (v Odporu vyŘčení J/jména)? Kde je normou strach, tam není V/věrnost L/lásce.

Kdo vyhrožuje, zatemňuje, znejišťuje, a kdo poD/dává F/fakta?

H/hledejte Moudrost a N/nechte S/se Vést, nedělejte množstevní platformu k uplatnění strachu jako uznávané normy.    

NeM/modlete S/se za ty, kdo se opovážlivě spoléhají na světské posty, potlesk a obdiv.

Nenechte S/se citově ani jinak vydírat, nenechte sebou manipulovat „dobrými“ úmysly.

Léčky Satana obvykle Parodují D/dobro skrytě, pokoutně, otevřenou Z/zlobu Satan praktikuje až ve chvíli, kdy neví, kudy kam.

Člověk, který D/dobro P/paroduje a který už zjevně neví, kudy kam, je v koncích: nenásledujte jej, byť by to B/byl Svátostný kněz. On zná jen nekonečné K/konečno, peklo bez Konce, v nekonečné koncentraci výjimek a výhrad. Věčnost J/je konečné Nekonečno ve Věčné P/přítomnosti, peklo je nekonečné K/konečno bez P/přítomnosti = Ne-P/přítomné. Kde není P/přítomnost, tam není Ž/život, a proto Satanu slibný Svátostný kněz zbavuje Ž/života, V/vraždí.

Nepodporujte moc V/vraha tím, že upnete S/svoji naD/ději na S/smrt. Nedoufejte v Obrácení Satana, protože K/kdo žije v K/klamu, bude zklamán, a důsledky předčasného otevírání O/očí po snězení ovoce zkaženého jedovatým jazykem není třeba vyS/světlovat.

NeČ/čiňte D/dobro Satanu, aby se na V/vás Satan neobrátil, neuchvátil V/vaše Dary Ducha Svatého a nerozsápal V/vás.

Nedávejte Satanu v jeho poskocích do rukou P/prosby, K/které může překroutit P/proti V/vám.

Nenechte S/se oK/klamat hezkými řečičkami, líbivými sliby a „spravedlivým“ hněvem.

Není Dobré „zachraňovat“ Satana.

M/modlete S/se za oK/klamané, aby neuPadli do Bez-na-D/děje a ne-s-K/končili v Nikde.

M/modlete S/se, aby S/se oK/klamaní semkli v Duchu Svatém, nikoliv ze strachu, „jak to celé dopadne“.

Semknutí Svatí nedávají početní, a tím i místní prostor k uplatnění moci Z/zla, a proto není nutné M/modlit S/se za Obrácení kněží Satana – početní úbytek dosavadních oK/klamaných O/otroků udrží Z/zlo mimo dosah moci, protože moc ve světě se přímo odvíjí od kvantity, a tento úbytek nyní stačí.

Jana, 17.9.2020

-

M/moc a od-po-V/vědnost šéfa skupiny, moc a odpovědnost šéfa skupiny

Šéf zajišťuje ducha skupiny, požaduje, vyžaduje a vymáhá jeho následování a naplňování, a to nikoliv jen sám osobně fyzicky, ale především prostřednictvím celé hierarchie skupiny shora dolů.

Duch Svatý Je nad hmotou, (Ne-)T/tvář ducha je nad kvantitou hmoty, a proto šéf nese přímou osobní odpovědnost za veškerou zálibnost všech duší/životů ve skupině.

Šéf se zálibností ve Z/zlu ztrácí T/tvář, protože Satan žádnou tvář nemá, má jen nezřetelné „rozteklé“ amorfní cosi, což v okolí vyvolává zmatek, protože nepřítomnost tváře plodí a šíří labilitu. Šéf sloužící Satanu ztrácí duchovní T/tvář, což ho ale odpovědnosti nezbavuje, naopak. Čím menší záL/libnost v D/dobru, tím větší lačnost po moci nad co největším množstvím veškerenstva, které se snaží redukovat na hmotu (na služky a pucfleky – užitečné hlupce, vypočítavé prospěcháře, … loutky všeho druhu). Lidé tak v jeho očích i v očích veškerého dosahu jeho moci ztrácejí svoji lidskou hodnotu, jsou redukováni na objekty k vytěžení čehokoliv, čeho se šéfovi/komukoliv ve skupině zachce. Metodou jsou snahy o nadvládu prosazované kvantitou, která nejprve zmate a rozdělí kvalitu (rozdělí lidi v jejich duších a v duševních vlastnictvích a společenstvích), rozdělí identity a vysaje všechny, kdo nejsou v zálibnosti D/dobrému. Vzbudí závist a „spravedlivé“ nepřátelství, „spravedlivý“ hněv. Očekávanými profity šéfa a jeho skupiny jsou moc a hmotné statky v co největší a nejrozsáhlejší kvalitě: krádeže, vraždy, … kriminalita.

Ne-T/tvář Ne-tvora je palčivou připomínkou nutnosti ná-P/pravy šéfa a jeho skupiny.

Této odpovědnosti se nelze zříci, není možné se z ní vyvléci, protože nelze zabít ducha a lidská duše je věčná, veškeré vědomé i nevědomé volby duše jsou vztažné k duchu – buď k D/dobrému duchu, nebo ke Z/zlu.

Šéf, který s sebou do skupiny nutně přináší a zavádí ducha (od toho je šéf) Z/zla, nese přímou odpovědnost za veškeré následování ducha a duchů Z/zla, protože všichni, kdo následují jeden druh Z/zla, jsou ve Z/zlu jako takovém.

Duch Svatý Je nad hmotou (= Něha), duch Z/zla apeluje na hmotu a zálibnost ve hmotě (= vášeň coby světská závislost z/podle Ne-při-J/jetí Něhy K/kříže, Ne-oČištěná Vášeň). Šéf, který argumentuje hojným množstvím a rozptylem zúčastněných ve skupině, jejíž hranice navíc nelze dohlédnout, svědčí sám Proti sobě, že nadhodnocuje hmotu nad Ducha Svatého prostřednictvím mj. odvoláváním se nad kvantitu, která má podle něj větší moc než duch skupiny: tím přiznává, že rozsáhlá masa skupiny slouží duchům Z/zla. 

Že on sám je Z/zlem.

Jana, 13.9.2020

-

Jste to právě Vy, kdo dlouhé roky odmítá M/mnou nesčetněkrát nabízený O/osobní dialog.

 

Myslíte to s dialogem V/vážně?

J/jsem ihned pro.

 

Pamatujte, co stojí v NZ o sM/míření: nejprve nech na cestě svůj dar a teprve POTÉ jdi za svým bratrem. (volná parafráze)

 

V praxi to pro Vás osobně znamená to, co Vám opakuji již 12 let:

  1. přiZ/znejte S/se ke své kriminalitě veřejně.

Nejprve mezi svými, poté nadřízeným v Církvi i ve světě (vč. představených) všude tam, kde jste M/mi kdy (i sekundárně, vlivem důsledků) ublížil.

Konkrétně, osobně, do detailů: co, jak, s kým, kdy, proč a za kolik.

 

Po každém tomto přiZ/znání S/se před Církví i světem (důkaz před světem, který je pod Boží Mocí, nikoliv nad Boží Mocí, a člověk v R/růstu k Nebi poS/stupuje ve v-ze-S/stupné spirále, a proto podmínkou příS/supu k Bohu je uznání vlastní konkrétní osobní hříšnosti nejprve v tom nejlehčím: před světem mimo pokoru Bohu) konkrétně výčtově, nikoliv pseudozbožným alibistickým „kajícím“ „jsem hříšník, v pokoře se skláním před Bohem a mé hříchy jsou četné“, nebo něco podobného. Teprve poté přejděte k dalšímu bodu.

 

Nejprve prokažte, že vaše lítost nad hříchy proti světu je skutečná, nikoliv předstíraná, a nepominutelným projevem (tím i důkazem), že to myslíte vážně, je přijetí ponížení pro vlastní zlobu, NIKOLIV PRO KRISTA. Ponížení před světem mimo poslušnost Kristu s sebou, jak každý ví, nepřináší odpuštění, přináší Vaše ponížení a odvetu od okolí, vyloučení z okruhu „slušných a spořádaných“. Svět ztrátu iluzí o účasti na moci a slávě člověka ze svého středu neodpouští: nikdo ze světa nechce být spojován s „černou ovcí“. Ano, dají od Vás ruce pryč: z hlediska světské spravedlnosti právem, protože Vy dosud litujete jen sebe, nikoliv toho, co jste způsobil. To Vy se řídíte pravidly světa mimo poK/koru Kristu. Patříte světu, svět Vás za Vaše slova a činy odmění.

  

Koneckonců: vyznáváte Credo, J/jste POVINEN Z/znát nejprve světskou odpovědnost.

Bez odpovědnosti světu (malých hřiven) není velkých H/hřiven = není po-Znání (v po-K/koře Moudrosti poCH/chopení).

Jakékoliv chtění diskuse bez této nutné nepominutelné podmínky v této první fázi Vašeho O/obrácení k Bohu není M/možné (není M/mocné = není v Kristu), protože kdo se nepřizná ke své zlobě před lidmi, toho nebude Chtít Znát Bůh.

Bez Boha žádný S/skutečný rozH/hovor (S/s-D/dílení S/slova S/slovem ve S/slově) není M/možný: mimo Moc není B/bytí v Kristu, mimo ponížení se pro vlastní zlobu není V/vážnost člověka před Bohem, neboť kdo chce být především před světem vážený, je před Bohem sHledán Ne-V/vážným, lehkým bez Ducha.

Bez této E/etapy by byl jakýkoliv rozhovor o minulosti s Janou z Vaší strany jen snahou o sebevyvinění se a snahou o alespoň částečné očernění Jany tak, abyste si z N/ní udělal rohožku k očištění vlastních nohou od vlastních duševních i duchovních výkalů.

 

Chcete rozH/hovor? Neklaďte O/odpor S/slovu.

Odhalte svoji alespoň duševní a duchovní nahotu, na tělesné netrvám, i když ve Vašem případě by bylo odhalení Vaší tělesnosti před ostatními Vašimi spoluviníky (což J/já nejsem) zcela na místě:

Vaše Z/zloba Proti M/mně zahrnuje i šmírování audiovizuálními přenosovými technikami M/mne v M/mém soukromém bytě, v M/mojí nedotknutelné výsostné suverenitě a v M/mém bezpečí.

Vy takto veřejně dlouhodobě odhalujete M/moji nahotu, tj. nahotu J/jediného a nerozdílného lidství Krista, a děláte ze mne v očích okolí děvku, vysmíváte se M/mojí nahotě a ukájíte se nad ní – spolu s Vašimi kumpány.

Jedinou adekvátní odpovědí na tuto Vaši činnost by bylo zveřejnění Vašich myšlenek a aktivit v této souvislosti,

Vás osobně ve Vašich osobních soukromých prostorách,

Vašimi vlastními metodami.


(vsuvka do textu: Jana, 13.9.2020):

Je tedy jasné, že spravedlnost ani odplatu nežádám:

pokud bych chtěla pomstu = pseudospravedlnost coby

  • touhu, aby i ten druhý poznal bolest, žádala bych i tuto adekvátní odpověď plus náhradu za vzniklou majetkovou i nemajetkovou pocitově definovanou újmu (tj. sebelítostivě záměrně neobjektivně): domnělé subjektivní, nikoliv zákonné úroky (jak to děláte Vy) – to vše
  • pro svoje vlastní uspokojení z Vaší újmy: tedy podle Vašeho způsobu,
  • svévolným braním věcí do vlastních rukou osobně či třetí osobou, a to
  • vymáhané agresivními způsoby.

Nic z toho nežádám.

 

Ukazuji Vám Z/zrcadlo Vaší povahy, Vašich skutků, slov a činů, Vašich způsobů myšlení i konání. J/jde o to uM/možnit Vám Vaši sebereflexi:

  • jako projev a důkaz alespoň světské odpovědnosti za Vaše myšlení a projevy, jak to stanoví zákon ČR, pravidla EU a platné v ČR ratifikované mezinárodní úmluvy, nikoliv osobní touhy po újmě jiných,
  • jako odpověď světské společnosti na daném relevantním mezinárodně uznaném státním/geografickém celku,
  • důrazem na Vaši vlastní sebereflexi a Vaše vlastní osobní rozhodnutí nést důsledky svých slov a činů, tj. „zpovědí“ před světskou společností a „rozhřešením“, resp. přijetím trestu bez odvolávání se a bez pokusů toto soudní rozhodnutí zvrátit či zpochybnit, před světskou soudní mocí, a to tak, že to

Vy sám uděláte vše pro to, aby tato odpovědnost před světem nastala: sám na sebe oficiálně podáte mnoho trestních oznámení pro mnoho Vašich protizákonných slov, činů, skutečností v dlouhodobém svobodném cíleném pronásledování a poškozování v gangu, státnímu zástupci tak, aby se tato mnohá oznámení nemohla „ztratit“ či „zamést pod koberec“ příznivou vůlí zástupců státní moci kdekoliv cestou k přijetí odpovědnosti v ČR i v zahraničí (spolčenecký gang je mezinárodní).

Poslušnost představeným bude částečně zjednodušena, protože to Vy sám se derete o biskupskou B/berlu, a tak B/budete od-po-V/vědný před S/sebou S/samým, před Církví, světem, před Bohem bez výjimky: děláte z Církve i navázaného světa zločinecký gang, neujdete pozornosti Vatikánu. Bůh Tak Vaším prostřednictvím z C/celé Církve i ze světa sHromáždí veškeré svobodně vědomě Z/zlovolné, budete podle Vaší vlastní volby vztahu ke Kristu (k J/jeho J/jedinému a nerozdílnému lidství) vůdcem K/kozlů, podle Boží Vůle J/jste poVolán B/být Církvi ku proS/spěchu.

Ne, Vy nejste Církev, a Vaší povinností J/je S/se poS/starat, aby B/byly razantně a jednoznačně formulovány, komunikovány a prosazovány informace o rozdílu mezi Vatikánem a mezi osobní povahou kněze: B/budete evangelizovat svět V/vlastním příkladem (byť odstrašujícím). Vaším poVoláním J/je evangelizovat s velkou působností, a Boží Vůli naP/plníte v každém případě, protože jinak coby člověk ani nemůžete.

  • Urgence, abyste M/mi neprodleně vrátil ukradené věci a napravil škody v souvislosti s Vaší zlovolností osobní i coby šéfa zločinecké organizované skupiny v koordinované součinnosti, je světskou obdobou „restitucí“ Církve. Žijete podle světa a svět požaduje daně: budete světu skládat účty.
  • Upozorňuji Vás, že M/mi ze zákona náleží i úroky za zcizený či poškozený majetek a za nemožnost předmětný majetek užívat (např. byt na Letňanech, do kterého jste instalovali šmírovací zařízení vč. ložnice tak, aby nejlepší záběr šel na M/moji postel, …), takže nejen M/mně, ale i dalším osobám s tímto spojeným vzniká škoda (např. nemožnost tento byt užívat jak osobně, tak pronájmem, …). Nejde tedy o žádné moje vylévání si vzteku, jak se to snažíte překrucovat a prezentovat: jde o přímé důsledky Vaší zlovolnosti na kvalitu M/mého a dalších se M/mnou spojených lidí životního stylu, které si tímto snažíte mocensky podrobit a poškodit.
  • M/mně o žádné mocenské hry, poškozování, ponižování nejde: J/jde M/mi o to, abyste na alespoň světské úrovni poCH/chopil princip osobní odpovědnosti před soudní spravedlností ještě předtím, než po Vás B/bude vyMáhána od-po-V/vědnost před Spravedlností, K/kdy B/bude zJeveno všechno, co nebylo od-P/puštěno. Kristus S/sedí po Boží Pravici, dokud M/mu Otec nePoloží vše k J/jeho N/nohám – a nakonec i Vy před Kristem skloníte S/svoje koleno.

Pokud odmítáte přijmout odpovědnost před světem podle identity ze hmoty, nikoliv ve hmotě (listinné důkazy a výpovědi svědků mají u světských soudů větší účinek než vzpomínka na nastalou realitu o sobě tak, jak byla a v důsledcích trvá), tj. pokud odmítáte V/věrnost v malém, sám sebe zcela diskvalifikujete od Darů Ducha Svatého, o Které máte tu drzost nyní po Bohu žádat.

Jste nevěrný lidské spravedlnosti (zlovolně poškozujete právo coby minimum morálky) a vážně věříte, že Vám Bůh Dá zJevení P/pravdy o M/mně, Janě? Předčasné zJevení by pro Vás znamenalo pohled do Z/zrcadla, K/který ve Vaší Z/zlovolnosti nemůžete uN/nést (jak se to stalo při prvotním hříchu) a Bůh není V/vrah. Duch Svatý Je při T/těch, K/kteří Jej M/milují – Ne-Moudří nejsou Milující S/srdce Páně, a proto nedojdou MiloS/srdenství.

Bůh od Vás Žádá Vaše přijetí světské spravedlnosti od počátku až do konce (od přistoupení k sebeodhalení a sebepřiznání k pokoře před soudcem, a to v účinnosti pro veškeré Vaše Z/zlovolnosti Proti M/mně, Janě, od počátku až do konce v úplném rozsahu a dosahu), abyste vůbec M/mohl předS/stoupit před Boží Soud.

Berte jako MiloS/srdenství, že vůbec M/máte M/možnost T/takto poS/stupovat.   

 

J/je Vám už teď J/jasné, že ani neM/mohu lačnit po pomstě?

 (vsuvka do textu: Jana, 13.9.2020)

 

Ani nebudu odhalovat Vaši nahotu, nebudu se řídit Vašimi vlastními metodami, nebudu odhalovat Vaši nahotu vůbec.

Pokud ovšem v tomto bodě uvedenou podmínku nesplníte, odH/halení Vaší nahoty za Vás adekvátně Vaší povaze a skutkům uDělá Bůh. Bůh není abstrakce, nad kterou lze mávnout rukou a chápat ji „jen jako někdy a někde daleko“.

Bůh nemá paměť, Bůh Zná, tj. není omezen nikým a ničím – ani postupností času a jeho zapomínáním. Vaše aktivity nejsou a nebudou zapomenuty – dříve či později B/budou zJ/jevné všem.

Hrát o čas se nevyplácí, jen to graduje Vaše Z/zločiny a jejich důsledky (taktéž Z/zločiny, Z/zlořečení).

Ano, nejspíše Vás čeká mnoho světských soudních řízení.

Vaší vlastní zásluhou.

Berte to jako příležitost k evangelizaci a pastoraci veřejně, ve velkém rozsahu, s mezinárodním dosahem a vlivem: slávu a moc si přece přejete, přímo po nich bažíte.

Neminou Vás.

 .

J/jste Svátostný kněz, B/buďte Svátostný kněz.

Bez takovýchto přiznání se nejprve veřejně a nepominutelně nahlas před nejprve světem není možné brát jakoukoliv Vaši a spolčenců nabídku k rozhovoru vážně – se Satanem se nevyjednává.

 

Jakožto neformální faktická hlava spolčeneckého H/hada, která se snaží manipulovat i představenými, J/jste O/osobně (= J/jmenně) od-po-V/vědný za veškeré Z/zlo spáchané na M/mně, Janě = J/jediném a nerozdílném lidství Krista v TrojJ/jedinosti Trojičního, a proto

nesete přímou O/osobní od-po-V/vědnost za veškerou Z/zlobu v souvislosti se všemi spolčenci a jejich kontakty,

a to v úplném rozsahu až do posledního důsledku: po celou dobu i do budoucna, v celém veškerenstvu, neboť lidský život pozemskostí nekončí.

 

Šéf přímo osobně odpovídá za mentalitu a způsoby celku a pokud by tomu tak nebylo, nebyl by šéf vůbec potřeba. Bez šéfa by nebyla základní jednotná společenská strategie, nebyla by identita celku, nebyla by morální autorita, která určuje morálku skupiny a jednání každého člena skupiny vzhledem k této morálce a normám k odměně. Kdo chce být ve skupině, musí přijmout a vyznávat, praktikovat její morálku, její mentalitu, podílet se na morálce a mentalitě šéfa. A bez členů skupiny oddaných šéfovi a přizpůsobujících se šéfovi není moc šéfa, není moc skupiny.

 

Bez Z/zlovolného šéfa ve společnosti by nikdy žádná diktatura nevznikla, nebyl by žádný centrální mocenský zlovolný exekutivní aparát. Nebyl by nacismus, nebyl by komunismus. Každý ve skupině má svoji osobní odpovědnost v násobnosti rozsahu vlivu skupiny početně (horizontálně) i mocensky (vertikálně k/v pekle, lidská duše je nesmrtelná), a proto Z/zlovolnost se ve skupině násobně graduje, rozhodně se nerozvolňuje, nevyviňuje a nevyšumí do ztracena.

Odpovědnost šéfa je odpovědnost z/podle morálky a ducha náklonnosti, a proto kdo vzývá Proti-M/moc, vzývá peklo: a moc pekla na zemi je tím větší, čímž větší je moc zlovolné osoby.

 

Takovou máte podle Vaší vlastní volby šéfovsky mocenskou cenu, takovou si sjednáváte od-M/měnu.

 

 2. Po každém jednotlivém přiZ/znání S/se zJ/jednejte okamžitou nápravu: odstraňte veškeré prostředky = věci, způsoby, možnosti, …, (nikoliv lidi a zvířata), kterými, ve kterých a se kterými jste Vaši zlobu realizoval, vraťte M/mi věci, které jste M/mi ukradl, opravte, co jste Vy i Vaši spolčenci zničili.

Je jedno, kdo ze spolčenců co způsobil, odpovědnost za všechny a za všechno ve skupině nese šéf.

Nebo snad Kristus nevykoupil svět?

 

Pokud si šéf neumí/nechce zjednat pořádek pode vlastní volby, na věci se tím nic nemění, stále má odpovědnost šéfa.

V případě věcí umístěných v M/mém bytě/soukromí tyto škodící věci zbavte funkčnosti ve všech možnostech a podobách vlivu, kde se tyto prostředky ke kriminalitě nacházejí: ve všech technických a jiných zařízeních a způsobech všech spolčenců, …, a to včetně nosičů a internetových a dalších mediálních komunikací a úložišť. Tak, aby již nebyly a nemohly být funkční: nikdy, nikde, nijak, a aby jejich funkčnost nemohla být obnovena a nadále užívána osobně i šířením, sekundárně, a to všude po světě.

 

 3. Totéž J/jděte po každém jednotlivém přiznání se podle předchozího bodu proV/vést ve Svátosti sM/míření. Teprve po vyK/konání přiznání se před světem, ne dříve, protože i SZ kněz poD/dával O/oběť nejprve za své hříchy a teprve poté za hříchy lidu.

Teprve poté vstupoval do Velesvatyně.

Chcete-li tedy Ž/život v Bohu v Církvi v Písmu a Tradici, nejde to jen dosavadní umně ohlupující komedii jako-zbožnosti před světem i Církví.

 

 4. Teprve poté M/mne poŽ/žádejte o osobní schůzku (ne, že M/mi bez pozvání a domluvy termínu zazvoníte u dveří) a oM/mluvte S/se M/mi = Janě = J/jedinému a nerozdílnému lidství Krista.

Ne Zuzaně, Janě.

Tj.

nejprve uZ/znejte M/moje Pravé J/jméno Jana,

při-Z/znejte S/se k N/němu veřejně, a


pro-M/mluvíme S/si.

Nikoliv na oko, ale S/skute(k)čně.

 

5. Poté Z/získáte Boží Dary, o Jakých se Vám ani nesnilo.   

 

 Jana, 11. - 13.9.2020

-


Ve SZ S/se Ř/říká: když se vzmáhá lůza, je lepší se ukrýt. Ale J/já vám Ř/říkám: nebojte S/se jich!

Dělicí čára mezi zbožností a lůzou vede S/srdcem, ne peněženkou.

Vždyť co je před lidmi slavné, to je před Bohem ohavnost. A co J/je před Bohem Slavné, je před lidmi v opovržení a pronásledování.

 

Zbožní M/mohou B/být penězi chudí i bohatí, to podle Boží Volby,

lůza může být penězi chudá i bohatá, to podle Boží Volby.

Člověk sám ze sebe bohatství nezíská, bohatství nelze získat jinak než od Boha, a Boha nelze vlastnit z lidských sil.

Chcete Boží Dary?

Nekraďte.

Nezáviďte.

Nepronásledujte, a to ani povahově sobě rovnou lůzu.

Nezabíjejte duše, nezabíjejte tělesnost.

Nezabíjejte Boží Obraznost.

 

Bůh Dává Své Dary V/všem (všem), D/dobrým (v Kristu v Církvi ve Svátostech V/věrným) i Z/zlým (= P/protivícím se, zbožným protivným), viditelná P/přítomnost či nepřítomnost Božích Darů není důkazem ani zbožnosti ani bezbožnosti.

To jen člověk nemusí poznat, zda a Jaký Dar doStal.


Božím V/věrným M/může Být Dána zdánlivá, světsky nepoznatelná T/trpělivost ve zdánlivém Božím „opomenutí“, aby S/se tak oSvědčila V/věrnost a vytrvalost zbožných v tom světsky nejtěžším: v přiJ/jetí V/věrnosti i za okolností, kdy člověk nemá nic ve svých rukou, kdy je světsky a DobroV/volně zcela bezmocný a uprostřed nepochopení S/své důS/stojnosti před Bohem – tak jako Job.

Nemít nic ve svých rukou, být ve zdánlivé nepřítomnosti Dobra od Boha zcela bezmocný, a přitom ve zkušenosti se svojí možností uplatnění poznané světské moci, je pokušením Krista Satanem na poušti: nejen chlebem živ je člověk, světská moc sama o sobě před Bohem neobstojí.

Vydržet pocit bezmoci a ztracenosti z nepochopení S/svého poVolání před Bohem je proCH/cházením pokušením Proti V/věrnosti (proŽ/žíváním vlastní i záS/stupné Ne-V/věry z moci světa) ve věcech V/velkých před Bohem i lidmi: pokušením vzít do svých rukou světskou moc (vládu na královstvími světa) tady a teď, namísto V/volby L/lásky k Mocnému Králi Nebe a Země.

Kdo vyD/drží lidskou bezmoc před Bohem (= K/kdo S/se neskloní před světem, K/kdo vydrží zdánlivou nepřítomnost Boha, proCH/chází nejtěžším pokušením ze všech pokušení - je to pohled na vlastní bezmocnost ze smrtelnosti pekla. J/jde o to, zda se nepokusí vzít věci do vlastních rukou (zda se nepokusí manipulovat Boží Vůlí), nepokusí se manipulovat okolnostmi z vlastních sil. Zda tím vším proCH/chází R/radostně, ne v zoufalství, ne v sebelítosti. T/ten poté doS/stane Dary, o Kterých S/se mu ani nesnilo. T/tato pokušení J/jsou nezbytná, protože Dary Ducha Svatého Spalují L/láskou a spratkům sirky do rukou nepatří.

Tak S/se oSvědčuje V/věrnost: ve zdánlivé nehybnosti dějů, ve zdánlivé prázdnotě a nesmyslnosti životní pozice, protože právě paralýza, hluboká prázdnota a absurdita Ne-Ž/života = S/smrt jsou základním principem hrůz pekla.

V životě je nejtěžší Z/zlo vydržet, ne se Z/zlu odhodlaně postavit vlastní akčností a hýbáním okolnostmi, z a podle vlastní vůle. Lidská statečnost je před Bohem ohavnost: Bůh oCení (= oSlaví, přeDá V/věnec Z/zlata a J/jasu) V/věrnost i tam, kde to lidsky vypadá, že Bůh Sám není (že Bůh člověka opustil).  

OPuštění Dobrým je ta nejděsivější B/bolest, jako vůbec lze zažít.

Nejhorší uT/trpení Kříže: Bože M/můj, Bože M/můj, proč Jsi M/mne oPustil?

Odmítněte Satana a doS/sáhnete i záS/stupného odPuštění Boha od moci pekel. Opuštěním nehybnosti a paralýzy pekla (= přiJ/jetím zdánlivé nepřítomnosti Boha v důV/věře B/bytí v Bohu) doS/stanete M/moc nad peklem na Zemi i  nad podzemím.

O to J/jde: o nezávislost, tj. o vyJ/jití ze světa.

Závislost je ustrnutím coby parodií T/trnové K/koruny, naD/děje J/je poS/stupností v Boží Vůli v K/krocích = Vítězstvím,V/věrností H/hřebům K/kříže. 

Vypadá to paradoxně, ale V/věrnost S/se oSvědčuje ve vyT/trpění zdánlivé neH/hybnosti D/dějů, protože D/dění S/se J/je Právě, neboť Věčně J/jediným H/hybatelem veškerenstva = Plností beze změny a bez výhrad, tedy mimo nutnost fyzického pohybu: T/trpělivost na Zemi J/je Božstvím člověka v Bohu již na Zemi.

Proto T/trpělivé zbožné svět tolik nenávidí: svět nenávidí Absolutní Moc Moudrosti, Která S/se (Vtělený) nejlépe uK/káže právě v odvržení z dění podle pozlátka světa.

Když to navenek vypadá, že zbožní nejsou vySlyšeni, že J/jejich M/modlitby nevyS/stupují k Bohu, nejsou Mocné, Právě, neboť Věčně tehdy J/jsou vyU/učeni k trvalému (neboť Věčnému), tedy z a podle Věčnosti B/bytí, neboť svět nerozezná rozdíl mezi Absolutním B/bytím J/jediné K/konstanty D/dějů beze zbytku a bez výhrad v P/plnosti (nepozná Krista = C/cestu K/kříže), tj. poS/slušností v Lásce, a mezi Bohem odmítnutým hříšníkem, který se utápí sám v sobě, ve svém osobním zoufalství.

 

T/trpělivého zbožného svět považuje za blázna a ubožáka bez perspektiv, bez důstojnosti,

průbojného akčního lůzra svět považuje za dynamickou osobnost hodnou následování a obdivu.

 

Zlato se zkouší v ohni,

Slavní J/jsou Z/zkoušeni O/ohněm Světla skrze světskou palčivost zdánlivé samoty bez Boha, beze smyslu (neviditelností naB/bývání v/z M/mysli TrojJ/jediného T/trpícího v/z Moudrosti Trojičního T/trpícího).

Kdo se pokusí vymanit aktivismem (zvolí si horizontální pohyb z vlastních sil), proPadl Satanu.

K/kdo zůS/stane v poK/koře a nezávislosti na světě, zVítězí K/křížem (B/bude v proB/bodení S/srdce světem v bezvýhradné Moci vyVýšení).      

 

Hledejte aktivismus (neposlušnost Bohu, trhání ovoce bez Boha) a zálibnost ve světské slávě (výsluní světa) a penězích (moci), a najdete Satana.

H/hledejte zdánlivou v očích světa „neschopnost a šílenství snílkovství“, oddělenost od účasti na světské úspěšnosti pro úspěch, a najdete terč všech v odporu Boží Slávě. Svět jen těžko rozliší mezi Moudrostí v T/trpělivosti a mezi pomateností bez rozumu – svět Ne-Z/zná Vtělenou Moudrost, a proto hledí jen na tělesnost v rozumu ke světskému prospěchu (= bez R/rozumu, v Ne-po-R/rozumění).

K/kdo D/dobroV/volně vyD/drží posměch světa z L/lásky k T/trpícímu, v proB/bodení S/srdce B/bude v S/srdci na K/kříži v Pevnosti nad pozemskou tíží, v „nehybné“ Hybnosti ve v-z-Duchu. B/bude v T/tělesnosti P/plně pro-v-z-D/dušněné J/jasem, B/bude Z/zřící, tj. podle světa šílený, a přece světem neusvědčitelný ze L/lži. Svět bude vydávat L/lživá svědectví, jen aby se zbavil J/jasného úS/sudku, K/který je uSvědčuje.

 

V proB/bodeném T/trpící = na světě nezávislý = D/dýchá J/jasem ve S/slově i Č/činu,

trpící vlastní zlobou = sebou pro-K/klatý v rozděleném srdci = se dusí vzteky, jeho slova jsou L/lži, jeho činy jsou kriminální – proti lidem, protože Proti Bohu.

 

K/kdo vyD/drží zdánlivou „nehybnost“ z „nevyslyšených“ modliteb, doS/stane poD/díl na Vůli bez hranic: ne „jen“ jednotlivý Dar, ale C/celý Ž/život v obDarování, Které ale bude světem interpretováno jako ještě více nenáviděné, Které přiN/nese ještě větší světem způsobené uT/trpení.

 

Svatost nelze získat, nelze Ji uspíšit D/dobrými S/skutky z/skrze tělesnosti,

Svatost J/je třeba vyD/držet z/podle Vůle v Duchu na K/kříži. ProB/bodené S/srdce bez života J/je Hybné, nikoliv pouze tělesně  pohyblivé.

K/kdo M/může, ať poCH/chopí.  

 

Proste, a B/bude Vám Dáno: buďte po-Z/zorní, neboť V/velikost Božích Darů nelze předem oČ/čekávat a z pouze lidských zvyklostí a přání ani předvídat: a proto bD/děte (B/buďte D/dějící S/se v poS/slušnosti Bohu).

Boží Dary vysoce, dalece přeV/vyšují lidská poznání, a proto při pozemském hledání Dar nepostřehnete: je mimo zorné pole zkušeností podle světa. Tak jako Kristus na Nebi i na Zemi přeV/vyšuje pouze pozemské, i Kristovy Dary přeV/vyšují částečnost.

DoK/konalost nelze nacpat do zkušeností a představ podle světa, a T/trpělivost obN/náší i uT/trpení: nikoliv utrpení pro vlastní závislost na světe, ale uT/trpení pro Krista.

Tak rozlišíte Svaté od Ne-S/svatého: podle toho, jak kdo trpí x T/trpí.

 

Zbožní v Lásce a z L/lásky trpí nepřátelstvím světa,

lůza trpí při pohledu na uS/svědčující K/kříž.


Zbožní jsou lůzou odstrkovaní a vylučovaní ze společnosti,

zbožní neodstrkují a nevyhání nikoho – K/každý K/koná podle S/svého poVolání.


Lůza se cítí být povolaná k vládnutí, obdivu okolím, vynášená do nebes světskými poctami a privilegii, zbožné považuje za neschopné a slabé, vhodné tak leda k šikaně,

zbožní J/jsou, K/kým J/jsou, a svět nechávají jeho svobodným volbám.


Zbožní S/se S/starají jen o to, aby svobodné volby světa byly vědomé, aby T/tak B/bylo naP/plněno D/dobro z P/plnosti K/kříže v Království na Nebi i na Zemi.

Zbožní se nemstí: ani nemohou, zlovolnou moc lůzy neberou jako křivdu, zlovolnou moc lůzy B/berou jako vůli uSvědčeného Ne-M/milujícího.

Na rozdíl od závislé zlovolnosti lůzy zbožným a z L/lásky Svobodným se zbožní nemají důvod mstít: Satan není Kristu roven, a slabým L/láskyP/Plnost v Kristu poM/máhá S/slovem i Č/činem. Nikoliv proto, že by snad zbožní byli nejistí a lační uznání lůzou a milostivých darů lůzy, ale T/tak, aby B/byly doK/konány S/skutky D/dobra, až přiJ/jde Pán.

 

 Zbožní Ž/žijí v K/klidném S/srdci a v útocích od neklidného až zběsilého okolí,

lůza žije v neklidném srdci plném závisti a zášti – a v okolním obdivu a potlesku, neboť je jí nejlépe mezi sobě rovnými.

 

Kde J/je Tvé S/srdce, T/tam J/je Tvůj Ž/život,

kde je Tvé srdce, tam je Tvůj K/kámen úrazu.

 

Z/zlo, které dělá lůza zbožným, je před Bohem zbožným k L/lásce v pro-S/spěchu (= R/rychlému R/růstu v Duchu Svatém v K/kříži), lůze k od-Souzení se před Tváří Vševidoucího Tvůrce, k od-P/padnutí od T/tváře Vtěleného i od lidí, od veškerého tvorstva, včetně odP/padnutí od P/padlých obecně: v pekle není L/láskyP/plná souN/náležitost, v pekle je hromadná samota a izolace, tj. zoufalství a bezmoc bez konce.

 

Až Krista uvidíte na V/vlastní oči, proŽ/žijete vzpomínku na V/vlastní ztracené P/původní D/dobro: do Nebe veJ/jdou v R/radostném chvění a opojení D/dobří, lůza pocítí nepředstavitelnou závist a vztek na sebevražedné okradení se o D/dobro.

 

Jana, 10.9.2020

-


PRINCIP KAIN:  populismus coby jako-zbožnost lůzy

Populismus = ideologie lůzy: dejte jim, co chtějí, aby potom oni chtěli nás (tj. populisty), abychom my nad nimi měli neomezenou moc.

ZJevení je neuvěřitelná senzace jen pro lůzu.

Pro zbožné J/je zJevení I/intimitou, L/láskou v bezprostřední každodenní P/přirozené (= „nadpřirozené“, resp. Nebeské, P/původní a K/konečné) R/radosti a K/klidu „prostě jen tak“, poS/spolu v B/blízkosti.

Pro zbožné Je zJevení komplexní od-po-Vědí (vySlyšením modliteb) na situaci/téma, které by se jinými způsoby D/dobře Ř/řešit nedalo (poCH/chopení by jinak bylo jen částečné, tj. nedostatečné, k ničemu).

ZJevení P/plně, neboť Právě vystihuje P/podstatnost v mnohosti O/osob, záJ/jmů, prostředků, … v takovém stylu, že není v lidských silách předmětnost P/podstatnosti poCH/chopit pouze horizontálně.

 

Lidé, kteří se ve svých veřejných projevech a prohlášeních spoléhají na obsah, ducha předmětnosti hovoru či projevu, mívají tendenci mluvit o konkrétních věcech, s konkrétními argumenty, s jasnou hierarchií a kontrolou, apelováním na rozum a zkušenost, konkrétní výsledky a logiku věci. Pokud jsou lidé s tímto životním přístupem coby „elity“ cíleně likvidováni, ve společnosti zavládne obecná mentalita lůzy, kde všechna závazná pravidla a hodnoty upadají.

 

Náhle či pozvolna, zpravidla kombinovaně, ale vždy silou zaťaté pěsti.

Teorie síly, praxe násilí.

Zahleděnost do sebe, odmítání ducha čehokoliv, důsledná vnějšková popisnost a až křečovité dodržování litery se současným ignorováním ducha předmětnosti, takže co není řečeno/formulováno explicitně, to je vysmíváno jako chyba „elit“, které nebyly dostatečně konkrétní: a co si kdo myslel a výslovně konkrétně nespecifikoval, to je jeho věc, jeho soukromý názor: a nikdo jinému do hlavy nevidí, nikdo není povinen číst myšlenky jiného. Vyprazdňování od smyslu, populismus.

 

Elity se obvykle domnívají, že vysvětlováním obsahů předmětností a následným pochopením dobra záměru dojde k prozření lidu, který si následně zvolí odpovědnost vůči budoucnosti s ohledem na přítomnost.

Nepočítají s tím, že lůza nechce slyšet argumenty, a už vůbec nechce kontrolovatelné závazky.

 

Lůza chce parazitovat, s maximálním ziskem nabytým snadno a rychle: násilnicky.

Odtud úspěch populistických hnutí a stran, myšlenkových sil a mocí: ze saturace násilnictví.

 

Lůza, která si v dobách zřetelnosti pravidel a norem, konkrétních závazků a kontrolovatelných perspektiv připadá mimo společenské dění, mimo účast na moci, sama sebe v těchto podmínkách a okolnostech definuje jako znalce školy života, lidi, kteří musejí trpět „intelektuální odtažitosti a kavárenské typy mimo realitu“.

 

Lůza se v dobách odpovědnosti cítí zneuznaná, na okraji společnosti, opomíjená až odstrkovaná, bezmocná. A roste v ní vztek. Podle své povahy závistivé nenávisti, a tudíž chtěním všeho hned, a priori odmítá jakékoliv aktivity v souvislosti s měněním sebe ve prospěch obsažnosti, odpovědnosti a růstu, protože alibismus je postavený na lenosti a duševně i duchovně líná násilnická lůza požaduje, aby se všichni a vždy přizpůsobili jí: a běda, když ne.

 

Lůza nechce přizpůsobovat svoji pozici ve stálém zdokonalování v pozici k obecnému prospěchu, lůza požaduje a vyžaduje, aby se všichni, všechno a vždy přizpůsobili jí. Jako školní spratek, který ví, že nemá schopnosti být nejlepší, tak dělá vše pro to, aby byl nejhorší a strhnul s sebou co největší dav. Dav, ne společnost. Tak, aby z pozice moci v silově emotivním davu (sílu čerpá z emocionální závislosti okolí na něm) redukoval odpovědnost (nemá co konkrétního nabídnout, musí se spolehnout na prázdné a hezky znějící fráze), tj. aby si už dopředu vytvářel prostor k neodpovědnosti za cokoliv a kdykoliv: co si kdo o jeho projevech a prohlášeních myslel, to je jeho věc, za to přece nikdo jiný odpovídat nemůže.

Základní pracovní metodou je populistická mystifikace a alibismus.

 

Dav s sebou nabaluje sliby účasti na moci bez odpovědnosti: snaží se zažehnout „spravedlivý hněv“ a „domoci se svých práv na lidskou důstojnost“, „mít se líp“, „mít víc“.

To, co populistický manipulátor musí umět především, je prázdnými a nabubřelými sliby a frázemi zfanatizovat myšlenkově vyprázdněné bažení po moci.

To, co lůza chce především, je ničit cokoliv, co usvědčuje z vlastní nedostatečnosti (z nízkého vzdělání, životních neúspěchů, nízkého společenského postavení, frustrace z rozdílu mezi vysněnými touhami a domnělými nároky na získání těchto tužeb ostatními, kteří budou poskytovat veškerý servis k jejich saturaci, …).

 

Lůza chce ve svém čele „člověka z lidu“ s mentalitou a chováním lůzy, člověka, který ale násilím (tj. lidem v/z davu osobně srozumitelným a blízkým stylem) a chamtivostí reprezentuje úspěšnost bažení po moci, slávě, penězích, … čemkoliv.

Lůza je typická mentalitou krádeží identity, mocichtivostí, touhou po uznání násilnictví jako legitimní metody komunikace a „seberealizace“, primitivním účastenstvím na čemkoliv, co druhým (a klidně i vlastním) ublíží a sobě prospěje.

 

Lůza ke svému uspokojení potřebuje násilnický styl (saturuje pocit okamžitě nabyté důstojnosti, nejlépe VIP), poroučet (saturuje pocit vlastní neomezené moci: chce vládnout duším, chce si podrobit myšlení a vůli elit, kterým nezřízeně závidí, a aby se tak postavila nad ně). Je typická nízkostí svých zájmů (ve své zaslepenosti nenávistí na víc nemá), a proto ze svého středu na společenské výsluní vyzdvihuje ty nejhorší: ty, kteří koncentrovaně reprezentují vše, co lůza ostatním závidí, nejlépe za pomoci zákeřností, krádeží duševního vlastnictví elitám, na kterých parazituje, a zároveň likvidací moci těchto elit – aby nevyšlo najevo, že jsou na těchto okrádaných elitách závislé.

 

Motorem úspěchu populistů je závist lůzy a její nenávist jako pracovní metody.

Populista musí dát lidem pocit, že „je jedním z nich, jedním z lidu, tím, kterého elity donutily vystoupit z řady a nahlas říct, že je konec řádění“ – a následuje obviňování ostatních z toho zla, které nejčastěji a nejvíce páchá sám.

 

Lůza tak má pocit legitimního osobního podílu na moci, má pocit, že hněv, zloba a násilí jsou nejlepším způsobem, jak „usvědčit bezcitné a chladné elitářské pokrytce z jejich bezohlednosti a nezájmu o skutečný život skutečných lidí“.

To, co dává sílu populistům, je závist lůzy, a proto řešením není saturace domnělého nedostatku informací (právě proto, že informací o kriminalitě obdivovaných delegovaných je více než dost) – lůza situaci dobře chápe, chápe racionalitu situací, událostí, faktů, názorů, které právě chce svrhnout „z trůnu“.

 

Tragédií kultivované společnosti je neschopnost čelit bezostyšnému brutalismu lůzy, protože kultivovaná společnost odmítá přijmout fakt zálibnosti lůzy v manipulacích bezobsažnými sliby, do kterých si kdokoliv může promítnout cokoliv podle libosti – a tak si připadat mocný a společensky „na výši“.

 

Kultivovaná společnost odmítá chápat ubohost a sebelítost násilníků zaťaté pěsti, kteří kromě křiku a zneužívání argumentací o lidských právech postupují logikou přizpůsobování okolí sobě.

 

Kultivovaná společnost nabízí a dává příležitosti k přizpůsobování sebe ve prospěch hodnot, lůza očekává a nárokuje si přizpůsobování elit a veškerého okolí sobě, svým nárokům a „spravedlivým“ potřebám, k jejichž prosazení uplatňuje přístup závistivé chamtivosti a likvidace všeho, co usvědčuje z osobní nedostatečnosti (v důsledku osobní ne-do-statečnosti, tj. pro svoji vlastní zbabělost).

 

 

Dejte zJevení kultivovanému zbožnému člověku, a pocítí touhu zJevení přiJ/jmout a úČ/častnit S/se na rozvoji v co nejširším zbožném úČ/častenství ve Svátostech: poK/kora Bohu jako od-po-V/věď Bohu na Jeho Dar.

Dejte zJevení lůze a pocítí touhu zJevení ukrást, pokud to vzhledem k originalitě obsažnosti a nedostatku pochopení nelze, tak zlikvidovat A/autenticitu (= J/jmennost) O/obsažnosti zJevení a touto slupkovitostí potom šermovat jako vlastní zbožnou mocí, tj. napadat Boha v Trojici.

 

Dejte zJevení zbožnému a zvýšíte J/jehou T/touhu po Bohu v Církvi na V/veškerých C/cestách v Písmu a Tradici.

Dejte zJevení lůze a ta zJevení závistivě zpochybní (napadne A/autenticitu a O/obsažnost), ukradne pro sebe, vytvoří dojem vlastní svatosti, ovládne srdce sobě rovných, a tak se postaví na Pozici Krista v Trojici. Bude nezřízeně postulovat a prosazovat sebe jako jedinou a bezvýhradnou autoritu k Bohu (maskování Antikrista skrze požitkářství krádežemi duševních a životních autenticit), bude umně překrucovat a sugerovat smysl zJevení tak, aby on sám vypadal jako nesoucí S/světlo, ale aby nebyl rozpoznatelný jako Světlonoš v Temnotách (bude zatemňovat mysl jiných matoucími řečmi a ambivalencemi, ze kterých lze vždy nějak šikovně vyklouznout), bude parodovat (předstírat a pocitově manipulovat) Kříž vlastním ukňučeným citovým vydíráním a sebelítostí kombinovanou s ultimativními požadavky, bude bažit po slávě a společenských vysokých postech – Jsou-li mu tyto posty Bohem v Dobrém uRčeny, bude jejich dosažení překrucovat ve výhradně svůj osobní prospěch nabytý vlastní skvělou záslužností a „dobrotivostí“ před Bohem. Bude se snažit vypadat jako Kristus, ale při poH/hledu na Kříž se bude chvět odporem: kteréžto chvění bude vydávat za zbožné otřesení duše nad Utrpením.

 

Lůza závidí, krade, zbavuje A/autenticity, O/obsažnosti, odpovědnost hází na nenáviděné zbožné (= nenávidí od-po-V/vědnost), zbožné bude obviňovat ze všeho, co ji v očích sobě rovných zdiskredituje až k naprosté i fyzické likvidaci.

Jakmile lůza zjistí, že jí populista již není užitečný, že jej již nemůže náležitě využívat, že nad ním již nemá svoji moc (populista je sluha těch, kterým poroučí = princip Satan), nemůže skrze něj uspokojivě vládnout, svrhne jej a nahradí jiným, „poslušnějším“. (komunistické čistky mezi sebou)

 

Zbožní v(i)-D/dí, tj. J/jsou v úČ/časti na D/dění S/se v Kristu v Církvi v Písmu a Tradici.

 

Pro lůzu je typická touha po moci a slávě pro sebe = okrádání a vraždění Krista - Slávy světa.

Pro zbožné je typická L/láska ke zJevené P/pravdě J/je V/vírou v Trojici = zbožností. Po-K/korně H/hodná povaha.

 

Co v kom J/je či Není každý ve svém svědomí rozezná: záleží „jen“ na tom, ke K/komu S/se při-Z/zná x ke komu, čemu se zná.

 

Janě Daná zJevení Jsou D/dobrem pro zbožné, a J/jsou kvůli, v Kristu a s Kristem terčem zlodějů, vrahů, násilníků.

Vy sami víte, kdo je spolčenec a K/kdo J/je zbožný.

ZJevení zrychluje D/děj: J/jste v K/klidu proM/měňující S/se (= P/přítomní S/spolu), nebo jste překotní a zbrklí, nedočkaví?

 

Ježíš B/byl již za S/svého pozemského Ž/života S/silně přiT/tažlivý: lidé J/jej buď M/milovali, nebo nenáviděli, ale nikdy k N/němu nebyli lhostejní.

Populisté = bezbožní vždy přesně věděli, jak silně citově zapůsobit a strhnout mnohé pro své vlastní zájmy.

 

Nejste to právě Vy, kdo přiT/tažlivost Jany prohlašuje za svádění k promiskuitě vás, „nebohých obětí zhýralé ženštiny“? Kde se to ve Vašem S/srdci vzalo? Odmítám komentáře na moji přitažlivost, a proto M/mne prohlašujete za bezbožnou. Tím S/svědčíte sami (= osamělí) Proti sobě (= Proti-S/sobě). Ne-Z/znáte Krista, Ne-Z/znáte S/se ke Kristu, Ne-J/jste v Kristu.

 

A proto vůbec nejhorší, co mohou zbožní udělat, je být lhostejný a nezúčastněný.

OdD/dělte O/ovce od K/kozlů,

odD/dělte Z/zrno od P/plev,

protože Pán při-CH/chází.

 

Jana, 9.9.2020

-

Utápět se v pocitech je luxus, který S/si při P/plnění Boží Vůle nemůžete dovolit.

 

Nemůžete si ho dovolit ani ve vztahu k lidem, tedy pokud nechcete, aby s vámi jednali jako s malým dítětem nebo jako se snadno manipulovatelnou pyšnou užitečnou loutkou.

 

L/láska není jen nějaký pocit.

Není sobecká.

Není uraženecká.

Není sebelítostivá.

Není v paralýze od aktivit.

 

Jediné, co vás brzdí, je aktivismus, absence disciplíny v nepovrchních věcech, které nejsou navenek hned vidět a nelze z nich hned profitovat, vybírání si třešniček na dortu. Pocit, že jste něco víc než ostatní – a na druhou stranu pocity marnosti.

 

Rozmazlenost.

Pýcha.

Pýcha není nemoc, je to svobodná vědomá volba pohledu na sebe i svět, je to poroučení Bohu.

Že se vás to netýká? A co vaše tak často a zálibně ventilovaná zuřivost, které říkáte „spravedlivý hněv“? Co vaše zbabělost, když máte čelit nepříjemnostem a nepohodlnostem?

Jako malé děcko, které si dupne a očekává, že celý svět bude skákat, jak ono píská. A běda, když ne – to potom následuje estráda výčitek a manipulací. Čím okázalejší, tím lepší. Koneckonců: v panovačnosti je pocit moci a poroučet druhým je uspokojující zábava, že? Jen ta kocovina, až se to celé provalí a děcko je náhle pro okolí k smíchu. A dup, a dup, a dup – co nejde silou, musí jít ještě větší silou.

(V psychologii písma, pro neumětele v grafologii jde o dominanci buď úhlového, nebo rozpínavě girlandového vázání. Dominance úhlového vázání je styl „brzda – plyn“ = labilita základní psychomotoriky, dominance nadměrně širokého girlandového vázání je okázalost maskovaná vstřícností a entuziasmem. Girlandová nadměrná šířka v písmenu = osobní expanzivita a rozvolněnost hodnotové kázně, girlandová nadměrná šířka mezi písmeny = „společenskostí a sdílením“ maskovaná lenost v plnění úkolů a přehazování odpovědnosti na jiné, girlandová nadměrná šířka mezi slovy = paradoxní sociální odstup a chlad, kdy se člověk tváří mile a chová tvrdě, celková rozpínavost mezi řádky a textu na papíře = expanzivní dominance. Dominance úhlu s těsností v písmenu = stísněnost až sebepoškozování, dominance úhlu mezi písmeny = křečovitost v plnění každodenních úkolů, farizejství, dominance těsnosti x nadměrné šířky mezi slovy = náladovost, nahodilost v projevech sociálních vazeb, trvalé nerespektování řádkování spolu s trvalou rozkolísaností umístění slov na řádku při psaní za obvyklých komfortních podmínek = nadměrná emotivita a ovlivnitelnost situačními proměnlivostmi. Jinými slovy: neuměřenost, nedostatek úcty a vděčnosti. Rozhodně ne duševní síla a postojová pevnost, rozhodně ne vstřícnost a otevřenost k upřímnosti. Oba typy u různých lidí dominantních vázání se s oblibou spojují = navzájem se sebepotvrzují ve správnosti.)    


Jak praví stará židovská průpovídka: „Máš co jíst? Co pít? Kde bydlet? Ruce a nohy Ti slouží? Tak na co si stěžuješ???“

Podle vám Ř/řečeného Kristova: „Nedívej S/se na B/bolest, D/dívej S/se na zaCH/chráněné duše.“


 

Se sebelítostivým uraženectvím můžete přijít nejdříve ve chvíli, kdy vás a vaše kumpány se svými nesčetnými spolčeneckými kumpány zdravotně zlikviduji až do invalidního důchodu, až vás budu systematicky okrádat i o prostředky na základní živobytí a pak se vám vysmívat, jestli nechcete půjčit alespoň nějaké drobné a nemusíte mi je vracet, až vám do vašich obydlí a techniky nainstaluji a budu sledovat šmírovací zařízení a dlouhé roky vám tím likvidovat vaše soukromí a tím i vaši lidskou důstojnost, až budu kvůli vaší mnou způsobené invaliditě likvidovat i vaše společenské postavení a tak vám způsobím s tím související ponižující a diskriminační chování lidí kolem s i závažnými zdravotními důsledky, až vám budu krást vaše tašky s cennými osobními věcmi  a s  doklady, s klíči od bytu, s vašimi mobily, až za vámi budu posílat dlouhodobé „dobrácké“ špehy, kteří vám nadělají mnoho fyzických škod zejm. na zařízení vašich obydlí, kteří všechno dobré převracejí ve zlo a vyloženě lžou, … až se k vám budu chovat tak, jak se vy chováte ke mně.

Potom se můžete začít litovat.

 

Jenže po takové dlouhodobě snášené kriminalitě se budete zajímat o jediné: o skrze Krista i vaši V/vlastní  R/rodinu v Nebi v Ž/životě s N/nimi už zde na Zemi – B/budete J/je Z/znát i fyzicky osobně – z každodenního života v „drobných“ setkáních, kdy nejde o nic jiného než jak B/být spolu tak, jak to právě odpovídá aktuální situaci v „obyčejných“ životních „drobnostech“, jak je to patří k rodině. Mnou se budete zabývat jen proto, že to bude vaše práce – faktograficky, úkolově.

Podle vám Ř/řečeného Kristova: „Nedívej S/se na B/bolest, D/dívej S/se na zaCH/chráněné duše.“


Budete P/přirození, neokázale, nenásilně a neformálně zbožní, nebudete chápat, proč se někdo utápí v žabomyších válkách.

To nemáte co na práci?

To nemáte V/vlastní P/plnoH/hodnotný Ž/život, že jste závislí na své hromadně sdílené škodolibosti vůči vámi nenáviděnému člověku, kterému nemůžete prokázat nic proti Bohu, tak na něj hážete vaše vlastní nespokojenosti se sebou? Pěstujete si vaše vlastní zlozvyky škodit a odmítáte brát na vědomí, že nejvíce tím škodíte sami sobě: M/mně tím pomáháte zrychleně na Zemi naP/plnit S/své Pravé J/jméno Jana.

Máte pocit, že Ž/žijete v blahoslavenství?

Máte sami ze sebe dobrý pocit?

Nezžírá vás snad závist Janě Daných Božích Darů a vaše pečlivě pěstovaná pomstychtivost za vaše vlastní nenaplněné představy, závist, kterou M/můj M/manžel H/hodnotí odkazem na Danielův příběh o Zuzaně?

Nebo je snad v Církvi podle Písma a Tradice z pozice Svátostného kněžství žádoucí páchat a šířit kriminalitu, navíc v gangu?

Tak se přestaňte litovat a hněte zadkem. Nejste pány času.

Když J/jsem před 14 lety naS/stupovala S/svoje poVolání Jany, ani ve snu M/mne nenapadlo, že B/budu řeholním kněžím a biskupům D/dělat psychoterapie. J/já V/vážně doufala ve S/spoluP/práci na Kristově D/díle podle nesčetněkrát vám N/nabízeného: řeholní kněz a Jana v poS/slušnosti Kristu v katolické Církvi.

Už v té definici J/je O/obsaženo V/vše P/potřebné: jen C/ctít standardní P/pravidla Církve v Písmu a Tradici.

A navíc: J/je to vaše POVINNOST Svátostných kněží B/být ve zbožném v-z-T/tahu s laikem.

To vy vaší Z/zlobou a Z/závistí děláte z Církve rejdiště zločinu a hříchu.

 

V D/dobru máte jen 2 možnosti:

- psychoterapie s nejistým a velmi velmi velmi dlouhodobým trváním ve velmi velmi velmi pomalém postupu, což v tak rozsáhlé pýše zabere nejméně stovky let,

- zbožnost – J/jste kněží, V/víte, C/co D/dělat.

Koneckonců se cpete na biskupské S/svěcení na úkor jiného: uV/važte, že Vaše budoucnost J/je závislá na Boží Vůli a to, že od Boha doS/stanete Dar neznamená, že by Jeho doS/sažení byla Vaše osobní zásluha. Tento Dar Je Vám uRčený od Z/začátku, jenže v Dobrém, ne ke světským mocenským hrátkám.

Čím V/vyšší P/pozice, tím V/vyšší od-po-V/vědnost: doteď Vám kryli záda nadřízení, ale na biskupském S/stolci už nemáte žádnou výmluvu: na Vašem místě bych se za stávající situace k větší od-po-V/vědnosti necpala: nemůžete doS/stat, co Vám nebylo uRčeno, Vaše osobní moc tak daleko v Církvi nesahá.

Jste na nejlepší cestě zvrátit Boží Dar Proti S/sobě.

 

B/byla Vám Dána Sláva, tetelíte se ve světské slávě,

B/byla Vám Dána Moc k poD/dílovosti na J/jmenné Pravdě, jste lačný peněz a úřadů, zařazení se mezi VIP,

B/byla Vám Dána L/láska a Vy jste z N/ní udělal farizejské rejdiště špíny bez Boha.

 

Že ze sebe nemáte D/dobrý pocit a stále Vám něco podstatného uniká?

Výjimečně Z/znáte P/pravdu o S/sobě.


Jan 18/20-21,  Zachariáš 1

Nelíbí se Vám, že M/mluvím veřejně?
Stěžujte S/si u Krista, Velekněze podle Řádu Melchizedechova, J/jemuž J/jste P/povinen poS/slušností a K/který V/vždy, neboť Věčně J/jednal veřejně a nic nekonal potají.

Již 12 let odmítáte jakýkoliv P/přímý kontakt, natožpak rozhovor: nestěžujte si, že Bůh Se nepodřizuje Vašim snahám mluvit a jednat potají, neveřejně, potichu.

 

PoVolání J/jmenné Pravdy J/je k veřejnému D/dobru, Vy J/jmennou Pravdu poP/píráte = P/přete se s Dobrým.

To Vy se celou dobu snažíte M/mne zbavit Pravdy J/jména Jana a udělat ze M/mne nikoliv ve křtu, ale pouze úředně Zuzanu.

To Vy děláte ze J/jména L/lež, a proto nevíte, čí jste.

 

Kdybyste S/skutečně Z/znal Krista, M/miloval byste J/jeho J/jediné a nerozdílné lidství, ne svoje představy. 

Říkáte, že J/jsem blázen a co říkám jsou jen mé pomatené konstrukce.

Tak proč M/mne pro T/to S/slovo už 12 let pronásledujete, proč vůbec T/toto S/slovo berete vážně do té míry, že s N/ním bojujete?

Proto Vy sám (= Proti-S/sám) Proti-Ř/řečíte S/sobě,

o M/mně nesvědčíte ničím – kromě toho, že M/moje M/manželovo S/slovo P/parodujete, čímž S/se T/tomuto S/slovu v důsledku K/klaníte.

Dochází Vám to?

 

Žádné v sobě rozdělené království neobstojí, žádný prolhaný seberozpolcený člověk do Božího Království nevejde.

 

Jana, 7.9.2020, Jan 18/20-21

-

Vaším hříchem není nedostatek snahy hledat P/pravdu,

Vaším hříchem je neochota V/vzít P/pravdu V/vážně

 

A proto je zbytečné P/prosit o stále další a další zJevení.

 

Fakta Z/znáte.

Metodologie poS/stupu k P/pravdě vám Byla Dána.

 

Co konkrétně vlastně ještě chcete???

 

Jana, 5.9.2020

-

Důvod, proč stále nechápete?

Hluboko zakořeněná Závist, která oS/slepuje S/srdce.

A zvyk ji považovat za normu.

 

Závist má tendenci klouzat po povrchu (protože je ze své podstaty zaS/slepená chtivostí, tj. leností a neochotou CH/chápat, R/rozumět).

Proto je bez po-R/rozum.ění.

 

Namísto toho se věcí, skutečností a veškerenstva chápe (sápe se po) podle svého, tj. bez zájmu o po-CH/chopení P/podstaty skutečnosti T/tak, J/jak tato skutečnost J/je z J/její V/vlastní P/podstaty.

Namísto po-CH/chopení poVolání jiného se po jeho poVolání sápete pro sebe.

To je vše, o co tu jde.

 

Základní důvody, proč stále Ne-CH/chápete Pravé J/jméno Jana, jsou 2:

1. Nemáte ke M/mně žádnou Ú/úctu jako k člověku (jako k Obrazu Boha, k M/mojí Obraznosti Boha) a nemáte ke M/mně žádnou Ú/úctu jako ke katoličce, čímž obojím svědčíte sami proti sobě, že nemáte v Ú/ctě Církev Bohočlověka Vítězného v Trojici. Od Církve očekáváte, že bude uctívat vás podle vašich vlastních osobních sdílených konsensů.

 2. Žijete sami v sobě, ve svých představách o tom, jak by věci, skutečnosti, fakta měla vypadat, tj. děláte ze stvoření vaše osobní vlastnictví, které buď funguje jako obraz vašich představ, nebo nemá právo na samostatnou (Bohem Danou) E/existenci.

 

Buď se vám vaše okolí beze zbytku a bez výhrad podřídí, nebo je podle vašich osobních přivlastňování si prohlášeno za nedostatečně pokorné, tj. zlé. Kdo se vám nepodřídí, musí podle vás být „usvědčen z nedostatku pokory a úcty“, okamžitě usvědčen a zlikvidován.

Podle vašich automatismů to vám osobně je třeba přinášet oběti a kdo to odmítá, o tom tvrdíte, že odmítá Boha.

Vaším hříchem není zvyk hodnotit věci podle Tradice Církve, vaším hříchem je ulpívání na vašich představách o Tradici Církve a prosazování tohoto ulpívání jako normy k následování.

A proto váš hřích stále trvá: uS/smrcujete O/originalitu T/těch, K/kteří jen vnějškově nekopírují vaše představy.

Vyprazdňujete O/obsažnost Církve, protože z lidí děláte bezobsažné povrchní poslušné loutky. Vaším hříchem není neúcta ke Svatým podle J/jejich Svatosti, vaším hříchem je ulpívání na markantách Svatostí T/těch, K/kteří za Svaté po Právu již B/byli proH/hlášeni, a ignorování J/jejich P/působení na Zemi i nyní.

Fixujete Svaté na minulost (útočíte na J/jejich P/přítomnou M/moc) a ignorujete, že v Nebi J/jsou V/všichni Živí, a tudíž i J/jejich P/působení na Zemi J/je Ž/živé, P/přítomné, R/reálné.

 

Vaším hříchem je nezájem o pokoru před Nebem, a proto váš hřích trvá. Vaším hříchem není nedostatek pokory, vaším hříchem je donucování jiných, aby vás osobně považovali za vzor pokory, a to až do té míry, že této sebestřednosti sami věříte a navzájem se v ní podporujete.

Jistě tak nečiníte všichni kněží a řeholníci: mentalita celku se odvíjí od (ať už jakékoliv) mentality elit, jimž je třeba odevzdávat poslušnost, ale lidská vůle J/je sTvořená ke Svobodě.

Jsou-li elity, K/které M/mají moc nad řeholním Ř/řádem, bezbožné, potom všichni pod povinností Ř/řádové poslušnosti bezbožným jsou S/svými elitami prohlášeni za povinné Ne-V/věrou, a proto od-po-V/vědnost za veškeré Ne-po-S/slušnosti V/všech v celku Ř/řádu J/jde za od-po-V/vědnou Ř/řídicí A/autoritou elit a T/ti, K/kdo v Ř/řádu Svobodně V/vědomě pod povinností poS/slušnosti P/plní naŘ/řízené Z/zlo, nemají na tomto Z/zlu osobní vinu, pokud v tomto Z/zlu sami (= Proti-S/sami) nenalézají zálibnost.

Je-li v Ř/řádu P/přímý nadŘ/řízený po-S/slušný Bohu a ve V/vědomé Svobodné V/volbě v nikoliv vzpouře (nikoliv v protivenství představenému s cílem osobního hrdinství či s jiným cílem), ale v utrpení z vědomí rozpornosti mezi poslušností Bohu a poslušností Ne-V/věrné nadŘ/řízené A/autoritě, J/je v případě V/volby poS/slušnosti Bohu podle S/svého nejlepšího V/vědomí a sV/vědomí nikoliv neposlušný představenému, ale J/je v P/pozici V/věrnosti Vítěznému (nikoliv Vzpurnému, ale ve Z/zbožnosti: vizte Makabejské po odmítnutí nechat se zmasakrovat tak, jak byli zmasakrováni jejich v Bohu bratři).

Nejde o boj Proti představenému (nejde o herezi), J/jde o náS/sledování L/lásky – a jen Láska Ví, kdo je vzpurný (neposlušný) a K/kdo J/je v Kristu S/svobodný.

 

V nejextrémnějším případě J/je rozlišovacím Z/znamením nepřítomnost strachu z moci lidí podle světa: buď proto, že se člověk ve své vlastní nadutosti cítí být světsky mocný, a proto i nepostižitelný (= Z/zlo), nebo z Lásky – proto, že T/touha po Dobru J/je S/silnější než strach z odvety Ne-V/věrných.

Svobodný J/je T/ten, K/kdo K/koná z L/lásky – vizte Davidovo a J/jeho druhů jezení předkladných chlebů, trhání klasů Krista i apoštolů v sobotu, uzdravování Kristem v sobotu, …

Je-li volba v rozpornosti (v roze-P/při, ve vnitřním rozdělování od P/pravdy) = Proti V/vůli (vůli) představeného, z touhy po svém vlastním dobru, skončí volící ve Z/zlu a odpadlictví od Boha.

Je-li V/volba v rozlišení od bezbožnosti Ne-V/věrného na jakémkoliv postu V/volbou pro Krista, nikoliv volbou proti představenému, B/bude D/dílo V/volícího poŽehnáno.

Rozlišení mezi těmito volbami J/je v S/srdci V/volícího ve vůli buď k V/věrnosti Kristu, i když to mezi lidmi znamená riskovat nepochopení a utrpení z permanentního vyhnanství V/vlastními, NEBO ve vůli ke svévolnému světskému sebeprosazení ve vzpouře Proti Ř/řádu, Proti Církvi, Proti Písmu a Proti Tradici.

Rozlišení mezi těmito volbami je v S/srdci V/volícího, nikoliv ve vnějškových pozorovatelných příznacích.

Vnějškově pozorovatelné příZ/znaky Dobra a vnějškově pozorovatelné příznaky Z/zla jsou v těch nejextrémnějších případech (u Svatých a u Z/zlořečených) na pohled totožné: Satan je mistrem vnějškových napodobenin. Vodítkem k rozlišení M/může B/být rozumově nevysvětlitelný pocit, že u dotyčného J/je něco podstatného sice nekonformní a nepohodlné, ale dobré, NEBO pocit, že ačkoliv všechno vypadá na pohled dobře, cosi podstatného chybí, nebo uniká – cosi neuchopitelného je jinak než jak to navenek vypadá, špatně.

 

Svůj k svému: S/srdce zV/volí buď v/k Bohu v Trojici (k/z V/věrnosti), NEBO zvolí ke světskému pohodlí (k/v odvaze = před světem hrdinně namísto pokorně „jít vlastní cestou“, tj. „přes mrtvoly“ za vlastní kariérou = „nahoru lichotit a podlézat, dolů kopat“).

Cílem není přinutit Ne-V/věrné k poslušnosti podle světa, cílem není a nesmí být získání jejich pozic, jakýkoliv zájem podle světa a ze světa.

C/cílem J/je Z/zrcadlit Krista – co s tím kdo udělá, to už J/je na něm, ale Vy J/jste vyD/dali S/svědectví o V/věrnosti Kristu, Písmu, Tradici v katolické Církvi.

 

Pokud J/jde o v-z-T/tah ke M/mně, Janě, máte 2 základní V/vodítka:

  • zda M/mám v Ú/úctě Krista (= Výraz člověka = Syna člověka) a člověka proto, že J/je člověk (= Obraz Boha), nikoliv abych měla v úctě pozemské vztažnosti k bezbožnosti (nikoliv abych adorovala nadřízené proto, že je to světsky výhodné), a tudíž zda J/jednám z V/věrnosti, nebo zda jednám ve/ze L/lži, a
  • zda J/jste Vy ve Svobodě Ducha Svatého, ve V/vědomí Vítězství a ve s-V/vědomí k/v Obraznosti Tvůrci ve V/věrnosti J/jedné Svaté apoštolské Církvi, Písmu a Tradici, NEBO zda jste v touze, bažení po vlastních rychlých ziscích podle světa.

 

V/volte S/srdcem, protože rozlišení mezi Kristem a Antikristem J/je v P/přítomnosti L/lásky: buď R/rozumíte rozlišení mezi Obrazností člověka Kristu = Výrazu člověka, NEBO Ne-R/rozumíte nadutým kopírováním fixované vnějškovosti jinak v Pravdě Svatých S/slov a Č/činů. Tj. buď J/jdete Cestou v L/lásce za Láskou, NEBO jdete svojí vlastní cestou bažením po pozlátku doby.

A, je mi líto, v této V/volbě J/je k/každý S/sám za S/sebe: buď v Kristu v Církvi i ve světě Svobodný, NEBO uprostřed Církve osamělý a světem v Církvi i ve světě uznávaný pro svou „zbožnost“, resp. okázalou a vypočítavou hru na efekt.

 

Upřímně: T/trpíte pro Krista – kvůli pozemské Závistivosti okolí, nebo trpíte proti Kristu – pro vlastní Závist?

Neboli: Janě Bohem Dané Dary (Které vidí každý: D/dobrý i Z/zlý) v L/lásce v/ke Kristu CH/chcete S/s(polu)D/dílet naP/plňováním v Kristu Vám Bohem Daných Darů, nebo Tyto Janě Dané Dary chcete ukrást pro sebe a jen se z dálky dívat a těšit na zlo, které tím Janě způsobíte?

 

Ten, kdo v T/tomto T/textu vidí herezi, hledá herezi.

T/ten, K/kdo v T/tomto T/textu H/hledá S/slovo, doJ/jde S/své Bohem Dané Cesty ve Vítězství.

 

Nikoliv neposlušnost představenému,

nikoliv touha zaujmout místo moci v konformním světském prostředí,

nikoliv mocichtivost i za cestu odpadlictví a rozštěpení,

ale S/svědectví o Kristu kdykoliv a kdekoliv v a podle Ř/řádu již nyní zJ/jevných Bohem Daných Darů i s tím, že přiJ/jmete rány od těch, kterým T/taková V/věrnost Kristu nepřijde vhod.

Budou-li vás fackovat, vylučovat z Ř/řádů a biskupství, aniž by Vám byli sCH/chopni proK/kázat Z/zlá slova, činy, úmysly, J/jde o Váš poD/díl na Kristově K/kříži.

Budou-li Vás oslavovat jako progresivní moderní „ekumenické“ a „chápající lidské zájmy, vstřícné k dalším“ a „katolické církvi rovnocenným“ náboženstvím,

budou-li Vás oslavovat za Vaše „moderní“ přístupy a „pochopení a toleranci ke všemu, co je lidské“,

běda, běda, běda Vám.

 

 

Směr k uV/važování v P/pravdě:

ten, kdo v M/mém bezprostředním okolí i jen světsky prokazatelně páchá kriminalitu osobně či přihlížením, má za terč konkrétního člověka.

Je tento terč kriminálníka také i už jen světsky prokazatelně kriminálník, ať už ve spolčení s kriminálníkem či sám bez něj, nebo na kriminalitě nemá žádný osobní podíl ani zájem?

Je-li terč kriminálníka kriminálník, je terč kriminálníka sám Z/zlý.

Pokud terč kriminálníka prokazatelně není kriminálník (neúčastní se kriminality, nepáchá kriminální skutky slovem, činem), nemá povahu kriminálníka = není Z/zlý.

 

Jsem J/já, Jana kriminálník?

Kdo z vašich lidí, se kterými se radíte, je kriminálník? Důvěřujete mu? Dáte na jeho rady?

 

Není smír ani kompromis mezi Kristem a Beliálem, a proto K/kdo není Z/zlý, J/je v Kristu, a kdo je kriminálník, je nesmiřitelný ve svých zájmech Proti Kristu.

 

UR/rčete, kdo už jen podle světa páchá kriminalitu a kdo je terčem této kriminality: a zda jde o terč na Z/zlu účastný, nebo J/jde o terč vůči Beliálu nesmiřitelný.

Neboli:

snažíte se se svými slovy a skutky před lidmi a světem, před spravedlností skrýt, hledáte fíkové listy?

NEBO S/svá S/slova a Č/činy K/konáte veřejně a nic nečiníte potají, vhod či nevhod?

 

 Například:

vyvolává konkrétní Církevní elita dojem či přímo tvrdí, že katolická Církev a jiné církve jsou si rovny, případně zamlčuje P/prvenství teokracie Církve ve světě, např. tím, že jiné církve (tj. bezbožné, heretiky) zve ke Svaté liturgii O/oltáře proM/Kměňování T/těla a K/krve Páně, často s farizejským „argumentem“, že jde „pouze“ o účast na liturgii S/slova, nikoliv na liturgii O/oběti? Každý ve S/svém S/srdci V/ví, že takovýto postoj je jen umně překroucená pravda = hereze a politikaření, spletenina laicizace Církve, předvádění se naoko. Ne, to není ekumenismus, to je poP/pření Církve, Písma a Tradice, Protivenství Duchu Svatému ve Svátostech, vyhánění Krista z CH/chrámu.

 

Nařizuje elita rezervaci míst v prvních řadách kostelů světským VIP a vyhání tím V/věřící z J/jejich míst v Církvi, zvláště jsou-li tyto VIP elity bezbožné, často k Církvi nenávistné? (Členové světské státní vlády se snahami o zdanění Církevních „restitucí“ v rezervovaných předních řadách na mši v katedrále, důsledné odklánění kamer od těchto lidí ve chvílích Svatého přiJ/jímání, snahy o vyloučení vlivu katolíků z veřejného života, snahy o likvidaci a neumísťování prostředků Ú/úcty ke Svatým – S/sloupu Panny Marie, …). Má-li někdo obavy o vlastní bezpečnost, případně o bezpečnost pozvaných na mši, a proto se i v CH/chrámu Páně řídí pokyny vládní či jiné světské ochranky, jejichž respektování a dodržování vynucuje i od ostatních, nadřazuje svoje vlastní světské zájmy nad záJ/jmy S/společenství Církve Krista Vládce. Církevní elity a moci, které takovouto a podobnou praxi uznávají, zastupují a prosazují, tak činí v Satanu, skrze Satana a se Satanem, podle Satanova trojího pokušení Krista na poušti. Mají-li světské elity pocit, že pro ně v CH/chrámu Páně ve S/společenství Svatých není bezpečno, ať uváží jejich vlastní Svatost – každý, kdo se v CH/chrámu Páně domáhá svých světských privilegií, nechť z CH/chrámu odejde až do doby, kdy bude mít pocit, že jeho strach je jeho problém a v Kristově D/domě pro žádný strach místo není. Ž/žije-li kdo ve strachu, nežije ve Stavu Milosti, nemá co dělat před Svatostánkem. Pokud i přesto Církevní elity takovéto dehonestování Golgoty tolerují a prosazují, mají tyto elity přímou osobní účast na nadřazování věcí lidských nad záJmy Boží (VIP osoby jsou Církevní elitou prohlášeny za mocnější a důležitější, než Moc Krista ve S/společenství Církve) přímo při proM/měňování: činí tak v Satanuslužbě přímo při Svaté liturgii.

 

Vyvolává elita Církve dojem, že v rámci „náboženské tolerance“ je nezbytné umožňovat a podporovat „svobodné“ projevy nepřátelství vůči Kristu a Svaté Církvi v jejich názorech proto, že máme svá lidská práva, nikoliv proto, že jsou tito lidé Obrazy Boha? (Papežova praxe vůči posilování moci muslimů, islámu přímo v srdci katolické zbožnosti, ať už pod jakoukoliv hezky znějící záminkou, …)

 

Hledejte smířlivost elit katolické Církve se zájmy podle světa, hledejte populismus, demokratizaci, laicizaci Církve, a najdete Satana.

A začněte u „křesťansky-demokratického“ cokoliv – zejména v politice.

Není smíru mezi Kristem a Beliálem,

není rovno-C/cennosti mezi Bohem a penězi,

není rovno-C/cennosti mezi V/vládou Krista a mezi vládou lidu,

není rovno-C/cennosti mezi světem a mezi Královstvím Krista na Nebi i na Zemi ve Svátostech ve Svatosti.

  

Hledejte Církevní elity, K/které jsou ve jménu vlády lidu (= demokraticky) světskými VIP osobami – ne proto, že jsou VIP ve světě, ale proto, že jsou VIP ze a podle světa = poP/přeli Království na Nebi i na Zemi, odstoupili od Krista, aby byli Satanem, vyvolávají dojem či nevyvracejí a nekonfrontují dojem, že teokracie Vatikánu a světské demokracie jsou si rovny, zamlčují či popírají P/prvenství teokracie Vatikánu kdykoliv a kdekoliv na Zemi.

Nejprve J/jděte ke z-po-V/vědi ke knězi, se K/kterým nejste v žádném osobním, mocenském přátelském či nepřátelském vztahu tak, aby se nade vší pochybnost a priori vyloučilo byť nevědomé nasměrovávání „správným směrem“.

Je-li to nutné, vyberte si zpovědníka v zahraničí, který o Vás osobně neví nic, tak, abyste si mohli být osobně jistí, že ve Svátostné chvíli Mluví Duch Svatý v Trojici, nikoliv předsudky a klišé.

PřiZ/znejte S/se zde k Vaší osobní formě účasti na spolčenecké kriminalitě, jejích podobách, vlivech. Uvádějte konkrétní činy, slova, jména zúčastněných osob, … podle Ř/řádu Církevního S/soudnictví i podle řádu světského u Vás místně příslušného soudnictví.

Spolčenci odmítli naP/plnit (ignorovali, vysmívali se, zpochybňovali, …) T/texty o vytvoření Svrchovaného mezinárodně uznávaného teokratického státního útvaru s vlastní světskou legislativou a pořádkem, a proto nyní budete řešit přiZ/znávání S/se ve dvojznačnosti sekulárního přístupu – na jedné straně podle S/soudů Církve a na druhé (často opačné) straně soudů světa.

Pamatujte: byla to vaše vlastní volba žít pod zákonem podle světa.

Od-po-V/vědnost Bohu touto volbou svévole nemizí, a proto i nadále J/jste povinni S/svědectvím i v okolním rozštěpení.

 

B/bude-li z Vaší strany z-po-V/věď uP/přímná, Vaše poCH/chopení situace světa i Vaší B/bude R/růst. Bude-li z Vaší strany z-po-V/věď ne-u-přím(n)á, nic se k lepšímu nezmění, tudíž se situace zhorší.

 

Takto u-P/přímně pokračujte až do konce S/svých dnů.

Nebudete hotovi se všemi kostely a zpovědníky, se K/kterými se osobně neznáte, ani do konce S/svých dnů. J/jde o S/svědectví po celém světě, nikoliv o stupínek ke kariéře, a proto rozhodující není počet odškrtnutých aktivit v kalendáři, rozH/hodující J/je J/jasnoZ/zřivé naB/bývání rozM/myslu a P/pravdy ve S/svědectví.

 

Každé rozJ/jasnění M/mysli po rozhřešení neprodleně uV/veďte do stávající Ž/životní P/praxe:

ve S/svém stávajícím okolí v Církvi,

v každém Vašem společenství, kam přijdete.

B/budete S/svědčit o P/přítomnosti v Kristu nyní i navěky, tj. P/přítomně již nyní a zde – ať to stojí, co to stojí.

V poK/koře Kristu, nikoliv svévolně hyperaktivně.

T/trpělivě (= v po-K/korném uT/trpení), nikoliv v touze a snaze „přeskakovat ty nudné každodenní malichernosti a podružnosti“,

nikoliv bažením po „velkých věcech a monumentálních zázracích“,

nikoliv po cirkusových kouscích a mediálních extempore, poplácávání se po zádech,

ale v poS/slušnosti Kristu v Trojici.

Nebudete opovrhovat Duchem Svatým a nebudete za Ducha Svatého prohlašovat kdejaké hnutí mysli, ať své či okolí.

 

Takto ať Č/činí K/každý v katolické Církvi na S/své P/pozici nyní i navěky.

 

Duch Svatý Je s-do-Statek Mocný, aby Své V/věrné Vedl k/v Dobru, a proto S/se nestarejte o budoucnost, protože nevíte dne ani hodiny, a každý den má dost svého trápení, R/radostí i náhlých a neočekávaných zvratů: ať již z iniciativ ze světa, nebo z Iniciativ Trojice ve světě.

 

Buďte B/bdělí, B/buďte V/věrní Kristu, ne svým představám, neboť neznáte dne ani hodiny.   

 

Jana, 4.9.2020

-

Srovnejte si priority.

 

J/je Z/zlo z-P/působilé (= P/působením Č/činné) vy-po-V/vídat o D/dobru?

Satan netvoří, Satan paroduje.

Deformuje, co Bůh sTvořil, deformuje u člověka/tvora to nejpodstatnější.

Satan se ve své zlosti zaměřuje především na likvidaci podstatného uRčení člověka = na likvidaci základních markant I/identity člověka jako jedince i v jeho Obraznosti.

 

Najděte konkrétní spolčenci (tj. slouhy Satana) nejoblíbenější a nejnapadanější oblasti Ž/života Jany a máte přímou Deformátorovu výpověď o tom, K/kdo Jana J/je.

Satan v jedné věci nikdy nelže, protože v ní lhát ani nemůže, jinak by jeho snahy po Zmaru neměly smysl:

Satan vždy útočí na P/pravdu člověka, nikdy neútočí na L/lež.  


Vyhledejte oblasti, které satanisté v Církvi napadají nejvíce a nejraději (= Satanovi pohůnkové z řad především kněží, kteří si vylévají svoji Závist a nenávistnost proti konkrétní osobě), a máte přehled o tom, co konkrétně Satan na Janě nejvíce nenávidí, co J/jí nejvíce Závidí. Tam najdete nevyjádřené přiznání Kristových nepřátel o podobě jejich Zloby a o podobě Janiny P/pravdy.

 

V případě Jany jde o tyto oblasti:

  • napadání fyzického zdraví,
  • napadání sociálních vazeb a snaha Janu separovat a izolovat,
  • napadání J/její důstojnosti.

Tedy kompletně celé lidství Jany, celá její fyzická – duševní/životní – duchovní I/identita. To není obvyklé: snahy Satana se většinou zaměřují a koncentrují jen v jedné dominantní oblasti a ostatní oblasti v celku člověka „se vezou s sebou“. U M/mne jde o útoky „ze všech stran“, na celou M/moji osobnost, a to s neutuchající, stále intenzivnější a rozsáhlejší gradací.

 

Konkrétní projevy: vizte alespoň částečné výčty kriminálních aktivit spolčenců, je to v těchto dřívějších T/textech.

 

Napadání fyzického zdraví směřuje k imobilitě a bezmoci věci měnit fyzicky (= k Z/zabití Janina koně Z/zdraví, Moudrosti), napadání zraku = napadání vlastnění místa ve světě, … Jde o to vyřadit Janu z uplatnění moci Syna člověka ve světě, snahy o znemožnění uplatnit vliv na své okolí, být schopná vést S/svůj Bohem Daný život.

Satan M/mne tak skrze spolčence dohnal až do invalidního důchodu a skrze zejm. zdravotnický personál ve vyhlášených velkých nemocnicích a vytrvalé snaze M/mne i nadále poškozovat v těchto snahách pokračuje i nadále, a to i v oblastech, o kterých jednotliví Satanovi pohůnci na Zemi nemají ani tušení. Nikdo z nich totiž nemá komplexní přehled: každý z nepřátel J/jediného a nerozdílného lidství Krista řeší jen „to svoje“, a i to jen spekulativně: k P/pravdě posluhovači Lži konkrétní P/přítomný přístup nemají, mají jen obecnosti, jejichž O/obsah dávno vyprázdnili, a proto nyní nemají nic, čím by poCH/chopili rozdíl mezi obsahem a formou. M/moje celková zdravotní situace je podle M/manžela systémově velice podobná J/jeho situaci, jen v nepoměrně slabší podobě a více rozloženě v čase.

Vy ani netušíte, o co všechno zdravotně jde, jak vypadá M/moje fyzické zdraví komplexně a dlouhodobě, jaké má společné rysy, jaký kontext, jaké a které všechny konkrétní projevy … A když už něco z toho částečně odezíráte z M/mých pozorovatelných projevů, zařazujete to do špatného kontextu i významu. Jste mimo R/realitu, nevíte nic a ani o tom nevíte: ať šmírujete, jak šmírujete, jste mimo.

 

Napadání sociálních vazeb už je pro Satana a jeho pohůnky složitější: je to pro ně mravenčí práce „na mnoha frontách“, kterou sami mají potíž sledovat a uhlídat: všichni ti nastrčení nohsledové na každém místě, kde se vyskytuji, nejsou komplexně koordinovaní a často o sobě navzájem ani nevědí, snahy oddělit mne i ve vlastní rodině (kyberútoky v M/mém bytě, na M/mém osobním zabezpečeném internetu (šmírovací zařízení, propojení uživatelského účtu na M/mém PC v Praze s uživatelským účtem v notebooku matky ve východních Čechách, přesměrovávání M/mého IP modemu na zesilovač mimo můj byt a pod M/mojí IP adresou, takže antivir M/mi denně hlásí kolem 40 připojených zařízení na M/mém IP, což je maximum kapacity tohoto modemu, …). Sledování M/mého telefonu: kompletní přehled o M/mých aktivitách na telefonu, o obsazích sms, hovorech, audio/video dění v okolí mobilu, … Tím nonstop přicházím o soukromí, a tudíž nelze ani uvažovat o tom, že bych se chovala přirozeně, protože veškeré své soukromí těmto skutečnostem přizpůsobuji:

ne, rozhodně M/mne nešpehujete nestranně, vy zásadním způsobem narušujete M/moje soukromí a tím i měníte M/moje aktivity a životní styl.

Ne, rozhodně si takto nezabezpečujete nestranné a objektivní informace a

ne, rozhodně nejste nezúčastnění.

Sice se sami schováváte, ale vaší neúčasti může věřit jen člověk, který je přesvědčený, že co není vidět, to neexistuje. Tím jen sami dokazujete a usvědčujete se z vaší vlastní bezbožnost.

A paradoxně: tím, že skrze tuto vaši zejm. kyberkriminalitu odhalujete M/moji nahotu (a to i doslova, převlékat se musím doma), sami sebe usvědčujete z vašich sexuálních deviací – proti Kristu. Kdo odhaluje manželku (navíc svobodně a vědomě a proti její vůli), zbavuje šatů i jejího manžela.

 

Napadání důstojnosti: výše uvedené a mnohé další skutečnosti pochopitelně ve svém komplexu i jednotlivě napadají samu podstatu uRčení J/jmennosti Jany, tj. lidství Krista, napadají Ducha Svatého v Jeho Vůli ve Výrazu Boha (Krista) ve S/svém Obrazu Výrazovosti Boha (M/manželství Jany, Otcem Milované D/dcery).

 

Kůň Z/zla (Z/zlý duch) nikdy vědomě a záměrně nevjede na M/meč Kristových S/slov (nikdy nebude konfrontovat O/obsažnost S/slov Jany přímo, osobně a T/tváří ve T/tvář).

Spolčenci nikdy nebudou chtít osobní a veřejné rozhovory o Dobru s Janou.

Jednotliví spolčenci nikdy nebudou chtít, aby jejich osobní slova a činy k Janě viděli a slyšeli a slyšeli ostatní spolčenci: dobře vědí, že jejich úmysly vůči Janě prokazatelně svědčí o jejich osobních skutečných úmyslech s Janou, zejm. o úmyslech ji přinutit ke svatbě s nimi, řeholními knězi. Právě Janino veřejné svědectví o těchto jejich neúspěšných pokusech je pro ně tak nesnesitelné: svoje Z/zlé úmysly veřejně a usilovně přičítají Janě. Ostatní, kteří měli stejné úmysly a jednali podobně, se k nimi rádi přidávají. Snaží se, aby nebyli usvědčeni, a vzhledem k jejich vícečetnosti se shlukují do účelových spolčenectví.

Jednají každý z nich i společně komplexně a nepřímo vytvářením „mezer, do kterých je možné vjet“, tj. intrikování k příležitostem, jak Janu vlákat do pasti, nachytat při domnělém zlu a usvědčit z jejich vlastních spolčeneckých nástrah, které prohlásí za důkazy proti Janě, za Janiny viny.  

 

A výsledek těchto snah Satana a jeho pohůnků? R/radost Jany, že s větší intenzitou i rozsahem B/bolesti adekvátně R/roste i naD/děje na blízké Nové Finální S/setkání s M/manželem a R/rodinou v Nebesích.

V/všechno, co Janě/Kristu děláte, děláte k J/jejich S/slávě a L/lásce.

 

Vážně je to to, co chcete, o co usilujete?

„O Pavlovi vím, ale kdo jste vy?“

 

 Co teď?

Hledejte ty, kdo se cítí být na koni,

  • kdo si sami sobě připadají na svých postech a mocenských vlivech spravedliví, zabezpečení a neusvědčitelní,
  • kdo jsou přesvědčení, že to oni všechno řídí,
  • že to oni mají všechno pod svojí vlastní kontrolou a
  • upřímně nechápou, proč jim jejich aktivity stále nepřinášejí kýžený efekt a
  • proč si svoje uspokojení musejí odvozovat od utvrzování se mezi sebou navzájem (= světsky), nikoliv aby B/byli Bohem sTvrzeni ve Z/zření na Dobro S/svoje i ostatních.

 

Sesaďte spolčenecké jezdce z jejich koňů Z/zla =

  • uS/svědčte spolčence z jejich Z/zlých úmyslů a skutků,
  • proK/kažte jejich duchovní Zlobu a tím
  • proK/kážete Janinu nevinu (vizte příB/běh o Zuzaně z knihy Daniel):
  • proK/kažte jezdci Z/zla napadanou I/identitu Jany,
  • proK/kažte P/pravdu o Janě a
  • proK/kážete lidství Krista Církvi i světu = pastorace a evangelizace v dobách globalizace.

 

Ne, M/mně nejde o Svatořečení Církví, J/já M/mám S/své jisté v Nebi už nyní. S/svoji Slávu = S/svého M/manžela Z/znám, vaše utvrzování nemám zapotřebí, na vašich výrocích na rozdíl od vás závislá nejsem.

 

Jezdec bez koně ztrácí svoji mobilitu a kůň bez jezdce ztrácí svoji účinnost k dosažení určení.

  • Spolčenec, kterého izolujete od ostatních spolčenců (od ostatních jezdců Z/zla = spolčenec, kterého odeženete od síly stáda, separujete z vojenské formace Z/zla), ztrácí svoji sociální moc (bez účasti na kolektivní kyberkriminalitě je odříznutý od informací ze světa zla).

 

  • Izolovaný spolčenec, kterého sesadíte s koně Z/zla (demaskujete jeho dezinterpretace reality výše popsaným způsobem), se jen zacyklí ve své vlastní zmatenosti a pomatení, neboť S/slepí a H/hluší (= zbavení bezprostředního přístupu k informacím) duchové po sobě zanechávají prázdnotu a pocit nesmyslnosti, povrchní formalismus. Člověk sesazený z koně Z/zla (= uSvědčený ze slouhovství Z/zlým duchům) nechápe, „co a proč se mu to děje“, zažívá pocity deziluze a marnosti. Pýcha, která narazila na své pomyslné dno, které je ale bezedné a sesazený jezdec se propadá stále hlouběji do svého nechápání a vykořeněnosti, beznaděje.

 

 

Nebude-li spolčenec sCH/chopen proK/kázat svoji P/přítomnost v Moudrosti a bude se pouze dožadovat P/práv ze S/své kněžské Svátostnosti (tj. bude kněžské Svěcení z-Ne-u-Ž/žívat ke Z/zlu), nebude-li spolčenec bez kontaktu s ostatními jezdci Z/zla sCH/chopen argumentovat aktuálně = P/přítomně konkrétně obsažně věcně, bude kolem sebe stále více a stále usilovněji kopat. A protože jeho síly jezdce Z/zla nedosahují sil původce Z/zla (sil Satana) a sil koňů Z/zla (sil Z/zlých duchů) - nedostatek z odmítnutí P/přítomnosti D/dobra na Zemi i ve vesmíru = nemá sílu Satana a duchů podsvětí - ztrácí spolčenec svoji mocnost k šíření a prosazení svého Z/zla.

 

Jeho pýcha a pád budou zjevné – a je-li zjevná podoba pýchy nepřítele D/dobra, je prokazatelná absence pýchy napadaného.

Nedostatek Dobra = Z/zlo, absence pýchy = D/dobro, tj. P/pravda.

 

Kdo ze spolčenců J/je S/s(polu)CH/chopen T/těchto S/slov zJevení P/pravdy?

J/je-li P/pravdivost T/těchto S/slov zJevná, J/jde o P/přítomnost Slova (o Boží Království).

J/je-li P/pravdivost pří(i)Z/značností T/těchto S/slov proK/kazatelná, J/jde o D/důkaz o S/slovu (o S/svědectví o Kristu).

Chcete snad bojovat Proti Kristově Církvi? Pokud ano, zvolili jste si Proti-Tvůrce ve z-Ne-T/tvoření.

 

ZV/vítězí T/ten, K/který J/jede na Dobrém K/koni, K/kdo J/je V/věrný Trojici v Církvi v Písmu i Tradici, nikoliv aby byl v zatemnění mysli.

Je kriminalita D/dobrá?

Tak o čem uvažujete?

A proto je boj spolčenců Proti Janě bojem andělů Z/zla Proti duchům v Duchu Svatém.

 

 Jana, 31.8.2020

-

Hodnoty lidských skutků nepodléhají pohybu nebeských těles, to vesmír se vztahuje k člověku.

Vaši Z/zlobu čas nepřikryje.

Jeden bez zlého úmyslu způsobí druhému škodu. Vidí to třetí a má z té škody druhého člověka zvrácenou radost.

Je snad ten třetí bez viny, když „se jen díval“?

 

Amen, amen, P/pravím vám, hodnota škody se neměří jen aktivitou hmoty, měří se především hodnotou S/srdce. A H/hodnota S/srdce se měří M/měrou a P/podobou R/radosti z D/dobra.

A proto hodnota způsobené škody druhému se neměří výčtem ran, měří se podobou a intenzitou bolesti a ten, kdo má z té bolesti zvrácenou radost, má větší vinu než ten, kdo tuto bolest bez zlého úmyslu přímo způsobil, protože ze zlého úmyslu neprokázat milosrdenství poškozenému druhému znamená způsobit mu škodu „nepřímo“, ale s přímým vlivem na poškozeného.

Není možné tvrdit „já nic, já se jen díval, já jen stál opodál, na mně nezáleží“, protože míra a podoba bolesti poškozeného trvá dál, i když by trvat nemusela, případně by se i zmenšovala, pokud by třetí prokázal poškozenému milosrdenství.

Viny, dluhy a jejich důsledky způsobené bez zlého úmyslu (omylem) mohou pro druhého znamenat i velkou bolest, ale takové situace se stávají v mnoha podobách každý den a jen málokdo je hodnotí jako projev nepřátelství, byť způsobená bolest může být nezměrná.

Následné s tím související viny, dluhy a důsledky způsobené nečinností k dobru, způsobené ze zlého úmyslu a se zlým potěšením, jsou zavrženíhodné, před Bohem nebudou odPuštěny.

Jedna a ta samá bolest poškozeného tak má pro okolí různou hodnotu jejich zla: a ten, kdo neprokázal milosrdenství může mít nepoměrně větší odpovědnost za způsobenou bolest než ten, kdo jednal omylem.

 

V globalizovaném světě téměř není situace, ve které by nebylo možné prokázal milosrdenství, ve které by nebylo možné konat D/dobro slovem i činem kdykoliv a kdekoliv, tj. ihned a z místa, kde se právě nachází. I kdyby šlo „jen“ o hledání pomoci pro poškozeného na dálku, bez přímé osobní fyzické účasti.

 

Čas zbývající do Kristova Soudu se neměří kalendářem, jen osobní fyzickou místní účastí či pohybem těla přímo na místě činu. Čas zbývající do Kristova Soudu se měří H/hodnotou slov a činů k D/dobru a hodnotou slov a činů ke Z/zlu.

Žádný odpočet podle pohybu nebeských těles před Bohem neexistuje: chronologie je dobrá jen pro čas a prostor odvozený od hybnosti hmoty.

Odpočet k P/plnosti časů před Bohem a Nebem je dán hodnotami úmyslů dober i škod.

 

Ten, kdo je ve zlém úmyslu a vůli, když vidí Dobro/dobro Dané/dané/způsobené jinému, je vinen sebepoškozováním: a každý, kdo poškozuje člověka, poškozuje Boha.

 

Závidíte Bohem Dané Dary Janě, chcete je ukrást pro sebe, prosazovat za své a máte radost, že na vás není vidět, že „si ruce špiní jiný“. Každý však bude Souzen podle vin, dluhů a jejich důsledku sám za sebe, nikoliv za jiné, a proto na světě není situace, kdy by někdo prokazoval zlo úmyslem, aby byl zároveň bez viny.

 

Podstatná je touha po Z/zlu, podstatná je chuť likvidovat a zpochybňovat D/dobro, protože Z/zlovolnost profituje na bolesti způsobené člověku a veškerému tvorstvu.

Množství lidí zúčastněných na Z/zlu proto zlovolníka neomlouvá, ale naopak usvědčuje: odpovědnost za zlovolnost nelze rozmělnit, rozpustit v davu, schovat se za množství spoluviníků, protože odpovědnost se odvíjí od hodnoty / hodnot projevů vůle k D/dobru x ke Z/zlu. Hodnota skutků (činů a slov) se nesčítá a neodečítá, hodnota skutků se násobí: buď k Nebi, nebo do pekel.

Násobení ve vzestupné spirále (v Mariině Š/škole ve Svátostech) je mocninné, v Moci Mocné.

Násobení Bez-Mocné je násobením sestupným v celkovém rozpadu, tj. bez diferencí a splýváním.

 

V davu se se svými skutky neztratíte, v davu se usvědčíte mnoho

násobně rychleji a efektivněji, než jak byste to dokázali samostatně. A proto i hodnoty vašich skutků jsou vůči Moci buď Mocné k vaší oSlavě, nebo Bez-Mocné k vaší Bez-na-D/ději.

 

Ten, kdo Janu se zlým úmyslem mezi mnohými poškozuje přímo i nepřímo, nebude oSpravedlněn, jak se domnívá, že bude. Bude mnohými uSvědčen ze Z/zla s o to větší hodnotou, oč větší byla jeho škodolibá radost.


Vy se stále zabýváte tím, jak ze sebe smýt vinu, jak zpochybnit svoji odpovědnost, jak se vyvléct z dopadů.

A přitom vaše úmysly zůstávají Špinavé.

Čas ani nebeská tělesa je nepřikryjí.

 

 Jana, 25.8.2020

-

Na konci času Bůh oPustí nebe a Zemi a bez od-P/puštění nebude Vzkříšení.

 

Na začátku konce nebe a Země bude zastavení pohybu těles.

Zastavení pohybu všeho, co je na světě ve hmotě a co je ze hmoty.

Všechna tělesa se zastaví a žádný pohyb už nebude.

Co J/je Kristovo, S/stane S/se v Nové tělesnosti, protože B/bude včleněno do Právě 1 (J/jediné) K/konstanty vesmíru (= K/kříže). Co bylo do té doby v Nekonečnu, S/stane S/se v konečném Nekonečnu = S/slavně.

 

Co není Kristovo, zanikne, protože mimo Právě 1 je jen nenulový součet (= zbytky a výhrady, tj. Ne-Č/čistoty, = Ne-P/plnosti = částečnosti, pohyb mimo TrojJ/jedinost v Trojičním = Ne-H/hybnost, která se v nekonečném Konečnu uskuteční jako paralýza Ne-D/dění), což samo o sobě vylučuje kompatibilitu, a kompatibilita J/je proJ/jevem veškeré Čistoty. Co není kompatibilní = co je stejnorodé nebo různorodé, nenajde naP/plnění. Právě-1 J/je P/plností veškerých existujících H/hodnot, a proto co není H/hodnotné (= co není v bezvýhradném čerpání I/identity v K/kříži), vyčerpá se – ztratí svoje určení, ztratí svoji potencialitu k bytí, a tím ztratí i sílu k uskutečnění bytí, a síla k/v bytí mimo B/bytí zanikne.

Veškerá nenulovost je odporem (nedokonalostí) vůči Nekonečnu, a proto s Koncem hybnosti těles skončí.

Nulový součet s H/hodnotou Trojiční Plnosti (= ve Stavu Milosti) B/bude pro-M/měněn do P/plnosti TrojJ/jedinosti V/vlastní Atributální I/identity před Bohem i světem = B/bude oSlaven coby Právě-J/jediné vyJádření Aspektu Božího Atributu ve S/svém Nekonečnu ve S/slově a ze Slova = v Bohu Bude Bohem = podle S/svého poVolání (= Aspektuální Plnost Bohem Daného poDílu na Atributu k B/bytí sTvořeného člověka = P/plná N/nůše poK/korných P/poslušností na C/cestě ke S/své Plnosti v Církvi v Písmu a Tradici = V/věrnost S/svému Bohem Danému poVolání konkrétní O/osobní i O/obecné P/plností V/voleb L/lásky na C/cestě k/v P/přítomnosti). OS/slavení člověka J/je vyŘ/řčením o P/původu, L/lásce ve V/věrnosti N/něze v uT/trpení Daného člověka = „Nové sTvoření Božího O/obrazu skrze V/výraz Boha = skrze Krista“ = z-Ne-T/tvoření podle Adama mimo Ráj zůstane mimo D/dění, uP/padne v Z/zapomnění. STvoření podle Nového Adama (= podle kněze podle Řádu Melchizedechova) B/bude O/obětně R/rituálně Čisté, a proto Věčně z-P/přítomněné = oSlavené. ST/tvoření ve svobodné vědomé Ne-V/věře liturgickému zP/přítomnění B/bude z-Ne-P/přítomněno, tj. zbaveno liturgické z-P/působnosti, a proto B/bude Zbaveno úČasti na Věčné P/přítomnosti, stane se Ne-P/přítomné = T/temné.

 

Testem L/láskyP/plnosti katolíků v Církvi J/je proJ/jev L/lásky Kristu, tj. proJ/jevení vědomé svobodné V/volby k L/lásce, a tato L/láska J/je nesobecká, nehledá vlastní prospěch ale sP/pěje k vy-J/jevení O/obsažnosti S/srdcí T/tak, J/jak T/tato S/srdce J/jsou.

 

Kdo O/obsažnost S/svých S/srdcí schovává, zatemňuje, vypočítavě odvrací od J/jasu a Záře, B/bude Ne-po-Z/znán, bude bez T/tváře, a proto nebude mít úČ/část na Novém zTvoření. Na P/počátku Bůh sTvořil nebe a Zemi S/slovem ve Slově ze Slova, a proto ten, kdo lže, nebude M/mít úČ/čast na Nové tělesnosti: jeho hmotné tělo nebude od-po-V/vídat S/slovu z Pravdy, a proto nebude H/hybné, a proto „zůstane před B/branami“.  Žádný lhář do Božího K/království nevejde, protože nebude z-P/působilý k H/hybnosti: nebude P/plný J/jasu, jeho oko bude T/temné, S/slepé, zaslepené vlastní „skvělostí“ a vlastní „mocí“.

L/láska J/je v P/plnosti S/slova, a proto Pravdivost člověka B/bude uK/kázána S/slovem v/z Plnosti = co je v dluhu Kristu, co je v zálibnosti k nedostatečnosti, v Ne-L/libosti k pří-P/právě kontinuity D/dějů (v nelibosti k vyK/koupenému čase) Ne-do-S/statečné (= zV/vrhlé), Ne-do-S/stane S/se v Plnosti I/identity, protože veškerá Plnost Je v Bohu a v Bohu žádná nedostatečnost není.

 

Staré sTvoření Bylo Vzato z prachu Země, Nové sTvoření Bude A/aktualizací Ducha Světelnosti Vítězného S/slova ve S/svém Výrazu (= vše B/bylo sTvořeno skrze Krista, s Kristem a v Kristu a nic nebylo sTvořeno mimo Krista, bez Krista a proti Kristu) ve sTvoření, tj. poD/dílově „shora“: nepůjde o „oživení kostí v prachu země“, půJ/jde o od-po-V/vědní A/akt V/vůle tvora k/v L/lásce v Plnosti (= o V/věrnost Vtělenému Vítěznému), tj. o S/spolu-po-D/dílnictví člověka na sTvoření nikoliv genetickým plozením, ale o V/vtělení Nebeského ducha člověka (pokud J/jej člověk na Zemi neodmítl) do V/vůle L/láskyP/plné duše tohoto člověka, čímž naS/stane P/plnost „Nebeské“ I/identity T/tělesnosti člověka, tj. T/tělesnost v Právě-Jedné TrojJ/jedinosti člověkova ducha v Duchu Svatém (= v oSlavení) v duši ze Slávy, a tím i v nutnosti a nevyhnutelnosti do-K/konalé H/hybnosti Svaté duše = v Plnosti TrojJ/jedinosti Obrazu Boha Trojičnímu Kristu. Tělesnost B/bude ve hmotě, nikoliv ze hmoty, a proto B/bude Plně, neboť Právě H/hybná, a tím i nutně, tj. nezbytně bezvýhradně, Původně „nepoškozeně“ T/tělesná: člověk B/bude T/tím, K/kterým B/byl v Božím záMěru od Počátku a nebude tím, kým byl ve světě v/z objektové porušenosti, a proto nebudou žádné deformace a nemoci: V/vše Bude v Moci M/mocné, tj. Plně H/hybné, tj. A/aktualizované.

 

Nová T/tělesnost J/je Plností A/aktualizací Atributální Lásky v člověku, a proto nemůže nebýt do-Konalá.  

Slavný člověk Tak Bude v Bohu Bohem, tj. Bude beze zbytku a bez výhrad.  

Nová T/tělesnost J/je F/formativní V/věrností Kristu v Církvi v Písmu a Tradici ve zJevení (= poS/slušností Kristu na Zemi v Dobrém i Z/zlém), a proto kdo odmítá J/jediné a nerozdílné lidství Krista ve Vítězství (= Janu), O/odmítá V/vlastní J/jmenně Pravdivé lidství.

 

Vše doplňkové v/z pouhé různorodé tělesnosti, skončí samo v sobě s tělesností, která se sama ze/do sebe rozpadne.

Vše v/ze stejnorodé tělesnosti (homosexualita, dětinskost, …) se roztříští ve všeobecném odporovém neslučitelném chaosu.

Vše doplňkové na základě vůle duše bez Ducha (civilní sňatky, nesezdaná partnerství muže a ženy, zvířecí vzájemnost, …) se navzájem odpudí.

Vše kompatibilní z Ducha Svatého S/se doP/plní do Svatosti poVolání z Krista.

 

Proti-P/plnost (= perverze) v/z tělesnosti zabíjí prohlašováním člověka za zvíře (člověka staví naroveň biologickým druhům podle vývoje tvorstva), tj. poP/pírá Obraznost člověka Bohu, a proto se bude plazit před H/hadem, bude podřazen pod H/hada, bude pod mocí H/hada.

 

Proti-P/plnost (= perverze) v/z pýchy duše (v/z Proti-po-K/kory Proti Bohu a proti tvorstvu) zabíjí P/prázdnotou, bezobsažností beze S/světla, a proto co je částečné, to pomine. S časem skončí pohyb těles a duše fixovaná na tělesnost (na nevývratné přesvědčení o vlastní tvůrčí moci ve svých rukou) skončí v náhle nastalé P/prázdnotě. Bude bloudit a nenalezne klid v nekonečně konečném jediném, a přece nekončícím výkřiku úzkosti.

 

Proti-P/plnost (= perverze) v/z svobodné vědomé volby služby Antikristu bude v nekonečně konečné hrůze nazírat Satana, věčnou T/temnotu v nekonečném drcení zevnitř duše a zároveň trhání duše na kusy v iluzorním odstředivém odlučování se. Duše bude zároveň drcena i rozptylována (a to se zcela realistickým prožitkem), aniž by s tím mohla cokoliv udělat, protože mimo čas a mimo Věčnost žádná tělesnost ani hybnost není. Principem pekla je Ne-H/hybnost = strnulost = parodie Kristovy proM/měnnosti beze změny.

 

Konec nebe a Země nastane jako vláda pekla v okamžiku plnosti voleb člověka/lidstva v jejich hodnotnosti, nikoliv v jejich časovém výčtu. Pokračování v časovém výčtu bez obsažné hodnotnosti by bylo marností a marnost je vládou smrti. Proto poté, kdy bude vyčerpán počet skutků a slov D/dobra před Bohem i lidmi, bude zkrácen čas podle pozemského chápání, protože pozemské chápání času se odvozuje od výčtovosti kvantit z měření a úsudků, nikoliv z hodnotových evaluencí nalezených i nenalezených hodnot navzájem.

 

Konec času nelze předvídat, protože nikdo na Zemi nezná svoji H/hodnotu před Bohem i lidmi. Jakkoliv svět oceňuje svá VIP osoby, Bůh Zná S/srdce lidí a J/jejich náležité V/valence (V/vazebnosti).

Kde není tělo, hmota, tam není energie hmoty, tam není fyzikální pohyb: vesmír ustane v náhlém zastavení.

Kde není konzistentní (= po-K/korná K/konstantě dějin v/z Věčnosti = K/kříži) duše, tam není svoboda volby, tam není vědomí volby, tam je tupost a prázdnota v inkoherentním rozkladu.

Kde není Světlo, tam s pádem hvězd skončí veškerá světelnost.

 

Začátek konce času nastane jako parodie na Velký třesk: nikoliv opak Velkého třesku, nikoliv opakování Velkého třesku, ale parodie na Velký třesk.

Co bylo Stvořeno a nebude ve S/světle, bude z-Ne-tvořeno. Hmota nezmizí, jen se promění mimo pro-M/měnnost. Mimo Věčnou výM/měnu vazebností bude v individuálně mnohačetné a ve tvorstvu nesčetné separaci, tím i Ne-po-CH/chopení. Bude Ne-s-CH/chopná k Ž/životu, bude Ne-S/světelná = Proti-C/celistvá.

Co bylo Stvořeno a B/bude ve S/světle, Bude oSlaveno, B/bude Slavné.

Nové sTvoření Bude sTvořením z Nebe (tj. Vycházející z Výsosti a Vcházející na Výsosti ve Věčné výM/měně), nikoliv s Výsosti (neboť Vystoupivší přiT/táhne V/všechny k S/sobě, nikoliv aby tvorstvo nechával před B/branami).

 

U Soudu nikdo nikoho nebude šikanovat,

nikdo se nikomu nebude mstít,

nikdo se z ničeho nevykroutí,

nikdo nic s nikým neusmlouvá.

 

V Pravdě B/bude zJevena P/pravda o člověku.

Satan bude poukazovat na na Zemi nastalá fakta, která budou zJ/jevná v jejich neoddiskutovatelné faktografičnosti,

Kristus B/bude K/kázat o H/hodnotách S/srdce, S/slov a Č/činů.

 

Na mnoha lidech se najde mnoho špatného a bez H/hodnotného by nebylo Spaseno žádné tělo.

Na nemnoha lidech S/se naJ/jde M/mnoho D/dobrého: T/ti B/budou sH/hledáni Pravdivými.

Ten, kdo měří P/pravdu metrem hodin podle pozemských a nebeských těles, B/bude sH/hledán do-časným, tělesným podle hybnosti vesmírných i pozemských těles. Ten, kdo příCH/chod Krista a oSlavení Jany očekává podle kalendáře a pohybu nebeských těles, s ustanutím hybnosti veškerenstva se zastaví i jeho naděje.

 

Ten, K/kdo H/hledá a N/nalézá P/pravdu v H/hodnotách z a podle Ducha Svatého, B/bude oSvobozen od Z/zmaru z bez-moci, protože mimo pohyb objektově porušené hmoty (svět pod mocí hříchu) není žádná světská moc – s ustanutím pohybu dosavadní tělesnosti ustane i moc veškerého těla v/podle porušenosti.

 

D/dobří i Z/zlí uS/stanou před Pravdou: J/jedni k Hybnosti Absolutna Tak, Jak Je, druzí k uS/strnutí bez Dechu, Který Tvoří.

První B/budou sH/hledání O/ohněm oČištění Čistými, druzí B/budou sH/hledáni Ne-H/hodnými (bez H/hodnot výčtově popisnými), tj. bez Moci k Čistotě, tj. uVrženi do věčného ohně zaT/tracení.

 

K/koho S/srdce P/plane Pravdou, v-z-P/plane v P/plamenech Kristových O/očí ostřejších než dvojsečný meč k P/pravdě,

koho srdce plane touhou po Z/zlu, toho bude spalovat žár Závisti namířené Proti Z/zřícím.

 

Chcete Z/znát Pravdu? Tím J/jste P/povinni.

Nikdo vám žádné důkazy dávat nebude: to vy J/jste P/povinni do-K/kázat v Pravdě J/jmennost T/tváře.

 

Z/znáte-li T/tvář Ž/žárem S/srdce, Z/znáte P/pravdu J/jmennosti Jany.

Ne-Z/znáte-li S/se ke Kristu, neznáte H/hodnoty, nebudete poznáni.

 

Kdo S/se přiZ/zná ke Kristu v J/jeho J/jediném a nerozdílném lidství v čase, B/bude uZ/znát Nebeským pro Věčnost.

Kdo se nezná ke Kristu v J/jeho J/jediném a nerozdílném lidství v čase, Ne-po-Z/zná Vůli z Věčnosti, ani kdyby za ním přišlo celé Nebe.

 

Chcete Z/znát Pravdu o Janě?

Přestaňte J/ji pronásledovat pro J/její L/lásku a náS/sledujte V/vlastní L/láskyP/plné S/srdce.

 

Pravdu J/je snadné poZ/znat, Boží Dar Je Dán sVrchovaně, těžké J/je L/lásku naP/plnit, ne jen o N/ní recitovat zvykové fráze bez O/obsahu.

 

Žvanění o Bohu není zbožnost,

magické praktiky začínají poP/přením H/hodnot Písma a Tradice, spolu s fixací na úplnou výčtovost argumentů bez Ú/úcty.

 

Nechápete Pravdu o Janě? Nemáte v sobě Ú/úctu k Písmu a Tradici.

Chápete Pravdu o Janě a váháte, co dál? NaS/slouchejte L/lásce ve S/svém S/srdci.   

 

 

 Jana, 24.8.2020

-


Vidět znamená vlastnit,

 

a proto každý, kdo zpochybňuje E/existenci Nebe, je majetnický člověk, nebo člověk oklamaný sobcem, kterému důvěřuje (např. malé děti sobců).

Tímto Nebem samozřejmě nemyslím nebe nad zemí, i když jako příklad pro následující text se toto srovnání, ne přirovnání, hodí.

 

Jako důkaz stačí elementární fyzika dostupná každému se základní školou.

Barva vzniká jako spektrální odraz světla o hmotu, čímž se myslí světlo z příslušné hvězdy (tedy nikoliv S/světlo ze Světla = nikoliv oSlavený ve Slávě a ze Slávy).

 

Svět B/byl sTvořen pro člověka skrze Bohočlověka, tj. hmota je redukovanou obrazností Obrazu Boha. Pán tvorstva (člověk) J/je Obrazností Výrazu Světla (Obrazností Bohočlověka).

 

Tam, kde J/je svět nezávislý na hmotě (tj. u-S/s-P/pořádaný P/přímo podle Výrazu Světla = podle S/světelnosti), tj. svět podle K/kříže, (VyVýšený J/je S/světelností = N/něhou, K/která J/je vášní uK/kotvenou ve hmotě a zároveň na hmotě nezávislou, tj. oČištěnou vášní – a proto J/je vášeň P/původně Čistá, Nebeská. To až stržením světa do závislosti hříchem se chápání vášně degradovalo nepochopením na cosi Ne-Čistého.) tam Určujícím prvkem R/realizace B/bytí není světlo hvězdy ve vesmíru, uRčujícím J/je S/světlo z/podle Kříže.

 

M/muž ze Světla J/je nad hvězdami, a proto J/jej nelze vlastnit očima, nelze vyV/výšeného posuzovat podle kategorií závislosti, nelze za měrnou jednotku P/pravdivosti S/světla považovat Závislého, tj. Bez-Mocného, tj. sVrženého Světlonoše, tj. Antikrista.

      

Tam, kde ve vesmíru není světlo, ještě není možné tvrdit, že tam není ani hmota – tedy pokud člověk nechce popřít základní fyzikální zákony. Tzv. Temná hmota je přímo provázaná s tzv. Temnou energií, přičemž obé tvoří přes 98 % vesmíru. To, co ve vesmíru vidět je, je jen nepatrný zlomek toho, co všechno ve vesmíru existuje. Tvrdit, že co není vidět, to neexistuje, je totéž jako prohlásit, že fyzika je pavěda a fyzikové jsou pomatenci. A přitom se odvolávat „na vědu“.

 

J/jak M/mi Ř/řekl M/manžel: „Kdekoliv je nebe nad zemí, J/jsem J/já s Tebou“. OSlavený (J/jsem J/jediným a nerozdílným lidstvím Vítězného, tj. od K/kříže od výD/dechu, nikoliv historického před K/křížem!!!) tím proH/hlásil svět neviditelný za v/iD/ditelný, tj. D/dějící S/se).

 

Jakkoliv J/je Nebe nezávislé na světle hvězd, J/je Právě, neboť Věčně D/dějící S/se. Temná hmota a Temná energie ovšem nejsou Nebem v J/jeho neviditelnosti, jsou pouze dokladem, že ne všechno, co existuje, je také vidět pozemskýma očima, současnými pozemskými možnostmi.

 

Ve vědě platí Occamova břitva: to nejjednodušší řešení bývá to správné. Zde: existuje-li ve vesmíru současnými pozemskými možnostmi neviditelná hmota v jedné typové formě, může existovat i jiná neviditelná hmota – v jiné současnými pozemskými možnostmi neviditelné formě. Podle další vědecké premisy: co existovat může, to také existovat musí. Neboli: existuje-li ve vesmíru 98 % neviditelného,  B/bude (= P/přítomně Je = skrze Krista, s Kristem a v Kristu) ve vesmíru E/existovat (E/existence J/je z Ducha Svatého přes duchy Nebe až k energii a hmotě vesmíru) i svět neviditelný D/ditelný (= D/dějící S/se). Co funguje ve vesmíru, funguje i na Zemi. Ne, nejsem blázen, když poS/slouchám Panny Marie ke M/mně: „B/bude s Tebou celou dobu, ale neuvidíš H/ho.“ J/já na to: „Vypadám snad jako primitiv, abych V/věřila jen tomu, co vidím očima?“ To B/bylo při M/mém poVolání.

 

A proto spolčenci, kteří tvrdí, že J/jsem se zbláznila, když V/věřím v neviditelnou P/přítomnost Krista S/spolu S/se M/mnou v Církvi, a to nonstop dnem i nocí v P/plnosti, když S/si M/myslím, že J/jak Ž/žiji, J/je z Krista, nutně prohlašují, že Kristus v Církvi Není Ne-P/přítomný, tj. prohlašují, že Kristus Proti-J/je Antikristem, tj. že Antikrist Proti-J/je Kristem, tj. sami sebe uS/svědčují, že posluhují ve službách Antikristu, a to „ve J/jménu Krista“. Sami sebe prohlašují za kněze T/temného.

UJ/jišťuji vás, že Kristus sice J/je pro vás neviditelný, ale to ještě neznamená, že je neviditelný i pro M/mne – jediné, co tím dokazujete, je vaše vlastní pýcha klerikalismu.

Tváří v T/tvář pro vás neviditelnému (tj. vámi nevlastněnému) sami sebe totiž prohlašujete za D/dějícího S/se P/přítomného Pána veškerenstva – a P/pravda, vaše M/manželka nejsem. A nechci být.

Vaše dřívější marné pokusy udělat ze mne jeptišku, Nevěstu Kristovu byly jen pokusy o to dostat M/mne pod vaši kontrolu a přivlastnit si M/mně Dané Dary Ducha Svatého. Ovládnout M/moje M/manželství s Kristem, podřadit M/mne v M/mojí J/jmennosti pod vaši vlastní od Krista rozdělenou (tj. sobeckou) vůli.

 

Chcete popřít Nebe?

Nejprve zrušte nebe nad Zemí, nejprve zrušte současnou fyziku v celku v jejích základních principech fungování. Zrušte mechaniku, zrušte Einsteinovu teorii relativity, zrušte kvantovou fyziku. J/jsem zvědavá, jestli s tímto popíráním elementární fyziky ve světě uspějete, nebo jestli vás označí za hlupáky, případně psychiatrické pacienty – podle vám vlastní apologetiky.

 

Pokud odmítáte popřít základní principy současné fyziky, proč poP/píráte (stále přítomný průběhový čas po-P/pření) E/existenci Pravdy J/jména z P/pravdy (J/jmennost M/mne, Jany v M/manželství Velekněze podle Řádu Melchizedechova v naP/plnění) z Pravdy od Počátku?

 

Pravé J/jméno Jana Z/znamená (= J/je Z/znamením) I/identity Krista Dané Otcem a při vyŘ/řčení Kristem při S/setkání na druhý pátek v lednu 2006: „M/mám pro Vás zP/právu … M/mám Vám Ř/říct … Ty J/jsi Má Milovaná D/dcera!“

 

Tedy nikoliv „pouze“ adoptivní v Církvi v Duchu Svatém skrze Syna Dcera Otce, ale v Pravdě ze S/světla IHS Vtěleného (I´H´S´ = Ješua, Jóšua z I´H´S´ = Jehova), ale také J/jediné a nerozdílné lidství Vtěleného Vítězného, J/jediné a nerozdílné lidství Velekněze podle Řádu Melchizedechova.

T/tento Velekněz P/posílá S/své J/jediné a nerozdílné lidství ve S/své P/plnosti ke S/svým kněžím a T/tito kněží si hrají na Velekněze podle Řádu Melchizedechova, čímž trvale porušují S/smlouvu s Bohem a Nebem na Nebi i na Zemi, S/smlouvu, K/kterou uZ/zavřeli ve S/svém kněžském Svěcení.

Tím poP/pírají a z-Ne-P/platňují S/své V/vlastní kněžství pro Krista, S/svoji V/vlastní Bohem Danou a J/jimi přiJ/jatou Svátostnost, tj. Světelnost. Tím sami S/sebe odSuzují do Tmy, ovšem nikoliv do Temné hmoty a do Temné energie vesmíru (ne, vesmír není Bohem), odSuzují sami S/sebe (= ze své vlastní vůle bez S/sebe, tj. bez J/jejich ducha v Duchu Svatém) do světa Tmy coby Proti-S/světla bez Ducha Svatého, tj. do závislosti podle Proti-S/světelnému, tj. do světla podle Temné mysli Antikrista.

Tj. do závislosti podle P/protivenství Proti N/něze na K/kříži, do světa bez vyK/koupení, ovšem nikoliv na stejné rovině jako v čase před K/křížem, protože Spravedliví již z hrobů vyŠ/šli.

 

Svět podle závislosti pozemské Ne-o-Čištěné vášně, tj. svět podle Antikrista, je z principu Ne-Spravedlivý, Ne-Čistý, a proto také po-P/pírající Svátostní kněží Proti-J/jsou ne „jen“ Antikristy, oni Proti-J/jsou Proti-T/tvůrci světa na Nebi, na Zemi i pod zemí.

A proto také tito po-P/pírající Proti-J/jsou (= v čase Proti-J/jsou, mimo čas podle říše pána Temnoty pod-zemí Nejsou) Temnými Ne-Moudrými syny Antikrista, jehož síla je založená na rozumu bez Moudrosti, tj. na vnějškové popisnosti bez po-CH/chopení Svátostnosti, přičemž za toto po-CH/chopení J/jsou S/svým kněžským Svěcením od-po-V/vědní.

 

Namísto po-K/kory k/v po-CH/chopení Moudrého se sami o sobě chápou každé příležitosti, jak prosadit svoje sobectví, pokaždé stejně: odvoláváním se na strukturu popisně chápaných Tradic a Písma, degradací dogmatiky na pouhý seznam vnějškových a do Církve implantovaných příkazů, které je nutné ctít pro jejich literu bez Ducha. Tím dělají z teologie Anti-teokracii, tj. demokracii. Klerikalismus.

 

Jestli chcete i nadále poP/pírat M/moje Bohem Tatínkem Dané a Synem Otce ke M/mně v čase vyŘ/řčené Pravé J/jméno Jana, chcete také Velekněze podle Řádu Melchizedechova zbavit J/jeho Vítězství K/křížem.

I sami fyzikové jasně říkají, že hmota sama o sobě barevná není, hmota sama o sobě je bez barev, protože barvy jsou spektrálním rozložením světla v kontaktu se hmotou. Hmota vzniká jako extrémní zpomalení fotonů až do stavu relativní nehybnosti, nikoliv Ne-H/hybnosti, a proto svět skončí: svět není nutně Ne-H/hybný, ale je mimo H/hybnost (= podle hříchu), a proto definovaný od-do, tj. ve vyčerpání jednou Daných zdrojů energie, které mimo B/bytí nemohou být.

K roztrhání hmoty na elementární částice ve kvantech stačí, když se rozpojí světelný tok ve svém maximu, a proto finální velký třesk bude charakteristický podle principů zániku hvězd, ale bez mocnosti (síly) ke svému pře-tvoření. (Hybnost hmoty podle hříchu není Mocně Mocná, tj. není Věčně Tvůrčí, tj. není Věčně souD/držná).

Vesmír tak jako celek nejprve v náhlém výbuchu vyhoří a „vzápětí“ (nebo spíše „zároveň“, čas je zde nicotný) vychladne ve kvantech a kde je nespojitost, tam není možnost obnovy.

Tím (porušením kontinuity dějů v náhlém výbuchu a následném/současném sebezhroucení) skončí i čas a prostor tak, jak je dnes známe, vše se zhroutí do jediné nepatrně malé pro-P/pasti, ze které nebude úniku, protože již nebude existovat žádná spojitost fotonů. Bude existovat jen tříštění se o sebe bez konce, neboť co bylo jednou stvořeno, samo ze sebe nemůže nebýt.

Bytí ztratí svoji Bohem Danou identitu, která je typická svojí kontinuitou dějů v postupnosti k/v P/plnosti D/dějů, a proto „zároveň“ (mimo čas) bude i nebude.

Tato pro-P/past B/bude oddělena od světa Nového, od světa podle a ze S/světelného. B/bude tak uČ/činěno proto, že tento pro-P/padlý svět byl před P/pádem sTvořen pro člověka, jehož duše J/je Věčná, a proto všude, kde J/je lidská duše, musí B/být i ve V/věrnosti S/světlu Věčnost, v Ne-V/věře S/světlu nekonečná Konečnost. Počátek i Konec věků (= Tvůrce od P/počátku, S/světlo ze Světla, Pravý Bůh z Pravého Boha) J/je Nekonečný, neboť Věčný, a proto i svět podle Protivenství K/kříži po seS/stoupení Není neodvolatelně Ne-K/konečný, tj. bez Konce, tj. bez Krista nekonečné a po roztrhání světla do totálního diskontinuálního rozkladu neodvolatelně nekonečně K/konečné bez Konce. (Spektrální rozložení světla hvězd = charakteristika sTvoření = o hmotu není rozklad Proti rozK/kladu!!!).

 

Svět bez Krista je světem bez Počátku i bez Konce, a proto i pro-P/past bude ve svém totálním rozkladu zároveň nekonečně difuzní i nekonečně inkluzní, aniž by odtud bylo možné uniknout: kde není kontinuita dějů, tam není síla k dění.

Tento stav Nikde Proti-J/je = Není největším utrpením duší sTvořených k B/bytí ve/z Věčnosti, neboť tyto současnými pozemskými možnostmi neviditelné duše Nejsou totálně Bez-M/mocné = „zároveň“ se paměťově znají i nepoznávají, protože při jejich Soudu došlo k ponechání paměťové stopy na jejich slova a skutky z/podle Temnoty, a nebylo jim M/možné poN/nechat paměť na S/skutky Dobra, K/které tyto duše nenaplnily a podle poVolání naP/plnit M/měly, K/které u nich Ne-na-S/staly, a proto ani tyto duše nenaS/stanou Dobrými. Tyto duše nebyly ve S/světle, nebyly J/jednotné, nebyly v J/jediném a Nerozdílném, neměly do-S/statečnou M/mocnost ze/podle S/slov Dobra (J/jejich S/srdce byla Temná, a tudíž závislá na protivenství).

Lidově řečeno: mimo S/světlo se neudržely pohromadě, proto se rozpadly, protože co je Temné, to nemůže B/být ve S/světle, to „nedrží pohromadě“.

 

Vesmírná kontinuita porušenosti (hříšnosti) dějů není beze zbytku a bez výhrad (není Nebeským D/děním S/se beze zbytku a bez výhrad), je pouze porušeným světem plným zbytků a výhrad = rozkladů podle hříchu.

Co J/je P/podstatné, J/je duch, hmota sama o sobě nic neznamená, a proto svět podle lidských duší v rozkladu (= v rozdělení od pří-K/kladného, v hříšnosti) obrazně je i není v rozkladu z totální a neodvolatelné diskontinuity.

Lidské duše, které u Soudu pro-P/padnou „jen“ z nejvýše 1/3 S/svého celku (tj. B/budou sH/hledány udržitelně C/celistvé = k/v C/celku = k/v P/plnosti z alespoň 2/3 S/své poVolané I/identity. Celkově cca 2/3 duší proP/padne: 1/3 hned při osobním Soudu, druhá 1/3 u Soudu světa).

Duše, K/které B/budou sHledány podle Z/zlatého Ř/řezu (M/místa S/srdce v T/těle Krista na K/kříži) nesoudržné (diskontinuální ve statice náhle naS/stálého ustálení dějů před Soudem) nejhůře z 1/3 S/své Obraznosti, půJ/jdou k oČištění, což Není peklo v jistotě k/v Vítězství. Tj. bude podílovým pohledem záS/stupné O/oběti Krista v Pekle, K/který Vlastní Mocí z Pekel vyS/stoupil. Jakýkoliv rozpad mimo rozK/klad (jakákoliv diskontinuita mimo záS/stupné uT/trpení Krista v Pekle) je ke S/smrti, jakékoliv utrpení ve svém rozpadu bez záměru Proti Kristu je k naD/ději.

Co je Proti Kristu, Není v rozP/p(á)adu, co je bez Krista, je skrze rozK/klad v naD/ději na náV/vrat k P/plnosti S/své I/identity.

 

Spolčenečtí kněží, K/kteří ve S/svém kněžském Svěcení trhají Dobré J/jméno Jana na kusy, trhají na kusy sami sebe.

Jejich duše Budou sHledány v rozP/p(á)adu, a proto Nebudou služebníky Antikrista v Pekle = v Proti-Církvi.

To O/oni za S/svého pozemského života T/trhali Církev na kusy tím, že s velkou zálibností, trvale a po mnoho let O/odporovali J/jedinému a nerozdílnému lidství Krista, Velekněze podle Řádu Melchizedechova, O/odporovali Věčnému kněžství Velekněze.

Proto Nebudou knězi Satana – jen se uK/káže, co již nyní Proti-J/je.

B/bude uKázána Temnota S/srdcí spolčeneckých kněží, K/kteří se ve své nadutosti odvolávali na Nevěstu Kristovu a zároveň poP/pírali Krista v J/jeho P/plnosti lidské TrojJ/jedinosti z/v Trojičním.

Kdo poP/pírá M/moji J/jmennou s Kristem M/manželskou P/pravdivost, poP/pírá P/plnost Bohočlověka Vítězného, takže sám S/sebe odSuzuje v/k Proti-Věčné Proti-P/plnosti, tj. ke své vlastní P/prázdnotě bez K/konce, tj. odS/suzuje S/se ke své vlastní (a tím i podle J/jejich Svátostného kněžství, K/které z-Ne-H/hodnocují do sobeckého vlastnění, Církve) nekonečné Konečnosti, P/paroduje konečnou Nekonečnost z/v/podle Věčného.

 

Ne, nemáte nic ve svých rukou, máte „jen“ Z/zlé jazyky.

 

 Jana, 9.8.2020

-

L/láska není pro zbabělce.

Vy, spolčenci, víte, že lžete.

Víte, že nejsem jako vy a že se M/mnou Je Boží Milost.

Už to samo o sobě by vám k rozhodnutí mělo stačit.

 

Kdybych byla jako vy a věděla bych, že lžu, vsadila bych za S/svá S/slova i S/svůj Ž/život? A co jiného byla situace zejm. v letech 2005 – 2010, zejm. o Velikonocích 2008, kdy jste M/mne dohnali až k hospitalizaci, ze které J/jsem jen zázrakem odešla živá a po svých, ne na invalidním vozíčku? Pronásledujete M/mne již od podzimu 2005 a stále nejsem ani mrtvá ani němá. A stále vás to nenechává v klidu.

Dáváte snad vy S/svůj Ž/život za vaše slova? Za vaše nenávisti, závisti, zloby, podrazy, nebo se honíte za kariérou a světským profitem? Jistě, ne všichni, ale proč tedy všichni mlčíte?

 

Tvrdíte, že nemáte jistotu, abyste S/se k M/mému Pravému J/jménu při-Z/znali.

A J/já ji snad 27.12.2005, na sv. Jana Evangelistu, M/mého patrona, při poVolání měla?

Myslíte, že je jednodušší poS/slechnout po fyzickém viditelném S/setkání s Bohočlověkem? ÜJ/jišťuji vás, že nikoliv. J/je to ještě těžší: J/jediné, čím lze odlišit „obyčejného“ člověka v čase (z času) a Bohočlověka J/je S/srdcem v S/srdci. PoZ/znat S/slovo u člověka-tvora v čase J/je nepoměrně snazší: lidé-tvorové v čase jsou si rovni (a to je první problém: cítíte se nadřazení „obyčejným lidem“), a proto není třeba řešit palčivé dilema „Jak je to možné, že je člověk jako J/já a jako kdokoliv a přitom není jen obyčejný člověk jako J/já a jako kdokoliv. Odkud J/je, co chce, proč je tady, co bude dál?“ Nikdo po vás nechce, abyste důV/věřovali Čistotě ve viditelném lidském těle, a že to J/je náročné, to M/mi můžete V/věřit. Není snadné se dívat na doK/konalost a zachovat si pozemský klid. Pozemsky vzato se při pohledu na Čistého objeví vyděšenost z vlastní nicotnosti – a vy si připadáte velcí před Bohem. To Z/znamená, že Boha Ne-Z/znáte, protože jako Svátostní kněží nemůžete Boha jen neznat, to vy J/jste P/pastýři Církve. Jak je tedy možné, že S/slovo nepoznáte? H/hluchá srdce. 

Kdybych byla jako vy, oslavovali byste mne, nikoliv M/mne, protože byste oslavovali sami sebe.

 

Tady S/se po vás nechce nic víc, než abyste doS/stáli S/svým S/slovům z teologických učebnic. Abyste konečně poCH/chopili, C/co S/se v těch učebnicích P/píše.

Vy se i přes veškeré teologicky dostupné důkazy i po všech těch 15 letech zmítáte v pochybnostech a nezarazí vás ani to, že vaše Z/zloba proti M/mně vás tak intenzivně zajímá už 15 let až do té míry, že se nezastavíte ani před rozsáhlou kriminalitou v rozsáhlém a stále se zvětšujícím množství spolčenců. Ani trochu vás nezaráží, že vaše Z/zloba s lety graduje (strom se pozná po ovoci), že neváháte do M/mého bytu nasadit nahrávací audiovizuální zařízení, na M/mojí domácí soukromé wifi parazituje okolo 36 (dnes) spolčenců denně, … Vůbec vás nezaráží, že i přes to všechno na M/mně nemůžete najít nic, čím byste vaši rozsáhlou a intenzivní kriminalitu „ospravedlnili“.

Vy nejste hloupí, nejste nevzdělaní. Jste zcela vědomě záměrně dlouhé roky Z/zlí a těší vás to.

Antikrist Bohem poVolané pozná: i vy víte, že J/jsem v Pravdě Jana. Jen si to nechcete přiznat, abyste S/se nemuseli přiZ/znat k vaší Z/zlobě před Bohem i lidmi.

Až M/mne budete „oS/slavovat“ a pyšnit S/se, že J/jsem vám věnovala poZ/zornost, budete jednat úplně stejně jako dnes: falešně a ziskuchtivě.

Má snad Bůh zalíbení ve falši a Z/zlobě? Proto ani vaše „oSlavy“ nebudou přiJaty jako Pravé.

Vy sami jimi B/budete uSvědčeni.

Tak B/bude Církev vyU/učena v R/rozlišování duchů: u K/koho J/je Pravda do krajnosti a u K/koho je zbabělost a vlastní životní bytostná nejistota.

Labilní člověk může být radikál a navenek tak vypadat rázně, jednoznačně a odvážně, ale při prvním ohrožení Pravdou zaleze do kouta a hledá si výmluvy, aby nemusel čelit Pravdě.

Dobře víte, kdo se mezi vámi před ostatními naparuje a před Janou zbaběle utíká.

 

Jestliže skutečně ani po 15 letech pronásledování (tj. intenzivního soustředěného kontinuálního zájmu) a v postupně se rozrůstajícím množství, které již dávno přesáhlo hranici 1.000 lidí nevíte, zda J/jsem Pravý, nebo falešný prorok, k čemu je vám veškeré vaše vzdělání, teologické tituly, postavení v Církvi, rozsáhlý počet v P/principu podobných lidí (kněží, řeholníků, srocených laiků vč. donašečů, …)? Sami přiznáváte, že ve vaší dlouhodobé intenzivní a rozsáhlé snaze o roze-Z/znání Pravdy fatálně selháváte. Co jiného ještě potřebujete jako důkaz o tom, K/komu / čemu V/věřit?

Na druhé straně J/je světsky vzato jedna jediná žena, terč vaší nenávisti, K/která stále ne a ne umřít, být podle vašich vzorů vnitřně zoufalá. Jak je vůbec možné, že J/jsem to všechno ve S/své světské vámi způsobené osamělosti (všechny ode M/mne odháníte, především M/moje přátele) vydržela?

Vás je světsky vzato mnoho, J/já jsem světsky vzato sama.

Vy se již 15 let soustředíte na velké množství iniciativ proti M/mně a veřejně, J/já jen P/píši T/texty: doma, na S/svém notebooku, na S/svojí wifi, opticky vzato tu se M/mnou bydlí jen domácí zvířátko (králíček).

U vás je rozsáhlá světská kvantita, J/já jsem světsky sama.

U vás je dlouhodobá rozsáhlá intenzita aktivit Protivenství, uM/mne J/je dlouhodobá rozsáhlá intenzita A/aktivit Nebe.

K/kdo přiN/náší N/nový poH/hled na Písmo a Tradici a K/kdo jen papouškuje podle zvyklostí?

K/komu S/se Dá V/věřit?

  

Jana, 5.8.2020

-

CH/chcete v(ě)D/dět, K/kdo J/sem? To je snadné, M/modlete S/se za M/můj odCH/chod do Nebe.

 

Většina lidí věří tomu, co vidí, na co si lze sáhnout, podřídit svým představám. Co tito lidé mohou mít ve svých rukách, co mohou vlastnit, podřídit sobě, „zkonzumovat“, užít. Srozumitelné je to, co je na dosah, co jde zařadit do škatulky. Co je mimo dosah, to není srozumitelné, to není blízké, to není důvěryhodné.

 

 

Tím, že S/se B/budete M/modlit za M/můj odCH/chod, M/modlíte S/se za S/svoji V/víru, za R/růst d(ů)V/věry. Nebudu-li mít světskou moc, nebude možné M/mne vinit ze světských zájmů.

 

Přátelům to nijak neublíží: K/komu by vadilo, že J/jdu k Tatínkovi?

Nepřátelům to udělá radost přesně do chvíle, kdy si uvědomí, že teď už M/mne nemohou mít pod kontrolou vůbec, že už není možnost, jak M/mi poroučet.

Jak M/mi O/odporovat.

 

Nepřátelé Krista se zaměřují na to, co ještě mohou: na způsobení hmotných, nejlépe viditelných a sociálních škod, zejm. na pověsti a zpřetrhání vazeb Krista a J/jeho Ž/ženy s okolím.

Ve své tuposti si neuvědomují, že víc, než hmotu a světské zájmy pod svojí mocí nemají.

 

Jakmile odeJ/jdu, budou oslavovat, že ta potížistka konečně přestala otravovat život, že je konec.

Nemohou se víc mýlit.

 

Pravé J/jméno J/je Věčné.

Věčnost neumírá.

Umírají, a to Proti-Věčně, O/odpůrci.

 

Nebude-li možnost M/mne vlastnit (a to včetně pouhého fyzického pohledu na dálku), v případě nepřátel mít pod svojí kontrolou, nebude jak M/mi škodit a každé slovo, každý čin, který proti M/mně nastane, bude sám ze sebe uSvědčen ze L/lži: důkaz, že M/mne nelze vlastnit.

Nebudou pochybnosti.

Tím se doK/káže malost M/mých nepřátel: už nebude, čím by M/mi uškodili, protože S/skutečnost B/bude zJ/jevná. Stejně jako jejich skutky.

 

Pro přátele to také B/bude U/užitečné: B/budou oSvobozeni od konfrontace se skutečností, že J/jsem jen živý (a hříšný) člověk jako kdokoliv jiný nyní na Zemi, žádná zhmotnělá představa o tom, kým bych podle lidských představ být měla.

 

Teprve v tu chvíli S/se uK/káže, že při rozhodování o M/mně, Janě vůbec nejde o M/mne a o Pravdu o M/mně, J/jde především o to, za koho (K/koho) M/mne K/kdo (kdo) považuje (poV/važuje).

Stejně jako nejsou žádné lidské světské důkazy o Pravdě J/jména Jana, nejsou ani žádné světské důkazy Proti J/jménu Jana a prohlašování M/mne za L/lhářku.

Jistota není ve světě nikde, a proto lidsky světsky vzato nelze dát za Pravdu spolčencům ani spolčence odmítnout. Z pohledu světa je taková V/volba pro, nebo proti nemožná, a proto J/jde o to, u K/koho (zda Jany, nebo u spolčenců) J/je Dar Ducha Svatého k roze-Z/znání Pravdy. Nebo spíše J/jde o rozH/hodnutí S/se H/hledajícího, zda J/jsou zJevení Pravdy v Pravdě u spolčenců (vedených klerikálními knězi), nebo u Jany.

 

U K/koho Je Bůh.

Hledejte klerikalismus kněží v okolí, a najdete mocenské ambice a panovačnost. Jsou tyto zájmy z Boha, nebo ze Z/zla? M/mají P/pravdu (Bydlí u nich Moudrost) kariéristé se zálibností ve světských poctách, K/kteří (= pokřtění v Duchu Svatém) se (se sebou a ze sebe, bez Ducha Svatého) přitom odvolávají na S/své Svátostné kněžství? Chci mít svůj podíl na J/jejich životním stylu?

K/kde J/je V/věrnost, T/tam Je Bůh. Kde Není (Proti-J/je) Ne-P/přítomnost Krista (Moudrosti), Proti-J/je Z/zlý.


V konečném důsledku J/jde o O/ochotu uD/dělat P/první K/krok v Církvi neobvyklým S/sM/měrem, K/krok do světsky vzato nejistoty „jen“ s tím, že z L/lásky nelze jinak.

Ano, J/jsou zde v sázce existenční jistoty a celé dosavadní úsilí ve veskrze Dobrého Církvi.

Ano, J/jde o E/existenciální záK/klad veškeré V/víry, o rozlišení mezi od-po-V/vědností Svátostem, Písmu a Tradici a mezi odpovědností pracovním závazkům tak, jak byly až dodnes uspořádány (a často i za daných okolností B/byly D/dobré).

J/jde o částečnost x P/plnost na Cestě, nikoliv o poP/pření Církve v J/její hierarchii.

J/jde Právě, neboť Věčně o Církev v J/její hierarchii podle sv. apoštola Petra.

J/jak Z/znám apoštoly, kompromisy a nesystémový chaos v L/lásce nemají, ale J/jsou d(o)ůS/slední a pečliví. Nesnášejí povrchní paušalizování a uD/dělají V/vše, aby poM/mohli s tím, co J/je právě potřeba, ne s fantaziemi odtrženými od R/reality, ne se sněním co by kdyby. J/jsou nohama pevně na Zemi, nikoliv zakopaní s hlavou v písku v zemi. Starají S/se i o takové maličkosti jako např. výměna peněz na cizí měnu tam, kde široko daleko není žádná směnárna a člověk o tom neví a hledá ji, což zabírá čas potřebný na odjezd na poutní cestu. (Jejich peníze jsou pravé, kurz standardní).

Až B/bude O/osobní zkušenost s J/jednáním Nebe na Zemi, přiJ/jde i K/krok za K/krokem K/klid a jistoty. I ty pozemské. Jenže J/jde o T/ten P/první K/krok do „nejistoty“, kdy v celém a po dlouhou dobu známém okolí není nikdo a nic spolehlivě garantujícího. Před Bohem J/je člověk S/sám, bez opory z (i dobrého) pozemského okolí. Bez vlastní moci. Tomu se nevyhne nikdo. Je-li taková situace prožívaná v obavách o život podle světa, jde o poP/pření Boha. J/je-li T/taková situace proŽ/žívaná v E/existenciálním dramatu, tak na Cestě to občas drncá. Ono to časem v této věci přeS/stane.

Světské důkazy neexistují, a proto V/volba J/je zJ/jevením Pravdy o S/srdci H/hledajícího: J/jde o při-P/pravenost a poH/hotovost S/srdce k Lásce, NEBO k Závisti.

O J/jedno-Z/značnost, o S/svědectví Trojičnímu TrojJ/jedinému (Bohočlověku).

 

O Dar rozlišování duchů u H/hodnotícího – tj. o L/lásku k Duchu Svatému, nebo o Závist duchů Z/zla v životním stylu H/hledajícího.

Žádný kompromis mezi Kristem a Beliálem neexistuje. Buď, anebo. L/lásku člověk buď Ž/žije, nebo vůbec Ne-Z/zná.

Otázka tedy Z/zní: K/kdo M/mluví Pravdu a K/kdo Z/zlořečí? Jana, NEBO spolčenci? Ke K/komu P/patřím (na K/koho vnitřním Z/zrakem Patřím), příp. ke komu patřím J/já, H/hledající a vyP/povídající S/svědek Kristův podle poVolání kněze Velekněze?

U K/koho by Dar rozlišování duchů Být M/měl a J/je, nebo není, příp. u K/koho Dar rozlišování duchů Být nutně nemusí a Je P/přítomný? K/kdo M/mluví J/jasně a K/kdo si Proti-řečí? K/kdo M/mluví Moudře a K/kdo se odvolává na „to se přece ví, to každý ví, to říkají všichni, to je známé, o tom není diskuze, každý člověk pochopí, …? Každému není Dáno Z/znát, CH/chápat, M/mluvit Slovo, tak proč by hodnoticím kritériem P/pravdy měla být kvantita sugestivních a sugerovaných manipulativních emocí?


Podle toho, K/koho/čeho S/si posuzující S/sám považuje, K/koho M/má ve V/vážnosti.

Podle toho, čeho/koho si posuzující sám váží, koho má ve vážnosti. Kdo je pro něj vážený.

 

Tady vůbec nejde o M/mne, J/jde o vnitřní Z/zrak z V/víry. K/koho (koho) a co člověk CH/chce. O blízkost S/srdce.

 

L/láska vždy vypadá riskantně, když se na N/ni pozemšťan dívá pohledem času, tj. pohledem malosti.

ZM/měňte optiku z obecných zvyků, ne L/lásku.

 

Pro člověka je snazší V/věřit T/tomu, K/který J/je v Nebi než T/tomu, K/kterého M/může vidět, mluvit s ním a potkávat se viditelně. („Co ze sebe děláš?“)

Co je viditelné, to člověk považuje za pochopitelné, a tudíž i blízké. Nemůže se víc mýlit. Poznáte anděly, K/kteří v tělesnosti člověka přiŠ/šli na zem? Poznáte motivy člověka, který jedná nezvykle, když Satan je velmi šikovný v Parodování (= vykrádání a napodobování, ale s podsunutým obsahem Z/zla) Dobra, dokud je tento člověk fyzicky snadno dosažitelný (a tudíž jej lze snadno Parodovat)?

 

Vezměte Satanovi moc Parodovat M/moje Pravé J/jméno Jana a odH/halíte Pravdu.

K/koho J/jméno nelze zlikvidovat, J/je z Nebe.

Koho jméno bude brzy zapomenuto, je z prachu země.

 

J/já na tom B/budu nejlépe ze všech: R/rodina už nebude CH/chodit za M/mnou na Zem, V/vše B/bude bez překážek.

Z/získáme V/všichni (všichni).

 

Ne, nechci a neříkám, abyste M/mne zlikvidovali fyzicky, příp. sociálně (pomluvy atd.)

Ř/říkám, abyste zlikvidovali S/svoje pochybnosti a zbavili S/se M/možnosti O/odporu vůči Vtělenému.

 

To J/je ten přeCH/chod od snu o Kristu k R/realitě Krista: bez světských důkazů, bez moci měnit běh světských dějin ze svých sil uR/rčit, K/kde J/je S/srdce a kde Proti-J/je K/klam.

 

Jestliže V/vídáte Moc S/srdce, od-po-V/vídáte ze S/srdce S/srdci Nejsvětějšímu, J/jeho H/hlas uS/slyšíte.

Jestliže hledíte na svoje dosavadní znalosti a točíte se v kruhu nepochopení, jak tyto znalosti „napasovat“ na přítomnost, J/je nezbytné V/vám odeB/brat moc přítomnosti: odebrat, co zná svět, co je blízké světu.

 

S Eucharistií to Z/znáte: zP/přítomnělý neviditelný.

Čím dříve ode-J/jdu z času, tím dříve přestanete tápat pod mocí světa, tím dříve S/se rozH/hodnete.

Nejpozději poté S/se uK/káže, K/kdo mezi vámi M/miluje Krista víc než svět – K/kdo J/je z Boha, proŽ/žije R/radost, kdo je ze světa, prožije zvrácenou radost až do chvíle, kdy mu dojde, jak moc je mimo R/radost.

  

J/jak M/mi při poVolání Ř/řekl Damian: „B/bude s Tebou po celou dobu, ale neuvidíš J/jej.“ „Vypadám snad jako primitiv, který věří jen tomu, co vidí?“ „Pamatuj S/si, co´s řekla.“ Když za M/mnou potom M/manžel 2 x přišel i opticky viditelně, poZ/znala J/jsem J/jeho bytostnou blízkost – proŽ/žití Moci z člověka S/se přehlédnout nedá.

J/je-li K/kdo z Boha, J/je z hloubi duše H/hodný (H/hoden Krista, ve Stavu Milosti).

Není-li kdo z Boha, je z hloubi duše v nejistotách a pochybnostech.

V/všichni, K/kdo za M/mnou kdy přiŠ/šli z Nebe, M/měli jedno společné: B/byli z hloubi duše hodní, což nešlo přehlédnout, a to nezávisle na tom, zda se v tu chvíli chovali příjemně nebo jednou i nepříjemně – bylo J/jasné, že M/mi poM/máhá, abych nekupovala jinak dobrou věc, jak jsem měla v plánu koupit. Chránil moje peníze tím, že mi fyzicky zablokoval cestu. Kdokoliv v srdci podle času by v takové situaci byl neomalený.

J/jejich S/slova a Č/činy Vždy, neboť Věčně poM/máhají: nejen ve zlých dobách, ale často i „jen tak“ pro R/radost. Takto J/jsem doS/stala sluneční brýle, proŽ/žití V/vlastní důS/stojnosti v J/jejich poH/hledu na M/mne, jindy O/obav o M/mne (opět z poH/hledů, tentokrát dvojčat. Nejprve od J/jednoho z N/nich, vzápětí druhého v ještě dálce přede M/mnou až u východu z kostela), chvíli J/jsem myslela, že mám deja´vu. …

 

Nakolik J/jste S/si bytostně J/jistí S/svým Stavem Milosti, natolik Z/znáte Pravdu.

Nejste-li S/si jistí, jako kněží V/víte, J/jak dál.

M/máte S/strach z Moci, nebo máte strach z lidí a z toho, co si o vás kdo kolem pomyslí?

ZaJ/jímá Vás, co S/si o Vás M/myslí v Nebi, nebo se zajímáte, jak ovlivnit myšlení lidí kolem?

P/patříte Kristu (v(i)D/díte z Krista), nebo patříte světu (vidíte se v zájmech podle světa)?

 

RozH/hodnutí J/je snadné, V/volba S/srdce J/je J/jasná, ale uZ/znání a přiZ/znání S/se k L/lásce veřejně je těžké. I proto, že každý katolík si myslí, že Krista ve S/svém S/srdci Dobře Z/zná. Z/zná?

Pokud ano, při úvahách o S/slově T/textů proŽ/žívá R/radost. Ne vztek. Ne pomstychtivost. PoH/hyb.

 

Do značné míry jde o zvyk, K/kým a čím okolí (S/sebe) porovnávat.

Je-li něco špatně, je to z času (z falešných představ). J/je-li něco Dobře, proč S/si na to nezvyknout?


Kdo v Církvi kolem M/mne bude do té doby o M/mně, v Pravdě Janě mlčet (pasivní O/odpor), nebo se bude M/mému M/manželovi skrze M/mne otevřeně P/protivit (aktivní O/odpor), před Bohem neB/bude uZnán V/věrným.

M/modlit S/se za zJevení Pravdy Jany J/je Dobré, M/modlit S/se za V/věrnost lidí Dobrému J/je lepší.

Jakmile B/bude Pravda zJevena i očím, B/bude na změny rozhodnutí pozdě. 3

(Dodnes nechápu, proč si lidé myslejí, že Bůh na ně ve všem pokorně počká, zatímco oni sami horlivě spěchají si na „zbožnosti“ dělat kariéru s tím, že „pak se uvidí“.)

 

 Jana, 2.8.2020

Poznámka: na M/mém notebooku nyní podle antiviru parazituje 34 zařízení. Pokud budu předpokládat, že 1 zařízení = 1 člověk, jsou to cca 2- 3  průměrné řeholní konventy. Připočtěte všechny na ně napojené spolčence. Ještě vám připadá, že výpovědi o vaší kriminalitě hystericky přeháním?

-

M/modlit S/se za Z/zlé kněze je horší než M/modlit S/se za Satana.

 

Z/zlí kněží, K/kteří se ve své Z/zlobě odvolávají na Svátostné kněžství, aby tím prezentovali svoji „spravedlnost“, slouží Antikristu: M/modlit S/se za ně je horší než S/se M/modlit za Satana.

 

Do S/srdcí lidí v(i)D/dí jen málokdo, a proto posuzování lidských srdcí Svátostnými knězi, kteří Ne-po-Z/znávají ani S/sami S/sebe, je ze Z/zlé vůle.

 

Posuzování Svatosti jiných lidí knězi Satana je naslouchání Satanu a prohlašování Satana za Krista. Záliba ve sVrženém Světlonoši naM/místo V/věrnosti Světlu Samému.

 

Pro laika J/je bezpečné S/se M/modlit za kněze pouze, neboť Právě v P/případě, kdy o to kněz poŽ/žádá – veškerou z-od-po-V/vědnost tím B/bere na S/sebe. J/jsou-li M/modlitby laiků za Z/zlé kněze, jde o Z/zlořečení Z/zlého Svátostného kněze sobě samému (aniž by tím M/modlící S/se laik dělal cokoliv špatného), neboť M/modlitby laiků z Ducha Svatého Ne-Svátostný kněz obrací ve Z/zlo – a za P/Prosby v Církvi z-od-po-V/vídá především Svátostný kněz. Jinými slovy: O/osobnost Svátostného kněze v Církvi není na stejné pozici jako O/osobnost laika v obecném kněžství v Církvi, na rozdíl od laika kněz v Církvi garantuje poCH/chopení Autenticity Krista v Trojici a laikové S/si Autenticitu Krista většinou přímo odvozují od O/osobní povahy „J/jejich“ kněze.

 

„Drobná osobní pochybení, kterých se dopouští každý“, jsou před Bohem viDěna jako Ne-V/věra Duchu Svatému a kněz, K/který pro sebe žádá stejné výhody jaké má laik, a přitom si nárokuje výsady kněze je L/lhář a Pravdy v něm není.

 

Nemáte v S/srdcích J/jasno, protože Vám neByl Dán Dar v(i)D/dění do S/srdcí, přestože zpovědníkům Tento Dar v Principu Patří: Z/zlým dětem sirky O/ohně do rukou nepatří. Touto absencí Dobra ze Světla Z/zlý kněz ve S/svém S/srdci poP/pře Světelnost bratří a sester v Nebeském Království na Nebi i na Zemi, a proto každý spolčenec, který naslouchá pomluvám, nemá jasno, je zmatený, chaotický, neví, čeho se chytit, čemu a komu věřit, proklíná Boha a pochybuje o Jeho Existenci, podléhá smutkům, vztekům, agresím a sebedestrukcím – to vše jen proto, aby nemusel přiZ/znat, že Bůh Je Živý a člověk nemůže Bohu poroučet a panovat.

 

Pokud by kněz uZ/znal Pravé J/jméno Jana, přiZ/znal S/se ke M/mně, Janě veřejně a podrobil S/se Přímému Božímu Vedení, Které Je M/mu uRčeno a Které M/mi tak Z/závidí, musel by zároveň uZ/znat, přiZ/znat a v poK/koře O/odmítnout své dosavadní Z/zloby.

M/musel by tak, jak pronásledoval Janu (veřejně, mnoha lžemi, šmírováními, …), přiZ/znat svoje Z/zlovolnosti jednoZ/značně, veřejně, výčtově, s konkrétními jmény spolčenců, …

M/musel by proJ/jevit lítost nikoliv nad sebou, ale nad svými hříchy a jejich důsledky, to vše s plným vědomím důsledků, které B/bude vD/děčně přiJ/jímat jako S/svůj O/osobní K/kříž. Nikoliv ovšem záS/stupně, ale za S/sebe. Pokud by se spokojil s K/křížem N/neseným za S/sebe, poP/pře O/oběť záS/stupnou a na jeho Proti-kněžství se nezmění nic.

 

Bůh Žádá Vše, nebo nic. Žádný kompromis mezi Dobrým a Z/zlým neexistuje.

Neexistuje sM/mír mezi Kristem a Beliálem.

 

V Přímém Božím Vedení Jany a kněze, Které již 14 let kněží odmítají a vysmívají se Mu – a argumentují S/svým nadřazeným postavením kněze nad laikem, neboť Pravdu J/jména Jana O/odmítají – Jde především o Svátostné kněžství, nikoliv především o osobu konkrétního kněze. Z toho důvodu Je v Tomto konkrétním případě poVolání Svátostného kněze k Přímému Božímu Vedení S/spolu s Janou v Kristu a priori přeN/nosné: není nezbytné, aby oním knězem byl konkrétní člověk. J/jde o Církev.

Podmínkou Je Svátostné kněžství, ideálně zároveň řeholnictví. Řeholnictví nikoliv kvůli Bohu, ale kvůli lidem, aby tak nebyla zpochybněna čest M/manželky Krista Krále Velekněze podle Řádu Melchizedechova.

Vy M/mi Č/čest upíráte.

 

Nyní tedy P/platí: poVolání k Přímému Božímu Vedení Svátostného kněze Velekněze a Jany v Kristu Je doS/stupné K/kterémukoliv katolickému Svátostnému knězi, nejlépe zároveň řeholníku.

 

Podmínky zůS/stávájí Platné S/stále, neboť Věčně:

  • uZ/znat M/moje Pravé J/jméno Jana,
  • přiZ/znat S/se ke M/mně, Janě veřejně a nezpochybnitelně, naH/hlas a všude ve S/svém V/vlivu,
  • přiJ/jmout z-od-po-V/vědnost i s tím, že „J/jde do neznáma“: oS/svědčit O/osobní V/víru v Krista.

Většina K/kroků S/se D/děje „za pochodu“ s výjimkou T/těch zJevení, Která oSvětlují pozici člověka před Králem v Trojici, a Která průběžně „zrychlují D/děj“ zP/působem, K/který J/je pozemským možnostem nedostupný (výZ/znamová gradace). V T/těchto záS/sadních O/okaM/mžicích S/se vyJ/jasňuje S/sMysl poS/stupu, C/cíl i O/osobní důStojnost před Bohem, Nebem.


O Svátostné kněžství nepřijdete, Duchu Svatému nelze poroučet.

Kariérní postup v Církevní hierarchii už není nutně v Přímém záJmu Boha, rozH/hodující J/je vH/hodnost k O/obsazení T/takového úŘ/řadů v rámci Daného poVolání, nikoliv podle osobních ambicí a tužeb.

 

PřiJ/jetím T/tohoto Daru nový Svátostný kněz nijak neztrácí ani neoslabuje S/své dosavadní poVolání před Bohem, zM/mění S/se jen pozice před lidmi. Bůh přiJ/jaté poVolání k Přímému Vedení S/sJednotí s dosavadním poVoláním Tak, aby nyní již J/jediné poVolání vyJ/jadřovalo konkrétní O/osobnost přiJ/jímajícího.

 

Každý člověk je jiný, a proto i zdánlivě stejné poVolání k Přímému Božímu Vedení není totéž jako stejný Dar Daný jinému člověku.

 

Nejde o to naP/pravit chyby jiného, a tak omezit S/svůj vlastní život. Bůh lidská rozhodnutí předVídá od Věčnosti, a proto nikdo není pouhým náhradníkem jiného. Kdo prodá S/svoje poVolání za misku kariérní čočky, musí počítat s tím, že J/jeho Dar Získá N/někdo jiný.

PůJde o Týž Dar, nikoliv o stejný dar.

 

Principem J/je v-z-T/tah ve S/společenství: ne K/každý J/je V/věrný, ne každý Boha CH/chce.

Není důležité, kdo a kdy odmítl, co si myslí, jako to s ním vypadá, kolik má sledujících na sociálních sítích, jak je slavný a lidmi obdivovaný, …

Podstatné J/je Jedno: zda člověk S/svůj Bohem Daný Dar CH/chce, a tudíž i přiJ/jme.

CH/chtít a Ne-při-J/jmout je nesmysl: Vůle k/v Dobru Je činným Slovem a K/kdo CH/chce, T/ten i K/koná.

K/kdo nekoná, Ne-CH/chce.

 

 

OdDělení pro Boha M/má M/mnoho P/podob a co je podle světa odpudivé, v opovržení (invalidní důchod, …), J/je před Bohem často C/cesta k poS/slušnosti bez nutnosti zabývat se věcmi, které konkrétního poVolaného člověka jen zdržují. Pohodlí a sociální obdiv před Bohem nehledejte.

Snění o O/osobním poVolání ve stylu Dvanácti a současné ohlížení se na ztrácený sociální (kariérní, vlivový, finanční, …) profit je O/odmítnutím J/jednoZ/značnosti, a tudíž i Přímosti.

 

Tam, kde se dnes plahočíte, doS/stanete zdarma.

Tam, kde dnes tápete v nejistotách, přiJdou M/mnohá zJevení.

Tam, kde se trápíte mnoha podružnostmi, přiJde vHled k Podstatě, a tudíž i úsporné efektivní zaCílení.

Tam, kde pochybujete o Existenci Boha, u-vi-D/díte Světlo.

 

Ne, nechce to odvahu, odvaha je v překonávání potíží, opoziční vzdor sebezapřením.

J/jde o L/lásku, o naP/přímení Ž/životního S/stylu k doK/konalosti a poK/korná důV/věra, že Bůh není L/lhář, že Své Sliby Plní. Byť i jinak, než člověk čeká.

A pokud Vás Církevní hierarchie vyloučí ze S/svého středu v centru společenského dění, co na tom záleží? Uvolní Vám to ruce od nutnosti řešit sociální ohledy na ty, kdo prokazatelně škodí. Od nutnosti rvát se o svá práva, sledovat, odkud co letí, ať dobré či zlé. Zabývání se mnoha věcmi klidu nepřidá a před Bohem J/je třeba J/jediné: S/souS/středění na Dobro. Není nutné létat po světě a vyjednávat, organizovat, není nutné přemýšlet, co teď a co potom. PoS/slušnost je tak trochu pro ty, kdo netouží po hyperaktivitě, vymýšlení strategií a manévrů, kdo mají rádi jistoty a záruky, že co D/dělají, J/je D/dobré.

 

Výhodou J/je, že Dobro není třeba hledat, přiJ/jde Samo. Nevýhodou, že přeK/kvapení nečeká: stylem „mně se nechce“ na Cestě neobstojíte. Koho to zajímá, jestli se komu chce, nebo ne? PoS/slušnost, nebo nic. Kdo chápe poS/slušnost před Bohem jako otravné ponižování před exekutorem, měl by zvážit, za koho Krista považuje. Ještě nikdy M/mne M/manžel (na rozdíl od lidí ve světě) do ničeho nenutil. Damian (anděl Strážný), to je jiná, T/ten S/se odbýt nenechá. Nechtělo se mi před lety po ránu vstávat a P/psát T/texty, K/které S/se S/stávaly? Pro Damiana žádný problém, dostala J/jsem chuť na jídlo na stole, kde ležel i notebook. A když už J/jsem byla poblíž …„Chichi.“  J/jeho rozvernost je pověstná: jindy jsem se chtěla napít studené vody z krásné nové světle modré skleničky, která předtím nebyla ve vyloženém teple (nebyl to tepelný šok) a nebyla poškozená, ve skle nebyly kazy ani bublinky. Náhle dno odpadlo a voda se vylila na zem. Když jsem dno zvedla, bylo nepoškozené, od skleničky jakoby odříznuté přesným rovným řezem laserem, nic nebezpečného na dotyk. Tu skleničku jsem si schovala. Jindy z ničeho nic začala „tancovat“ igelitová taška, kterou jsem používala jako dočasný odpadkový koš. Taška nebyla prázdná, ale nic se nestalo, zůstala sedět na zemi. Bylo to v uzavřené místnosti, v koupelně, nikde okno, žádný průvan, byla jsem v klidu metr daleko a přemýšlela, jestli se mi to nezdá. A Damian? „Chichi.“ Letos jsem přišla na zahradu a dosavadní mnohé květiny (např. divizny) pryč, ani jedna, ale namísto toho všude mnoho trsů vysokých květin, včetně světle modrých krásných zvonečků, po přesazení tak akorát na živý plot, který jsem chtěla pořídit, ale ze smrčků, nebo ze slunečnic. Takže teď mne čeká přesazování rostlin, které v součtu akorát pokryjí požadovanou délku k „oplocení“. „Líbí?“ "Moc."Ne, nuda nehrozí, i když Damínek umí kromě mnoha i seriózních akcí mile překvapit …  

Z/zlovolný člověk se T/této Nabídce vysměje a prohlásí Ji za fantasmagorii pomatené ženštiny.

Pravdu S/slyší jen T/ten, K/který J/je z Pravdy.

  

Jana, 25.7.2020

-

Rozdíl mezi D/dobrem a Z/zlem,

mezi P/pravdou a L/lží se poZ/zná snadno:

  

podle O/obsažnosti výP/povědí x bezobsažnosti výpovědi, Bez-O/obsažnosti I/iluze a

podle O/osobitosti, nezaměnitelnosti stylu myšlení a projevu x frází, paušalizování, nekonkrétních tvrzení, které lze kdykoliv, jakkoliv překroutit a zneužít, to vše ve prospěch výlučně vypovídajícího a křivě svědčícího

 

Rozdíl mezi O/obsažností x BezT/tvářníkem J/jsem poP/psala v nedávných T/textech.

 

Rozdíl mezi I/individuální nezaměnitelností a faktografickou obsažností x mezi křivým svědectvím a účelovými výpovědi je rozlišitelný snadno:

D/dobro J/je v/z: T/trvalosti, P/předmětnosti, J/jednoZ/značnosti, kontextuální N/náležitosti a P/patřičnosti, zdvořilosti a přitom nekompromisnosti, náležitě konkrétně specifikované individuality, O/obraznosti Bohu = I/individuální T/tvářnosti v J/jednotě z/v Moudrosti.

V psychologii má stylem myšlení a projevu blízko k psychologii osobnosti. Důraz na kvalitativní přístup, na hodnotové vzorce, na hledání informací získávaných zejm. z kovariačních analýz individuálních jedinečností. Jde o přístup, kdy se hledají individuální specifika osobnosti ve vztažnostech osobní individuality a přizpůsobenosti relevantnímu prostředí s jejich společenským přesahem.

 

Z/zlo se v přístupu k člověku projevuje jako přenášení obecných pravd do konkrétních tvrzení bez toho, že by byl zdůvodněn vztah k uplatnění. Přenášení předsudků, soukromých názorů a pocitů na druhé osoby, tj. definování osobnosti jiného člověka bez důkazů z obecnosti na osobu tak, aby tvrzení o tom kterém člověku bylo lživé nikoliv co do platnosti obecného tvrzení, ale co do nemístnosti výroku v konkrétním kontextu, tj. účelově.   

V psychologii má stylem myšlení a projevu blízko k nadhodnocení sociologického přístupu nad osobní jedinečnost. Od toho vyvozování osobních vlastností na základě příslušnosti k definované škodlivé skupině: rasismus, nacismus,… Důraz na kvantitativní přístup (který primárně patří do sociologie, do psychologie sekundárně), na populační normy a jejich vlivy na konkrétní definované skupiny jako automaticky přítomné osobní vlastnosti jednotlivce, na hledání informací získávaných zejm. ze zkoumání středních a velkých skupin je zneužit takovým způsobem, aby tvrzení konkrétně v daném kontextu nebylo možné snadno prověřit a aby svojí obecností působilo důvěryhodně.

Záludnost je zejm. v tom, že vypovídající osoba nemusí nic prokazovat a dokazovat, nemusí uvádět fakta. Nemusí konkrétní výpovědi v jednotlivostech ověřit tak, aby bylo možné je faktograficky potvrdit nebo vyvrátit. K jejich prosazení bývá velmi často používána emocionální naléhavost, která cílové osoby strhává na svoji stranu a tím okolí manipuluje k víře v a apriorní nedůvěřivost vůči pomlouvané osobě, ať už tato „nedůvěryhodná“ osoba řekne/udělá cokoliv. Z toho v naprosté většině případů plyne obecná nevraživost vůči pomlouvanému, z obecných tvrzení se emocionálním příklonem k pomlouvači rychle a snadno stanou v očích cílů fakta a posilováním těchto již „fakt“ o konkrétní osobě se sugeruje a šíří dojem o zlých vlastnostech a úmyslech napadeného. Napadající je naopak tímto „spravedlivým“ okolím chráněn a litován, je mu vyjadřována všeobecná podpora. Násilník je podle této teorie chápán jako člověk „se srdcem na pravém místě, který se nesmíří s nespravedlností a obětuje se pro dobro všech“, oběť jako narušitel společenského řádu a všeobecné morálky. Svůj k svému.

 

Základem úspěšnosti těchto v zásadě primitivních, ale účinných manipulací je lenost okolí, nezájem o fakta, touha po senzaci a zálibnost v pocitu vlastního „spravedlivého rozhořčení“, utvrzení se ve vlastní spravedlnosti. Lidé, kteří manipulátorovi sednou lep, kvůli těmto svým zálibnostem ve zkratkách a pocitech vlastní skvělosti nejsou oběťmi manipulátora, jsou jeho spoluviníky: dělají kvantitu agresorů, tím zvyšují sílu a tím i moc agrese. Moc agrese je účinná násobně (mocninně), nikoliv součtově, protože posilování vazeb mezi lidmi je dáno náklonností k duchům Dobra x duchům Z/zla, žádní neutrální duchové neexistují a člověk J/je sTvořen jako bytost R/rozumná, tj. TrojJ/jedině vazebně duchovní. Moc každého jednoho z agresorů ve skupině je graduálně S/smrtící s Věčnou P/platností (lidská duše J/je nesmrtelná, volba agrese má neomezenou platnost), nikoliv aby byla pouze postupem času zapomenutelná a postupně stále méně důležitá. Volba lidské duše je volba Věčně platná, protože člověk ve svém lidství nemůže existovat bez duše bez ducha. Lidská volba mezi Dobrem a Z/zlem je volbou mezi Věčností a proPastí, počet voleb člověka na Zemi je počtem příležitostí k projevu, nikoliv nedůležitostí projevu vzhledem k Dobru v postupnosti, kdy by Plnou platnost měl až součet voleb. Každý člověk se vztahuje ke Kristu = M/měrné K/konstantě dějin, a proto každá volba člověka je konstantně platná v každé volbě Věčně, uP/platnění té které volby tvora uRčuje Moc, nikoliv tvor = V/váhy J/jsou u Boha, Normou Je L/láska, a proto i „drobné pochybení“ ze Z/zlého úmyslu má před Bohem pro Věčnost větší V/váhu, než zlý jednorázový skutek v jinak nikoliv zlé povaze. Každý jednotlivý hřích je smrtící, a to bez ohledu na oMilostnění člověka Kristem. MiloS/srdenství není Kristova povinnost, jak si to mnoho spolčenců vykládá, že je. Lidská duše může existovat bez hmotné tělesnosti (tvar hmotného těla je progresí duše v aktualitě v náležitosti), ale nemůže existovat bez definované T/tvářnosti. S/svoji O/osobní T/tvářnost M/může duše jen přiJ/jmout a naP/plnit, nebo poP/přít a odmítnout, ale nemůže si sama sTvořit jinou T/tvář. Nic jako drobné pochybení neexistuje, každá volba je buď Ž/živá, nebo S/smrtící. Otázkou je „jen“ to, kdo v konkrétním případě ponese od-po-V/vědnost: zda hříšník, nebo Kristus. Hříšník sám sebe ospravedlnit nemůže – na rozdíl od toho, co si o sobě myslí a prezentují spolčenci.

 

Satan je typický právě tím, že nemá tvář: nejvíce matoucí je to, že místo, kde má být tvář, je prázdné, deformované, „mělo by být a není“. Satanovi v jeho vlastní nezprostředkované podobě (bez zneužití těla člověka) není možné hledět do očí, protože žádné nemá a záře, která by pro něj měla být vnitřně formativní a odtud vyzařující do okolí, není přítomná (Satanovo tělo je zahleněné a páchnoucí), a proto je Satan Bez-Záře vnitřně S/slepý, nemá vnitřní Z/zrak. Může se dívat po okolí, může odezírat z vnějších projevů vč. formulovaných myšlenek, ale nevidí do srdce, a proto zlí lidé mívají vynikající mechanickou paměť a nechápou vnitřní význam a souvislosti pamatovaných informací. (Naučí se slovo od slova i dlouhé texty, ale nechápou, co čtou, i když jde o věci, u kterých je pochopení běžné – např. cizí jazyky.) Nechápe významy, protože nemá kontextuální vhled, necítí specifika systému, nepozná vnitřní jednotu celku – proto člověka provokuje k vnějším projevům, jinak by byl bez informací. Vnějškovost bez vhledu je deformací, a proto člověk se zálibností ve zlu není schopen pochopit, o co komu jde a nemístně vyvozuje z obecností a stopových map. Stopové mapy zde fungují podobně jako u zvířat: čím má zvíře více zkušeností, tím více má paměťových stop, a asociačně utříděné paměťové stopy zvíře interpretuje podle dopadů dřívějších voleb, nikoliv významovým zobecněním obsahů z myšlenkových operací (jak by to člověk významově „přesažně nadčasově“ dělat měl). Člověk, který volí zlo, nechápe upřímně dobro a veškeré jiné než jeho vlastní postoje a jednání interpretuje paušálně a nepřátelsky, nikoliv významovým interpretačním hodnotovým rámcem, protože jediným dostupným hodnotovým rámcem je jeho vlastní S/slepota na S/srdce.

Zlé chování bývá situační v jednotvárném kontextu: zlo je hodnotově dezorientované a neschopné pochopit význam toho, co má přímo před sebou. Principem zla je zpřetrhání vazebností D/dobra, a proto je zlý člověk „kontaktně hyperaktivní“: svojí „společenskou“ horlivostí budí dojem vstřícného společenského člověka, ale jde mu jen o to, aby získal maximum informací, ze kterých bude odezírat a podle sebe vyvozovat, jde mu jen o to kvantitou v chování zamaskovat odcizení od sebe sama.

Satan může „vidět“ jen odezíráním z odlesku, Plné S/světlo nesnese. Jakkoliv je Satan duchem, mimo Ducha Svatého není Mocný, Není Bez-Mocný, a proto není sCH/chopen rozeZ/znávat I/individuality: podle sebe soudím Tebe, zmatky, nepochopení, neustálé zkratkovité prvoplánové výkřiky, které za chvíli zase neplatí – svá tvrzení je zlý člověk schopen měnit hned v následující větě a s neotřesitelnou přesvědčivostí tvrdit, že celou dobu říká totéž, i když každá další věta otáčí a popírá větu předchozí. Cílem je uvést druhého do takového zmatku, až jej tím chaosem, ze kterého jako z pavučiny není východisko, unaví, a ten druhý rezignuje a ustoupí.  

Chce-li mít Satan moc, musí přijmout tvář jiného: zlí duchové tváře v P/pravém S/slova sM/myslu nemají, jejich povahy a tím i výrazy jsou deformované. K moci D/dobrých duchů se Satan nedostane, a tudíž J/jejich T/tváře pro sebe nezíská. Jediný, od koho může Satan získat podobu, je lidská duše svojí volbou zálibnosti ve zlu, v nouzi duše zvířecí..

Oblíbeným trikem je obracení významů výroků, tvrzení i prokazatelných dílčích důkazů o předmětnosti: časté je obracení příčiny a následku, ideálně v kontextu současného společenského božstva: u tvrzení lidí s vědeckými tituly. Homosexuál není zvrhlík, je geneticky predisponován. Vrah není zlý, je situačně dezorientovaný se společensky nevhodnými projevy. Lhář není nedůvěryhodný, poskytuje odlišný pohled na pravdu, kterým je třeba se zabývat. … Práva viníka jsou u soudů upřednostňována před právy obětí (zavraždění nejsou vidět, jsou pohřbení a hrob nikoho nedojímá). Proč u soudů není poskytnut stejný přímý prostor k projevu i oběti? Proč se u jednání nepromítá na velkoplošné obrazovce a stejně dlouho jak dlouho je v jednací místnosti přítomen viník, fotografie zavražděných, pokud s tím pozůstalí souhlasí, aby tak byla zajištěna rovná práva na projev výrokem i emocí? Jak může být spravedlivý proces, kde je autenticita projevu přiznána jen jedné ze stran, navíc agresorovi, a oběť nemá možnost obrany? Nestrannost ke spravedlnosti pro oběť je narušena již její nepřítomností u soudních jednání (z pochopitelných důvodů: mrtví nemluví, kvantitativní hledisko) – oběť nemluví, což posiluje nemožnost projevu emocionálního, který vysloveným informacím dává kvalitativní význam. Mrtvá oběť brutality je na svých lidských právech krácena znovu, tentokrát u soudu k posouzení spravedlnosti. Mimochodem: viděli jste někdy audiovizuální záznam potratu? U toho kolabují i muži. I dítě v počátečních obdobích těhotenství naříká, tělíčko trhané na cucky a řezané z těla viditelně nese stopy bolesti a obrany dítěte. Proč matka při potratu dostává anestezii, když dítě, které navíc nic nezavinilo, bolest cítí?

   

Satan ve své reálné Bez-Moci bere zavděk každým, kdo je ochoten mu naslouchat. Nejsnadnějším způsobem, jak dosáhnout, aby mu duše naslouchala, je přesvědčit člověka o jeho individuální výjimečnosti, právu na její uznání a obdiv okolím, aniž by tento člověk cokoliv reálně dělal, aniž by na S/sobě P/pracoval, aniž by svoje chování a životní postoje konfrontoval s Dobrým, s Vítězným, s od-po-V/vědností, s O/osobními I/individuálním M/mo(c)žnostmi. Svoje prezentovaná tvrzení zásadně nedokazuje: čím neprůkaznější a povšechnější, tím lepší. Proto prudce útočí (síla útoku má vynahradit prázdnotu tvrzení), sugeruje a vyhledává souhlas zejm. u těch lidí, kteří očekávají sociální profit za nic. Lidé se zálibností v Satanu od svého okolí očekávají a nárokují si vše dobré od okolí a sami nenabízejí nic hodnotného ze sebe. Obvykle nabízejí mnoho pozlátka a pokud nabízejí mnoho hodnot, jde o úplatky: kvantitativní neosobní fráze a sliby, líbivá gesta a profity, díky kterým člověku uvazují smyčku kolem krku.

 

Základním cílem Satana je získat tvář duše žijícího (vnitřně vyobsaženého, v lepším případě krajně agresivního) člověka, který baží po D/dobrech, dobrech jiných. Bere vše, k čemu se dostane.

Aby agresor neutekl, aby Satan o svůj prostředek vlivu na Zemi nepřišel, graduje u tohoto spoluviníka touhu po moci, která je podle jejich povahy vždy primárně kvantitativní (kvalita je jim nedostupná). Kvantita je prostředkem k upevňování a zvětšování moci nad lidmi, o jejichž kvality spoluviníci usilují. Zlí duchové poskytují duchovní sílu odvráceného světla (tj. zdání se světelnosti životního stylu spoluviníků,), žijící lidé poskytují možnosti jejich uplatnění v praxi (lesk a bída spolčenců). Moc zvrácené záludnosti je ve sdílení povrchní agrese co největším množstvím co nejvíce emocionálně angažovaných spoluviníků, kteří mají od Boha co největší M/moc: ideálními spoluviníky jsou početní klerikové, kteří už jsou jednoznačně duchovně definovanou skupinou, od které příslušné sociální prostředí automaticky odvíjí veškeré společenské dobro – kdo takto definovanou Církev neuznává, je automaticky paušálně označen jako Nepřítel Církve, tj. proK/kletý. Moc Ducha Svatého je podle nepsaného veřejného mínění zneužita k prosazení Bez-Moci Satana, který tím zprostředkovaně získává neomezenou kněžskou Proti-Moc.

 

Nejoblíbenějšími terči Proti-Moci Satana a jeho kleriků v katolické Církvi jsou Svátosti a lidé v Moci Svátostnosti. Nejoblíbenějšími způsoby praktikování Proti-Moci v Církvi je z-Ne-u-Ž/žívání Svátostí kněžími, v ideálním případě tak, aby byly tímto způsobem získány kvalitativní informace, fakta, které je možné co nejsnadněji obrátit proti osobě, od které byly získány – ať již zneužitím důvěřivosti, nebo vědomou spoluprací křivých svědků, kteří již informace o okrádané osobě deformovali.

 

Síla jako-P/pravdy (nejzáludnější a nejprimitivnější L/lži) spočívá v její povrchní snadné přijatelnosti, od které je možné si nárokovat a uplatňovat svůj vlastní „spravedlivý hněv“. Vrcholem všeho je, když spoluviníci své „spravedlnosti“ sami uvěří: jejich emocionální přesvědčivost v okolí prudce vzroste. Tento pseudospravedlivý působí autenticky, neboť je o své „spravedlnosti“ skálopevně přesvědčený. Svět si obvykle myslí, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou, ale právě tento přístup je typickou ukázkou kvantitativní úspěšnosti moci Z/zla. Ve skutečnosti se stokrát opakovaná lež stává extrémně zakořeněnou a silnou lží, jejíž moc je o to větší, čím více lidí jí bezhlavě uvěří, a tím pádem čím výhodnější společenský status (možnosti prosazení silně fixovaných lží) lhář získá. Takto extrémně do hloubi duše zakořeněný lhář není psychicky nemocný, je charakterově prohnilý – povahová zrůdnost není nemoc. Nic na tom nemění ani fakt, že se do fyzických nemocí promítá: vzteklost se projevuje jako např. psychomotorický neklid a fyzická hyperaktivita, úrazy, „spravedlnost“ a povrchní dezorganizace s nedostatkem konkrétních argumentů jako dezorientace až depersonalizace, …

 

Rozdíl mezi do morku kostí vylhaným „důvěryhodným a o své pravdě přesvědčeným“ člověkem a mezi okrádanou obětí, která je zahnána do obrany, příp. do defenzívy, a tudíž působí podezřele, což sociálně posiluje široké množství lidí, kteří věří „spravedlivému“, je právě ve strhující profánnosti a pochlebování x v apelech na osobní konkrétní odpovědnost jednoho každého člověka před Bohem i lidmi v nejprve svědomí, což s sebou nese apel na nepopulární zpytování svědomí a značnou a dlouhotrvající práci na V/vlastní T/tvářnosti.

 

Tam, kde Satan používá kvantitu, Bůh po-u-Káže kvalitu.

Tam, kde Satan paušalizuje, Bůh konkretizuje a definuje.

Tam, kde Satan emocionálně vydírá a manipuluje, Bůh Apeluje na V/věrnost Kristu v J/jeho uM/měřenosti.

Tam, kde Satan halasně vystupuje na hory a sociální výšiny VIP pozic, Bůh na Zem Vrhá Světlo S/slova.

Tam, kde Satan zuří, kope, křičí, vulgarizuje, osočuje, manipuluje, paušalizuje a emocionálně vydírá, Bůh ve Svých V/věrných T/trpělivě (v u-T/trpení Ž/žije úČ/častenstvím z K/kříže) oČekává Spásu V/věrných duší, K/které J/jsou světu cizí, a proto J/je svět Ne-po-Z/znává.

 

Ať Satan ve svých spolčencích hledí, jak hledí, D/dobro nevidí, a proto D/dobré věci a myšlenky interpretuje Z/zle.

Ať spolčenci hledí na Boží Dary (D/dary) jak hledí, Ne-v(i)-D/dí S/s(polu)M/mysl, Ne-CH/chápou Moudrost, Která Je ve skrytosti.

 

Pro spolčence jsou důvěryhodné jen ty projevy, které je nezatěžují jinakostí, Která je přeV/vyšuje: Bůh na Výsostech Je tvorstvu nepředstavitelný a spolčenečtí tzv. „spravedliví“ „odborníci na Boha“ nemají pro sVrchovanost žádnou škatulku prostě proto, že Bůh Se do žádné škatulky nacpat nenechá.

 

Bůh Si nemyslí, že je spolčenec, to jen spolčenec si myslí, že je bůh.    

 

Jana, 21.7.2020

-

Ezechiel 3/27, Marek 9/35-37, 10/17-22

S/svůj, S/svoje, …      poD/dílově Imanentní úČ/čast Krista na veškerenstvu a tím i poD/dílově Imanentní úČ/čast tvora (ne jen člověka) na Nebi, a to jak vzhledem k veškerenstvu a S/stupňům hierarchie, tak O/osobně J/jmenně. Před-po-K/klad k B/bytí v Království Krista = při-Z/znání S/se k Pravdě o veškerenstvu i osobně, L/láska ke J/jménu Krista (IeH´Sua) ze Jména Jahve (IHS), a tím i naB/bývání O/osobní J/jmenné Pravdy v praxi.

 

svůj, svoje, …              podílově účastné bytí tvora na světě mimo/bez Krista, ne nutně proti Kristu. Jak z hlediska historicity Krista (měrné jednotky dějinnosti), tak z hlediska osobní volby, která není nutně svobodně vědomě zálibně zlá, ale je fixovaná na svět, na sebe, sobecká, pyšná. Lpění na světě často z nevědomosti, nebo u katolíka přízemnost a odmítání v-z-N/nešenosti, nikoliv cílené odmítání Boha. Parodií je vlastnění, tj. světská krádež V/vlastnění, krádež V/vlastního B/bytí jiného tvora, krádež I/individuálního uRčení Darů Ducha Svatého jinému člověku podle vzoru Satanovy krádeže lidství člověka coby pána tvorstva. Typicky v praxi: alibismus k legalizaci potratů: „jde o moje vlastní tělo, nikdo mi nebude říkat, jak mám nakládat se svým vlastním tělem“ namísto poK/korného u-Z/znání a při-Z/znání S/se k úČ/častenství na sTvoření jiného člověka v jeho V/vlastní Bohem Dané I/identitě. Prvotní hřích v esenciální podobě: zabíjení sVěřené osoby v J/jejím lidství, tedy i tělesně. Vzpurnost těhotné matky proti Stvořiteli, a tím i po-P/pření V/vlastního uRčení k mateřství. Z matčina lůna coby kolébky života dítěte se vlastní volbou matky stává hrob osobně nevinného. Nářek nenarozeného dítěte Slyší Spravedlivý, absenci R/radosti nenastalého sourozenectví narozených Slyší Živý, protože nenarozený člověk není jen dítětem, je i sourozencem, vnukem, kamarádem, budoucím životním partnerem, řeholníkem, vědcem, umělcem, sportovcem, řemeslníkem, … I oni mají P/právo na jejich přirozené Bohem Dané vztahy s nenarozeným dítětem, i jim byla způsobena bolest, i jim byl zásadně vzat jejich životní styl, jejich životní vazby a možnosti k L/lásce. I do jejich srdcí přišla smrt. Smrt nenarozeného dítěte není soukromou věcí matky, otce zemřelého dítěte, smrt nenarozeného dítěte je podílovou smrtí veškerého tvorstva, záměrnou R/ranou do S/srdce Kristu. Odmítání Záře kvůli zálibě v lesku pozlátka světa. Odmítání P/pravdy jako nedůvěryhodné, protože svojí vlastní povaze cizí. „Stačím si sám, já se mám. Vy mne budete poslouchat, já vám budu panovat.“ Chápání se moci v mezilidských vztazích namísto po-CH/chopení a při-J/jetí v-z-T/tažnosti Kříže. 

O/obsažnost lidství …                        Ú/úkol člověka před Bohem. Parodií je povrchnost, život pro svět, bezobsažnost, závislost, S/slepota na S/srdce.

L/láska …                   Vtělený, Svátosti, Ž/život.

T/tak, J/jak J/je  …    TrojJ/jedině v Tom, Který Je, tj. doK/konalost člověka v Kristu před Bohem i světem.

z-od-po-V/vídá …          v Moudrosti, poK/korným V/vlastněním Boha, Kterého člověk Z/zná viD/děním S/srdce v S/srdci Nejsvětějším. V(i)D/dět Z/znamená V/vlastnit, B/býti Ž/živý. Z/znamená Plnost D/dění S/se (= R/růstu v K/kříži), přiJ/jetí D/dynamiky Nebe (při-J/jetí O/obecnosti Lásky = Transcendentní B/bytí). Parodií je světská touha všechno vidět, všechno vlastnit, popírat Dynamiku od Boha k člověku a poté od člověka k Bohu ve Věčné výM/měně. Parodií je lpění na světském vlastnění (nikoliv V/vlastnění hmotných D/dober jako takových) a světské moci pouze pro sebe sama, tj. odmítání Boha coby Dárce, Který Vlastní veškerenstvo, odmítání Zdroje Dobra. De facto lze od-po-V/věď přeložit jako poslušnost ve/ze zJevení. Hmotně bohatý člověk J/je obD/darován ke K/královské P/péči (k P/péči podle Krále dějin i Věčnosti), nikoliv k hamounství. Hamounství jednoho člověka nezakládá nárok na a neopravňuje k braní tohoto majetku jinou osobou/jinými osobami, neboť i tento člověk / tyto osoby jednají z hamounství. Zlý čin jednoho není legitimizací ke zlému činu jiného, a proto výrok typu „ten druhý tak jedná také, tak o nic nejde“ je výrokem k uS/svědčení se ze Z/zla, nikoliv výrokem k oS/spravedlnění S/se od Z/zla. Soud náleží Bohu a kdo jsi bez viny, první hoď kamenem = Boží Dary i D/dary Jsou nezcizitelné.

Krádež Božích Darů – D/darů obDarovanému Není krádeží B/bytí člověka v Bohu, tj. vraždou obDarovaného v celé J/jeho Obraznosti Bohu = zbavuje obDarovaného člověka J/jemu V/vlastního poD/dílu na Imanenci věků. Tím Z/zloděj zabíjí i sám sebe: bažením po Darech jiných lidí zároveň poP/pře Dary-D/dary Dané Z/zloději. Z/zloděj tak nežije život ani S/svůj ani Ž/život okradeného, Z/zloděj Ne-Ž/žije, zmítá se v neurčitosti. Tento prožitek plácání se od ničeho k ničemu posiluje jeho Závistivost, což „řeší“ dalšími a dalšími bezuzdnostmi, aby zaplácnul tu stále se rozrůstající pro-P/past z nenasytnosti – uK/kradené D/dary nezasytí, jen Z/zloděje uS/svědčují ze ztráty Moci. Z/zlo-děj (= praktikující Z/zlý), který pro naP/plnění ukradených Darů nemá dispozice, pociťuje stále se zvětšující bezMoc. Dary ovládnout nelze (Ducha Svatého si nelze podrobit), a proto jako jediné „východisko“ Z/zloděj vidí dožadování se pomoci od Bohu „konkurenčních duchů, mocností“. Hraje špinavé hry. Stejně jako tito Z/zlí duchové už ví, že prohrál, a proto se neštítí ničeho.

z-od-po-V/vědnost …    Bohem Dané (od Boha) po-Z/znání P/pravdy o člověku, tvorstvu, Bohu = po-K/korné náS/sledování Zřícího, Pravé po-Z/znání Záře M/muže ze S/světla. Z Krista, od Krista, ke Kristu S/slovem i Č/činem.  Slovo a Čin Jedno Jsou, a proto i z-od-po-V/vědnost tvora J/je Č/činným S/slovem člověka = V/věrností Kristu. Nezodpovědnost člověka ve světě je důkazem o člověku ze/podle světa. Ne-z-od-po-V/vědnost katolíka Proti-J/je vzpourou S/slovu ve Slově a ze Slova.

K/krok za K/krokem …         na C/cestě, tj. bez úkroků, bez úskoků, bez ohlížení se, bez brždění, … = ode-v-z-D/daně = skrze Krista, v Kristu, s Kristem podle Danosti (podle Svrchovanosti). K/kontinuálně, náV/vazně, S/souV/visle = nezávisle na světě, uK/kázněně, uM/měřeně. V P/pravdě Plnosti (= v Kristu) D/dějinně = D/děním S/se = Svatě.

S/slepec …                 Hlupák (Satan = Povrchnost), zavírání očí před Pravdou, záměrná závislost na smyslových očích s účinkem proti času i Proti Věčnosti. Odmítání v(i)D/dět S/s-Mysl (odmítání B/bytí v Bytí Mysli) = preferuje vášeň neoČištěnou od závislosti na hmotě, tj. odmítá N/něhu Kříže. Zaslepenost sebou samým, zaslepenost srdce mimo S/srdce, dědičný hřích Proti Bohu i proti člověku a tvorstvu, a záliba v něm. Nelibost k odhalování P/pravdy, touha vystačit si sám, být pánem svého času, svých aktivit, svého životního stylu. Nemá to nic společného s medicínskou diagnostikou poruch zraku. Informovanost je povrchností poznatků, není po-Z/znáním, není in-F/formací, Není (= Proti-J/je) bytím ze světa, Není ze separace od Moudrosti, Není bez výZ/znamu, Proti-J/je Proti Z/znamení věků, a proto veškerá informovanost světa = veškeré poznání světa ze sebe a podle sebe, závisle na tvorstvu, vede k odloučení od Z/znání P/pravdy Moudrosti, a tudíž veškeré vědecké poznání bez Krista je lež. L/lež Proti-J/je každý výrok, který nepochází od Moudrosti, nepochází od Znalého věků z Věčnosti, pochází z pomíjivosti. Jakékoliv množství informací, veškeré poznání světa o světě ze světa pomine, zanikne, protože ve skutečnosti je jen pouhým zbožšťováním přírody, vyvozováním závěrů o smyslu na základě pouze a výlučně kvantitativního shromažďování údajů bez zájmu a beze snahy o jejich po-CH/chopení. Jakékoliv chápání se (sápání se) po povrchnosti a popisnosti podle světa (tj. povrchně) vede k zasazování Bohem Daných  poznatků do kontextů a souvislostí bez Boha a proti Bohu, tj. do slepoty. Poznání, které B/bylo Bohem uRčeno k poS/stupnému vR/růstání člověka do Boha, se tak Proti-S/stává nástrojem pýchy tvora podle principu prvotního hříchu. Jakákoliv informovanost ponechaná sama sobě vede k odezírání podle přírody ze sebe sama, nikoliv ode-Z/zíráním z přírody sTvořené pro člověka. Člověk, který v Božím Plánu M/má přírodě panovat, se sám ze své vůle pod přírodu podřazuje, svůj lidský vývoj podřazuje pod zákony Hada: nakolik člověk podřazuje sám sebe pod bezduchost z duchů Proti Duchu Svatému, natolik je otrokem hříchu, natolik sám sebe odsuzuje k Ne-po-CH/chopení člověku Bohem Dané P/pravdy K/krok za K/krokem. Po-S/stupné vR/růstání člověka do P/pravdy S/se D/děje seS/stupováním a vyS/stupováním v K/kříži, a proto každý, kdo jen sbírá data o povrchu a ve svých interpretacích klouže po povrchu, není vědec, je šarlatán. Krade in-F/formace Dané Bohem člověku k úČ/časti na P/pravdě vyK/koupení, a proto každý, kdo odmítá Krista, odmítá „pomalé postupování“ krůček za krůčkem, chce vysvětlení všeho hned = chová se násilnicky vůči S/slovu znásilňováním slova v J/jeho O/obsažnosti. Znásilnění je akt uplatnění moci o své vlastní vůli, a proto je vraždou lidství člověka v člověkově P/podstatnosti, nikoliv pouze separátním aktem proti jedné konkrétní tělesnosti. Znásilnění je zvrhlostí proti F/formaci Obraznosti pána tvorstva, a proto Proti-J/je i útokem na Pána veškerenstva. Kdokoliv vykládá vědu jako soubor výkladů informací podle světa, L/lže, není V/vědný, nemá po-Z/znání, je jen dezinformovaný a zmatený. Žádná zmatenost není vědou, zmatenost je důkazem sobectví a sobec vždy vychází jen ze sebe a svých domněnek a interpretací podle „tonoucí se stébla chytá“. Vzhledem k tomu, že kterákoliv věda je aplikovanou teologií, každý, kdo odporuje Kristu, e jen šarlatán a s vědou nemá nic společného, byť sám sebe vidí a je i oceňován jako vzor k následování, jako zbožňovaný učitel národů. Kdokoliv deformuje teologické poZ/znání odvozováním teologických pravidel od povrchně vykládaných poznatků, je heretikem. Kdokoliv takového heretika následuje, sleduje vlastní zájmy, nikoliv záJ/jmy Boží. „Odstup, Satane!“  

Jakékoliv poznání bez Boha je jen primitivním polyteismem. Souhlas katolické Církve s tímto primitivním polyteismem (zejm. u kleriků a zejm. u vědců z jejich řad) je uctíváním Satana Církví, a to je jedním z hlavních důvodů, proč klerikalismus člověka odstavuje od po-Z/znání světa i Boha. Dějiny v-R/růstání člověka do Boha po vyHnání z Ráje jsou dějinami výU/uky člověka Bohem natolik a T/tak, J/jak J/je člověk na daném S/stupni R/růstu S/s-CH/chopen, a to po celé dějiny, neboť D/dějinnost J/je T/tam, K/kde J/je Pán od Věčnosti, nikoliv tam, kde je tvor sám o sobě. Bůh nemůže nebýt, a proto dějiny světa nemohou být dějinami světa bez Boha – chápání dějinnosti bez Bpha/proti Bohu je ustrnutím mimo D/dění S/se, a proto člověka uVrhává do Ne-po-CH/chopení S/sebe, světa, Boha. Člověk je tak hnán svojí vlastní nenasytnou touhou po poznání, které mu ale neustále uniká natolik a jak tento člověk utíká od Boha. Následuje-li Církev svět vědy nenasytného a následně i lidstvo následuje nenasytného, Ne-S/sleduje Ne-P/patřením na Krista, a proto Církev nechápe zJevení dob a věků, nechápe výK/klad D/dějinnosti coby Š/školy Panny Marie, Matky Boží. Marně se odvoláváte na teologické knihy, marně voláte k Panně Marii, Matce Církve – hledáte sami sebe, a proto se i Církev ocitá v odcizení. Kloužete po povrchu a ptáte se, čím tak činíte. Činíte tak tím, že máte zálibu v populismu a snadno podléháte výkladům světa – P/pravdy teologických knih vykládáte účelově, nebo vůbec. Chcete poZ/znat Pravdu o člověku, o dějinách a Věčnosti? J/je to snadné: nechtějte všechno hned, CH/chtějte Moudrost na Cestě K/kříže v P/péči Panny Marie. Ne, to není fráze: to J/je LogaR/rytmus Církve podle definice Věčnosti, nikoliv podle poznání podle světa. Věčnost J/je D/dýcháním S/srdce, tj. „neustálými“ R/rytmickými E/exploze(ní)mi I/interA/akcí V/všeS/směrových explozí a implozí, burácivých H/hromů i J/jemných vánků, J/jiskřivosti a průZ/zračnosti. Kdokoliv vykládá poznání bez Duše, nevidí si na špičku nosu, protože Ďábel se skrývá v detailech a povrchnosti. Kdokoliv změní jen čárku ze Zákona, buď proklet. Kdokoliv takto bude učit lid, buď proklet. Kdokoliv takto svede byť „jen“ jednoho z maličkých, buď proklet. Klerik, který se na takovém prokletí podílí, předává Církev Satanovi. Ještě se ve vaší spolčenecké samolibosti divíte, že jste mimo D/dění?      

Věda je podřízena teologii, nikoliv aby byla teologie podřízena vědě. Kdokoliv učí opak, buď proklet. Učení, které nevychází z Krista a které se nevrací ke Kristu, není v(ě)-D/děním, není vědou. Učení, které se shlíží samo v sobě, adoruje Ne-v(ě)-D/domost. S/slepý vede S/slepého. Satan dobře ví, že kdo se mu podřídí v čase, tomu bude panovat Proti-Věčně. Člověk se sklání před přírodou, podřazuje se pod přírodu, sám sebe prohlašuje za produkt přírody, které má podle svého uRčení panovat. Tam, kde se člověk zříká panování, otročí. Tam, kde je otroctví, není P/pravda. Chcete po-Z/znat P/pravdu o člověku a člověka podřazujete pod Hada. Každý klerik, který uctívá Hada a tak učí lid, buď proklet!

Věda z Moudrosti je jako leknín: po každém vystoupení ze středu leknínu k vrcholku jednoho z lístků vede cesta ve spirále po všech žilkách lístků, nikoliv jen po obvodu každého lístku, protože leknín není jen linie okrajů. Jinak by byl leknín totéž co kopretina, kopretina by byla „leknínem vystoupivším z vod“ a postupnou adaptací podle přírodních zákonů by se od náhle malého přístupu k vodě (a tudíž malé velikosti lístků) sama o sobě vygradovala až ke slunečnici. Slunečnice by tak byla ve své velikosti vystavena extrémním vlivům počasí a při dlouhotrvající změně počasí by se de facto reinkarnovala do podoby růže, která by opět změnou podmínek degradovala po podoby netřesku a ten by poté opět změnou povětří sám ze sebe reinkarnoval do aloe, ten do palmy, … V souvislosti s těmito změnami povrchnosti by se měnilo i vše, co má s původně leknínem cokoliv společného: podoba fauny, neživé přírody, … všechno by se podle své povrchnosti měnilo ke svému sebezhroucení. Středobodem všeho by byl mýtický Fénix, kterému by sloužilo veškeré tvorstvo – od leknínu až po ušatého člověka, který sám sebe povznáší na křídlech Fénixe, kterém slouží se zaslepenou povrchní oddaností. Tedy, jak něčemu takovému (a co jiného je darwinismus) může věřit katolík s teologickým vzděláním, to nepochopím.

S/srdce dějin není bezobsažné, není samoúčelné, není rozmarné, není k zániku. Kdo uctívá samostvoření, uctívá panovačnost bezobsažnosti Hloupého. Kde není O/obsažnost, tam není L/láska, tam není Moudrost. Kde není Moudrost, není P/pravda. Kde není P/pravda, Není Satan. Kde Proti-J/je Satan, je i S/smrt. Kdo z katolíků uctívá svět podle Satana, buď proklet!      

   

v-z-T/tažnost Kříže …            Svátosti, B/bolest, R/radost

po-CH/chopení …      od-po-V/vědnost z/v Moudrosti. Parodií je chňapání po světském profitu a zejm. krádeže – jak hmotné, tak duševního vlastnictví i duchovní I/identity. Viz snahy spolčenců zařadit M/mne, Janu do ohrádky kláštera, do a podle škatulkových zvyklostí pod svojí vlastní klerikální kontrolu spolčenci, a tvrdit, že M/mně Bohem Dané Dary Ducha Svatého i D/dary duševní i hmotné již ve světě Jsou i J/jsou výsledkem vlivu Svatosti kleriků a jejich pucfleků. = Snaha poroučet Bohu, K/komu, K/kdy a J/jak Má Dát Dar, D/dar = distancování se od Jany, K/která odmítá uZ/znat, že J/jí Dané Dary i D/dary M/má od Krista v Trojici pro S/sebe i Církev. Tím, že spolčenci z řad kněží odmítají Přímou úČ/čast na poVolání Jany a jen zpoza rohu vyčkávají, „jak to celé dopadne“, aby se potom včas překabátili podle momentálního vývoje situace, se sami vyčleňují z Božího Plánu Spásy. Mimo Plán Spásy není žádná „objektivita sběru a vyhodnocování informací“, protože mimo Boha (a co jiného je spolčenecká kriminalita např. špehování a pronásledování Jany proto, že J/je Jana) žádná úČ/čast na nestranném „padni, komu padni“ není. Tvor, který odmítá B/být O/osobní, přestává B/být tvorem a Ne-S/stává se Ne-tvorem. Z kriminality zejm. kleriků z řad spolčenců žádné závěry o Janě dělat nelze, protože veškeré informace jsou založené na polovičatosti a domněnkách, na vnějškovosti a zdání, nikoliv na faktech: bez Z/znalosti O/obsažnosti V/voleb (bez S/svého P/přímého O/osobního proŽ/žitku v úČ/častenství Církve v Přímém Božím Vedení) žádná Moudrost není, protože Moudrost nesedává u dveří Z/zlovolných, nemá zálibu v polovičatostech a v pyšném sebeustanovování se Soudcem. Veškeré informace, které za všechna ta léta spolčenci o Janě nashromáždili, jsou jen povrchní popisností bez O/obsahu, a tudíž k ničemu: tedy s výjimkou k příčinnosti vlastních Pádů spolčenců do Proti-Věčnosti. Spolčenci jsou jako spratci, kteří si hrají na dospělé, ale odmítají do-S/spět v poS/slušnosti Cestě.

při-J/jetí …                 Obrácení ke Kristu.

P/pravda …                uRčení k/v  Ž/životu, Akt S/sTvoření Kristem v Trojici (např. V/výrok ke M/mně, Janě: „S/sTvořil J/jsem Tě pro S/sebe. STvořil J/jsem Tě k I/intimitě.“). U člověka v čase L/láska ke S/svému Strážci Pravého J/jména (L/láska ke S/svému andělu Strážnému), S/se K/kterým S/se člověk v oSlavení opět S/sJ/jednotí ke S/své Pravé TrojJ/jedinosti (= ke S/své Pravé O/obraznosti lidství i O/osoby Bohu). Viz Akt S/sTvoření člověka vyŘčením/sestoupením do obecného zaVržení podle jména ze světa, T/texty o rozdělování člověka od sebe sama vstupem do objektové porušenosti světa, o rozdělení člověka od svého ducha a jeho pád v separaci duše s tělem, nikoliv duše ve S/své tělesnosti. Člověk vstupem do světa upadá do bezobsažnosti = do závislosti na sobě samém, do bezduché S/slepoty obecně i své, tj. do odporu P/pravdě. Viz T/texty o naB/bývání I/identity člověka v P/pravdě v-z-T/tahem s člověkovým duchem na Nebesích. Oslavení = do-K/konalá v-zá-J/jemnost L/lásky duše ve S/své tělesnosti S/se S/svým duchem v Duchu Svatém, což L/lze už v čase, ne nutně až u Soudu. Viz M/manželovo: „To, že je v Tobě špína (míněn metabolický odpad) ještě neznamená, že ne-J/jsi Čistá.“ L/láska člověka v čase se S/svým andělem Strážným při-K/kryje všechny hříchy, protože v T/takové L/lásce není žádná zálibnost ve Z/zlu a anděl M/má člověkem S/sT/tvrzenou V/volnost ke K/konání D/dobra, tj. anděl Strážný J/je u-V/volněný (Plně v S/souhlasu člověka k naB/bývání člověkova u-S/stanovení k/v Dobru). Člověk J/je V/volný pro Boha, není svázaný Z/zlem.

J/je …             Ž/žije.

je …                existující v čase a mimo Ducha Svatého, závislost na světě.

není …             nepřítomnost v čase.

Proti-J/je …   Antikrist a bezbožní v čase.

Není …              Proti-J/je v Pekle.

Nikdo …         Satan.

Nic …             Peklo.


Ezechiel 3/20-21. Marek 10/6-9, Jana, 19.7.2020

-

-

Matouš 15/8-20

Hledáte P/pravdu o M/mně, Janě, a hledíte přitom na sebe

a na své sobecké zájmy.

Vaše sobecké zájmy vás zavádějí na scestí, neboť se rádi shlížíte v líbivém pozlátku formalismu. Původně D/dobré P/pravdy Církve obracíte tak, aby se vám hodily jako „argument“ ke zbavení se odpovědnosti za své Z/zlé činy a slova – a podle těchto překroucenin slovem i obsahem hodnotíte své okolí.

 

Nejen ty, kteří s vámi nesouhlasí a kteří se vám nepodrobují, kteří vás neadorují. Vy podrýváte dokonce i světské zájmy ostatních mezi sebou. Není už toto samo o sobě důkazem, že vaše hlediska a argumentace, vaše myšlenkové stereotypy nejsou D/dobré? Že jde jen o vaše vlastní manipulace, které tak rádi promítáte do těch, u kterých se vám to zrovna hodí? V Jednoho Boha V/věřit B/budeš. M/miluj bližního S/svého jako S/sebe S/samého.

 

Jestliže sami mezi sebou v rámci světských zájmů prosazujete své sobectví, jak si můžete myslet, že se i ostatní nedívají stejně na vás, když s vámi váš životní styl sdílejí? Jak si můžete myslet, že vaše postupy a názory jsou vzorem k D/dobrému Ž/životu?

Bylo by možné pochopit, kdybyste věděli, že se takto účelově chováte jen navenek. Ale i přes všechny dostupné důkazy, i přes všechno vaše teoretické vědomí, že slova a skutky, které praktikujete, nejsou D/dobré, i přesto sami pro sebe „věříte“ („věříte“, nikoliv V/věříte, neboť V/víra J/je Láska ke zJevené P/pravdě, tj. poK/kora Kristu), že J/jste v Dobrém D/dobří. Účelově lžete sami sobě, sami sebe přesvědčujete, že jste v právu.

 

Máte teologické vzdělání, máte životní zkušenosti, máte příležitosti k Č/činění D/dobra evangelizací i pastorací podle O/obsažnosti P/pravdy, a stejně Ne-V/věříte, že S/slova a S/skutky Jany J/jsou v Pravdě P/pravé. Nedává to S/s-M/mysl = jednáte beze v-z-T/tahu s M/myslí V/věrnosti = Proti Moudrému.

 

Hledáte P/pravdu v knihách, ale odmítáte J/jejich výZ/znam = odmítáte S/slovo v Trojici = odmítáte Z/znamení časů = nenávidíte K/kříž O/osobně. Vyznáváte vyobsažené fráze o K/kříži, ale S/svého J/jha se nechcete dotknout ani prstem.

 

Vy nechcete S/slyšet P/pravdu o Janě, protože D/dobře V/víte, že P/pravda o Janě by vás uS/svědčila ze L/lži a sV/vrhla vás z trůnu moci podle světa. Že byste přišli o své výsadní postavení v Církvi a tím i o sebe samé: vaši identitu odvíjíte od vašich hierarchických pozic podle světských zájmů a k jejich prosazení se neštítíte použít cokoliv, o čem se domníváte, že vás zvýhodní.

 

Intrikujete, podrážíte, manipulujete, křičíte a zviditelňujete se, zastrašujete, a především: z-Ne-u-Ž/žíváte Svátosti, jak se domníváte, ku prospěchu svému.

 

Protože víte, že vaše slova a skutky jsou Proti Bohu, Písmu a Tradici katolické Církve, je vaše od-po-V/vědnost podle kněžského Svěcení úplná = Proti-P/plnosti z Ducha Svatého v Trojici.

A tak učíte lid, a tak sami sebe považujete za Učitele.

 

Lid se potom chová podle vašeho vzoru, protože tento lid je jako vy – každý se obklopuje těmi, kdo mu naslouchají a lidé naslouchají těm, kdo upevňují jejich sebevědomí a pozice. Kdo poukazuje na pomíjivost světských nástrojů a jistot, je hned považován za nepřítele.

Jak M/můžete po-Z/znat P/pravdu, když máte zalíbení v K/klamu? Touha panovat bez Pána.

 

Bůh vás slyší – a od-po-Vídá vám. Vy Jeho zJevení Ne-při-J/jímáte, neboť nechcete od-po-V/věď, chcete Boží sCHválení  a shovívavost k „lidským slabostem a drobným pochybením“.

 

Ono totiž není možné určit jedinou nevěru tam, kde je Ne-V/věrný celý životní styl: není M/možné (není v Moci M/mocné) být zahleděný do sebe a světa a zároveň M/milovat O/oběť. O/oběť Proti-J/je (Proti-J/je, neboť O/oběť K/kříže nemůže nebýt = nemůže Nebýt podle logiky zájmů světa) v tomto kontextu neosobního poučování jen sprosté slovo a seberealizace podle vlastních představ a zájmů světa (tj. mj. právo na sebezáchovu za každou cenu, a to i se zbraní v ruce namísto M/mečem K/krve) se jeví jako jediná realistická možnost, jak žít.

 

Bůh vám na vaše modlitby denně od-po-Vídá (Láska Je Vševidoucí = Vševědoucí = bezvýhradná), Dává vám M/mnoho D/dober, ale vy T/tato D/dobra berete jako samozřejmost a potvrzení vašich životních názorů a postojů.

To vy Jeho D/dobra Ne-při-J/jímáte. Namísto toho chcete Jeho D/dobra vlastnit bez Něj. Nenasytnost a chamtivost.

 

Jste jako Izraelité na poušti, kteří Boží D/dary považovali za svůj národní nárok – a kdykoliv měli pocit, že jim Bůh dostatečně „nevyhoví“, natruc a sebelítostivě se obraceli k modlám a Egyptu, čímž se snažili Boha vydírat.

 

Z Božích D/darů (v Kristu i hmotných k D/dobrému Ž/životu v Království na Nebi i na Zemi) děláte prokletí a stěžujete si, že vás Bůh neSlyší. Na vině jsou podle vás vždy ti druzí. Tím Anti-J/jste překroutili S/slovo podle vašeho vlastního podání.

 

Bůh není Hluchý – a není ani lhostejný.

Bůh není ani vaše služka, automat, do kterého vhodíte slib a vypadne vám to, co chcete, nejlépe hned a Proti-Tak, Proti-Jak si dupnete. Pýcha.

 

 

A přitom J/je to snadné: M/milovat Boha víc než sebe, B/být S/sebou, ne sám sebou.

Bůh není virtuální realita – kdo nemá Boha ve V/vážnosti, neváží si ani Božích D/darů: duchovních ani časných. Namísto V/vážnosti tyto Boží D/dary u jiných lidí znevažujete a dehonestujete, popíráte a zpochybňujete, prohlašuje za Satanovo dílo a nabádáte k „nápravě hříšníka“, tj. k „nápravě“ člověka, kterému ve skutečnosti Boží D/dary závidíte, který je vám trnem v oku, kamenem úrazu. Pokud někdo jiný Boží D/dary v M/mnohém Ž/žije, musí být ihned prohlášen za kacíře a pomatence, protože podle této logiky „Bůh Jedná předvídatelně a podle zvyklostí Církve“. Tím tito svévolníci po-P/přou Svrchovaného.  

Pokud by tomuto údajnému „kacíři a pomatenci“ byla při-Z/znána P/pravdivost, B/bylo by zároveň nutné se přiznat ke své bezbožnosti před Bohem i lidmi. Sobec nikdy nepřizná dobro mimo sebe.

 

 

Kdo chce být sám sebou, skončí o samotě beze smyslu a bez životních jistot, kdy člověku neustále „cosi uniká“ a neví, co s tím. Je zmatený a nechápe, „jak se mu to stalo, když je tak dobrý“. Výsledkem bývá obviňování těch druhých, těch v okolí, z nevděku, nepochopení a sobectví. Kdo vaše „božství“ neuznává a nectí, je pro vás nepřítel, kterého je třeba buď usměrnit, nebo převálcovat, zničit v jeho jedinečnosti – Z/zabít v N/něm Boha. Z/zabít J/jeho I/identitu a tím Z/zabít Transcendenci Církve, Z/zabít S/společenství Svatých.

 

Kdo Z/zabíjí Obraz Výrazu Boha, Z/zabíjí Krista v Trojici. Hříchy Proti Kristu L/lze odPustit, ale hříchy Proti Obraznosti Boha (hříchy Proti I/identitě Obrazů Boha = hříchy Proti Imanenci v Aktualizacích Svatých podle křtu v Duchu Svatém) odPustit nelze.

 

Kdo Z/zabíjí člověka v Samé P/podstatě J/jeho lidství, Z/zabíjí P/pravdu o S/sobě = Z/zabíjí S/sebe.

 

Bůh vám na vaše modlitby od-po-Vídá, to vy nechcete P/patřit na Boha, a proto Ne-P/patříte Bohu. Mimo P/patření na P/pravdu není po-Z/znání, nepatřičnost postojů a životního stylu je nutným důsledkem.  

 

Přestaňte kopat kolem S/sebe a začněte poK/korně P/prosit o váš Ř/řádný v-z-T/tah k Lásce Mocného.

 

Jana, 18.7.2020

-

Legenda:

Je, Jsoucí, Bytí, …                   Imanence, příp. T/trojJ/jediný v Trojičním (v Bohu) Bohem

J/je, Atributální, B/bytí, …     Kristus, příp. tvor v Kristu v Trojici Svátostností, nikoliv nutně osobní volbou

Atributální …                          poVolaný k Ž/životu poDílnictvím na Božích Atributech Daných tvoru J/jménem z Pravdy, příp. P/podoba Obraznosti člověka Výrazu Bohočlověka v Trojici

katolík XY J/je …                         V/věrnost Kristu v Trojici

katolík XY je ….                      Ne-Svátostné osobní volby konkrétního katolíka, primárně pozemské uvažování

katolík XY Proti-J/je …          svobodné vědomé hereze a jejich podpora okolím, u laiků následování spolčeneckých kleriků

Není (= Proti-J/je) …             důraz na službu heretiků Peklu („místu“ Nikoho Nikde, tj. Antikristovo království), příp. přímo Anti-B/bytí (= Antikrist), ať přímo aktivně (kvalitativně ideologicky a proti i světské morálce), tak pro-aktivně mlčením a nečinností, tj. podílnictvím kvantitativně (utvářením síly Satana na Zemi), Ne-P/přítomný, Proti-čas - Proti-Věčnost, příp. hříšnost na Zemi i v Pekle obecně

není …                                    světské chápání nepřítomnosti

konečné Nekonečno …           Nebe

nekonečné Konečno …           Peklo

Trojiční …                               Bůh v Trojici

TrojJ/jediný …                       katolík ve Stavu Milosti, tj. S/sH/hodný před Trojicí, resp. Pravý člověk, resp. S/souL/ladný ve S/své I/identitě duch v Duchu Svatém zObrazený v duši člověka Plně ve zObrazení tělesnosti člověka v Plnosti

S/sH/hodný …                      katolík ve S/společenství Církve na Nebi i na Zemi a zároveň Krista (Hodného veškeré Slávy) H/hoden, se Vtěleným S/spolu-H/hoden

J/jedinost člověka …              Pravost lidské I/identity člověka před Bohem, tj. V/věrnost lidských synů  V/věrnému Synu člověka, příp. Syn člověka ve Vtělení

I/identita člověka …               J/jméno člověka z Nebe

identita člověka …                  světské (= S/slepé) jméno člověka (případná shoda se J/jménem z Nebe je podobnost náhodná)

J/jméno ze J/jména ze Jména … Pravé J/jméno Obrazu Boha podle Vůle Výrazu Boha (Krista) v Trojici

Obraz Boha …                        sTvořený člověk

Výraz Boha …                         Vtělený

sTvořený …                            v Sobě, skrze Sebe a pro Sebe uTvořený (= Tvůrčím Aktem Trojice)

S/se, S/své … v poS/slušnosti Kristu

se … sám o sobě, ze/podle světské vůle

Ne-po-Z/znání … Proti-Moudře, Proti náS/slednosti Vůle Ducha Svatého, po-P/pření = L/lež = vůle Antikrista, O/odpůrce

do-K/konalý … na Cestě K/konajícího, P/přítomný, po-S/slušný = H/hoden

Ú/úkol … záměr podle poVolání, S/spolu s poVolaným, vyP/plývající z Danosti

úkol … vedoucí ke světskému záměru

Právě … K/křížem, Věčně

Právě-J/jedna … K/kříž v S/srdci, Nerozdílný

přesně, neboť Právě … P/přítomně doK/konale

T/tak, J/jak J/je … Plnost Obraznosti Tomu, Který Je

K/krok za K/krokem … na Cestě P/přítomného

od-po-V/vídá … ve/ze z-J/jevení, V/věrnost (v) Bohu

V/vrací … v Církvi na Zemi v obecné objektové porušenosti ve Svátostech, v-ze-S/stupně z Loga-R/rytmicky = Dechem a K/krví, od-po-V/vědně, K/křížem

Jana, 7.7.2020

-

 

Etapy vývoje lidstva

= etapy naB/bývání TrojJ/jedinosti Obrazu Boha k Trojičnímu, v Trojičním, s Trojičním

Etapy vývoje lidstva jsou Bohem sTvořené tak, aby Bůh náležitě vyVedl lidi z otroctví zvířatům/tvorstvu a S/stal S/se v Bohu Bohem, v Kristu Pánem tvorstva.

Každá z etap vývoje světa je postulovaná tak, aby plně odpovídala konkrétně Daným potřebám člověka v jeho aktuálním rozvoji vzhledem k Jasně vyŘčenému cíli = jde o nácvik ztracené O/obsažnosti lidství člověka tak, aby se člověk naV/vrátil k Bohu ve S/své Obrazné Plnosti.

Každá jedna dějinná etapa vyjadřuje stav člověka před Bohem v té které chvíli, v té které souvislosti vůči Božímu záMěru. Vývoj člověka je postupným dospíváním krok za krokem na Cestě, k Cestě a v Cestě tak, že člověk je Veden od Proti-Moudrého prvotního hříchu a P/pádu přes zmatení rozumu do nerozumu vlivem Ne-po-znání Ráje, tj. nepoznáváním Ráje a dál přes nácvik postupně rozumového – rozumného uvažování – lásce k Zákonu a L/lásce k do-K/konalému Vítěznému.

Ú/úkol nad lidské síly je proto „rozložen“ tak, aby jej člověk mohl pojmout a přijmout.

Principem obecné hříšnosti je zapomnění, především zapomnění vlastní identity (její předčasné vědomí by způsobilo nesnesitelnou bolest). Každá z etap Je Daná přesně, neboť Právě T/tak (pro Krista), J/jak to od-po-V/vídá člověkově stavu před Bohem: podle vnitřních kvalit člověka v té které době je Tvořeno to které prostředí, ve kterém dochází k výuce člověka Bohem. Podoba a stav celého tvorstva je výpovědní hodnotou o stavu a podobě člověka před Bohem. K/krok za K/krokem. Podle podoby tvorstva v té které etapě lze vnějškově odhadovat (!!! Nikoliv tvrdit jako fakt!!!) dobový úkol člověka.

 

NE, ANI OMYLEM NEŘÍKÁM, ŽE BY SE ČLOVĚK VYVINUL Z OPICE, ŽE BY BYL PRODUKTEM Z PRVNÍ BUŇKY. TO VÁŽNĚ NENÍ. 

Obliba opic zejm. v zoologických zahradách a vychytralost opic obecně nemá nic společného s chováním dětí: dítě není opice. Podobnost chování opice člověku není totéž jako lidské chování: vázaná kauzalita tu není žádná. Opice není jako-člověk, člověk není jako-opice. Zkuste zavřít člověka, kterého považujete za podobného opici, do klece, a odsoudí vás za zločin proti lidskosti.

„Argument“ Amala a Kamala také neobstojí, jde jen o důkaz sociální podstaty člověka a jeho vůle k přežití – a právě tento argument odkazuje na fakt, že došlo k degradaci lidství na podobnost se zvířetem, nešlo o „vyjití zvířete ze sebe socializací do podoby člověka“. Duševní život Amaly a Kamaly byl vědecky ve své kvalitě neprokazatelný, věda ani neměla ponětí, jak definovat lidskost. „Vědci“ se řídili jen osobními dojmy z vnějškového pozorování a k jejich obhajobě si vytvořili pojmy. Amala a Kamala jsou důkazem nikoliv pro teorii výběru druhů, jsou důkazem proti teorii o přirozeném výběru druhů.

 

VÝVOJ ČLOVĚKA V DÁVNOVĚKU ZAČAL VYHNÁNÍM Z RÁJE, NIKOLIV SATANOVÝM PŘEVRÁCENÍM SVĚTA STVOŘENÉHO BOHEM.

JDE O VÝVOJ ČLOVĚKA VYVÁDĚNÍM ČLOVĚKA BOHEM ZE SLEPOTY NA SRDCE, NIKOLIV PODŘAZOVÁNÍM ČLOVĚKA POD ZVÍŘE. PODŘAZOVÁNÍ ČLOVĚKA POD ZVÍŘE JE NÁPAD SATANA.

SVĚT SE PO VYHNÁNÍ ČLOVĚKA Z RÁJE RADIKÁLNĚ ZMĚNIL: PODLE ČLOVĚKA ZASLEPIL = UVRHL DO SMRTI. Pánem tvorstva byl S/slepec.

Jednoho člověka při pohledu na faunu napadlo, že tvorstvo má cosi společného (aby ne, když bylo sTvořeno pro člověka v logické gradaci z Vůle Logu), a hned z této optické podobnosti udělal „vývojovou řadu“. „Potvrzením“ má být prenatální vývoj člověka: „argument“ bezbožných, jak legalizovat hromadné zabíjení lidí, jak prosadit genocidu ještě před narozením. Jejich slovy: „Vždyť nejde o člověka, je to jen buněčné množení, člověkem se stává až po porodu při …“ - a teď se uvádí tolik požadavků a momentů, že v praxi není možné se o ně závazně vědecky, a tím pádem ani soudně opřít. Jinými slovy: zpochybnit lidskost, která není vidět, zpochybnit moment, kdy už tvor má svůj správný tvar, ale ještě „není schopen samostatné existence“, což umožňuje „ukončení vývoje plodu“ dokonce i po porodu. Bez ohledu na to, že tento „argument“ kulhá na obě nohy, protože dítě není schopné samostatné existence ještě dlouhé roky po porodu. Podle logiky těchto „vědců“ přírodního výběru jednali mj. Hitler a Stalin.

 Člověk prvotním hříchem sám sebe podřadil pod plaz, a proto se učí vzpřímit páteř / hlavu / nabýt tvář / pře-B/bývat ve Tváři, B/být Obrazem Výrazu Tváře.

Tím dochází k posilování moci člověka ve tvorstvu a zároveň k oslabování moci bezduchých tvorů, které tak rádi obsazují zlí duchové.

S růstem vědomí člověka o jeho moci dochází k postupnému přebírání ztracené moci pána tvorstva, čemuž se Satan snaží zabránit usilováním o obsazení duše člověka, aby tak člověk sloužil Satanu, nikoliv postupně vzestupně graduálně Kristu v Trojici. Kde Kristus člověka V/vrací k Dobru, tam Satan ztrácí prostor ke Z/zlu. Styl Satana je proto konfrontační útočný – bojuje o životní prostor a v dobách před Křížem ještě neví, že už od Počátku „prohrál“. Poslední etapou tohoto B/boje o Ž/život člověka jsou Satanovy snahy prostřednictvím „nejlépe“ kněží Krista zabránit Plnosti Kristova lidství = zabránit přiJ/jetí Jany = J/jediného a nerozdílného lidství Krista = Církví na Nebi i na Zemi.

 

Klerikalismus má zabránit Ž/životu TrojJ/jedinosti Syna Vítězného, a tím i Z/zabít Krista.

Satanův plán je jednoduchý: S/smrtí Jany, M/manželky Vítěze nad S/smrtí, Z/zemře i M/manžel Jany, Z/zemře Vítězství, Z/zemře Církev, pánem veškerenstva i Věčnosti se stane Antikrist.

Bez Krista se Satan usiluje stát Bohem, snaží se podmanit si Ducha Svatého a tak být roven Otci.

Posledním zoufalým pokusem Antikrista, jak Z/zabít Vítězného Krista (Jana J/je M/manželkou Vzkříšeného Vítězného, nikoliv historického Krista!!!), je přimět kněze Krista, aby oni sami Z/zabili Janu. „Nejlépe“ oT/trávenými S/svátostmi, parodováním Kristovy Moci v lidství Jany v Církvi. Satanovy útoky tak s oblibou cílí na parodování Kristova lidství: slova a činy proti manželství, proti dětem, proti sexu, proti negenetické dědičnosti = Proti Neposkvrněné Matce Marii v Církvi popíráním Mariiny Neporušenosti a vzápětí, když už tato taktika není tak účinná, jak by si Satan přál, Proti alespoň Milované D/dceři Otce od Počátku Dané výhradně Svému Synu. Vzhledem k tomu, že Matka Syna již porodila a Syn S/se oŽ/ženil již Vítězně, žádná další genetická následnost Krista nebude. Ne, nebudu rodit.

Tento přeCH/chod v Kristově historicitě od K/kroku smrti, Vzkříšení, odCH/chodu do Nebe přes  historickou propast k dalšímu K/kroku viditelného návratu na Zem (tj. v pře-K/konání T/tajemné P/přítomnosti k viditelné P/přítomnosti Slávy světa) není nějakým samovarným „výběrem druhu nadčlověka“, protože nejde o žádný „skok do neznáma seberozvojem z náhod“. Naddějinný Vítězný zaS/sáhne, Jak CH/chce, tvoru nepřísluší hodnotit doby a místa uPlatnění Boží Vůle, natožpak aby tvor z pohledu omezeného času z vlastních sil utvářel vědomí o poS/stupnosti vR/růstání člověka do Nového Ráje.

Historická „propast času“ cca 2000 let mezi Nanebevstoupením a N/návratem na nám. Míru není žádným skokovým čímsi, není ani důkazem o existenci genetického pozemského potomstva Krista (žádné takové potomstvo Krista nikdy nebylo a není). Tato „časová propast“ J/je Boží N/nabídka lidem k přiJ/jetí úČ/časti na Vzkříšení a na Království Syna člověka, tj. zcela nezávisle na časové dějinné historicitě. Kdo popírá Kristovu Svrchovanou Vládu nad časem, prohlašuje Krista za závislého na hmotě, nikoliv za uK/kotveného ve hmotě, čímž se Protiví Kříži. Právě takový postoj poP/pření si zvolili spolčenečtí kněží.

Mezi Matkou Syna a D/dcerou Otce není žádné Protivenství, které si spolčenci tak rádi představují a sugerují ostatním. Jana si nehraje na Marii, mezi Marií a Janou J/je velmi vřelý v-z-T/tah – jak dokumentuje S/setkání na schodech před kostelem sv. Ludmily v Praze ve čtvrtek po S/setkání s Kristem. Už slyším ten řev, jak spolčenci útočí ve stylu novodobých Zákoníků, ale od-po-V/věď J/je J/jedno-Z/značná: ne, Jana si nehraje na Marii, ne, mezi Janou vůči Marii není žádný konkurenční boj ani závist, vizte dřívější T/texty o S/setkání s Matkou Marií (S/sama Marie S/se Janě představila S/slovy „J/já J/jsem Marie“ a podala ruku, V/vzala ruce Jany do S/svých rukou. Ne, Jana se neprohlašuje za součást Trojice, ne, Jana S/si neklade jakékoliv nároky na Kristovo Božství. Ani J/ji to nikdy nenapadlo. Ne, nesnažím si vydupat kanonizaci – neJ/jsem vy.     

To je pro vás vážně tak těžké S/si přiZ/znat, že Boží Vůle Se nedá nacpat do vašich škatulek?

 

Inu, tedy od začátku.

Každá jedna konkrétní etapa končila vymíráním v okamžiku, kdy došlo k naplnění významového vyčerpání určení k účelu, ke kterému byla tato etapa poVolána. Za daných okolností stávajícím způsobem již nebyl prostor ke globální progresi, a proto další pokračování dané etapy by již bylo samoúčelné, tj. uzavíralo by se samo do sebe. Úloha každé etapy byla dána úlohou pána tvorstva v této etapě, a proto v okamžiku, kdy člověk nadále již „neměl kam růst ve svém lidství“, nemělo smysl pokračovat v dynamice etapy bez progrese její gradace ke sjednocení s postupně přebíranou odpovědností člověka.

Toto individualizované chápání lidského vývoje má za důsledek, že populační rozmach lidstva (kvantitativní hledisko) by ničemu nepomohl: šlo o to, aby se rozvíjelo lidství člověka, nikoliv moc člověka nad tvorstvem. Právě o to šlo: připravit člověka na jeho převzetí vlády nad tvorstvem ve velmi pomalých krocích tak, jak to jen bylo možné.

Z toho také vyplývá postupné rozšiřování kvantity lidí na Zemi: čím byl člověk více směřující ke své původní Rajské identitě, tím více se rozvíjel i množstevně – tím větší získával moc nad přírodou.

Rozvoj probíhal komplexně, tj. v dané etapě vždy v „kvantové logice vývoje“: člověk se rozvíjel nikoliv paralelně parametricky, člověk se rozvíjel ve svém lidství a důsledkem bylo i rozvíjení přebírání moci k uplatnění svého určení až do okamžiku, kdy již byl člověk připraven/schopen starat se nejen o sebe. Do okamžiku, kdy člověk přestává chápat přírodu jen jako zdroj ke svému materiálnímu obohacení. Princip zabíjení se postupně pod Božím Vedením mění k rozvíjení vztahů lásky člověka k/v přírodě, a tím i k rozvíjení odpovědnosti k životu, který člověk postupně přestává chápat jako objekt spotřeby. Seznamuje se se zvířaty jako s živými tvory, nad kterými má a uplatňuje svoji moc. Tato moc je nejprve destruktivní – zejm. zabíjení pro vlastní lidský hmotný užitek, postupně se od sobeckých důvodů a projevů rozvíjí k duševnímu chápání úlohy člověka v přírodě.

V konečné etapě před nástupem pravěku, tj. na konci dávnověku, je člověk na takové úrovni svého rozvoje, že je schopen rozvíjet kvalitativně lepší vztahy, než jsou vztahy založené na sobeckém využívání k zajištění vlastních materiálních potřeb. S tímto okamžikem je zároveň spojený nebývale velký populační rozmach lidstva – rozvinutější lidství člověka je schopno zacházet odpovědněji se sebou, se vztahy se sobě rovnými, a proto pro člověka již není nebezpečné posilovat jeho moc kvantitativně. V dávnověku vše směřovalo k naplnění rozvoje člověka do finální fylogenetické obdoby ontogenetické etapy ukončeného vývoje „dětství od cca 3 let věku dítěte do období cca 9 let věku dítěte“.  

Začátek dávnověku je charakterizován uvědoměním si sama sebe coby jedince, tj. styl „já sám!“ (řešení dětské vzdorovitosti) až momentem uvědomění si rozdílu mezi životem a smrtí – tj. prožitkem zkušenosti s tím, že když někdo zemře, není to jedno, je to ztráta, zemřelý se domů už nevrátí. Etapa „paralelní hry“ se proměnila k nástupu skutečné socializace v lidském společenství. Konec dávnověku je dán nástupem uvědomění si člověka významu rozdílu mezi životem a smrtí, tj. uvědoměním si rozpornosti mezi bytím a ztrátou. Člověk poprvé pocítil skutečnou lidskou bolest tváří v tvář duševnímu prožitku ztráty ze smrti. Smrt již není chápána lhostejně, nastupuje duševní prožitek individualizovaného lidství ve sdílené kvantitativní sounáležitosti se sobě rovnými, přichází nástup vědomé spolupráce se sobě rovnými, tj. poznání svých individuálních a společenských specifik ve vztahu k přírodě. Dochází k naplnění poznání člověka o zkušenosti moci nad jiným tvorstvem, člověk začíná mít strach o své blízké nejen v té konkrétní chvíli, ale i s vědomím odpovědnosti své vlastní společenské skupině. mění se tak chápání člověka sama sebe jako hierarchizovaného ustáleného mocenského uskupení. Začíná vědomý (tj. duševně naplněný) boj člověka o moc ve své skupině, což končí bojem mezi potkávajícími se různými skupinami, tj. začátek vědomého používání nástrojů k zabíjení a sebeobsluze tím, že umí používat i dosud nedostupné prostředky jako je vědomé rozdělávání ohně, jeho používání s cílem k zajištění tepla a upraveného jídla. Rozvoj zemědělství, začátek pohřbívání svých mrtvých, jezení výhradně zvířat a rostlin. 

 

S nástupem pravěku Jde v Božím Plánu o to, aby se člověk učil rozvíjet vztahy na vyšší úrovni, než dosud poznal: na úrovni mezilidských vztahů tak, aby vědomě a v hierarchii sociální moci přebíral vládu nad přírodou. Namísto pouhého používání síly vždy a všude zabíjí jen tam, kde nemá vztah vědomé vřelosti. Počátky domestikace zvířat, začátek pastevectví, rozlišování mezi domácími mazlíčky a zvířaty k užitku, které drží doma, a mezi potenciálně životu nebezpečnými zvířaty mimo svůj bezprostřední okruh. Člověk v prudkém rozvoji roste ve vztahu k chápání rozdílu mezi životem a smrtí, končí období lhostejnosti k životu jako takovému. Toto určení k sociálnímu rozvoji člověka mezi sebou je platformou/příležitostí k rozvíjení vědomí o svém lidství. Člověk rozvíjí chápání o rozdílu mezi nabýváním osobního vlastnictví a mezi ztrátou ve vztazích a věcí. Přechodem od rozvíjení materiálního lidství k rozvíjení duševního lidství přichází zásadní proměna života člověka: potřeba se definovat.

Člověk institucializuje pozice ve skupině, rozvíjí se kresba, přichází objev a rozvoj písma jako hromadného komunikačního prostředku bez nutnosti osobního fyzického kontaktu. Období je charakteristické duševní připraveností k počátkům rozvoje vztahu duše k vlastnímu duchu. Postupně od magického kolektivního chápání zbožšťováním přírody se přechází k definování člověka ve skupině podle hodnot, nikoliv je fyzické síly (mocensky nejvyšší člen skupiny je prezentován jako bůh, který má skupině zajistit ochranu před ztrátou, bolestí, smrtí), člověka individuálně (mocenský boj členů skupin o právo vykonávat magické obřady namísto fyzické práce.) V ontogenezi člověka toto období odpovídá pubertě, jde o „fylogenetickou pubertu“ v Božím Plánu.

Základním úkolem pravěku je postupné rozvíjení zkušeností a chápání člověka s přechodem od duševního sebezbožšťování k vystupování člověka ze sebe, ze svých do sebe zahleděných individuálních i hierarchicky sociálně institucionalizovaných společenství až k finálnímu poznávání, že existuje i svět, který člověka přesahuje, svět, který člověk nemá pod svojí vlastí kontrolou. Přichází první krize identity: nástup vztahu k „něčemu víc, než mohu pochopit“. Tj. bolest z uvědomování si vlastní lidské bezmoci tváří v tvář nově nabytému uvědomování si rozdílu mezi vlastní individuální/skupinovou vůlí a mezi „čímsi víc“. Přichází „hledání viníka“, rozvíjí se odpovědnost k hodnotám mimo předmětnost hmotné spotřeby a duševní potřeby. Přicházejí války o právo uctívat božstvo, které člověk nevidí, tj. „sesazování mocensky nejvyššího člověka skupiny“ z jeho uctívání coby nadpřirozené moci, konec šamanství jako jediného prostředku vztahu k „čemusi, co řídí svět“. Extrémní populační rozmach přináší zkušenosti se stále větší mocí nad přírodou a tato kvantitativně geograficky prožívaná moc přináší poznání o kulturních rozdílech mezi různými skupinami lidí žijících na různých územích, přicházejí vědomé konfrontace kulturních rozdílů a boj o území s cílem šířit svoji kulturu – zárodek náboženských válek, kde božstvo je chápáno jako „cosi přesažného zkušenostnímu hmotnému poznávání, cosi, co člověku uniká, nad čím člověk nemá svoji moc“. Dosud neznámá moc, které člověk nepanuje, vyvolává strach, který vyvolává existenciální frustrace a člověk „ztrácí sebe sama“.

Úkolem této etapy je lidské individuální skupinové nalezení sebe sama v takovém duševním a kulturním rozvoji, kdy je člověk schopen a ochoten v rámci duševního přežití spojit síly i s jinými skupinami lidí, které se navzájem potkávají. Prostřednictvím kulturních střetů dochází k výraznému prožitku rozdílnosti mezi chápáním podle zaměření se na sebe a na své magické praktiky a mezi ochotou zariskovat a hledat ono anonymní nadlidské mocenské „cosi“ mimo sebe, mimo přírodu, a to i přesto, že tento přístup z počátku vzbuzuje pocity vlastního ohrožení.

Člověk si začíná vytvářet a přiznávat vztahy mimo sebe, „abstraktně“, prudce se rozvíjí „nadzkušenostní“ abstraktní myšlení, tj. myšlení nezávislé na nižších poznávacích procesech založených na smyslovém poznávání. Vytváření vztahů na základě „nadsmyslového zkušenostního vztahu“ s nikoliv jen nezřetelným hrozivým „cosi“, ale s konkrétní osobou: jde o jakousi „duševní i duchovní pubertu“, kdy člověk jako primární zpočátku chápe duševní aspekt, na konci této etapy chápe individualizovaný vztah s neviditelnou mocí jako osobou nezávislou na lidských zkušenostních přáních, nezávislou na přírodě, přírodních jevech, jako bytost svobodnou a nepodřízenou lidské vůli, byť ještě dominuje tendence k odvozování identity božstva analogicky k lidskému společenství: rozvoj polyteismu.

Hranice mezi pravěkem a starověkem je dána populační explozí takto chápaného již osobního boha jako ducha, populačním ústupkem zbožštěného sobectví (ústupkem teorií „duchů z duší rostlin a živočichů“).

S nástupem starověku zpočátku kultura pravěku nemizí, postupuje velmi pomalu, její prosazení je primárně silové: svaly. Konflikty mezi oběma skupinami (polyteistické magické obřady x individuálně chápaný bůh, primárně ovšem jako ochránce osoby či rodiny, obydlí. Tento duch je chápaný především jako domácí modla, jako ochránce před zlem a smrtí.

Ve společnosti existují konflikty mezi „starým“ a „novým“ lidstvím komplexně. „Staré lidství“, kultura obrů, se prosazuje uvažováním směrem k tělesnosti (síla svalů, co nejde silou, musí jít ještě větší silou), „nové“ lidství, kultura lidí žijících v domech (nikoliv jen ve skalách) a vyznávajících jednoho boha. Tato „nová“ společnost se ve svém životním stylu spoléhá více na strategie založené na vztahu k Moci, která je převyšuje, což se postupně v Přímém Božím Vedení rozvíjí až do vztahu s Bohem, tedy do lásky a dobrovolné oddanosti jednoho Boha všech. Konec této etapy předznamenává ústup od magických praktik domácím bůžkům a prvotní starověk končí přeDáním Zákona člověku na Sinaji. Nastává prvotní vrůstání člověka / společnosti do vztahů s Otcem, přicházejí zkušenosti s Otcovským Vedením jednoho konkrétního národa jedním konkrétním a zcela novým způsobem, který se výrazně liší od životních stylů jiných již utvořených specifických národů a skupin.

Nastává etapa „fylogenetické adolescence“, tj. střední starověk, který končí Ukřižováním a Vzkříšením, Nanebevstoupením, Letnicemi. Tato etapa je typická postupným přiJ/jímáním Boha v Trojici, B/bojem pro Krista a zdánlivým popíráním již poznaného Boha Otce. Tento zdánlivý „společenský návrat k primitivnímu uctívání zbožštělého člověka jako Boha“ („Co ze sebe děláš???“) vzbuzuje rozhořčení, vztek až nenávist těch, kteří až dosud byli jedinými reprezentanty vztahu s Otcem a nyní tváří v tvář „jakémusi lháři usilujícímu o jejich moc“ jen bezmocně sledují, jak tento údajný lhář a podvodník stále více mezi dosud „jejich“ lidmi ve značném a stále se prudce rozšiřujícím množství získává na oblibě právě tím, že K/koná Č/činy tak Mocné, že jim se o tom může jen zdát. Dosud mocní ztrácejí svoji účinnou institucionalizovanou moc, na které zuřivě trvají a obávají se, že budou před lidmi vypadat směšně, jako napodobeniny, a „ten lhář a podvodník“ jako Mocný S/slovem i Č/činem. K udržení a prosazení dosavadní moci se kněží neštítí pod pláštíkem „zájmů zbožného lidu“ použít jakýkoliv prostředek, který zlikviduje tohoto M/mocného, K/který je S/svými S/slovy a Č/činy uSvědčuje.

Zákon Tesaný do K/kamene najednou jako by ztrácel Svoji Sílu a dosavadní mocní svádějí zuřivý boj Proti v-z-N/nešenému. Ten nehlásá nošení schrány lidskýma rukama, nehlásá o ztracených časech a slavné minulosti, O/on J/je mocný S/svojí V/vlastní Mocí, K/kterou dosavadní kněží ani omylem nemají pod svojí vlastní kontrolou. Závist a nenávist evokují uplatňování primitivní síly, sebezbožšťování kněží do rolí model, které je lid povinen uctívat. Lid ale není hloupý, elementární vzdělanost byla ve společnosti na dobré úrovni dostupná všem svobodným občanům. Lidé běžně uměli číst, psát a počítat (o tom si mnohé národy v té době mohly jen nechat zdát), obecná vzdělanost elit byla vysoká, národ sebevědomý – ovládnout člověka v jeho svobodě nebylo snadné.

ProK/kazatelné Synovství Syna Otce chápou dosavadní mocní jako krádež jejich oprávněných nároků na Boha, čímž sami sebe odsuzují do role otroků. Duchovním zP/působením tak končí období O/otroctví a přiCH/chází období Vítězství S/svobody člověka v J/jeho O/obecném i O/osobním lidství v Bohu v Trojici.

S nástupem novověku tak bojují všichni se všemi: v rámci extrémního populačního a technického rozmachu se po celém světě stále vyskytují všechny dosavadní způsoby chápání kultur od prvotního starověku až po katolictví, přičemž hereze jsou návratem k primitivním kulturám pod rouškou křesťanství = zneužíváním Krista do role nadčlověka a sebe do role Krista. 

Etapa novověku je „dějinnou do-S/spělostí“, tj. „fylogenetickou dospělostí pána tvorstva skrze Pána veškerenstva“. Zdaleka nikoliv všichni lidé na planetě S/si z-V/volili do-S/spělost. Válka o Krista J/je B/bojem o úČ/častenství na Věčnosti a Protivníci Krista svoji sílu odvozují od uSvědčeného Z/zla.

A Protivníci nejsou jen nekatolíci – nejhoršími Protivníky Trojice Ne-J/jsou právě novodobí Zákoníci, K/kteří bojují Proti S/svátostem a S/svátostnosti S/společenství, protože dobře vědí, že O/obecnou T/tělesnost Krista nemají pod svojí vlastní kontrolou: nejmírnější podobou této šikany Krista je právě klerikalismus. Nejhorší koncentrovanou podobou Z/zla kleriků je nenávist k Janě, J/jedinému a nerozdílnému lidství Krista: Krista chápou jako muže, oni jsou muži, žena v jejich sobectví představuje narušení dosavadní moci kněží v Církvi, a proto je v jejich vnímání zapotřebí Krista v J/jeho lidství roztrhat na kusy.

V jejich vnímání je nutné zlikvidovat Janu, K/která přiN/náší V/vědomí člověka o J/jeho I/identitě TrojJ/jedinosti v Trojičním. TrojJ/jedinost člověka v Církvi si tito spolčenci mylně vykládají jako ohrožení jejich ve společenství výsostně chápané moci. TrojJ/jedinost člověka při-P/pomíná Lásku Krista na Výsostech v J/jeho Království na Nebi i na Zemi. Ve vnímání spolčenců je nutné Janu „svrhnout z trůnu“, a to i přesto, že takové chápání Jany je naprosto mimo R/realitu, je odrazem vlastních sobeckých smyslově chápaných představ o důS/stojnosti člověka před Bohem i před lidmi, je závislostí na primitivním postoji ke Kříži.

Kdyby spolčenci při-P/pustili, že jejich primitivní fixní představy jsou mylné, M/museli by čelit vlastní zálibnosti ve Z/zlu, a to veřejně před C/celou Církví. To nelze připustit, a proto Janu nelze nechat V/volně J/jednat. Je nutné Krista i fyzicky vyhánět z J/jeho chrámu (sv. Ludmila 13.1.2006), Janu prohlašovat za Antikrista, všemožně ji pronásledovat a likvidovat, aby „tak byla zajištěna věrnost Kristu v J/jeho kněžích v Církvi“. Tj. aby klerikalismus „nebyl v ohrožení“.

Veškeré D/dobro, K/které Jana při-N/nese, spolčenci okamžitě obracejí ve Z/zlo, aby tak „dokázali, že P/plnost lidství Krista není lidská, je výhradně duchovní a netělesná“. Kompatibilita Nového Adama s nikoliv Novou Evou (Nová Eva J/je radikálně jiná, než kdy byla Eva Adamova), protože Vítězný již nemá zapotřebí rozvíjet vlastní genetickou linii, ale s Janou, protože J/je Jana (tj. Bohem od Počátku Milovaná a pro Syna sTvořená – viz.: „Stvořil J/jsem Tě pro S/sebe.“ „Stvořil J/jsem Tě k I/intimitě.“). Klerikalisté (tj. i nohsledi spolčenců z řad laiků a lidí mimo Církev) si nechtějí připustit, že Velekněz J/je podle Řádu Melchizedechova, tj. ve Věčném kněžství od Počátku, zatímco oni J/jsou „jen“ knězi od S/svěcení. Mylně tak chápou Janu jako „konkurenci“, K/která jim ale k takovému bludu nikdy nedala sebemenší záminku.

 

Po Vzkříšení a Nanebevstoupení těžko můžete mezi historickými vykopávkami najít ostatky zemřelých Spravedlivých. Ostatky Ne-Spravedlivých a ostatky zvířat nejsou měrnými jednotkami k výpovědím o vývoji člověka / lidstva. O vývoji Spravedlivých před Vzkříšením žádné fyzické důkazy nenajdete, a i kdybyste je našli, jejich nález nepochopíte – to, co na Zemi zůstalo a čím vše nalezené poměřujete, jsou ostatky porušení. Při Kristově Nanebevstoupení B/byla Země oČ/čištěna od Ne-Spravedlivých, v zemi jsou jen pozůstatky zla a poškození. Podobně tomu B/bude i při příCH/chodu Páně: tentokrát půjde o tvorstvo od Nanebevstoupení dosud. Tedy po etapách.

Kdo hledá etapy vývoje lidstva podle ostatků a pozůstatků z doby před Vzkříšením, hledá Z/zlo, jeho měrnou jednotkou je moc smrti.

 

Soluňanům 5/23 - 24

Kdo H/hledá etapy dějin před Bohem, H/hledí na Kříž. Nic hmatatelně konkrétnějšího se stejně dělat nedá. I kdyby Kristus poD/dal nesčetně důkazů o S/své fyzické přítomnosti, stejně se v Církvi mezi lidmi najde většina těch, kdo tyto důkazy zavrhnou: Nejsvětějšími relikviemi dějin J/jsou Turínské plátno a Veroničina rouška – uZ/znala J/je snad Církev?

Namísto V/víry udělala pravý opak: dovolila světu, aby světskýma očima a rukama pitval hmotu tkaniny, a i poté, co bylo světskou rozumovostí (mimo rozumnost) podáno více důkazů o P/pravosti Plátna (historicita tkaniny, nadpřirozený původ obrazu, …), stejně se Církev k Plátnu chová spíše lhostejně a magicky. Abych mohla mít doma fotokopii Plátna alespoň v poloviční velikosti, musela J/jsem pro ni jet až do Turína do obchodu u katedrály – po střední Evropě se nedá najít ani v internetových obchodech, a to včetně těch Církevních, Ř/řádových. Tak tomu říkám „úcta Církve“ ke Kristu.  

Kněz Proti knězi pro Krista,

anděl Proti andělu pro Nebe,

člověk Proti člověku pro Vítězství TrojJ/jedinosti v Trojici skrze V/věrnost Obrazu vůči Výrazu Trojičnímu.      

 

Ejhle, Bůh Tvoří V/vše N/nové – Svrchovaně, a neprosí nikoho o dovolení, ani S/své kněze.      

Jana, 4.7.2020

-

Progrese dynamikou regrese samovolných „šťastných náhod“?

ODKUD SE VZALA ONA HYBNOST „SAMOVOLNÉHO VÝVOJE VÝBĚRU DRUHŮ“?

Darwinistické teorie ve svých premisách bez jakýchkoliv důkazů o kauzalitě dynamiky hybností hmoty vyžadují více oddanosti tvrzením bez důkazů, než kolik důvěřivého přebírání informací za své bez pochybností vyžaduje pověrčivost. Potřebu principu bezhlavé důvěry v božství synů světa dobře ilustruje prohlášení jednoho z mužů kolem ministra (pozemského) životního prostředí, na dotaz jednoho novináře po pravdě o tématu: „Pan ministr má vždycky pravdu!“ Je-li tedy ministr životního prostředí jednoho malého státu nad papežem (který není neomylný vždy a všude), kdo je potom šéf tohoto ministra? Inu, bezbožník.  

H/hybnost doK/konalé hmoty J/je proM/měnlivostí prvku beze změny a bez výhrad, současnou velmi nepřesnou až zavádějící terminologií „permanentně bezchybně“, konečně Nekonečně. H/hybnost doK/konalé (= Světelné) H/hmoty J/je Vůlí S/spoluA/autora v Aspektuální T/transcendenci Imanence, tj. poDílovou úČastností Obrazu Boha (sTvořeného člověka) na Výrazu Boha v Trojici (na Kristu).

H/hybnost doK/konalé hmoty J/je konC/centrací Vůle ve Výrazovosti Tváře, tj. „ratolestí T/těla“. T/tato V/vůle ve S/své konC/centraci (uDělené Hybností a S/sDílené ve S/svém Aspektuálním = poVolaném rozpínání – smršťování = rozpínání - ….. beze zbytku, bez výhrad, bez deformaní a bez omezení ve vyM/mezení) A/aktualizuje Sama S/sebe (J/je v Bytí B/bytím) T/tak, Jak CH/chce = konečně Nekonečně.

H/hybnost není hmotě udílená zvnějšku fyzikálními vlivy v interakcích, hmota J/je H/hybností (D/dechem) a H/hybnost hmoty J/je záK/kladní V/vlastností vztahu hmoty k C/centru Činného (K/krví S/srdce), tj. v-z-T/tahu hmoty ke K/kříži.

D/dech i K/krev (= Světlo lidství) J/jsou Jedinou Moudrostí ve Své Nekonečnosti, Moudrost nemá hranice, Je ve vyMezení bez omezení. VyMezení Je uRčujícím záměrem ve Výhradnosti = Aspektuální Svrchovanou Vůlí tvora (poDílnictví tvora v Synu ve J/jméně z Pravdy tvora = Ž/život tvora ve Vtěleném). Ve světě v omezení (= v hříšném světě podle jeho obecného/individuálního poškození podle vlastní zavádějící vůle naS/slepo) je určujícím záměrem dosažení sebedokonalosti, což se světsky formuluje jako „přirozený výběr druhů“. V rozumovém chápání bez Moudrosti (tj. v chápání se rozumovém, nikoliv rozumně z Moudrosti. Rozumné uCH/chopování Pravdy J/je V/vlastněním Pravdy v poVolaném úČ/častenství, zatímco uchopování znalostí bez jejich obsažnosti je založené na vnějškovém odezírání bez interpretační sP/právnosti, beze S/s-H/hodně. Rozumové uvažování je Bez-P/právím = Anti-J/je Proti P/právu = Proti Moudrostí.

Rozumové uchopování pozemsky pozorovatelných spojitostí markant bezpráví (= mylně označované jako věda, jako kroková poznatelnost obecenstva dynamiky a struktury hmoty, jejíž původ nikdo opravdu nechápe, a proto nechápe ani správnost jejích dynamických posloupností = beze v-z-T/tahu ke S/sloupu vyK/koupení se poznatelnost omezuje na horizontální chápání v odezírání, tj. na deformaci dedukce) je založené na parodii sTvořitele = je založené na teorii dynamiky podle prvotního hříchu: člověk se staví do pozice stvořitele, aniž by za své chování přijímal odpovědnost. V myšlení a řeči (označované jako nejvyšší poznávací procesy člověka) chápaných jako zdroj vývojového individuálního/historického/globálního pokroku) jako výchozí bod dominuje domněnka (chápaní jako axiom, který je mlčky konsensuálně automaticky a „vědecky“ povyšován na dogma, čímž se člověk považuje za boha), že vše (veškeré tvorstvo až k vrcholu = k člověku) se realizuje (= Proti-A/aktualizuje) ze své vlastní příčiny. V řeči jde o fráze typu „vývojovým skokem se“ … cokoli: např. u zvířete se z potřeby zlepšit svoje šance na přežití prostřednictvím mechanismů přizpůsobení se okolnímu prostředí začal vyvíjet mozek, tak se utvořil člověk rozumný, … Stejným principem samovolného neřízeného z vlastní příčiny onoho se (= tzv. přirozeným výběrem druhů) je determinováno skokově, na čemž je založená celá teorie výběru druhů. Až dodnes žádný vědec neřešil ono záhadné „se“, jak je možné, že „náhodným přeskupováním buněk“ v historickém procesu vedoucím k rozpadu (= v globálním principu individuální smrtelnosti ve výběru druhů, tj. v obdobích velkého vymírání) mohlo dojít k progresi a priori omezených determinant v obecném i individuálním pnutí ke zmaru, když obecnost je zde primární a individuální je zde následný, nic na tom nemění ani tzv. „argument“, že pokrok skokem se měl realizovat vždy u prvního jednotlivce, protože jednotlivce teorie výběru druhů chápe jako fragment obecnosti, nikoliv jako individualitu. Celkově ak jde o princip obrácení rozumnosti do protisměru, tj. o obrácení kauzality, obrácení Příčiny a proJevu na samovolnost hmoty a výběrovost k progresi zdrojované zužováním obecným možností podle teorie zmaru.

Progrese je v teoriích přirozeného výběru vykládána jako náhodný samovolný prvek v realizacích skokem, a to aniž by bylo jakkoliv konkrétně specifikování, co je ona samovolnost (uváděný je náhodný shluk v celkovém chaotickém přeskupování z volného narážení buněk na sebe, což řeší miliardy let náhodných možností, tj. závislost na čase v jeho kvantifikaci, která má zdrojovat kvalifikaci k vývoji k rozmanitosti kvalit), co je ono záhadné „se“ (jakým způsobem, dynamikou princip rozkladu a zmaru definuje a predikuje progresi, zatím je vykládáno pouze odvoláváním se na „podmínky“, tj. na možnosti, nikoliv na vztažnost smysluplnosti nybývání nové kvality progresí), co je onen záhadný skok (neobstojí ani teorie kvantit, příp. molekulárních kvant, ale takové vysvětlení dosud ani nikoho nenapadlo, protože progrese je v těcho teoriích přirozeného výběru druhů odvozovná od vývojových stádií a jejich podobností u všech biologických druhů a jak každý biolog, a především genetik, gynekolog, pediatr a kterýkoliv vědec v oblasti prenatálního a perinatálního vývoje člověka ví, že od splynutí rodičovských pohlavních buněk až do smrti člověka neexistuje žádný vývojový skok, není možné rozlišit, dokdy nejde a odkdy už jde o člověka, žádný přelomový moment neexistuje: ontogeneticky neexistuje nikdy nic, co by determinovalo skokový rozdíl mezi tzv. zvířecím vývojem a lidským vývojem. Teorie výběru druhů naopak na takovém skokovém chápání zakládá svoji existenci a oprávněnost.) Celou fylogenezi v chápání přirozeného výběru druhů určuje jakési záhadné „se“ ve „skocích“ z náhodných interakcí = beze vztahů, bez příčinné implicity.

Podle této zmatečné a vědeckými argumenty nepodložené teorie by vlastní dynamickou nutností mělo dojít k samovolnému vývoji „nové kvality nadčlověka“, jejíž podmínkou je předchozí velké vymírání člověka. To už hodně připomíná nacismus. Tímto způsobem náhodné samovolné „progrese“ (resp. výklad progrese pomocí vlastní regrese založené na principu zmaru) ani nadčlověk není konečným vývojovým stádiem. Že bychom byli u mimozemšťanů, mimosolárníků, mimogalaktiků, mimovesmírníků, mimokdovícomutací?

Tolik k logice dynamiky rozumového, nikoliv rozumného výkladu příčinnosti svojí vlastní příčinnou svévolí.

Lidé zastávající tyto teorie rozumovosti coby Ne-rozumnosti (Moudrost Se Aktualizuje jako R/rozumné uvažování, tj. Příčinné od Počátku do Konce dějin) se obvykle odvolávají na mezidruhovou podobnost, která má být důkazem samovolné gradace kvalit. Gradace kvalit je naopak důkazem R/rozumné A/aktualizaci P/příčinnosti v K/krocích. Jak to?

Bůh obNovuje, a to Svrchovaně, pro Pána tvorstva = pro Vtěleného. Už Ráj B/byl A/aktualizací K/krok na C/cestě, tj. dějinností v T/transcendencích T/tak, aby B/byl zaJ/jištěn poDíl Adama a Evy na sT/tvoření. Genetická náS/slednosti v Ráji (K/kterou člověk odmítl, a proto nikdy ne-na-S/stala) B/byla poDílnictvím Adama a Evy na doK/konalosti, první člověk hříchem změnil na nutnost K/kroku na C/cestě doK/konání – Církevní Ř/řečí: na přích/chod Nového Adama a Nové Evy.

Genetická náS/slednosti v Ráji M/měla proB/bíhat Světelně, tj. v poS/stupném naB/bývání T/těla ve Světě svobodným poDílnictvím na Moudrosti, Obraz Boha M/měl K/krok za K/krokem a zároveň beze smrti, tj. mimo zaS/slepení hříchem, naB/bývat Plnosti S/svého poVolaného uRčení v Synu v O/obecnosti „R/růstu R/ratolestí na Živém S/stromu“, tj. bez nutnosti odřezávat ze S/stromu mrtvé větve, protože žádná smrt v Ráji nebyla. M/míza S/stromu v C/centru zahrady (= K/krev S/srdce Nejsvětějšího Vtěleného) B/byla Moudrostí, jezení z ov