PřeK/kročte
svůj stín.
Skrze
M/mne, Janu, zJevenou Boží Vůli jste pochopili jako boj o moc.
Nikdy
M/mi o nic takového nešlo.
S
bojem o moc jste začali a pokračujete vy, spolčenci, a tím sami
sebe uS/svědčujete z hříchu touhy po osobní moci namísto
T/touhy po Moci Samé.
Po
moci toužíte proto, že Ne-V/věříte v Boha - kdybyste v Boha
V/věřili, nemuseli byste si ani nikomu jinému nic dokazovat - vaše
slova by B/byla S/slovem, tj. Mocná. Proč pochybovat o Č/činění,
K/které J/je ú-Č/činné? Vy sami sebe uS/svědčujete, že vaše
snahy nedocházejí na-P/plnění.
Vaše
žabomyší války svědčí o jediném: o tom, že Ne-Z/znáte Moc,
protože S/se Ne-Z/znáte k Moci.
Stěžujete
si na nedostatek kněží a nechcete v-i-D/dět Ne-do-S/statek
kněžské Moci u S/sebe.
Nechcete
B/být v/z Moci Mocní, chcete být ze světa a podle
světa mocní.
Nechcete
B/být D/dějící S/se, tj. po-K/kročilí (na C/cestě
K/krok za K/krokem) v/z Moci ve Vtělení, chcete, aby se všechno
dělo podle vás a kolem vás. Jste horizontálně aktivističtí
namísto v-ze-S/stupně ve Svátostech D/dějící S/se.
Nechcete
S/spět do S/slávy, chcete být mezi lidmi slavní. Mediální
rozruch je vám bližší než v-z-N/nešenost a ty, kdo
nejsou jako vy, strháváte k zemi. Pokud se nenechají, označíte
je za ty, kdo jsou mimo realitu.
Nechcete
Ž/žít Mocí Darů Ducha Svatého a stěžujete si na malé
množství vašich následovníků.
Ne-náS/sledujete
Krista ve Vítězství a hledáte vaše vlastní následovníky.
Proč
by Měl Bůh sHledat vaše úmysly jako Dobré? Proč by Měl Bůh
rozM/množit vaše řady?
Na
S/spásu světa stačí J/jeden člověk - a T/ten již pro-K/kázal
S/svoji Moc. K/koho CH/chce, T/toho oMilostňuje, komu CH/chce, tomu
sT/tvrdí jeho (tvorovu) volbu sebezaT/tracení. PoMoc v D/díle
Spásy je jen v Moci Samé, v náS/sledování J/jediného
Spravedlivého - kdo má problémy s Kristovou sVrchovaností, nemá
poD/díl na (Kristově) v-z-N/nešenosti. PřiJ/jímání Eucharistie
není automat na Š/štěstí.
Vy
říkáte, že J/jej Z/znáte - a v N/něm J/je Plnost věků.
J/je-li v N/něm a skrze N/něj P/plnost věků, každý tvor M/může
B/být "jen" ná-po-M/mocný, sám o sobě žádný tvor
neznamená nic. Buď po-Z/znáváte Z/znamení věků (K/kříž
po-K/kání), nebo M/moc zůstává vašim srdcím, a tím i očím
skryta.
Důkaz?
Odpovězte si:
je
vám ve světě dobře a komfortně? Cítíte se dobře v zákrytu v
nepřehledném množství lidí? Odvozujete svoji moc od rozsahu
davů? Žijete pohodlný a návykový životní styl bez
přeK/kvapení, beze zM/měn, podle předem nalinkovaných zvykovostí
a postupů, které máte pod svojí vlastní kontrolou? Jestli ano,
máte velký problém. A jako Svátostní kněží velmi D/dobře
V/víte, co a jak.
Na
běžné sociální úrovni je to podobné jako při poZ/zdravení
S/se při mši. Samotné podání ruky s přáním P/pokoje není
nutně proJ/jevem Dobré V/vůle. Jsou i lidé, kteří při mši
vykašlávají a vysmrkávají hory bacilů na všechny kolem, často
i daleko kolem sebe. Většinou se ani neobtěžují vzít si roušku
- přece se v tom nebudou sami uzavírat že, nejsou čuňata, aby si
to chrchlali do svého vlastního obličeje. V tom "lepším"
případě vychrchlávají do ruky, kterou potom na znamení
"P/pokoje" podávají ostatním, kteří jejich bacily
roznášejí dále, ti dále, ... Lidé většinového mínění tyto
způsoby "zdvořile" přijímají a podřizují se jim, aby
před ostatními nevypadali jako asociálové. Sami v sobě si myslí
něco o bezohlednosti, ale podstatné je pro ně "zachovat
dekorum", vždyť všude kolem je hodně očí a kdo by chtěl
přijít do řečí. Co když budou v budoucnu někoho z
chrchlajících potřebovat k dosažení svých plánů? Za asociála
je člověk, který se na tomto pokrytectví odmítá podílet, a
který říká, že vědomé svobodné rukoudáním přáním pokoje
je zaručený způsob, jak druhého člověka s bezohlednou
lhostejností poslat do pokoje, ve kterém bude v horečkách ležet
s jejich infekcí. Proč by měla být zdvořilost odmítajících
infekci hodnocena podle pokrytectví bezohledných a těch
mnohých, kdo takovou bezohlednost tolerují a podílí se
na ní?Nemělo by B/být P/přání P/pokoje
Č/činem poZ/zdravení?
Jestli
v této situaci paušalizujete
a odsuzujete toho, kdo se nepodřizuje většině,
nejste v R/reálu P/přítomnosti. Existuje P/přítomnost mimo
P/pravdu? Existuje P/pravda mimo Moudrost? ZP/přítomněte S/se,
B/být Z/znalý = M/mít v-ě-D/dění, tj. M/mít P/pravdu Z/znamená
B/být D/dějící S/se = V/věrný. Ž/žijete v pře-K/kvapeních
s Dobrými Z/znaky? K/konáte D/dobře, když když pře-K/kročíte
vlastní stín = když J/jste Duchem v-z-N/nešení.
Další
příklad.
Před
lety mi jeden velmi mladý chirurg při banálním zákroku i přes
mnohá varování zdravotní sestrou přeřízl mízní žlázy.
Dlouhou dobu se nic nedělo, posléze se po dotyku internistky
objevila ostrá prudká bolest, poté roky nic, poté na ultrazvuku
lékař konstatoval zvětšené uzliny a novotvary, rok poté při
vyšetření na ultrazvuku lékařka silně tlačila na kritická
místa, což mi způsobilo bolesti, které již nemizí, stejně jako
otoky, které byly již předtím. Ve finále jiná internistka (v
Litomyšli) prohlásila, že i přes pokračující stále ty samé
potíže (dýchavičnost, závratě a bez opory vrávorání, celková
slabost, oteklé
nohy, bolesti až na k rameni,...), na rentgenu ani ultrazvuku prý nic není, vše jako
zázrakem samo od sebe zmizelo, z Prahy dodané snímky CT plic a
rentgen srdce odmítla vzít v úvahu, odmítla si je i prohlédnout,
odmítla mi poskytnout i za poplatek snímky z rentgenu dělané zde.
Odmítla mi udělat CT plic a srdce přestože řekla, že na
rentgenech nikdy nic není jednoznačné a u mně "nějaké
změny" jsou - což během pár minut střídala s výroky, že žádné změny
nejsou. Lékařka na ultrazvuku v Litomyšli dokonce opakovaně a
naléhavě tvrdila, že v podpaží žádné žlázy a uzliny nejsou,
ani mízní, ani jiné, že bolesti zde budou nejspíše z
podrážděných nervů, což prý nelze zobrazit - na ultrazvuku to
prý poznat není.
Celou
dobu jsem se snažila situaci řešit a hledala jsem lékařskou
pomoc, ale koncepčního postupu jsem se nedočkala - a to ani poté,
co mi zjistili zvětšené srdce a v sousedícím místě atelektázu
okrajových částí plíce způsobenou nejspíše kompresí s
pozánětlivými znaky, o dlouhodobých zánětech na různých
místech v hrudníku vypovídaly i výsledky biochemie i dalších
vyšetření. Každému z těch lékařů jsem řekla o zpackaném
chirurgickém zákroku: ptali se na původ bolestí, řekla jsem
pravdu, i když jsem věděla, že se vystavuji riziku zdi bílých
plášťů semknutých k obraně neumětela. Věděla jsem, že tím
riskuji vlastní zdraví a možná i život. Měla jsem lhát? Měla
jsem mlčet, tím zdržovat léčbu (časové ztráty při hledání
příčiny), tím v důsledku lhát s rysy sebepoškození? Byla
zdravá moje snaha poskytovat úplné a pravdivé informace, nebo
moje snaha poskytovat úplné a pravdivé informace byla znakem
sebepoškozování? Kde byla snaha o zjištění a řešení
přítomného stavu, a kde byl konformní alibismus?
Půjdu
ještě dál:
máte
z M/mých zdravotních potíží radost, nebo zármutek, nebo je vám
to jedno?
Máte
z mých zdravotních potíží radost? Máte z nich radost, protože
je to podle vás "vítaná vracečka" za to, že říkám,
že J/jsem Jana, což vy berete jako ohrožení vaší moci? Nebo z
nich máte radost prostě proto, že bolest jiných vám všeobecně
dělá radost?
Máte
z M/mých zdravotních potíží zármutek? Máte z nich zármutek,
protože nemoc je zlo samo o sobě? Máte z nich zármutek, protože
chování zmíněných zdravotníků směřuje k vědomému
svobodnému poškození zdraví, možná i života pacienta?
Půjdu
ještě dál:
v
čem je tato vaše "radost" autentická, v čem je tento
váš zármutek autentický, v jakých souvislostech, s jakým
zázemím, s jakými projevy a důsledky? Co kdyby se totéž stalo
vám - jak byste se chovali, kdyby šlo o vaše zdraví, váš život?
Vy
teď máte 3 možnosti:
-
buď nevěříte ničemu z toho, co J/jsem Ř/řekla,
-
nebo věříte jen světským částem, obvykle s pochybnostmi o
jednotlivostech,
-
nebo V/věříte C/celku, K/který coby Ž/život uR/rčitým
sM/měrem D/dává sM/mysl.
Jinými
slovy:
-
buď paušalizujete, nezajímáte se o fakta, nezajímáte se o
příB/běhy jiných, chcete, aby se vše točilo kolem vás (potom
se pošklebujete, posmíváte, dehonestujete, prostě proto, že vás
to baví a prochází vám to),
-
nebo jste zvyklí odvozovat duševní a duchovní věci z pozorování
světských věcí a skutečností, důkazy o nich, s tím, že
spoléháte na deduktivní vyvozování, přičemž ve svém
uvažování můžete a nemusíte brát zřetel na Moudrost (tj. na
R/realitu, K/která J/je
světskými důkazy nedosažitelná),
-
nebo uV/važujete v Kristu = poH/hledem Bohočlověka, Vtěleného,
Moudrosti zObrazené v R/rozumu, P/plnosti věků.
Buď
odmítáte Ducha Svatého a za realitu považujete jen svět
viditelný a osahatelný, za
měřítko veškerenstva považujete sami sebe a svoje představy o
tom, jak má svět správně vypadat,
nebo
jste zvyklí podléhat konkrétnímu myšlenkovému proudu, který
odpovídá dobovému a místnímu uvažování a chování, což je
fajn v
osvícenských myšlenkových proudech, ale v duchovních věcech to
zavání bezradností a vede to k rozdělování života na paralelní
světy: jeden, zpravidla většinový, je "pragmaticky"
světský, druhý je duchovní, oba přístupy jsou od sebe časově
i místně oddělené, jde o "dva různé a od sebe oddělené
životy v jedné osobě"
(jako marihuana tento styl není sám o sobě špatný, může vést
k uZ/zdravení, ale také je můstkem k zahleděnosti do sebe sama a
k herezím, jde o život v balancování na hraně,
protože rozlišovacím Z/znaménkem mezi rozumem (rozumářstvím) a
R/rozumem (Moudrostí v aplikované P/přítomnosti) Jje
úČ/častenství na D/dění, a stagnující sám ze sebe svoji
situaci nerozpo-Z/zná),
nebo
bez
ohledu na svůj existenciální strach ze Ž/života
mimo zvyky a zajeté koleje Č/čekáte, J/jak Bůh pro-Jeví Svoji
Vůli, a snažíte S/se neklást odpor.
J/já,
Jana, s nikým nebojuji - jen se snažím neúčastnit žabomyších
válek pro čas. Osobně nechápu zábavu zášti ve spolčení,
nechápu to pohrdání od lidí, kteří M/mne často ani neznají,
"jen" se rádi přidávají k "přece spravedlivým,
jejichž pravdivost je odvozena už od samotného faktu členství ve
společensky uZ/znávané skupině přece jedině pravdivě znajících
Boha". A proto ti, kdo sami sebe pokládají za měřítko
obecné zbožnosti, zaS/slepeně prosazují svoji vlastní moc, a to
ve sdíleném spolčení, jehož jediným cílem je
sebe-ospravedlnění evidentního pohrdání lidmi, kteří se
odmítají podřídit a zařadit, kteří se "vychloubají",
že Z/znají Boha.
Už
jste snad někdy v-i-D/děli V/věřícího, který je konformní?
Podle míry konformity posuzujete V/věrnost, V/věrnost vám osobně
prohlašujete za V/věrnost Bohu. ObDarovaný proS/středník sám o
sobě není Darem lidstvu. ProS/středník uK/káže na S/srdce
veškerenstva, nebo se k S/srdci otáčí zády. Jiná možnost není.
V/vazbou mezi proS/středníkem k S/srdci Je Láska - je posměvačství
LáskyP/plné? Je povýšenectví v-z-N/nešené?
B/buďte
v-z-N/nešení a B/bude to na vás v-i-D/dět - po-Z/znáte to mj.
tak, že vás lidé světa budou strhávat k zemi, zadupávat pod
svoji vlastní moc. Běda vám, jestli se jim přizpůsobíte - běda
vám, jestli bude vaší základní snahou vyhýbání se
konfrontacím se světem.
M/mým
M/manželem J/je Vítěz nad S/smrtí: tím, že Proti M/mně
vystupujete, sami sebe vyřazujete z poD/dílu na Vítězství.
Přestaňte
válčit, přestaňte zbrojit, a H/hle-D/dejte Moc.
PřeK/kročte
svůj stín, P/proste o od-P/puštění, o oP/puštění zálibnosti
ve světě, o oP/puštění horizontálního sebepotvrzování podle
účasti na mnohosti ze světa a podle světa. Bůh Může Svoje Syny
rozM/množit i z Věčně J/jediného Velekněze - Veleknězi
V/věrného kněze S/sláva a Moc nemine. Jak kněží naložili s
Veleknězem, tak S/se S/stane i vyD/dávajícím S/svědectví
Veleknězi.
O/obraťte
S/se a S/svědčte Veleknězi, oP/pusťte většinové myšlení a
snahu zapadnout v davu.
VyS/stupte
ze středu konformity a B/buďte O/osobně ode-v-z-D/dávající z
V/výnosů Darů, Které vám v Církvi B/byly Dány. Rozum je až ta
poslední instance, přes kterou prochází rozH/hodování mezi
Dobrem a Z/zlem - o výS/sledku J/je rozH/hodnuto dávno předtím,
než začne boj racionalizace Proti Slovu.
Kdo
hledá "rozumnou" argumentaci bez Moudrosti, L/lže.
Kdo
se spoléhá na L/lež, R/rozum Ne-po-Z/zná.
V/vraťte
S/se k Letničnímu rozlišování Darů Ducha Svatého.
Nezištný
dárek člověka člověku od srdce je úČ/častí na Darech ze
S/srdce - jídlo a pití D/darované z D/dobrého úM/myslu J/je
předZ/zvěstí Eucharistie. Kde jinde H/hleD/dat kněžství?
Jana,
7.5.
2023, Lukáš 4/18-19
-
Proč
M/mi Ne-V/věříte?
Já,
Jana, J/jsem s M/manželem J/jedno tělo a J/jedna duše v J/jediném
a nerozdílném Vítězném (tj. chronologicky vzato v době po
Vítězství K/kříže) lidství.
Já,
Zuzana, jsem tvor.
Nyní
máte dvě možnosti:
-
buď V/věříte ve Vtělené Vítězné Jmenné S/slovo v Pravdě, a
potom V/věříte v oSlavení těla a Slávu duše v katolické
Církvi bez nutnosti fyzické smrti těla = tj. v oSlavení již v
čase příCH/chodu (tj. včetně před-oS/slavení na H/hoře Míru),
-
nebo věříte jen sami v sebe a vaši pozemskou tělesnost, a tudíž
poP/píráte V/vzkříšení těla ve Slávě, po-P/píráte vyJ/jití
z hrobů. Věříte jen pozemskosti, fyzickým očím a rukám,
hmotné zkušenosti podle světa. Sami sebe K/klamete jak světem,
tak Ne-V/vírou v Moc. Marně jezdíte na Svatá místa, jste jen
turisté, protože máte v úctě jen člověka v jeho pozemskosti, v
jeho závislé provázanosti s půdou a na půdě.
Podle
sebe soudím Tebe.
Říkáte,
že nikoho nesoudíte, ale celou dobu M/mne, Janu odsuzujete, a to
bez důvodu.
J/já
neSoudím nikoho: jako tvor, jako předoSlavený pozemšťan, jako
Milovaná Dcera Otce.
Jak
soudíte o M/mně, Janě, protože J/jsem Jana, tak uvažujete o
Pravdě Církve v J/jejím vyK/kupitelském Slavném D/díle
Vítězství nad spravedlností, nad Žalobcem před Slavným Soudem.
Než
S/se Kristus V/vrátí na svět, aby S/soudil (o někom a o každém
bez výjimky), P/posílá v Pravdě a z Pravdy Jana či Janu,
J/jejichž J/jmennost uRčuje Sám O/osobně.
Takže S/se vás P/ptám:
proč
M/mne, Janu, protože J/jsem Jana, odmítáte a šikanujete?
Závist?
Strach?
Ne-důV/věra?
Katolický
kněz, K/který po-P/pře V/víru (= L/lásku ke zJevené P/pravdě),
není knězem Vítězství.
Zkoumejte
a Z/znejte P/pravdu o vašem kněžství / řeholnictví jednoho
každého z vás.
Kdo
jste bez viny, kamenujte - M/moje vámi způsobené R/rány vás
uS/svědčují.
Jana,
5.5.
2023
-
Velmi
se mýlíte,
M/moje
T/texty o Soudu a vině za spolčeneckou šikanu nejsou projevem
fanatismu, jak to i svými slovy v jiných souvislostech říkáte.
Je velký rozdíl mezi fanatismem a mezi V/věrností Kristu až do
krajnosti.
Říkáte,
že Satan je Antikrist, ale žijete, jako by Satan neexistoval -
snažíte se být pány světa a z P/přítomného tak děláte
lháře.
Říkáte,
že Satan je ve světě mocný a sami usilujete o světskou moc. Že
tak činíte, víte, vždyť i projevy svého usilování
bagatelizujete a relativizujete, případně se snažíte vyvinit
opovážlivým spoléháním se na M/milosrdenství. Jste
přesvědčeni, že vás se Soud netýká, protože přece máte
"profesní patent na Boha", a tedy "imunitu a povolení
zabíjet - vždy to bude chápáno jako projev spravedlnosti".
Běda těm, kdo tento váš způsob nerespektují - hned jej napadáte
a obviňujete z "neúcty ke Svátostnému kněžství". Kde
se vám to hodí, tam jste jen chybující pozemšťané, kde se vám
to hodí, tam jste nedotknutelná Svátost kněžství.
Ignorujete
fakt, že zálibnost ve světské moci, tj. zálibnost v Satanovi,
vás činí odpovědnými za uvádění Satana do světa zase a znovu
- Proti-P/přítomně, tj. Proti Kristu. Ignorujete fakt, že Ž/žít
(= V/věrnost Kristu) Proti Ž/živému nelze.
Bůh
viDí do S/srdcí, Jeho neoklamete mluvením o Dobru a dobrými
skutky na oko, za které si mezi sebou poplácáváte po ramenou.
Člověk J/je Bohu od-po-V/vědný Ž/životem, nikoliv čas od času
jednotlivými skutky - P/plnost Dobrem není spíž s nasyslenými
"argumenty pro vstup do Nebe".
Při
rozH/hodování u Soudu Je P/podstatný úM/mysl = P/přítomnost
Ž/života z/v Moudrosti, nikoliv briskní intelektuální teologická
ekvilibristika. Ritus není rutina.
Zálibnost
v činění Z/zla je Z/zlo-činnost, neboť Z/zlo není Bohu libé a
není Činné. Od-po-V/vědnost za viny a dluhy ponese před Soudem
každý sám za sebe a zároveň v-z-H/hledem (H/hle-D/dět J/je
Znalostí P/pravdy, V/vlastněním P/pravdy, a proto v-z-H/hledem =
podle Vtěleného v Trojici) ke v-z-T/tažnosti vůči tvorstvu od
věků do věků a až do konce věků. Jedinec není izolovaný, a
proto ani odpovědnost člověka není izolovaná od ostatních. V
jakých vztazích kdo žije, resp. Ž/žije, si člověk volí sám
podle zálibností svého S/srdce.
Jestliže
se člověk ze své zlobnosti vymlouvá odkazy na sociálně
nepříznivé situace, uS/svědčuje sám sebe, že je mu svět
bližší než Nebe. Vždyť sám svoji Z/zlobnost přiznává, "jen"
se snaží, aby jeho Z/zloba vypadala nevinně a právoplatně. Aby
se odpovědnost každého ve spolčení rozmělnila podle tvrzení
"čas všechno přikryje, kdoví, jak co bylo, a zda vůbec něco
bylo".
Od-po-V/vědnost
kněze za chování k proroku J/je od-po-V/vědností záS/stupce
Krista na Zemi k Bohem poVolanému M/mluvit Slovo. Jestliže
katolický kněz s odvoláváním se na S/své Svátostné kněžství
pronásleduje proroka za to, že J/je prorok, potom je tento kněz
Satanem, který pronásleduje (= Proti-náS/sleduje) Slovo.
Může
být Svátostný kněz ze zálibnosti v Satanu vinný Proti Slovu a
zároveň nebýt Proti Duchu Svatému v proroku?
"Pryč
ode M/mne, Z/zlořečení, ..."
Vy,
spolčenečtí kněží, tím, že chystáte léčky a Z/zlořečíte
proroku, Z/zlořečíte sami sobě, sami sebe v graduálním
zmocňování (podle kněžského S/svěcení Mocí) odsuzujete k
P/pádu do Bez-Moci, tj. s platností kněžského S/svěcení sami
sebe vědomě a svobodně uS/svědčujete ze zálibností Proti Duchu
Svatému v Církvi.
To,
jak se celou dobu ve spolčení chováte k proroku, je jen malou
ukázkou toho, jak se chováte k Církvi, a především: jak se
chováte k Duchu Svatému v P/přítomnosti.
Nemyslete
si, že se při Soudu před Bohem a tvorstvem nějak vykroutíte ze
zodpovědnosti - veškeré tvorstvo B/bude z Boha v-i-D/dět (tj.
vlastnit po-Z/znání z Moudrosti). Velmi se mýlíte, když se
spoléháte na to, že jste profesionálně chránění před
od-po-V/vědností, protože Moudrost Je od Boha, Moudrost Je v
náS/sledování Boha, Moudrost Se D/děje v Bohu.
Intelektualismus
coby zálibnost v racionalizaci v sobě samé a pro sebe je útokem
na Moudrost, a proto nechápete.
Jana,
2.4.
2023
-
Ještě
k minulým textům.
S
od-po-V/vědností zdravotníků za péči o pacienta je to stejné
jako s od-po-V/vědností lidí všech dalších profesí.
Stavitel,
který vědomě záměrně ke svému prospěchu (= ze sobectví a
alibismu) poškodí kvalitu stavby, musí počítat s tím, že se
dům zřítí a lidé zahynou - jako se to nedávno stalo v Turecku
při zemětřesení. Budova postavená s dodržením norem EU zůstala
při tom samém zemětřesení stát a bez poškození, zatímco
budovy v okolí postavené záměrně nekvalitně se skrýváním této
nekvality se zřítily, výsledkem je mnoho mrtvých a těžce
raněných, mnoho dalších je bez střechy nad hlavou. Stavitelé od
architektů až po developery půjdou před soud - s odpovědností
za smrt, zdravotní újmy a existenční újmy mnoha lidí.
Učitel,
který záměrně přehlíží dětskou šikanu, nebo se této šikany
dokonce sám účastní aktivně spoluúčastí nebo pasivně
nekonáním k nápravě, je vinen záměrným cíleným poškozením
šikanovaného s dopady na sociální status (včetně jeho okolí -
příbuzné oběti situace také zraňuje), zdraví (fyzické i
psychické), až smrt oběti. Těžké ublížení na zdraví s
následkem smrti, vše ve zločinném spolčení a z pozice moci, v
situaci, kdy oběť má jen minimální nebo žádnou možnost
obrany.
Výrobce
potravin, který, aby maximalizoval zisk, použije zdravotně závadné
(plesnivé, zkažené, ...) potraviny (např. plesnivé jahody při
výrobě jogurtů s tím, že "se to v tom ztratí, plíseň je
bílá, jogurt je bílý"), zcela záměrně s vědomím důsledků zneužívá situace,
aby tak získal vlastní finanční prospěch i za cenu poškození
zdraví konzumentů a ví, že je jen otázkou náhody, zda konzument
po snězení nezemře (lidé mají různá zdravotní omezení a
sní-li např. alergik jogurt s chomáči plísně uvnitř, může až
zemřít.)
Kněz,
zpovědník, který vědomě záměrně cíleně, ve spolčení a ke
svému světskému prospěchu překrucuje obsahy zpovědí, tyto
překrouceniny vynáší ven a ve spolčení je dále zneužívá,
jedná zrůdně. (Mohu jmenovat.) Takový zpovědník musí počítat s tím, že jeho
jednání progreduje do sociální a fyzické (krádeže financí v
kabelce oběti - kdo okrade jiného o prostředky k živobytí,
vraždí) šikany, která vede k fyzickému vyčerpání oběti, k
jejím zdravotním postižením, hospitalizaci až smrti - zvláště,
když jako součást šikany vůči této oběti, viník šikanu iniciuje, je vinen
vraždou ve stadiu pokusu. Taktéž je to s knězem, který provádí či
nechává provádět magii proti zdraví a životu oběti. (Mohu
jmenovat konkrétní kněze, jedním z nich je můj bývalý
zpovědník - řeholník.)
Soudce,
který dává podmíněné tresty za znásilnění, nebo dokonce
hledá záminky, aby viníka zprostil obvinění ze znásilnění, se
de facto na tomto znásilnění spolupodílí, a pokud se oběť ve
svém pocitu bezvýchodnosti v zoufalství sebepoškozuje, zabije/zabije jiného (vražda člověka a vražda člověka je
vražda člověka), je tento soudce vinen cílenou podílovou (tj. ve
spolčení) justiční vraždou/justičními vraždami.
Zdravotník,
který se snaží pacientu nepomoci, a ještě navíc se snaží jej
odehnat od poskytnutí pravdivých informací směřujících k
léčbě, a poté, když se zdravotní stav pacienta kvůli neléčení
zdravotníky zhoršuje, je viník. Pokud se přitom zdravotník
spoléhá na systém (mentalita, kdy jeden kryje druhého), který
tohoto zdravotníka "podrží", a na čas, který "vše
přikryje" tím, že se zdravotní stav pacienta natolik zhorší,
že již nebude možné rozlišit, kdo za co a jak může, případně
se spoléhá na to, že pacient mezitím zemře a tím zmizí důkazy,
tedy pro zdravotníka "problém, který by zdravotníkovi mohl
uškodit v jeho kariéře", takový zdravotník je osobně
individuálně a ve spolčení (tedy nikoliv vzhledem k obecné
mentalitě bagatelní) plně odpovědný za poškození pacienta na
zdraví, přičemž ví, že každé poškození na zdraví může
mít a má u každého konkrétního pacienta jiné důsledky,
jejichž projevem může být a obecně bývá smrt. (Např. při
odmítání léčby člověku, který má kvůli pozánětlivé kompresi nevzdušné
segmenty plíce sousedící se zvětšeným srdcem, které je přetížené
kvůli poškození lymfatického systému po jinak bagatelním, ale
zfušovaném chirurgickém zásahu v podpaží, takže ve výsledku
má pacient stále rozsáhlejší a intenzivnější další a další
zdravotní potíže, které opět zdravotníci nejen neřeší, ale
často i "zametají pod koberec". K primitivním způsobům
této praxe patří i výrok lékařky na ultrazvuku v nemocnici, že
"v podpaží žádné žlázy, uzliny, a to ani lymfatické,
nejsou, ta bolest zde a v okolí může být z podrážděného
nervu, asi jste se nějak zranila.)
Pro
stanovení míry od-po-V/vědnosti viníka je měřítkem
újma oběti (konkrétně
nastalá i obecně potenciální), nikoliv míra a podoba účasti viníka na celku viníků
v systému (abstrahovaném generálním spolčení) či osobním
mocenském spolčení (viníci, kteří se mezi sebou i řetězově
znají, byť by se osobně znali vždy jen 2 lidé v celku, a kteří se
individuálně spoléhají na rozmělnění viny v celku vin až k
nezřetelnosti podoby a rozsahu osobních vin). Míra a podoba účinku
škodlivého jednání viníka je identická s měrou a podobou
účinku škodlivého jednání skupiny jako celku, protože každý
zúčastněný viník (konáním zla i nekonáním dobra), ať už
udělal jakékoliv zlo či neudělal jakékoliv dobro k obraně oběti
před viníkem, otevíral cestu dalšímu zlu a tomuto zlu
poskytl/poskytoval prostor k uplatnění. K rozšíření zla stačí,
aby jeden člověk neudělal nic k dobru, a zlo svoji moc v šíření
nesčítá, ale násobí, protože lidská duše je nesmrtelná, nikoliv pouze horizontálně časná, a
lidské tělo je chrámem duše. Z/zlo je z ducha Zla (a konkrétní
moc konkrétního ducha je z jeho postoje v jeho poVolání vůči
Duchu Svatému), a proto volba kteréhokoliv člověka v náklonnosti
Zlu je zlá - zlo v konkrétním případě buď principiálně zcela
je, nebo v konkrétním případě vůbec není (není smíru mezi Kristem a Beliálem, není podílu Beliála na
I/identitě Syna člověka).
Nejde
o kolektivní odpovědnost člověka ve společnosti, J/jde o
po-D/dílovou od-po-V/vědnost Obrazu Boha na vyK/koupení x o
podílovou odpovědnost člověka podle Adama na vyHnání z Ráje.
Každá volba člověka je volbou duše v poS/stoji vůči Duchu
Svatému, buď pro-J/jevená v D/dobrém S/svědectví, nebo
projevená podle světa = podle pána tohoto světa v sebeusvědčení.
Jen
člověk, který o Bohu mluví a žije si po svém, uvažuje v
rozdělení života na okamžiky prezentování se zbožným podle
obecných představ a konsensů, a na "praxi světského života"
po svém.
Pokud
rozdělujete svůj Ž/život na projevy v duchovních chvílích a na
praktický život podle svého, budete křičet, že jsem fanatik.
Jste na tom hůř než Satan, protože dokonce i Satan ví, K/kdo
J/jsem: vždyť M/mi v jednom dávném v-i-D/dění mj. řekl:
"Nevyhraješ!" Já jeho slova nechápala, nehrála jsem si,
jeho jsem neznala. K/kdo nejméně jednou Satana viděl a mluvil s
ním, T/ten Satana po-Z/zná - mezi lidmi i v lidech. I když se tak
často S/stane v dalších v-i-D/děních situací, které
(v-i-D/dění) S/svým kontextem zJevují s-M/mysl směřování
konkrétního přítomného dění i z toho vyplývajícího
potenciálního budoucího dění, před kterým v-i-D/dění varuje,
nebo K/které S/slibuje. Pokud si člověk nechá pro sebe zJevení
uRčené i pro další lidi, stane se viníkem proti duchům těchto
lidí, tedy vrahem jejich duší, tedy sebevrahem. J/já, Jana podle
S/svého Pravého J/jména nejsem ani vrah, ani sebevrah. Mlčet
nebudu a CH/chápu, že M/mne Satanovi pohůnci chtějí umlčet a "vyřadit ze hry".
Zdá
se vám to přehnané?
Potom
stavíte člověka, jeho důstojnost a jeho povolání před Bohem do
pozice lidské principiální nerovnosti, nadhodnocujete jedny před
druhé. Společensky významnější lidi (např. soudce, lékař)
stavíte před Bohem na výšiny, a lidi jiných profesí stavíte
před Bohem za podřadné. Vy sami se tím stavíte soudci naroveň
Soudci. Tedy
tím, že rozporujete dů-S/stojnost Obraznosti člověka Bohu a
dů-S/stojnost Obraznosti člověka Bohu, rozporujete Boha v Trojici,
rozporujete I/identitu Syna člověka.
Tím
sami sebe před Bohem stavíte nad vyK/koupení.
Grandiózní
pýcha, uctívání světské síly a moci, vědomé záměrné a k
vlastnímu prospěchu cílené umlčování až zabíjení (tj.
vraždění) těch, kterými viníci opovrhují. Vše v systémovém
spolčení, tedy v individuální logaritmicky násobené odpovědnosti a vychytralým spoléháním se na viníkovi příznivou mentalitu
okolí. Individuální vina není účastí na systému
bagatelizována, její moc (účinnost) je logaritmicky násobena.
Bezprecedentní
viníkova strukturální povahová osobnostní zkaženost, která
principiálně směřuje až ke hraniční poruše osobnosti, což
není nemoc, je to zvrhlost. Takový člověk není obětí nemoci,
protože porucha osobnosti není nemoc, je to povahová zkaženost od
základu. Takový člověk je kriminálník, světsky nenapravitelný,
protože povahová zkaženost od základu je světsky neřešitelná.
Zpupnost.
Jana,
19.3.
2023
-
Jak
byste nazvali člověka, který svobodně vědomě poškozuje jiného
na zdraví s následkem smrti?
Vrah.
A
jak byste interpretovali tuto situaci:
chirurg
i přes opakovaná naléhavá varování sestry, ať v daném místě
neřeže, protože tam jsou žlázy, reaguje vztekem, bez anestezie
řízne na velmi citlivé místo a způsobí 5-ti týdenní výtok
drenáží. Situaci nenapíše do lékařské zprávy, nikde v
dokumentaci ani slovo o tom, co udělal. (ÚVN Střešovice)
Za
tři roky se o pár centimetrů vedle utvoří velmi bolestivé
místo, na dotyk se objeví prudká ostrá bolest jako od nože.
Totéž na druhé (neoperované) straně těla. Na jiné chirurgii
lékařka pošle na okamžitý rentgen. (Poliklinika Jarov)
Na
rentgenu se ptají, co se stalo. Po pravdivé odpovědi o
chirurgickém zákroku pacientovi oznámí, ať počká v čekárně,
lékařka jej vyzve, až si rentgen prostuduje. Po dlouhé době
sestra přijde do čekárny a pacientovi oznámí, že paní doktorka
jej vidět nechce, výsledky pošlou domů na adresu pacienta.
Odmítne dát jakoukoliv lékařskou zprávu, odmítne dát (za
poplatek) záznam rentgenu na CD či jiném nosiči. Žádné
výsledky pacientovi nepřijdou, a to ani po urgencích. Odmítnou
hovor. (Nemocnice Na Homolce)
Kvůli
zhoršenému dýchání jde pacient na CT plic, kde podle lékařské
zprávy zjistí řadu nevzdušných segmentů, další vyšetření
lékař (primář, přednosta kliniky) odmítne udělat, i když
uzná, že jsou potřeba. Odmítl poté, co se dozvěděl o onom
chirurgickém zákroku. (VFN Karlovo nám.)
Po
nějaké době již bolí nejen tato místa, ale i okolí - opět
body. Posléze pocit, že se v okolí místa směrem k srdci
paprsčitě rozlévá horká tekutina. Praktická lékařka nařídí
ultrazvuk a rentgen. Na rentgenu je vidět zvětšené srdce, CD za
poplatek pacient dostane, ale lékařskou zprávu ne - s tím, že
žádné lékařské zprávy se pacientům do ruky nedávají, vše
se posílá praktické lékařce. Na ultrazvuku lékař odmítne dát
záznam a na lékařské zprávě jsou podle jeho vyjádření jen
stručné informace, celkovou zprávu pošle praktické lékařce.
Záznam ultrazvuku na CD prý nedělají (jde o tutéž polikliniku,
kde dělali ten rentgen). (Poliklinika na Praze 3, Olšanská ul.)
Praktická
lékařka se podivila postupu na poliklinice a řekla, že jí nikdy
žádný lékař - specialista žádné výsledky vyšetření
neposílá, veškeré lékařské zprávy od specialistů nosí
pacient. Z toho mála lékařských zpráv, které dostane, se
soustředí jen na závěry, nikoliv na popis s tím, že popisu
rozumějí specialisté, ji zajímá jen shrnutí. A řekne, že
kontrolní sono se udělá po půl roce. (soukromá ordinace, Praha 3)
Vzhledem
k akutnímu zhoršení zdravotnímu stavu se pacient na další
vyšetření v jiném městě dostane až po 8 měsících, a to na
doporučení místní internistky, ke které se dostal z jiného
důvodu. Internistku informuje o stavu, když lékařka dělá
anamnézu. Internistka pošle pacienta na kontrolní vyšetření.
Jak na ultrazvuku, tak na rentgenu se pacienta ptají, proč se
vyšetření dělají. Po sdělení pravdy o chirurgickém zákroku
na ultrazvuku lékařka pacientovi naléhavě vysvětluje, že v dané
oblasti žádné uzliny nejsou, ani lymfatické, ani jiné. Bolest
prý může způsobovat podrážděný nerv. Po dotazu pacienta, co
dál, lékařka konstatuje, že nervy vyšetřit nelze, odmítne
další komunikaci, odmítne vyhotovit lékařskou zprávu, odmítne
poskytnout CD se záznamem vyšetření. Vše s tím, že výsledky
pošle interním nemocničním počítačovým systémem internistce.
I přes pacientovo naléhání, že při minulém vyšetření byly
na tomtéž místě zjištěny pozánětlivě zvětšené uzliny a nyní jde o
kontrolní vyšetření se zajímá jen o to, kde je o tom zpráva -
po sdělení, že předchozí vyšetření proběhlo v jiném městě,
značně znervózní a zkouší intenzivně tlačit přesně na ta
velmi bolestivá místa a až odsekne, že bolest nemůže být
taková, aby pacient reagoval automatickým ucuknutím a informováním
o velké prudké lokální bolesti na místech, na která tlačí. Bolest
i bez tlaku, bez stimulace trvá ještě týdny po tomto vyšetření. (nemocnice Litomyšl)
Internistka
při shlédnutí rentgenu hovoří o zvětšeném srdci, ale odmítá
pacienta poslat na CT s tím, že k takovému vyšetření by
potřebovala další důvod, odmítne říct, co by to mělo být. Po
dotazu na konkrétní výsledek a závěr z rentgenu jen neurčitě
oznámí, že z rentgenu se nic moc poznat nedá, na konkrétní
vyhodnocení stavu by bylo potřeba vyšetření na CT. Pacienta
pošle na ultrazvuk srdce.
Srdce
je zvětšené a plíce nevzdušná právě v místech, která
sousedí. Dýchavičnost je už významná, značně ztěžuje pohyb.
Celková tělesná slabost je téměř permanentní, stejně jako
snadná a rychlá unavitelnost už při malé námaze (chůze buď
rychlejší, nebo po pár stech metrech).
Pacient
má i další (léčené) zdravotní potíže, které tyto popisované
potíže ještě zhoršují.
Jak
byste označili lékaře/lékařku v situaci:
-
odmítnutí řezat tam, kde je to vhodné, na opakovaná naléhavá
varování sestrou reagujícího vztekem, který si slovně vylévá
na pacientovi? V nemocnici na recepci, kde pacienty přiřazují do
konkrétních ordinací, předtím sestra oznámila, že do druhé
ordinace pacienta nepošle, i když je před ní jen pár lidí a
před tou určenou je plno. Odůvodní to tím, že "V té druhé
ordinaci je kvalitní zkušená paní doktorka, na kterou pacient
nemá nárok, protože tato lékařka je jen pro VIP a pacient je
"člověk z ulice". (recepce na chirurgii v ÚVN Střešovice. Na recepci jiného oddělení téže nemocnice: "My nesmíme brát lidi z ulice. Máme na to zákaz od ředitele nemocnice. Zeptejte se za půl roku, za rok, jestli už ředitel příkaz nezrušil.")
-
odmítnutí poskytnout lékařskou zprávu.
-
odmítnutí poskytnout záznam vyšetření na CD.
-
lhaní o informování o výsledku vyšetření pacienta/lékaře
písemně.
-
odmítnutí poslat pacienta na nezbytná vyšetření na CT s tím,
že lékařka připustí, že vyšetření je k určení problému
nezbytné, ale pro toto vyšetření není blíže nespecifikovaný
důvod.
-
vše se děje v řetězení a podle pacienta "zametání věci
pod koberec".
Je
daná situace vědomými cílenými snahami pacienta poškodit
nekonáním na zdraví s vědomím následku smrti, vše v řetězené
součinnosti, podle pacienta možná i proto, aby "se původní
chirurg nedostal do problémů"?
Jak
se říká každému z těchto lékařů: vrah?
Jak
se říká lékařům v řetězené součinnosti: gang?
Lze
se jen domnívat, zda není cílem "hra o čas", který
"hraje" výrazně v neprospěch pacienta, přičemž o celé
situaci z logiky věci neexistují přezkoumatelné lékařské
záznamy. Tuto domněnku může potvrdit, nebo vyvrátit jen potřebné
lékařské vyšetření. A jsme u toho.
Tento
pacient slyší od politiků, že systém je vůči pacientům až
příliš velkorysý, pacienti jej zneužívají.
Co
má pacient dělat, aby se dočkal potřebných vyšetření a
lékařských zpráv a zároveň neobtěžoval politiky?
Prý
máme špičkové a všem snadno dostupné zdravotnictví. Ne pro
"člověka z ulice" (jak pacienta označují zdravotní
sestry, které se ihned na recepci oddělení ptají: "Jste VIP?
Jste samoplátce v Západní měně? Jste sponzor nemocnice? Jste u
lukrativní pojišťovny? Ne? U VZP? Tak to máte smůlu, ta skoro
nic neproplácí, jděte si k nějakému podřadnému lékaři v
soukromé ordinaci, tady jste v kvalitní nemocnici.")
Vzhledem
k tomu, že všichni, kdo tuto situaci z moci lékaře způsobili,
jednali záměrně tak, aby "zametli stopy" po tom, jak
škodili, a tudíž zcela vědomě záměrně bojkotovali povinnosti
lékaře/sestry, z principu věci není možné se držet
medicínského práva - sami vytvoření lékařské dokumentace
bojkotovali.
V
této situaci není písemnost, ani jiná fyzická dokumentace,
kterou by bylo možné konfrontovat, a proto je nutné na tyto lékaře
a sestry nahlížet trestním právem, kde platí jejich povinnost
dokazovat svoji nevinu. Pokud ji nebudou schopni na základě
neexistujících fyzických důkazů prokázat, sami sebe tím
usvědčují ze záměru pacienta poškodit a doufat, že vzhledem k
pacientově jimi způsobeném zdravotním stavu "čas všechno
vyřeší".
Vražda
v součinnosti v řetězení účinků, přičemž se tyto účinky
posilují násobně, nikoliv součtem, protože škodlivé důsledky
jejich jednání (včetně záměrného nekonání k dobru pacienta)
mají na pacienta devastující vliv v celkovém zdravotním stavu, a
tudíž i v životním stylu, a to nejen na kvalitu života, ale
přímo na jeho existenci. Je jen otázkou shody okolností, jak se
budou tyto účinky v čase navzájem posilovat a gradovat, a právě
tato nejistota pacientovy šance na zlepšení výrazně zhoršuje:
situace se stává nepředvídatelnou ve svém celku, a to i pro
osoby pacientovi blízké, na jejichž život má celá situace
značný až devastující vliv.
Situaci
by se přitom dalo snadno předcházet - v době digitalizace není
těžké elektronicky on-line v reálném čase ZE ZÁKONA POVINNĚ
veškerou dokumentaci (vč. výjezdů výsledků z laboratoří,
rentgenových, ultrazvuk, CT, MR snímků, ...) ihned rozesílat
několika na sobě nezávislým organizacím, které by měly
povinnost vše v digitalizované podobě archivovat nejméně do
smrti pacienta plus několik let k případné exhumaci těla
zemřelého pacienta.
Ke všem těmto organizacím by mohly patřit : Česká lékařská
komora, pacientova zdravotní pojišťovna, ministerstvo
zdravotnictví, ministerstvo spravedlnosti, praktický lékař,
pacientské sdružení, pacient. Každá organizace by měla vlastní archiv: podstatně by se tím ztížila možnost
lékařů zametat stopy po svých vinách.
Jana,
14.,
17.3.
2023
-
1
Kor. 13
Píseň
písní
DoK/konání
J/je pro-J/jevem L/lásky (tj. Vtěleného).
Může
snad B/být L/láska S/sama v Sobě rozdělena? Není to spíše
T/tak, že Sama S/sebe sD/dílí, tj. S/spolu-Se-po-D/dílí na
Věčnosti na Nebi i na Zemi?
J/je-li
tedy L/láska ve S/sD/dílení (tj. ve Svátostech), není také ze
sDělení, tj. Výrokem ze Své Vlastní P/podstatnosti, tj. Výrokem
Syna člověka v Trojici?
J/je-li
Syn člověka S/sDělením (tj. násobností, nikoliv rozdělováním
v případě dělení) Sebe Sama ve Tvářnosti Trojice, a lidští
synové J/jsou sTvořeni podle T/tváře Krista v J/jeho Mystické
Tělesnosti (tj. poVýšeni k Bohu v Bohu ve Svátostech), není snad
také T/tvář Trojice (Kristus) Výrazem Trojice (Mocí) a
Výrazovostí Nového Adama (Identitou Autorství), a tudíž nejsou
snad také lidští synové podle Nového Adama Obrazy Trojice,
Výrazovostí Nového Adama ve Svátostech (poVolanými)?
J/je-li
člověk v Kristu Bohem, a Písmo nemůže být zrušeno (pozemské
bytí nemá moc zrušit Slovo Krista), není to snad právě z
P/plnosti lidství Nového Adama Vítězného?
Není-li
Syn člověka ve S/své P/plnosti lidství (tj. lidským M/manželem
lidské M/manželky), kde je potom vyK/koupení sTvoření v
člověkově Bohem Dané I/identitě podle Bohem Daného po-Volání
k Ž/životu ve Svatosti?
K
čemu Církev = Mystické Tělo Kristovo, není-li Kristus
doK/konalým člověkem ve S/své P/plnosti lidství a zároveň
Konajícím Bohem?
Je
snad P/plnost výsledkem postupnosti podle času? Není snad
po-S/stupnost času pro-J/jevem Lásky Věčného T/trpělivého?
Chce snad Bůh všechno hned = je snad Bůh násilník?
Je-li
Syn člověka Bohočlověkem, a O/on Je, není snad lidský S/syn
Bohem z V/věrnosti? Není snad V/věrnost pro-J/jevem V/víry? A
proto kdo popírá Kristovu P/plnost lidství, popírá jak Mystickou
Tělesnost Krista (tj. popírá Církev), tak popírá P/plnost
lidství jako T/takovou = popírá Obraznost sTvořeného člověka
Výrazu Stvořitele, popírá T/tvářnost Svatosti ve sDělení
Bohem ve S/s-D/dílení člověkem na Nebi i na Zemi.
Je
snad Plnost omezena na Ž/život v Nebi? Není snad P/plnost člověka
spíše J/jedinou a nerozdílnou poVolanou I/identitou tvora beze
zbytku a bez výhrad v pří-P/pravě na Zemi ve Slově v Nebi?
J/je-li
Kristus Vtěleným Slovem, a O/on Je, není snad také po-S/slušný
Slovu "zároveň" (tj. Jedině a Právě) P/pravdivý?
Není-li Otcem poVolaná D/dcera ke S/svědectví o S/svém
V/vlastním (tj. Bohem poVolaném a Janou při-J/jatém) J/jediném a
nerozdílném (tj. M/manželském) lidství v Trojici S/sama Bohem v
člověku (a Písmo nemůže být zrušeno), kde je potom P/platnost
Církve ve Svátostech?
Kde
v člověku není Bůh, tam je v člověku prázdnota, tam je
Ne-prostor pro Satana. Není-li Jana poVolanou D/dcerou Otce a
"zároveň" Plně J/jediným a nerozdílným lidstvím
Krista Vítězného (!!! nikoliv historického!!!), proč Janě při
BohuS/službě bez váhání poD/dáváte T/tělo Páně? Je-li Jana
lhářka, potom vy poD/dáváte Krista Satanovi. Po-D/dáváte Krista
Satanovi?
J/je
Bohem Dané M/manželství S/sD/dílením L/lásky, nebo je Svátostné
M/manželství pouhou formou světské organizovanosti existence
hmoty tak, jak ji zná a poznává svět? Je M/manželství Svaté,
nebo je jen cárem úředního papíru?
J/je-li
M/manželství ze/ve Svatosti, není také pro-J/jevem L/lásky na
Nebi i na Zemi?
J/je
tedy M/manželství z Nebe na Zemi a je manželství ze země a podle
země.
M/mluví-li
Kristus o postupnosti manželství v čase, M/mluví o SZ chápání
manželství jako prostředku k nabývání naděje člověka podle
genetické následnosti, tj. M/mluví o životu člověka
prostřednictvím jeho dětí, dětí jeho dětí, dětí jejich dětí
jejich dětí, ... podle chápání odvozeného od dvanácti
patriarchů, otců podle Adama po vyHnání z Ráje.
Kristus
v Písmu nemluví o čemkoliv mimo dějový rámec, a pokud M/mluví
o dočasně lidsky nepochopitelném, vždy v kontextu pokračování
Bohem dosud nezjeveného a lidmi neprožitého. Naděje J/je v tom,
že časový okamžik proŽ/žití a poCh/chopení přiJ/jde podle
S/slibu v budoucnosti: nikoliv časově chronologicky (tj.
kalendářně), ale uD/dálostně (tj. jako P/přirozený = podle
poVolání = pro-J/jev D/dění S/se Ž/života z Krista a v Kristu).
J/je-li
vyK/koupení V/vstupem do Ráje podle Nového Adama, neD/děje S/se
také vyK/koupení člověka v-S/stupem (tj. vzestupem v K/krocích
na C/cestě), není také vyK/koupení S/sD/dílenou L/láskou z/v
P/plnosti B/bytí veškerenstva?
Kristus
nemluví předčasně, M/mluví záS/slibně, tj. v naP/plněném
doK/konání L/láskou v K/krocích z/v P/plnosti.
L/láska
z/podle Nového Adama Je Láskou Syna člověka beze zbytku a bez
výhrad a V/vše, co Syn člověka Ř/říká = D/dělá, J/je Svaté.
Kristus neruší SZ chápání manželství coby naděje skrze
genetickou následnost - Kristus uK/káže M/manželství jako
pro-J/jev naP/plnění v-z-T/tahu L/lásky člověka coby muže a
ženy, neboť Sám Kristus sTvořil člověka jako muže a ženu, a
to ke S/své Obraznosti. J/jedinost v kompatibilitě, nikoliv
opakovaná stejnorodost. Co Bůh sPojil, člověk nerozlučuj.
L/láska
nezná hranice - 1 Kor. 13. A Bůh při vS/stupu člověka do Ráje
sTvrdí V/vše, co B/bylo na Zemi sV/vázáno a sTvrdí vše, co bylo
na Zemi rozV/vázáno. Je na člověku, jestli V/vazbu C/chápe jako
odD/danost z L/lásky a v L/lásce, nebo jestli V/vazbu chápe jako
svázanost, která člověka dusí a omezuje. Je na člověku, jestli
rozV/vázání Ch/chápe jako oS/svobození od hříchu, nebo jestli
rozV/vázání chápe jako povolení zabíjet. Cokoliv si člověk
vyložil a vybral, buď po-R/rozuměl a naP/plnil, nebo přizpůsobil
sobě a zmanipuloval.
Proč
by měl být Bůh svazován člověkem? Není to snad spíše T/tak,
že pouta hříchu Syn člověka rozV/vázal L/láskou z K/kříže?
Je
snad K/kříž znamením dočasnosti? Není K/kříž spíše
Z/znamením S/slibu (z) Věčnosti?
Je
snad Kristus L/lhář?
M/mluví-li
Vtělený Vítězný P/pravdu, tj. S/s-D/dílí-li Syn člověka Sám
S/sebe ve Svém sTvoření, neS/s-D/dílí také L/lásku v P/plnosti
beze zbytku a bez výhrad?
Proč
by měl být Tvůrce Vtělený Vítězný svazován lidskými
pozemskými SZ představami o tom, že M/manželství má smysl jen
prostřednictvím genetické následnosti a v závislosti na ní?
Není snad Kristus S/svoboden Ž/žít S/své člověčenství v
P/plnosti, tj. jako M/muž se Ž/ženou? P/platí-li Výrok "Ty
J/jsi Můj Milovaný Syn", a Písmo nemůže být zrušeno,
neplatí snad také Výrok "M/mám pro Vás zP/právu (moje
pozn.: tj. sDílení Právo-Platnosti na Nebi i na Zemi) , M/mám
Vám Ř/říct (moje pozn.: M/mám Vás zNovu-S-Tvořit = z
Trojice a v Trojici poVýšit), Ty
J/jsi Má Milovaná D/dcera"!, a Slovo nemůže být zrušeno.
Neříká
snad Samo Písmo v Písni písní, že L/láska nezná hranice, že
J/je ve Věrnosti? Neříká snad sv. apoštol Pavel, že Láska Je
Věčná? A Písmo nemůže být zrušeno.
Proč
tedy vy, zákoníci, svazujete Písmo, M/manželství, Svátostnost
na pozemskou genetiku, tj. pod moc darwinistické genealogie? Je snad
Vítěz nad smrtí podřízen pod zvířata tím, že by snad měl za
své genetické otce Ne-R/rozumná zvířata, ze kterých by se
vyvinul shodou okolností a podle zákonitostí času?
To,
že J/je M/manželství Krista větší než vaše představy,
neznamená, že by snad bylo M/manželství Krista Ne-P/platné.
J/je-li
Nový Adam naP/plněním I/identity tvora podle realizovaného
po-Volání tvora k Ž/životu, a Písmo nemůže být zrušeno, není
snad také M/manželství Krista v P/plnosti vyK/koupeného (nikoliv
pouze SZ genealogického) lidství, nikoliv pouze v Mystické
tělesnosti Svátostí prostřednictvím Věčných S/slibů panen
bez muže? Jako se Věčná N/nevěsta nikdy nestane M/manželkou
muže, nestane se ani M/manželkou
Syna člověka, nestane se J/jeho
J/jediným a nerozdílným lidstvím, a proto řeholnice nejsou a
nikdy nebudou R/reálnou P/plností lidství Krista. Nebo je snad
Kristus polygamní? Kde by
potom byla V/věrnost, tj. V/víra Č/činem? J/je-li
M/manželství již podle Písně písní ve V/věrnosti jediného a
nerozdílného člověka muže a ženy, není snad tím spíše
M/manželství ve V/věrnosti naP/plněním Slibů Daných člověku
v Ráji před hříchem?
Trváte-li
v době po vyHnání na SZ chápání manželství jako
genealogického prostředku
k zajištění vlastní pozemské existence prostřednictvím
pozemského těla člověka a jeho právoplatných žádostí
tělesnosti podle mateřství Evy, nejenže popíráte Mariino
Mateřství, vy také popíráte E/existenci Nebeského člověka v
J/jeho sVrchovanosti,
a z Krista děláte pouhého tvora pod mocí hříchu = zbavujete
J/jej Jeho Trojiční Vůle a
sami sebe stavíte na J/jeho místo.
Jste
snad na T/trůnu, je snad vám podřízena veškerá Země a vše, co
je na ní?
Proč
se vysmíváte Janě = J/jedinému a nerozdílnému lidství Krista?
Není snad nejviditelnějším důkazem vašeho výsměchu to, že
mnozí
z vás usilovali M/mne, Janu, získat pro sebe, doslova a do písmene
pod sebe, pod vaši vlastní tělesnost, a přimět M/mne k
manželství s vámi podle genetické následnosti?
Odkud jinudy se bere ta vaše zášť a pomstychtivost, kterou vůči
M/mně nastartovali a podněcují P. Josef Čunek SJ, P. Petr
Havlíček SJ, O. Romuald Štěpán Rob OP, a to za mohutné podpory
dříve O. Jordána Vinklárka OP a mnoha
dalších spolčenců?
Napadlo někdy spolčence mimo tento úzký okruh zkoumat motivy
zhrzených odmítnutých vůči M/mně, nebo vás obsažnost slov a
činů de facto nezajímá a jen dychtivě přejímáte a šíříte
drby? Napadlo někdy senzacechtivé spolčence konfrontovat viníky s
jejich vinami? Nebo jste tak zaslepení klerikalismem?
A to se vše dělo veřejně ve farnostech, svědky byly stovky zde
přítomných lidí.
Není
snad pravým důvodem vašich zlomyslností závist a snaha si urvat
veškerou moc v Církvi jen pro sebe, a to aniž bych vám kdykoliv
cokoliv brala? Copak to nejste vy, kdo vůči mně páchá
dlouholetou kriminalitu? Krádeže, vloupání, šikana, kybernetická
kriminalita, ... ale co horšího, běžně vyzrazování zpovědního
tajemství, vymýšlení si a překrucování obsahů zpovědí do
drbů, jejich šíření, ... Vzpomínáte, jak jste M/mi
ve sv. Jiljí v Praze po mši
při adoraci ukradli kabelku,
když jsem byla v úklonu do pasu a dlouhé vlasy spadlé kolem těla?
Měla jsem v ní mj. peněženku s něco přes 200,-Kč. O. Jordán
Vinklárek OP za mnou po skončení adorace přiběhl a se zájmem se
mne ptal, že prý slyšel o krádeži,
jestli nechci půjčit nějaké drobné, třeba dvě stovky, a (s
velkorysým mávnutím rukou) nemusím
mu je vracet? Tento "dárek" jsem odmítla.
RozeZ/znám,
odkud vítr fouká.
Tehdejší
okolnosti krádeže kabelky při adoraci: byl všední den a stalo
se, co ani na Velikonoce - na kněžišti bylo přítomné celé
osazenstvo kláštera, až na O. Romualda Roba OP. Všichni přišli
až na adoraci, na mši nebyli. Seděla jsem v zadních řadách, za
mnou bylo volno. Před začátkem adorace, kdy jsem kabelku ještě
měla, za mnou seděly dvě cizinky španělského vzhledu, ale ty
odešly ještě před adorací. Potom už za mnou nikdo nebyl. Když
jsem někdy v té době a později chodila na "spolčo",
kdykoliv jsme šli mimo místnost, O. Petr OP, který spolčo vedl,
nás naléhavě varoval, abychom si vzali všechny cennosti s sebou,
že se v klášteře krade. Nechtěli jsme tomu věřit: kdo by kradl
v klášteře? Ale O. Petr OP trval na tom, že se běžně ztrácejí
věci i ze zamčených místností, a tudíž to je někdo z
kláštera. Vypadalo to, že je veřejným tajemstvím, kdo to je. V
té době také O. Romuald Rob OP veřejně řekl, že dříve byl
zlodějem, a kdyby se stále sekaly ruce, byl by bez nich.
Situace
loni na jaře. Doma v bytě ve třetím patře jsem měla na balkoně velký
fóliovník, na délku cca 2 metry, na výšku zhruba totéž. Byl o
dost vyšší než zástěna balkonu. V lokalitě jsou silné větry,
ale vždy, když jsem fóliák ještě neměla, bylo na balkoně vše
v pořádku. Potom bylo jednou varování před prudkými větry s
výskytem po celé republice. Nechala jsem to být, zkušenosti z
minulosti. A odjela jsem. Byla vichřice. Druhý den jsem se vrátila
a nestačila se divit vlastním očím: fóliák nikde. Ani pod
domem, ani na sousedních balkonech, jako by na balkoně nikdy ani
nebyl. Šlo o to, že všechny rostlinky v naprostém pořádku a původně umístěné na policích ve fóliáku seděly na podlaze balkonu
přesně v takové konstelaci, v jaké byly ve fóliáku. Byl
sestavený jako skládačka - pokud by zmizel kvůli větru, rozpadl
by se na součástky, a ty, jak by lítaly po okolí, by po sobě
zanechaly stopy. Jenže rostliny byly pečlivě
vyskládané. Balkon je před oknem po celé výšce stěny, na okně
ani škrábnutí, natožpak prasklinka. Jako by tam fóliák nikdy
ani nebyl. Neboli: znáte člověka, který by ve vichřici kradl z
balkonu ve třetím patře fóliák a všechny rostliny nechal na
místě? Pokud by se do bytu
dostal dveřmi, musel by překonat neporušený nedávno namontovaný
bezpečnostní zámek. A
zase po sobě zamknout - zámek byl nepoškozený. Další možnost, jak se dostat na balkon, je
po fasádě do třetího patra, nebo vzduchem. Znáte rogallo,
kterého by si nikdo nevšiml, a které by putovalo i s těžkým velkým
nákladem ve vichřici ze třetího patra? Nebo člověka, který
velký těžký náklad nese na zádech při lanaření po fasádě?
Kdyby rozložený fóliák házel dolů na trávník, sousedé by to
nenechali bez povšimnutí a ihned by koloval hromadný rozčilený
e-mail, co si to kdo dovoluje. Po pádu na trávník by se některé
součástky zdeformovaly, fólie protrhla, ... a fóliák by se
zničil. Házet fóliák z balkonu ve třetím patře a ve vichřici,
... Známá, které jsem to vyprávěla, řekla, že nám doma
straší. Další známí mi nevěřili. Nevidět to na vlastní oči,
také bych nebyla ochotná tomu věřit.
Pro spolčence nejspíš halucinace.
A
před pár týdny znovu: po delší době mimo Prahu jsem přijela
domů a na zdi nad futry v pokoji chyběl kříž, pro mne
vzpomínkově velmi cenný, na finance jen dvě tenká malá dřívka
přeložená přes sebe se stylizovanou postavou Krista, z obchodu. Kdo
by asi tak kradl před pár lety kupovaný moderní kříž nevalné
finanční ceny? Značně mne to rozladilo, má pro mne velkou
hodnotu. Na dveřích dva bezpečnostní zámky, k hornímu mají
klíč spolčenci, byl v ukradené kabelce a k jeho výměně by bylo
potřeba rozmontovat celé bezpečnostní dveře s železnými
rozvorami a pláštěm uvnitř polstrování. Dolní zámek
bezpečnostní, čas od času je měním, klíče mám jen já. Na
oknech bezpečnostní fólie - podle prodejce udrží i kulku z
pistole, jen okno napraskne, ale nevysype se. Nechápala jsem to, ale
co nadělám. Odjela jsem. Sousedé, kterým nic neunikne, nic
nezaznamenali - a o cizím člověku, který by manipuloval s
(nepoškozeným) zámkem v bytě v přízemí naproti hlavnímu
schodišti, by mi řekli ihned, nebo spíše by mi ihned volali. Po
pár týdnech jsem se vrátila, a opět jsem nevěřila vlastním
očím: kříž na svém místě. A opět: dveře i okna beze změny.
VýZ/znam(ení): viD/děli J/jsme
S/se, potom J/jsem zmizel z očí, a zase S/se k Tobě V/vrátím.
M/manžel vždy J/jedná v P/pravou chvíli - ani brzy, ani pozdě.
Pro spolčence nejspíš halucinace.
Velmi
cenný je pro mne proto, že kdysi před lety, úplně na začátku,
od něj šel dolů zlatý proužek
světla o šířce vertikály kříže.Pro spolčence nejspíš
halucinace.
V
té době se také stalo, že naproti posteli pod stropem a v okolí
se M/mnou několik dní bydlely šedobílé jemné obláčky. Bylo to
velmi milé. Pro spolčence
nejspíš halucinace.
V
té době se také stalo, že se na přebalu Bible objevila světlá
tekutina. Předpokládala jsem, že to bude pot z rukou, nicméně to
byla loužička, která nikam netekla, tak jsem byla zvědavá a
přičichla si. Nádherně voněla, jako víno. Tak jsem ochutnala,
bylo to vynikající víno. Zbytek jsem si rozetřela do kůže na
zápěstích a na hřbety rukou. Pro spolčence
nejspíš halucinace.
Před
pár lety doma. Novou blankytně modrou skleničku (ve stejném
odstínu, jaké měly bundy M/manžela a J/jeho společníka při
našem S/setkání) jsem naplnila vodou a chtěla se napít. Vtom ze
skleničky spadlo dno, voda se vylila na zem. Dno skleničky bylo
jakoby odříznuté laserem, okraje dna v přesném tvaru. Tu
skleničku mám schovanou. Pro
spolčence nejspíš halucinace.
Loni
na podzim v zahradnickém obchodě. Ptala jsem se po zateplovací
fólii pro rostlinky na zimu, abych jim ušila "oteplovačky".
Paní prodavačka měla jen malou gramáž, to na rostlinná miminka
nestačilo. V průběhu hovoru, z ničeho nic, když jsem mluvila,
zněla ozvěna. Nereagovala jsem na to, prodavačka také ne, ale
nechápala jsem. Ozvěna byla hodně hlasitá a znělá, přeslechnout
opravdu nešla. Význam: "J/jsi M/má oZ/zvěna, J/jsem Tvá
oZ/zvěna." Pro spolčence nejspíš halucinace.
Před
pár lety: v koupelně, tou dobou jsem ještě neměla odpadkový
koš, na zemi byla igelitka. V koupelně "bezvětří". Z
ničeho nic se igelitka, ve které byl obsah, začala na uchách a
vrchu jemně pohybovat, jako by tančila. Vtípky mého anděla Damínka (Damian). Pro
spolčence nejspíš halucinace.
Již
dlouhé roky: čas od času tlukot S/srdce v M/mém uchu. Někdy celé
dny téměř nonstop, jindy chvílemi, někdy pár dní nic. Přitom
vnitřní klid a pocit štěstí, ať se v okolí děje cokoliv. Pro
spolčence nejspíš halucinace
nebo tinnitus, ale pískání v uších, které mívám, vypadá a
děje se úplně jinak, a je dost nepříjemné. Navíc: na rozdíl od pískání v uších není T/tlukot S/srdce
spojený s žádnými projevy vertiga.
Již
dlouhé roky: naplnění těla a hlavy "vzduchem", horké
doteky po těle, pocit
vznášení se. Pro
spolčence nejspíš halucinace.
Jana,
8.3.2023
Jinými
slovy:
suďte
nejprve sami sebe,
vaše
vlastní žádostivosti, vaše vlastní představy, vaše vlastní
bezbožnosti a touhy postavit se na místo Krále Nebe a Země.
Vaše
vlastní životní zkušenosti.
Jana,
8.3.2023
Teprve
potom rozvažujte o tom, K/kdo J/já, Jana, J/jsem.
Není-li
v pořádku, že J/já, Jana M/mluvím a P/píši /slovo v neděli,
má snad být v pořádku, že vy v neděli Janino S/slovo čtete a
kážete o N/něm? Nebo je snad Bůh P/přítomný jen ve S/slově
kazatelů a nikoliv v
Obecném
kněžství Církve? Pracuje-li Kristus ve SZ sobotu, a Písmo nemůže
být zrušeno, není také S/slovo vyK/koupení P/přítomné
S/slovem i S/skutkem Krista v P/plnosti? J/je-li vý-po-Věď Jany
P/platná, tj. Z/znalá Krista, není také "zároveň"
(tj. výlučně, neboť Právě) v P/platnosti uP/platněním z
Věčnosti, tj. N/něžná?
Připomínám:
N/něha J/je
vášeň zbavená závislosti na hmotě a zároveň ve hmotě
K/křížem uK/kotvená,
tj.
J/je
na světě
nezávislým uK/kotvením člověka ve hmotě. Naproti tomu vášeň
neoČištěná od závislosti na hmotě je ze hmoty, nikoliv ve
hmotě, a proto SZ vášeň stojí
pod křížem, zatímco N/něha Z/zná (= Ž/žije) K/kříž.
Kdo
je závislý, hledá svoji kotvu v prachu země. Myslí si, že stojí
pevně nohama na zemi, a přitom netuší, že na prachu dům
nepostaví.
K/kdo
J/je ve/ze S/své (S/své = poVolané, ale své = svévolné)
uK/kotvenosti K/křížem na prachu země nezávislý, K/kotvu
H/hle-Z/zná, tj. Z/zří. K/kdo
Bohočlověka v-i-D/dí, T/ten naB/bývá Mystické
V/vlastnění Božství i lidství Syna člověka v Církvi, tj.
D/děje S/se Věčně.
Parodií
T/tohoto naB/bývání Ž/života s vyK/kupitelem je majetnictví pro
čas. Krádeže
a zneužívání věcí i S/slov. Ptám
S/se vás: po-Z/znáte S/slovo? Pokud ano, po-Z/znáte poVolání
Jany = Kristovo J/jediné a nerozdílné Vítězné lidství. Máte-li
Z/zření, v-i-D/díte P/pravdu, tj. P/pravda Je vám V/vlastní.
Je-li vaše oko temné, potom je temný i váš úsudek. Chcete snad
temnotu vašich srdcí prohlašovat za P/pravdu? Pokud ano, děláte
z Krista L/lháře. Připomínám: L/lhaní je nejen výpověď ze
Z/zla a podle Z/zla, L/lhaním je také Ne-S/s-D/dělení P/pravdy,
tj. mlčení ke Z/zlu.
Není
smíru mezi Kristem a Beliálem,
není
kompromis u Krále Nebe a Země.
Vyhledáváte-li
politické manévry "ve jménu Krista", potom sami sebe
před Kristem kompromitujete.
H/hle-D/dáte-li
vý-po-V/věď o Králi vždy a všude, vhod či nevhod, nemůžete
být zároveň demokratem.
Buď
/Patříte na Krista, nebo patříte světu.
------
Vláda
lidu už z principu Odporuje Království na Nebi i na Zemi, a proto
odvolávání se na J/jméno Krista používáním
označení
"křesťanský/á/é/" cokoliv, zejm. v názvu politického
uskupení, je zbavováním Krista J/jeho T/titulu Krále Nebe a Země
a stavěním se Kristu
naroveň.
Jak
můžete čekat, že zvítězíte ve volbách a politických
šarvátkách, když zneužíváte Vítěze nad špínou světa?
Dobro
mezi lidmi se pozná mj.
podle
toho, že ochraňuje slabé před silnými.
Vy
si slabé berete jako rukojmí, přitom se sami ve své politické
moci a bohatství ani prstem nedotknete finanční újmy, kterou
slabým
působíte. Naopak - ještě sami sobě a svým příbuzným ve
svém nadbytku plnými
hrstmi přihrnujete,
zatímco slabým a bezbranným "společensky a ekonomicky
neproduktivním" v jejich nedostatku berete.
Jak jinak chápat
situaci,
kdy politik s 5 dětmi horuje pro další
a velké zvýšení
přídavků pro rodiny s dětmi,
když přitom
zároveň krade nárok na zajištění těm,
kteří těmto
politikům a jejich rodinám
jejich blahobyt svoji dlouholetou prací umožnili?
V
praxi se tato
mentalita smrti a opovrhování tělesně i ekonomicky slabými
běžně zobrazuje ve výrocích zdravotníků ve
většině
státních a fakultních nemocnic,
a to už na recepcích oddělení:
"Nejste VIP? Nejste sponzor nemocnice? Nejste
samoplátce v Západní měně? Lidi
z ulice tady neošetřujeme, máme
to příkazem od ředitele nemocnice. Jděte
si k nějakému podřadnému
doktorovi
v soukromé ordinaci". (Toto
mi řekli doslovně
v ÚVN Střešovice, obdobně ve FN Motol, také
v
Nemocnici na Homolce,
také ve VFN na Karlově nám.
Ve Vinohradské nemocnici zašli do krajnosti: lidi, kteří i mnoho
hodin čekali před ordinací na lékaře, čekali marně až do
chvíle, kdy padla 17. hod. V té chvíli lékař přiběhl a začal
vybírat pohotovostní poplatek. Nemocní, kteří tudíž nebyli v
dobré fyzické kondici, z jeho rozkazu museli běhat po chodbách a
hledat automat na prodej lístků. Ne, to není výjimečná situace,
to je Vinohradská nemocnice. Vrcholem všeho bylo, když stejně tak
před ordinací hodiny marně čekala na ošetření slečna, kterou
přivezla policistka poté, co slečnu srazila tramvaj. Policistka
běhala po nemocnici, tloukla na lékařské pokoje i sesternu, ale
nikdo neotevřel. Slečně, kterou srazila tramvaj,
bylo i viditelně velmi zle.
Policistka byla z té bezmoci a z arogance zdravotníků až zoufalá.
Takové
chování a
výroky zdravotníků
s
jejich
notnou
dávkou přezíravosti zažívá
a slýchá
"člověk z ulice" v různých
obdobách v naprosté
většině pražských nemocnic. Politici,
kteří
tuto mentalitu určují
(ryba smrdí od hlavy),
ještě chtějí "lidem z ulice" tuto "péči"
zákonem zpoplatnit - asi aby se k ní vůbec nedostali.Jak
jinak si vysvětlit ukradení zákonného nároku na valorizaci
penzí? Společenský
smír je založený na tom, že v dobách prosperity se penzisté
mají výrazně hůře než pracující, a v dobách recese je jim
jejich garantovaný nic moc příjem zachován jako nedotknutelný.
Tvrzení, že v dobách recese, kdy se pracujícím vede hůře než
v dobách blahobytu, je třeba srazit důchodce na kolena, aby se
pracující necítili špatně, je zrůdnost založená na závisti.
To
už vážně "křesťanští" politici ztratili veškerý
stud? Tito politici Z/zlo-řečí Kristu, K/který především
poM/máhá těm, kterými svět opovrhuje.Takto
v praxi
svět opovrhuje i Kristem.
Absurdita
sama o sobě je politické uskupení s názvem
"křesťansko-demokratická/ý/é". "Křesťanští"
vládci
volení většinově bezbožným lidem usilují o vládu v zemi. Země
se jich ptá na obsažnost "křesťanství" v názvu,
odporuje Kristu. "Křesťanští" politici "tlumí
vášně" a prohlašují, že Církev není možné brát až
tak doslova, že jsme lidé různí a každý má svoji pravdu, že
hodnoty jsou rozmanité a jako takové je potřeba je ctít.
"Křesťanští" politici by raději spolkli jazyk, než
aby řekli, že homosexualita je hřích a vyK/koupení je jen skrze
Krista v Církvi ve Svátostech. Tito vládci světa se bojí o
hlasy, protože nejsou Bohabojní. Asi mají pocit, že Kristus
S/svůj H/hlas nepoZ/zvedne.
Připadají si jako garanti morálky.
Hledají
úspěch před lidmi, protože neH/hledí S/spěchat ke Kristu.
Kdo
ze svých vlastních sil míří vysoko, ten svojí vlastní zásluhou
padne hluboko.
Vy
se staráte jen sami o sebe - a proto skončíte sami. Vaše
politická uskupení se rozpadnou, vaše děti se k vám zachovají
tak, jak jste je naučili chovat se
k
předkům.
To
vše se děje v zemi Svatováclavské K/koruny, v J/jejímž
V/vrcholu J/je T/trn z K/koruny K/kříže.
Chcete
po lidech důvěru a zvolení do svého středu? Neokrádejte slabé
a nestraňte silným.
Chcete
spravedlivé důchody? Odejměte zásluhovou složku nomenklaturním
kádrům a dejte ji těm, kdo za socialismu nebyli společensky
důležití, privilegovaní. Padni, komu padni.Ne,
nejsem socialistka, pravidelně volím středopravici.
Byla
jsem členkou středopravicové konzervativní strany, ze které jsem
vystoupila poté, kdy se mentálně stočila k "liberálnímu"
rozostření hodnot.
-----
To
proto se povyšujete nad Obecný prorocký úřad Církve a
prohlašujete proroky za překonanou minulost, abyste sami měli před
lidmi "patent na rozum".
Chápete-li
proroka jako svoji konkurenci, kde je potom U/učitelství o
J/jednotě Církve?
Konkurenci
svět chápe jako ohrožení, které chce zlikvidovat - a proto se
požíráte sami mezi sebou. Dokud
mezi vás nevstoupí S/světlo, spokojeně si myslíte, že se
schováte ve stejně smýšlejícím davu. Jakmile J/je na vás
v-i-D/dět, podle vaší vlastní podstaty se snažíte zlikvidovat
Z/zřícího, nikoliv vaši vlastní temnotu srdcí.
Co
na srdci, to na jazyku - i lež se dříve či později podřekne,
proto je to L/lež = zmanipulovaný postoj k P/pravdě, snaha
P/pravdu vlastnit = podřídit si P/pravdu sobě.
Kdo
odmítá podŘ/řídit S/se P/pravdě, řídí se svým vlastním
O/odporováním - jeho otcem je Odpůrce.
A
proto jste to vy, kdo staví pomníky SZ prorokům a P/přítomným
Z/zřícím Odporuje.
Ne
Jana, to
vy Odporujete P/pravdě. A tak učíte lid.
Jana,
5., 7. března
2023
-
není
M/manželství jako manželství
Pozemské
manželství je uRčené k biologické následnosti, naděje se
skrývá v "reprodukci"
potomstvem.
Nebeské
M/manželství na Zemi S/si uchovává S/svoji P/plnost L/lásky v
podmínkách částečnosti.
Nebeské
M/manželství v Nebi Ž/žije Nebe.
Pravdu
mají ti, kdo říkají, že manželství coby instituce zajišťující
genetickou následnost jako příslib šťastné budoucnosti v Nebi
neexistuje. Pochopitelně - v Nebi J/je
Věčná P/přítomnost, štěstí J/je V/všudyP/přítomné
a všichni lidé J/jsou v P/pravdě P/plnosti S/svých I/identit:
podle Nových T/těl, podle duší z ducha
z Ducha
Svatého, v Duchu Svatém, protože podle Krista. Záslibnost v Nebi
neexistuje, a proto v Nebi neexistuje ani pozemské manželství
podle výhradovosti a podle částečnosti.
Pravdu
mají ti, kdo říkají, že katolické pozemské manželství má
přesah k Věčnosti, ale realizace Ž/života v P/plnosti na
hříchem poškozené zemi je
plná omylů, ne-do-S/statků a chyb. Pod poklopem nejasností není
místo pro S/světlo, a proto ani takové manželství do Nebe
nepřejde (ať už bezdětné či v naplněné následnosti).
Chtějí-li katoličtí manželé přeK/konat Nebeskou B/bránu jako
pár (tj. v
K/konání doS/spět ze Svátostí do Nebe,
bez ohledu na rozdílný čas smrti každého v páru),
nesmějíuvěřit
světu, že realita manželství
je ve
spotřebě a
užitku druhého
člověka jako prostředku k osobnímu štěstí. Jednoduše řečeno:
CH/chtějí-li manželé veJ/jít do Nebe jako pár, nesmějí po
ovdovění Ž/žít
jiné manželství
- V/věrnost J/jde až za hrob.
Světské způsoby, které propagují spotřebitelský styl konzumace
manželství jako prostředku k osobnímu štěstí,
je ze své vlastní podstaty sobecký, a proto ne párový - do Nebe
nevejde. Jakkoliv má ovdovělý člověk plné právo se znovu
vdát/oženit, o L/lásce až za hrob v takovém případě mluvit
nelze. A J/jediným zP/působem, J/jak veJ/jít do Nebe
jako pár,
J/je Láska až za hrob - vyK/koupením. To nejde bez bolestí
(včetně těch duševních),
a to včetně pře-K/konání bolesti smrti uT/trpením bez podmínek
a bez výhrad. Kdo hledá útěchu snahou se bolesti ze smrti zbavit
v náručí jiného,
může dojít svého pozemského cíle.
Jestli to někomu stačí, jeho volba.
Pravdu
mají ti, kdo říkají, že v Pravdě M/manželství J/je P/plností
I/identity Ráje, a více než Ráje - J/je I/identitou člověka v
J/jeho lidství beze zbytku a bez výhrad.
PříP/prava na T/takové M/manželství
v každém konkrétním v-z-T/tahu proB/bíhá již na Zemi, neboť
co Dobrého B/bylo sTvrzeno a z Dobré V/vůle
Ž/žito na Zemi,
B/bude sTvrzeno a Ž/žito i na Nebi.
Taková příP/prava zaCH/chování M/manželství i pro Nebe J/je de
facto P/půstem (vzdáváním se nároků na pozemské uspokojení
podle země) pro Krista. Z/znakem (Z/znamenímv praxi)
M/manželství Nebe na zemi J/je Dobro-V/volné sebeovládání
nikoliv z donucení, ale z povahy M/manželského v-z-T/tahu, K/který
J/je kompatibilitou Dobrých V/vůlí Obrazů Boha k P/plnosti
I/identit, a tím i v-z-T/tahové
I/identity.
Nebeské M/manželství postrádá účelovost a vulgaritu, postrádá
konzumní prospěchářství, postrádá vymáhání nároků,
postrádá nepřátelství mezi mužem a ženou, postrádá separaci
a boj. Ve
svém vnějším - pozemsky pozorovatelném - projevu je obvykle
nenápadné: nezakládá si na pompéznosti, moci, slávě, životním
prostoru. Umí žít v bohatství i nouzi, protože Darem Je zde Bůh,
u
Kterého nikdy není
nouze o štěstí. M/manželství
Syna člověka a Otcovy Milované D/dcery J/je M/manželstvím Výrazu
doK/konalého lidství se S/svojí
Obrazností. J/je
před-Z/zvěstí
o Š/štěstí
Ráje - pozemskými možnostmi nedosažitelného, nepochopitelného.
Nebeské M/manželství není "upgrade" pozemského
manželství.
Nebeské M/manželství J/je
za daných okolností hříchem potemnělého světa M/maximem
M/možného
Ž/života
v Dobru.
Nebeské M/manželství J/je P/prvotním úM/myslem Boha s člověkem
v Ráji - to jen člověk si svým hříchem na Bohu vynutil utrpení,
vzdálení se
a zpoždění,
a to ze své
vlastní volby hříšné
Ne-do-K/konalosti.
Nesuďtě
do-K/konalost podle možností hříchu a naděje (podle
Ne-do-S/statku
a po-S/stupnosti), nesuďte doK/konalost podle pozemských
zkušeností,
protože takovýmito soudy byste nivelizovali Ž/život Nebe podle
norem tohoto světa = stavěli byste se bohy bez Boha.
Pokud už takto soudíte, soudíte své vlastní zkušenosti a
představy.
Jana,
13.2.2023
-
Nestrannost
ještě není objektivita,
neosobní
přístup není Moudrost.
Spravedlnost
není nestranná, J/je D/dobrá.
Tam,
kde se dobré a zlé skutky navzájem hodnotově sčítají a
odečítají (ve světě), není nic trvalého: co je pro jednoho
dobré, je pro jiného zlem, a žádoucí poměr mezi nimi je věcí
společenské dohody.
Logickým
východiskem je pojetí ideálu jako snahy o minimalizaci ztrát a
nepřekážení ziskům.
Právo
podle světa je minimem morálky a světsky morální je to, co za
standardních okolností obecně neškodí. Jenže samo zdržení se
konkrétního zla nemusí být nutně pro-J/jevem L/lásky, a tudíž
ani morálky: může být kalkulací k vlastnímu prospěchu na úkor
jiného. A morálka separovaná od Moudrosti je zvlčilá, je
podkladem pro právo silnějšího.
Ideál
nestranného soudu je ideálem postaveným na iluzi, že člověk
jako jedinec má moc být nestranný, bez názoru, bez osobní
identity, ne-Moudrý. Odmítnutí Krista není nestranné. Odmítnutí
Krista je perverze a kdo na tomto odmítnutí staví svůj ideál,
spláče nad výdělkem.
Aby
byl člověk „nestranný“, nesměl by mít duši – i zvíře si
vybírá, co považuje za dobré.
Není
žádný nestranný odborník – člověk je podle své povahy buď
v náK/klonnosti ke Kristu, nebo v náklonnosti proti Kristu. Tvrdit,
že tvor na místě Krista má svoji vlastní moc k rozeznání dobra
od zla v P/plnosti znalostí, je L/lež. Ten, kdo takto lže, není
nestranný a ani netouží po nestrannosti, touží po své vlastní
„spravedlnosti“ a moci.
Na
světě je možné jen hledání co nejmenší nespravedlnosti, a to
i v případě, že odsouzený viník má svůj zasloužený trest –
není a ani nemohl být souzený a odsouzený za konkrétní míru a
podobu utrpení oběti. Nejkříklavějším příkladem jsou v
naprosté většině buď osvobozující rozsudky, nebo jen podmíněné
tresty za znásilnění – násilník přitom mimo jiné de facto
zavraždil celý dosavadní životní styl oběti, oběť, chce-li
přežít, se musí de facto narodit a vyrůst znovu. Pro misogyny:
obětí znásilnění může být i muž, včetně misogyna. Kdo
uvěří utrpení ze znásilnění někomu, kdo předtím dostal za
jiné znásilnění jen podmínku? Nebo tu snad soudci jako na
běžícím páse chtějí vyrábět vztek obětí a jejich okolí na
viníka vygradovaný až k touze po veřejném lynčování? Protože
tam to směřuje.
Tvor
nemůže a ani nemá být nestranný, chce-li B/být Spravedlivý.
Chce-li
B/být Spravedlivý, Musí B/být zaM/milovaný do Krista, Musí
CH/chtít D/dobro vždy a všude, beze zbytku a bez výhrad.
To
není v lidských silách, to předpokládá Z/zralost z/v Moudrosti.
Z/zralost J/je obrazností L/lásky k P/plnosti, a proto
ne-Z/zralost je důkazem o Náklonnosti k Protivenství vůči
Svatosti a Svátostnosti. A nad tím není možné jen mávnout rukou
se slovy, že všichni jsme hříšní – ne, pokud chcete mluvit o
spravedlnosti.
A
Moudrost není lineální (nesčítá a neodečítá ztráty a
nálezy), J/je spirálově Mocninně v-ze-S/stupná,
Proti-Moudrost Proti-J/je seS/stupná. Neboli: kdo odmítne
Kristův Ž/žebřík do Nebe (záS/stupné uT/trpení), poláme se,
až se pod ním budou pro-P/padat stupínky Ž/žebříku z Kristovy
K/krve vsáklé do země pod Křížem. Svědčit bude každá kapka
krve a slz všech viníkových obětí – o kterých ví, i o
kterých neví, protože jednou nastartované zlo se zastaví až po
svém vyčerpání, podstatný je směr a cíl této mašinérie.
Aneb
jak je zvykem: Moudrý z Kříže T/táhne veškerenstvo v/k S/sobě.
Aneb:
Bez L/lásky tvora k Cestě Moudrosti Krista (bez Ř/řádného
přiJ/jímání Svátostí) pro tvora není Z/zření, a tudíž ani
účast na Moudrosti, a tudíž ani objektivita.
Bez
Lásky ke Kristu není žádná v P/pravdě S/spravedlnost – není
žádná objektivita.
A
objektivita není nestrannost: objektivita je obrazností vůči
L/láskyP/plnosti. Aby byl člověk S/spravedlivý, Musí S/stranit
Bohu v Trojici.
Z
toho vyplývá i účinek skutku v úmyslu i aktivitě:
tam,
kde pozemská spravedlnost diskutuje o sčítání a odečítání
slov a činů, existuje jen osobní vina v rozmanitých souvislostech
a vztazích. Prioritou soudu světem je stav viníka, jeho pozice,
jeho možnosti, jeho situace. Dopady na oběť jsou v tomto způsobu
myšlení až sekundární, berou se jen jako platforma k posuzování
viníka.
Z
H/hlediska Moudrosti J/je prioritou v-z-T/tah jako pro-J/jev L/lásky,
a Ne-Moudrostí je absence pro-J/jevů Moudrosti.
Tam,
kde J/je L/láska, J/je S/s(polu)ou-Č/činnost z/v Moudrosti, tj.
graduální Mocninná v-ze-S/stupnost, tj. Kristova Církev ve
Svátostech.
Tragickým
omylem hierarchie v Církvi je domněnka, že časovou nestrannou
spravedlnost lze řádně aplikovat i na Církev. Domněnka, že
stačí pouze adaptace světského uvažování o spravedlnosti do
konkrétního prostředí Církve hodícím se způsobem.
Nikoliv.
Před
Bohem J/je Spravedlnost v úČ/činku (v pro-V/vedeném z-Mocnění)
na veškeré (Jeho) tvorstvo, a to vzhledem k Dobru napříč a
zároveň všemi časy a místy od počátku věků. Spravedlnost
J/je v D/dobrém v-z-T/tahu ke Stvořiteli, a proto J/je
S/spravedlnost Mocná. Cítíte-li se bezmocní, jste bez Moci.
Pokud
se smečka kněží a zdravotníků vrhne na jednu katoličku se
(jimi způsobenými) zdravotními problémy, před Spravedlností
bude každý člen smečky čelit situaci jako celku, tj. s P/plnou
od-po-V/vědností.
Povinností
člověka J/je žít z/v Moudrosti (a popřením povinnosti =
popřením následování P/práva = vzniká vina), což se realizuje
jako touha po dobru, což se realizuije rozumností a uměřeností,
což se realizuje od-po-V/vědností, což se realizuje věděním v
praxi, tj. Ž/životem v-D/dění S/se P/pravdivosti.
Smečka
bude konfrontována jako celek a každý člen smečky bude
konfrontován jako tento celek: celek v mnohosti bude mít stejnou
kvalifikační odpovědnost jako celek v jednotlivosti. Jinými
slovy: nejde o to, co, kdo konkrétně udělal či neudělal a
ukazovat prstem na jiného „já ne, to on“. Jde o celkový
gradační účinek úmyslů a akcí jako takových na oběť
(viditelná i neviditelná újma oběti), přičemž míru a podobu
škodlivosti viny určuje míra a podoba účinku na oběť. Centrem
hledání není individuální viník a jeho možnosti, centrem
hledání je dopad jednání smečky na oběť, přičemž účinek
dopadu je kontextuálně jediný a nerozdílný. Koncepčně a
kauzálně podílový a zároveň v aplikovaných mnohostech projevů
– účinek úmyslů a akcí je graduální a už sama povaha účasti
na gradaci účinku působí každému jednomu členu smečky a všem
členům smečky zároveň radost a pocit vzájemné podpory a
sounáležitosti, a to i v případě, že konkrétní člen smečky
nesouhlasí s jednáním či myšlením jiného člena smečky.
Prioritní je radost ze zla a účastenství na něm v principu =
touha škodit. Tato radost ze zla je určujícím kritériem
účinnosti účasti na zlu: jeden konkrétní člověk má
radost i ze zla spáchaného jiným člověkem, i když on sám toto
zlo nespáchal. Vzhledem k tomu, že určujícím faktorem je radost
z Ne-doS/statku D/dobra prokazovaného jinému, soudcem každého
a všech ve smečce bude pán Ne-do-S/statku = Antikrist. A
Anticírkev není jen světský kriminál – má mnohem větší
moc.
Soudce
bude poukazovat v prvé řadě na radost člena smečky ze zla pro
zlo (závist, škodolibost, samospravedlnost, pokoušení, ...), z
radosti z utrpení jiného: a měrnou jednotkou posuzování bude
radost nad utrpením, a to bez ohledu na to, jaké případné
utrpení to v důsledcích přineslo i členu/členům smečky včetně
konkrétního viníka. (To, že se komunisté vraždili i mezi sebou
navzájem neznamená, že by někteří z nich – ti zavraždění -
byli bez viny. Jen sklidili, co zaseli. Kdo bude litovat vraha, že
byl zavražděn, navíc svými kumpány?)
Jinými
slovy: Spravedlnost, která čeká na spolčence, je P/plně
od-po-V/vědná: každý z nich sám pro sebe získá všechno, co
individuálně v součinnosti (i té, o které neví: v tom je
prvotní hřích – jeho moc je větší než každá lidská
představa dohlédne) chtěl, pro co se rozhodl, co uvedl do praxe
sám i zprostředkovaně. Tj. coby Obraz Boží vždy mocninně:
lidská povaha je realizována z ducha, kterého si duše člověka
zvolí za svého rádce a pána. Pokud si zvolí Ducha Svatého,
člověk Je v Pravdě Mocný a B/bude vyV/výšený (Mocný v Nebi).
Pokud si člověk zvolí ducha Z/zla, je v čase mocně Z/zlý,
neodvolatelně Bez-Mocný, a tudíž bude pro-P/padlý.
Tam,
kde je volba účastenství na duchu, není ani nestrannost, ani
nezávislost, ani separovaná individualizovaná (ne)odpovědnost.
Závislost
na Kristu (= N/něha coby vášeň oČištěná od závislosti na
hmotě a zároveň ve hmotě uK/kotvená) J/je poD/dílovým
uK/křižováním,
závislost
mímo K/kříž je vášní mimo kotvu ve hmotě, je vášní ze
hmoty a podle hmoty, vášní neoČ/čištěnou.
Tam,
kde je volba (Církevních) spolčenců na duchu, buď J/je či není
objektivita z Moudrosti, tj. po-CH/chopené zJevení.
Máte
zJevení o vaší Spravedlnosti? J/já, Jana ano. Mnohá. S blízkou
perspektivou naP/plnění.
Neboli:
uK/kážete vaši osobní spolčeneckou jako-pravdu.
Vše
bude z-Jevné všem.
Jana,
15.1.2023
-
Hulvátství
až do krajnosti.
To
se už nedá vydržet.
To
není BohuS/služba, to je náves.
Jít
na (nejen) nedělní bohoslužbu bývá utrpení. Ten chaos a neřád
už je nastavený jako norma.
Hulvátství
vůči Bohu, hulvátství vůči lidem. Bezohlednost a sobectví, kam
se člověk podívá.
V
Praze by to v takové míře neprošlo.
Neúcta
k Bohu a laicizace se tady považuje za standard.
Varhany
při mši občas i jsou, většinou ne. Když už jsou, melodie i
rytmus „tahají uši“, varhaník by měl jít na hodiny do
základní umělecké školy.
Při
mších ve všední den se nešpory zařazují do bohoslužby slova,
takže liturgie oběti je de facto z dalšího dne, a tudíž mše
jako celek je rozpůlená do dvou dnů.
Některé
svátky i slavnosti se ignorují, zařazují se čtení ze všedního
dne.
Adventní
věnce ani pokrmy na Narození Páně se neposvěcují.
Ačkoliv
je na mši vždy dost volných míst, hlavní uličky jsou zatarasené
židlemi. Lidé je velmi často obsazují jako první a ignorují
místa v lavicích, v téměř prázdných lavicích. V uličce jsou
po stranách dvě řady židlí, když jsou obsazené, tak na průchod
zbývá pár centimetrů – s oblibou si tam sedávají vysocí lidé
s dlouhýma nohama a rozverné neposedné děti, které na ně při
mši v botách stoupají a válejí se po lavici za nimi. Při cestě
ke sv. přiJ/jímání i při odchodu z kostela není kudy projít, a
to ani o holi – lidé ze židlí klečí na podlaze, takže zaberou
celý prostor jinak široké uličky, a navíc skloní hlavu a
ignorují frontu lidí kolem nich. Když jsou upozornění, že jsou
překážkou na C/cestě, buď člověka ignorují, nebo se ještě
„spravedlivě“ urazí, že je někdo ruší při modlitbě. Dokud
tam ty židle budou, bude trvat sobectví a arogance těch, kteří
jsou na C/cestě věřícím na překážku ke Svátostem. Řešení
je snadné: odstranit židle.
Další
neuvěřitelnost: chování rodičů a dítek při liturgii. V Praze,
když neposedné dítko rušilo mši, rodiče od kněze hned slyšeli:
„Rodiče, umravněte si své děti!“ Kněz čekal, až bude klid
– a celý kostel se díval na rodiče nezvládající výchovu. Ti,
když si uvědomili, že mají z ostudy kabát, rychle věděli, jak
situaci vyřešit. Tady je kněžím lhostejné, jak se kdo při mši
chová, jako by šlo o společenskou událost, o zahradní sešlost
sousedů, ne o mši. Rodiče s dětmi sedí na židlích před první
řadou, tedy přímo před knězem, děti divoce pobíhají přímo
před oltářem přes celou šířku kostela, občas se některé
pokusí vyběhnout po schodech nahoru, rodič za ním běhá a chytá
ho. Když už dítka neběhají, alespoň se střídavě na zádech a
na břiše převalují po zemi mezi židlemi a schody, rodiče v
klidu, nanejvýš dítko posunou o metr blíž k sobě.
Když
jdou ke Svatému přiJ/jímání, rodič drží rozverné dítko před
sebou tak, že to v botách vykopává do zad člověka před ním,
otec v klidu. Další jejich dítko na poslední chvíli skočí před
člověka ve frontě tak, že ten o něj málem upadne, a rodič se
na to v klidu a bez reakce dívá, stejně tak i kněz.
Rodičům
i kněžím je lhostejné, že prostor kostela není náves, že ve
svatostánku je Eucharistie a přecházení (!, ne přebíhání)
napříč prostorem má svá pevně daná pravidla. Pokud na to laik
upozorní, se zlou se potáže, ihned je označen jako asociála.
Jeptiška,
jinak o pár let mladší bývalá sousedka z protějšího paneláku,
která z plna hrdla a velmi dlouho, po celou mši vychrchlává
plíce, za své chování nemusí být odpovědná – je přece
jeptiška, tak je to v pořádku. Seděla jsem před Blankou,
chrchlala mi přímo do vlasů. Několikrát jsem se po ní otočila,
ignorovala mne, ani se neomluvila. Nakonec jsem se raději zvedla a
při mši odešla daleko za ni – a jedna paní mi po mši soukromě
řekla, že se jí moje reakce líbila.
Jako
vrchol všeho se kněz neobtěžuje dojít slavit Slavnostní mši a
pošle za sebe náhradu s tím, že jemu přijela soukromá návštěva.
Jsou přece Vánoce, proč by asi tak mělo kněze zajímat Boží
Navštívení, že. Však Bůh počká, až se kněz poveselí mezi
svými, že.
A
každému je to jedno.
Dekorum
nade vše.
To
vážně nikomu nedochází, že mlčet k hulvátství není
slušnost?
Jinými
slovy: na Boha se tu kašle. Často doslova – chrchlající Blanka
Stráníková suverénně chodí ke sv. přiJ/jímání mezi prvními
– a kněz potom ty její infekce na svých rukou roznáší
ostatním. Občas kvůli takovému chování k Eucharistii nejdu –
tj. bezohledná řeholnice i tolerující bacilonosič kněz jsou
úČ/činné Eucharistii na překážku.
V
Praze je rozmohlé pokrytectví, alibismus a špehování
provokatérskými rádobypřáteli, ale tady je to všudypřítomná
lhostejnost – vůči Bohu, vůči lidem, vůči pravidlům. Hlavně
mít svůj klid a příliš na sebe neupozorňovat.
Není
s kým, není o čem diskutovat – každému je všechno jedno,
pohodlí nade vše.
Pro
místní je Bůh mrtvý.
Jana,
27.12.2022
-
DůV/věryH/hodnost
a od-po-V/vědnost
odborných
psycho posudků
a vý-po-V/vědí
Výpovědi
mají své podmínky, psycholog ani psychiatr nejsou bozi.
Moc
se o tom nemluví, nejspíše proto, že to komplikuje život jak
odborné, tak i laické veřejnosti. Odborná veřejnost se bojí, že
se dostane „na tenký led, který by mohl zpochybnit její odbornou
kvalifikovanost“, laická proto, že sekulární svět odmítá
člověka chápat jako trvalou hodnotu nezměrné ceny. Pro
společnost je jednodušší člověka chápat jako tělesnost, jako
sociální produktivitu, jako zdraví podle přizpůsobení se
hodnotám podle kvantifikační většiny. Je to jedna ze slabin
globalizovaného světa, který zohledňuje kvantifikační právo
před kvalifikačním. Kdo je silnější početně, má podle tohoto
uvažování pravdu a právo.
Odborné
postupy a názory v psychologii/psychiatrii nejsou dogma a v průběhu
času, jak se mění možnosti, mění se i názory, hodnocení,
výpovědi. To je obecně známý – a vědecky základní – fakt.
Na
rozdíl od ryze somatické medicíny jsou „psycho“ obory
metodologicky variabilní – napříč kulturami se liší sledované
parametry, sledované normy (otázka stanovení mezí a norem bývá
značně ovlivněná lobbisty ve společnosti jako celku: např.
homosexualita byla ještě nedávno zařazena mezi diagnózy) a
zaměřenost pozornosti na konkrétní věci nakloněné aktuálním
společenským trendům.
Když
se to s „variabilitou“ norem přežene, prosadí se i nevědecký
populismus: např. sekta s názvem psychoanalýza.
Nikde
v medicíně není taková diagnostická a léčebná chybovost jako
právě v psycho oborech. Situaci nepomáhá ani extremismus v oboru:
na jedné straně silná biologizace oboru, která z psycho činí de
facto parodii neurologie, na druhé straně filozofizace oboru, která
činí z člověka jednu velkou pochybnost, o které lze dlouhosáhle
a de facto bez odpovědnosti diskutovat jako o odlidštěné otázce
pohledu v rámci širších podmínek, okolností, souvislostí.
A
jako by to nestačilo, ani v jednom případě se ani v odborné,
natožpak laické, veřejnosti neuvažuje o rozdílech mezi příznaky
nemoci a příznaky vedlejších účinků medikace. Natožpak o
konkrétní osobní právní odpovědnosti za indikování medikace.
O
tom, zda indikující není např. neschopný či všehoschopný,
případně obojí.
Je
obecně známé, že psychofarmaka mají jako vedlejší účinek
vyvolávání halucinací, bludů, a mnoha dalších závažných
symptomů, které dohromady vytvářejí falešný obraz
psychotického onemocnění.
Jsou-li
tyto léky předepisovány a užívány dlouhodobě – vzhledem k
nemoci oprávněně či neoprávněně – jejich vedlejší účinky
zesilují a stávají se dlouhodobými až trvalými, tedy i
ničivějšími.
Po
dlouhodobém předepisování psychofarmak už nikdo nedokáže
rozlišit mezi příznaky nemoci a mezi příznaky vedlejších
účinků psychofarmak. I to je jeden z důvodů, proč jsou v řadě
zemí psychofarmaka zakázaná.
Pokud
jsou psychofarmaka indikována neoprávněně, a tudíž užívána
výhradě ke škodě pseudonemocného, jde de facto o umělou výrobu
„nemoci“, resp. pseudonemoci.
To
se může stát ve společnosti kdykoliv komukoliv.
Při
změně medikace se prvotní účinek dostaví poměrně rychle, už
v řádu týdnů, ale celkové devastující vedlejší účinky
bývají ve svém souhrnu, rozsahu a intenzitě nevratné, a zvláště
závažným způsobem likvidační pro životní styl pseudopacienta,
který by svůj předindikační životní styl stále měl a
rozvíjel – jinými slovy, jeho život by byl jeho. Nikoliv
ukradený, ve své hodnotě i kvantitě zlikvidovaný.
Neoprávněná
indikace psychofarmak je de facto přinejmenším zabitím identity
osobnosti medikaci užívajícího,
v
případě záměrné neoprávněné indikace psychofarmak lékařem
jde o vraždu identity osobnosti pseudopacienta a jeho životního
stylu jako celku.
U
soudních přezkumů by se mělo kromě stavu uvažovaného hodnotit
také to, kdo, jak, za jakých okolností, proč a vzhledem k čemu
lékař medikaci indikoval, dlouhodobě sledoval, jakými kontrolními
lékařskými postupy a s jakými závěry.
Jinými
slovy: zda je lékařská dokumentace vedená řádně (např.
povinnost v kartě pacienta v reálném čase ukládat veškeré
výjezdy všech výsledků biochemických vyšetření přímo z
laboratoře, nikoliv pouze lékařský komentář k – údajnému –
biochemickému závěru), kompletně (kompletní výčet všech
biochemických i dalších vyšetření v jejich celku v jejich
originální podobě – tedy např. i rentgeny, nahrávky
psychiatrických vyšetření, ...), v reálném čase
(nikoliv zpětně), … a zda jsou lékařské výpovědi uváděné
v dobré víře a kompetenci.
Pokud
takto vedená lékařská/psychologická dokumentace není kompletní,
autentická, řádná, dobová, automaticky se jako celek (nikoliv
jako výčet jednotlivostí) hodnotí jako nedůvěryhodná, a tudíž
jako nedůvěryhodní jsou automaticky
chápání všichni – odborníci i laici -, kteří se na výrobě,
uchovávání a šíření této dokumentace podíleli.
Případná
ztráta i „ztráta“ (tedy účelové zabránění poskytnout)
lékařské/psychologické dokumentace, částečně i jako celku, se
automaticky chápe jako falzum
dokumentace, a je tudíž
nezbytné celek dokumentace i všech podílníků na vytváření,
uchovávání i šíření, chápat jako lživé, a takto k nim
přistupovat.
Taková
lživost dokumentace a lékařských výpovědí, musí nést trestní
odpovědnost – podle úmyslu mocensky silnějšího, tedy
odborníka, i podle účinků na pseudopacienta. Byl-li přítomný
záměr pseudopacientovi uškodit např. i tím, že odborník
sleduje svůj vlastní prospěch na úkor pseudopacienta, jde o
vraždu osobní identity člověka ve výrazně slabší mocenské
pozici člověkem společensky a priori „odborně, tedy obecně
lidsky důvěryhodným“.
Dojde-li
k vraždě těla člověka, společnost mluví o vraždě člověka,
viník je nade vší pochybnost označen jako vrah.
Dojde-li
k vraždě identity člověka a člověk to i přes všechny škodlivé
účinky přežije, společnost mluví o nedůvěryhodnosti
zavražděného, který přece vykazuje mnohá psychická až fyzická
poškození, příp. postižení. Viník = vrah je zde společensky i
právně interpretován jako hrdina bez bázně a hany.
Vrah
je vrahem – zbavení Obrazu Boha I/identity Dané Bohem je vraždou
v plném slova smyslu,
i
když fyzická smrt zavražděného nenastane hned – v takovém
případě jde o vraždu ve stadiu pokusu, případně o vraždu s
odkladným rozhodným účinkem, který se může ve svém
devastujícím celku projevit i po letech či desetiletích.
Právní
kvalifikace zní jednoznačně: vražda ve stadiu pokusu.
Je-li
V/vrahem I/identity (každá vražda je vraždou člověka, nikoliv
separovaně jen těla, jen duše, jen ducha, neboť Obraznost Boha Je
v Plnosti) Obrazu Boha katolický kněz s lékařským/psychologickým
vzděláním, jde o vraždu podle obojího, nikoliv pouze světského,
práva.
Jana,
20.12.2022
-
Vý-po-V/věď:
Vý
= zveřejnit duchem, nikoliv pouze literou, vyD/d(á)at P/počet,
nikoliv vydat někoho,
po
= následovat, protože B/být odpovědný vůči ná-S/sledování,
nikoliv pronásledování,
V/věď
= „V/v“ = v násobností „D/dít S/slovem i S/skutkem“, tedy
být naK/kloněn v/z K/klanění S/se Kristu, žít v náklonnosti,
nikoliv se sklánět ve sčítání příležitostí podle světa
Vý-po-V/věď
= B/být pro Krista, nikoliv lež = být Proti Kristu.
Č/činit
D/dobro, nebo škodit.
Dů-V/věryH/hodnost:
dů
= do, k
V/věry
= z/podle V/víry v Krista
H/hodnost
= V/věrnost po-Volání Bohem v Trojici, B/být H/hoden Krista v
Trojici, sociálně uP/přímně hodný = přímý a spravedlivý,
resp. zdrženlivý a v upřímnosti před Bohem i lidmi, B/být
úČ/časten na H/hostině ve V/věrnosti
od-po-V/vědnost:
od
= z autority, rozhodnutím Autora
po
= podle autority, podle Autora
V/vědnost
= Moudrost, nikoliv pouze sumační informovanost a slovní
ekvilibristika
Jana,
20.12.2022
-
J/jde
o vH/hodnost
Jako
v té Satanově větě: „A ke komu Se Modlí Bůh?“
Obecně
vzato (dle litery) je to zcela legitimní otázka. Téma ke
katechezi. Nic proti ničemu.
Konkrétně
kontextuálně vzato (dle ducha) je to překroucená P/pravda =
z-Ne-V/věroH/hodnění Krista Spasitele. Je to mluvení ducha mimo
Ducha Svatého, mluvení ducha mimo Plnost = mluvení ducha
částečnosti, ducha světa.
A
váš základní problém je povrchnost životního stylu, mluvení
obecných P/pravd bez ohledu na kohokoliv a cokoliv kromě toho a
těch slibujících váš osobní světský profit.
Máte
P/pravdu, když říkáte, že nejsem bez hříchu. Nikdy J/jsem
neřekla, že bych snad bez hříchu byla. A neřeknu – byla by to
L/lež.
Máte
P/pravdu, když Ř/říkáte, že sama vždy a za všech okolností
nedodržuji V/vše, o čem M/mluvím. „Dokazujete“ to – mylně
- tím, že „jménem kněžské autority“ překrucujete, vynášíte
a šíříte obsahy M/mých vyZ/znání hříchů ve Svalé
z-po-V/vědi.
S/slovy
se odV/voláváte na Ducha záK/kona (v naP/plnění vyK/kupitelem),
a činíte tak duchem Ne-v-H/hodnosti.
L/lžete.
A
zakládáte si na tom: sami sobě si potom připadáte spravedliví a
morálně na výši, tedy nevinní a oprávnění soudit a odsuzovat,
„s opatrným odstupem nezávisle prověřovat“ = metodami
kybernetické kriminality (např. podle antivirového programu těch
více než 40 spolčeneckých IP adres na mém minulém internetu),
krádežemi včetně dokladů a peněz, vloupáními ke mně domů, a
to klíči, které jste mi ukradli v kabelce, nastrčenými
„informátory“, ...
Dar
rozlišování duchů – Dar Daný v první řadě
kněžím-zpovědníkům – užíváte z pohledu ducha
polovičatostí, tedy z-Ne-u-Ž/žíváte. Hříchy Proti Duchu
Svatému.
Místo
po-CH/chopení S/slovem i Č/činem se snažíte vše uchopit do
svých vlastních rukou.
Kdybyste
B/byli S/svědky první den, nebo jen pár měsíců, opatrnost bez
osobní zkušenosti by byla na místě. Ale J/jsem s vámi od podzimu
roku 2015 (od začátku příP/pravy na biřmování), tedy již více
než 17 (sedmnáct) let. Po sedmnácti letech nezúčastněného
posměšného přihlížení a vyčkávání, „jak to celé
dopadne“, jako bych byla nějaká senzace, není V/věro-H/hodné
tvrdit, že jen reagujete prvním stadiem vyrovnávání se s
náročnou životní situací, tedy prvotním popřením. Zaprvé se
cítíte a chováte nezúčastněně, takže to na vás nemůže
nechat devastující stopy ze spoluúčasti, zadruhé se i v tomto
kontextu cítíte a chováte komfortně, takže mimo K/kříž.
M/mým
S/s-V/vědectvím (= Z/znalostí ze S/spolu-ú-Č/časti na
P/plnosti) se cítíte ohrožení, a proto se M/mne snažíte umlčet.
Kdybyste B/byli z P/pravdy, M/měli byste z M/mých S/slov R/radost.
Nejsnazší
pro vás je po-P/přít M/moji Z/znalost Nebe – V/všechna
zJ/jevení, T/texty, …
Nejsnazší
je se M/mne snažit izolovat, vyčlenit z Církve, „vytěsnit ze
slušné společnosti“, neoficiálně a světsky vlivně M/mne
prohlásit za člověka na okraji společnosti – tónem, který v
podtextu vyjadřuje pochybnost o M/mojí sociabilitě, společenském
uplatnění a úspěšnosti. Pravda, každý se cítíme doma v jiném
společenském prostředí.
Nejsnazší
je se snažit M/moje S/slova a Č/činy rozmělnit, přeskupit a
poskládat do „odpadového“ kontextu a formy tak, aby to podle
litery bez Ducha Svatého (tedy povrchně) nebylo možné rozporovat.
„Každý ví, že ...“ Podle logiky všech herezí: vybrat si, co
se hodí, to nafouknout do obřích rozměrů, halasně proklamovat a
jen shovívavě poučovat ty, kdo po-uK/káží na povrchní
účelovost obecné P/pravdy prezentované v daném konkrétním
kontextu. Klerici a jejich suita tím před důvěřivými lidmi a
před poskoky dosahují dojmu vlastní vševědoucnosti, všemocnosti,
neomylnosti, právoplatné odtažitosti.
Nejsnazší
je po-P/přít po-Volání tvora vůči sTvořiteli a s blahosklonným
poučováním tvrdit, že jediná správná zbožnost je ta jejich, a
kdo to nectí, staví se proti kněžství jako takovému.
Připadá
vám to jako maličkost, nad kterou se mávne rukou?
Tak
po-S/slouchejte.
Po-Volání
Dává Ten, Kdo Volá.
Pravé
J/jméno Obrazu Boha = člověka, N/nositele poVolání = Dává
poVolávající Výraz Boha (Syn člověka), Ten, Který v Trojici
Tvoří V/vše N/nové.
Pravá
J/jmennost Je z Pravdy a v Pravdě vH/hodná, a T/ti, K/kdo Ž/žijí
z P/pravdy, Jsou v Pravdě H/hodni.
Vzato
do důsledků na sociální rovině, každý, K/kdo Z/zná Krista,
V/ví, že Kristus J/je i lidsky velmi hodný, ne hloupý, ne
slaboch, ne bezbranný, ne bezvýznamný, ne lhostejný, ne povinný
dělat lidem servis dobra a tvářit se, že Spravedlnost neexistuje.
Vám ale hodný člověk připadá jako outsider, který „se
nevyzná v tlačenici“, a proto si ani nevšimnete, že jste J/jej
vyhnali z J/jeho V/vlastního Svatostánku. Na širokých cestách
bezvěrců je tlačenic víc než dost, vyskakováním si
v-z-N/nešenosti nedosáhnete.
Vzato
až do důS/sledků na sociální úrovni podle S/strážného ducha
z Ducha Svatého J/je T/ten, K/který Je Hoden (tj. v Kristu Bohem),
také H/hodný – ne hloupý a bezmocný. Za hloupého a bezmocného
- v Pravdě Krista Vtěleného - (tj. Církev) považujete vy.
Jak
by mohla najít Pravda v Obraznosti uZ/znání od světa?
Po-Z/znáváte
Pravdu o M/mně, Janě?
Která
z výše uvedených výmluv je vám osobně nejbližší: neosobní
intelektualizace S/slova, teatrální sociální aktivismus,
„spravedlivé“ napadání P/pravdy Ne-H/hodnostmi a činěním
Bez-P/práví?
Jana,
15.12.2022
-
Ještě
k okolnostem S/setkání na 2. pátek v 1/2006
Kristově
větě „M/modlil J/jsem S/se za Vás“ předcházela typická
situace v kostele sv. Ludmily.
Tehdejší
farář a paní kostelnice pár minut po mši chodívali po celém
kostele s velkým svazkem klíčů. Tímto svazkem se zvednutou rukou
velmi hlasitě chrastili a stejně hlasitě volali: „Zavíráme!!!“
Takto vyhazovali lidi, kteří se ještě po mši M/modlili.
Toho
dne M/modlícího S/se Krista a J/jeho společníka (nejspíše sv.
apoštola Petra) vyhodila z kostela paní kostelnice.
Jinými
slovy:
paní
kostelnice reprezentovala a prosazovala mentalitu tehdejšího faráře
(a u následujících farářů se situace nezměnila).
Mentalitu
vyhánění M/modlících S/se z kostela.
A
to včetně vyhnání Krista a nejspíše sv. Petra.
To
kléru a suitě kolem nedochází, že v kostele mohou B/být nejen
„obyčejní“ lidé, ale i lidé, případně andělé z Nebe?
Nemluvě
o notorické nedocházce tehdejšího faráře do zpovědnice, a to i
přesto, že se před zpovědnicí dělala fronta.
Dochází
vůbec kléru a okolní suitě, že J/jsou v Církvi pro lidi, nikoliv
lidé pro ně?
Dochází
jim, jaká bude jejich osobní situace před B/branami Církve Velekněze na
Nebi?
Dochází
jim, jak do-P/padnou, až jim sv. apoštol Petr před B/branou do Nebe
uK/káže jejich vlastní chrastění klíči při vyhánění
V/věřících z kostela?
Každý sklidí, co zasel.
Jak
se vůbec opovažujete vyjadřovat ke zbožnosti jiných.
Jana,
11.12.2022
-
Židé
řeší obsažnost zJevení, katolíci zpochybňují už Samu
Existenci zJevení.
Židé
považují Existenci Moci a záSahů do času za obecně běžně
známou a uznávanou věc, zJevení Jsou pro ně bytostně
přirozenými životními směrovkami. To, že mezi Bohem a člověkem
existuje každodenně žitý vztah, je považováno za standard a to,
co se mezi lidmi řeší, je významová obsažnost, resp.
interpretace zJevení. Dohadují se o tom, jaký má v daném
kontextu konkrétí zJevení význam, na co ukazuje, co s tím.
Katolíci
považují Existenci Moci a záSahů do času za silně
nepravděpodobnou, za chiméru, přelud, který využívají jako
pracovní nástroj či od reality odtržené snění, které je
obecně přijímané jen za předpokladu, že nijak nezasahuje do
praktického každodenního životního stylu. Za projev zbožnosti
se považuje konkrétní jednotlivá viditelná snaživost před
panem farářem, Ž/život z Boha je zde podezřelý. Mezi katolíky
je obecně přijímanou zvykovou módou o Bohu většinou hezky
mluvit a zároveň Jeho Moc umlčet už od základu slov. Katolíci
obecně obsažnost svých slov o Bohu a priori neuznávají, zajímá
je jen povrchní argumentační ekvilibristika, kterou používají
jako plášť k zakrytí svých vlastních hodnotových bezbožností.
Nikdo nepochybuje o tom, že SZ je de facto jedna velká pohádka, že
Mojžíšova zJevení jsou jen fantazijní bubliny mimo realitu.
Katolíci většinově svým vnímáním Boha odmítají brát vážně,
snaží se Jej zmocnit tak, aby sami svými „zásluhami ve veřejném
životě“ mezi lidmi získali zdání osobní božské moci a
„zbožné“ legitimity. Jakýkoliv konkrétní pro-Jev zbožnosti
je zejm. kléru silně „proti srsti“ - k nelibosti farních
společenství J/je T/takový pro-J/jev ukázkou, že mimo Krista
žádný člověk není Bůh, že žádný člověk nemá ani patent,
ani nárok na Boha.
Židé
odmítají Vtělení, ale Kristova osobní zbožnost je jim přirozeně
blízká. Židé se přirozeně dohadují o to, zda je konkrétní
zJevení dobré či zlé, soukromé či veřejné, pro danou chvíli
či dlouhodobé, …, „o co jde a co s tím“. Nedohadují se o
to, zda zJevení v Principu vůbec Existuje. Ne-po-Z/znali Krista v
Trojici, a proto Krista ani neberou vážně – odmítají
Vtěleného, nikoliv vědomě záměrně Boha Jako Takového, a proto
je jim – bez prvoplánového mluvení o Kristu Vtěleném –
Ž/životní styl podle Krista = Ž/život z Boha = příjemný a
blízký. Jsou zpozdilí vůči vyK/koupení, ne a priori nenávistní
vůči Moci Jako Takové. NaS/stalé Vtělení považují za
nedůvěryhodnou drzost, protože ve své setrvačnosti jsou zvyklí
brát vážně zJevení podle SZ proroků, a Kristus je pro ně
„příliš velké sousto“. Kristovu úČ/činnost nicméně
uZ/znávají: věD/dí, že úČ/činná zbožnost Je z Moci a bez
Moci není žádná trvalost. Ve svém snažení a odmítání
Vtěleného jsou vytrvalí, protože veškerá jejich historická
zkušenost se opírá o vztah člověka k Bohu. Neočekávaný konkrétní
dějinný Boží záSah je děsí, protože Boha berou vážně. Jde
o naskakování na typickou kličku Satana, který se snaží člověka
fixovat na snění o slavné minulosti, aby tak zablokoval P/přítomnou Moc
S/slávy světa. Při S/setkání na druhý pátek v lednu 2006 to
našeptávač zkusil i na M/mne: po S/slovech Krista ke M/mně:
„M/modlil J/jsem S/se za Vás“ na to našeptávač v myšlenkách
odsekl: „A ke komu se modlí Bůh?“ M/mojí první reakcí bylo,
že člověk přece není Bůh, vždyť ani já nejsem Bůh a ten
člověk přede mnou zjevně je člověk jako každý jiný, tedy ne
Bůh – našeptávač se snažil o M/moje odmítnutí Krista tím,
že neúměrně a kontextuálně nevhodně poukázal na fakt (významově v kontextu překroutil
jinak legitimní otázku), že mezi člověkem a Bohem je propast
(což po hříchu skutečně je a nikdo kromě Krista, Panny Marie a
člověka před prvotním hříchem není bez viny), a proto
tvrzení, že Bůh Může Být člověkem ze Své Vlastní Podstaty
(Vtělení), musí být past. Tím se našeptávač snažil
vzbudit zdání, že Kristus je lhář a V/věřit M/mu znamená
zvolit si pro-past = nechat se obelhat, být nakloněn k pasti, morálně a duchovně se propadnout. Kristus pro M/mne tehdy uDělal to, co na K/kříži pro
Židy ne: zastavil moc Satana mluvit a M/mne tělesně znehybnil tak,
aby jediné, na co jsem se soustředila, byla P/probíhající R/realita
J/jeho S/slov, a i v lednu M/mi náhle bylo příjemně teplo. Ihned
po S/svém odchodu z místa S/se M/mne J/jeho průvodce zeptal:
„M/můžete S/se za M/mne modlit?“ Když J/jsem si pomyslela, že
s nehybným tělem těžko mohu odpovědět, tělo se M/mi hned
uvolnilo, mohla jsem se normálně hýbat (byť s uvolněnými svaly, které získávaly pevnost postupně, vše bylo až do večera příjemně "vznášené"), takže J/jsem přikývla,
protože artikulovat ještě nešlo. Nic takového Židé ve vztahu
ke Kristu „na vlastní kůži“ nezažili. Pro M/mne tato situace
Z/znamenala přímou osobní zkušenost s rozeZ/znáváním vlivu a
jednání našeptávače, na kterou J/jsem S/se soustředila, kterou
S/si bytostně pamatuji a rozeZ/znávám Právě proto, že J/jsem se
tělesně nemohla hnout, a tak J/jsem ji proŽ/žila naP/plno, okolím nerušeně. Při
N/našem S/setkání s Kristem a J/jeho průvodcem kolem v hloučcích
postávalo mnoho lidí, kteří právě odešli z kostela po mši.
Těchto mnoho lidí situaci sledovalo. Po následném odchodu se na
M/mne dlouho dívali s údivem, často s otevřenými ústy a zjevně
v šoku. Těžko říct, na co se dívali. Zbožnost Židů (tuto
národní I/identitu J/jsem „vyvD/dala“) vůči Spravedlnosti má
zcela jiný významový kontext než prosazování vlastní
Spravedlnosti katolickým klérem.
Katolíci
většinově uZ/znávají a vyZ/znávají Vtělení, ale o
vyK/koupení jen mluví. Ž/žít vyK/koupení většinově odmítají
(jak řekla jedna kolegyně z přípravy na biřmování: „Ty budeš
mít těžký život, s tím nechci mít nic společného, já chci
žít společensky zařazeně“), a proto je jejich hřích větší
než hřích Židů: katolíci většinově odmítli a odmítají
po-Z/znaného a prosazují světské poznání z vlastních sil,
zJevení je jim trnem v oku, a to i přesto, že při S/setkání
B/byli přímými očitými svědky jak celé situace, tak M/mojí
situace, na kterou v údivu (tj. se zájmem) hleděli, a to v reálném
čase svém osobním i čase tohoto věku. Katolíci, K/kteří
Krista vyZ/znávají jako S/svého Spasitele, se většinově
dohadují o to, zda je Sama Existence zJevení (tj. primárně
Kristus sVrchovaný) vůbec možná – zpochybňují Boží záJem o
Církev, o konkrétní Ž/životy lidí a veškerého stvoření teď
a tady. Od-po-V/vědnost nejprve vůči Bohu a teprve poté vůči
stvoření je pro ně z říše sci-fi, proto je hřích katolíků
větší než hřích Židů, neboť katolíci Krista po-Z/znali,
vyZ/znávají, a přitom bytostně svými životy odmítají
vy-K/koupení, a odmítají J/jej z Proti-P/podstaty Antikrista.
Židé
se dohadují o to, co pro koho konkrétní zJevení znamená, komu Je
uRčené, kdo má poDíl na Jeho Moci teď a tady. Jinými slovy: kdo
a jak na zJevení osobně profituje, o koho má Bůh konkrétní a
jaký záJem, skrze koho, proč a jak Se Bůh zJevuje. Židé si mezi
sebou závidí reálně uznávané zJevení ve SZ záSlibnosti,
katolíci R/reálné zJevení v/z P/plnosti P/přítomnosti ani
neuznávají.
Katolíci
se dohadují o to, zda „má Bůh právo někomu do něčeho mluvit
teď a tady, konkrétně“ a snaží se zJevení překroutit a
obsažně vyprázdnit tak, aby před veřejností nevypadali jako
někdo, kdo „de facto není odborníkem na Boha“ = zbožnost chápou jako osobní ohrožení, které je třeba zlikvidovat. Klér sám sebe
(slovy jednoho pražského kněze) považuje „za jediné pravé
prostředníky mezi Bohem a lidmi“ a otázku na všeobecné
kněžství Církve rychle “smetou ze stolu“. Vzhledem k tomu, že
sami znají svoji bezbožnou prázdnotu, tak každého, kdo poukazuje na
s-Mysl S/slova (= na Moudrost S/slovem i Č/činem, na přeB/bývání
s Bohem a v Bohu), považují za L/lháře: „vždyť přece
každý ví, že Bůh je v každodenní praxi bezmocný, o
konkrétního člověka teď a tady nemá zájem. A kdo si myslí
něco jiného, je sprostý podezřelý.“ Katolíci většinově
jsou přesvědčení, že Bůh je jen figurka ve skládačce „začátek
a konec“, přičemž sTvoření světa je v dávné minulosti a
Soud je – podle téhož principu bezbožnosti – otázka daleké budoucnosti. Nad přítomností, resp. P/přítomností Církve, mají
podle nich moc jen oni sami: klér a jejich suita. K čemu Svátosti,
když oni sami sebe považuji za Svaté vykupitele.
Proroka
Bůh obvykle Posílá tam, kde je naléhavě potřeba Podstatná
z-M/měna k lepšímu – a M/mne, Janu Posílá do centra Evropy. Do
prostředí, na které je dobře vidět ze všech stran, do národa,
kterého se mnohé jiné národy snažili zmocnit a poroučet mu. Do
národa, který je svojí historií esencí evropského myšlení a
vlivu. Do národa, který svým geografickým umístěním
symbolizuje most mezi Západem a Východem, most, po kterém se
šlape. A tudíž do národa, který se naučil se silnějšími
národy lstivě vyobchodovat téměř cokoliv – národa, který
svoji početní nemnohost nahrazuje vychytralou znalostí mentalit
početně silnějších. Do národa, který k nelibosti silnějších
stále ještě existuje, a to na svém území. Žádný div, že
hodnoty jsou zde to poslední, co by někoho zajímalo: na mostě a v
obchodování jsou rozhodující mimikry. Logicky je tu v přepočtu
na obyvatele široko daleko historicky nejvyšší koncentrace
mučedníků - v malém počtu lidí je na jednotlivce hodně vidět a ne každý se chce přizpůsobit světu. Roz-H/hodnost a pevné poS/stoje C/cesty Ž/života
jsou zde z podstaty věci interpretovány jako důkaz života mimo
realitu, jako životu nebezpečný luxus.
Jinými
slovy: na Češích se esenciálně ukazují životní styly všech
okolních národů. Všech národů, které zde prosazovaly svoji
údajnou nadřazenou moc, a nakonec se nestačily divit své bezmoci - a to i v případech, kdy se domluvily a spojily. Jak říkají např. Rusové, "celý jejich stát má menší počet obyvatel než naše hlavní město, tak co by chtěli". Němce ani nenapadne, že by ve svých tendencích "zarovnat mapu" mohli přijít o část Bavorska a Pruska poté, co by se Češi spojili s Rakušany a Poláky. Poláky ani nenapadne, že by ve svých tendencích uzmout zbylé části českého a moravského Slezska mohli čekat zpětné posunutí ne tak dávno uměle nakreslených hranic. Stále nechápou, kde se bere ta moc, která Čechy chrání, proč tady násilí nezvítězí trvale.
UK/kázat o jejich samolibé bezbožnosti a chamtivosti je zde interpretováno jako lstivá snaha o získání osobní moci.
To vše pod pláštíkem zejm. evropské „korektní“ politizace Církve. Nejprve
rozmělnění Církve ideologickými odpadlictvími, které se zjevnými lidskými společenskými nespravedlnostmi v Církvi bojují
tím, že se staví proti Svátostem a prosazují lidskou spravedlnost (Proti-mučednictví, zbavování Církve Svátostností), poté
organizováním a slučováním těchto odpadlických ideologií do
nových celků (heretických skupin a spolků), poté společenskou
legitimizací těchto heretických vlivů, poté jejich legalizací,
poté snahami o jejich zrovnoprávnění, dále politické a
geografické dominance, poté o jejich vyobsažení politickou
korektností a na závěr v evropské současnosti likvidací
jakéhokoliv veřejného projevu přihlášení se ke křesťanství
jako náboženství pro Krista: všechny heretické skupiny jsou
zcela přirozeně chápány jako rovnocenné katolické Církvi,
přičemž katolická Církev tuto mentalitu – v touze po
společenském uplatnění – sama podporuje a organizuje. Obří
akce s mluvením a projevy o Kristu, ale důsledně bez Svátostí. Politické strany s názvy odkazujícími na křesťanství, ale s odporem ke Králi a s důrazem na demokratičnost (Jméno Boží nadarmo, zájmy světské nad záJmy Boží, propagace tendencí ke smrti - homosexualita, ...). Vše ve jménu „tolerance“ a „legitimní rovnosti“ - zájmy
lidské pod pláštíkem záJmů Božích.
Vážně si myslíte, že Bůh Je Mocný jen tam, kde ho prosadíte lidskými zájmy a metodami? Žádný div, že Církev v Evropě skomírá, když se úcta ke Svátostem většinově interpretuje jako folklor pomýlených stařenek neslučitelný s "pokrokovým postmoderním světem a jeho znalostmi".
Smyslem
tolerance je z vlastních sil překonání osobní nechuti k něčemu
či někomu kvůli něčemu či někomu, se kterým chce člověk
vycházet bez potíží.
S-Myslem
(úČastí na Moudrosti) J/je pře-K/konání nechutí a odporů
světa Silou do-K/konání.
Budeme-li
se na svět dívat pohledem tolerance, potom úČ/čast na Moudrosti
bude vypadat jako konfliktnost, J/jedno-Značnost se bude zdát jako
fanatismus.
Po-H/hledem
Moudrosti se tolerance jeví jako bezbožnost - zdvořilost není bezpáteřnost a slabost.
Jak
by mohl existovat smír mezi Kristem a Beliálem?
Hrdinství
z politických vítězství z vlastních sil a nekompromisní
zbožnost Kristu nemají společného vůbec nic. To, co je z pohledu
světského hrdiny (člověka, který prosadil svůj vlastní
politický vliv tím, že jde proti politickým nepřátelům)
obdivuhodné, je poHledem T/toho, K/který nevyhledává S/svoji
S/slávu a veškerou Slávu přeNechává Otci, sobectvím z odporu
Moci.
To
vše jen proto, že člověk světa věří víc své vlastní moci
než Moci Samé.
Svět adorující samozvané hrdiny (ne obránce) adoruje opoziční násilnictví, které vždy produkuje násilí.
Církev adorující Krista H/hle-D/dá poziční M/moc - ještě se nestalo, aby Bůh někoho nechal bez poMoci.
Máte pocit, že jste bez Boží poMoci? To vy žijete bez Boha.
Ten,
kdo hledá bohatství z vlastních sil, nakonec spláče nad
výdělkem.
T/ten,
K/kdo H/hle-Dá Boží Dary, nakonec Z/získá V/vše.
Principem
násilí je chtít všechno a hned, za každou cenu, tj. vztek,
zloba, manipulace, panovačnost.
Principem
S/síly světa J/je B/být V/vším ve Všem, tj. z Vítězství
sT/trpění „hrdinů doby“.
Žádný
div, že prorok je tu lovnou zvěří už jen proto, že Ž/žije.
Jana,
9.12.2022
-
Tak kdo je tady šílenec?
Kdysi
před lety, když jsem v Praze jednou mluvila se svými izraelskými
přáteli, mi jeden z nich řekl:
Ty
patříš k nám. Jsi víc Židovka než většina z nás. Katolíci
Tě s Tvým životním stylem nikdy nepřijmou.
Ptala
jsem se proč – nedávalo to smysl.
Prý
proto, že mám židovskou povahu a životní styl. Vidění a
zjevení obecně je nepřekvapují, je to pro ně přirozená součást
identity. To, že se člověk v každodenním životě řídí Boží
Vůlí, Kterou Z/zná a přiJ/jímá, je pro ně normální, ne jako
v katolické Církvi, kde je totéž pod mocí klerikalismu
interpretováno jako podezřelé. Jejich pojetí povinné zbožnosti
je podle popisu v Evropě chápáno jako nevídaná zbožnost až
fanatismus.
V
překladu:
Židé, kteří M/mi zavraždili M/manžela, M/mne sami
od sebe a vřele přijali, aniž bych o to žádala, a přijali M/mne
proto, že M/mám typickou povahu M/mého M/manžela.
Jak
se později ukázalo a stále a bez přestání ukazuje, tak
katolíci, kteří M/mého M/manžela vyZ/znávají jako S/svého
Spasitele, se M/mne snaží zabít, nebo M/mi alespoň co nejvíce
škodit, protože M/mám typickou povahu M/mého M/manžela.
M/můj
vlastní národ, Češi, s významnou podporou silně katolických
Poláků, kteří jsou na svoji zbožnost velmi hrdí a považují ji
za svoji významnou přednost, se snaží M/mne umlčet,
zatímco
Izraelci, kterým je Ž/životní S/styl M/mého M/manžela skutečně
bytostně blízký, jsou rádi, že v cizí zemi (v ČR) našli
domorodce, se kterým je přirozené mluvit.
Jaký
je rozdíl mezi vrahy M/mého M/manžela a mezi současným klérem,
který M/mne většinově nenávidí právě proto, že jim
připomínám M/mého M/manžela?
Tak
kdo je tady šílenec?
Jana,
7.12.2022
-
Soud
ČAS
J/je souS/slednost (M/mnohostí)
náS/sledností (I/individualit) dějových pro-M/měnných.
Z
principu pro-M/měnnosti vyplývá, že čas J/je tam, kde J/je
S/spění pro = pozice k D/dobru.
Tam,
kde není S/spění pro, čas v pravém slova smyslu není.
V/volby
D/dobra nechávají Konat Dobro, a proto čas urychlují tím, že
V/volí Věčnost, tj. do-K/konalost. Kde J/je do-K/konání, tam
není po-S/stupnost.
Tam,
kde není V/volba k Dobru = tam, kde není do-K/konání, Proti-J/je
(tj. je = trvání na upřednostňování lidských zájmů nad záJmy
Božími) parodie do-K/konalosti, tj. blokace zaměřená proti
pro-M/měnnosti. Proti vý-M/měnně (proti-Svátostně), a proto jde
o volbu náklonnosti ke stagnaci, a tím i o volbu parazitování na
čase všeobecného D/dění. Ti, kdo volí Z/zlo, jsou „černí
pasažéři“, kteří zdržují příCH/chod vyK/koupení na
K/konci věků.
Parazitování
na čase se realizuje ve třech krocích po-P/pření (ve třech
krocích rozpornosti, ve třech krocích Proti-S/slova):
-
blokace,
-
stagnace,
-
regrese.
Blokaceje bránění po-S/stupu, tj. bránění vR/růstu do Ráje.
Stagnace
je dezorientace s nerozhodným „přešlapováním“ na
místě (resp. závislostí na horizontále světa).
Regrese
je dlouhodobou stagnací, která z principu
Anti-pro-M/měnnosti (tj. z principu Ne-H/hybnosti) končí křečí,
tj. Anti-vy-K/koupením.
Blokace
se realizuje uzavřením se do sebe, „zabouchnutím dveří“ před
B/bolestmi K/kříže, snaha se B/bolestem K/kříže vyhnout. Snaha
nemít s Kristem nic společného.
Stagnace
se realizuje prosazováním mocenských nástrojů
směřujících k povrchnímu životnímu stylu,k životu v samých
radovánkách bez odpovědnosti, případně k bolesti bez Krista.
Regrese
se realizuje rouháním proti Bohu v Trojici, hrou na Boha.
Blokace
znamená strach z Moci. Člověk usiluje o svoji vlastní moc
(zbavuje se strachu z Moci rušením vztahu k Moci a krádežemi
atributů Moci = princip prvotního hříchu), chce být před sebou
i ostatními vnímán jako dokonalost sama, jako ze své vlastní
podstaty předurčený ke světské moci, slávě a bohatství.
Stagnace
znamená násilnost. Násilnictví je chtěním všeho hned, stůj co
stůj. Je vynucováním si blokačního životního postoje a stylu
ve světě. Je snahou navazovat pro ostatní škodlivé vztahy.
Vztahy, které mají sloužit člověku-svůdci jako nástroje ke
získání a upevnění osobní moci. Snaha vysílit sobě podrobené
lidi a sám se stát silnější. Hamižnost, využívání,
drancování, … „po mně potopa“, totalita zmaru.
Regrese
znamená rouhání proti 1. - 3. při-K/kázání slovem i
skutkem.
Vy-D/dávání
P/počtu z V/voleb mezi D/dobrem a Z/zlem naS/stane jako zkouška
V/víry, tj. L/lásky ke zJevené P/pravdě:
vyK/kupitel
se opticky vzdálí (člověk je zdánlivě bez Boha), člověk
zůstane opticky sám s pokušitelem, a to až do okamžiku, kdy do
místnosti vstoupí vznešený vysoký stařec se zářivě bílými
vlasy a nesmírnou Mocí.
Podívá
se na člověka a člověk vy-P/poví = vy-po-V/ví o S/sobě, nebo
vypoví o sobě. Vy-D/dá P/počet o Kristu, pro-J/jeví L/lásku k
vy-K/koupení x Ne-vy-D/dá P/počet o Kristu, Ne-pro-J/jeví L/lásku
k vy-K/koupení.
K/kdo
B/bude sHledán před vyK/koupením Spravedlivý, toho Spravedlivý
(v Bohu Jsou V/všichni Bohy) vyV/výší na Výsosti = oSlaví.
J/jak J/jsem P/psala dříve, půJ/jde o z-Novu-sTvoření ve Své
F/finalitě dějů beze zbytku a bez výhrad = o „oblečení nového
šatu“ = o naB/bytí T/těla podle poVolání T/tak, J/jak to
člověku náleželo před vstupem člověka do porušené
všeobecnosti mimo vyK/koupení = před splynutím pohlavních buněk
rodičů při oplodnění – Ž/život začíná vyŘčením Pravého
J/jména tvora Stvořitelem = vyŘčením P/pravdy o tvoru Tvůrcem,
čímž tvor naB/byde tvaru podle J/jemu Dané P/pravdy (podle J/jemu
Dané Pravé J/jmennosti). Viz T/texty o poS/stupu Stvoření
člověka.
Kdo
Ne-B/bude sHledán před vyK/koupením Ne-Spravedlivý, toho
Spravedlivý sVrhne do pod-S/světí, tj. do pro-P/pasti, do které
se člověk předtím sám svojí blokací, stagnací a regresí
uvrhl. Člověk odejde se Satanem, kterého před Soudem následoval.
Člověk
tak s neodvolatelnou P/platností sT/tvrdí S/svoji (resp. svoji)
V/volbu mezi D/dobrem (= T/váří Krista v Trojici = T/tváří
Vtěleného Vítězného) a mezi parodií D/dobra (= pokrytectvím,
povrchností, maskou = Bez-T/tvářností).
S/stane
S/se z N/něj Svatý = Z/zářivý = M/mocný,
nebo
se stane bez-T/tvářností = bez těla a bez tvaru. Duše se
zdeformuje a roz-P/padne fragmentací a pokřivením z odvrácení =
od-M/mocněním. Duše se stane bloudící, beze S/světla, bez
na-D/děje, bez sebe sama, v nekončícím hrůzném zděšení a
mukách = důsledky L/lhaní a podvodů.
V
každém případě se čas tohoto Souzeného člověka rozplyne:
mimo vyK/koupený čas není na-D/děje, není Boží Vůle v
K/krocích. Kde není po-S/stupnost, tam není kam S/stoupat či
P/padat. F/finalita D/dějů.
Po
rozHodnutí o člověku = vznešený vysoký krásný stařec
vysokého věku Stvrdí F/finalitu (neodvolatelnou P/platnost) o
člověku=, člověk odeJ/jde N/novou C/cestou x pro-P/padne
(paroduje náklonnost k vyV/výšení) do pro-P/pasti, kterou si
tento člověk předtím ještě v čase sám vykopal.
Člověk
půJ/jde C/cestou x půjde cestami, po K/které J/je zvylý CH/chodit
x po kterých je zvyklý chodit.
Člověk
buď urychlí příCH/chod P/plnosti času světa (poD/dílově
naP/plní M/mnohost poVolání v Právě J/jedné K/konstantě
veškerenstva = v K/kříži),
nebo
zablokuje, zafixuje a principiálně zpochybní na-D/ději, tj.
„nafoukne“ čas světa jako mýdlovou bublinu. „Nenafoukne“
čas obsažně, protože principem vyvyšování se („nafoukanosti“)
je pýcha = nabubřelá prázdnota. Čas „nafoukne“ „na oko“,
falešným zabíráním naD/dějí jiných = krádežemi časů
jiných. Kdo má moc nad člověkem v čase, má moc nad na-D/dějí
lidstva, které si zvolilo život z času a pro čas. Populismem,
klamáním, podvody, sugerováním neomezené moci síly pěsti a
davu. Vyvoláváním falešného pocitu, že zloba jedince se v davu
schová, a tudíž si člověk může dělat cokoliv, pokud má
„krytá záda“ anonymitou a vysokým postavením mezi mnohými.
Na
poS/slední C/cestě x poslední cestě bude člověk, resp. duše
potkávat všechny, se kterými se setkal za života.
Rozloučí
se.
Soud
se netýkal Panny Marie, Neposkvrněné.
Soud
je tam, kde je Z/zlo-čin.
Soud
je tam, kde je hřích.
Kde
není Z/zlo-čin, a to ani v zálibnosti, tam není důvod soudit.
Kde
není hřích, není hrozba trestu.
Neposkvrněná
Matka Boží nepoznala svůj osobní Soud, protože:
-
S/sama B/byla bez hříchu, a to po celý Ž/život (= v
před-oSlavení),
-
pod K/křížem v záS/stupnosti skrze Syna pro-Š/šla B/bolestmi
Soudů lidí.
Sedmibolestná
S/svědčí o D/dobru Souzených lidí, protože v N/ní Je Dobro od
P/počátku beze zbytků a bez výhrad, tudíž bez hříchu, tudíž
bez projevů a důsledků hříchu.
Technicky
je, samozřejmě, možné, aby i Panna Maria odložila fyzické tělo,
ale bylo by to krajně nevhodné.
Bůh
Koná Tak, Jak se to sluší, ne tak, jak je to u lidí zvykem.
Panna
Marie nezemřela, S/sama J/je od P/počátku Matkou Ž/živých.
M/můj
Soud J/je ve V/volbě mezi křestním J/jménem Zuzana a mezi Pravým
J/jménem Jana.
Zda osobní volbou patřím světu, nebo zda P/patřím na Boha, Bohu.
Pokud
vyslyším Z/zlobné naléhání Satana, abych zapřela Krista (slovy
Satana „muže, který jen vypadá jako můj přítel, ale o kterém
musím svědčit jako o zlém, jako o člověku, který jen vypadá
hezky a mile, ale který ve skutečnosti škodí“), ztratím
S/svoji Pravou J/jmennost a pro-P/padnu peklu, protože S/svoji
J/jmennou P/pravdu již Ž/žiji, a pokud J/ji zaP/přu, nemohu ani
do oČistce.
Pokud
S/se rozH/hodnu S/svědčit pravdu o Satanovi, půJ/jdu P/přímo do
Nebe. M/můj Soud S/se tak S/stane S/soudem nad Satanem, protože
M/mluvit B/budu J/já, v Pravdě Jana, J/jediné a nerozdílné
lidství Vítěze nad S/smrtí, tedy nad Satanem. B/budu-li M/mluvit
Janu, B/bude M/mluvit P/pravda Sama. Není D/dobré, aby
Zmrtvýchvstalý ve S/své J/jediné a nerozdílné T/tělesnosti
umíral podruhé.
Nejsem
Neposkvrněná, J/jsem před-oSlavená vyS/slovením nabídky k
Ž/životu J/jmenné Pravdy již v čase, což naS/stalo 27.12.2005.
J/jsem-li
před-oSlavená, tak pokud na Soudu o M/mně vySlovím P/pravdu o
N/našem v-z-T/tahu s M/manželem Tak, Jak N/náš v-z-T/tah
Ž/žijeme, S/smrt se M/mne nedotkne.
Technicky
vzato bych, samozřejmě, zemřít mohla, ale nesluší se, aby
J/jediné a nerozdílné lidství Vítěze nad S/smrtí podlehlo
smrti.
Podle
již dávného v-i-D/dění B/budu na S/svém Soudu S/svědčit o
S/svém M/milovaném P/pravdu.
Pomlouvače
M/mého M/manžela a zároveň našeptávače, abych J/jej označila
za Z/zlého, uS/svědčím ze Z/zloby, na což B/bude Satan reagovat
nezměrným vztekem a snahou zvrátit výsledek Soudu, ale Stařec
již Bude na odCHodu z místnosti.
Nakonec
také odeJ/jdu, podél C/cesty B/bude velmi mnoho velmi
přeK/kvapených lidí – a nejen lidí.
B/budou
jen mlčky sledovat, co nečekali: jejich arogantní sebejistota bude
ta tam.
Jana,
3.12.2022
-
ČAS
je posun v ději.
ČAS
je souS/slednost (M/mnohostí) náS/sledností (I/individualit) dějových pro-M/měnných.
Čas
je po-S/stupností posunů v D/dějích individua v celku (= Obrazností) v celku individuí (= Obraznosti).
Jedinec sám o sobě, sám ze sebe čas nedělá, ale po-D/dílí S/se na D/dění.
Čas
je sekvenční, tj. nespojité kontinuum na-D/dějí, kde na-D/děje J/je oČ/čekávání poS/stupu v L/logice (= z Logu v Církvi) sM/měru (v uM/měřenosti) uvažování. (V C/celku Moudrosti.)
Čas
je tak regresně-progresní:
zachovává L/logiku již naS/stalých voleb mezi dobrem a zlem vzhledem k povahové zálibnosti v Dobru x Zlu podle osobních preferencí,
a zároveň sM/měřuje k P/plnosti v-z-H/hledem ke S/svému Bohem Danému poVolání.
Tj. mimo Církev = mimo sM/měřování k/v P/plnosti doK/konání = mimo Svátosti - není v Pravdě čas.
Čas v Pravdě z doK/konání přeV/vyšuje sekvenční kontinuum D/dějů k/do Plnosti z Autorství, tj. k/do P/plnosti D/dění z Bezpodmínečnosti Moci, tj. Krista v Trojici.
Čas
je od-po-V/vědnostním kritériem poVolaného vůči Volajícímu.
Vzhledem k separačnímu kontinuu (=na-D/ději) je principem zla akcentace separace na úkor kontinuity. Tj. Zlo zdržuje od D/dění S/se tím, že fixuje pozornost individua mimo kontext celku = sobectví oS/slepuje a izoluje. Ve výsledku, protože Obraz Boha má přirozenou tendenci k C/celistvosti, Z/zlý člověk "defragmentuje", co izoloval, tj. snaží se vytvořit realitu podle sebe, kde by on sám mohl být bohem. Z/zlo se tím pozná podle kauzální nelogičnosti - celek ve svých defragmentacích nedává kauzální smysl, je slepencem inkoherencí, který mate. Tomuto zmatení činů odpovídá zmatení pojmů, tj. výrokovost bez Moudrosti, tj. Ne-V/vědoucnost, tj. pseudověda. Mimo v-i-D/dění není H/hybnost z/v D/dění, mimo B/bytí v/z je jen tmářské narážení můry do žárovky místo Z/znalosti ze S/světla.
Moudrost = Z/znalost ze S/světla světa = B/bytí v K/konstantě D/dějin = D/dění S/se v Pravdě K/krok za k/krokem = poS/stupnost Vedení Dobrem ke Z/znalosti = neomylnost ze zJevení = V/věrnost P/pravdě světa.
Kdo poZ/znání nechápe, snaží se znalosti uchopit vlastníma rukama, manipulovat jimi, tj. uvádět je mimo jejich přirozenou (tj. nezávislou na hmotě a zároveň uK/kotvenou ve hmotě = K/křížem) kauzalitu do falešných kontextů, čehož výsledkem jsou falzifikáty vědění.
Principem lži je zdání se být pravdou. Lidé včetně "vědců" mají na rozdíl od V/vědoucích sklon se soustředit na popis jednotlivostí a ignorovat kauzalitu přirozeného kontextu.
Vzhledem k tomu, že P/pravda J/je L/láskou a L/láska Je Pravdou (v Bohu Jsou V/všichni Bohy) , je snadné roze-/znat lež podle toho, zda šíří mír nebo válku. Zda je či není soulad mezi tím, co člověk říká, a mezi tím, co dělá "od povahy".
Jeli povahově dů-/věry-/hodný, A/autentický, konzistentní, ať už okolí reaguje jakkoliv, ať už situace navenek vypadá jakkoliv.
Domněnky a intelektualizované snění jsou typickým příkladem bezbožnosti: K/kdo S/se k Bohu Z/zná, T/ten Jej vy-Z/zná bez pochybností a bez podmínek.
Má-li K/kdo L/lásku k Moudrosti, S/se po-Z/zná podle toho, jak se člověk každý krok za každým krokem rozhoduje mezi Kristem a Antikristem, mezi P/pravdou a planým fantazírováním, mezi v-ě-D/děním a zvědavostí, která od Boha odvádí, mezi poDílem na zJevení a mluvením z pohledu pochybností, šířením pochybností.
Zlý člověk říká, že pochybování o Bohu, o Jeho Existenci, je znakem rozumného uvažování a uvážlivosti, čímž lidi svádí k herezím - svoje pochybnosti staví naroveň Bohu = sebe staví naroveň Bohu, a proto špatně snáší, když někdo neuznává jeho panovačnost, svévolnou nadřazenost, velikášství, pýchu. Když někdo např. řekne, že slovo pyšného kněze není výrokem neomylnosti, že lži a zloba kněze nejsou jen drobná lidská pochybení, že člověk bude skládat účty z každého slova, a to i nevyřčeného. Podstatné B/bude jen to, zda S/slova a Č/činy B/byly S/souL/ladné s Láskou, a tudíž P/pravdivé, nebo zda byly činy a slova bez ladu a skladu. Např. jako volný tok "hledání mnohosti, kde všechno souvisí se vším v jednom univerzu, a záleží na každém, co s tím udělá, protože nakonec je všechno jedno".
Takto postupovali falešní prorokové, protestanti, pseudovědci, pseudofilosofové, pseudopsychologové (např. psychoanalytikové), svatouškové. Jidášové.
Kdo Pravdu ne-po-Z/znává, lživý výrok nepozná, nerozezná Antikrista od Krista, protože se Ne-Z/zná ke Kristu.
Druhým způsobem konání Zla (ze Zla) je akcentace kontinuity na úkor separace = "splašenost" jako pseudointelektualismus = adorování rozumu bez Moudrosti = Hloupost z pýchy sebecentrismu božského komplexu. Celek je definovaný jako danost, případně neměnnost, ve kterém se deterministicky vyskytují navzájem zaměnitelné části. Každý je zde nahraditelný, podstatné je množství a početní síla davu, na jedinci nezáleží.
Čas
Je-li Povolání plností příležitostí k D/dobru (tj. k Bohočlověku Vykupiteli), potom čas je spěním k plnosti v příležitostech.
Konec času je kritériem množství příležitostí voleb mezi Dobrým a Zlým, mezi Původností z Moudrosti a mezi de-F/formací, tj. z-Ne-T/tvořením.
Plnost času J/je Právě-Obrazností Boží Vůli beze zbytků a bez výhrad = poS/slušností tvora sTvořiteli K/krok za K/krokem až k P/počátku i K/konci naP/plněných poVolaných D/dějů = až k F/finalitě poS/slušností tvora v částečnosti vůči Původci Ž/živých, až k Právě-J/jedinému K/konstantě D/dějin (ke K/kříži).
Čas
= částečnost v/z Právě Jedné (= na-D/děje z/podle Krista).
Po-P/pření času =
částečnost mimo Právě-J/jednu (mimo Právě-J/jediného, tj. mimo K/konstantu D/dějin, K/která Je beze zbytku a bez výhrad = P/plností).
Čas
je posunem ne-do-K/konalostí k doK/konanému, a proto mimo Krista není čas - čas je projevem závislosti částečnosti na P/plnosti - mimo Plnost není na-D/dění S/se.
Jana, 29.11.2022
-
sekvence:
= volba mezi D/dobrem a Z/zlem, tj.
mezi Původcem a mezi P/parodií bažící po rovnocennosti s
Původcem.
Sekvenční kontinuum:
= souL/ladná náS/slednost každé
jedné V/volby tvora ve všech V/volbách tvorstva mezi D/dobrem a
Z/zlem napříč historií světa/vesmíru.
Sekvenční dyskontinuum:
= chaos.
Už chápete,
proč tvor nemůže být pánem času,
proč nikdo ze
tvorstva nemůže říct „času dost, není kam spěchat“?
Jana, 29.11.2022
-
JEDNEJTE PODLE KANONICKÉHO PRÁVA
NEPRODLENĚ
Šíříte o M/mně pomluvy, že jsem
zlá a posedlá zlými duchy, a že proto se mnou žádný řádný
katolík nemá mít nic společného.
A lidé těm vašim pomluvám věří.
Tak vy, kněží a řeholníci,
rozháníte O/ovce, šíříte bludy Proti Bohu.
A s tím předstoupíte před Otce.
Jak to tedy, že jste M/mne až dosud
neobžalovali podle kanonického práva?
Jak to tedy, že M/mi bez váhání a
tak, jak je v katolické Církvi zvykem, podáváte Eucharistii?
Vaše slova do-S/svědčte a buďte
důslední:
napište důvodný dopis o situaci
místnímu papežskému nunciovi.
Obžalujte M/mne v něm.
Nebo obžalujte sebe za nekonání
podle kanonického práva vůči podle vás člověku posedlého zlými
duchy.
Buď jsem Z/zlá J/já, Jana, nebo
jste Z/zlí vy, spolčenci a ti, které strháváte s sebou, čímž
z nich děláte spolčence.
V každém
případě: jednejte podle kanonického práva.
Neprodleně.
Jana, 3.11.2022
-
Když
dva dělají totéž, není to totéž.
Jedna
z nejnesnesitelnějších věcí je, když zasvěcené
osoby dělají z Bohočlověka pouhého tvora.
Když
si lámou hlavu s tím, jak je možné, že lidé spontánně a hned
dělali, co jim Ř/řekl.
Inu,
když M/mluví Moc, je to jiné, než když mluví svévolník.
Snaha
zbavit poVolávajícího Krista J/jeho Synovské Moci je totéž jako
snaha zbavit člověka jeho poVolání a oCH/chrany + následné
násilné zmocnění se podstaty této osoby i celé jeho osoby:
vnucení své (Bez)moci jinému, kterého předtím o jeho moc
okradl, aby tento člověk dělal to, co násilník chce. Aby byl
násilníkovi po vůli.
Kristus
není násilník, tvor není Moc.
J/jediná
sP/pojnice Je Láska.
Údiv
nad tím, že S/slyšící člověk J/jedná, a to okamžitě a
R/rád, je totéž jako snaha zbavit Boha Jeho Moci, strhnout Jej na
svoji vlastní nízkou úroveň, do prachu země.
Inu,
poS/slechne T/ten, K/kdo S/slyší.
Přeslechne
ten, kdo naslouchá světu.
Vyrábět
mučedníky je pro násilníka zábava – a svět se chce bavit.
„Vždyť to je náš úděl, to je náš los!“
To
je rozdíl mezi mučednictvím a svatouškovstvím: Moc člověka.
J/jste
Mocní? Tak proč se vztekáte.
J/jste
P/pravdiví? Tak proč křičíte.
J/jste
V/věřící? Tak proč jste plní strachu.
Život
ze/ve L/lži ohlupuje i vzdělané – intelektuálové bez
Moudrosti, vědci bez R/rozumu, mimo v-ěD/dění.
Když
už je člověk mimo D/dění a chce pochopit podstatu bez úcty k
Původu (chce zbavit poVolaného J/jeho Moci, chce zbavit S/slovo
Slova, aby mohl produkovat pouhá svoje vlastní prázdná slova a
prezentovat je jako dogmata), nezbývá mu, než kolem sebe dělat
rozruch a doufat, že někoho svojí extatickou nakažlivostí stáhne
ke dnu lží, výmyslů a chaosu, aby se potom kličkováním
prezentoval jako vítěz nad čímkoliv. (Mistry jsou v tomto
psychologové: psyché překládají jako duši, přičemž duše prý
neexistuje. Logos překládají jako „věda“ - výpověď beze
Slova. Psychologii = podstatu a důvodnost svého zkoumání,
vykládají jako vědu o existenci něčeho, co neexistuje. Tak čím
se vlastně zabývají? Věštěním z křišťálové koule?
Psycholog, který napsal uznávanou učebnici Obecné psychologie,
později napsal Psychologii magie. Podle jeho bývalého kolegy
experimentovali s LSD. Zakladatel psychoanalýzy, resp. polyteismu s
rysy sekty, pro mnohé stále ještě „velký učitel“, by dnes
neopustil zdi zdravotnických zařízení pro závislé na drogách a
nedoplatil by se na alimentech. Ti nejzdatnější šejdíři s
rozmělněnou a osobními domněnkami přetvořenou „pravdou“ se
prolžou až k religionistice. „Pěkně děkuji“ za takovou
práci.)
I
smrt je lepší než oni – smrt si o sobě nemyslí, že je
neomylná. I peklo svoji hříšnost otevřeně přiznává a
Milované prosí o M/milost.
Rozhlédněte
se kolem sebe: co po vás zůstává – v-z-N/nešenost, nebo
vzdušné zámky?
Jana,
29.9.2022
-
Hulvátství
až do krajnosti.
To
se už nedá vydržet.
To
není BohuS/služba, to je náves.
Jít
na (nejen) nedělní bohoslužbu bývá utrpení. Ten chaos a neřád
už je nastavený jako norma.
Hulvátství
vůči Bohu, hulvátství vůči lidem. Bezohlednost a sobectví, kam
se člověk podívá.
V
Praze by to v takové míře neprošlo.
Neúcta
k Bohu a laicizace se tady považuje za standard.
Varhany
při mši občas i jsou, většinou ne. Když už jsou, melodie i
rytmus „tahají uši“, varhaník by měl jít na hodiny do
základní umělecké školy.
Při
mších ve všední den se nešpory zařazují do bohoslužby slova,
takže liturgie oběti je de facto z dalšího dne, a tudíž mše
jako celek je rozpůlená do dvou dnů.
Některé
svátky i slavnosti se ignorují, zařazují se čtení ze všedního
dne.
Adventní
věnce ani pokrmy na Narození Páně se neposvěcují.
Ačkoliv
je na mši vždy dost volných míst, hlavní uličky jsou zatarasené
židlemi. Lidé je velmi často obsazují jako první a ignorují
místa v lavicích, v téměř prázdných lavicích. V uličce jsou
po stranách dvě řady židlí, když jsou obsazené, tak na průchod
zbývá pár centimetrů – s oblibou si tam sedávají vysocí lidé
s dlouhýma nohama a rozverné neposedné děti, které na ně při
mši v botech stoupají a válejí se po lavici za nimi. Při cestě
ke sv. přiJ/jímání i při odchodu z kostela není kudy projít, a
to ani o holi – lidé ze židlí klečí na podlaze, takže zaberou
celý prostor jinak široké uličky, a navíc skloní hlavu a
ignorují frontu lidí kolem nich. Když jsou upozornění, že jsou
překážkou na C/cestě, buď člověka ignorují, nebo se ještě
„spravedlivě“ urazí, že je někdo ruší při modlitbě. Dokud
tam ty židle budou, bude trvat sobectví a arogance těch, kteří
jsou na C/cestě věřícím na překážku ke Svátostem. Řešení
je snadné: odstranit židle.
Další
neuvěřitelnost: chování rodičů a dítek při liturgii. V Praze,
když neposedné dítko rušilo mši, rodiče od kněze hned slyšeli:
„Rodiče, umravněte si své děti!“ Kněz čekal, až bude klid
– a celý kostel se díval na rodiče nezvádající výchovu. Ti,
když si uvědomili, že mají z ostudy kabát, rychle věděli, jak
situaci vyřešit. Tady je kněžím lhostejné, jak se kdo při mši
chová, jako by šlo o společenskou událost, o zahradní sešlost
sousedů, ne o mši. Rodiče s dětmi sedí na židlích před první
řadou, tedy přímo před knězem, děti divoce pobíhají přímo
před oltářem přes celou šířku kostela, občas se některé
pokusí vyběhnout po schodech nahoru, rodič za ním běhá a chytá
ho. Když už dítka neběhají, alespoň se střídavě na zádech a
na břiše převalují po zemi mezi židlemi a schody, rodiče v
klidu, nanejvýš dítko posunou o metr blíž k sobě.
Když
jdou ke Svatému přiJ/jímání, rodič drží rozverné dítko před
sebou tak, že to v botách vykopává do zad člověka před ním,
otec v klidu. Další jejich dítko na poslední chvíli skočí před
člověka ve frontě tak, že ten o něj málem upadne, a rodič se
na to v klidu a bez reakce dívá, stejně tak i kněz.
Rodičům
i kněžím je lhostejné, že prostor kostela není náves, že ve
svatostánku je Eucharistie a přecházení (!, ne přebíhání)
napříč prostorem má svá pevně daná pravidla. Pokud na to laik
upozorní, se zlou se potáže, ihned je označen jako asociála.
Jeptiška,
jinak o pár let mladší bývalá sousedka z protějšího paneláku,
která z plna hrdla a velmi dlouho, po celou mši vychrchlává
plíce, za své chování nemusí být odpovědná – je přece
jeptiška, tak je to v pořádku. Seděla jsem před Blankou,
chrchlala mi přímo do vlasů. Několikrát jsem se po ní otočila,
ignorovala mne, ani se neomluvila. Nakonec jsem se raději zvedla a
při mši odešla daleko za ni – a jedna paní mi po mši soukromě
řekla, že se jí moje reakce líbila.
Jako
vrchol všeho se kněz neobtěžuje dojít slavit Slavnostní mši a
pošle za sebe náhradu s tím, že jemu přijela soukromá návštěva.
Jsou přece Vánoce, proč by asi tak mělo kněze zajímat Boží
Navštívení, že. Však Bůh počká, až se kněz poveselí mezi
svými, že.
A
každému je to jedno.
Dekorum
nade vše.
To
vážně nikomu nedochází, že mlčet k hulvátství není
slušnost?
Jinými
slovy: na Boha se tu kašle. Často doslova – chrchlající Blanka
Stráníková suverénně chodí ke sv. přiJ/jímání mezi prvními
– a kněz potom ty její infekce na svých rukou roznáší
ostatním. Občas kvůli takovému chování k Eucharistii nejdu –
tj. bezohledná řeholnice i tolerující bacilonosič kněz jsou
úČ/činné Eucharistii na překážku.
V
Praze je rozmohlé pokrytectví, alibismus a špehování
provokatérskými rádobypřáteli, ale tady je to všudypřítomná
lhostejnost – vůči Bohu, vůči lidem, vůči pravidlům. Hlavně
mít svůj klid a příliš na sebe neupozorňovat.
Není
s kým, není o čem diskutovat – každému je všechno jedno,
pohodlí nade vše.
Pro
místní je Bůh mrtvý.
Jana,
27.9.2022
-
S/stalo
Se M/mi S/slovo.
Kříž
na obloze je zámkem ve dveřích, zámek je jediné místo, kde je
světlo.
Všude
kolem je tma.
Kříž
J/je ze S/světla, J/je S/světlem, a proto J/je vše na Zemi jasné
– nikoliv ze Slunce, ale srdcem.
Každý
se bude dívat na K/kříž sám, byť všude kolem bude velmi mnoho
lidí.
Sám
za sebe.
Buď se člověk S/stane S/světlem a pro-J/jde jinak zavřenými dveřmi
(ve všudypřítomné tmě nejsou vidět), nebo, pokud se bude
spoléhat na pozemské „jistoty“, zůstane uprostřed nastalého
všeobecného zmatení, protože pozemsky vidět nebude. Pozemsky
smýšlející lidé budou dezorientovaní, protože nejsou
v-z-N/nešení, jsou pyšní. Nadutost je k Nebi nevyvýší.
Zavřené
dveře se otevřou jen, neboť Právě T/tomu, J/jehož Ž/životní S/styl (způsob = obraznost z-P/působení) J/je J/jasný, čitelný. A pozemskýma očima nejasný,
nepochopitelný, pozemskýma rukama neuchopitelný, pozemským
smýšlením nemanipulovatelný, a tudíž světskou interpretací
„mimo realitu“. Jinými slovy, svět o nich říká, že nejsou
ze světa, nejsou na světu závislí. Lidé žijící na efekt
přijdou o svůj lesk a ti, kdo byli považováni za mocensky
neviditelné, a tudíž bezvýznamné, S/se rozZ/září S/světlem
uprostřed všudypřítomné tmy.
Zavřené
dveře se otevřou jen, neboť Právě T/tomu, K/kdo J/je v-i-D/dět,
neboli K/kdo J/je v D/dění Se Vítěze nad S/smrtí. T/tomu, K/koho
T/tvář S/se při po-H/hledu (= v uK/kotvení Z/zřením na T/tvář
Vtěleného, nikoliv pohledem v závislosti na pomíjivé hmotě
času) na Z/záři K/kříže na temné obloze rozZ/září. Koho
tvář při pohledu (= v/ze závislosti na fyzických smyslech) na
S/světlo K/kříže potemní (= Ne-roz-Z/září S/se), ten zůstane ve tmě neviditelný –
v čase se se svými hříchy schovával v davu, aby jeho hříchy
unikly světské pozornosti, B/bude mu Dáno, co si vybral. Jeho hříchy
(potemnělý zrak) jej oslepí (= ztráta jasu oka), jeho srdce se zastaví, jeho dech
ustane v udušení se, jeho tělo se rozpadne v prach.
Pozemské
povahy vznešenost nepřipouštějí, a proto si vyskakují. Odmítají
od-P/pustit křivdy, skutečné i domnělé, a nevyřešené
konflikty účastníky stahují ke dnu. Před Bohem není nikdo sám
ze sebe Spravedlivý, a proto jejich odmítání od-P/pustit se T/tmy
způsobí, že zůstanou ve T/tmě. S koncem času skončí i T/tma,
neboť moc hříchu bude zlomena, a proto skončí i jejich na-D/děje
na pro ně příznivý událostní kontext, skončí obecné časové
dění jako takové. Pozemské povahy ustanou mimo čas, mimo
v-z-N/nešenost, v upoutání se na sebe sama a svoji sebelítost a
pomstychtivost. Pozemské povahy v čase odmítají po-CH/chopit, že
nikdo kromě vyK/kupitele není sám ze sebe Spravedlivý, a nárokují
si „po zásluze odměnu za svoji dobrotu a spravedlnost“.
Typickým příkladem jsou spolčenci, kteří žijí v bludném
přesvědčení o vlastní bezúhonnosti beze zbytku a bez výhrad,
že jejich vůle je Vůle Boží, že to oni sami jsou měřítkem
veškerého dobra. Chtějí být za každou cenu slavní, za každou
cenu mocní, za každou cenu bohatí – pastýři populisté a
jejich suita v řadách Církve.
Pozemské
povahy L/lásku nepřipouštějí, a proto manipulují.
Pozemské
povahy Moudrost nepřipouštějí, a proto člověka degradují od
Moudrosti k fixaci na vzdělanost a svůj vlastní rozum (= rozumnost bez po-CH/chopení). Nechápou,
že rozumnost J/je Darem Moudrosti, a pokud se od Moudrosti vzdálí,
k P/pravdě nedojdou.
Pozemské
povahy se dívají, aby neviděly, neboť jejich srdce jsou temná a
oči zaslepené, jejich ústa v sebeobdivu naslouchají jen samy sobě.
Pozemské
povahy si samy v sobě připadají zářivé, ale jsou jen do sebe
obrácenými zrcadly, které svému okolí ukazují jen slepá záda,
a tím šíří tmu.
Nastalá
tma bude součtem moci do sebe obrácených duší odvrácených od
S/světla.
Tma
nastane všude, v dominantním množství – sama sebe pohltí.
Pozemské
povahy budou slepé dvakrát: zaS/slepené z pyšného obrácení se
do sebe, a oslepené z pohledu na rozZ/zářené P/plameny S/světel
Moudrých, K/kterými opovrhovali, K/kterým se vysmívali, K/které
šikanovali. První budou posledními a poslední prvními. Pozemské
povahy nebudou chápat, „jak se to mohlo stát právě jim, kteří
jsou tak skvělí, mocní a obdivuhodní“. Nebudou chápat, že
nejsou pány všehomíra, budou strnulí v šoku z Moci, Ne-H/hybní
ze strachu v oněmění.
Pozemské
povahy v čase z vlastní vůle i přes veškeré Boží nabídky
C/cesty nepochopily, co Z/znamená, když Bůh Mluví: dívají se
pozemským srdcem a fyzická přehlednost věcí a kontrola, na které
pozemské povahy spoléhaly, jim nepomůže. Pozemské povahy z
vlastní vůle (tj. z odmítnutí Kristovy C/cesty) Ne-CH/chápou
rozdíl mezi pánem času a mezi Pánem D/dění.
Proto
šíří dezinterpretace Písma. V kázáních, ve „zbožných“
filmech a pořadech na křesťanských televizích, … Pozemské
povahy skutečně nechápou rozdíl mezi mocí Bezmoci a mezi Mocí,
Která Jest, přisuzují Kristu pouze světskou moc pochybujícího
tvora – nechápou, jak někdo může Kristovo S/slovo okamžitě
R/radostně a bez dalšího přiJ/jmout. Kladou S/slovo Krista
naroveň slovům pozemského panského rozmaru.
Kristus
J/je Vtělený V/výraz Tváře, sTvořený člověk J/je Obraz
V/výrazu Tváře. Pozemská povaha žije v bludném přesvědčení,
že Je sama o sobě Tváří. Pozemská povaha uslyší větu: „My
S/si nejsme rovni.“ Ne-do-S/statek V/vůle k Dobru z uSvědčené
pýchy pozemskou povahu stáhne ke dnu, protože pýcha znemožňuje
úČ/čast(enství) na Síle k vyV/výšení. US/svědčené povahy
vyP/padnou z R/ruky Stvořitele, protože v čase z vlastní vůle
odmítly po-CH/chopit a při-J/jmout, že když Pán V/volá k
náS/sledování, poVolávaný T/tím získá úČ/čast na Síle
Pána, a Síle nelze odolat, lze od N/ní pouze odP/padnout. Když
Pán Ř/řekne: „NáS/sleduj M/mne!“, M/mluví Síla S/srdce, a
Lásce nelze poroučet. Kdo nechápe rozdíl mezi pozemským rozkazem
pána času a mezi Božím Příkazem, dělá z Krista tvora pod
Spravedlností, pod mocí hříchu.
Když
Pán Ř/řekne: „P/pojď za M/mnou!“, L/láskyP/plný tvor
v-z-D/dává D/díky Bohu.
Když
Pán Ř/řekne: „P/pojď za M/mnou!“, pozemská povaha
zpochybňuje Autoritu tím, že Autora posuzuje, a posuzuje J/jej
podle svých vlastních měřítek – závidí Moci, chce Moc
vlastnit, odmítá S/se D/darovat. Posuzuje H/hodnoV/věrnost
prizmatem svých vlastních do sebe zahleděných bludných zacyklení
– a každého, koho do tohoto sebezbožšťujícího zacyklení
nelze vtáhnout, prohlásí za šílence a člověka mimo realitu. Nelze J/jej ovládnout, nelze M/mu vládnout, nelze M/mu poroučet - sebezbožšťujícím (světu) J/je cizí.
Do
sebe zacyklený člověk upřímně nechápe, že jeho slovo není
Slovo Boží.
Do
sebe zacyklený člověk upřímně nechápe, že Lásku si nelze
vypředstavovat, vynutit, vyčekat, vykličkovat.
Do
sebe zacyklený člověk upřímně nechápe, že Láska Se člověku
Stane, nebo v člověku vůbec není.
Kde
není Láska, není S/světlo, není po-CH/chopení, není
v-z-N/nešenost.
Kdo
si hraje na zářný příklad D/dobra, nenásleduje Moudrost
( = žije v Proti-po-CH/chopení) = manipuluje fakty a vzdělanost prohlašuje
za nadřazenou zJevné Moudrosti, Není (= Proti-J/je) Proti úČ/časti
(Proti v-z N/nešení) na V/výroku: „PoNesu Tě na R/rukou
andělů“.
Kdo
„stojí nohama pevně na zemi“, je nehybný srdcem.
Povýšenost
a pýcha (pseudo-vznešenost) zůstanou na zemi, a země se propadne
sama do sebe.
Tam
bude peklo a skřípění zubů: mimo čas, mimo Věčnost, bez sebe
a bez Boha.
Nakonec
skončí i peklo – ale neskončí nesmrtelnost Obraznosti lidské
duše, a proto pro-P/padlé duše lidí budou samy sobě
neodvolatelným Nepřítelem. To bude poslední smrt: zničení
smrtelnosti, ve které pro-P/padlí hledají oporu. Ani po smrti
S/smrti nebude zničena Obraznost do sebe zahleděných duší –
pro pyšné nastane totalita coby parodie Božího záMěru ke
sTvoření veškerenstva, totalita z Protivenství Obrazu vůči V/výrazu Tváře, a proto se pyšné duše ocitnou ve stavu
protivenství Tvůrci ještě před „velkým třeskem“, tj. ve
stavu totálního (= nekonečně regresivního od-Mocňování)
z-Ne-Tvoření ještě před tím, než naS/stal čas. Pro-P/padlé
duše zničí svoji latenci k Obraznosti (zničí vlastní
P/potenciál ke sTvoření, čímž oS/slepnou a znehybní) aniž by
měli moc S/svoji již nabytou a ztracenou Obraznost zničit. Ocitnou
se v situaci existence v implicitním popření smysluplnosti
vlastního existování = Obrazy bez Existence. Pro ně by bylo lépe,
kdyby se nikdy nebyli narodili.
Ani
peklo nechápe hrůzu totálního z-Ne-Tvoření, protože peklo má
pod svojí mocí pouze z-Ne-tvoření. Z/zlo může zabít tělo a
duši, ale duchové Dobra v posledním zápase zabijí S/smrt, a
proto i Satan na tom bude lépe než pyšná duše v jejím stavu
poVolané Obraznosti (= J/jmennosti), Kterou Proti-P/plně po-P/přela
(z-Ne-P/platnila).
Co
Je Boží, nelze zničit, co je pro-P/padlé S/smrti, nelze S/smrtí zVěčnit.
Ani
Satan ve své informovanosti bez Moudrosti netuší hrůzy, jaké pro
pro-P/padlé duše nastanou po jeho S/smrti.
Pro-P/padlé
duše zůstanou bez „opory“ vzdorovitosti podle S/smrti a Proti
Věčnosti, tj. nastanou ve stavu totality po-P/přeného sTvoření.
Slupky bez obsahu, slupky v nekonečné fragmentaci = Proti Moudrosti
není celistvost a po konci konečnosti není nic. Pro-P/padlé duše
budou ve stavu před sTvořením z ničeho, dokonce i nic se pro ně stane
nedostupné, ztratí se ve stavu před ničím a proti Původci.
V
nepředstavitelné a nedohlédnutelní bolesti. Tato
bezbřehá bolest se pro ně stane jediným smyslem existence, ve
kterém se poznávají. Základem
jejich stavu bude nesmyslnost jako taková.
Jana,
26.9.2022. M/moje S/slovo není téma k filosofické disputaci.
M/moje S/slovo J/je ultimativní V/výrok.
-
Nejsem
Nová Eva, i když M/mým M/manželem J/je Nový Adam.
Nejsem
Matka pro budoucnost, J/jsem M/manželka pro Věčnost.
Kde
J/je P/plnost, není náS/slednost.
J/jsem
z Pravdy Jana, R/radost M/manželova S/srdce a Otcova Milovaná
D/dcera.
R/radost
není neužitečná zbytečnost navíc, Láska není „přidaná
hodnota“.
Upíráte
M/mi D/důstojnost, protože M/mého M/manžela nemáte ve
V/vážnosti, neberete J/jej vážně.
Nedělejte
z P/plnosti L/lásky vulgaritu, nedělejte z L/lásky polovičatá
tělesná vulgární odlidštění, nešpiňte L/lásku podsouváním
účelovosti ke zplození, případně podsouváním výmyslů o
nástroji k promiskuitě. Tím jen prokazujete, co ve vás je – a
L/láska to není.
P/plnost
není hřích.
Hřích
je to, čeho vy máte plné oči, plná srdce: chtivost a pohrdání.
Vy
J/jste S/si ustanovili kněžský celibát, vy si jej dodržujte, ale
nevnucujte svoje dohody Králi veškerenstva, Stvořiteli
přeBývajícímu nad časem.
Nesnášíte
M/mne s odůvodněním, že nemohu B/být v I/intimitě s Nebem,
protože M/mne vidíte, protože J/jsem člověk jako kdokoliv jiný.
Nesnášíte
M/mého M/manžela, Vítěze nad S/smrtí, s odůvodněním, že když
J/jej na vlastní oči nevidíte a na vlastní uši neslyšíte,
nevidí a neslyší J/jej ani nikdo jiný na Zemi: upíráte M/mu
Svrchovanost.
A
proto nesnášíte sami sebe.
A
dobře děláte, že nesnášíte svoje povahová nastavení, špatně
děláte, že svojí nesnášenlivostí vůči všem, vždy a všude,
tupíte Výraz (Krista v Trojici) i Obraz (Stvořeného člověka)
Boha zároveň, tím tupíte i svoji P/přítomnost i vyK/koupení.
Z
vaší nesnášenlivosti B/budete skládat Ú/účty.
L/láska
není hřích, to jen vy, spolčenci, děláte z polovičatostí
normu, a tuto normu aplikujete k posuzování Lásky.
Jana,
10.9.2022
-
Jednou
z vašich nejčastějších dezinterpretací je, že se snad stavím
naroveň Kristu.
To
je nesmysl a nehoráznost, nic takového J/jsem nikdy vědomě neřekla,
nenaznačila, neříkám, nenaznačuji, a to jakýmkoliv způsobem:
slovy i chováním.
Vždy
a stále tvrdím jediné: J/já, Jana J/jsem PrávoP/platnou
M/manželkou Vtěleného Vítězného,
nikdy historického Krista.
J/jsem J/jediné a nerozdílné lidství Krista
Vítězného, nikoliv Bůh.
Tomu od-po-V/vídají i veškerá M/mně Daná
zJevení: „jen“ K/krása, nikdy hrůzy. Včetně K/kříže. O
horory se postarali a starají spolčené zaS/svěcené osoby
katolické Církve a jejich spolčenci v Církvi i mimo Ni. Ne, nejsem proti Církvi. J/jsem proti
z-Ne-S/svěcování Církve vámi, zaS/svěcenými a svedenými
spolčenci anticírkve v Církvi Svaté.
M/manžel a J/já S/si neJ/jsme rovni. Vy vykládáte
opak, protože O/odmítáte a zá-vidíte vyK/koupení – O/odmítáte
Kristovo Vtělení, rozdělujete J/jej vedví. Nejlépe je to vidět
na tom, když separujete lidství a Božství, jako by to snad bylo
možné oddělit. Abyste situaci alespoň zahlédli, J/jsem nucená
používat vaši terminologii, kterou učíte lid.
Vašimi nehoráznostmi zpochybňujete rozdíl mezi
Vtělením Krista/Stvořením Jany a mezi Stvořením Adama/Stvořením
Evy,
když termín Nový Adam zneužíváte k degradaci
Krista, ke zpochybnění J/jeho Moci, sVrchovanosti. M/manžel M/mi
Ř/řekl: „Stvořil J/jsem Tě pro S/sebe.“ „Stvořil J/jsem Tě
k I/intimitě.“
Tedy nikoliv k tomu, abych U/učila lid – to J/je
Ú/úkol U/učitelů Církve, tedy vás, alibistických povýšeneckých
lenochů. A zároveň
není vaším úkolem, abyste chtěli být (což
jste mnohdy chtěli a usilovali) M/mými stvořiteli a J/jedinými a
nerozdílnými lidstvími. Což je přesně to, co chcete, a abyste
se té špíny zbavili, obviňujete M/mne ze svůdcovství „ubohých
Svatých kněží a řeholníků“. Svoje nepopiratelné smýšlení
a činy Proti Duchu Svatému (Proti v Pravdě a z Pravdy M/mému poVolanému J/jménu Jana) i Proti duši a T/tělu (usmrcování
M/mojí pověsti a z Dobra J/jména i usmrcování tělesnosti až do
úplného vyčerpání organismu, mnohá vaše proklínání a
Z/zlořečení obecně Proti M/mně) bagatelizujete jako „drobná
pochybení“. Vaše viny svalujete na M/mne, J/jediné a nerozdílné
lidství Krista Vítězného.
O vašich letitých pronásledováních,
kybernetických invazích a šikaně, o vašich krádežích mých
klíčů a vloupáních do mého soukromí nemluvě (chyba, neměli
jste na nic sahat, nic měnit, nic do bytů přidávat, nic krást, nic
proklínat – oČištění M/mého bytu od Z/zla prováděl katolický kněz,
jsou svědkové. Prokletí bylo centralizované přesně v místě
pod K/křížem, kudy dříve šel světelný paprsek až na zem).
Vy-Z/znáváte-li P/plnost Krista, M/musíte také
uZ/znat Kristovu nerozdílnost jak Vtělením, tak vyK/koupením –
jako J/je Syn člověka Synem Otce, J/je i D/dcera
Otce (ke M/mně, Janě Kristovo: „M/mám pro Vás zP/právu …
M/mám Vám Ř/říct … Ty J/jsi Má Milovaná D/dcera!“ - a to
fyzicky při S/setkání na druhý pátek v 1/2006) S/svým Pravým
J/jménem Synovou lidskou T/tváří v P/plnosti I/identity již nyní
na Zemi Synovým lidským poD/dílem na duši a těle v dechu
(andělu) z Ducha Svatého.
Tím, že tvrdíte opak, případně netušíte, o
čem M/mluvím, jen uS/svědčujete sami sebe, že Ne-Z/znáte
Krista. Ž/že se Ne-Z/znáte ke K/kříži. Že jste zacyklení ve
svých klišé a škatulkách tím, že z P/pravd Církve, K/které
ústy vyZ/znáváte a srdcem netušíte, děláte pusté fráze.
A (J/jmenné) P/pravdy Církve (Svatí) B/budou
vašimi svědky: o vás. O vašich učeních.
Jako J/je Syn člověka Výrazem Tváře Trojice,
J/je Jana V/výrazem T/tváře Syna člověka.
Co Bůh sPojil, člověk nerozlučuj. N/naše
M/manželství J/je od Počátku Vítězné.
Kdo to zpochybňuje, L/lže.
Kdo ze zaS/svěcených osob to zpochybňuje,
z-Ne-S/svěcuje Církev.
Jana,
8.9.2022
-
SEBEKRIMINÁL
Ne-V/věříte M/mi, protože Ne-po-Z/znáváte P/pravdu.
Ne-po-Z/znáváte P/pravdu, protože se Ne-Z/znáte k Moudrosti.
Ne-Z/znáte S/se k Moudrosti, protože máte zálibu v dezinterpretacích a vnějškovosti.
Máte zálibu v dezinterpretacích a vnějškovosti, protože vy sami jste ve vašem vnímání středem veškerenstva, určující silou pravdy. Jste těmi, kteří chtějí měnit svět k obrazu svému. Kdo chtějí měnit Boha k obrazu svému. Kdo chtějí být jako-Bůh. Kdo sami sebe vidí jako Spasitele. Je vás mnoho, mnozí z vás se tak otevřeně prezentují, a tak svádějí lid. Bez S/síly silou, bez Moci násilím. (Násilí
= bažení po všem, jen pro sebe a hned.) Železnou pěstí v sametové rukavici. A běda ostatním, když se ovládnout nenechají.
Jste v gigantické touze panovat veškerenstvu, a proto je pro vás veškerenstvo jen hračkou k naplnění vašich tužeb.
Vaše touhy jsou ve vašich očích Dobro Samo, takže o R/realitu nemáte záJ/jem. Spoléháte se na tělesné smysly, a smysly vám ve vašich dezinterpretacích neslouží k Ž/životu ze/ve/ku S-M/myslu (= neslouží ke S/spolu-M/mysli, neslouží k Ž/životu ve S/společenství v Duchu Svatém). Tělesnost Daná Bohem J/je D/dobrá, protože člověk J/je Obraz Boží, ale vy říkáte, že tělo je samo od sebe, že tělo je zlé, že tělesnost je Z/zlo. Ne-po-Z/znáváte rozdíl mezi N/něhou K/kříže (= mezi uK/kotvením ve hmotě vyV/výšeného Kristova T/těla v nezávislosti na světě bez dotyku země) a mezi závislostí na hmotě (a mezi distancováním se od K/kříže Krista Vítězného). Sloužíte tělesnosti a tělesnost, o které si myslíte, že jí panujete, považujete a prohlašujete za zlo.
Tím vším tupíte Vtěleného. Kdo tupí Vtěleného, tupí svoji vlastní M/mysl i T/tělesnost.
Jak byste M/mohli po-Z/znávat I/identitu, když tupíte sami sebe a považujete to za D/dobré?
Jana, 8.9.2022
-
Dnešní
2 denní situace.
První:
fyzicky
reálně v zahradnickém obchodě, rozhovor s prodavačkou, mluvíme
o vhodné zemině pro fíkovníky. Mluvím a náhle, zničehonic,
bylo několik mých slov až vět výrazně ozvučeno, jako když je
ozvěna v telefonním hovoru. S prodavačkou jsme, samozřejmě,
mluvily bez techniky, ani ne metr od sebe. Poté hovor pokračoval
opět normálně. Ta ozvěna se ozývala po celém okolí, jako
kdybychom byly v lese. Nechápala jsem, co se to děje, myslela jsem,
že je to nějaký odposlech, občas se to stává v telefonických
hovorech v mém mobilu.
VýZ/znam naS/stal o den později:
"J/jsi M/mé S/slovo i oZ/zvěna, J/jsem Tvé S/slovo i oZ/zvěna." Ř/řekl M/manžel, Vítěz nad S/smrtí.
Druhá
situace: denní v-i-D/dění (před zavřenýma očima).
Hlouček
lidí, tiše se mezi sebou o něčem baví. Vzápětí opatrně
postupně chytají velké štíhlé sloupové hodiny ze vzácného
dřeva, měří jako člověk. Tvarem připomínají londýnský Big ben. Postupně je pokládají,
vpravo od paty (od spodní části podstavce, který není vidět, je
za rukami), kterou drží těsně nad zemí. Na rovné zemi je náhle
zemina, kolem trávník, zemina se prohlubuje, zvětšuje se do jámy,
jáma sama od sebe roste na velikost hodin. Lidé, kteří drží
hodiny, je opatrně a pomalu snášejí dolů nakonec i koncem s
ciferníkem, ciferník je nad „hlavou“ jámy. Dívám se, lidé,
kteří se starají, mne nechávají, vědí, kdo jsem, já nevím,
kdo jsou oni. Stojím před ciferníkem zboku a dívám se, jak jej
pomalu spouštějí až těsně nad jámu. Vtom se stane něco
nesrozumitelného: před mým obličejem se objeví lopata, v lopatě,
kterou kdosi naproti mně drží, je zemina. Ruce kohosi z té zeminy
pomalu a opatrně odsypávají po malých částech do místa mezi
najednou pootevřenými skleněnými kulatými dvířky na ciferníku
a ciferníkem. Chtěla jsem protestovat, že sypat zeminu do tak
nádherných luxusních hodin (bílý ciferník, zlaté ručičky i
římské číslice) nedává smysl a je to špatně, ale ruce lidí,
které hodiny držely, pomalu klesaly do té vyhloubené jámy, a
spolu s nimi klesaly i hodiny. Když v-i-D/dění skončilo, hodiny
už byly těsně nad povrchem pod úhlem cca 15 st. ciferníkem nahoru, zdálo se, že čas se zastavil.
A
tak se po skončení v-i-D/dění ptám: čí čas se naP/plnil? Inu,
neptej se, komu zvoní hrana. Zvoní Tobě.
Jana,
24.8.2022
-
od-po-V/vědnost
za K/krev
Dnešní v-i-D/dění ve
spánku.
Odpoledne na náměstí v
Litomyšli. Jsem se známou z minulosti. Náhle noc s černou
oblohou, bez měsíce i hvězd. Vzápětí se na obloze objeví síť
pospojovaných bílých, postupně rovných čar, jako u mlhoviny.
Nechápeme. Uvažujeme o
zdroji „velkoplošné malby“ na obloze – známá předpokládá
dětskou hru (např. laserovými ukazovátky), já mluvím o
vojenském původu. Ani jedno nevypadá pravděpodobně.
Vzápětí se síť bílých
linií uspořádává do tvaru geopolitické mapy, postupně se v
jednotlivých útvarech (černý vnitřek uprostřed bílých hranic)
objevují v každém útvaru dvě bílá písmena. Vzápětí se
dosud spojené obrazce začínají měnit, rozpojují se od sousedů
a zase se spojují s jinými obrazci v jiných místech, samy mění
svoji velikost, některé zcela zanikají a vznikají jiné s jinými
rozměry i zkratkami názvů.
Vtom se průběžně
(přeléváním bez ohledu na plochu obrazců) zbarvují v odstínech
červené, od růžové po temně sytě rudou, červená překrývá
černý podklad, někdy se konkrétní odstín červené objevuje jen
uvnitř jednoho útvaru.
Přichází vědomí
významu - geopolitický vývoj v celé historii lidstva.
Bílé linie jsou hranice
států, státy stále vznikají, mění svoje hranice, zanikají,
vznikají jiné, … Jednotlivé útvary
(geometrické tvary, většinou čtverce a obdélníky) = státy, spojené obrazce = sousední státy,
kontinenty a ostrovy (kontinenty svůj tvar měnily). Dvě bílá písmena = názvy konkrétního státu ve zkratce.
Rozlévající se červená v odstínech od růžové po temně sytě
rudou jsou válečné konflikty, v různé míře a podobě prolévání
krve, jsou nadstátní (přes více útvarů) i vnitrostátní (jen
uvnitř hranic jednoho útvaru - občanské války, tyranie a pronásledování). Vše se neustále proměňuje.
Vtom se z oblohy ozval
mocný, pro mne jemný slavnostní hlas: „Pán přichází!“
Základní a nosný
výZ/znam v-i-D/dění: V/volání k
od-po-V/vědnosti za K/krev.
Celé (bez lidí) náměstí a celý
svět zachvátila hrůza nadlidských rozměrů, hrůza z moci, která
měla sílu trhat plíce i srdce na kusy. Pro mne je ta moc krásná,
pro jiné děsivá, pro všechny nesmírně intenzivní. Přicházela
nadpozemská moc v nepředstavitelných rozměrech bez hranic, moc,
která mohla, cokoliv chtěla, šlo o úplné odhalení pozemské moci
pohledem Moci Samé. Pozemská moc vypadala titěrně a nepodstatně,
pýcha coby parodie moci (coby parodie v-z-N/nešenosti) vypadala směšně.
Ta moc byla Mocí nade
vším vývojem historie, moc zjevující fakta a jejich významy,
moc volající k odpovědnosti za krev prolitou za celou historii
lidstva.
Byla jsem nesmírně
šťastná, což mne probudilo.
Jana, 18.7.2022
-
Víra J/je L/láska ke zJevené P/pravdě.
Vy jste si zvolil život ve L/lži a ze L/lži.
Anti-J/jste P/prázdný, a proto Dobro v/z P/přítomnosti Ne-po-Z/znáváte.
Jana, 12.7.2022
-
Ustanovení § 86 občanského zákoníku stanoví: „Nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat takové či jiné záznamy pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou, nebo takové záznamy o jeho soukromém životě šířit. Ve stejném rozsahu jsou chráněny i soukromé písemnosti osobní povahy.“
Mgr. Tomáš Kubíček
koncipient, Plavec & Partners
výběr z:
https://www.pravniprostor.cz/clanky/obcanske-pravo/zakonnost-porizeni-tajneho-audiozaznamu-v-pravnich-vztazich#link-note-1
Dle judikatury Ústavního soudu je za běžných okolností svévolné nahrávání soukromých rozhovorů bez vědomí jejich účastníků hrubým zásahem do jejich soukromí. Takovýto postup s rysy záludnosti je ve velké většině případů morálně i právně zcela nepřijatelný, zejména, je-li veden záměr nahrávanou osobu poškodit.
Konkrétně:
89/2012 Sb.
ZÁKON
ze dne 3. února 2012
občanský zákoník
ve znění zákonů č. 460/2016 Sb., č. 303/2017 Sb., č. 111/2018 Sb., č. 171/2018 Sb., č. 33/2020 Sb., č. 163/2020 Sb. a č. 192/2021 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
Obecná část
HLAVA I
Předmět úpravy a její základní zásady
DÍL 1
Soukromé právo
§ 1
(1) Ustanovení právního řádu upravující vzájemná práva a povinnosti osob vytvářejí ve svém souhrnu soukromé právo. Uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného.
(2) Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.
§ 2
(1) Každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit.
(2) Zákonnému ustanovení nelze přikládat jiný význam, než jaký plyne z vlastního smyslu slov v jejich vzájemné souvislosti a z jasného úmyslu zákonodárce; nikdo se však nesmí dovolávat slov právního předpisu proti jeho smyslu.
(3) Výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
§ 3
(1) Soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým.
(2) Soukromé právo spočívá zejména na zásadách, že
a) každý má právo na ochranu svého života a zdraví, jakož i svobody, cti, důstojnosti a soukromí,
b) rodina, rodičovství a manželství požívají zvláštní zákonné ochrany,
c) nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých,
d) daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny,
e) vlastnické právo je chráněno zákonem a jen zákon může stanovit, jak vlastnické právo vzniká a zaniká, a
f) nikomu nelze odepřít, co mu po právu náleží.
(3) Soukromé právo vyvěrá také z dalších obecně uznaných zásad spravedlnosti a práva.
§ 4
(1) Má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.
(2) Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé. To platí obdobně, pokud právní řád spojuje určitý následek s existencí pochybnosti.
§ 5
(1) Kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži.
(2) Proti vůli dotčené strany nelze zpochybnit povahu nebo platnost právního jednání jen proto, že jednal ten, kdo nemá ke své činnosti potřebné oprávnění, nebo komu je činnost zakázána.
§ 6
(1) Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.
(2) Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.
§ 8
Zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.
DÍL 2
Fyzické osoby
ODDÍL 1
Obecná ustanovení
§ 23
Člověk má právní osobnost od narození až do smrti.
§ 24
Každý člověk odpovídá za své jednání, je-li s to posoudit je a ovládnout. Kdo se vlastní vinou přivede do stavu, v němž by jinak za své jednání odpovědný nebyl, odpovídá za jednání v tomto stavu učiněná.
ODDÍL 5
Jméno a bydliště člověka
Jméno člověka a jeho ochrana
§ 77
(1) Jméno člověka je jeho osobní jméno a příjmení, popřípadě jeho další jména a rodné příjmení, která mu podle zákona náležejí. Každý člověk má právo užívat své jméno v právním styku, stejně jako právo na ochranu svého jména a na úctu k němu.
(2) Člověk, který v právním styku užívá jiné jméno než své vlastní, nese následky omylů a újem z toho vzniklých.
§ 78
(1) Člověk, který byl dotčen zpochybněním svého práva ke jménu nebo který utrpěl újmu pro neoprávněný zásah do tohoto práva, zejména neoprávněným užitím jména, se může domáhat, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.
(2) Je-li dotčený nepřítomen, nebo je-li nezvěstný, nesvéprávný či nemůže-li z jiné příčiny uplatnit právo na ochranu svého jména sám, může je uplatnit jeho manžel, potomek, předek nebo partner, ledaže dotčený, ač svéprávný, dal výslovně najevo, že si to nepřeje.
(3) Týká-li se neoprávněný zásah příjmení a je-li pro to důvod spočívající v důležitém zájmu na ochraně rodiny, může se ochrany domáhat samostatně manžel nebo jiná osoba dotčenému blízká, byť do jejich práva ke jménu přímo zasaženo nebylo.
§ 79
Pseudonym
(1) Člověk může pro určitý obor své činnosti nebo i pro soukromý styk vůbec přijmout pseudonym. Právní jednání pod pseudonymem není na újmu platnosti, je-li zřejmé, kdo jednal, a nemůže-li druhá strana mít pochybnost o osobě jednajícího.
(2) Vejde-li pseudonym ve známost, požívá stejné ochrany jako jméno.
§ 80
Bydliště
(1) Člověk má bydliště v místě, kde se zdržuje s úmyslem žít tam s výhradou změny okolností trvale; takový úmysl může vyplývat z jeho prohlášení nebo z okolností případu. Uvádí-li člověk jako své bydliště jiné místo než své skutečné bydliště, může se každý dovolat i jeho skutečného bydliště. Proti tomu, kdo se v dobré víře dovolá uvedeného místa, nemůže člověk namítat, že má své skutečné bydliště v jiném místě.
(2) Nemá-li člověk bydliště, považuje se za ně místo, kde žije. Nelze-li takové místo zjistit, anebo lze-li je zjistit jen s neúměrnými obtížemi, považuje se za bydliště člověka místo, kde má majetek, popřípadě místo, kde měl bydliště naposledy.
ODDÍL 6
Osobnost člověka
PODODDÍL 1
Obecná ustanovení
§ 81
(1) Chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.
(2) Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.
§ 82
(1) Člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.
(2) Po smrti člověka se může ochrany jeho osobnosti domáhat kterákoli z osob jemu blízkých.
§ 83
(1) Souvisí-li neoprávněný zásah do osobnosti člověka s jeho činností v právnické osobě, může právo na ochranu jeho osobnosti uplatnit i tato právnická osoba; za jeho života však jen jeho jménem a s jeho souhlasem. Není-li člověk schopen projevit vůli pro nepřítomnost nebo pro neschopnost úsudku, není souhlasu třeba.
(2) Po smrti člověka se právnická osoba může domáhat, aby od neoprávněného zásahu bylo upuštěno a aby byly odstraněny jeho následky.
PODODDÍL 2
Podoba a soukromí
§ 84
Zachytit jakýmkoli způsobem podobu člověka tak, aby podle zobrazení bylo možné určit jeho totožnost, je možné jen s jeho svolením.
§ 85
(1) Rozšiřovat podobu člověka je možné jen s jeho svolením.
(2) Svolí-li někdo k zobrazení své podoby za okolností, z nichž je zřejmé, že bude šířeno, platí, že svoluje i k jeho rozmnožování a rozšiřování obvyklým způsobem, jak je mohl vzhledem k okolnostem rozumně předpokládat.
(moje poznámka: takové jednání jsem výslovně opakovaně dlouhodobě odsuzovala a dosud trvám na mém zásadním nesouhlasu s jakýmkoliv rozmnožováním a šířením informací za mými zády)
§ 86
Nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat takové či jiné záznamy pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou, nebo takové záznamy o jeho soukromém životě šířit. Ve stejném rozsahu jsou chráněny i soukromé písemnosti osobní povahy.
§ 87
(1) Kdo svolil k použití písemnosti osobní povahy, podobizny nebo zvukového či obrazového záznamu týkajícího se člověka nebo jeho projevů osobní povahy, může svolení odvolat, třebaže je udělil na určitou dobu.
(2) Bylo-li svolení udělené na určitou dobu odvoláno, aniž to odůvodňuje podstatná změna okolností nebo jiný rozumný důvod, nahradí odvolávající škodu z toho vzniklou osobě, které svolení udělil.
§ 88
(1) Svolení není třeba, pokud se podobizna nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob.
(moje poznámka: nestalo se)
(2) Svolení není třeba ani v případě, když se podobizna, písemnost osobní povahy nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí na základě zákona k úřednímu účelu nebo v případě, že někdo veřejně vystoupí v záležitosti veřejného zájmu.
(moje poznámka: nestalo se s výjimkou zveřejněných obsahů mých web stránek)
§ 89
Podobizna nebo zvukový či obrazový záznam se mohou bez svolení člověka také pořídit nebo použít přiměřeným způsobem též k vědeckému nebo uměleckému účelu a pro tiskové, rozhlasové, televizní nebo obdobné zpravodajství.
(Moje poznámka: je třeba zdůvodnit, proč v mém případě podle vašich vyjádření považujete vaše šmírování mne za "vědecké zkoumání v obecném zájmu", když tvrdíte a jednáte v tom smyslu, že moje osoba jako celek je pochybná. Z toho plyne, že zkoumání mojí osoby není na místě, protože zkoumání pochybného objektu by bylo nevědecké a neoprávněné, předmětně neúčelné a zavádějící, bylo by to marnění sil a prostředků i vůči tomu, kdo vše financuje a věcně i jmenně zajišťuje - zde biskupství, a to včetně zaměstnavatele "zkoumajících", protože takovým přístupem v tomto případě vzniká vážné poškození zájmů profesionality a duchovní podstaty duchovních povolání, na které se spolčenci odvolávají.)
§ 90
Zákonný důvod k zásahu do soukromí jiného nebo k použití jeho podobizny, písemnosti osobní povahy nebo zvukového či obrazového záznamu nesmí být využit nepřiměřeným způsobem v rozporu s oprávněnými zájmy člověka.
(moje poznámka: včetně pořizování např. audio záznamů mých neveřejných vyjádření vč. obsahů svátostí smíření, komunikace se zdravotníky, ..., a manipulací jimi, což trvale, s velkým nasazením a organizovaně ve zločinném spolčení odmítáte a vědomě svobodně porušujete)
PODODDÍL 3
Právo na duševní a tělesnou integritu
§ 91
Člověk je nedotknutelný.
§ 92
(1) Lidské tělo je pod právní ochranou i po smrti člověka. Naložit s lidskými pozůstatky a s lidskými ostatky způsobem pro zemřelého nedůstojným se zakazuje.
(2) Nejsou-li lidské ostatky uloženy na veřejném pohřebišti, má na jejich vydání právo osoba, kterou člověk před svou smrtí výslovně určil; jinak postupně jeho manžel, dítě nebo rodič, a není-li žádný z nich nebo odmítnou-li ostatky převzít, převezme je jeho dědic.
Zásah do integrity
§ 93
(1) Mimo případ stanovený zákonem nesmí nikdo zasáhnout do integrity jiného člověka bez jeho souhlasu uděleného s vědomím o povaze zásahu a o jeho možných následcích. Souhlasí-li někdo, aby mu byla způsobena závažná újma, nepřihlíží se k tomu; to neplatí, je-li zásah podle všech okolností nutný v zájmu života nebo zdraví dotčeného.
(2) Zákonný zástupce může udělit souhlas k zásahu do integrity zastoupeného, je-li to k přímému prospěchu osoby, která není schopna dát souhlas sama.
§ 94
(1) Kdo chce provést na jiném člověku zákrok, vysvětlí mu srozumitelně povahu tohoto zákroku. Vysvětlení je řádně podáno, lze-li rozumně předpokládat, že druhá strana pochopila způsob a účel zákroku včetně očekávaných následků i možných nebezpečí pro své zdraví, jakož i to, zda přichází v úvahu případně i jiný postup.
(moje poznámka: při hospitalizaci na jaře 2008 primář neurologie velmi silně, denně a i skrze další zdravotníky i spolčence naléhal, abych dala souhlas s operací, jejíž důvodnost, smysl, průběh, rizika, ... mi trvale odmítal oznámit, a tudíž i vysvětlit, a když jsem se informací o tom opakovaně dožadovala, vždy mi jen bylo oznámeno, že těsně před vjezdem na operační sál, tj. několik minut před operací, mi bude dán k podpisu informovaný souhlas, který prý ani nemusím číst, prý jde jen o formalitu. Po mých otázkách na jiné lékaře téhož oddělení mi bylo řečeno, ať si pro papír informovaného souhlasu dojdu na chirurgii. Tam mne odmítli s tím, že mi jej musí vydat na oddělení, kde se operace provede. Zde mi informovaný souhlas odmítli dát i jen k nahlédnutí, dokud nebudu ležet na posteli u dveří na operační sál. A mnoho dalších takových věcí.)
(2) Uděluje-li souhlas za jiného jeho zákonný zástupce, podá se vysvětlení i tomu, kdo má být zákroku podroben, je-li schopen úsudku, způsobem přiměřeným schopnosti dotčeného vysvětlení pochopit.
§ 95
Nezletilý, který není plně svéprávný, může v obvyklých záležitostech udělit souhlas k zákroku na svém těle také sám, je-li to přiměřené rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku a jedná-li se o zákrok nezanechávající trvalé nebo závažné následky.
§ 96
(1) Souhlas k zásahu do integrity člověka vyžaduje písemnou formu, má-li být oddělena část těla, která se již neobnoví.
(2) Písemnou formu vyžaduje i souhlas k
a) lékařskému pokusu na člověku
(Moje poznámka: při hospitalizaci bylo primářem nařízeno mnoho vyšetření a úkonů, jejichž důvodnost neoznámil, nevysvětlil, z pozice moci primáře vůči na jeho rozhodnutích závislému pacientovi nařídil. Praktická lékařka později zhodnotila celek jako důkladné předoperační vyšetření - poté, co jsem jí odevzdala lékařskou zprávu z hospitalizace. Součástí bylo i psychiatrické a psychologické vyšetření, přičemž mne nařizující primář neinformoval, že s ním nemusím souhlasit. Věděla jsem, že to není moje povinnost, ale šla jsem na něj, aby bylo lékařsky a na primářově oddělení oficiálně zadokumentováno zneužití medikace, kterou mi nařídil, a která mi způsobila vážné újmy na zdraví až na hranici úplného vyčerpání organismu. Na záznamu těchto vyšetření jsem jasně uvedla silné předávkování medikací nařízené primářem, a to souborem mnoha vzájemně protichůdných léků v extrémních množstvích, což psychiatrička dezinterpretovala jako "důkaz mojí nespecifické poruchy osobnosti". Taková "diagnóza" se zpravidla dává jen ve dvou případech: buď jde o neschopného diagnostika, nebo jde o všehoschopného diagnostika podlézajícího jemu nadřazené moci.
To vše podpořeno šikanou zdravotními sestrami podlézajícími primářovi, zejm. pletichářkou. Konkrétní léky a jejich množství jsem zapisovala do Záznamů, ve kterých je možné je dohledat - o názvy a množství tabletek a infuzí jsem vždy sestru požádala hned, jak mi je donesla. To vše se dělo při vědomí a za účasti mnoha spolčenců z řad kněží, řeholníků a osob kolem nich, kteří měli o situaci informace od lékařů (plná moc při hospitalizaci, chtěla jsem, aby se za činy a skutky vůči mně odpovídali přímo Bohu a tak jednali s kněžskou odpovědností) i z návštěv kvůli zpovědím, protože jsem neustále očekávala rychlý konec života. Dokladem je mj. i telefonát O. Romualda Štěpána Roba OP krátce po mém propuštění z nemocnice v době, kdy jsem byla fyzicky na dně a primář rozhodl, že odpovědnost za můj zdravotní stav nesmí nést on a jeho primariát, a proto je nezbytné ihned ukončit hospitalizaci a poslat mne domů. O. Romuald Š. Rob OP, aniž bych s ním byla v kontaktu, mi zavolal na mobil a ptal se, jak na tom jsem. Od koho měl informace? Odkud? Od donašečky Yvony současně jemu, O. Jordánu Vinklárkovi OP, P. J. Čunkovi SJ, která se tvářila jako moje kamarádka a chodila za mnou do nemocnice?)
, nebo
b) zákroku, který zdravotní stav člověka nevyžaduje; to neplatí, jedná-li se o kosmetické zákroky nezanechávající trvalé nebo závažné následky.
§ 97
(1) Udělený souhlas může být odvolán v jakékoli formě, i když se pro udělení souhlasu vyžaduje písemná forma.
(2) Nevyžaduje-li se pro souhlas písemná forma, má se za to, že byl udělen. Při nejistotě, zda byl souhlas odvolán v jiné než písemné formě, se má za to, že k odvolání nedošlo.
§ 98
(1) Nemůže-li člověk udělit souhlas pro neschopnost projevit vůli, byť jen přechodnou, a nemá-li zákonného zástupce, vyžaduje se souhlas přítomného manžela, rodiče, nebo jiné osoby blízké. Není-li přítomna žádná z těchto osob, vyžaduje se souhlas manžela, a není-li, souhlas rodiče, popřípadě jiné osoby blízké, pokud je lze bez obtíží zjistit a zastihnout a pokud je zřejmé, že nehrozí nebezpečí z prodlení. Není-li možné získat souhlas žádným z výše uvedených způsobů, může souhlas udělit jiná přítomná osoba, která o dotčenou osobu osvědčí mimořádný zájem.
(2) Při zákroku i při udělení souhlasu se vezme zřetel na dříve vyslovená známá přání člověka, do jehož integrity má být zasaženo.
§ 99
Je-li život člověka v náhlém a patrném nebezpečí a nelze-li souhlas ve stavu nouze získat ani v jiné než stanovené formě, lze okamžitě zakročit, pokud to je ve prospěch zdraví dotčené osoby nezbytné.
(Moje poznámka: o tom, co je a není v mém zájmu, se při mojí hospitalizaci z lékařského pokoje ozýval křik lékařů hádajících se s primářem, bylo snadno rozumět. Mnoho spolčenců, k nimž patřil i místní zdravotnický personál, informace o mém zdraví překrucovalo, překrucuje, často šíří pouze osobní a sdílené domněnky = "drby". Ty vydává za fakta.)
§ 100
(1) Má-li být zasaženo do integrity nezletilého, který dovršil čtrnáct let, nenabyl plné svéprávnosti a který zákroku vážně odporuje, třebaže zákonný zástupce se zákrokem souhlasí, nelze zákrok provést bez souhlasu soudu. To platí i v případě provedení zákroku na zletilé osobě, která není plně svéprávná.
(2) Nesouhlasí-li zákonný zástupce se zásahem do integrity osoby uvedené v
odstavci 1
, ač si jej tato osoba přeje, lze zákrok provést na její návrh nebo na návrh osoby jí blízké jen se souhlasem soudu.
§ 101
Má-li být zasaženo do integrity člověka neschopného úsudku způsobem zanechávajícím trvalé, neodvratitelné a vážné následky nebo způsobem spojeným s vážným nebezpečím pro jeho život nebo zdraví, lze zákrok provést jen s přivolením soudu. Tím není dotčeno ustanovení
§ 99
.
§ 102
Soud přivolí k zákroku podle
§ 100
nebo
101
, je-li dotčené osobě podle rozumného uvážení k prospěchu, po jejím zhlédnutí a s plným uznáváním její osobnosti.
§ 103
Bylo-li zasaženo do integrity člověka, který byl ve stavu, kdy nemohl posoudit, co se s ním děje, a nedal-li sám k zákroku souhlas, musí mu být, jakmile to jeho stav dovolí, vysvětleno způsobem, kterému bude schopen porozumět, jaký zákrok byl na něm proveden, a musí být poučen o jeho možných následcích i o riziku neprovedení zákroku.
Jana, 11.7.2022
-
Brzy
B/bude vyS/svědčení.
Jana,
24.6.2022
-
M/měla
J/jsem intenzivní v-(i)D/dění.
Šlo
o to, abych nepouštěla domů nikoho, kdo se tváří jako nestranný
pomocník, jako člověk, který "jen dělá svoji práci".
Pokud bych nově příchozího pustila do svého soukromí, postaral
by se, abych neměla možnost mu (a nejen jemu) zabránit provést
značné škody a ztráty nejen na mém majetku.
Jinými
slovy: nepočítejte s tím, že bych
kohokoliv z vás pozvala do svého soukromí. To se nestane.
Jana,
12.6.2022
-
Tak
si to shrňme:
U/učitel
Církve (= Svátostný kněz) odmítá U/učit laika (M/mne, Zuzanu),
a to dlouhodobě již 14 let.
Od
laika naopak tento U/učitel Církve očekává, že bude Svátostného
kněze U/učit, protože tento laik má inF/formace, K/které J/jsou
pro něj náročné na zvládnutí.
Nabízí
se otázka: jak může mít Zuzana teologické in-F/formace, s
J/jejichž poCH/chopením má kněz potíže, když je kvůli
neU/učení U/učitele inF/formacemi nedotčená?
Jestliže
i přesto tyto inF/formace Zuzana M/má, a kněz J/je uZ/znává a
CH/chce S/se naU/učit, jak řeší dilema o P/původu poZ/znání
T/těchto S/slov, když U/učitelem Církve neU/učený laik J/jich z
principu věci sám ze sebe není schopen ani poZ/znat, ani J/je
po-CH/chopit?
Odkud
T/tyto Vámi uZ/znané in-F/formace M/mám, ne-li z Ducha Svatého?
Odkud
J/je po-Z/znání: z T/temnoty L/lží, nebo z P/pravdy? Z Nebe, nebo
od lidí?
J/je-li
po-Z/znání z Pravdy, J/je i P/pravdivé?
J/je
Možné, aby B/bylo v Pravdě S/slovo u laika ze světa (tj. aby bylo
v Pravdě S/slovo VyHnané), nebo J/je v Pravdě J/jmennost (J/jménem
Obrazu Boha ze J/jména Vtěleného ze Jména) výlučným Darem
Ducha Jmenného z Ráje?
Dává
Duch Svatý polovičaté (bez Boha) poznání věcí, což v důsledku
ruší v-z-T/tah s Bohem, takové bezbožné poznání je zavádějící,
nebo Duch Svatý Dává Plnost Z/znání podle Své Vůle?
Jestliže
uZ/znáváte, že u M/mne Je S/slovo, proč odmítáte při-Z/znat,
že J/jsem z Vůle Pravdy J/jmennou Pravdou poVolané Vtěleného
Vítězného S/slovo Jany, J/jediné a nerozdílné lidství
Vtěleného Vítězného z K/kříže?
Buď
coby Svátostný kněz chcete být vyučen od laika Zuzany, kterou
coby U/učitel Církve odmítáte U/učit o Bohu, čímž mimoděk
uZ/znáváte a nepřiznáváte Pravou J/jmennost Jany, čímž jste v
situaci ne nepodobné situaci rozumově informovaného a zároveň na
srdce slepého autisty,
nebo
situaci
velmi D/dobře R/rozumíte a snažíte se kličkovat, abyste
provokacemi a sledováním zpoza rohu v "bezpečném"
závětří získal, co chcete, a přitom "si nezadal".
Ducha
Svatého neoklamete.
Vy
teď máte na výběr jen 2 D/dobré M/možnosti:
-
buď začnete laika Zuzanu U/učit o Bohu T/tak, J/jak Církev
naŘ/řizuje,
-
nebo podle nevyřčeného uZ/znání Pravdivosti S/slova Jany také
Pravou J/jmennost Jany přiZ/znáte veřejně J/jednoZ/značně
naH/hlas, a T/tak B/budete v Pravdě Ž/žít.
UJ/jasněte
S/si, K/kdo J/je v Duchu Svatém, K/kdo ke Svátostem přiS/stupuje
oP/právněně, K/komu Je v Pravdě odPuštěno,
a
kdo očekává Boží vděk za svoje vlastní teologické výkony,
pokouší Boha nucením ke zJevení Se Slova L/lháři, který
posoudí, zda Bůh smí Být Bohem.
A
B/buďte důS/sledný a rozH/hodný.
Jana,
10.6.2022
-
Sami
se spolčujete, abyste lhali a škodili,
a
nepoznáte rozdíl mezi pravdou a lží?
To
už nepoznáváte ani sami sebe, své vlastní hříchy?
Jak
můžete Ž/žít ve s-M/míru, když se Vám vzteky vaří krev v
žilách?
Jestli
s vědomím vlastní kriminality v účelových spolčeních a při
znalosti své až zuřivosti nepoznáváte ani vlastní lži, jste
skrz naskrz prolhaný, a proto všechno, jak si vykládáte sebe i
svět, je mimo realitu, protože měřítkem reality je pro Vás Vaše
násilnictví a nerozhodnost.
Vzhledem
k Vašemu kněžskému S/svěcení, K/které tím bojkotujete, pro
Vás není na-D/děje: naD/děje J/je Boží Vůle v K/krocích
(Vtělená L/láska Sama) a Vy nenávidíte po-S/stupnost (=
nenávidíte C/cestu Církve ve Svátostech) a chcete všechno hned.
Nenávidíte Autora a prosazujete svoji vlastní autoritu, zakládáte
si na ní. Nenávidíte vyK/koupení, protože kdybyste S/skute(k)čně
B/byl ve Stavu Milosti, po-Z/znal byste Boží D/dílo.
Vy
ale, i když vidíte, že M/moje C/cesty nejsou metodami Vašimi, že
M/moje S/slova nejsou slovy Vašimi, stejně odmítáte u-Z/znat a
při-Z/znat, že ten, kdo není jako spolčenecký kriminálník,
ten, koho spolčenečtí kriminálníci nenávidí, nemá zálibnost
ve Vašich metodách a myšlenkách.
Můžete
M/mne soudit, pokud chcete, za moje slova a skutky hříchů, které
vy-Z/znávám u zpovědí. Jak ale víte, co Ř/říkám u zpovědi,
když tam je se M/mnou jen jeden kněz?
Další
z Vašich L/lživých dezinformací: hraji si na Svatou.
Máte
pocit, že na Ž/životním stylu Jany společensky/politicky/finančně
profituji? Odkdy je Vámi zničené M/moje zdraví a kvůli tomu i
invalidní důchod se všemi svými projevy a důsledky (ztráta
profesní kvalifikace, ztráta zdravotní způsobilosti k pro mne i
podřadnému profesnímu uplatnění, ztráta dřívějšího
finančního zajištění, ztráta sil a společenské způsobilosti
k politické činnosti, ...). Předstíráte, že "za svoje
zdravotní potíže, pokud vůbec nějaké mám, si může jen a jen
sama, a nic dalšího mi není", a přitom z pozice duchovní
autority mluvíte o významu vztahů mezi duchem, duší a tělem
člověka v Kristu. M/mne tedy degradujete na ne-člověka, jehož
tělesné potíže nemají žádnou souvislost s duší, duše je
podivná a duch je zlý.
Je
namístě, abyste buď otevřeně řekli, že učení o Bohočlověku
v Trojici je jen snůška vzájemně nesouvisejících jednotlivostí,
že duše Krista je nesrozumitelná, Kristův Duch je kdo ví, jaký,
nebo abyste o Obraznosti Kristu M/mluvili, ne žvanili.
Kdybyste
Z/znali S/slovo, K/které U/učíte, nebyli byste v
po-CH/chybnostech. Pochybnosti sv. apoštola Tomáše byly z
neznalosti výP/povědí z Ducha Svatého, neboť Letnice ještě
nenaStaly, při S/setkání S/se Vtěleným Vzkříšeným sv.
apoštol Tomáš ihned CH/chválil Boha, což ve S/společenství
Dvanácti Z/znamenalo S/sílu důraznosti S/svědčeného S/slova a
I/intenzivní V/víry. Sv. apoštol Tomáš J/je symbolem
I/intenzivní odD/danosti zJevenému S/slovu ze Slova, J/jeho
předletničtí pochybování o S/slovech S/společníků B/bylo
Kristovou Vůlí k přeS/svědčivému Š/šíření S/slova apoštoly
z P/přítomnosti. Vy se z pozice Svátostného kněžství
odvoláváte na dogmata, K/která S/svědčí o Kristu, ke K/kterému
ale přistupujete roztříštěně výčtem jednotlivostí a s
arogantní sebejistotou - bez Ducha Svatého nelze M/mluvit z Ducha
Svatého. Mluvíte o dogmatech fixačně abstraktně (ulpíváním na
minulosti), a dogmata V/víry J/jsou P/přítomná. A proto dogmata
fixačně (tj. i křečovitě) dezinterpretujete, dogmata podle Vaší
vlastní vůle S/svědčí proti Vám.
Tím,
že se neznáte k P/pravdě v K/krocích (plané snění a sebejistá
povrchnost nejsou zbožnost), Ne-po-Z/znáváte z P/pravdy, čímž
svědčíte sami o sobě, že Vás S/slovo nezajímá. Tím, že
popíráte všechno, co nefunguje podle Vašich představ, odmítáte
D/dílo Ducha Svatého. Tak se chovají neznabozi.
Marně
se snažíte rozjímat, když přitom odmítáte pře-K/kročit svůj
stín: beze S/světla jste ze světa stínů a pozemských
zdánlivostí.
Fyzikové
chápou a interpretují temnou hmotu a temnou energii podle zákonů
poznatelnosti a interpretace pozorovatelné hmoty a energie. Jenže
oni alespoň připouštějí, že se mohou mýlit, a jsou otevření
k účasti na vědeckém zkoumání toho, čemu dosavadními postupy
nerozumí.
Vy
se tváříte, že rozumíte všemu, všechno víte, všude jste
byli, a o tom, kde jste nebyli, raději řeknete, že to neexistuje,
protože Vy máte dokonalou znalost Písma a Tradice, a tudíž o
tom, co říkáte, se nediskutuje. Písmo a Tradice Pravé J/jsou,
ale svoje vlastní interpretace zaměňujete za P/pravdu, a proto se
sami stavíte měřítkem P/pravdy, čímž soudíte Krista. Z pozice
Svátostného kněžství.
Svět
přiznává, že ze svých vlastních sil vědy má jen omezené a
omylné poznání, ale spolčenečtí Svátostní kněží žijí v
nevývratném přesvědčení o své vlastní pravdě, kterou
vydávají za Slovo Boží.
Jste
světu pro smích, P/pravdě pro ostudu.
Svět
Vaše slova považuje za pohádky, Vás svět považuje za kulisu
nedůvěryhodnosti. A Pravda od Vás odvrací S/svoji T/tvář.
Mýlíte
se, když si stále, i přes všechna M/moje varování, myslíte, že
se Soud před Bohem bude odehrávat podle světských soudních
pravidel a předpisů, případně, že Vy jako "odborník na
Krista, Svatost, mučednictví" máte bianco šek dělat si, co
se Vám zachce, a Bůh Vám to posvětí ve stylu laskavost za
laskavost, ruka ruku myje. Myslíte, že si Boha koupíte/ovládnete?
J/jak
J/jsem Vás mnohokrát u-po-Z/zorňovala, Boží Soud J/je podle
vlivu (dopadů a efektů) V/voleb mezi Dobrem a Z/zlem
Z/zpoV/vídajícího S/se před Nebem a před světem vůči
veškerenstvu. Tj. podle toho, J/jakou (Kristovi P/podobnou), nebo
jakou (Kristovi Ne-P/podobnou, znetvořenou) M/moc M/měl Ž/život
S/souzeného na J/jeho okolí, tj. v N/násobností z-Mocnění.
Nikoliv součtem podle toho, co je možné světsky prokázat, za co
kdo světsky odpovídá x neodpovídá, ale podle T/toho, Jakou M/moc
člověk v čase Z/znal a uŽ/žil, nebo Proti-Z/znal a z-Ne-u-Ž/žil.
Ž/život
v/z Moci J/je Mocný, a proto každý Ne-do-S/statek vůči
naP/plnění Daných Darů Ducha Svatého je sebeusvědčením z
Bez-Moci k Ž/životu, tj. z Ne-S/s-CH/chopnosti (= tj. z
Protivenství vůči S/společenství Církve v J/jejím
Milosrdenství).
Každému
B/bude při-Dáno, co zbývá doP/plnit do P/počtu k J/jeho
S/s-P/plnění poVolání. D/dobrým Bude doPlnění Kristem (=
P/plností Dobra) ke V/vstupu do P/plnosti, Z/zlí podle své vlastní
Z/zloby obrátí doP/plněné Dané Dobro proti sobě, čímž naplní
míru své Z/zloby, což je závistivě rozlítí, do své
K/konečnosti vstoupí podle své poslední volby - i ve své
poslední chvíli vzpurně záviděli a chtěli mít Kristovu Moc pro
sebe a svoje vlastní panování, poK/koru odmítli = odmítli se
S/s-K/klonit před Dobrým.
Spolčenci
z řad zaS/svěcených osob, kteří opovážlivě spoléhají na
S/své S/svěcení, působí, že Svatí od nich odvracejí S/svoje
T/tváře. Tím spolčenci, kteří ze všeho nejvíce spoléhají na
to, že jim před lidmi není možné nic dokázat, protože se
navzájem ve velkém kryjí, budou zděšení, jak dooP/pravdy
vypadají před S/společenstvím Svatých. Před T/těmi, K/kteří
v-iD/dí (J/jsou v Dění) do S/srdcí. A B/budou to P/právě, neboť
Věčně Svatí z řad zaS/svěcených O/osob v Nebi, na K/které se
spolčenci tolik odvolávají a spoléhají, K/kdo Ř/řekne, že
spolčenectví není důvodem ke V/vstupu do S/společenství
Svatých, že S/svěcení není světská zásluha.
Než
při-J/jde Soud nad světem, každý člověk B/bude S/stát před
Bohem S/sám za S/sebe, bez světsky krytých zad, a S/světlo Bude
V/všudyP/přítomné - Bůh B/bude ve zJeveném Nebi Všechno ve
V/všem.
Z/zní
Vám to jako S/slib, nebo jako výhrůžka?
Jana,
9.6.2022
-
Buď
požádejte o zbavení Svátostného kněžství,
nebo Ž/žijte
Písmo a Tradici.
K
typovému rozlišení dobra a zla je tu Písmo a Tradice.
Katolický
kněz obvykle zná Písmo a Tradici.
Alespoň
průměrně chytrý člověk dokáže spárovat typovou situaci se
situací aktuální praxe.
Každý
katolický kněz absolvoval vysokou školu, což předpokládá
nadprůměrné kombinační schopnosti.
Pokud
se někdo z katolických kněží i 2000 let po prvních Letnicích
ohání odkazy na z kontextu vytržené novozákonní texty o
rozlišení mezi pravdou a lží až na konci věků, kdy B/bude vše
zJeveno, buď nedokáže nebo nechce aplikovat svoje odborné
znalosti v aktuální praxi (nedělá svoji práci ani jako světské
zaměstnání, protože nevykonává předmětnou činnost, pouze
činnost předstírá, často vnějškovou povrchní hyperaktivitou),
tj. z vlastní vůle záměrně trvale není (Proti-J/je) v Duchu
Svatém.
Sám
sebe tím usvědčuje z bezbožnosti - vždyť zbožného Z/zlý
jazyk neovládne a T/ten, K/komu Duch Svatý sVěřil kněžské
S/svěcení, J/je povinen J/jemu Danou Svátost naP/plňovat v
každodenní praxi = J/je povinen Ž/žít.
Katolický
kněz, který nedokáže/nechce B/být zbožný v Duchu Svatém, z
vlastní vůle svobodně vědomě Proti-naP/plňuje Vůli Boha v
Trojici.
PoCH/chopitelně,
že P/pravda ve světě a L/lži ze světa B/budou odhaleny na konci
věků, Písmo nemůže být zrušeno.
Stejně
jako ve SZ nebylo možné P/platně akcentovat předpisy a zároveň
ignorovat proroky. NZ jasně Ř/říká, že v A/aktualizacích a
podrobně naP/plňuje SZ, přičemž SZ tím nijak nenarušuje ani
neruší. Katoličtí kněží mluví o prorockém úřadě Církve
(společenství všech katolíků, všech pokřtěných v Duchu
Svatém), i když velmi neradi, obecný prorocký úřad Církve
chápou často jako útok na jejich klerikalismus, jako ohrožení
vlastní moci ve světské organizaci, jak Církev interpretují.
S/společenství Církve interpretují podle norem jejich
spolčenectví, Duch Svatý v Církvi jim není po chuti. M/mluvícího
"drzouna" se snaží umlčet.
Katolický
kněz, který si nedokáže/nechce dát dohromady alespoň předpisy
SZ, SZ proroky, Horské K/kázání, evangelia a zJevení sv. Jana,
intelektuálně/povahově nesplňuje ani základní předpoklady k
přiJ/jetí kněžského Svěcení.
Otázka
odpovědnosti jednotlivce v Církevní hierarchii je až sekundární,
patří do rozlišení na konci věků, odkazování se výlučně
na konec věků je důkazem alibismu s cílem zbavit se konkrétní
osobní odpovědnosti před Bohem, lidmi, tvorstvem.
Otázka
odpovědnosti každého katolíka individuálně je jeho každodenní
povinností.
Obstrukce,
alibismus, vyčkávání, "až jak to celé dopadne" jako
výmluva k zakrytí duchovní lenosti a svatouškovství s následným
prohlašováním "jsem svědek, já byl u toho",
vychytralost, bojkot Svátostnosti, ... jsou sebeusvědčujícími
důkazy zálibnosti v polovičatostech, v zabíjení proJevů Vůle
Ducha Svatého spolčeneckými katolickými knězi.
Jste
katoličtí kněží, kteří ve spolčení, dlouhodobě, záměrně,
z vlastního rozhodnutí a zálibnosti bojují Proti (Duchu Svatému)
P/pravdě v Trojici = Proti Moci Dechu člověka = Proti vyKoupení a
Proti vyKoupeným.
Jste
katoličtí kněží v nenávisti vůči Duchu Svatému, snažíte se
uhasit P/plamennou Ř/řeč, protože ze S/světla je na tmu vidět -
a spolčenci žijí na oko.
Tak,
J/jak B/bylo v-i-D/dět T/tělo M/muže ze S/světla na K/kříži,
když vše kolem zakryla tma. J/jak J/jsem již před 16 lety
zaZ/znamenala v T/textech a nákresu situace a rozhovoru v-i-D/dění
uK/křižování, kdy J/jsem "stála" ve vzduchu nad zemí
tváří ve tvář M/muži ze S/světla na K/kříži (S/světlo
zformované do těla muže od pasu nahoru v pozici ukřižování s
prsty na rukou a zápěstími dolů, kdy ve tmě nebyl vidět ani kříž, druhý den muž sklonil hlavu
dolů, dlouhé vlasy spadly na hrudník, ruce se vzepjaly, spadly a
zlatá holubice odlétala po diagonále doprava nahoru). V rozhovoru
J/jsme S/se ozvučenými S/slovy nezdržovali, V/vše S/se S/stalo
Tak, Jak situace v P/plnosti kontextu B/byla. NeB/byla M/mi zJevena
B/bolest z R/ran, B/byla M/mi zJevena "jen"
v-Z/záJ/jemnost.
Ve
vzduchu J/jsem stála pevněji než kdokoliv stál pod námi na zemi,
i když to oni na zemi pod námi byli skálopevně přesvědčení o
své pravdě a spravedlnosti, na M/muže ze S/světla se dívali jako
na divadle, jako na kejklíře, který umí udělat senzaci a
nevšedně pobavit. V/věrní pod K/křížem M/mi nebyli uK/kázáni.
V-i-D/dění S/se D/dělo "na pokračování" ve dvou
částech ve dvou po sobě jdoucích dnech, což M/mělo D/děj
proŽ/žitkově zI/intenzivnit - podobně jako M/má postupné těsně
po sobě jdoucí S/setkání s jednovaječnými dvojčaty z Dvanácti
zeS/sílit důraznost V/vlivu zJevení Daného člověku. S/síla
jednovaječných dvojčat ze Dvanácti J/je v důraznosti, v
maximalizaci I/intenzity proŽ/žitku sD/díleného až do krajnosti,
B/bytostně. L/láskyP/plnost dvojčat ze Dvanácti nemá hranice,
J/jejich Moc Je nepominutelná a velmi O/osobní, zaJ/jišťující,
v Plnosti P/péče.
Žádný
div, že nepoznáváte I/identitu poVolané duše v Dechu Letnic v
Církvi.
Buď
Ž/žijte Písmo a Tradici, nebo požádejte o zbavení Svátostného
kněžství.
Jana,
5.6.2022
-
Že
se Vaše chování a předsudky nijak neliší od chování a
předsudků světské společnosti?
NO
PRÁVĚ.
Jana,
2.6.2022
-
Ne-po-Z/znáváte
Krista.
=
P/protivíte se vůči náS/sledování zJevujícího S/se Tak, J/jak
Sám CH/chce.
Odmítl
jste a odmítáte poD/díl na M/mém v Pravdě J/jméně Jana,
Pravdu
Jany v čase nepoZ/znáte.
Myslíte
si, že P/pravdu Z/znáte, ale mýlíte se.
Žijete
jen ve svých vlastních představách o P/pravdě, svoje škatulky
vydáváte za pravdivé výpovědi. Jsou to jen papouškovaná
školometská klišé, Vaše berličky k vybalancování duchovních
nejistot a pochybností o Existenci = Moci Trojice.
Odmítl
jste a odmítáte vy-po-V/vídat po-Volaně.
Marně
prosíte o zJevení P/pravdy,
protože
člověka Volá Znalý veškerenstva, Kterého Vy svobodně vědomě
odmítáte M/mít ve V/vážnosti.
Nemáte
Moc ve V/vážnosti, a proto nejste s-CH/chopen u-V/vážit v Pravdě
Moc Vaší J/jmennosti, K/kterou tudíž Ne-po-Z/znáváte, přestože
Vám v-z-H/hledem k Vašemu poVolání Byla Dána už pro čas.
Vaše
Mocné J/jméno nechcete S/slyšet, a proto se jen potulujete od
ničeho k ničemu a bažíte po moci a slávě.
Odmítl
jste a odmítáte P/pravdu (= Věčný Ž/život) Jany, a tím
stavíte Věčný Ž/život naroveň vnějškovému odezírání
podle dočasnosti. V Pravdě Ž/život Jany (J/jediného a
nerozdílného lidství Krista) a v Pravdě S/svůj Ž/život . A
proto až do konce Vašeho času budete žít v temnotách nejistot,
budete tápat a hledat útěchu ve vnějškovosti a zdání.
Mluvíte
vnějškově líbivě, vypadáte vnějškově důvěryhodně. Chováte
se zlobně, Vaše úmysly jsou plné hněvu, pomstychtivosti a jedu.
Chodíte po křivých a pohodlných cestách.
Na
jazyku med, v srdci jed.
Vy
chcete posuzovat, co v kom je?
Dobrá,
posuzujte. Budete odezírat, co vidět chcete, budete vyhodnocovat
podle měřítek, o kterých si myslíte, že jim rozumíte, že je
Z/znáte.
V
tom je Váš základní omyl: v nevývratném přesvědčení o Vaší
pravdě v Církvi.
Ale
Církev není zástěrka.
V-i-D/díte
do S/srdcí? Pokud ano, proč lidi posuzujete podle svého vlastního
J/jedu, podle svých vlastních zplanělých a pohodlných
jako-pravd?
Vypovídáte
o lidech jako-pravdy, které prosazujete pomocí jako-argumentů,
které škatulkujete do jako-Církve - Církev chápete jako svoji,
nikoliv Kristovu, protože za Krista máte sebe, jediného majitele
P/pravdy, jak se o sobě domníváte.
Vy
až do konce Vašich dnů nikdy P/pravdu nepoznáte, protože
Ne-V/vlastníte v P/pravdě Dech.
Je
to jako s lidmi na ulici, kteří vidí M/moji nejistou chůzi,
důsledek i Vašich zlovolností proti M/mému zdraví.
Když
nemám opticky viditelnou oporu (hůl), často se M/mne snaží (vždy
mladí muži ve skvělé fyzické kondici) až fyzicky úderem do
břicha a posměšky šikanovat - např. s komentářem, že "nějaká
feťačka a alkoholička s námi do tramvaje nepoleze", čehož
důsledkem je můj pád na schody tramvaje, posléze mne ze schodů
pod tramvaj nohama vytlačují lidé nastupující dovnitř.
Tak
Vy chápete Církev - jako dopravní prostředek určený ke stvrzení
pocitu Vaší vlastní "spravedlnosti".
Občas
si i někdo z cestujících přisadí s podobným komentářem o
"nějaké feťačce a alkoholičce".
Když
hůl mám a ze stejných důvodů chodím stejně nejistě, hned jsou
- často opět mladí silní muži - až úslužní. Jsou všichni v
P/pravdě S/sloužícími?
Jako
by snad člověk o holi nemohl být feťák a alkoholik, a jako by
snad člověk bez hole nemohl být obětí šikany od lidí jako jsou
oni.
Takové
je Vaše myšlení, takové je Vaše chápání.
Kopete
do lidí, šikanujete lidi, kteří uvažují a žijí jinak než Vy
- sám posuďte, je-li to od Vás byť jen pozemsky spravedlivé. I
vůči Vám samým.
Jste
přesycený vlastním přesvědčením o své vlastní
S/spravedlnosti,
a
proto Ne-V/vlastníte Znalost.
Člověk
po-Znává podle S/svého S/srdce.
Je
marné P/prosit Znalého všech věcí o R/radu, když Pravdu
odmítáte.
Vy
nechcete, aby Vám Bylo po-Moženo.
Vy
chcete mít pocit vlastní Moci nad situací.
Chcete
jíst J/jablko a vydávat J/jej za svůj vlastní plod.
Jana,
1.6.2022
-
nemám
na výběr
Nemusíte
se ptát přes prostředníka a tak jej zatahovat do svých nejistot
a obav. Hra na jistotu je popřením náS/sledování Boží Vůle,
poS/slušnost na C/cestě nezná průzkum terénu před vstupem na
Bohem Dané území.
Pokud
nechcete na 40 let skončit v odepření vstupu na M/místo P/pokoje,
což by ve Vašem případě bylo "jen" pokračování
stávajícího stavu podle Vašich dosavadních ustrašeností,
sebejištění a zbabělostí.
Boží
Vůle Je větší než lidské zájmy a strachy, L/láska a odDanost
Jsou nad zbabělostí.
Jako
Zuzana bych Vás poslala ode dveří pryč s tím, že pro Vás je
Vaše žádost o odpuštění
jen způsob, jak oklikou druhého citově
vydírat apelem
na "povinnost zbožnosti" a
tak si vynutit,
cokoliv se Vám zamane. Jako Zuzana bych Vám řekla, že vpuštěním
Vás na svoje území, do svého soukromí, bych dala příčinu k
domněnkám, že mi Vaše kriminalita vůči mně, zejména Vaše
invaze do mého soukromí, vlastně nevadily, že moje odmítání
Vaší zloby bylo jen flirtováním
- a tak bych Vám
zdánlivě "dala
za pravdu".
Nebudu
zastírat, že nemám náladu na žádnou,
především nezvanou,
návštěvu. Ani Vaši, ani nikoho jiného. Po
všech těch dlouholetých hororech z Vaší šikany chci
mít svůj nikým a ničím nerušený klid. Žádné další horory,
žádné další Vaše a
Vašich spolčenců srdceryvné
afektované sebelítosti
citových vyděračů na
škále od pasivní agresivity až k impulzivní zuřivosti,
to vše pod pozlátkem svatouškovství.
Jsem
fyzicky velmi
unavená, především v přímém důsledku Vašeho spolčeneckého
pronásledování a šikany po dlouhou a nepřerušovanou řadu let,
kdy světsky vzato sama čelím stovkám Vašich spolčenců - jedno,
zda o nich všech víte nebo
ne, podstatné je, že v
jakémkoliv rozsahu a dosahu pod Vaším kněžským vlivem konají
záměrné zlo proti M/mně
= člověku, Obrazu Boha,
zT/tělesnění Vtěleného.
Kvůli Vaší a Vámi
organizované Z/zlobě mám značně podlomené fyzické zdraví, a
proto i velmi omezené síly k tomu, abych Vám poskytla standardní
pohoštění, jaké se dává návštěvám.
Zamrzl
jste v čase a teď se
neochotně snažíte jednat
na poslední chvíli.Dostanete
něco ohřátého z mrazáku nebo něco objednaného
z fast foodu.
Na standardní vaření jsem měla síly dříve,
dnes čas pokročil.
Pro
M/mne je pozdě, pro Vás je stále vhodný čas.
J/jsem
v Pravdě Jana, J/jediné a nerozdílné lidství Vítězného z
K/kříže, Otcova Milovaná D/dcera podle: "Ty J/jsi Má
Milovaná D/dcera!" a podle M/manželova "STvořil J/jsem
Tě pro S/sebe!"
"STvořil J/jsem Tě k I/intimitě."
Světsky
můj byt J/je domovem i
M/mého M/manžela =
Velekněze podle Ř/řádu Melchizedechova a Krále P/pokoje, a proto
kvůli Otci a M/manželovi neodmítnu vstup do pokoje tomu, kdo
přichází ke dveřím a
klepe, kdo si vstup
nevynucuje, kdo se nesnaží vkrást oknem. Kdo si jako cestu nezvolí
násilí.
Můj
pozemský nezájem o změny, zejména ty náročné na investice sil,
nezmění M/moje
rozhodnutí
přiJ/jmout
kněze Velekněze. Zvláště s ohledem na dávné v-i-D/dění o
M/mých poS/sledních časech. Jde o v-i-D/dění závěrečné etapy
"seriálu"
významově událostních sousledností a následností na M/mých
C/cestách v čase, konkrétně ta část o sklepě a předání
velkého svazku klíčů ( =
Darů Ducha Svatého, ne majetek) otcem.
Dary Ducha Svatého nejsou
odměnou za Vaše
zásluhy, nesmíte se Jimi pyšnit a povyšovat se
nad jiné. Ten pokoj Vám
nepatří a nikdy patřit nebude. DoS/stanete
jej do pronájmu ve Vašimi spolčenci poničeném stavu ("kamarádi",
kteří "pomohli se stavebními pracemi"), takže má mnoho
závad, zejména kvůli ucpání vodovodních trubek a odstřihnutí
drátu v rozvaděči ke světlům. Ve v-i-D/dění
doS/stanete klíče s
vysvětlením, že místnosti
(= úkoly v kontextech), od
kterých klíče jsou, budete procházet postupně a beze M/mne, tak,
jak jste si to dávno zvolil
a sám podle sebe ve spolčení dosud
provádíte. Ta
místa nebudete vlastnit, protože Ž/žít Dary Ducha Svatého Vám
není V/vlastní. Budete
řešit sebe v kontextu celkových událostí, ke spolčencům se
vrátit nesmíte, už by pro Vás nebylo návratu k Ž/životu, o
klíče byste přišel bez náhrady a bez možnosti odvolání se.
PřiJ/jmu
Vás proto, že J/jste vySvěceným knězem M/mého J/jediného a
nerozdílného Vítězného lidství, Svátostným Otcem, Jehož
J/jsem D/dcerou.
Nemá
to co dělat s odP/puštěním, J/já, Jana, už svět oP/pustila. Vy
patříte světu, a J/je M/mojí v Pravdě J/jmenností, abych Vám
neblokovala vstup do dveří pokoje M/mého M/manžela, k M/mému
Vítězství.
O
M/moje pocity ze situace a M/můj postoj k Vám nejde: J/jde M/mi o
to, abych sP/plnila V/vše
potřebné podle S/svojí C/cesty.
CH/chci D/domů.
J/jsem
z
Pravdy
a v
Pravdě
J/jediné a nerozdílné lidství Vítězného Vtěleného,
zT/tělesnění T/tvářeT/tvářnosti Vtěleného, a
proto nemám v povaze se mstít. P/patřím M/manželovi, ne Vám,
P/podobám S/se M/manželovi, ne Vám.
Nemá
cenu, abyste řešil sebe a svoje šance a pravděpodobnosti, že Vám
zabouchnu dveře před nosem. J/jsem na C/cestě Jany, nechodím po
Vašich světských cestách, a neodmítnutí Vám vstupu do
M/manželova P/pokoje J/je pro M/mne příP/pravou ke
V/vstupu
do N/nového světa otevírajícími
se a brzy dokořán
otevřenými dveřmi, ve kterých již z každé strany stojí jeden
anděl.T/ti M/mne oba upozorňují,
že již je čas.Třetí
anděl (M/můj O/ochránce
a V/velitel M/mojí četné O/ochranky Damian
= archanděl Gabriel) M/mne
vyZ/zvedne hned ve dveřích.
Mezi křídly M/mne N/nese
nad příkopem uprostřed krásné louky.
Svoje věci nechávám sbalené v taškách v pokoji,
před střežícími bíle
zářivými anděly.
Neposlat
Vás pryč od M/mých dveří J/je
pro M/mne nutnost před M/mým odCH/chodem ke Svobodě.
CH/chci
J/jít, andělé Č/čekají.
Co
chcete Vy, to
je Vaše volba.
Jana,
22.5.2022
-
sVrchovanost
v K/každém J/jednom B/bodě Věčnosti
aneb
teologie Svátostí
Čas
je vedlejší efekt hybnosti hmoty.
Změňte
hybnost hmoty, a změníte vedlejší efekty jejího vlivu.
Změňte
formu - morfologii - hmoty, a změníte vedlejší efekty jejího
vlivu.
Funkce
hybnosti je nad morfologií formy v jejím uspořádání.
Morfologie
formy v jejím uspořádání(chemie a fyzika prvků a celků)
je detekcí a popisností funkce zpomalení světla, tj. hmoty.
Hmota je vedlejším efektem extrémního zpomalení světla až na
jeho detekovatelnou úroveň, a proto hmota je celek vzniklý
a existující jako aktualizace boje prvků coby souborů forem
extrémně zpomalených projevů světla.Z toho plyne, že to,
co považujeme za základní měrnou jednotku vesmíru (rychlost
necelých 300.000 km/sec) je extrémním zpomalením hybnosti světla
do té míry, že je detekovatelné a odvoditelné v jeho
jednotlivých, vzájemně rozdělených projevech.
Základní
pozitivní dynamikou je pohyb ve vzestupné spirále a zpět a zpět,
...,
základní
negativní dynamikou je regrese pozitivní dynamiky, tj. rozpad
souslednosti, následnosti, kontinuity a soudržnosti jednotlivostí
= chybí potenciál k proměnlivosti neměnností celků.
Takto
extrémní zpomalení světla funguje jako latence k proměňování
sebe sama podle podmínek a okolností, tj. závisle na okolnostech,
takže neplatí předpoklad nezávislé provázanosti existence
hmot/y, protože extrémní zpomalení světla (a podsvětelné
rychlosti jsou de facto fixací ne-hybností) nefunguje samo o sobě
a ze sebe = nefunguje v souvislostech beze zbytku a bez výhrad.
Veškerá hybnost je ve svém extrémním zpomalení cyklicky
lineárně separační - kombinační - progresivní - regresivní -
separační - ..., tj. paroduje B/bodovou P/plnost Mocí = paroduje
V/vše-Mocnost = paroduje zdroj číselnosti a paroduje funkce
číselností, takže číselnost se k bezchybnosti pouze přibližuje,
ale není v ní, nezůstává v ní, nestává se absencí chyb coby
příslibu Pravdivosti, a proto je věda přibližováním se k
pravdě mimo průnik Pravdou. Prohlašování vědeckých poznatků
za pravdu, konstantu dějin, měrnou jednotku dění, je rouháním,
protože prohlašující postuluje sám sebe za měrnou jednotku
dění.
Světlo
mimo omezení je funkcí sebe sama.
Hybnost
světla mimo omezení (= N/něha coby vášeň oČ/čištěná
od závislosti na hmotě a zároveň ve hmotě uK/kotvená =
Vítězství K/křížem Krista) J/je zdrojem vymezení
dynamik a jejich forem.
Funkce
ve vymezení neobsahují poškození, výjimky, výhrady. Funkce
ve vymezení jsou formami aktualizací zdrojové příčinnosti sebe
sama, a proto i forma existence ve vymezení (= ve vyK/koupení) je
určením ze S/sebe S/sama pro S/sebe S/sama (v Bohu J/jsou V/všichni
Bohy), tj. ve svém vlastním určení k aktualizaci vymezené
světelnosti.
Aktualizace
vymezené světelnosti (Ráj na zemi = Církev v P/principu = ve
Svátostech, stav mimo omezení a výhrady) je mocí beze zbytku/ů a
bez výhrad, tj. Mocí průZ/zračnosti (O/obecenství prorockého
úřadu Církve), která nabývá podob a forem podle S/svého
V/vlastního Mocného (= J/jmenného) CH/chtění.
Základní
dynamika vyM/mezení nezná nutnosti (protože J/je z uRčení), a
tudíž nezná ani funkce zbytkovosti a výhradovosti: neexistuje
rozpad částic, veškeré částice jsou aktualizacemi Moci podle
chtění moci a Moc Je chtěním dokonalosti, je dokonalostí ze sebe
sama. Světlo mimo omezení není neomezené, je zdrojové k
aktualizacím ve vymezení, přičemž omezenost (tj. popření Moci)
je parodií vymezení.
Vymezení
je funkcí existence aktualizací Moci, omezení je funkcí popření
Moci.
Vymezení
je ze svého principu Mocné, omezení je ze svého procesu nekonečně
Konečné, tj. spějící k zániku.
Omezení
(tj. známé nedokonalé veškerenstvo) zanikne, až vlastní mocí
dynamiky popírání svojí Konečností zcela popře vlastní
nekonečnost, tj. až dovede do krajnosti vlastní spění k zániku.
Omezenost je parodií dynamiky zdrojovosti světla, tj. zpomalováním
až ustrnutím na sobě sama = stav mimo zdrojovost (světlo mimo
zdroj se reprodukuje jen v rámci a možnostech vyčerpání), čímž
je funkcí parodie bezzbytkovosti a bezvýhradovosti.
Zbytky
a výhrady existence forem zpomaleného světla v jeho omezení
(zastřenost barev v jejich rozpadovosti, tj. definitiva regresní
proměnlivosti stavební potenciality chemických prvků) se kumulují
a vzájemně posilují, tj. zdánlivě recyklují, což v konečném
součtu (omezení funguje zlomovým lineárním součtem a
odmocněním, nikoliv graduálním vzestupným součinem a
zmocňováním) znamená definitivu sebedestrukce.
Vymezení
není funkcí/formou nekonečnosti, vymezení je aktualizací
zdrojovosti Moci, a proto jakékoliv odvozování vymezení pohledem
omezenosti není pravdivé. Omezení je protivenstvím vůči
vymezení, a proto je omezenost parodií vůči vymezení.
Kdo
postaví omezení jako měrnou jednotku (tj. destrukci prohlásí za
normu), nivelizuje potencialitu existence normou stanovenou
zbytkovostí a výhradovostí = tj. za měřítko vědy prohlašuje
lež. Vědění ze lži je lživé (= temné, zakrnělé, degradační
až fixační = ulpívající = proti-Ž/živé), a proto postulát
normy destrukcí formuje k ne-poznání, věda je zde neznalostí.
Kdo
se zřekne pohledu omezením a zvolí si Moc, pochopí beze zbytku a
bez výhrad = Konečně "nekonečně" = Mocně P/přítomně,
a proto pro něj čas zmizí, veškeré aktualizace budou
P/přítomností a P/přítomnost bude ve svých aktualizacích.
Jednoduše řečeno: poVolání (= Pravé J/jméno) J/je uRčením k
Ž/životu, poD/dílem na Životě (vše B/bylo sTvořeno z Něj a
pro N/něj) a Ž/život (Vtělený Vítězný z K/kříže) Je
Výrokem (S/slovem Slova) ve Svých A/aktualizacích (J/jmenností
Církve).
Vymezení
je ze Slova: "Ž/žij, ...(Pravé J/jméno poVolávaného)!",
A/aktualizace již Ž/živého J/jmenného = poVolaného = J/je
úČ/činností J/jeho Vůle (Vůle tvora ve Vůli Krista, podle Vůle
Krista, z Vůle Krista), tj. podle vyŘčeného J/jmenného uRčení
o P/přirozenosti tvora ve tvorstvu (o P/příslušenství podle
Ř/řádů a pořádků tvora ve tvorstvu v Moci).
Moc
Je Činností a Činnost Je Výrokovostí Slovesností, tj.
S/slovo ve S/slově ve Slově (Obraz Boha ve Výrazu Boha = Krista v
Trojici) J/je Mocí Vůle k pro-M/měnlivosti (nikoliv pouhou
vnějškovou aktualizací), Je Zdrojem uRčení k Ž/životu.
Svět
podle omezení (funkce světla ve zbytkovosti a výhradovosti, tj.
smrtelnost nekonečné K/konečnosti) je parodií vůči zdrojovosti
Moci světla "K/konečné nekonečnosti", kde "K/konečná
nekonečnost" je jen nepřesný popisný pomocný termín pro
V/vůli k Moci z Moci, je dočasným výrazem pro proB/bodené
S/srdce.
Principem
L/lži je sugerovat Moc jako donucování = jako omezování vůle k
Dobru =, tj. principem L/lži Proti-J/je lhaní o podílu na D/dobru.
Výsledkem tohoto lhaní je odporování D/dobru, a tudíž vůle k
životu ve L/lži, které se tváří jako-dobré, čehož důsledkem
je život podle práva silnějšího, násilí je normou nivelizace
hodnot, myšlení a chování. Tím se L/lež skrze prolhané
prohlašuje za Dobro, prolhaní se považují za bohy, jejich lživé
slovo považují za zákon.
V
Pravdě J/jmennost Je Mocí, a proto J/jméno z Pravdy Je Mocné, ať
se to komu líbí nebo nelíbí.
Ztotožňování
jména od lidí se J/jménem z Pravdy je bezbožností, hříchem
proti Kristu Vtělenému.
Nadřazování
jména od lidí nade J/jméno z Pravdy Proti-J/je sebeodsouzením =
Není (Proti-J/je) hříchem Proti Duchu Krista Vítězného.
(NeB/bytí Není stavem mimo čas a mimo Věčnost, obvykle
interpretovaném jako peklo. N/neB/bytí v neodvolatelnosti = Bez-Moc
Proti soudržnosti obNovení T/tváře podle Tváře = Není
zaVržením mimo potenciál k Věčnosti = peklo. N/neB/bytí v
od-V/volatelnosti obsahuje potenciál k Věčnosti = potenciál k
do-P/plnění do T/tvářnosti podle Tváře. Očistec).
Zálibnost
ve svět je volbou omezenosti, je zálibností ve S/smrti = pýchou
"sebe-u-rčení" = vášní k poraženosti podle jha
falešných proroků a nehodných kněží.
ZáL/libnost
k Moci Je J/jmenností = Vítězstvím. J/je N/něhou = vášní
oČištěnou od závislosti na hmotě (= Z/zářivou) a zároveň
uK/kotvenou ve hmotě (lidskou a tvorstva podle oČištěného
lidství) = po-D/dílem na Vítězství Kristova K/kříže =
náS/sledováním na Cestě v-z-N/nešenosti.
Jana,
16.5.2022
-
CHcete
po-CH/chopit?
Přestaňte
manipulovat.
Není
velký rozdíl mezi znásilněním a mezi dalšími různými
podobami násilí.
Při
znásilnění jde
1)
o moc nad Ž/životem jiného (znásilnění ducha Obrazu Nevinného),
2)
o přivlastnění si, podrobení a ovládnutí osobitosti jiného (=
znásilnění duše jiného),
3)
o prohlášení jiného života za svoje nárokové vlastnictví (= o
sebezbožštění, = jako-Svaté ukradení Moci člověku, =
zálibnost v Satanovi).
Není
velký rozdíl mezi např. znásilněním a svobodným vědomým
ukončením těhotenství.
V
obou případech jde o týž proces z týchž pohnutek, jen
uplatněných v jiných podobách.
Oba
zmíněné případy splňují všechny tři výše uvedené podmínky
zcela stejně, kauzálně bez rozdílu, formálně různě.
Jsou
to typicky:
1)
krádež mučednictví a nenávist k mučedníkům, svatouškovství,
2)
výchova dětí rodiči vyžadujícími, aby děti byly jejich
opičkami, aby je děti zbožňovaly, namísto aby rodiče
chápali úsloví "naše děti nám nepatří" a společně
s Bohem H/hle-D/dali dětem Danou a rodičům sV/věřenou
I/individuální Obraznost ve společenství v rodině.
3)
Znásilnění stejně jako zabití nenarozeného dítěte ("není
to dítě, je to moje vlastní tělo a já mám právo o svém těle
rozhodovat sama", přičemž ignorují fakt, že sebevražda a
sebepoškozování jsou indikacemi k pobytu na psychiatrii, tj. jsou
společensky nepřijatelné) je aktem ovládnutí a podrobení si
člověka degradovaného na masu hmoty, hmoty, která "si
nezaslouží" nezaslouží přiznat jí úctu a jedinečnost,
které vrah svým aktem krade. Jako by snad znásilněný/zavražděný
měl povinnost násilníkovi dokazovat svoje právo žít, jako by
snad znásilněný/zavražděný byl vinen násilím násilníka.
(Např.: "Může si za to sám/sama, neměl/a ...". ) Jako
by násilník žádoucím způsobem zastupoval společenské "právo
na kolektivní sebeurčení". Znásilnění je vraždou lidství
člověka a vražda člověka je jeho znásilněním až do
krajnosti.
Znásilnění
je násilím proti duchu, duši i tělu člověka, a proto není
rozdíl mezi vraždou ducha člověka, mezi vraždou duše člověka,
mezi vraždou těla člověka, protože vražda si přivlastňuje
V/vše, veškerou naD/ději jiného, tj. veškerou souS/slednost
a náS/slednost D/dění člověka v K/krocích, tj. vraždí
vyK/koupení člověka na Cestě MiloS/srdenství = V/vraždí Krista
na K/kříži. Znásilněný/zaV/vražděný zbožný v Kristově
vyK/koupení duchem v Duchu Svatém pře-Ž/žije, a V/vrah tím
zaV/vraždí sám sebe, protože znásilněný/ zaV/vražděný
zbožný se S/svojí V/věrností Duchu Svatému od V/vraždy
distancuje, nemá na ní volební účast.
I/identita
člověka J/je Daná z ducha člověka z Ducha Svatého, není
identitou zvířete, zvíře nemá ducha (nemá P/potenciál ke
ztělesnění), není identitou anděla, který standardně nemá
hmotné tělo, ale J/je v Moci ke zT/tělesnění v duši i tělu,
tj. lidsky (anděl Dobra: Dobrý duch S/se zP/přítomní duší a
Dobrá duše S/se zT/tělesní podle S/své I/identity) či ke
Z/zlému ztělesnění v těle (bezbožných a zvířat mimo Ducha
Svatého, tj. mimo P/potenciál k Moci, mimo Život). Při Vzkříšení
B/budou zvířata zT/tělesněna podle V/vůle Dobrých lidí (člověk
J/je Pán tvorstva, člověk jim D/dá jméno a proH/hlásí je za
S/svoje Bohem v Trojici pro-P/půjčené V/vlastnictví, zvířatům
se vrátí jejich původní rajská mírumilovnost, nebudou zabíjet,
vrátí se jim řeč a porozumění se svými pány, s lidmi, kterých
se nebudou obávat, strach už nebude, budou lidi milovat, již
nebudou jen "němou tváří") a invazivní
andělé, kteří se zřekli Ducha Svatého, pozbydou svého ducha =
zaV/vraždí sami sebe bez možnosti od-Volání, protože v čase
poroučeli lidem mimo Ducha Svatého. Mimo D/dobrého není Vzkříšení
a v D/dobrém není S/smrti.
Kdo
zavraždí životní styl člověka (= oddělí ducha člověka
od Ducha Svatého), zaV/vraždil jeho duši a tělo
(duše oběti, ale i z vlastní volby duše V/vraha, je
nasměrována k sebedestrukci. Stává se natolik snadným terčem
pro násilnictví, že smrt znásilněného se jeví jako
milosrdenství), kdo zaV/vraždí L/lásku člověka,
zaprodal jej V/vrahu člověka.
Typickými
V/vrahy ducha jsou spolčenečtí katoličtí kněží/biskupové,
typickými V/vrahy duší a těl jsou sobečtí a k právům jiných
lhostejní rodiče a zdravotníci.
Totéž
se týká např. válečných zločinů (např. znásilňování na
rozkaz nadřízeným, a to v celé hierarchii řetězení moci v
armádě, ve spolčeneckém kněžství, ve spolčeneckém
zdravotnictví. Obvykle s cílem ponížit a exemplárně zastrašit
okolí. Člověk J/je sTvořen jako S/svobodný, jako Obraz Lásky, a
proto ten, kdo na rozkaz civilního nadřízeného koná násilí, si
za svého boha zvolil jiného násilníka, obvykle proto, že sám
zbožňuje civilní moc. Znásilněná/zavražděná oběť je
nevinná, znásilňující na rozkaz Proti-J/je V/vrahem. Zbožného
Z/zlý jazyk neovládne.)
Plodem
násilnictví je zoufalství, a proto každý, kdo se cítí zoufalý,
je sebou usvědčeným násilníkem.
Sám ze sebe a ze světa se
zoufalství nezbaví. Typickým příkladem je úleva vrahů poté,
co jsou policií chyceni - odpovědnost za jejich násilnictví již
nese někdo jiný a odpovědnost je to, čeho se násilníci bojí
nejvíc. Jako čert K/kříže.
Společnost,
která hledí na vnějškovost, viditelné oslavuje a slibným
pohrdá.
Za
svůj základní způsob uvažování a chování zcela samozřejmě
bytostně považuje násilnictví a jeho alibistické
sebeospravedlňování, podle momentální potřeby.
Jde
o společnost práva silnějšího.
Ne
náhodou platí postkomunistické země v Evropě za hulváty. Pověst
Čechů v zemích nepodrobených komunistické moci je paušalizovaná
(násilnictví v každé společnosti je homogenní, nikoliv v
kompatibilitě) a individuální rozlišování mezi Čechem a mezi
Čechem je následné, nikoliv předpokladné.
Národ
s mentalitou podle 40 let moci husitských pohrobků nenávidějících
elity obdivuje a zároveň odsuzuje elitářství, což je živná
půda pro populisty, pohrobky paušalizujícího násilnictví
pohrobků bezbožných.
Skutečné
elity jsou nuceny obhajovat právo na nepaušalizující způsob
myšlení a života, protože ten v očích a priori podezíravých
budí pozornost, nechuť, odsouzení. Každý je sprostý podezřelý,
jen silný před lidmi je považovaný za nedotknutelnou modlu, a
běda, když ne.
Zbožní
(elity = S/svobodní v Bohu) jsou ostrakizováni, a proto elitami
jsou ti, kdo nezávisle na míře a podobě společenské moci a
postavení zůstávají svobodní a nezávislí na lidském pozemském
mínění.
Tímto
úhlem pohledu je třeba velké opatrnosti i v rámci stavovské
příslušnosti: i mezi disidenty se našli donašeči na Stb.,
přičemž tito donašeči jsou prohlašováni za hrdiny (měli
informace a byli "iniciativní" = provokatéři).
I
mezi klérem se našli donašeči na Stb., příp. členové Stb.,
přičemž tito donašeči jsou prohlašováni za svaté. Nejde "jen"
o klerikalismus, jde o Z/zlý způsob uvažování: mentálně
pohodlní lidé (na jakékoliv společenské pozici) rádi
paušalizují podle vzoru, který je v daném prostředí považovaný
za žádoucí.
Je-li
normou podobnost Kristově T/tváři a S/společenství Svatých chce
být Tváři P/podobné, mentálně pohodlná zrna padlá na štěrk
v příkopu u cesty se snaží tvářit jako zrna vydávající
žádoucí užitek i v nepříhodných vnějškových podmínkách.
Násilnická společnost tyto lidi přijme do svého zpaušalizovaného
puzzle jako-T/tváře, a tyto vyskakující si sobce prohlásí za
vznešené (ten, kdo se hrabe z příkopu tím, že si pyšně
vyskakuje, bývá považovaný za mučedníka, který dosahuje výšin,
i když mu okolnosti nepřejí). Bezbožné obdivující okolí ani
nenapadne, že pyšný ve štěrku u C/cesty je jen moci chtivý
lenoch s kamenným srdcem. Tito dobře maskovaní zpravidla sociopaté
jsou paušalizující násilnickou většinou jako-zbožných
oslavováni, protože násilnická společnost (= lidé, kteří
chtějí všechno a hned, bez osobních autenticit i za cenu
nepohodlí a až do krajnosti) si chce jejich oslavováním zajistit
pocit vlastní výjimečnosti.
Pyšné
vyskakování si prohlašuje za vznešenost, a proto skončí v
příkopě a jeho užitek bude zanedbatelný až minusový (kdo
cíleně konformně vydává jako-dobro, má zálibnost v podobnosti
prvotnímu hříchu). Nejde jen o klerikalismus, jde o celkovou
životní zálibnost v homogennosti slepence vzniklého z rozmělnění
(podobnost výkalům) a celkový životní odpor Bohem Danému
poVolání (= po-P/pření úČastenství na Atributální Jedinečné
Osobitosti Původce ve tvorstvu = falešné podlézání Kristu v
Trojici).
Zbožná
společnostCH/chápe M/moc jako
M/miloS/srdenství S/seStoupivší z Výsosti, jako Moc Obraznosti
Obrazů Moci.Bůh nikdy nikoho k ničemu nenutí, zbožní v
Kristu ve Svátostech nabízejí a nevnucují.
Tak
J/je rozeZ/znáte: podle toho, že H/hle-D/dají Moc, nikoliv aby se
drali o svoji vlastní moc.
K/koho
Chce, Bůh vyVýší, koho CHce, Bůh zaVrhne.
Zbožní
nevyvyšují a neponižují, zbožní nepaušalizují a nesnaží se
nivelizovat podle společenského mediánu = nesrážejí
A/autentické a nepovyšují pyšné z malosti.
Nedají
na zdání se pozlátka a v-z-D/dávají průZ/zračnost z Výsosti.
Výjimečnost
z A/autenticity nechápou jako vlastní ohrožení,
L/lesk
jiných jiným nezávidí, protože Z/zlo-dějnu nemají v povaze
(S/sami Z/znají Autora veškeré A/autenticity).
Až
po-Z/znáte V/vlastní(= Bohem Danou do V/vlastnictví
Obraznosti Tváři, nikoliv z vlastní moci nárokovanou)
A/autenticitu, po-CH/chopíte rozdíl
mezi zbožností
a Z/zlobou (= po-Z/znáte L/lásku
Adama a Evy před P/pádem, před krádeží iluzorní sebou ze sebe
vlastněné jako-moci).
Do
té doby jste jen kašpaři vychytrale jdoucí vlastními cestami.
Jana,
14.5.2022
-
HLEDÁ
SE PROROK
Nalezne
při-J/jetí?
Lidem
se zálibností v tunelovém vidění unikají koordinanty dějin =
unikají od smyslu řešeného.
Hledají
vztažnosti sami v sobě, sobě podobně,
a
co nacházejí, je pravdě nepodobné,
neboť
sami ze sebe nejsou nositeli pravdy,
a
proto i jejich výpovědi jsou výpověďmi ze sebe, nikoliv
v(ě)D/děním o S/sobě a o existenci mimo sebe.
Jejich
tunelové deformované vědění (= aktualizovaná prvotní
prvoplánová hříšnost) Proti-J/je (= Není) Ne-P/pravdě podobné.
Jak
J/jsem Ř/řekla, při adaptaci elektromagnetické informace
postulované a zformované podle mikrosvěta do elektromagnetické
informace postulované a zformované podle makrosvěta a zpět a zpět
a ...
a
zároveň při adaptaci elektromagnetické informace postulované a
zformované podle makrosvěta do elektromagnetické informace
postulované a zformované podle mikrosvěta a zpět a zpět a ...
je
jen otázkou způsobu myšlení "převaděče", nikoliv
otázkou předmětné příslušnosti objektivity světa. (Jakkoliv
si mnozí převaděči přejí být měřítkem objektivity světa a
přejí si, aby jejich informace byly konstantami dějin. Vícero
"konstant" nutně končí zmatením, inkoherencí a
deformací celku. Celkovou vzájemnou rozporuplností.)
V
zásadě jde o to, zda byla prvotní hmota, nebo informace.
Zda
se informace svojí genezí in-formovala (= zhmotnila, tj. např.
jako vedlejší efekt vytvořila čas), nebo zda byla informace
pouhým vedlejším produktem degenerativního "vývoje"
samohybné hmoty formulované jako jakési darwinistické perpetuum
mobile.
Klíčem
není dohadování se o tom, co bylo dříve - zda slepice nebo
vejce.
Klíčem
je formulace hybnosti informace ze své podstaty,
klíčem
je formulace hmoty ze své podstaty,
a
multifaktoriální analýza jejich vztažné podstatnosti.
A
teď se to Ne-V/vědoucím vědcům všeho druhu nebude líbit:
primárně
hmotné chápání podle sebe sama (materialistické chápání a
postoje) produkuje popisnost a domněnkovost (nadneseně nazývané
jako obecné hypotetické odvozování) "tunelového vidění",
primárně
"nehmotné" chápání podle sebe sama
(mimo-materialistické chápání a postoje, typicky sociologie a
politologie založené na korelantech podle světských nálad a
preferencí podle člověka ze světa, nikoliv podle podřízenosti
veškerenstva Obraznosti Bohu) produkuje bezradnou ideologizaci a
rozplizlé neuchopitelné nic, které nakonec vždy vyústí do boje
o moc o politické uspořádání hmotných teritorií a jejich
politických systémů.
V
obou případech veškeré úsilí ústí do omezenosti tunelového
vidění veškerenstva.
Jinými
slovy: materializace a ideologizace vědy jsou jen dvěma tvářemi
jedné mince a dohady mezi nimi jen podporují světskou sebe-adoraci
ve zdánlivých rozvažováních a nalézáních.
Podobně
jako ve veřejném životě: levicový extremismus a pravicový
extremismus si nakonec navzájem rozumějí mnohem lépe, než jak si
rozumí extremismus s demokracií.
Než
jak si nakonec navzájem rozumí extremismus náboženského
terorismu s extremismem deismu.
Ve
výsledku jde o to, zda chceme a budeme vědu jako pro-J/jev
Ž/životního S/stylu Obrazu/ů Boha ve S/společenství zneužívat
jako argumentaci ke společenské politizaci po-Z/znatelně
profesionálně odvozené multifaktoriální faktografie, nebo za
budeme vyM/mezovat veškeré po-Z/znání z/od K/konstanty D/dění,
a tudíž i dějin, resp. S/spolu-po-D/dílet S/se na F/formování
D/dějin H/hybnosti/í.
Zda
chceme a budeme přizpůsobovat K/konstantu dějin sobě,
nebo
zda chceme a budeme při-Z/způsobovat (a tím i působit při
poznávání a prosazování) S/sebe K/konstantě D/dění S/se
světa.
Nejde
o to, zda byla dříve slepice, nebo zda bylo dříve vejce.
Jde
o to, zda veškerenstvo jakékoliv materií vyjádřené formace J/je
či není uK/kotvené v K/konstantě D/dějin veškerenstva (tj. v
K/konstantě sousledností a následností dění se voleb mezi
dobrem a zlem dle S/svého poVolání = tj. v Pravdě Dané
J/jmennosti Obrazu Výrazu J/jména ze Jména = tj. ve Stavu
Milosti),
nebo
Proti-J/je závislé vůči K/konstantě dějin
veškerenstva.
Za
před-po-K/kladu, že K/konstanta dějin (= K/kříž) J/je Z/zdrojem
a F/finalitou veškeré hybnosti ve všech projevech a důsledcích,
např. ve formě časoprostoru odvoditelného podle podob
elektromagnetismu.
Závislost
Proti-J/je parodií vůči uK/kotvení v K/kříži, protože
pohled na zemi coby "pevnou půdu pod nohama" pod K/křížem
(kde dějiny začínají i končí) Proti-J/je parodií
v-z-N/nešenosti Dané z vy-K/koupení.
Parodie
v-z-N/nešenosti je projevem nafoukanosti a vyskakováním si,
parodie
v-Z-N/nešenosti je projevem aplikované závisti proti S/světelnosti
=
je
projevem proti pr(o)ů-Z/zračnosti =
je
projevem sebezahleděnosti vlastní závisti.
J/jak
Ř/řekl M/manžel z K/kříže: N/něha
J/je vášní uK/kotvenou ve hmotě
(= pro-M/měněním z vyK/koupení),
Závist
Proti-J/je
závislostí na hmotě mimo K/kotvu.
Buď
budeme jako prioritu chápat časoprostor a zpochybňovat, či
otevřeně odmítat K/konstantu dějin (např. deismus),
nebo
B/budeme jako P/prioritu uZ/znávat a po-Z/znávat P/příčinu,
pro-J/jev a sou-Č/činnost veškeré H/hybnosti, tj. dění v/z
D/dění. Vědění z/v/podle V-(i)-ě-D/dění.
V-i-D/dění
J/je poD/dílem na V/vše-vě-Dění (Rájem), vědění je distancí
od D/dění (strnulostí a stagnací ze zaVržení).
Není
pravdy mimo P/pravdu a není P/pravdy mimo Hybnost =
není
P/pravdy mimo S/slovo a není S/slovo mimo Pravdu.
Není
pravdy mimo pravdu (pravda J/je Pravdě-P/podobná) a není slovo
mimo slovo (slovo není L/lež, názor není výrok o pravdě). A
proto je L/lež Z/zlo-činem.
Není
pravdy mimo slovo a není pravdy mimo in-formační dění a není
pravdy mimo projev dění.
Je-li
pravda právě-náležitou vý-po-vědí v multifaktoriální
u-s-po-řáddanosti celku, potom L/lež Proti-J/je (= Není)
jakoukoliv nenáležitostí.
Z
principu věci je pravda vzestupnou spirálovitou postupností
sousledností a následností z/podle S/středoB/bodu K/konstantnosti
= pro-měnnou neměnnou konzistencí náležitostí = příslibem
Nebe.
Buď
výpověď J/je katolická, nebo vůbec Není.
Hledání
"teorie všeho" je H/hle-D/dáním S/s-P/právného převodu
(C/cesty) ze/v/podle S/slova v P/přítomnosti, tj.
H/hle-D/dání
"teorie všeho" J/je vy-D/dáním multifaktoriálního
mezioborového prorockého svědectví o P/pravdě D/dění
zF/formované a formulované jakkoliv oborově srozumitelným
jazykem. Resp. aktualizací poD/dílu člověka na Stvoření
člověka: člověk J/je sTvořen jako Aspektuální A/aktualizace
J/jména Obrazu Boha ze J/jména Výrazu Boha ze Jména Krista v
Trojici. Neboli: Výrokem o Pravdě Stvoření člověka (ke M/mně:
"Ž/žij, Jano!") člověk v P/pravdě vstupuje do
vytvoření formativní hybnosti hmoty (zplození rodiči splynutím
pohlavních buněk ve formativní tělesnosti) v poporodním
poznávání světa mimo omezenost. P/plně člověkem S/se Stává
uZ/znáním V/vlastního vyM/mezení (křtem v Duchu Svatém) v Lásce
ke Znání (ze/ve S/světelnosti).
Řečí
světa: osvícenství coby parodie Světla Není (= Proti-J/je)
parodií průZ/zračnosti Svatosti.
Neboli:
aby
člověk poznal pravdu, nejprve musí být ochotný vyjít z
tunelového vidění a zálibnosti v mocensko-statutárních
šarvátkách o slepici a vejci ("ideologizace" x
materializace systémového poznání = de-formace vědy de-F/formací
v-(i)ě-D/dění projevů a podob elektromagnetismu jako základu
zhmotněné pro-J/jevené slovesnosti světa).
"Teorie
všeho" je formulovanou formativní slovesností, tj.
zformovanou výpovědí o F/formaci hybnosti veškerenstva.
Jsme
zpět u středověkého uspořádání universit.
J/jsme
ve spirálovém "upgradu" zpět u universálního
u-S/s-po-Ř/řád-D/dání H/hybnosti podle K/konstanty veškerenstva,
J/jsme
zpět v po-Z/znání z/v/podle Znání,
J/jsme
zpět u prvotního hříchu, u přeDání Zákona, u vyD/dání
do-K/konání,
J/jsme
zpět u rozdílu mezi Adamem a mezi Novým Adamem.
Mezi
Ř/řádem a Ř/řádností z/v/podle S/slova ze Slova a mezi řádem
a pořádkem podle světské slovesnosti.
Mezi
S/sou-S/středěním S/se na K/konstantu = na Z/zdroj i F/finalitu
Pravdy veškerenstva, a mezi soustředěním se na každodenní lpění
na pouze fyzickém pořádku více než na Ř/řádnosti Ž/života
ve V/volbách D/dobrých S/souS/sledností a ná-S/sledností (ve
volbách P/přítomností v náS/sledování K/konstanty D/dění).
Dokud
lidé rozdělují slovo od S/slova,
dokud
lidé rozdělují pořádek od Ř/řádu,
staví
poznání člověka proti Znání Boha,
rozporují
Krista v J/jeho Formativním Bytí ve F/formulaci B/bytí ve
F/formacích in-F/formací.
H/hle-D/dá
S/se prorok in-F/formace.
Nalezne
při-J/jetí?
Jana,
24.4.2022
-
Chcete-li
pochopit co, jak a proč, odpověď je v makrofyzice.
Chcete-li
pochopit smysl proč a z čeho, odpověď je v mikrofyzice (v
hybnosti menších než malých částic).
Klíčem
je odpověď na otázku proč, tj. ve způsobu hybnosti
elektromagnetismu.
V
makrofyzice jde o hybnost fyzicky chápaného projevu souborů
jednotlivých vzájemně organizovaných elektromagnetismů ve svém
celku, nejčastěji v podobě
pozorovatelného/detekovatelného/odezíráním odvozeného vesmíru
jako souboru částic v jejich hybnosti rozpínání - smršťování
- rozpínání - stále znovu ve spirálových deformacích a
průnicích.
V
mikrofyzice jde o hybnost elektromagnetismů vůlí - všesměrově a
zároveň centricky ve Vůli, tj. ve vzestupné spirále a zároveň
v konstantě dějin,
nebo/souběžně
izolovaně destruktivně difuzně mimo Vůli, tj. mrtvě.
Zní
to jako sci-fi, ale jen do okamžiku, kdy si uvědomíme, že i
myšlenka je jen formou definovatelného zhmotnění
elektromagnetického vlnění, které lze pro makrofyziku zpřístupnit
převedením elektromagnetismu mikrosvěta na elektromagnetismus
makrosvěta.
Otázka
proč je zde řešena jako souboj vůlí na jedné straně
centristicky organizované variability vůlí k/v dobru = pro
K/konstantu dějin,
proti
které stojí nesourodý difuzně rozptýlený celek destrukcí
forem, jejichž projevem jsou deformace.
V
makrosvětě to lze nešikovně přirovnat k rozdílu mezi krásně
tvarovanými sněhovými vločkami a mezi rozpadajícími se tvary
sněhových jako-vloček, kde rozdíl ve formaci krásy a ošklivosti
je dán jako projev organizovaného elektromagnetismu vlnění lidsky
vnímatelného jako zvuk nabývající různých forem.
V
makrosvětě je zdrojem zvuku makrofyzikální formativní hybnost
těles, v mikrosvětě je zdrojem zvuku všesměrová a zároveň
centrická hybnost vůle v v jednom každém rozhodnutí pro
konstruktivní x proti konstruktivní organizaci.
V
mikrofyzice je organizovanost elektromagnetismu formací strukturálně
stálá jedinečně nekonečně diferencovaná v nekonečném jediném
přeskupování tvarů,
zatímco
elektromagnetismus de-formací je strukturálně nestálá
jako-jedinečnost (tj. dezintegrita), jako konečně difuzní ztráta
identity, tj. izolace deformací.
Zatímco
v makrofyzice je odpovědí na otázku proč odezíratelnost kvantit,
v mikrofyzice je odpovědí na otázku proč svobodné vyjádření
kvalit.
Kvality
mají přirozenou tendenci se zhmotňovat až do forem přijímání
kvantit,
kvantity
samy ze své podstaty postrádají přirozenou tendenci k zachování
kvalit.
Pohled
na existenci (např. na vesmír) z pohledu makrofyzikálních kvantit
je pohledem vnějškovosti v odvozování (vědecké postupy a
způsoby myšlení podle projevené odvoditelné makrohmoty),
pohled
na existenci (např. na vesmír) z pohledu mikrofyzikálních kvalit
je pohledem zdrojovosti ve variabilitách forem, tj. v rozhodnutích
svobodných vůlí v každém jednom utváření individuálního
času. (Čas je sledem příležitostí k L/lásce = naD/děje na
Ž/život.)
Makrofyzikální
čas je odvozený z pohybu těles ve svém celku, kde tělesa
narušují prostor a prostor se tak stává časem,
mikrofyzikální
čas je odvozený jako zpřítomnění svobodné volby vůle k
formaci x deformaci (= ke vzestupné spirále v centrické bodové
všesměrové hybnosti v jediné konstantě podobností beze zbytku a
bez výhrad x k popření a narušování "všesměrového"
centrismu odporem, tj. v křeči spojnic decentrických bodů mimo
vzestupnost spirálové konstanty dějů charakterizovaném
zbytkovostí a výhradovostí)
a
zároveň vůlí k jedinosti jedinečností x k "samostatné
sebeidentifikaci", tj. podřízením se kvantitativnímu
horizontálnímu pohybu podle množství a následnosti forem hmoty v
jejich vývoji definovaném darwinismem.
De
facto
jde
v chápání pravdy současným světem o příklon k makrosvětu v
jeho kvantitativní dějovosti souborů částic hmoty a jejich
odvozenin podle vnějškovostí v podobnostech v interakcích
("kvantitativně chápaná věda odtržená od svého smyslu",
tj. výroky o hmotách podle kvantit ve vzájemně následně
organizovaných souborech "puzzle" podle množství),
nebo
jde
o příklon k mikrosvětu v jeho kvalitativní moudrosti projevené
ve svobodných volbách jedinečností (= v jeho J/jmenných
I/individualitách v jejich Jménem Daných poVoláních)
z/v/z/v/z/.......... Jedinosti Jména Volajícího k Ž/životu),
kde jedinečnosti jsou aspektuálními formacemi zpřítomnělých
kvalit Jedinosti, které tak nabývají pozorovatelných kvalit
zhmotňováním, přičemž hmota je zároveň Jediností a Jedinost
je K/konstantou nabývání forem. Názorně J/jsem to mnohokrát
vysvětlovala v dřívějších T/textech o vcházení člověka do
světa o o vycházení člověka ze světa (od vyŘčení Pravého
J/jména člověka ve větě "Ž/žij, ... (Pravé J/jméno)!"
přes narození až k naplnění počtu voleb člověka mezi dobrem a
zlem v jeho individuální kontinuitě dějů, tj. v uzavření
možností žít beze zbytku a bez výhrad Věčně, nebo se
Proti-Věčně utopit ve zbytcích a výhradách ne-dobra.)
Jana
= J/jediné a nerozdílné lidství Velekněze podle Ř/řádu
Melchizedechova od/z/ve Vítězství K/kříže (= od vyK/koupení,
nikoliv od Kristova Vtělení = podle P/průniku Věčnosti Vítězného
času, nikoliv podle Kristovy historicity, což spolčenci ve svém
přízemním klerikalismu odmítají vzít vážně) J/je poZváním
k Jedinosti J/jedinečností v J/jejich J/jmenných zT/tělesněných
formách z/v/podle Vtěleného Vítězného Velekněze, Veleproroka a
Krále králů podle Ř/řádu Melchizedechova.
Kdo
podřizuje Ř/řád Melchizedechův pod Ř/řád podle sv. apoštola
Petra,
podřazuje
Moc Krista pod M/moc Vatikánu,
tj.
nadřazuje kvantitu hmot beze S/s-Myslu (= mimo S/společenství
Mysli Moudrosti = mimo Vševědoucí Všemohoucnost) nad Jedinečnost
J/jmenností z Moudrosti =
podřazuje
Krista pod sv. apoštola Petra, čímž Z/zlořečí sám sobě
odporováním sv. apoštolu Petrovi, K/který J/je L/láskyP/plností
Církve Vítězné doV/vedené sv. Petrem v Kristu. Proto i sv.
apoštol Petr B/bude na Soudu svědčit o zlovolnostech těch
apoštolů, kteří se na něj odvolávají.
Klerikalismus
vede ke S/smrti,
poS/slušnost
Lásce S/srdce v L/láskyP/plnosti S/srdcí V/vede k Vítězství
před B/branami, K/které O/otevírá L/láskyP/plnost sv. apoštola
Petra v R/rukách SedmiB/bolestné =
pro-M/měnění
klerikálně abstraktně (parodie Mysticky) chápané Vítězné
Církve souboru kvantit k Církvi Vítězných
vede
k
oddělení
kvantit v/z vnějškové horizontální vazebnosti souborností z
vlastní decentrické vůle sebeurčujících kvantit deformací
od
J/jmenných
(= Jedinečností z Jedinosti) Vítězných kvalit ve zhmotnění
S/se L/láskyP/plností P/podob Tváře Lásky (= N/narozených v
Duchu Svatém z Krista Vítězného).
Vede
k oddělení světa podle vyHnaného Adama a Evy od B/bran Věčnosti.
Svět
podle vyHnaných Adama a Evy Proti-J/je (= Není) difuzí destrukcí
definovaných zbytky a výhradami bez Moudrosti,
tj.
hybností destrukcí mimo plynutí horizontálního času, na kterém
jsou jednotlivé separované sebeurčující identity závislé =
difuzí
kvantit beze S/s-M/mysl(i)u mimo Moudrost.
Svět
podle vyHnaných Adama a Evy je světem mimo Věčnost, mimo
dějinnost (odD/dělením D/dobra od Z/zla K/konstantou dějin =
Kristem při Soudu nad světem naStal K/konec času) až do konce
časů, tj. do F/finality beze zbytku a bez výhrad.
Finalita
beze zbytku a bez výhrad je stvrzením totality zatvrzelých ve
Z/zlu podle obecnosti sebedestrukce Z/zla, tj. Ne-světem podle
Satana =
obecné
zhroucení se Ne-J/jedinečností v implozi kvantit bez T/tváře =
ztráta
hybností Ne-kvantit mimo čas, resp. v/podle konce času.
Svět
duší podle Ne-čas mimo hmotu v odporu Kristu S/soudícího svět
se ze své vlastní podstaty zVrhne do sebe sama ve vlastní
Ne-Věčnosti,
tj.
svět iluzí z Ne-P/pravdy (svět podle Antikrista) se zhroutí do
sebe sama v konečnostech bez K/konce,
tj.
svět podle iluzí jako takový skončí a naStane Nové Nebe a Nová
Země.
NaS/stane
S/spolu-V/výroky Svatých poVolávajících ke Svobodě, tj.
Volajících po/ke Kristu, kde Kristus J/je S/světlem národů =
Vůlí V/všech V/vůlí ve Vůli Jediného a nerozdílného.
Kde
Vtělený J/je Dobrem zT/tělesněných Pravých J/jmen J/jmenností
beze zbytku a bez výhrad.
Teologický
makrosvět vyjadřuje Svátostnost kněžství podle sv. apoštola
Petra,
teologický
mikrosvět vyjadřuje Svátostnost proroctví podle sv. Jana Křtitele
v Kristu,
J/jedna
Svatá V/všeObecná apoštolská Církev J/je S/společenstvím
podle Velekněze podle Ř/řádu Melchizedechova,
Církev
definovaná kvantitativně je jako soubor hříšníků ve Svátostech
ve Stavu Milosti a zároveň v kontradikci klerikalismu = v odporu
podle zvůle kněží proti Veleknězi.
Kdyby
nedocházelo k rozporování kvantit vůči kvalitám,
nedocházelo
by k O/odporování Kristu.
Veškeré
dění by mělo S/s-M/mysl,
veškeré
dění by bylo v-D/dění S/se - V/veškerenstvo by bylo V/vědoucí
= vědecké.
Současná
věda je postulovaná jako hraní si na V/vševědoucnost
veškerenstva,
a
proto je současné vědění mimo D/dění S/se,
což
se projevuje rozporováním dějů od Moudrosti I/identit,
což
je vyjadřováno jako potřeba a naléhavost svébytnosti sebeurčení.
Dění
je tak paralyzováno sebedestrukcí z izolace od v-z-N/nešené
po-S/stupnosti dějů beze zbytku a bez výhrad,
čímž
se postupnost stává sestupností podle zbytkovosti a výhradovosti
bez-V/vědomí = Ne-Moudrostí = popisností slupek kvantit v/z
bezradnosti "vědění detailů o všem a zároveň nevědění
identifikační podstatnosti o ničem", což se charakterizuje
jako ustrnulost vědy a potřeba "teorie všeho".
Vědění
detailů o všem je chápáno mimo dějovost z Moudrosti,
a
proto vědění není v dění,
vědění
je zde jen intelektualizovaná abstrakce z mnohostí nadřazená nad
vH/hled D/dění S/se z Moudrosti.
"Věda"
mimo D/dění se vysmívá Moudrosti proroků, protože se posmívá
Kristu.
Začátkem
toho posměchu je klerikalismus a zároveň demokratizace Církve,
neboli snaha uzurpovat si veškerou moc pyšnými z biskupů a podle
nich všech katolíků, a zároveň jejich zbavování se
odpovědností falešnými odkazy na "bratrství v Kristu",
kde Kristus slouží jen jako zástěrka mocenských ambicí
spolčenců.
Z
dedukcí podle P/pravd Církve se v srdcích spolčenců stává
fantazírování volných asociací na dané téma, které je
vydáváno za obecnou pravdu Církve,
z
Bohem Dané "indukce", resp. zJevení Se ve hmotě se v
srdcích a ústech spolčenců stává psychická pomýlenost,
případně čarování.
Boží
zJevení je spolčenci interpretováno jako falešné proroctví, s
argumentací, že jediným zprostředkovatelem Boha na Zemi je kněz.
Obecný prorocký úřad Církve je v jejich podání jen alibismus
podporující jejich pyšné mocenské ambice = spolčenci žijí v
nevývratném přesvědčení, že právo na existenci má jen takové
zjevení, které se nastalo jim osobně, protože to oni jsou
jedinými právoplatnými zprostředkovateli dobra na Zemi. V
nevývratném přesvědčení, že Bůh automaticky svědčí v
jejich prospěch.
Fantazírující
Protivníci Krista jsou ve své pyšné pomýlenosti rozčarovaní
vždy, když zjistí, že zJevení Je V/více než plané
fantazírování, kterému oni říkají rozjímání,
že
Dar proroctví není psychická porucha,
že
jejich zklamání je jejich sebeusvědčením se ze života v
K/klamu.
A
jak známo: kdo žije v K/klamu, bývá z-K/klamán.
Neříkejte,
že vás někdo zklamal,
protože
jinak jen usvědčujete sami sebe z příchylnosti ke K/klamu = ke
L/lži.
L/láskyPlný
člověk sám sobě nelže.
Neříkejte,
že někdo zklamal vaši lásku, protože pokud jste vy milovali,
nebylo možné vás oklamat.
Jestli
ten druhý, o kterém mluvíte, K/klamal či B/byl z Pravdy, je jiná
věc. Nevymlouvejte se na jiné, jejich S/srdce budou Souzena podle
jejich příchylností.
Každý
S/svědčí sám o sobě - vhod či nevhod, sobě i jiným.
S/svědčete
o S/sobě a S/svých S/srdcích, vhod či nevhod, sobě i jiným,
osobně veřejně.
Autenticky.
Jana,
13.4.2022
-
O
hodnotách se nevyjednává:
dvojkolejnost
a neslučitelnost hodnot.
Vzájemné
napadání středozápadní EU a středovýchodní EU musí skončit.
O
hodnotách se nevyjednává.
Jeden
tlačí druhého osočováním, posměchem, pohrdáním a šikanou
ty, o kterých si myslí, že jim to u nich projde, a běda, když
ne.
Jeden
se staví opozičně defenzivně vůči tlaku, obranně proti šikaně.
Ve
skutečnosti nejde o nic jiného než to, co historie Evropy zná
lépe než důvěrně.
O
snahy po uplatnění vlastní moci na úkor jiných.
O
útlak usilují dřívější velmoci s mnoha zámořskými
koloniemi, koloniální styl a domněnka práva na něj jim zůstává
"v genech". Stejně jako ti, kdo po zámořských koloniích
marně toužili, a proto se snažili kolonizovat svoje bezprostřední
sousedství. Domnívají se, že jsou povolaní určovat, co je dobré
a co je zlé, domnívají se, že jejich vidění světa je Slovo
Boží.
V
tom jsou stejné jako moci od východní hranice EU dále k Východu,
a proto nedává smysl, aby kdokoliv hledal oporu a ochranu u
kohokoliv - v EU i mimo ni. Zleva, zprava, shora, zdola, odnikud.
Jak
praví historická zkušenost, z dnešního důvěřivého, příp.
lehkomyslného je zítřejší kořist.
I
proto tyto dřívější kolonizátoři ze všech světových stran
mají pro sebe navzájem hluboké hodnotové i mentální porozumění
a tendence k soudržnosti, a to i bez ohledu na tváří ve tvář
sledované zlovůli jednoho z nich. Stále mají v genech, že je
lepší si kořist rozdělit, než se zasadit o to, aby se z
napadeného kořist nestala. Sobectví především.
Sami
sebe prohlašují za vzory hodné následování a k uznání tohoto
názoru tlačí na jiné de facto měkkými koloniálními metodami.
Žijí v nevývratném přesvědčení, že jen oni vědí nejlépe,
co je pro koho dobré, v nevývratném přesvědčení, že jsou
Bohem předurčeni na Zem přinést normy k rozlišování dobra a
zla, v přesvědčení, že sami jsou vzory dobra hodného k
následování.
Běda,
když někdo řekne, že Bůh není politik, že národní
svrchovanost není Vůle Svrchovaného.
Okamžitou
reakcí je snaha touhu po následování Vůle Svrchovaného vytlačit
z veřejného prostoru.
Krok
za krokem - symboly, zákony, příkazy, zákazy, zaváděním
nepsaných pravidel. Viz např. nedávný nápad poslankyně
Europarlamentu o likvidaci a zákazu slov spojených s Kristem a
křesťanstvím. Z Slavnosti narození Krista chtěla odstranit
Krista. Co podle této logiky zákonem zakázat slavit narozeniny
jejího dítěte/dětí, Obrazu/ů Boha, zakázat vůbec říct
nahlas jméno/jména svého dítěte?
Pod
záminkou snášenlivosti se zasévá hluboká nenávist a likvidace
základních evropských hodnot a identit-y.
Jednou
z nejčastějších metod je směšování a záměny: patriotismus
je překrucován a prohlašován za nacionalismus, láska ke Kristu a
křesťanská zbožnost jsou prohlašovány za nesnášenlivost, úcta
ke Svátostem je označována za pověrčivost a je zesměšňována
jako "nevědecká", "pohoršlivá", nekorektní,
... Inu, Krista netřeba korigovat.
Primárním
cílem těch, kdo napadají H/hodnoty, je zlikvidovat evropskou
identitu, národní kořeny i sebevědomí, a tím udělat z
člověka/národů bezduché tělo, kterému je možné navléci
ohlávku příkazů a zákazů. Nenávidí Bohem Danou kompatibilitu
národů v J/jediném a nerozdílném C/celku, a proto se snaží
udělat z EU vězení, ze sebe bachaře. Anticírkev.
Prvním
krokem je laicizace Církve a heretické odštěpování, krádeže
Svátostnosti kněžství světskými mocnými, krádeže
Svátostnosti a Darů proroků kněžími, krádeže S/slova
samolibým žvaněním.
O
hodnotách se nevyjednává. O lásce ke Kristu se nevyjednává. O
praktikování zbožnosti se nevyjednává.
Kdokoliv
s koloniální (spolčeneckou) mentalitou realizovanou útlakem
duchovní identity a praxe má za jeden z prvních cílů dosáhnout
svého oklikou - Satan přes Evu, kolonizátor přes ekonomický a
duševní prospěch těm, kdo se přizpůsobí a trestání těch,
kdo věří více Kristu než falešným mesiášům, ... Cukr a bič,
rozdělení a rozeštvávání.
Jak
velmi dobře ilustruje historie Izraele: světci mají nepoměrně
větší Moc než světské mocnosti.
Zachová-li
si národ svoji lásku ke Kristu, historickou identitu a zbožnost,
je v bezpečí před útlaky světských mocností.
Národ,
který naskakuje na rétoriku světa a chová se lísavě/odporováním
těm, které uznává za vzory dobra, bude žít pod mocí světských
mocností - bez národní identity, v duchovním, duševním i
praktickém otroctví. A bude to prohlašovat za dobré.
Normou
nepřizpůsobivosti národů dobru nechť je láska a zbožnost
Kristu ve Svátostech x bezbožnost a opovrhování katolickou
Církví.
Kdokoliv
se považuje za velkého před světem a odporuje Kristu, je
bez-M/mocný.
Kdokoliv
za svoji Moc uznává a uctívá Krista v Trojici ve Svátostech,
J/je Mocný S/slovem i Č/činem.
J/jsou
spolčenci Mocní S/slovem i Č/činem? Nebo jsou plní Z/závisti a
mstivosti bez příčiny?
Kdokoliv
se odvolává na Krista a odporuje Kristu, je M/mrtvý. Následovat
M/mrtvého může jen syn S/smrti = falešný prorok.
M/mrtvý
je každý L/lhář a L/lhářem je každý, kdo zneužívá S/slovo.
S/slovo
znásilňuje každý, kdo pozměňuje, popírá J/jeho Ducha v duších
lidí.
Nejhorší
jsou ti nenápadní: ti, kdo se snaží udělat z Krista politika,
někoho, kdo dělá kompromisy, kdo se "ve jménu snášenlivosti"
snaží o politickou korektnost, kdo se snaží Krista
demokratizovat, tj. zbavit Svrchovanosti z/v Moci. Kdo se "ve
jménu tolerance" přizpůsobuje světu. Kdo pod pláštíkem
křesťanství žije ze světa a podle světa.
Kdokoliv
napadá Krista ve Svátostech, napadá Boha.
Kdokoliv
napadá Krista ve Svátostech, napadá člověka.
Kdokoliv
napadá Bohočlověka, napadá svůj vlastní Ž/život i životy
svých následovníků.
Kdokoliv
se snaží kohokoliv přetvořit k obrazu svému, dělá ze sebe
Boha.
Velmi
často "ve jménu křesťanství".
Většina
lidí na tuto slupkovitou bezobsažnost naskočí: pod pláštíkem
zpolitizované šuplíkové zvykové Církevní spolčenecké
rétoriky, která má ukolébat svědomí, se podstrkuje duchovní
pohodlnost a alibismus = přizpůsobivost lidem nade vše. Především
nad K/kříž. Hezké řeči, skutek utek´.
Jestli
něco tyto falešné proroky opravdu děsí, je to R/reálný poD/díl
na Kristově K/kříži.
Podle
toho je poZ/znáte: podle vyhýbání se B/bolesti a podle stavění
se morálním vzorem - často prostřednictvím citového a
společenského vydírání, pokud dotyčný nenaskočí na obdiv a
uctívání hierarchicky vlivné zdroje adorování prázdnoty světa
bez B/bolesti (klerikalismus).
Tito
osobně nezúčastnění lidé rádi poučují jiné ve velkolepých
shromážděních, kde mohou promlouvat k co největším davům,
celoplošným médiím.
Pokud
je někde bolest, nechtějí na ní mít praktický podíl: když
jsou pozváni k alespoň morální účasti a duchovní pomoci
fyzicky na místě bolesti, raději se vymlouvají, že nevidí
potřebu své aktivity na místě a pokud by se taková potřeba na
místě bolesti vyskytla, o návštěvě by uvažovali. První z
biskupů v době předVelikonočního P/půstu nevidí důvod J/jít
na místo bolesti desítek milionů lidí vražděných Satanovým
prorokem. Jestliže papež nevidí důvod J/jít ke K/kříži
mnohých, je jeho zbožnost falešná. Je papež s nezájmem o K/kříž
V/věrným?
Odpor
vůči B/bolesti je O/odporováním Kristu - O/odpor prvního z
biskupů v době půstu před Vzkříšením je známkou, že
zálibnost tohoto biskupa ve světské dobročinnosti k chudým je
jen samolibou politickou manipulací.
Dokud
budou světští vůdcové, politici vůči B/bolesti vnímavější
a ná-po-M/mocně A/aktivnější než biskupové Církve, dotud bude
svět S/slovem i Č/činem M/mocnější než hierarchie Církve.
Kristus J/je v S/srdcích, ne ve L/lžích a samolibostech. Dokud to
první z biskupů nepochopí, dotud bude zdrojem odklonu k herezím,
které budou následovat.
Církevní
hierarchie se nakonec T/tváří ve T/tvář Kristu bude divit, jak
moc se ve své moci mýlila.
B/bolest
je projevem a důkazem pnutí z/v neslučitelnosti V/věrnosti
Svátostem x samolibého pohodlí.
Kdo
neŽ/žije v tomto pnutí, buď J/je Svatý, nebo prohnilý.
J/jste
Svatí?
Jana,
5.4.2022
-
Tam,
kde Západ vidí demokracii, Rusko vidí slabost a neschopnost se
rozhodnout.
Tam,
kde Západ vidí zdvořilost a vstřícnost k jednání "win -
win", Rusko vidí hloupost a kořist.
Rusko
chce "být silné a respektované po celém světě, být uznané
jako respektovaná světová velmoc".
Jako
"rovnocenné" vidí Rusko jen "silné a rozhodné",
tj. ty, v jejichž čele je jen jedna rozhodující osoba, vůdce.
Takový politický celek (ne nutně stát) chápe jako svoji
konkurenci ve stylu vítěz - poražený. Rusko chce být vítězem -
vždy a všude, za všech okolností.
Z
principu věci mezi demokratickými státy chápe jako svoji
konkurenci pouze USA, všichni ostatní jsou co do mocenské síly
pod rozlišovacími schopnostmi Ruska.
Spojené
státy chápe nejen jako soupeře, ale jako trn v oku, tj. jako
někoho, komu podle své ruské povahy (viz výše) velmi silně a
mocichtivě závidí sílu a moc, které chce ukořistit pro sebe,
chce Spojeným státům poroučet.
Podle
principu Antikrista vůči Synu člověka.
Stejně
jako Antikrist jedná i Rusko oklikou, skrze svádění, rozdělování
pomluvami, a zároveň zastrašování těch, které považuje za
slabé a nerozhodné, nedůrazné a váhavé, tj. za snadnou kořist.
Poté, co kousek po kousku prostřednictvím vyvolávání a podpory
nejednotnosti "samostatných a nezávislých" součástí
celku (lichocením, uplácením výhodami, vyvoláváním a podporou
pýchy prostřednictvím lákání na "zvláštní přízeň a
výhody" = rozeštváním celku na "nezávislé subjekty"
paralyzuje rozhodování celku) postupuje stylem "rozděl a
panuj".
Podpora
a živení pýchy z celku oddělených jednotlivých se realizuje
bazálně emocionálně:
jak
reálnými výhodami (vzhledem k celku výrazně lepšími
individuálními obchodními podmínkami, ...),
tak
pocitovou sounáležitostí (přirozeným mentálním spojencem je
historicky Francie, tím pádem je snadnou kořistí i spojenec
Francie = Itálie, zejm. Řím s jeho touhami po návratu zašlé
historické slávy, moci a bohatství) zejm. prostřednictvím
kulturních a zábavních akcí, kdy je Rusko obyvateli většinově
chápáno jako neškodné, milé, zábavné, vstřícné a
sounáležité v podpoře oboustranně sdílené slávy a moci ve
světě. Budoucí oběti agresora se smějí a tleskají, zatímco
jim agresor do podpalubí vráží ledové kry.
Základní
léčka Ruska a jeho spojenců je bazálně primitivní:
rozum
je až ta poslední instance, přes kterou prochází lidské
rozhodování, primární je emocionální volba, která se realizuje
pocitově podle základního povahového nastavení člověka/kultury
vůči libosti x nelibosti stylu komunikace. Tak i
rozumově znevýhodněný člověk (a nakonec i zvíře - jak vidno
na ulici, často je pánem pes a páníček jej následuje, kam se
pejskovi zamane) může poroučet mnohem chytřejšímu člověku a
ovládat jej: emocionálním otroctvím chytřejšího vůči
manipulátorovi, často sociopatovi.
Západ
je tak snadnou kořistí:
zatímco
Západ postupuje od racionality a logiky a snaží se o objektivitu a
konsensus spolu s cíleným potlačováním individuálních
národních identit a hrdostí (= vražda ducha národa, moci jeho
světců a duší lidí v národě napadáním Obraznosti lidí v
národě Bohu, napadáním Moci S/společenství Svatých), které
označuje za nepřátelské vůči celku (homogenita povýšená nad
kompatibilitu), Rusko a obecně Orient postupuje nepoměrně
účinněji: útočí na bazální symboly historických národních
identit a podporuje jejich extremizování s cílem rozložit
racionalizací, a tím i povrchností homogenizovaný celek a nechá
již separované jednotlivé, aby se sami postavili proti sobě v
neřešitelném zápasu o obhajobu přirozených historických
patriotismů. Poté se Rusko směje, jak je Západ povrchní. Rusko
nechá separované, aby si podle jejich Západní povahy sami pro
sebe a nejlépe každý zvlášť a po svém racionalizovali, pro co
se už dávno emocionálně rozhodli. Aby zlikvidovali M/moc svých
S/světců, Ú/úctu k N/nim. Aby se Západ "sám a dobrovolně"
oddělil od Moci Samé.
A
Západ na to ochotně naskakuje: typickým příkladem je směšování
a srovnání nesrovnatelného a principiálně odlišného:
ekonomická militantní nelegální migrace silných mladých mužů
z Východu silně nepřátelských vůči Kristu a křesťanství je
intelektualizovaně směšována a srovnávána s uprchlickým exodem
žen, dětí a fyzicky znevýhodněných dospělých ze země
napadené válečným zločincem a sužované velmi krutou válkou,
ve které mladí a dospělí silní muži bojují na obranu těch,
kteří dočasně odešli do bezpečí, a na obranu jejich země, aby
se do ní mohli uprchlíci před agresorem zase vrátit. Nepřátelé
Krista a křesťanství, kteří násilím vtrhávají do bezpečí
Evropy, aby jí škodili, jsou některými "demokraty"
stavěni na roveň obětem jiných agresorů téže mentality - a k
dovršení všeho, právě z řad nelegálních militantních
migrantů z Orientu, kteří zahltili Evropu, se mnozí hrnou bojovat
na straně Ruska, svého spojence proti Evropě. Jinými slovy: Rusko
podporující ekonomické militantní migranty z Orientu nejprve
pomáhalo zahlcovat Evropu svými spojenci - agresory, poté samo
vojensky napadlo Evropu, kterou už předtím oslabilo svými
militantními spojenci, kteří se nyní v Evropě přikloní na jeho
stranu. Stavěním nelegální invaze militantních agresorů naroveň
exodu obětí agrese vstupujících na pozvání a v souladu se
zákonem se Západ staví naroveň agresorovi, jehož militantní
nezákonné praktiky legalizuje. Rusko se směje, militanti jsou
připravení k boji: z jejich původních vlastí i z jejich dobytých
evropských působišť. Mluvit se o tom na Západě nesmí, nebylo
by to politicky korektní, působilo by to "nesnášenlivě"
a "nedemokraticky".
Pokud
chce Západ svoje hodnoty demokracie a soudržnosti uhájit, musí
neprodleně skončit se svým militantním liberalismem. Pokud
to neudělá, Rusko prostřednictvím "patriotistických"
extremistů a populistů dosáhne svého: neschopnost Západu
sjednotit se v kompatibilitě identit označí za "nacionalistický
extremismus, který je třeba vymýtit, od kterého je třeba
očistit, což může udělat jen silný".
Prvním
krokem je rozeštvat Spojené státy proti EU.
Příklad:
rozložit NATO a vytvořit konkurenční evropskou armádu
"samostatné a nezávislé" (podpora pýchy
separatistických tendencí vojensky a bezpečnostně slabých) EU
rozdmýcháváním mocenských vášní dřívějších koloniálních
velmocí a Německa, jejich účelového spojení k "uplatnění
nároku na záštitu celku, ve kterém jsou povoláni chránit a vést
slabé". Tj. v rozdrobené EU chce Rusko poroučet skrze pýchu
sentimentálních nálad prostřednictvím apelování na
sociologicky nejvyšší stupeň národní identity: na uplatnění
nároku na rozšíření svého vlastního vlivu co nejvíce to jde.
Západ si tyto individualizované nároky ve spolčení už sám pro
sebe zracionalizuje = z pohledu Ruska ospravedlní, čímž je
překroutí na "právoplatné a legitimní demokratické způsoby
uplatnění síly vůči rozpínavému Rusku". Satanovi se tak
podařilo vytvořením "alternativní vojenské sebeobrany"
rozložit mocenský celek, a tudíž akceschopnost Západu. Klíčem
k obraně je zdrženlivost a naslouchání namísto rozpínavosti
velkých a srozumitelnost a konstruktivní koncepční styl malých
členů EU.
Poté
(a současně) chce Rusko rozeštvat EU mezi sebou.
Vojensky.
Politicky. Ekonomicky.
Náladami:
vzájemnou nevraživostí a podporou rozpínavostí jedněch na úkor
jiných. Rozdmýcháváním nálad spojených s odkazy na historickou
zašlou slávu, což je účinné, protože v historii každý
chvilku tahá pilku. Velcí (územím, ekonomikou, kvantitou) proti
teritoriálně, ekonomicky a kvantitativně menším. (Rusko šíří
vlastní princip kolosu "vsjo bolšóje a tím si mentálně
podmaňuje velké v celku EU.)
Tam,
kde Západ hledá kvalitu, Rusko vyhledává kvantitu, a proto při
rozkladu jednoty EU postupuje Rusko podporováním pýchy "silných"
PROTI "slabým", čímž staví "užitečné a
schopné" proti "těm, kdo "jsou mocensky předurčeni
poslouchat a podřídit se těm schopnějším". V Německu
(historicky významném a emocionálně silně fixovaném spojenci
Ruska) postupuje Rusko stejně jako vždy: rozdmýcháváním nálad
k vůdcovství a "spasitelství" těch, "kteří si
sami nepomohou, a proto je třeba se ujmout jejich vedení".
Emocionální apely probíhají stylem "odpovědnost za celek je
především na našich bedrech, na našem rozhodování záleží
blaho celku a všech, to my jsme v celku nejvyspělejší, a proto
také předurčení k přirozenému opatrování a vedení všech".
Kdo se jich o to prosil? Kdo má právo určovat, co je nejlepší
pro jiného, pokud sám není Stvořitelem? "Co je Ti po tom, Ty
se starej o sebe a svoje přínosy a pravomoce v kompatibilitě
celku. Kdo jsi, abys určoval poVolání jiných?" Od
protektorství je už jen krůček k protektorátu každého:
evropskou armádou, které Německo s historickou láskou k Rusku a
spojenectví s ním velí. V tomto kontextu už Německo chápe
Spojené státy jako svého osobního nepřítele, a tudíž
nepřítele všech, "které je Německo v EU předurčeno a
povinno vést a ochraňovat". Ruský Satan se směje. Chceš-li
ovládnout stádo, ovládej vůdce ve stádu. Jakmile má Rusko
pocit, že pod svoji moc získalo dostatečně velké množství
rozhádaných "slabých", troufne si na silného, kterému
závidí. Zaútočí náhle a nečekaně, pod rouškou noci.
Obrana
Západu je přitom jednoduchá: okamžitě přestat s prosazováním
jednotlivých separovaných chtění všeho hned jedněch vůči
jiným (násilí), přestat rozdělovat celek.
Okamžitě
přestat se snahami, tlakem a prosazováním homogenizace "jednotné
EU". Homogenizace namísto kompatibility vede k nenávisti k
Bruselu, a rozhodování člověka je bazálně emocionální ...
Brexit stačil.
Je
nezbytné současně okamžitě podporovat a prosazovat kompatibilitu
identit "puzzle" v bohatství a vzájemnosti jedinečných
národních/státních přínosů. Tak, aby existovala duha, nikoliv
špinavý flek. Protřepat, nemíchat. Ano, chce to sebezápor těch
s koloniálními tendencemi racionalizovanými na demokratické
principy (emocionální vydírání) a sebezápor ukňučených,
kteří si skutečně zvykli pohodlně čekat, co za ně kdo vybojuje
a co jim zajistí. Národ, který se chová jako rozmazlenec, si říká
o to, aby byl "usměrněn a kárán". Jak ukazuje
zkušenost, jde to, jen se to nesmí přehnat a vylít dítě i s
vaničkou - dnes již teritoriálně střední země UK a Severní
Irsko s historickou mentalitou koloniální velmoci bylo v EU
automaticky chápáno jako velmoc. Je to otázka sebevědomí
založeného na zkušenosti: ten, kdo má historicky dlouhou
zkušenost být kořistí a hledat pomoc zvenčí, se automaticky
emocionálně chová jako kořist, i když racionálně říká opak.
Ten, kdo se cítí být významným a silným hráčem, se tak také
chová, a je tak k němu i přistupováno (Lucembursko, Monako, ...).
Kdo z velkých a silných v EU si dnes troufne nařizovat Vatikánu,
aby přijal kvóty na přijetí ekonomických migrantů s mentalitou
nenávisti vůči křesťanství, které je základem identity
Západu, aby tak Vatikán za jeho katolictví šikanoval? Šikanovat
katolíky mimo Vatikán, to už je podle Západu vydáváno za
demokratické právo. Otevřeně napadnout papeže se nesluší,
strhávat kříže z kostelů a veřejných prostranství je v mnoha
státech uzákoněno "pro veřejné blaho".
Rusku
už potom stačí jen vrazit velkým a silným v EU kudlu do zad a v
racionalizovaném teologicky rozdrobeném Západě apelovat na
historické kořeny identity křesťantví, čímž patriotismus
prostřednictvím odporu Západního liberalismu spojí oprávněnou
národní hrdost s agresí a touhou po moci, čímž patriotismus
coby základ kompatibility zvrátí do "nacionalismu, od kterého
je Rusko povoláno Západ spravedlivě osvobodit a opětovně tak
nastolit spravedlivý světový řád". Rusko už neřekne, že
"osvobození od nacionalismu" znamená likvidaci národů v
celé jejich existenci. Rusko tak jen dotáhne do konce to, co si
Západ sám pro sebe už dávno vybral a "neviditelně" a
kousek po kousku realizoval: setření identit a dokončení
homogenizace = fragmentace a existenciální smrt.
EU
musí okamžitě přestat se snahami po vytvoření vlastní evropské
armády, musí posílit NATO, a to ze všech sil (okamžité
plnění závazků států vůči NATO, ...) a ve všech
aktivitách a povinnostech.
Státy
v EU a v Evropě, které se prohlašují za neutrální, nebudou v
případě napadení agresorem chráněni ze strany států v NATO.
Není
dobré někoho nutit k dobru, takové snahy by byly zlem. Státy,
které se považují za neutrální a v případě nouze chtějí
užívat výhod členství v NATO, nemohou být zrychleně přijati
do NATO, ale prostřednictvím statutu partnerství mohou a nemusejí
dostat od NATO podporu, která náleží členským státům. Kdo
chce zůstat nezúčastněný a sám o sobě není dostatečně
silný, aby se ubránil agresorovi, musí počítat s tím, že se
sám stane kořistí bez spojenecké podpory. Není možné si
vychytrale nárokovat výhody a předtím dlouhodobě odmítat
povinnosti. Naopak ti, kteří dlouhodobě usilují být členy NATO
a chtějí okamžitě plnit všechny s tím spojené závazky a
povinnosti, budou upřednostněni před dosud cíleně neutrálními
státy. Kde je vůle, je i cesta. Kde je pýcha a sobectví, je třeba
být obezřetný, nakolik je u "nezávislého" jeho náhlá
snaha o společenství jen vychytralostí a nakolik je důsledkem
upřímného zděšení se nad důsledky vlastní dosavadní arogance
(kde není vojenská neutralita vyvážená jinou adekvátní
mocenskou silou, typicky ekonomickou, tam není neutralita, tam je
jen naivita, zranitelnost a nezodpovědnost). Je nezbytné mít stále
na paměti, že v obranném uskupení NATO jde primárně o ú-činnou
obranu poskytovanou těm ve společnosti slabým, kteří se sami
ubránit nemohou (ženy, děti, fyzicky silově nezpůsobilí, jsou
přirozenou kořistí agresorů a muži, kteří je ú-činně
nechrání, jsou agresory). Není možné se tvářit jako mírotvůrce
a zároveň nechat napospas obranu potenciální kořisti. Teorie
neutrality ve státě, který nemá bezpečnostní zajištění
adekvátně silnou mocí, je jen zástěrkou k podpoře útočníků
na vlastním území. Ten, kdo se prohlašuje za neutrálního a není
schopen se v případě napadení agresorem sám ubránit, je
přirozeným spojencem agresora. Za ú-činně neutrální je možné
považovat jen to území, na kterém nikdo z agresorů ani obětí
bojovat nechce, a to z vlastních jednotlivých zájmů všech: kde
má kdo soustředěnou vlastní ekonomickou sílu (uložené finance
a bohatství), tam útočit nebude. Kdo na svém území nemá
umístěnou vojenské síle rovnocennou mocenskou sílu, není
neutrální, je přirozenou kořistí agresora. Hájit tak
lehkomyslného pyšného je riskantní: v praxi se bude chovat
nepředvídatelně a pyšně, protože má dlouhodobé sebevědomí
"nezávislosti". Kdo je zvyklý hrát sám na sebe bez
ohledu na ostatní, bude hrát sám na sebe bez ohledu na ostatní.
Jednou z nejúčinnějších léček Ruska je tuto iluzi neutrality
podporovat: čím více nechráněných budoucích kořistí, tím
snadnější bude rozehnat a rozdrobit geografický celek.
Kaliningradská oblast je dnes Rusko ...
Jednotlivé
členské státy EU musí neprodleně přestat racionalizovat (=
ospravedlňovat a prosazovat jako legitimní) svá separatistická
chtění.
V
případě napadení agresorem musejí být práva NATO upřednostněna
před právy Schengenského prostoru.
Rusko
je nezbytné vzít vážně: řídí se svým chtěním, nikoliv
Západními racionalizacemi.
Je
třeba vzít vážně svůdnost Ruska: jeho manipulace lichotkami k
jedněm a naopak panovačnosti k druhým, ekonomickými výhodami
jedněm a ekonomickým vydíráním druhých, ...
Princip
je stejný jako za pandemie od Číny a jejího postoje k "darování"
roušek jednotlivým státům v EU: jedněm bezplatně a potichu
kvalitní zboží, druhým halasně a za drahé peníze poskytnutá
"pomoc" spojená s klaněním se vládních představitelů
na letišti, přičemž extrémně draze zakoupené zboží je velmi
nekvalitní a často i použité a velmi špinavé, navíc je to
totéž zboží, které předtím Čína vykoupila ze zásob v
obchodech dané země. Zneužití nouze v EU k prosazení vlastních
ambicí pochlebováním a "nezištnou vstřícností" k
jedněm a arogancí a panovačností k druhým. Cílené budování
závisti = separatistických tendencí v EU. Čína je přirozený
spojenec Ruska ...
EU
a USA musejí jako jeden organismus zcela a beze zbytku plnit své
dosavadní závazky, a to i za cenu ekonomické nevýhodnosti a
propadu životní úrovně. Německo musí okamžitě na přesně
omezenou dobu ustoupit z předválečných veskrze dobrých cílů
Green Dealu do doby, kdy bude zajištěna ekologicky realizovaná
energetická nezávislost EU na Rusku. Je méně špatné po dobu 5
let likvidovat životní prostředí těžbou uhlí k zajištění
okamžitě uplatněné energetické nezávislosti na Rusku než být
za 5 týdnů zničen agresorem na veškerém svém území srovnaném
se zemí. Je méně špatné vyrobit málo ekologických aut než
chrlit ekonomiku výroby aut se spalovacími motory. Je méně špatné
jezdit hromadnou dopravou (a je mnoho lidí, pro které je to běžný
standard, pro ty je nárokování si individuální dopravy arogancí
pohodlných sobců) než křičet, že individuální doprava je
základní životní potřeba a vydupávat si svoji bezohlednost na
úkor celku. Stačí pohled na přeplněná parkoviště před
supermarkety a hypermarkety. Stačí pohled do popelnic přeplněných
vyhozeným jídlem, na jehož vytvoření a dopravu padlo mnoho
surovin z Ruska. Kdo se dnes nechce vzdát velkých nákupů
individuální dopravou, bude zítra sedět zavřený doma ve sklepě
a hladovět. A s ním všichni, kteří s tímto sobectvím
nesouhlasili. Satan miluje rozptylování kvality odpovědnosti a
následné slučování a rozšiřování důsledků kvantit
nezodpovědnosti.
Kde
je chtivost, tam je snadná zranitelnost a mnoho civilizací skončilo
na sobectví, bezohlednost a aroganci realizované prostřednictvím
jinak veskrze dobrého blahobytu. Ano, ekonomiky tak, jak nyní
jsou, přestanou existovat - buď to, nebo přestane existovat celá
dosavadní podoba celé kultury a existence Západu.
Základem
je okamžité ukončení všech ekonomických vazeb na agresora a
jeho spojence, a to i za cenu náhlého prudkého propadu životní
úrovně. Politika demokratického utahování opasků je stále méně
špatná než politika ruského a orientálního utahování smyčky
kolem krku Západu.
Ne,
to není sci-fi. To je uměřenost půstu, bez které Západ
chamtivost Východu neporazí.
Pohodlnost
a trvání na vysoké životní úrovni lidí na Západě a
populismus a strach o svoji politickou existenci vlád na Západě
musí ustoupit před smyslem pro situaci a odpovědnost vůči
zachování existence lidí v EU. Jde o holé přežití. Výsměch
těmto S/slovům na situaci nic nezmění.
Ukrajina
je jen necelých 400 km od našich státních hranic: ne náhodou se
mylně cítí v bezpečí národy vzdálené tisíce kilometrů.
Typický příklad nadhodnocení kvantity "mne se to netýká"
nad "hrozbu" snížené kvality navyklého životního
stylu.
Nechtějte
po prorokovi trvale Ž/žijícím stylem "V/všechno, nebo Nic"
až do krajnosti (sami víte, kolikrát J/jsem kvůli vám bojovala o
život), aby se vyjadřoval korektně.
Je-li
prorok moc legislativní a katoličtí kněží moc výkonná,
nechtějte po prorokovi, aby za vás dělal vaši práci. Vaše práce
není v M/mojí kompetenci.
Vy
D/dělejte V/vaši P/práci a J/já Ž/žiji V/vlastní (= M/mně
Dané za V/vlastní) po-Volání.
Jana,
26.3.2022
-
Buď
J/je S/slovo úČ/činné,
nebo
je
slovo nečinné.
Vy
jen stojíte opodál.
Tak
co se divíte???
Jana,
20.3.2022
-
Podívejte
se do již dávno nap/psaných Textů.
Už
jste se při volbě nového arcibiskupa dointrikovali až k vysvěcení
Romualda Štěpána Roba OP biskupem?
Tato
parodie na V/věrnost Bohu a Nebi je dokonalou ukázkou alibismu.
Proč ji nezopakovat, když ve světě funguje?
A
světsky extrémně ambiciózní organizátor čehokoli, co vynese ke
světské slávě (bezbožné pohádky ve stylu Šifry mistra
Leonarda" namísto reP/prezentace zbožnosti ze zJevení v
historické i aktuální praxi, výstava pohádkových kostýmů v
klášteře jako lákadlo na "zbožnost" katolického
života, ... - asi si Biblické příB/běhy a situace vykládá jako
pohádky a jejich kulisy, itinerář), je ideální figurkou k
zákulisním taktikám těch, kdo se sami raději schovávají za
jiné.
Není
divu, že H/hořící S/srdce z K/keře Slávy, O/ohnivý S/sloup
vyV/vedení, O/oblak a H/hlas na hoře proM/měnění, ... staví
naroveň pohádkám. Z Dobrých andělů dělá mentálně postižené,
z andělů Z/zla roztomilé čertíky, které člověk prostě musí
milovat, Boha naturalizuje do herce závislého na nikotinu a tím z
Něj dělá obluzovače P/plic a D/dechu, jasného úsudku, ... Proč
také ne, když oblíbeným "vtipem" jezuitských kamarádů
je, zda je možné kouřit při modlení? Proč to řešit, když se
lze "zbožně" modlit za každé situace, tedy i při
kouření? Když vstupní halu před vrátnicí zahaluje tabákový
dým, skrze který není vidět na krok a nelze v něm ani dýchat
(kostel sv. Ignáce na Karlově nám.), proč to neinterpretovat jako
O/oblak, že? Jako reprezentant schopnosti vyvléct se z jakékoliv
od-po-V/vědnosti a niterné zbožnosti je manipulátor ideální.
Manipulátor-loutka si ve své pýše ještě myslí, že její
rukovoditělé jsou věrnými Otci a spolubratry v Kristu (alibismus
před sebou samým, sV/vědomí je třeba ukřičet a vyhnat, aby
neobtěžovalo), hodní následování. Prostě světská firma "na
jedné lodi".
Po
tisíciletí budovaný systém vzájemného "výhodného"
využívání lze vydávat za "Tradici" (argumentační
otočka: Bůh doKáže "ocenit" "zbožné"
aktivity slabých hříšníků, "drobná pochybení" jsou
důkazy cesty hříšníka k naději vykoupení, stačí podat
herecký výkon "pokorného vyznání se ze svých slabostí",
...), stačí na něj naskočit, ... Se "šéfem", který
není opticky vidět (Velekněz), do ničeho nikomu přímo nemluví,
nikoho nesoudí a neodsuzuje, a J/jehož J/jméno lze snadno
zneužívat ke krytí vlastního "dobra", ... je snadné.
Jediné,
co je v takovém systému nezbytné, je zlikvidovat proroka, K/který
Ř/říká, že Velekněz J/je Přítomen a že J/je i očím fyzicky
viditelný a slyšitelný (T/tlukot S/srdce v uchu, fyzický rozhovor
na veřejnosti, ...), záleží výhradně na N/něm, ... Proroka,
K/který pro-H/hlásí, že Bůh Se člověka ve vřelosti tepla
doT/týká i hmatem a vznešenou plností vzduchu v celém těle,
..., musí být v této logice ihned prohlášen za schizofrenika
(nálepka odpovídá dobové módě: dříve čarodějnice, ještě
předtím falešný prorok, ...). Ke vzteku manipulátorů, kteří,
ačkoliv se usilovně a dlouhodobě snaží proroka zdiskreditovat,
odstranit z dosahu, zabít, a stále i po mnoha letech ne a ne uspět,
tyto lidi vytáčí, že prorok (na rozdíl od nich) zjevně Ž/žije
v Boží Přízni, Kterou i přes veškeré snažení nelze vymazat
ze Ž/života. A aby toho nebylo málo: pokud by se snažení
manipulátorů zdařilo a prorok zmizel z usvědčujícího dosahu,
stane se mučedníkem, J/jehož S/síla Je po odCH/chodu mnohem větší
než když je fyzicky vidět: kdo do ničeho nemluví, toho není
nutné brát vážně. Když tato taktika manipulátorů neuspěje a
H/hlas nelze umlčet ani při optické neviditelnosti, přijde další
interpretační otočka: toho, kdo do ničeho viditelně nemluví, si
lze snadno přivlastnit a schovávat se za N/něj, nejlépe mediálním
humbukem. De facto znásilnění ducha mučedníka.
Pár
lidí z řad manipulátorů to odnese (byli usvědčeni), ostatní
převléknou kabáty, a ještě další mluví o náhlém prozření
na cestě, kde každý hříšný člověk klopýtá, vždyť ani
mučedník nebyl sám o sobě bez hříchu, ... "Jak všichni
vědí, P/pravdivost proroka prokáže až čas, a ten je třeba
nechat projít, nic neuspěchat, osobně se nezúčastňovat a
situace neovlivňovat, ..." Manipulátoři často i sami "věří",
že nezúčastněnost, provokování a šikana vůči proroku jsou
zbožnými zkouškami, ve kterých oni dělají to nejlepší: svým
odstupem a sledováním až do stalkingu prokazují Bohu úctu.
Jejich "zbožnost" bude světem ohodnocena jako sled
dlouhodobých a až do současnosti stále přítomných, zcela
vědomých a záměrných nespočetných kriminálních činech v
hierarchicky organizovaném spolčení. Gang.
Se
správným argumentem: člověk, který ukazuje na i světsky
interpretované zlo (krádeže, vloupání, kybernetický stalking,
pomluvy a celková dehonestace, šikana s přímým důsledkem
hospitalizace proroka v úplném vyčerpání organismu,..., odhaluje
pravdu o těch, kteří mluví a konají světsky prokazatelné zlo.
A
tak budou manipulátoři skutečným nástrojem Boží Vůle v
P/přítomnosti - lidé ve světě vezmou vážně fakt, že rozdíl
mezi D/dobrem a Z/zlem E/existuje, že je rozdíl mezi paktováním
se s Ďáblem a mezi přiJ/jímáním hříšníků v jejich
Obraznosti Bohu, mezi Svrchovaností a světskou organizací vědomě
záměrně organizovaně dlouhodobě cíleně zneužívající
D/dobro, ...
Proč
také nastavovat vlastní kůži, když je tu někdo, komu se ten
světsky kariérní postup (jak se dnes interpretuje biskupský úřad)
líbí, a který si myslí, že všechny případné disonance svojí
osobní chytrostí, obratností a konexemi nakonec nějak uhraje?
Všichni víme, že takový přístup je grandiózní lež, ale proč
nepoužít užitečného sebestředného hamouna moci, slávy i
peněz, že?
Koneckonců
- jeho schopnost se vetřít téměř kamkoliv a jeho ochota se
stavět před televizní kamery, jeho hra na vlastní umělecké
ambice a celkově školometský styl (který je sám o sobě důkazem
absence Ž/života v/z O/osobitosti Dané Bohem) je světu blízký.
Jistě, i ve světě se najdou lidé, kterým tento do očí bijící
neumětelský styl vadí, ale proč to neinterpretovat jako reklamu,
která se hodí vždy, ať je jakýkoliv, hlavně, když je
intenzivní a "širokospektrální", že? Proč pečovat o
věřící, když touhu po světské slávě můžete prezentovat
jako evangelizace, že?
A
tak na K/konec budou spolčenci nejvíc křičet, že M/mne Z/znají,
a proto J/jsou P/právi veJ/jít do Nebe.
VyH/hodnoťte
S/si to sami.
Jana,
16.3.2022
-
O vaše pocty vám nestojím.
A žádná moje kanonizace mne nezajímá.
Ten, koho zajímají světské pocty a modloslužebné kanonizace, jste vy.
Kanonizace M/mne nezajímá, to vy ji řešíte. Už to by vám mělo napovědět, jak a o čem uvažujete. Pokud ani v této chvíli neberete sami sebe vážně a nezdůvodníte směr vašich úvah, mohlo by se vám snadno stát, že si lidé kolem vás uvědomí, jak moc jste mimo realitu. A potom by se naplnily vaše nejčernější obavy: lidé kolem by pochopili, co jste zač.
Opakuji: J/jsem v Pravdě Jana. Chcete kanonizovat Pravé J/jméno, když Pravé J/jméno J/je z Pravdy Slavné?
J/jsem J/jméno (Jana) ze J/jména (Ješua) ze Jména Samého.
Jak Ř/řekl M/manžel při N/našem prvním S/setkání: "Mám pro Vás zprávu ... M/mám Vám Ř/říct ... Ty J/jsi Má Milovaná Dcera!"
Co M/mi můžete nabídnout, co bych už dávno neměla od Boha, Nebe?
Jste únavní a nudní.
Jana, 15.3.2022
-
UZ/znejte
M/moje Pravé J/jméno Jana = Pravdu o M/mně, Janě,
při-Z/znejte
S/se skrze biskupy = záS/stupce sv. apoštola Petra = ke M/mně
(M/mým biřmovacím patronem J/je sv. Jan Evangelista) veřejně ve
J/jménu Církve, Kristovy Nevěsty,
u-Z/znejte,
při-J/jměte, veřejně při-Z/znejte S/se ke S/společnému Božímu
Vedení Církve Petrově a Janově v Kristu,
a
nic z toho zlého se nestane.
https://nedd.tiscali.cz/simulace-ukazuje-prvni-hodiny-jaderne-valky-armageddon-by-zacal-v-evrope-530533?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&dop_req_id=6wSJk1ILtZ6-202203122111&dop_id=15748153
První
raketa je v dávno vytvořeném modelu situace postavená na
předpokladu radaru v Brdech, což reálně odpovídá umístění na
nejbližším polském území. ČR, přilehlá část Polska a
Německa by tedy patřili k těm, kdo by měli rychle klid: mnoho
mrtvých, málo těžce raněných.
Většina
lidí na Západě předpokládá, že se všichni zúčastnění řídí
rozumem a nic z toho nenastane, ale jak neustále opakuji: Cesťák
(Cesťák, Procházka = parodie Cesty, cesta Zla: Putin = puť =
cesta) se řídí svojí zvráceností, ne rozumem. Má radost z
násilí ve stylu masového vraha, takže jedná naschvál tak, aby
co nejvíce uškodil. A v této logice zálibnosti ve zlu pro zlo za
každou cenu neváhá šířit smrt ani vůči vlastním ("dobro" sebevražedných atentátníku se nezakládá na rozumu, a přece se děje), i když už
dopředu racionálně ví, že nikdo, tedy ani on, nevyhraje.
Je
to logika třídního gaunera: když nemohu být vůdcem těch
dobrých, budu ještě silnějším vůdcem těch zlých. Hlavní je
se prosadit, všichni a všechno kolem jsou jen prostředky ke
získání moci, stůj co stůj. Princip podle Satana: už před
prvotním hříchem Satan věděl, že jako tvor se svojí zlobou
před Bohem neobstojí, ale chtěl se stát pánem Obrazu Boha (=
pánem člověka, logikou salámové metody ovládnutí slabšího v
páru - ženy coby Obrazu muže, která svede silnějšího v páru -
muže coby Obrazu Boha, čímž se roztříští J/jmenná M/moc
Obraznosti Bohu ve S/svém C/celku a C/celistvosti, bude zrušena
trojJ/jedinost člověka dosud T/tajemnéTrojici), aby se tak Satan
sám oklikou stal pánem Boha.
Nepočítal
s Kristem, na jehož místo se - nevědomě - stavěl. Stejně tak
Cesťák nepočítal s demokratickým sjednocením se Západu.
Svedením lidi z cest svědomí = z cest naD/děje, Satan skrze svého
zástupce Cesťáka) dosáhne Bez-na-D/děj, tedy shromáždění
Anticírkve z/v Proti-vy-K/koupení. Demokratické cesty svědomí
jsou cestami příprav na Cestu teokratického S/spolu-V/vědomí
Pravdy. Autoritářské cesty svedení Ne-jsou cestami inkoherence
Tmářství rozumu bez Lásky = scestími zbožňování, modlářství
lidskému rozumu bez Moudrosti, a proto Bez-na-D/děje, S/smrti.
Logikou
Cesťáka je se lživě odvolávat na Krista, tvářit se jako
mesiáš, aby poté, co mu lidé uvěří, mohl poroučet Kristově
vykoupeným, a tedy zprostředkovaně Kristu v Trojici.
Satan
skrze Cesťáka už dopředu ví, že tak silný není, že "šéfem"
světa J/je Kristus, a proto se coby "největší třídní
gauner" snaží vypadat jako spasitel (paroduje Spasitele), aby
sám pro sebe (sobectví je základem destrukce) mohl získat pokud
možno neomezenou iluzorní moc Antikrista. Tato chtěná iluzorní
moc Satana se skrze Antikrista stane reálnou v okamžiku, kdy se
alespoň jeden z biskupů (zástupců apoštolů podle Jidáše)
zálibně nechá svést podle principu Jidáše proti Církvi.
Přípravu
na to už Satan realizoval skrze spolčence a jejich pronásledování
M/manželky Krista (v P/pravdě Jany). Tím se Církev, a skrze
Církev celý svět, rozdělila na ty, kdo si zvolili v Pravdě
vyK/koupení M/manželem (tj. jediným a nerozdílným lidstvím
Obraznosti Jany) na ty ve třídě principiálně v zálibnosti
dobré, a na ty, kdo si ve svedení spolčenci (které si Satan
oddělil coby Anti-Velekněze skrze jejich pýchu podle Jidáše)
vybrali zálibnost a život ve zlu = Anti-Církev.
A
tak se pro moje Pravé J/jméno Jana = v Pravdě J/jediné a
nerozdílné lidství ve S/své Obraznosti Výrazu Tváře Trojice =
M/manželka více, než Nového Adama) rozliší, kdo je kdo.
UZ/znejte
M/moje Pravé J/jméno Jana = Pravdu o M/mně, Janě,
při-Z/znejte
S/se skrze biskupy = záS/stupce sv. apoštola Petra = ke M/mně,
Janě (M/mým biřmovacím patronem J/je sv. Jan Evangelista) veřejně
ve J/jménu Církve, Kristovy Nevěsty,
u-Z/znejte,
při-J/jměte, veřejně při-Z/znejte S/se ke S/společnému Božímu
Vedení Církve Petrově a Janově v Kristu,
a
nic z toho zlého se nestane.
Jana,
14.3.2022
-
vztah agresorů k realitě
Ruskou
mentalitu v Rusku (ne nutně v zahraničí) obecně charakterizuje do
značné míry neevropská mentalita. Pro ilustraci pár příkladů
z historie.
Výrok
jedné manželky normalizačního okupanta, který v Čechách
způsobil poprask: "My vás naučíme žrát trávu!", když
v obchodě vykupovala, co se dalo.
Označení
2. světové války za Velkou vlasteneckou válku a
současné přesvědčení, že to Sovětský svaz spasil svět od
války - jinými slovy: vlastníme celý svět a máme na něj
přirozený a opodstatněný nárok.
V
rámci tohoto způsobu vidění světa se současný vrchní velitel
ozbrojených sil Ruska chová racionálně.
Jeho
způsob racionality je neslučitelný se způsobem evropského vidění
reality.
Např.
typický ruský rukopis má dynamiku i grafémy v takovém
velikostním a šířkovém rozsahu, že podle Západních norem má
typické rysy megalomanství se znaky odtržení od reality.
Když
je od obecné reality odtržený jednotlivec, potíže má
jednotlivec. Vidí-li jednotlivec bombardér místo objektivně
přítomné mouchy, kdy lidé ve společnosti v témže objektu vidí
poletující mouchu, pocit ohrožení bombardérem má jednotlivec,
nikoliv společnost. Pokud tento jednotlivec zareaguje "obranou"
před domnělým bombardérem a začne se "bránit" tomu
odpovídající agresí (střelnou zbraní, ...), ve své realitě
jedná racionálně. Vzhledem ke společnosti, která vidí velmi
nepříjemně bzučící poletující mouchu, jedná nepřiměřeně
situaci. Pohled tohoto jednotlivce na konkrétní skutečnost
(bombardér) a pohled této společnosti na tu samou situaci (otravná
moucha) je diametrálně odlišný od pohledu okolí, se kterým je v
kontaktu, a proto také tento jedinec do společnosti nezapadne, jeho
chování je pro společnost nepřiměřené, často nepochopitelné,
iracionální, nemístné. Člověk v souladu se společenskou
realitou nejde se střelnou zbraní na mouchu. Tato situace je pro
společnost hodnotově (i když ne výkladově) snadno srozumitelná,
způsob jednotlivcova vidění světa a chování odmítne.
Potíž
je v tom, že takto ostře jednoznačný posun jedince od společnosti
není příliš častý u lidí, kteří se dostanou do vedoucích
pozic. Tragédií společností je, když člověka, který žije v
jiné realitě než společnost, vezme společnost hodnotově vážně
a svoji racionalitu přizpůsobí tomuto agresorovi balancujícími
na hraně mezi nevhodností vidění a reakcí (tj. extrémní
zahleděností do sebe a svých sobeckých zájmů bez ohledu na
kohokoliv a cokoliv mimo sebe) a mezi společenskou tolerancí (tak
typickou pro demokracii). Pokud společnost vezme takového člověka
vážně a nechá jej vyrůst do mocenské pozice, má společnost
velký problém. Pokud společenské elity Západu budou i nadále
trvat na toleranci tak extrémního sobectví na samé hranici vztahu
mezi objektivní realitou a svým sobeckým viděním světa, má
společnost velmi nakročeno k tomu se tomuto jedinci podřídit,
protože takto extrémní sobec se řídí jediným pohledem na svět:
já vítěz = ty poražený, podrobený, mrtvý.
Bude-li
společnost trvat na demokratickém přístupu k člověku s hraniční
poruchou vidění sebe i světa, ve skutečnosti se bude chovat
nedemokraticky - člověk na hranici vztahu k realitě na demokracii
nikdy nepřistoupí, protože ji a priori chápe jako slabost a on se
chce prosadit jako mocný, silný vládce pokud možno nade všemi,
vždy a všude. A s jídlem roste chuť.
Pokud
je takový člověk ve svém okolí dostatečně svůdný na to, aby
na svoji stranu emocionálně strhl mocensky politicky dostačující
množství lidí, pro tuto společnost se stane normou to, co Západ
považuje za balancování na hraně mezi rozumem a šílenstvím.
Západ očekává alespoň elementární dodržování Západních
hodnot a norem, zatímco extrémní sobec přesvědčený o své
vlastní skvělosti, neomylnosti a všemocnosti žádnou
civilizovanou morálku nemá. Jeho nejvyšší hodnotou je výhradně
on sám a právo na existenci podle něj mají jen ti, kdo jej
uctívají, zbožšťují a zbožňují. (Tvorba zákonů na
kriminalizaci výroků poukazujících na obecně problematický
morální pohled diktátora na věc i rámcově, ...). Takový
jedinec je ve svém vidění mesiášem, který přišel spasit svět
od slabých a nejistých, z obecného úzu je továrnou na výrobu
mučedníků a světských hrdinů.
Extrémní
sobec s až hraničním přístupem k obecné realitě mluví stylem
"JÁ NIKDY, NIKDY NEUSTOUPÍM! AŤ SI TO VŠICHNI ZAPAMATUJÍ!"
(parodie teokracie Krista z Kříže), toto území je naše a já
vám vysvětlím proč, všichni, kdo na tomto území žijí a
nejsou my, jsou nacionalisté, okupanti a škůdci pro mne, který
přináším jediné pravé obecné dobro, ...
Takový
jedinec se nezastaví před ničím a domnívat se, že je možné se
s ním dohodnout podle Západních pravidel a norem, je projevem
naprostého nepochopení mentality militantního sobce na samé
hranici vztahu k realitě. U takto extrémně sobeckého člověka už
nejde o to, zda se dohodnout chce nebo nechce, protože on za
autoritu uznává jen a výhradně sám sebe - o jakékoliv věcné
jednání a dohody, natožpak ústupky a kompromisy, bytostně nemá
zájem. Je extrémní sobec a kdo se mu nepodřídí, toho chápe
jako ohrožení (bombardérem jsou pro něj všichni, kdo říkají,
že moucha je moucha), toho prohlásá za nepřítele a cíl k
likvidaci. V kombinaci s megalomanstvím a velkým prostorem k
sebešíření (parodie nejvyššího stupně sebevědomí národa =
parodie přirozené společenské tendence rozšířit národní vliv
i za svoje hranice) se tento člověk stává časovanou bombou.
Ne
"jen" pro společnost, ale i pro sebe, protože lidé kolem
něj, kterým naslouchá, jsou vesměs lidé zahnaní do kouta, kteří
podle něj mají právo na existence jen, dokud se mu bezvýhradně
podřizují. Člověk, který mu řekne reálný stav situace, je
zlikvidován, a proto základní společenskou mentalitou kolem
takového člověka, je šíření strachu, který jakýkoliv vztah k
obecné paralyzuje. Ve finále tento člověk žije v bludném kruhu
založeném na neříkání pravdy okolím, tj. v objektivně
neexistující "realitě", která ale má svůj podklad v
reálně sdělovaných účelově dezinterpretovaných informací,
resp. na bludném systému strachem okolí vygenerovaných
dezinformací. Takový člověk sice pro Západní hodnotový systém
vypadá jako šílenec, ale ve skutečnosti jen žije v jeho okolím
pečlivě vybudovaném systému šílených dezinterpretací reality,
dezinterpretací založených na strachu o sebe a defenzivě, takže
ve výsledku člověk u moci, který se takovými dezinterpretacemi
řídí, ztrácí půdu pod nohama i mezi vlastními. V důsledku má
pocit, že se nikomu nedá věřit (objektivně pravda =
dezinformacím se věřit nedá), takže všechny považuje za své
osobní nepřátele, přičemž nerozlišuje mezi sebou a realitou
pod dosahem jeho vlivu.
On
je sám sobě realitou a realita je jím: parodie na Církev v Kristu
v Trojici. Extrémní sobec na hranici vztahu k realitě, tj. na
hranici obecné přijatelnosti, je přesvědčený o svém
vykupitelství světa od hříchu nesdílení jeho představ, hodnot,
norem, chování. Tento "hřích" je povolán "napravit"...
Z
lidí, kterým naslouchá, dělá proroky svého domnělého božství,
kteří se při sebemenší neposlušnosti ihned stávají "zrádci".
Chce-li
Západ vyhrát nad megalomanstvím a z něj pramenícím utrpením
společnosti, nesmí podlehnout jeho vlivu, nesmí se přizpůsobit
jeho hraničnímu vidění světa. A musí jej brát vážně -
člověk, který jde na domnělé nepřátele (které sám vyrobil) s
kulometem a ještě je schopen vidět svět kolem sebe v hodnotách
podle tohoto světa, prohlašuje všechen tento svět za otravné
mouchy ke zničení. Pohybuje se na hranici pochopitelnosti a právě
tento styl balancování na hraně mezi realitou a zlobou je na jeho
moci nejnebezpečnější: lidé mají sklon celek doplňovat jako
puzzle a konkrétním člověkem hledaný obrázek ke složení bere
vážně vždy ten segment rozpornosti sobce, který jej osobně
oslovuje. Tím člověk na hranici mezi realitou a vše zahlcující
zlobou rozděluje společnost: každý má pocit, že se v tomto
bludném kontextu orientuje, což v kontextu mnohosti lid ve
společnosti působí obecné zmatení, které vyhovuje mocichtivému
sobci. Obranou společnosti musí být poukazování na konkrétní
kroky tohoto sobce a jejich účinky na obecnou společenskou
realitu, její posuny. A zdůrazňovat, že puzzle obrazu tohoto
extrémního mocichtivého sobce založené na dezinformacích je
třeba ponechat ve složení, které produkuje autor tohoto obrazu,
nikoliv aby se tento obraz doplňoval do celku složeného z útržků
libých jednotlivostí z bludného celku a doplnění do sobě libého
obrazu svého vidění reality.
Musí
být jasně, srozumitelně, konkrétně a důsledně ukázána
situace myšlení a životního stylu sobce tak, jak je z jeho
pohledu, tj. obraz na puzzle bude složený z jednotlivostí výroků
a akcí tohoto autora složenin dezinformací, bez prvku hodnocení
Západem. Je třeba se připravit na to, že puzzle bude připomínat
pavučinu zla: je-li toto puzzle sítí mozkových neuronů, potom
mnoho buněčných těl bude deformovaných, mnoho dendritů
zakrnělých a rozpojených, ve výsledku mozek jako celek bude
výrazně pozměněný od toho, jak vypadá jeho obecná anatomie.
Teprve poté, co bude alespoň z podstatné části hotová tato
"rekonstrukce" mozkové reality tak, jak sama je, lze
přistoupit k přezkumům a interpretacím o vhodnosti x nevhodnosti
této "mozkové reality" podle Západních hodnot, norem,
očekávání. Pokud se to neudělá takto strukturální analýzou,
čeká Západ jen jedno zklamání za druhým v nekonečné řadě,
což bude průkazným důsledkem toho, že se Západ nechce vzdát
svého klamu o "realitě" poškozeného mozku, takže ve
výsledku se budou střetávat dva bludné okruhy paralelních
vzájemně neslučitelných realit, což svět polarizuje ve světsky
nepřekonatelném rozdělení.
Není
možné situaci ignorovat a být v reálu - padni, komu padni.
Není
možné si nalhávat, že se ten druhý podřídí - ústup
agresorovi znamená nástup obecného otroctví až do úplného
zničení toho, kdo bludnému mozku ustupuje. Ústupem je už to,
když budoucí otrok bagatelizuje, dezinterpretuje a nechává
prostor k uplatnění moci svého budoucího otrokáře.
Jana, 28.2.2022
-
Když
se vžiji do ruské mentality, vidím tři základní cíle Ruska,
kvůli kterým napadlo Ukrajinu.
1.
Zmařit Green deal, který chápe jako přímou ekonomickou likvidaci
Ruska.
2.
Oslabit EU, USA, NATO a Západ celkově akceschopně vojensky.
3.
ovládnout celý svět a poroučet mu.
HDP
Ruska je na příjmové stránce ze 3/4 závislé na prodeji ropy a
plynu do zahraničí, hlavním cílem Západního Green dealu je
postupně a v dohledné době přestat užívat ekologicky škodlivé
zdroje, především ropu. Vzhledem ke své velmi špatné vnitřní
ekonomické situaci i životní úrovni se Rusko ze všech sil snaží
vyhnout velké bídě obyvatelstva (po staletí ruská tradice), a s
mentalitou diktátora (ekonomicko-politických elit) sobě vlastní
se snaží udržet nad vodou agresí.
Vtažením
Západu do konvenční války Rusko ekonomicky docílí svého:
zadusí zájem Západu o ekonomickou ekologii a naopak ještě více
posílí zahraniční prodej zejm. ropy, jejíž cenu vyžene do
astronomických výšin - vojenská auta, tanky a stíhačky
spotřebují velmi mnoho paliva.
Účinná
odpověď Západu je primárně úplné a okamžité (podle ruské
mentality chtít všechno a hned, podle mentality, které bytostně
rozumí) odstřižení Ruska od mezinárodního ekonomického
systému, okamžité zastavení nákupu ruských surovin i zboží,
vývozu i dovozu. Vzhledem k extrémnímu rozdílu mezi ekonomikami
Ruska a Západu by bylo Rusko sankcemi postiženo mnohem více a
mnohem déle než Západ, který se, pokud chce válku vyhrát a
válce na svém území předejít, musí smířit s tím, že je
lepší podstoupit aktuální menší zlo ekonomického propadu než
perspektivní jisté zlo fyzické války na svém území invazí
Ruska tak, jak to nyní předvádí na Ukrajině: Ukrajina je pro
Rusko jen cvičné pole, v tom Rusko říká pravdu - na Ukrajině mu
jde o vojenské cvičení na cílovém tažení proti Západu.
Co
není Rusko schopno zajistit politicky, to se snaží získat
mlácením a kopáním do těch, které chce o jejich bohatství
okrást, nejlépe "zpoza rohu", nepřímo, aby se nesetkalo
s přímým masivním odporem, a aby jej nakonec nikdo nemohl účinně
popohnat k odpovědnosti. Jde o to všechny, na jejichž bohatství a
moc se chce přisát a vysát je, nějakým způsobem zatáhnout do
své hry tak, aby situace nakonec byla celkově natolik
nepřehledná (dezinformace), že mediálně/prezentačně
nebudou existovat přesvědčivé nezpochybnitelné
jednoznačné důkazy o vině a agresi Ruska, vše bude
zamlženo v oparu nejistoty a pochybností. I proto je základní
metodou fyzická agrese ve shodě s matením a rozeštváváním
všech proti všem tak, aby nakonec už nikdo nevěřil nikomu nic.
Aby se dalo lépe poroučet.
Snaha
o oslabení těch, které Rusko považuje za své
nepřátele, probíhá podle ruské logiky: nejprve druhého
dostat na kolena a teprve poté s ním zasednout k jednacímu stolu
a tvářit se konsenzuálně. V optice Ruska existuje jen
jeden model komunikace: já vítěz = ty poražený. Tudíž chce
všechno a hned, tj. silově násilnicky. Nejlepším způsobem, jak
dostat ty, které považuje za budoucí poražené, k jednacímu
stolu oslabené, je vyčerpat je pokud možno po všech stránkách -
a válka je ideální ožebračující styl komunikace. Násilníkovi
nezáleží na morálce a na vlastních ztrátách, má pocit
všemocnosti a je přesvědčený, že se celý svět bude nakonec
sklánět před ním, bude ho oslavovat jako vládce světa. V
konečném důsledku nejde "jen" o podrobení si druhých
(každý je sprostý podezřelý a potenciální nepřítel, stačí,
když ukáže svobodnou vůli a neochotu nechat sebou manipulovat =
podobnost se spolčenci čistě náhodná?). Jde o zvrhlou radost z
toho škodit, čím déle a čím více, tím déle a více si
účinnost své zloby užívá. Je jako feťák drogy jménem Zloba -
nikdy nepřestane, až do krajnosti sebezničení vlivem důsledků
vlastních úmyslů a činů. Nepřestane, protože nemůže přestat:
je závislý sám na sobě, na opájení se vlastní mocí a vždy si
myslí, že "to nakonec nějako uhraje, chytrý a silný je na
to dost". Ignoruje historii, která až dosud bez výjimky vždy
ukázala, že agresor nakonec vždy zničí sám sebe. Lidské zdroje
nejsou nevyčerpatelné a zloba, na rozdíl od dobra, má své limity
potence. Zlý člověk "si nevidí na špičku nosu", jeho
akce jsou více brutální než koncepční, více primitivní než
konsenzuální - a to i přesto, že intelektuálních vojenských
elit má dostatek. Chamtivost vrchního velitele chápe intelektuální
elity jako potenciálního nepřítele, aktuálně mocenského
soupeře, kterého je potřeba zcela využít a odstranit tak, aby
ty, kdo to vidí, zatlačil ke zdi a "motivoval k maximálním
výkonům" ve strachu o jejich vlastní budoucnost. Mezi svými
velí stylem "mikromanagementu" = rozdělováním lidí
mezi sebou tak, aby nikdo neměl úplné informace a nemohl se tak
potenciálně postavit na diktátorovo místo. Diktátorův strach o
sebe a strach z intelektuálních elit jej ženě až k totalitě
"vše pro mne, nic pro druhé, těm nezbytným sypat drobky a
vyžadovat jejich bezvýhradnou oddanost" = brutalita.
Válkou
na "neutrálním" (tj. vyhodnoceném jako do značné míry
snadná kořist, která je povinná si vše nechat líbit a nebránit
se) území chce dosáhnout zneužití demokratického systému
Západu, který je nyní velmi oslabený průběhem i důsledky
koronavirové pandemie. Spoléhá se na to, že demokratické státy
nenechají oběť agrese padnout, budou se angažovat na obranu
oběti, budou ji podporovat ekonomicky (humanitární podpora),
vojensky (darování zbraní, techniky, materiálu) i
teritoriálně/směšováním národností v demokratických zemích
(uprchlíci ve velkém množství na Západě získají azyl a budou
odčerpávat značné prostředky ze státních rozpočtů, budou
šířit mentalitu a zvyky často neslučitelné se Západními
hodnotami a tím podněcovat a udržovat sociální konflikty už tak
nejen covidovou hysterií rozdělené společnosti, ...). Pokud Západ
zvolí jinou cestu, bude halasně označován za slabý a morálně
pochybný. Tak jako tak Západ oslabí.
Ekonomickým,
vojenským a morálním oslabením demokratického Západu co nejdéle
je to možné (a tudíž po všech stránkách vyčerpáním Západu
dvojakou hrou Ruska na "ano i ne" natolik, aby se
polovičatostmi zlovolných akcí Ruska proti Západu Západ otupil a
přestal vnímat rozdíly mezi dobrem a zlem) chce Rusko dosáhnout
toho, aby se Západ stal snadnou kořistí, až na něj Rusko
zaútočí, což je primární cíl Ruska:
ovládnout celý svět a poroučet mu. Antikrist.
Teritoriální
ovládnutí Ukrajiny je pro Rusko jen příjemný bonus, beranidlo ke
své mocenské invazi dál na Západ.
Jana, 26.2.2022
-
zJevení Je Darem Lásky,
ne senzace a kejkle
Závidíte M/mi mnohá zJevení, a zJevení B/byla Dána i vám.
Odmítli jste. Pokaždé.
Kdo Ne-při-J/jme J/jemu Dané poVolání a dělá si, co chce, případně co si myslí, že by měl chtít, kdyby byl svět dokonalý, zažívá jen nekonečnou sérii zklamání, vydupává si ideální svět podle sebe. Nuda.
Cosi kdesi není Dárce, cosi kdesi R/realitu Ne-z-Jeví.
Jinými slovy: budete mít mnohá klamná zjevení = obrazy vlastních fikcí z toho, jak se vám samým co jeví.
Kdo si svět vykládá, jak se mu to líbí a hodí, nakonec se vždycky bude dívat jen do zrcadla.
B/byla vám Dána mnohá zJevení - ne samoúčelně, Bůh není kejklíř.
B/byli a J/jste Zvaní ke - J/jak J/jsem Ř/řekla mnohokrát - S/společnému Božímu Vedení kněze a proroka Veleknězem.
Odmítli jste po-Volání, tak se nedivte, že neslyšíte S/slovo.
Nevidíte si na špičku nosu, tak se nedivte, že nežijete z v-i-D/dění.
Všechna zJevení J/jsou jen směrovky na C/cestě - a vy C/cestu vytrvale odmítáte.
Už od podzimu L.P. 2005, tj. nepřetržitě sedmnáct let.
Ž/žít ze zJevení pro vás má B/být po tolika letech bytostně známé domácí prostředí, nic nového, žádná senzace. Jen obvyklý zP/působ(ení) D/domácí komunikace.
Závidíte, co odmítáte,
co odmítáte, z toho jste povinni Bohu skládat účty.
U Soudu B/budete skládat účty ze Z/závisti ke zJevením Daným Janě v Církvi.
a zároveň budete skládat účty z toho, že vám Daná mnohá zJevení na C/cestě S/spolu s Janou odmítáte.
Ocitnete se v ohni schizofrenie: závidíte, co odmítáte, odmítáte, co chcete.
Vážně si myslíte, že J/jste duchem P/přítomní?
Jen připomínám:
Duch Svatý Tvoří ducha člověka,
duch člověka S/se z-P/přítomňuje do T/tělesnosti duše,
tělesnost duše S/se z-P/přítomňuje do T/tělesnosti hmoty,
a proto Nová T/tělesnost Nebe není nový oblek od luxusního návrháře. Z/zlá duše v nádherných šatech je stále jen Z/zlá a zákeřná.
Až opustíte vaše mechanistické představy o Novém šatu, který oblečete, začnete chápat, že Č/čistotu si nezískáte přizpůsobováním se situaci kolem sebe - obléct Nový šat neznamená dostat výslužku, nebo dokonce výraz vděku Boha za to, jak jste se na Zemi snažili, jak hektický aktivismus na efekt jste předvedli.
Lidský duch J/je Aspektuální J/jedinečností z Jediného Původce P/plnosti, tj. konkretizovanou po-D/dílovostí na Původci V/veškerenstva, tj. N/nositelem a O/ochráncem J/jmennosti člověka z Pravdy, tj. člověkovým poVoláním.
Lidská duše J/je P/potencí (M/mocností, zM/mocněním = Loga-R/rytmickou gradací ve S/spirále Jákobova Ž/žebříku = K/křížem) člověka k Obrazení S/svého ducha ve světě, tj. J/je zP/působilostí ke S/světelnosti Pravdy S/svého Bohem Daného J/jména.
Lidské hmotné T/tělo z Pravdy (= Slavné T/tělo) J/je V/výrazem zP/přítomnění stejně jako J/je Kristus Výrazem = Tvářností Trojice. J/je Z/září Ž/života ve všech formách a pro-J/jevech. Zábava, R/radost.
OSlavení J/je pak v náV/vratu v/z/podle Plnosti věků zP/přítomněním do Bezvýhradnosti, tj. do Ž/života beze zbytku a bez výhrad = do Ráje.
Chápat oSlavení tak, že hmotnou tělesnost mimo P/přítomnost nacpete do čárymáryfuků svých kolovrátků, kterým říkáte modlitby, a za to dostanete odpovídající hodnotu luxusních šatů, a ještě něco navíc - vždyť Bůh není lakomý, je hodně mimo.
Kdo je mimo, není ve z-Jevení.
Kdo není ve z-Jevení, není ze z-Jevení.
Neboli:
kdo neodpovídá na Volání, Ne-Ž/žije po-Volání.
Kdo Ne-Ž/žije po-Volání, nejde po C/cestě, a tudíž ani ne-vi-D/dí směrovky a dopravní značky:
nemá v-i-D/dění, NeJeví se z-P/působilým k B/bytí.
Ne-D/děje S/se, a proto není z P/přítomnosti P/působicí = není N/nositelem D/dění S/se Krista ve světě.
Chcete B/být M/mocní S/slovem i Č/činem - a jste duchovně líní, duševně odmítaví a tělesně aktivističtí.
Na pro-Ž/žití C/cest Boží Vůle zapomeňte, na C/cestě S/se věci D/dějí:
vy volíte strnulost.
Jana, 20.2.2022
-
Viny
a dluhy V/vrahů Církve
Duchovní,
zejména katoličtí, nejsou vinni "jen" nenávistí a
závistí (která je zdrojem a účinkem veškeré zloby) vůči Janě
coby osobě, jedinci.
Jsou
vinni a zadluženi především vůči S/slovu, K/které Jana
bytostně (i fyzicky smyslově, včetně vizuálně) Z/zná.
Jak
tito lidé dobře vědí (a duchovní jsou povinni roze-Z/zn(á)at),
po celou dobu, nepřetržitě, intenzivně, ve zločinném
spolčenectví a s vypracovanou formální i neformální hierarchií
(tj. s maximální jim dostupnou silou) útočili a útočí,
bojkotovali a bojkotují šíření a Ž/žití Ž/života S/slova,
S/slovem, se S/slovem, a činí tak kontinuálně, obecně,
proti-jednotně (tedy spolčenecky - srocením ve zvůli a zálibě
konat, mluvit, šířit zlo osobně veřejně) a s odvoláváním se
na svoji Církevní hodnotovou autoritu jediných a bezvýhradných
vůdců a učitelů.
Takto
Činí/mluví v současném rozpolcení s tím, jak hlásají obecné
účastenství Církve na Duchu Svatém, Jeho Darech všem pokřtěným
v Duchu Svatém. Stavějí se do role nezpochybnitelných model s
"patentem na rozum a jedinou a bezvýhradnou autoritu, o jejíchž
metodách, slovech a činěních se nepochybuje, a běda, když se
někdo nepodřídí".
Sami
Janu biřmovali (biskup Herbst, L.P. 2006), v dokumentaci Církve je
uvedený biřmovací patron sv. Jan Evangelista. Už z tohoto titulu
nedává smysl, aby brojili proti J/jménu Jana - sami sebe tímto
bojkotem usvědčují z nenávisti ke sv. Janu Evangelistovi.
Používají
k tomu velmi záludný "argument": všichni lidé, včetně
duchovních, jsou hříšní - sami pro sebe T/tuto P/pravdu
používají jako argument k vyvinění se ze všeho, co prokazatelně
není D/dobré, ještě se chlubí svojí "skromností a
pokorou", když veřejně mluví o svých marginalizovaných a
obecně blahosklonně s pochopením tolerovaných hříších
("kritizoval jsem bratra v Kristu, namísto, abych se za něj
modlil" - O. Jordán Vinklárek OP, ...), čímž se snaží
ostatním vnucovat dojem o své "pokorné Svatosti". Nutno
říct, že úspěšně. Těmi samými ústy, jedním dechem pro Janu
požadují a vyžadují odpovědnost bezhříšnosti, osobní
povahové dokonalosti bez výhrad, a běda, když tyto jejich
požadavky neplní (překrucování a následné vynášení Svátostí
sM/míření, ..., odmítání proV/vést zpověď - O. Romuald Rob
OK, P. Josef Čunek SJ, nelidským hlasem pohrdavý hlasitý výsměch
při Svátosti sM/míření - P. Petr Havlíček SJ, po kterém
J/jsem skončila v nemocnici s úplným vyčerpáním organismu):
sami
sebe usvědčují z nesčetného množství herezí Proti Duchu
Svatému v O/obecnosti Církve, ve světě, i v bojkotu Proti
J/jmennosti Božího proroka. I kdyby šlo "jen" o O/obecný
prorocký úŘ/řad Církve.
A
proto spolčence stihne tím přísnější Soud.
Nejen,
že V/vraždili S/slovo Jany, Bohem Dané poVolání/I/identitu Jany,
ale především touto Z/zlobou bojkotovali a V/vraždili S/slovo,
K/které J/jsou vyS/svěceni Š/šířit vhod či nevhod, S/slovem i
P/písmem, v Církvi i ve světě, T/tak, Jak S/slovo (v Trojici) Je.
Katoličtí
duchovní - včetně biskupů a kněží, U/učitelů Církve, pod
jejich iniciací a vedením řeholníci a řeholnice, laici,
zadržovali in-F/formace Slova veřejnosti v Církvi i mimo Církev,
in-F/formace (= zP/přítomnění Krista) kradli a převraceli ve
svůj osobní prospěch (čímž se stavěli být falešnými
mesiáši), ke svému osobnímu obdivu a uctívání lidem. Rozmach
falešných mesiášů na K/konci časů není z lidí světa,
Proti-J/je z rozmachu Z/zloby U/učitelů Církve. Konec konců: Jany
J/je poS/slaná ke kněžím/biskupům J/jedné Svaté Obecné
Církve, nikoliv do světa: jen vySvěcení kněží po-Z/znají a
Mohou U/učit S/slovo Tak, Jak S/slovo J/je v T/těle i T/tělesnosti
(z) vyK/koupení.
Tím,
že tito falešní mesiáši kradli vyK/koupení, uvrhli Církev i
svět pod Spravedlnost.
Čekají
nového Jana Křtitele, a všemi svými silami (bojkotem Darů Ducha
Svatého i aktivismem namísto A/aktivit podle světských
zálibností, metod, zvyklostí, hlavně tak, aby to zapadalo do
přeem daných ukolébávajících škatulek) šíří nenávist vůči
křtům v Duchu Svatém.
Povídání
si o Bohu na konferencích v nesčetných množstvích kolaboracích
s heretiky a jinověrci je typickým aktivismem, který brání
úČ/častenství na Svátostech. Nelze sloužit dvěma pánům: buď
budete teoretizovat o tématech pod rouškou zbožných diskusí bez
závazků, pod rouškou respektu, tolerance a kompromisu s i
nepřáteli Krista, NEBO B/budete Ž/žít Krista, vždy a všude,
vhod či nevhod.
Chováte
se nezúčastněně teoreticky, vyhříváte se na výsluní
světského obdivu Proti-zJevení z řádů a ocenění, pořádáte
světské zábavy (z CH/chrámů Božích děláte luxusní koncertní
sály, dokonce za úplatu, ...), vybíráte poplatky za C/cesty k
hrobům světců v kostelích a katedrálách, ze S/stánků Svatosti
děláte muzea, a tak rušíte Ú/úctu P/poutních M/míst, veřejně
se snažíte zalíbit světu, protože nejste ochotní se ani špičkou
prstu dotknout světem i heretiky v Církvi proN/následování z
M/mučednictví pro Krista, ...
Dokonce
jste došli tak daleko, že politizujete S/slovo: odkdy je Kristovo
K/království demokratické? Odkdy je S/slovo předmětem
politického kompromisu? Jak se opovažujete tvrdit, že politické
uskupení/organizace je dílem a vůlí Krista P/přítomného ve
Svátostech? Vy, kdo šíříte smír mezi Kristem a Beliálem,
rozdělujete K/království a bráníte příCH/chodu Krista, bráníte
a zabraňujete sH/hromáždění O/ovcí, rozpolcujete Církev vedví,
stavíte Krista naroveň (vyjednáváním o S/slově podle světských
pravidel) i pod úroveň (uskutečněním kompromisu se světem)
vládci tohoto světa z dočastnosti.
Ukrýváte
svoje světské ambice pod M/moc Nejsvětějšího J/jména, čímž
děláte z Krista L/lháře, a tím sami sebe Proti Kristu
usvědčujete ze svých vlastních světských úmyslů a činů. Ne,
nejednáte podle principu viny sv. apoštola Petra, jednáte s
rozmyslem a cílem Krista poškodit k prospěchu svému, tedy podle
vzoru V/vraha - Jidáše. Líbáte Kříže a stavíte si pomníky,
na které svět, pokud možno, nezapomene. Předháníte se v tom,
kdo na svoji stranu získá více a vlivnějších světských VIP
osob a společenství, oháníte se Mocí, ale ve svém podřizování
se světským metodám a zájmům se plahočíte ke své S/smrti - i
ke S/srti těch, kteří vám uvěřili a následují vás. Kdybyste
mohli, svedli byste i V/věrné Kristu. Jednou z největších
záludností Satana, v jehož metodách se shlížíte, je vytváření
zdání Svatosti mluvením o Kristu mimo Krista. V tom jste mistři -
v mluvení o Kristu v poklonkování světským očekáváním a
světskými metodami.
Početná
politické uskupení jsou vám nepoměrně bližší než Vůle
Mocného, handrkování se o světskou čest je vám bližší než
mučednictví, Bohem Daný majetek Církve "odkláníte" k
prospěchu svému, neangažujete se v aktivitách k zachování a
rozvíjení života ohroženého stále se měnícími aktuálními
potřebami, jen si libujete ve škatulkách zděděných po těch,
kteří jednali v jejich době a jejích potřebách a ohroženích,
... Když už Církev není organizačně způsobilá k léčbě duší
(neexistuje systém řádných akademicky podložených psychoterapií
zformovaných podle úČ/činnosti Svátostí v duši člověka,
...), jak by mohla Č/činit v Duchu Svatém? Když už Církev ve
své struktuře Ne-K/koná k pro-S/spěchu zraněných duší-Ž/životů,
čímž významně blokuje pastoraci a evangelizaci, jak by mohla
K/konat k záCH/chraně života na planetě v rozmanitosti fauny a
flory? Kdo kdy viděl Církevní systematickou oficiální
hierarchizovanou péči o zachování druhů zvířat a rostlin? Kdo
kdy viděl Církevní soběstačné farmy, zoologické a botanické
zahrady s důrazem na L/lásku k přírodě a péči o ni,
P/přirozeně se rozšiřující do aktivit k ochraně života na
planetě jako celku? Jste laxní k utrpení hospodářských,
domácích i divokých zvířat, k jejich každodennímu utrpení
skrytému za zdmi velkochovů a laboratoří i na zemědělských
prostranstvích (zemědělská chemie na polích, sečení polí před
vyvedením mláďat a jejich masakrování těžkou zemědělskou
technikou, ...). Kde jsou organizované mezinárodní řetězce
vývoje, výroby a prodeje cruelty free produktů (jídla, drogerie,
textilu, ...), ... a jejich výnosy investované do podpory a
organizování nevýdělečných aktivit k ochraně a záchraně
druhů života, ...?
Povýšenecké
poučování o teoretických aspektech religionistiky ve světě vede
jen k sebeuspokojení ega, je to "jen" marnění času a
bojkot na-D/děje Ž/života S/slovem/Č/činem, tedy vede k šíření
zájmů Antikrista. Hlavně nic nedělat vlastníma rukama a
konkrétně, to by mohlo vzbudit nevoli a snížilo by to z
povýšenectví do každodenního světu ve velkém měřítku
neviditelného a namáhavého úsilí, povýšenec by se tak stal
"jen jedním z mnoha maličkých". To heretik závislý sám
na svém egu nikdy nepřipustí.
Mluvíte
o hrůzách násilí ve světě a domácí znásilňování
dětí/žen/slabších vás - co do organizované odborné péče o
duši i tělo - nechává chladnými. Kdo z vás kdy inicioval,
tvořil a prosazoval zákony na ochranu důstojnosti a integrity
života obětí znásilnění v praxi, tj. ve světské právní -
zákonodárné i exekutivní moci? Kde jsou všichni ti křesťanští
soudci S/slovem i Č/činem, když téměř všechny soudní rozsudky
o znásilněních v zemi končí zproštěním viny násilníka,
výjimečně podmínečným odsouzením? Často spolu s obviňováním
oběti s tím, "že si o to svým chováním/vzhledem řekla,
mohla si za to sama". Proč neexistují Církevní nevládní
dobročinné organizace zaměřené na tvorbu zákonů k ochraně
zdraví, života ve svém Bohem Daném C/celku a celistvosti? Je-li
člověk pánem tvorstva (a to je), jak chcete proS/sazovat záJmy
Boží, když mlčíte k likvidaci Ž/života slabších silnějšími?
Nebo snad máte pocit, že vaše V/vraždění I/identity Jany, a tím
i Jany je jen neškodná zábava k vašemu povyražení z vaší
jinak rutinní nudy, která nemá žádný vliv na okolí a
společnost?
Kdo
není osobně oficiálně hierarchicky organizovaně zapojený do
péče o přírodu, faunu, floru, neživé prostředí, není
Ř/řádným H/hospodářem na V/vinici Krista.
Kde
jsou startovní malé byty pro mladé členy katolických farností,
aby tito mohli Ž/žít podle "nejdříve kostel, potom postel"?
Jak mají mladí lidé přiS/stupovat od-po-V/vědně k M/manželství
a R/rodičovství, když je celý světský systém nastavený na
instantní životní styl "po mně potopa", na chtění
"všeho a hned", a Církev to neřeší, jen moralizuje a
stěžuje si? Jak se mají mladé ženy soustředit na založení
rodiny v M/manželství v Ú/úctě, když je Církev jen spatra a
nečinně poučuje o morálce? Kde jsou ve velkém měřítku poblíž
farností Církevní (ne nutně klášterní) ženské domovy pro
svobodné tak, aby mladé ženy nebyly nucené existenčně buď
záviset na rodičích, nebo ve svém životě de facto zrušit
Svátostnost M/manželství a podřídit se světskému systému
finanční výhodnosti života v nesezdaných párech/v oficiálním,
často ne faktickém samoživitelství, když se dobře vykalkulované
sociální dávky vyplatí nepoměrně víc než od-po-V/vědnost? To
Církev nemá žádné katolické ekonomy schopné koncepčního
myšlení? Kde jsou masově rozšířené a systémově zavedené
Církevní organizace zaměřené na adopci/pěstounství dětí
matek, které uvažují o zabití nenarozeného dítěte? Kde je
Církevní pojišťovnictví k ochraně nenarozeného života?
Vzdělávání nastávajících matek, které uvažují o zabití
svého dítěte, jen zřídkakdy dojde svého cíle, protože rozum
je až ta poslední instance, kterou se člověk rozhoduje o věcech,
které jsou pro něj osobně podstatné. Pokud matka pohrdá úctou k
zachování života vlastního dítěte, žádná přednáška, žádný
seminář její pohrdání nezmění. Preferuje vlastní domnělý a
okamžitý prospěch, který si vykládá sobecky, a proto je třeba
jí nabídnout, že je pro ni osobně výhodnější/prospěšnější,
když své dítě donosí, porodí a předá - dokud bude těhotná,
dostane výrazně nadstandardní prenatální péči o dítě zdarma
za podmínky, že se intenzivně každodenně zapojí do aktivit
spojených s péčí o nechtěné narozené a dosud neadoptované
děti jiných, a to až do svého anonymního porodu (v rámci Církve
kdekoliv po světě). Zavání to kupováním života? Tak suďte
lidi, kteří za války platili za židovské děti/dospělé, aby je
zachránili před nacisty. Suďte, až budete P/platit vlastní
K/krví.
Apel
na mateřský pud a zbavení se osobní odpovědnosti za smrt
vlastního dítěte je účinnější než moralizující přednášky
a poučování. Kde tyto ženy hledat? Kde asi - tam, kde o usmrcení
dítěte žádají, kde se soustřeďují. Včetně péče o matky
světským zdravotnickým systémem tlačené k zabití dítěte
ještě před jeho narozením. Nabízením seznámení matek jimi
nechtěných nenarozených dětí s lidmi, kteří uvažují o IVF/o
adopci. Paralelní svět pohrdání mateřstvím a zoufalství z
bezdětnosti nesmí končit povýšeneckým poučováním o morálce
a blasklonným litováním.
Kdo
chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody.
Místo,
abyste svět zvali k P/péči o svět z Ducha Svatého v
P/přítomnosti, raději se snažíte přítomnost Církve podřídit
světu, žít životy ze světa.
Peněz
J/je na od-po-V/vědné H/hospodaření ve světě do-S/statek, a
pokud by něco chybělo, Bůh Se poS/stará. Stejně jako Se S/stará
o M/mne: "J/já N/nás zaJ/jistím!", což se denně D/děje
už mnoho let.
Spolčenci
kladli zájmy lidí nad záJmy Boží - s plnou znalostí toho, co
dělají.
Aby
to zamaskovali, křičeli, dupali, útočili, křičí, dupou, útočí
ještě stále i nyní.
Slíděním
(i kybernetickým) a stalkingem (včetně nastrčených osob,
vloupáním se do mého bytu a soukromí mými klíči v jimi
ukradené mojí kabelce, škrábáním se na římsu u mého okna s
cílem dostat se dovnitř, ...), šikanou vedoucí až na hranici
fyzické likvidace: kdyby bylo podle jejich vůle, v Janě zJevené
S/slovo by již dávno pozbylo úČ/činku Svého Š/šíření skrze
Janu, s Janou a v Janě.
A
T/ti, K/kdo to vše viděli, slyšeli a odsuzovali, tak činili
potají, případně tak, aby neohrozili svoji osobní pozici v
Církvi: vždyť pronásledování je organizováno i "shora".
Kdo by si chtěl "zbytečně pálit prsty"...
Tímto
chováním všichni bez výjimky blokovali úČ/činné P/působení
Svátostí v Církvi i mimo Církev, a proto jsou jejich viny a dluhy
Proti Ž/životu v O/obecenství i obecně.
To,
co se jim zdálo být jako nepostižitelná neškodná zábava,
"kterou mají pod svojí kontrolou a ve skrytosti ji přikryje
čas", se stalo jejich sebe-u-S/svědčením: vždyť Bůh není
slepý ani nečinný.
Zabránili
jste velkému rozmachu šíření Moci Darů Ducha Svatého globálně
po celém světě, nedošlo k velmi mnoha O/obrácením, k
nespočetnému M/množství křtů v katolické Církvi, nedošlo k
rozmachu M/moci Církve ve světě v globálním masovém měřítku,
nedošlo k naV/vrácení S/srdcí k Ž/životu.
U
Soudu máte na svých osobních i spolčeneckých rukou jejich
K/krev.
Jste
jako zhoubný nádor, který svými metastázami zahubil T/tělo
Církve v O/obecenství i v naD/ději z vyK/koupení veškerenstva.
Jste
jako zhoubný nádor, který nedovolil R/růst Z/zdraví ze Svátostí,
zejm. tím, že Z/zabíjel M/moc Janě Daných Darů Ducha Svatého.
Z/zabíjeli
jste a Z/zabíjíte Z/zdraví světa z vyK/koupení.
Proti-J/jste
(= Nejste v/z Ne-B/bytí) V/vrazi T/tělesnosti Krista vyK/kupitele
veškerenstva.
Proti-J/jste
V/vrazi vyK/koupení.
Jana, 19.2.2022
-
K/klid
a M/mír
Dnešní
v-i-D/dění:
obraz krásné
krasobruslařky v obyčejném oblečení na lidmi opuštěném místě
za městem, na místním zamrzlém rybníku, o který se obec
nestarala, byl na obecně nezajímavém místě. Znalost, že
krasobruslařka je vítězka od povahy i výkonnostně. Znalost, že
mnoho krasobruslařek jí závidí, mnohé nenávidí, protože se k
její kondici a výkonům ani nepřiblíží, i když mají všechno
myslitelné vybavení (luxusní sportovní haly jen pro ně, ...) a
podporu od okolí.
Stála
tam sama a v rozpacích, co nyní dělat, se rozhlížela - na konci kariéry, a přece velmi mladá. Žádné
fanfáry, žádný zájem o kontakt od okolí - ani nebylo přítomné.
Celková atmosféra prostředí v pozadí ponurá.
Už žádná další
klání, už žádná další vítězství.
Nikdy neměla žádného
trenéra, připravovala se sama, daleko od světa a jeho úspěchů.
Na zamrzlém rybníku za městem, plném hrbolků a výmolů, na
obyčejných bruslích, které neměnila. Prostředí, které
milovala, oblečení, které jí bylo vlastní, příjemně osobní,
ne na efekt, pohodlné. Lidmi zapomenutá, nezajímavá, nedůležitá,
sama - až do okamžiků vítězství. Potom od okolí přišel hněv
a žárlivost. Nikdo nechápal, kde bere tu drzost vítězit, když k
tomu nemá nic k podpoře, když jí všechny prostředky vzali, ze
všech dobrých podmínek vyhnali. Lidé nechápali, jak trénuje, a
nechtěli ji mít na očích: její zdánlivě snadné úspěchy
chápali jako vlastní neúspěchy, které byly ve srovnání s ní
před lidmi do očí bijící - zajímalo je především to, jak
vypadají před lidmi.
Vítězství o samotě, a přece v
radosti nad krásou, ke které dotančila. S vědomím, jak extrémně náročná a intenzivní ta cesta byla. Všechno to už bylo vzdálené, zbyla jen vzpomínka jako kulisa ze vzdálené minulosti.
Už od dětství mne
krasobruslení velmi lákalo, ale tak velká fyzická zátěž u mne
nepřicházela v úvahu. Babička byla baletka v Národním divadle,
předpoklady byly.
Kariéra Jany J/je u
Vítězného K/konce, a kolem nikdo, kdo by na ní měl S/svůj
V/vítězný poD/díl. Svět i nadále zůstává ponurý, Církev v
luxusu veřejných a blyštivých hal svých vlastních úspěchů.
Buďte s Bohem.
Jana, 18.2.2022
-
OBYČEJNÝ
ČLOVĚK
Nemám
ráda označení „obyčejný člověk“, protože není žádný
obyčejný Bůh, Kterého by byl člověk Obrazem.
Ani v
demokracii toto označení nedává smysl, jakkoliv si někteří
lidé myslí, že jsou něco víc.
Žijeme
v zastupitelské demokracii a jsou-li někteří lidé v zastoupení
jiných, od kterých odvozují svoji moc, nedává smysl, aby ty, kdo
je delegují, považovali za bezmocné a zároveň sebe za mocné.
Buď
nadvláda uzurpátorů, nebo demokracie.
Co je
společného uchvatitelům moci? Křečovitost a zarputilost,
bezohlednost. Jak sám sebe – sebezálibně – označil bývalý
premiér Babiš: „Já jsem hovado urputný!“
Velmi
mnozí jej i za tato slova obdivují. Jsou jimi i naši bezprostřední
sousedé, tedy členové velmi mnoha rodin. Být uzurpátorem je pro
ně meta podílu na moci, a tuto metu odvozují od bez-moci jejich
okolí. Čím rozsáhlejšího okolí, tím lépe. Čím větší
bez-moci, tím lépe. Znají jen jedinou možnost komunikace: moje
výhra = tvoje prohra. Dravost je v jejich očích silou a nikdy
nepochopí, že jejich a jimi šířená dravost se dříve či
později obrátí proti nim. Žijí stylem po mně potopa a jsou
přesvědčení, že jsou natolik chytří a obratní, že vše, co
jim stojí v cestě, poznají a ovládnou, případně zničí. Že
jejich moc je bezmezná, jejich chytrost nekonečná. Věří sami v
sebe, v sebecentrismus, a považují to za přednost, kterou o sobě
sugerují svému co nejširšímu okolí, za přednost, na které
„dovolují se podílet pokrokovým a odpovědným“ = svým
otrokům. Natolik, aby mu sloužili a nepochopili/neohrožovali jeho
zájmy.
Pamatujme
si, kdo konkrétně a jak byl v dobách pandemie panovačný až
tyranský, kdo se stavěl být spasitelem bez bázně a hany, kdo
zatajoval a nařizoval tajit jemu nepohodlné informace a zálibně
vytvářel a podporoval chaos, dehonestaci a pronásledování jemu
nepohodlných.
Z těch,
kdo sami sebe považují za mocné, ať už z řad delegovaných, či
ze svého bezprostředního okolí.
Tyranie
nevznikne sama od sebe – vznikne jen tam, kde jí lidé uvolní
prostor.
Skutky a
slova tyranů nesmějí být zapomenuty, jejich viny nesmějí být
bagatelizovány, dopady jejich jednání a projevů nesmějí být
zaoblovány a zahlazovány.
Nesmí
jim projít taktika „to přikryje čas“.
Tyrani
reagují jen na sílu – deklarovanou.
Jsou
závislí na vnějškovosti, na materializovaných a behaviorálních
projevech. Utajovanou (nedeklarovanou, halasně neproklamovanou) sílu
nerespektují, je pod jejich rozlišovacími schopnostmi. Ten, kdo na
agresi tyranů neodpoví hned, přímo a silně, je jimi považovaný
za slabocha.
Jejich
mínění, činy a vliv na společnost musejí být připomínány:
výčtově a jmenně. Konkrétně.
Covid
totiž není strašák: hrozbou jsou ti, kdo vytvářejí, živí,
šíří strach z covidu. Podlehnou-li ostatní jimi šířenému
strachu, potom tyrani převezmou uchvatitelskou moc.
Nepřítelem
není covid, protože covid nemá ducha. Nelze být ve válce s
bezduchým, ve válce lze být jen s těmi, kdo mají zlého ducha.
Nepřáteli
jsou ti, kdo šíří strach z – momentálně – covidu, kdo si z
covidu dělají platformu k zastrašování.
Není
žádná válka s covidem. Je jen mocichtivá sebranka, která
ucítila příležitost, jak zneužít zdroj nemoci a nemoc ke
získání své vlastní moci, která jim zajistí uplatnění jejich
agrese jako nové normy, která legitimizuje jejich tyranské povahy
jako vzor, projevy jejich tyranství jako oprávněný nárok na
„zajištění obecného dobra“. To je hlavní důvod, proč je
nejvíce mrtvých „na covid“ tam, kde byli u moci tyrani.
Nezapomeňme
na konkrétní jména konkrétních tyranů, na jejich konkrétní
činy, na jejich psychické/fyzické týrání, protože každá
bolest proniká životem, každá bolest je známkou útoku na život.
Nyní, s
výměnou vlády, už mentalita obecného tyranství razantně
ztratila mnoho z prostoru ke svému uplatnění, ale to neznamená,
že již nemódní dřívější tyrani změnili svoje smýšlení.
Jen čekají na další příležitosti, jak opět uchvátit moc nad
lidmi: nad každým „neposlušným“ „odpůrcem“, nad
společností jako celkem.
Jejich
nebezpečnost je v tom, že jimi vystrašení lidé (a těch je ve
společnosti nejméně polovina, jak ukázaly poslední dva roky)
žijí v setrvačnosti vystrašenosti. V demokracii se vláda
odvozuje od počtu souznějících a vyděšení lidé jsou snadno
ovladatelní zastrašováním „ve jménu dobra“.
Vyděšení
lidé mají ke svobodě jen teoretický vztah, v konkrétní praxi se
rozhodují velmi riskantně: emocionálně „odpovědně vůči
hrozbě“, tedy zbaběle.
Je
to únavná, zdánlivě nekončící a mravenčí práce, ale jediným
východiskem, jak tyranům neumožnit uchvácení veřejné moci, je
hájení prostoru, který usilují zabrat.
Nemá
cenu se snažit měnit jejich povahy: tyranství není duševní
nemoc, je to zkaženost povahy až do morku kostí. Zkažená povaha
je zlo a ani Spasitel nikoho nenutí, aby si zvolil dobro. Násilí =
chtění všeho hned, tedy po-P/pření V/veškerenstva ve/z Věčnosti
v P/přítomnosti.
Braňme
prostor před expanzí zla, nesnažme se zlo lakovat na růžovo,
nebo zlo „obracet na pravou cestu“.
Tímto
krajně naivním postojem by zlo jen získalo nekontrolovatelnou moc
odvozenou od jím šířených iluzorních snů a nadějí na lepší
zítřky. Blyštivých bublin, které jednou splasknou.
Nikdo z
pozemšťanů nikdy nezajistí lepší zítřky a je otázka, komu a
jak prospěje odhalení povahy při posledním Soudu. Nikdo z
pozemšťanů nemůže zajistit ani sám sebe a od-po-V/vědný
člověk chápe rozdíl mezi zbabělostí a po-S/slušností Dobrému.
Tyran se
staví být bohem: zálibní v tyranii vraždí duše, a tím i
Ž/životy lidí.
Ne, moc
Bez-Mocných není nevinná, její volba není nevědomá, její
zbabělost není uvážlivostí, kterou je třeba hájit a
podporovat.
Kdo
věří K/klamům tyranů, zůstane oK/klamán a sám bude šířit
K/klam. Až to pochopí, bude mluvit o zklamání těmi, které
považoval za dobré a přátele, a na tyto lidi vrhne svoji zlobu a
hněv z rozčarování.
Zlobu a
hněv projeví jen zlobní a hněviví, důV/věřivý člověk
po-Z/znáním tyrana poS/sílí ve zbožnosti. Zloba a hněv nemohou
snést uM/měřenost, a proto paušalizují.
H/hle-D/dejte
vý-po-v(ě)-D/di (S/svědčete o D/dění S/slovem i S/skutkem) o
zkušenostech s těmi, kteří mluví o zklamání: máte před sebou
lidi, kteří měli zálibnost v K/klamu, a tudíž i v oK/klamávání
sebe i jiných. Slabochy a manipulátory.
(Nemluvím o psychicky zneužívaných malých dětech důvěřujících
rodičům a dospělým, případně o lidech v principiálně obdobné
mocenské pozici.)
Obvykle
mají zálibnost v rozmazlování: v podrobování metodou cukru a
biče.
Je třeba
zJ/jistit, proč tomu tak bylo.
Co z
povahy dříve K/klamaného zůstává, co se mění. Našel si jinou
modlu k uctívání skrze manipulace strachem a zastrašováním
(tzv. „opatrnost“ a tzv. „odpovědnost“, které svazují ruce
a zavírají ústa), nebo se vyD/dal na pozemskýma očima
„riskantní“ C/cestu poS/slušnosti, na K/které přichází o
iluze o své vlastní moci odDáváním S/se Moci?
H/hle-dejte
hrdiny, a najdete lidi, kteří odporují Z/zlu: zde najdete
odpůrce Satana, a to v obojím smyslu: ti, kdo odporují Z/zlu,
podřizují se metodám O/odporu. Když se jejich aktivitám nechá
dostatečný čas a prostor, skončí to deziluzí a odporem vůči
hrdinovi.
H/hle-D/dejte
V/věrnost Kristu v konzistenci S/slov a CH/chování konkrétních
lidí, a srovnejte se psychicky s tím, že tito lidé nejsou bez
chyby, jsou jen v do-K/konalém v zálibnosti ke H/hle-D/dání
Dobra. Nikoliv, aby uchvátili moc, ale aby B/byli v Moci Mocní.
Kdo
závidí Moc prorokům? Ten, kdo blokuje D/dění vyJ/jádřené
podle S/slova.
Prorok
kromě TrojJ/jediného Trojičního není sám o sobě Bohem, je jen
oSloveným Bohem, který nemá zálibnost v O/odporu (v odpírání)
vůči po-S/slušnosti Kristu.
Stvořený
prorok není sám o sobě Kristem, J/je jen zJevenou L/láskou Krista
v P/praxi.
Neslibuje
zářné zítřky zajištěné svými vlastními silami, aby tak
získal vlastní moc. Sám za sebe neslibuje vůbec nic – a v tom
je jeho zdánlivá slabost v podání vypovídajících tyranů:
nebere věci do svých vlastních rukou, není „odpovědný a
samostatný“. Lidé světa jej považují za slabého, za poskoka
od povahy, kterému mohou beztrestně poroučet. Tím, že se
nebrání, že si to týrání nechává líbit, v očích tyranů
jen dokazuje svoji slabost. V očích tyranů, kteří tak rádi
mluví o spravedlnosti a vyvolení k Dobru, o svých vlastních
dobrých skutcích a uvědomění.
Tyrana
ani nenapadne, jak moc si nalhává, jak moc sám sebe oK/klamává,
a tím sám sebe zbavuje moci.
Jen se
diví, když se ukáže, že onen „slaboch“ zůstává ve své
povaze S/svobodný.
S/svobodného
ihned touží zničit: aby sám mohl uchvátit J/jeho S/svobodu,
K/kterou závidí a paroduje.
Udělá
vše pro to, aby jeho vlastní slabost lidé kolem nepoznali a
nepochopili.
Snaží
se zalíbit. Pokud možno, všem. Být za hrdinu, který všechno
zařídí, sám osobně se o všechno a o všechny postará. Jeho
vlastní skvělostí.
Všechno
až do úplného zničení sebe sama: hrdina „dobra“ nakonec vždy
svůj odpor Satanu prohraje.
A Satan
to ví.
Není v
zájmu Satana usvědčovat pomýlené, které oK/klamal.
Není v
zájmu Satana odporovat odporujícímu „hrdinovi“ „dobra“.
V zájmu
Satana je oK/klamané podporovat v jejich megalomanství k uchvácení
moci.
Chcete
hrdinského arcibiskupa?
Raději
T/toho, K/kdo se nebojí dělat chyby a po-U/učit S/se z nich.
Někoho,
kdo si nenalhává do vlastní kapsy, kdo není populista. Kdo není
závislý na svém kariérním postupu, na zálibnosti v penězích,
na společenském souhlasu a obdivu.
K/kdo je
odstrkovaný od světské moci a zároveň pro-K/kázal V/věrnost
Kristu vhod či nevhod. K/kdo S/svojí nenápadností a přímostí
„provokuje“ ty, kdo touží po světské slávě.
V/věrný
Kristu = Mistru P/paradoxů – nikdy není hrdina, nikdy S/svoji
S/sílu neodvozuje od svých vlastních hrdinských skutků. K/kdo
V/vítězí (i když se „hrdinové doby“ velmi snaží J/jej
svést a oK/klamat) často pozemsky nepochopitelnými a zdánlivě
nemístnými slovy a skutky = P/paradoxně.
Čím
více se jej lidé snaží oslabit, tím více naB/bývá na S/síle:
Z/zloba nakonec vždy oslabuje sebe sama. Z/zlobní lidé mají
sebedestruktivní tendence, u populistů to bývají až fanatické
demonstrační sebedestrukce „až do roztrhání těla“. Neváží
si života, a proto hazardují se životy jiných.
H/hle-D/dejte
V/vítěze, ne pozlátko a atrapu sebezálibné slibotechny.
Vyberete-li
hrdinu, volíte O/odpůrce.
VyB/berete-li
chybujícího člověka v zálibnosti k/v L/lásce, vyB/berete
poK/korného Kristu.
Není
smíru mezi Kristem a Beliálem, a proto není člověka, který by
byl poK/korným hrdinou.
M/musíte
S/si vyB/brat.
Jana,
5., 7.2.2022
-
rádobydobro a jeho moc
Hlavní
iniciátoři a organizátoři z řad spolčenců jsou Češi a
naturalizovaní Poláci, takže jejich nejoblíbenější
praktikované metody jsou nasnadě:
kudly
do zad, klacky pod nohy a schovávání se za bukem.
Koneckonců,
kdo je jaké povahy od základu se poznalo během pandemie
coronaviru. Mnozí z těch, kdo sami sobě připadají jako
spravedliví, se otevřeně chovali jako „spravedlnost“ na
vlastní pěst – zaťatou pěst.
Jejich
nejoblíbenější metody: agrese. Verbální, chováním, fyzická.
Poznávací
znamená: samozvanci „práva“ ulice, „pečovatelé o blaho
národa“. Národa, který tak rozdělovali (často záměrně), a
který tak ztrácel svoji tvář a identitu. Zloba je nadnárodní.
Motivy:
chamtivost peněz, moci, slávy.
Cíl:
vynucení si pozornosti a obdivu, získat postavení modly, o které
se nepochybuje. Kdo pochybuje, běda mu. Postavit se na piedestal a z
ostatních si udělat poslušné loutky, sám přitom poroučet a
prosazovat svoje osobní zájmy způsoby mimo rámec práva.
Mnoha
lidem se to nebude líbit, ale zdravotní krize kvůli těmto lidem
přerostla v krizi sociální, celospolečenskou. Ti, kdo se o to
svojí iniciativou a nečinností podíleli, prokázali svoji
mentalitu predátorů a ti, kdo nesouhlasili a nemlčeli, byli
agresory postaveni do role disidentů. Disidentů, kteří byli
označováni a pronásledováni jako „nepřátelé lidu“,
„nebezpečí pro společnost“, jako sobci a bezohlední, jako
dezinformátoři. Jako ti, které je potřeba vytlačit na okraj
společnosti, „eliminovat“.
Jak se
ukázalo, toto rozdělení není jen české specifikum, je to
nadnárodní mentalita samozvanců „práva“.
Nenávist
se šířila ne „jen“ jako občanské války uvnitř jednotlivých
státních celků, šířila se v politické shodě politických
reprezentací napříč správními celky, napříč rasami, věkem,
pohlavími, …
K moci
se drala samozvaná nabubřelost a zpupnost.
Vše
nastalo s překvapivou rychlostí, vlastně ihned po legitimizaci
brutálního stylu komunikace politickou reprezentací, po jejíž
nastolené vlně se svezli všichni agresoři. To, co by si nikdy
dříve nedovolili, za co by šli do kriminálu, se nyní stalo novým
standardem „morálky“. Společnost brutalizovali, segregovali,
rozháněli, to vše zcela legálně. Za obecného společenského
souhlasu, nebo strachu vystoupit z davu. Agresoři neváhali zajít
až k prosazování „spravedlnosti a odpovědnosti ke zdraví“
řečí zaťatých pěstí.
Mladí
silní vysocí muži rozdávali rány invalidní důchodkyni za to,
že byla invalidní a fyzicky nesplňovala požadavky agresorů u
moci. Lidé kolem se dívali a mlčeli, někteří si i přisadili.
Kdo má
pocit, že období nacismu a bolševismu pominulo, pominul se na
smyslech a schopnostech racionálního uvažování.
„Jen“
se vše posunulo do globalizované roviny, kdy už nevystupuje národ
proti národu, stát proti státu, rasa proti rase.
Nyní už
vystupuje každý sám za sebe ve spolčení samozvanců
mezinárodního práva, kterého mají plnou pusu – ve jménu
celého lidstva.
Globalizovaná
nadnárodní společnost se rozdělila na dva hlavní proudy:
- zlí
ve shodě bezedné megalomanské touhy po moci, slávě, penězích
podporovaní mlčícími (jedno, zda ze strachu, názorové shody,
vypočítavosti a čekání na příhodný okamžik, kdy se bez větší
námahy vyšplhají po cizích zádech v hierarchii nových pořádků,
…)
-
nesouhlasící se zlem (nikoliv nutně světci a hrdinové, v mnoha
případech ze strachu ze zla, kdy strach ze zla je větší než
strach z pandemie, …, ale i rebelové bez příčiny, kteří jen
čekali na svoji příležitost).
Když si
to shrneme:
rozdělení
nastolené postojem proti pandemii je postojovou (nikoliv nutně
názorovou či církevní) předzvěstí rozdělení lidí na ovce a
kozly.
Jde o
rozdělení podle postoje k životu:
ti, kdo
život respektují a
ti, kdo
„ve jménu života a zdraví“ násilnicky šíří smrt. Takové
stihne tím přísnější Soud, neboť svoje zločiny páchali ve
jménu „života“ a „spravedlnosti“.
Jana,
5.2.2022
-