Dobro = Trojice = záJem pro-Spívat (záJem Spění Životnosti = Žití)

Dobrý = Živý

Syn člověka = V/věrnost (D/dech - T/tep v S/seStoupení - vyS/stoupení Čistoty světa z/do Nebe)

Dech Svatý = Moc (Mocnost ve zMocňování veškerenstva)


bezbožnost x Trojici = nedostatek zájmu k pro-Jevení Se Života-S-CHopnosti (krutost, ...)

bezbožnost x Dobrému = nedostatek od-po-Vědnosti k Lásce, nadřazování kohokoliv/čehokoliv nad Lásku

bezbožnost x D/dobrému (Proti Synu Živého) = Ne-do-S/statek záJ/jmu k pro-S/spívání z/ v P/principu (nihilismus, ...)

bezbožnost x V/věrnosti (Proti Synu člověka) = nedostatek záJ/jmu k J/jedinosti jedinečnosti (popírání nezaměnitelnosti uRčení duše k Ž/životu z/podle Živého)

bezbožnost x Moci = bez-N(a)e-Děj, tj. odstranění S/s-M/mysl(i)uP/plnosti a nesmyslnost sMysl(i)u Ž/života (strnulost, fixace, zacyklení, bránění postupu, vzdávání se, oddalování, upadání do zmatku a beznaděje, pocity nesmyslnosti a bezmoci jako ospravedlňování pasivity a lenosti, separace a oslava částečnosti a bezcílnosti, závislost na smyslech a smyslnost, neočištěná vášeň a podléhání tělesnosti bez duše, podléhání duši bez Ducha Svatého, podléhání duchům mimo Ducha Svatého, oslava smrti a smrtelnosti jako nevyhnutelné finality, oslava rozumnosti bez R/rozumu = Ne-Moudrost, znásilnění, oddělení vědy od katolické zbožnosti, slova od S/slova ze Slova = rozumářství namísto R/rozumnosti Moudrého, teorie sebevývoje z vlastní podstaty tvora/tvorstva = darwinismus, sláva mimo Slávu, ...)


Separace od Dobra = zájem Ne-prospívat, zaujetí Z/zlem, zlem, popírání LáskyP/plnosti tvora/tvorstva

Separace od Dobrého = izolace od Lásky, slovesnost mimo Slovo

Separace od Syna člověka = zájem sebezbožštění, "nezávislosti" podle světa, adorace nevázaného života ze dne na den, pocit nesmyslnosti morálních zábran, carpe diem

Separace od Dechu Svatého = oběť Syna člověka a obětavost lidí ze Svátostí je chápána jako slabost a slabí nemají právo na život, Svatost je chápána jako sebemrskačství, duševní porucha/nemoc, porucha pudu sebezáchovy - Svatý člověk je hodnocený jako nebezpečný sobě i okolí bez ohledu na to, že zájem škodit životu nikdy neprojevil. Právo na existenci mají jen "ostré lokty", protože medián a zápornost Gaussovy křivky tvoří většinovou mentalitu společnosti založené na vládě mentality většiny. Závist vůči pro-S/sazení, boje o moc, sobectví, bez-Moc, bezmocnost podle světa = volba adorace dočasnosti, dezorganizace, popírání existence duše, popírání existence ducha, popírání existence duchů, popírání existence Trojice, P/pření se podle prvotního hříchu (záludnost, postranní úmysly, ne-čisté zájmy, záškodnictví a bezohlednost).


Jana, 12.5.2024

-


Možná to tak mělo být.

Cca před týdnem J/jsem měla viD/dění o 2 mužích, ženě a muži.

2 muži v centru prostoru, žena (netušící, že se vůbec něco děje) fyzicky nebyla, ale bylo jasné, že je vlevo od místnosti, jeden muž hned vepředu a uprostřed. Nebylo řečeno, kdo je kdo. Já fyzicky nepřítomně celou situaci sledovala.


2 muži se bavili o nepřítomné ženě. Stáli kus od sebe. Ten vlevo byl rozhodnutý ženě uškodit tak, jak byl dlouhodobě zvyklý jí škodit, ten vpravo, relativně nově zúčastněný poslouchal ponoukání muže vlevo. Nejprve rázně odmítal, poté odmítal stále slaběji, ponoukající utichal, po chvíli mlčení se nově příchozí rozhodl a souhlasil. Šlo o to, že ponoukající naléhal, aby se ten druhý spolu s ním účastnil znásilnění nepřítomné ženy bez viny, kterou nenáviděl (bezdůvodně). Váhání nově příchozího začalo odmítnutím znásilnění jako takového, poté se nechtěl účastnit konkrétního znásilnění kvůli tomu, aby se nepošpinil, až bude znásilňovat jako (chronologicky) druhý, protože žena už bude pošpiněná a tu špínu on pro sebe nechtěl. Nakonec si řekl, že je to stejně jedno, alespoň si užije, ona znásilněná už bude, tak o nic nejde, bude zvyklá - a on bude mít od toho naléhání pokoj. Jen zbývá domyslet, jak se sám neušpinit, nechtěl ani přenesený kontakt se špínou ponoukajícího na svém těle. Ani jednoho z nich ani na okamžik nenapadlo, co na to ta nic netušící žena. Byla jim jedno, šlo jim jen o jejich pozice.


Říkala jsem si (z pozice nezúčastněného pozorovatele vně situace a svrchu), jak je možné, že se nikdo z nich ani nepokusil ji kontaktovat, vše domlouvali důsledně "ve skrytosti" tak, aby ona o tom nevěděla.


Muž vepředu tiše seděl a sledoval situaci. Čekal, jak se kdo projeví a nebylo jasné, jaká je jeho pozice. Nebyl jako oni a přece do místnosti patřil. Bylo jasné, že nepřítomnou ženu chrání, jako jedinému mu na ní záleželo.


V-iD/dění skončilo rozhodnutím nově příchozího, že ženu znásilní.


S výkladem J/jsem si dlouho nevěděla rady, myslela jsem si, že nově příchozí muž jsem symbolicky já a vidění je varování před mým možným budoucím rozhodnutím v blízké situaci, zkoušce.

Nebylo to tak, výklad je jiný a je jasný až ode dneška:

žena mimo místnost, která nic zlého netuší a nečeká, bez účasti na zlu, J/jsem J/já, Jana.

Dva muži - spolčenci, konkrétní lidé, jeden z minulosti v Praze, druhý ze současnosti v Litomyšli.

Muž vepředu, pozorující a bez osobní účasti: Kristus.


ViD/dění skončilo "neukončené", resp. otevřené před vykonáním rozhodnutí, znásilnění nebylo vykonáno, bylo "jen" přijato souhlasem se spoluúčastnit.


Znásilnění, i když si lidé obvykle myslí opak, není a priori sexuální povahy. Primární podstatou znásilnění je touha zmocnit se podstatnosti jiného, ponížit jej, zrušit jeho vlastní identitu v celém rozsahu (zejm. identitu Obraznosti Boha, kterou chce násilník sloužící Zlu pro sebe): nejprve fyzicky a duševně, odtud dále i duchovně. Znásilnění je aktem závisti moci, je usmrcením, umlčením, domnělým zbavením oběti její Bohem Dané M/moci. Znásilněný/á je přeživší, nikoliv oběť částečné dílčí újmy (dílčí zločinností je např. krádež, která v konkrétním rozsahu nemá moc u oběti podstatně ovlivnit jejídůstojnost a živobytí, ...). Ne náhodou psychoanalytikové (včetně konkrétních lékařů, mohu jmenovat) považují pohlavní styk v principu za nástroj moci muže, jak ženu "přivést k rozumu, zbavit ji napětí, učinit ji poddajnou". Otec psychoanalýzy, S. Freud, byl promiskuitní, psychicky závislý na kokainu, ..., tj. modloslužebný agresor.

Znásilnění je aktem z nenávisti, nikoliv z požitkářství, je vraždou identity oběti a v konečném důsledku i násilníka.

Z viD/dění M/mi bylo zle.


Zbývá se ptát:

kdo KONKRÉTNĚ je svůdce z minulosti?

Kdo KONKRÉTNĚ je stávající spolčenec?


Hledejte mezi sebou.


Jana, 09.05.2024, 2 Timoteovi 4/17-18, Titovi 1/10-16

-


Dnes těsně před probuzením J/jsem měla viD/dění.

Krásné.


Ženský silný měkký přímý hlas bez ostrosti i přídechů, který nepatří nikomu, jehož hlas si pamatuji (v čase i mimo čas), M/mi náhle a velmi hlasitě, až M/mne to vzbudilo, řekl:
"Ještě počkej, Zuzanko!"


Hodně mne to překvapilo, z více důvodů. Neznám nikoho z Nebe, kdo by mi říkal světským jménem. Hlas byl nepochybně D/dobrý, beze známky zla, a nebyl ani ze země.

Neznám nikoho z Nebe, kdo by M/mi říkal zdrobnělým světským jménem.

Nevím o nikom na Zemi, kdo by mi říkal světským zdrobnělým jménem a s výhradně láskyplným významem.


V úvahu přicházela Panna Marie, K/které J/jsem se kdysi při našem rozhovoru na schodech před sv. Ludmilou (čtvrtek po druhém pátku v lednu 2006) představila jako Zuzana. Jenže Marie by M/mi po všech těch letech a peripetiích neříkala dočasným jménem.


Nezbývá, než to vzít významově. Mám-li čekat, musí jít o odkaz na jméno/život podle času (obecnost chronologie krok za krokem).

Život podle času je do značné míry nepraktický, plný tápání a nejistot, které mi nedělají dobře, nemám je ráda. Je v nich víceznačnost bez zřetelnosti výkladu, a tudíž neklid - neklid nemám ráda. Nechci ho. Nevím, že bych o tom kdy komu na Zemi řekla, až teď. O této mojí averzi k provizoriím V/ví jen Nebe.


Slovo "ještě" naznačuje, že čas je blízko a je celkový plán, který postupuje pomaleji, než bych chtěla.

Slovo "počkej" naznačuje, že vývoj je v zásadě dobrý, zachovávající stabilní linii, jinak by bylo užito slovo naznačující nutnost změny, vychýlení, korekce.

Oslovení "Zuzanko" naznačuje, že jde o pozemský život, nikoliv o Věčnost (jinak by oslovení znělo "Janinko").

Uklidňující silný hlas naznačuje, že jde o někoho z Nebe.


O někoho, kdo má úplný přehled o situaci a zároveň mne zná, záleží mu na mně natolik, aby zasáhl - ví o mojí silné potřebě mateřské opory, která v souvislosti s pozemským životem není k nalezení.

Jediný, kdo mi na to vše M/může od-po-věD/dět, Je Nebe, takže J/jsem S/se ptala Nebe.

Odpověď M/mne šokovala: Sám Bůh.



Jana, 05.05.2024

-


Ekumenismus?


To nejlepší, co lze udělat ve vztahu k nekatolicým církvím, je to samé, co lze udělat uvnitř katolické Církve: Ž/žít abrahamovsky-mojžíšovský život v L/lásce k Vítězi nad S/smrtí. Např. Desatero a 1 Kor. 13. Připravenost k oběti až do krajnosti v rámci zákonné L/láskyP/plnosti Krista je srozumitelné všem. Oběť bez LáskyP/plné kázně se stává krutostí až terorismem (neobsahuje prvek osobní pro-M/měnnosti a vyžaduje podřízení se ostatních sobě, svévoli, sebemrskačskou panovačnost), kázeň bez L/láskyP/plné oběti je popřením Krista, L/láskyP/plnost bez Kříže popírá podíl na vyK/koupení a odvádí od Eucharistie.  Je méně špatné se potácet v tápání každodenní praxe J/jednoty v Církvi než si život "ulehčovat" separováním jednoho od druhého. Separace = rozdělování ruší naP/plnění P/podstatnosti Syna Tvůrce a zamlžuje rozdíl mezi Satanovým rozdělováním J/jednoty Vítěze nad S/smrtí a mezi odD/dělením Eucharisticko-Letničně V/věrných pro Boha. (Syna člověka = Pána Nového sTvoření.) Nelze separovat Bohočlověka v N/něm Samém, nelze separovat Kristovo "Božství" od J/jeho lidství, a zůS/stávat v Kristu. Buď doD/držujete praxi katolické dogmatiky a katolické Tradice, nebo z Církve děláte osvícenskou politickou organizaci zneužívající Nejsvětější Jméno Boží. Není smíru mezi Kristem a Beliálem. 

Budete-li Ž/žít Krista, nebudete dělat kompromisy mezi Svatým a světem, což se nestane, pokud se budete i nadále spoléhat pouze na NZ vyK/koupení bez přiZ/znání S/se ke SZ Spravedlnosti a zaVržení. Horizontální linie K/kříže je bez té vertikální jen vzdušným zámkem a falešnou zbožností: Nebeské K/království na Nebi i na Zemi není žádná utopie. Utopií je vaše separace kříže vedví, které říkáte ekumenismus. Žádný div, že nevěříte SZ Svrchovanosti ve zJeveních: patetické sladkobolné snění je mnohem pohodlnější než realita existenciální frustrace při pnutí mezi Nebem a zemí, mezi vyK/koupením a peklem, mezi Mocí a mocnostmi. Je-li abrahamovsko-mojžíšský život do země trvale zatlučenou vertikálou budoucího kříže k opakovanému použití, potom horizontálu si po vzoru SZ proroků nese na svých bedrech každý sám, kromě Krista každý sám za sebe. Akcentování vertikály je akcentováním antického prakticismu pohodlné demokratizace Spravedlnosti, tedy rušením K/krve ze S/srdce K/kříže (váš ekumenismus se židovstvím), akcentování horizontály osvícenského historicismu lineárního času popírá Krista Tvůrce a z Tradice dělá jen folklór. Od-po-V/věď J/je v S/srdci: proT/tnutí SZ vertikály a Letniční horizontály K/kříže J/je N/něhou katolické Církve, od K/které nelze ustoupit ani o píď: teprve S/srdce Vítězné J/je konstantou veškerenstva, "teorií všeho". N/něha J/je vášní uK/kotvenou ve hmotě a zároveň na hmotě nezávislou: vertikála coby spojnice Nebe se zemí reprezentuje nejen sVrchované Boží Jméno Vítězného (IHS), ale i zatlučení člověka do pekel hříchem: trvalé zatlučení vertikály K/kříže do země. Šeol (říše Zapomnění) je latencí ambivalence lidské duše po prvotním hříchu, která obsahuje možnost volby mezi zaVržením Zapomnění (peklem) a mezi Vítězstvím Světla (Hořící keř - Oheň na poušti - Velká noc - Letnice), které Tma nesnese a sama vyVrhne na zem (Spravedliví ve Světle ze Světla při Kristově seS/stoupení do pekel po J/jeho K/krvi vyS/stoupili na zem, kde čekali na vyS/stoupení na Nebesa). Vy mlčíte o pekle, mlčíte o vyS/stoupení Spravedlivých ze šeolu (což byl vedlejší efekt zrušení ambivalence latentního principu šeolu a zvrhnutí se říše smrtelných do říše mrtvých beze zbytku a bez výhrad, tedy neodvolatelně), mlčíte o Moci přesahující osvícenskou racionalizaci světa. Mluvíte o Eschatologii a mlčíte o boji andělů na konci věků - pouze konstatovat fakt, že se tak stane, je jako dívat se na jídlo a myslet si, že to stačí a není třeba se najíst. Podáváte Eucharistii a mlčíte o křepelkách a maně na poušti. Učíte o svatých, oprašujete jejich výtvarná symbolická připodobnění děl, a mlčíte o cestě uprostřed moře při Exodu. Stvoření světa ano a C/cesta uprostřed smrtelnosti středem moře i chůzí po vodě ne? Hezky si to zjednodušujete.

Není třeba odsvěcování katolických bohoslužeb např. rozdělováním bohoslužby slova od bohoslužby oběti. Jestliže chcete obě části rozdělovat a rozdělené povrchně napasovat na podobnosti s nekatolickými náboženstvími, raději rovnou odsvěťte katolické svatostánky i katolické kněze, protože k tomu rozdělení a povrchnost směřují.

Stačí dodržovat linii Kristova naP/plnění SZ Horského K/kázání a Letničního K/kříže (bez Letnic není vyK/koupení). Budete-li důslední, z podstaty dojdete ke svátostem. Budete-li Kristův K/kříž separovat od Letnic, uděláte z N/něj pouhou historickou atrakci. Židé velmi dobře rozumějí Jákobovu Ž/žebříku, nekatolíci velmi dobře rozumějí Sestoupení do pekel - přeK/konání smrti vyV/výšením na nebesa. Zbývá definovat Jakobovo-letniční učení až do praktického (počátku i) konce z podstaty: úČ/častenství na Synovském vyK/koupení lidským i slovesným Chlebem Ž/života, tedy nutně, neboť Podstatně eucharisticky. Dokud budete ustupovat od praktikování Svátostnosti bohoslužeb, dotud budete kastrovat Krista.

Není třeba hledat žádné paralely a podobnosti katolické Církve s herezemi. Jediné, co J/je nezbytné, J/je Ž/žít T/tak, J/jak Ž/žije židovský K/král králů, Velekněz podle Řádu Melchizedechova, Prorok proroků, Vítěz nad S/smrtí. Dokud se budete snažit SZ podřadit pod osvícensky podaný NZ, dotud budete podněcovat antisemitismus, povrchnost a sebezbožšťování. Že nevíte, co to obnáší v praxi a jak z toho ven? No právě. B/byli J/jste poVoláni k Přímému Božímu Vedení kněze Velekněze s J/jediným a nerozdílným lidstvím J/jmenné P/pravdy Vítěze nad S/smrtí v Církvi Králem králů - vy J/jste si zvolili povýšeneckou nezúčastněnost pod maskou "objektivního pozorování" z pozice "jediného pravého rozlišení mezi pravdou a herezí, které bude možné vyhodnotit až s odstupem, který je nezbytné zachovat". Nepoznali jste čas Navštívení, protože se Ne-Z/znáte ke zJevenému zJ/jevujícímu S/se. Tvrdíte, že jediným mocným v Církvi je kněz a nikdo z lidu nemá právo zpochybňovat cokoliv, co kněz řekne, co kněz rozhodne - zapuzujete Krista a kradete Mu J/jeho S/společenství na Nebi i na Zemi. V praxi jste to názorně předvedli na druhý pátek v lednu 2006 v tehdy ještě ne basilice sv. Ludmily na Nám. Míru v Praze: tehdy jste, jak je zde zvykem, jako obvykle (buď kněz, nebo kostelnice jako zástupce "jediné pravdy a věrnosti Církve) po mši chodili po kostele a co nejhlasitěji chrastili klíči a volali: zavíráme!!!, zatímco se zde Kristus se S/svým průvodcem M/modlili. Jak M/mi později při S/setkání Kristus Ř/řekl hned v úvodu, když jsem ještě uvažovala, "kde kluci, o kterým mi anděl říkal, ještě jsou, už mne nebaví mrznout před kostelem": "M/modlil J/jsem S/se za Vás ..." Tehdy v kostele na Nám. Míru (jaká ironie) kněz a jeho pomocnice doslova vyhnali Krista a J/jeho průvodce z chrámu. To, že J/je od té doby vyhánějí skrze M/mne každý den, jen potvrzuje, že P/přítomný Svrchovaný nad časem, neboť Věčný, je pro kněze a jejich poskoky jen mocenským politickým nástrojem k udržení si ukradené Církve. Máte rádi čekání na praktické důsledky čehokoliv kromě vašich podání - učte se od svých spolčenců: farář od sv. Ludmily, ze které vyhnal M/modlícího S/se Krista, byl brzy poté odejit jak z farnosti, tak z Církve i od premonstrátů. Jeho dřívější kaplan, který se poté stal zdejším farářem, mne pomlouval, a sám byl odejit. O. Rob, který B/byl poVolaný k Přímému Božímu Vedení S/spolu se M/mnou, Janou, a který M/mne pro M/moje Pravé J/jméno Jana šikanoval, jak mohl, byl sám odejit nejen jako administrátor farnosti, ale i z Prahy a od dominikánů. Poté, co M/mne zdejší řádoví kněží okradli a vyhnali, z tehdejší farnosti zůstaly jen trosky. A je mnoho dalších takových příkladů. Ještě zbývají jeden a jeho podržtaška: jsou to řádoví kněží, které nechci jmenovat, aby nebyl znevážen samotný řád. Ten kněz je zdrojem veškerého Z/zla Proti M/mně, Janě, protože J/jsem Jana. Je to ten, který jednou při kázání při mši, když si chtěl prosadit svoji vůli se M/mnou proti M/mojí V/vůli i Proti Boží Vůli (šlo o snahu získat můj světský majetek i mne do manželství), řekl: "Když se člověk pro něco rozhodne, tak to tak bude, i kdyby před ním klečelo celé Nebe!" Aby si to prosadil, zaplatil magii proti mému zdraví i životu. A svedl mnohé. 

Ptáte se, proč jste Z/zlo-ději? Protože vyháníte Krista z chrámů doslova fyzicky (čímž rušíte R/realitu P/přítomného zJevujícího Se, T/ten potom po vyhnání z chrámu M/mluví s katoličkou vyhnanou z tohoto chrámu pod stromem na náměstí vedle tramvajové zastávky), protože jste J/jej dávno vyhnali z P/přítomného Ž/života z-Ne-P/přítomněním Tradice a zlehčováním dogmatické praxe - abstrahované intelektualizování ale není  S/slovo Živého. Není to tak, že by Kristus nepřišel za Vámi - přiŠ/šel, ale vy jste J/jej vyhnali. Necítím se být výjimečná, netoužím po sebeprosazení a slávě, to jen vy upíráte Kristu J/jeho Moc, čímž se z P/praxe Moci sami separujete - proč byste M/mi jinak záviděli, kdybyste Moc sami Ž/žili? Stačilo nevyhánět M/modlícího S/se Krista z chrámu, jehož jste se cítili být majiteli a vládci. Stačilo s N/ním M/mluvit, namísto abyste J/jej okřikovali, ať už konečně odejde. Teď se divíte, že jste mimo, a obviňujete J/jej, že s vámi není, a z těchto obvinění děláte církevní normu - namísto abyste S/se při-Z/způsobili Kristu, snažíte se přizpůsobit a podrobit O/ovečky K/krále pod sebe. To bude divení, až S/se Vládce Nebe a Země zJeví na Nebesích. To budete v šoku, až zJistíte, že J/je Živý - a jak moc vy jste M/mrtví. Popíráte R/realitu M/mně Daných viD/dění, včetně toho o příCH/chodu Krista Eschatologického, protože na pohled vidíte "jen ženu, člověka jako každý jiný" - protože Moc Dárce Svrchovaného je pro vás jen pohádkou. 


Jana, 21.4.2024, Matouš 22 - 23

-


znovu-S/s-Tvoření

je stavem obnovené podílové vzájemnosti Boha a člověka na Tvoření.


Lidé často pochybují o Boží Existenci s tím, že co není vidět, to nelze potvrdit ani vyvrátit. Tváří v tvář Vtělenému potom zase tvrdí, že Kristus nemůže Být Bůh, protože Bůh přece není vidět.

To, co tito lidé nechtějí ani vidět ani slyšet, Je Moc Sama.


Jsou to lidé konkurenčního způsobu uvažování. Lidé, kteří žijí s pocitem, že co se vymyká jejich životním zkušenostem, resp. jejich výkladu životních zkušeností, to nemá sílu existovat. Za měřítko síly k životu, životaschopnosti považují jen sami sebe.

Čím blíže má takový člověk k Bohu (věřící laik, kněz, řeholník), tím je takový jeho postoj nepochopitelnější a bez-Mocnější. Pád z výšky (z Nebes - z Boží Přítomnosti) vždy bolí víc než svalení se na zem za chůze. Komu bylo Dáno více, od toho se oČekává více.


Jak kdysi Ř/řekl anděl: "Bude s Tebou celou dobu, jen H/ho neuvidíš."

Nemyslel tím sledování z dálky, M/myslel tím R/realitu mnoha různých forem a projevů Ž/života Tak, Jak Živý Chce.

Tehdy J/jsem až uraženě řekla: "Vypadám snad jako hlupák, abych věřila jen tomu, co vidím?" Nemyslela to jako obvinění, jen mne chtěl upozornit na běžný společenský stav mysli - a že bude těžké žít mezi lidmi očí a rukou, které si všechno přivlastňují (závistivci, manipulátoři, Zlo-ději). 

Ten, kdo krade, nemůže mít podíl s tím, kdo dává.

Ten, kdo Bohu krade Jeho Moc, nemůže mít poD/díl na znovu-S/s-Tvoření.

Krádež Moci je každé slovo, každý čin, kterými si člověk osobuje Boží P/pr(á)avoMoci pro sebe, aniž by kdy doS/stal Boží poVěření zaS/stoupit Moc v poVolání.


Kdybych řekla, že nejsem vDaná za Vítězného, hned byste oslavovali podle vás "všechny ty chytré věci", které Ř/říkám. Stačilo by, abych podlehla vašemu nátlaku, zřekla se Krista a S/slovo prohlásila za svůj vlastní lidský um, za výtvor, kterým mne zformovala církev pod vaším vedením, a hned byste tvrdili, že jsem pravá dcera církve.

J/jsem Jana, ne spisovatel.

Smiřte se s tím.


Bůh odDěluje Dobré od Z/zlého,

vy rozdělujete svět od Boha.

OdDělení J/je vyM/mezení hranic I/identity tvora Bohem, sD/dílení Moci Boží s Mocí tvora v J/jeho I/identitě, v-z-T/tah Svatosti,

rozdělení je zrušení vztahu, bezbožnost.


J/jsem Zuzana i Jana zároveň, není v tom žádný rozpor.

Jako Zuzana chodím ke zpovědi, jako Jana Ž/žiji J/jediné a nerozdílné lidství Krista. Vy v tom vidíte schizofrenii, protože zM/měna lidského jména člověka za Pravé J/jméno Dané Kristem (tj. T/tím, pro K/kterého J/je vše sTvořeno, Vítězným nad světem) je pro vás sci-fi, v lepším případě pseudonym: uniká vám, že Bůh zM/mění Ž/život S/souH/hlasného člověka, čímž vám uniká S/sM/mysl katolické Církve poS/stavené na apoštolu sv. Petrovi a J/jeho Pravém J/jméně (J/jeho Pravém J/jmění = poVolání).

Nechcete, aby Bůh Vlastnil člověka (aby Bůh Dal člověku v Pravdě J/jméno), protože byste museli čelit P/pravdě o sobě: a tam by vás usvědčilo mnoho rozdílů od vašeho každodenního života. Kristův K/kříž vidíte jako "upgrade" života podle vás, nikoliv jako sVrchované Vlastnictví veškerenstva Vítězným nad L/lží = nad smrtí.

Zuzana je křestní jméno, Jana biřmovací i Pravé. Křestního patrona M/mi vybrali lidé (křest v dětství kolem roku 1980 v Klášterci nad Orlicí), biřmovacího patrona (sv. Jana Evangelistu, sv. Ludmila v Praze, Velikonoce 2006) M/mi Dal Bůh.

Máte problém se křtem a s biřmováním?


Vy se ke Svatým chováte jako k mrtvým, nepřítomným - počítáte s N/nimi jen hypoteticky a jen, když se to hodí.

J/jsou Živí.


To poslední, co chcete, je společenství s N/nimi teď a tady non-stop.

Po-Z/znáte J/je snadno: nehledě na situaci J/jsou od povahy H/hodní, což je jasné od pohledu, ať už dělají cokoliv. I když J/jsou razantní, nikdy nejsou Z/zlí. Čím J/jsou důraznější, tím více uJ/jišťují o Lásce, nikdy neprosazují vlastní moc.

Je velký rozdíl mezi Spravedlivým H/hněvem a vzpurnou hněvivostí: jako je rozdíl mezi důrazností a svévolí.

Jestli neumíte po-Z/znat rozdíl mezi Svatým a mezi svévolníkem, jste ve zmatení. Zmatení jsou lidé středu, lidé kompromisů: Svatost kompromisy se světem nedělá a Z/zlo má v povaze svévoli. Nechtějte po Svatých, aby se vám přizpůsobili, nechtějte po Z/zlých S/světlo. Lidé kompromisů o S/světlo nestojí a Z/zlo je mistrem podlézavého svatouškovství. Jestli máte mezi svými oblíbenci a blízkými přáteli patolízaly, máte problém se v-z-T/tahem ke S/světlu. Není kompromisu ani smiřování mezi antickou demokracií a židovskou teokracií, mezi S/světlem a osvícenstvím, nelze sloužit Pánu i (panovačným) pánům podle světa.

Pozná se to i na vztahu k majetku:

Z/zlo-D/děj krade, aby ponížil až zničil majitele, aby skrze majetek získal moc druhého jen pro sebe, a výnosy z toho majetku "dává" okradenému jako "důkaz péče a obětavé dobroty" (staví se být Dárcem),

P/právoP/platný majitel nehledá světskou spravedlnost pro Z/zlo-D/děje, H/hle-D/dá S/svobodu a uK/kotvení v P/pravdě, Bohem Daný majetek chápe jako zaJ/jištění prostoru pro K/klid na v-z-t/tah k Bohu i tvorstvu.

Lidé očí závidí,

Z/zlí kradou,

Svatí S/se D/dějí ve v-z-T/tahu k Nebi i tvorstvu na Nebi i na Zemi, čímž se pro lidi očí i Z/zlé stávají Ne-po-CH/chopitelnými, a tudíž očima i rukama světa nepravdivými.

Ne-dů-V/věryH/hodní Ne-V/věří H/hodným.

Po O/ovoci po-Z/znáte je: Z/zmatení šíří zmatek a pochybnosti, Z/zlí jsou samolibí, Svatí se nikomu nevnucují: nejsou-li přijati, čekají v soukromí. Ne proto, že by chtěli být sami, ale proto, že nejsou lidmi kompromisů. Hledá-li kdo Boha, C/cestu k Pravdě naJ/jde - půJ/jde tam, kde H/hodný Č/čeká.


Vrána k vráně sedá a babylonské zmatení jazyků byla jen viditelná ukázka v praxi, jak moc jsou lidé ve vztazích zmatení a svévolní. Bůh sTvrdil, co si předtím lidé sami vybrali.

Ten, kdo je zmatený, není měřítkem D/dobra.

Po-Z/znat Svaté Z/znamená především nejprve B/být H/hodný, vyB/brat S/si D/dění S/se namísto aktivismu, Svatost místo svatouškovství.

J/jste-li od povahy H/hodní, S/svoje blízké po-Z/znáte.

Člověk nemůže náS/sledovat po-Z/znání, pokud se nezná k věD/dění.


Rozdíl mezi vědou a věD/děním je Právě, neboť Věčně v D/dění S/se.

Pouhé vědění coby informační penzum postulované na základě deskriptivy pozorovatelných a odvozených okolností je pouhým odezíráním z přírody, a proto nikdy ne-po-CH/chopí "teorii všeho", tj. K/konstantu veškerenstva - K/kříž.

VěD/dění J/je S/stavem po-S/stupného po-Z/znávání S/se k D/dění Svatosti, tj. při-Z/znání S/se k všeVědoucímu v D/dění Se v krocích na C/cestě Pravdy a Ž/života, J/je tedy S/stavem Svatosti z/ve vyK/koupení.


Buď budete odezírat ze světa a sami sebe oslavovat jako chytré (typicky hodnocené jako vysoké IQ bez ohledu na EQ a zbožnost),

nebo Ž/žijete P/podstatnost veškerenstva, a tím i Z/znáte zJevující Se faktografii H/hodnou D/dění S/se.

Buď patříte světu, nebo od povahy P/patříte na Nebe.

Patříte-li světu, svět vás bude oslavovat,

P/patříte-li na Boha, svět vás zavrhne mimo sebe, ale v pekle skončí sám tak, jak byl Satan sVržen z Nebe a jak se pohledem na Svatou K/krev vsakující se do země s K/kříže říše Zapomnění (šeol) zvrhla v říši Zatracení (peklo). Démoni mohou svádět svět, ale jejich moc je po K/kříži iluzorní: je silná jen, pokud těmto iluzím dodá obsah Obraz Boží. Lidé očí (chtiví) a lidé kompromisů (k P/pravdě lhostejní) takovou příležitost vítají.

Odezírat z přírody je v pořádku jen, neboť Právě tehdy, když je příroda chápána jako stvoření vy-po-víD/dající o Tvůrci, nikoliv pokud je příroda chápána jako Tvůrce.

Je mnoho vzdělaných katolických kněží, kteří jsou zmatení i v těchto základních faktech - hledají kompromisy mezi Genesis a Darwinem, a proto nikdy Ne-D/dají Pravdivou vý-po-V/věď ani o sT/tvoření, ani o Tvůrci.

Pokud máte problém s R/realitou Mojžíšových záZ/zraků, nemůžete do-oP/pravdy V/věřit v R/reálnou P/přítomnost Krista ve Svátostech, protože Kristus J/je víc než Mojžíš. Nekoná-li Bůh skrze tvora ve světě, kde je zP/přítomňování - Eucharistie?

Není-li P/pravdivá K/krvavá řeka, kde J/je Eucharistie a křest v Duchu Svatém?

Není-li Mojžíšův Zákon poDílově sVrchovaný, kde J/je sD/dílené Horské K/kázání?

Máte pocit, že Kristus neutišil moře, neučinil R/reálnou C/cestu mořem, kdy smrt ustoupila Svatým. Je snad C/cesta bez-Mocná nebo lhostejná, je snad jedinou realitou bezvýchodnost smrti?

Kdybyste S/skute(k)čně Z/znali Krista, Z/znali byste D/dobro v praxi: vždyť čas je jen rozfázovaným sledem příležitostí k volbě mezi Dobrem a Z/zlem, a naD/děje J/je Boží Vůle v K/krocích. Ne-Z/znáte-li Moc Krista nad časem, Ne-Z/znáte S/se k Věčnosti.


Máte pocit, že o záZ/zracích není slušné v Církvi mluvit nahlas: lidé očí by se vám vysmáli a zavrhli by vás.

Vám je milejší nevyčnívat z davu než P/patřit (ke) Kristu.


Jana, 12.4.2024

-



Celý proces sTvoření se dá zjednodušit do termínů specifikace a konkretizace.

Specifikace znamená (obecné) uRčení, konkretizace znamená ztvarování, resp. zhmotnění.

URčení Je J/jmenností, sDělením Pravého J/jména. ZT/tvarování znamená zpodobnění hmotnou formou.

sTvoření Je uRčení P/podob(nosti)y ze Světla ve S/světle ve hmotě. (A hmota je extrémním zpomalením toku světelného paprsku, !nikoliv fixací!!!.)


Z-Ne-tvoření znamená fragmentizaci (zpřetrhání uRčené vazebnosti) a následně defragmentizaci podle principu podobnosti hmotností, tj. z-Ne-tvoření je přepodobněním ze hmoty (nikoliv ve hmotě), tj. bez-S/světelně, procesuálně jako zmatení = zatemnění, chaos, nepřehlednost, ...


Kde je hmota, tam je stopa po S/světle.

Hmota sama o sobě nic neznamená, je jen fyzikálním jevem se snadnou proměnlivostí - směrem k vývoji i směrem k destrukci.

Odvozuje-li člověk svoji identitu vlastní svobodnou volbou jako uRčení ze S/světla, reaguje primárně se S/světlem (s M/mužem ze S/světla). J/jeho O/oko J/je průZ/zračné, viD/dí, tedy D/děje S/se.

Odvozuje-li člověk svoji identitu vlastní svobodnou volbou jako variabilitu hmoty ze své vlastní podstat(nosti)y, reaguje primárně se sebou samým (sobectví, narcisismus). Jeho oko je temné, tedy existenciálně stagnuje až regreduje.


Hmota je jen formální vyjádření obsažnosti uRčení - uZ/zná-li S/se k uRčení, potom se forma (tělesnost) zP/podobní ze S/světla ve S/světelnosti. Ne-uZ/zná-li uRčení a upřednostní sebeurčení, potom se forma (tělesnost) z-Ne-P/podobní sobě samému a stane se amorfní, člověk "ztratí svoji tvář".

zP/podobnění S/světelností Z/znamená bezvýhradné (beze zbytku a bez výhrad) přiJ/jetí a V/vrácení a přiJ/jetí ... vlastní S/světelnosti = Ž/život.

zNe-tvoření zmatením znamená pochybnost o Světle - jakákoliv pochybnost o Bohu, zejm. o Jeho Existenci je sebevraždou. Ještě nikdy jsem pochybnost o Živém nezažila. Nikdy, počítáno bez doby bez informací (bez totality).

A už vůbec nikdy od poVolání M/mým Pravým J/jménem Jana.

Pochybuji o zdravém rozumu těch, kdo M/mne pro M/moje Pravé J/jméno Jana pronásledují, přestože mají všechny dostupné informace včetně těch, které si sami nakradli, a tudíž získali způsobem, který je jim vlastní. Jestliže člověk i přes veškeré snahy a způsoby, kterým důvěřuje a řídí se jimi, nedůvěřuje svým vlastním nálezům a výsledkům, jak by mohlo být jeho vyjadřování důvěryhodné? A i přesto lidé raději věří spolčencům s teologickými tituly a pozicemi než těm, nad jejichž slovy a činy by se jinak museli sami zamyslet, a tak je konfrontovat s jejich vlastními preferencemi. Lenost a paušalizace jsou pohodlnější než osobní nasazení a od-po-V/vědnost.

Místo aktivit se rozmáhá aktivismus, místo od-po-V/vědnosti funkce. S/slepí vedou zaS/slepené.


Jak asi zareaguje člověk dlouhodobě žijící ve T/tmě na náhlý příCH/chod S/světla ze Světla?

Buď S/se rozZ/září (konečně v prostředí všudypřítomné T/temnoty zaH/hlédne S/svoji naD/ději a B/bude S/se D/dít), nebo neodvolatelně oS/slepne.

A přitom se stane jen to, že se uK/káže, jak kdo žil, a poT/tvrdí S/se (znovu-uRčí) S/světelnost s H/hybností všemi zP/působy, tj. neomezeně vyM/mezeně, nebo Ne-po-tvrdí L/lásku k Bohu a tím se zřekne sám sebe a svojí T/tváře.

"Nový šat" J/je vyM/mezení T/tvářnosti (Obraznost) Tváří (tj. Výrazem Boha = Kristem - M/mužem ze S/světla).


Jana, 1.4.2024

-


To, že S/své nejhorší nepřátele dlouhodobě nejmenuji, J/je z Boží Vůle, tedy nikoliv proto, že bych se jich bála, nebo že bych o nich nevěděla.

Prvním a univerzálním důvodem je, že jim Bůh nedává možnost k náP/pravě přímo v Božím Vedení, ale poNechává je jejich povahám a světské moci. Jako vlky, kteří tříbí stádo s tím, že Bůh před jejich vlivem Chrání T/ty, kteří M/milují Krista.

V těchto nejhorších případech Z/zla v Církvi je méně špatné nechat Z/zlo, aby se samo vyčerpalo, než již jednou projevené a realizované Z/zlo mírnit a rozptylovat: v takto extrémně silném Z/zlu by to jen podpořilo sílu a moc šíření Z/zla. Pro Církev nejméně škodlivým přístupem k takto extrémnímu Z/zlu je ponechat mu co nejmenší prostor a sílu k šíření: nedat příležitost k pseudomučednictví a geografickém rozšíření více, než to Z/zlo zvládne samo o sobě.

Takto extrémní spolčenecké Z/zlo B/bude zÚ/účtováno až Přímo před Soudcem.

Neboli:

ti ze spolčenců, které jsem až dosud konkrétně jmenovala jako příklady projeveného Z/zla, které se obrátilo proti nim, nejsou těmi nejhoršími. Jsou jen nejviditelnějšími, ale skutečné špičky zůstávají ve skrytosti. Nikoliv sociálně a politicky v závětří, naopak: jejich politická a finanční moc je mezi lidmi v jejich okruhu dobře známá a většinově obdivovaná, nebo alespoň mlčky tolerovaná, v každém případě umožněná a podporovaná.

Jejich základním a společným znakem je taková míra bezbožnosti, jakou je lepší nechat v Církvi co nejdéle ve skrytosti, protože je úzce propojená se světským mocenským prostředím a její (bezbožnosti) masové vyjevení by řetězovou reakcí destabilizovalo Církev jako (geografický v globalizaci) celek, což by vedlo k mnoha schizmatům a herezím.

Není úkolem proroka vylévat s vaničkou i dítě, Ú/úkolem proroka J/je vyD/dávat S/svědectví V/vedoucí k Dobrému Tak, Jak uRčí Bůh. Úkolem proroka není vést světské šarvátky, o které právě se snaží Z/zlí: prorok není politik.

J/jde-li prorok ke světskému soudu, J/je to na Boží Příkaz - zpravidla jde o poslední možnost, jak obviněného člověka přivést k D/dobru, tedy nejde o pomstu či vyvolávání světských šarvátek.

Světské státní soudy nejsou samy o sobě zlem, existovaly už za dob SZ králů, jen byly jinak mocensky organizované. Šalomoun byl soudcem podle Soudce.

Ať už světský soudce rozhodne jakkoliv, koná buď podle Boží Vůle, nebo s Božím doPuštěním. Světský soudce nemá větší moc než Kterou Má Boží Moc, protože žádná moc světa není větší než Bůh.

Odsoudí-li světský soudce před Bohem nevinného, bude se světský soudce od-po-V/vídat Soudci nad světem a z nevinného S/se S/stane Bohem zMocněný - na J/jeho soud se nezapomene, naopak: Církev J/jej uZ/zná jako mučedníka pro Krista. Naopak bude-li světsky osvobozený před Bohem viníkem, svět bude tohoto viníka obdivovat a prosazovat, světský soudce bude Bohem od-Souzen.

Připojí-li se Církev ke světu a jeho nespravedlivým soudům, potom se konkrétní Církevní představitelé kolaborující se světským zlem sami stávají před Bohem od-po-V/vědnými za Z/zlo v Církvi i ve světě. Prorok, který by Přímo konfrontoval takto projevené Z/zlo, by S/sám nejdříve M/musel Být v poVolání na stejné světské úrovni, stejné politické/ekonomické/mediální hierarchii.

Nejsem a nechci být muž (tudíž ani kněz), a proto v katolické Církvi (do které J/jsem B/byla poVolána) není dobré, abych S/si nárokovala kněžská práva a povinnosti, a to ani, nebo právě proto jako M/manželka Velekněze z K/kříže.

Nejsem a nechci být světská královna, J/jsem Jana, K/královna S/srdce Krále, M/manželka Vítězného, nikoliv Vítězná, nikoliv K/královna Matka.

J/jsem Jana, poVolaná za J/jediné a nerozdílné lidství Vítězného. Nikoliv historického Ježíše, nikoliv před-z-vě-D/děného Krista, ale jen a Právě Krista z/od/podle K/kříže, resp. Letničního Krista. Teprve na K/kříži v před-z-vě-D/dění začíná M/možnost i M/manželské T/tělesnosti v prostředí taJ/jemné T/tělesnosti Krista v J/jedné Svaté V/všeObecné Církvi, tedy za podmínky úČ/častenství na taJ/jemné T/tělesnosti ve Svátostech. Ne náhodou M/moje zaS/svěcení rituálně Z/začalo při adoraci ve sv. Ludmile na nám. Míru na první pátek v únoru 2006, i když "zaS/snoubení" naS/stalo již o 3 týdny dříve při S/setkání na druhý pátek v lednu 2006 (13.1.2006) Kristovým V/výrokem: "M/mám pro Vás zP/právu ... M/mám Vám Ř/říct --- Ty J/jsi Má Milovaná Dcera!" (ihned J/jsem věD/děla, že ta S/slova Jsou od Tatínka, ale nevěD/děla J/jsem, K/kdo M/mi J/je Ř/říká), a ještě předtím na sv. Jana Evangelistu (27.12.2005), M/mého budoucího biřmovacího patrona, kdy M/mi B/bylo Ř/řečeno: "T/tvé Pravé J/jméno J/je Jana. M/můžeš J/jej přiJ/jmout, nebo odmítnout." Hm. Dobré vědět. "PřiJ/jmeš-li J/jej, B/budeš Ž/žít velmi K/krásný a velmi těžký Ž/život, doStaneš mnoho nových Darů. Pokud odmítneš, všechny dosavadní Dary Ti zůstanou a ve Tvém životě se nic nezmění." Hm. Dobré vědět. "Pokud přiJ/jmeš, už to nepůjde vzít zpět." Dál bylo ticho, nechápala jsem, proč - Damian, jak jsem si jej pro sebe pojmenovala, tak chytrý anděl, se kterým se známe dlouhé roky a který se mnou prožívá kdeco, se najednou chová nechápavě, jako kdyby nevěděl, co chci. Začínala jsem být netrpělivá. "Proč zdržuješ? Na co čekáš? " "Na Tvůj S/souH/hlas." "Proč? Dobře víš, co Ti odpovím." Ještě nebyl dar, který bych od něj odmítla, každý mi udělal velkou radost. "Musí to B/být Ř/řečeno." To jsem už byla podrážděná. "Ano, včera bylo pozdě." V tu chvíli B/bylo rozH/hodnuto. Neměla jsem ani ponětí, s čím vším vlastně S/souH/hlasím. Ten den jsem ještě byla v pohodě, ale brzy se věci začaly měnit. Radikálně. Kompletně v celém životním stylu. Krok za krokem, pomalu, ale stále. Všechno se měnilo, všechno souviselo se vším, každý týden výš a výš, a přitom v tom samém prostředí jako dosud. Plus noví a noví lidé, nové a nové okolnosti a situace, nová a nová témata, nová a nová překvapení, to vše s pocitem, že konečně věci začínají být, jak mají. Dosavadní život naslepo, jak je ve společnosti obvyklé, mi začínal lézt na nervy - u sebe i ostatních. Chtěla jsem postupovat rychleji, ale Bůh Chtěl mírnou a stálou postupnost, žádné výkyvy. Nicméně hororů a excesů J/jsem se dočkala brzy, v razanci a dlouhodobě: od spolčeneckých kněží, řeholníků a jejich nohsledů. NaU/učila J/jsem S/se spěchat pomalu a komplexně, spolčenci proti M/mně horovali nárazově, vztekle a spolčenecky, nikoliv Obecně, ačkoliv právě na Svaté Obecenství a S/svoji výlučnou pozici v N/něm se tak rádi odvolávali.

Do důsledků parodovali J/jejich poVolání, K/které J/jsem J/jim coby Jana stále opakovala: Ž/žít Ž/život v Obecenství Církve v Přímém Božím Vedení kněží a Jany, J/jediného a nerozdílného lidství Krále Nebe a Země.

Většinově spolčenci reagovali nedůvěrou a bezradností, nebo vztekem, posměchem, závistí, šikanou, agresí celkově. K/kdo (z laiků, kněží a řeholníků, včetně jednoho jezuity od sv. Ignáce, který již zemřel, a několika laiků z téže farnosti) v Církvi řekl, že nedělám a neříkám nic Z/zlého a bylo by dobré o M/mých S/sděleních uV/važovat, T/ten S/se od spolčenců dočkal stejného přístupu jako J/já. Např. ten jezuita veřejně řekl: "Lidé si každý den kupují noviny, aby věděli, co bude. Zprávy od Boha J/jsou důležitější, než zprávy od lidí. Kdo má zP/právy od Boha, J/je D/dobré, aby S/se Ř/řídil zP/právami od Boha, i když třeba lidé v Církvi včetně kněží říkají něco jiného, i opačného. Bůh Je Víc než člověk, i když je tím člověkem kněz." Jiný kněz v téže farnosti jindy a v jiné souvislosti veřejně řekl: "Když člověk něco chce, tak to tak bude, i kdyby před ním klečelo celé Nebe!!!" Šlo mu o to M/mne přinutit k manželství s ním (i když měl Věčné S/sliby), motivem byl i můj majetek.

Jedna z jeho nastrčených obdivovatelek se M/mne porůznu ptala, jaký mám názor na to, když ženy ze svého majetku podporují vznešené kněze. Odmítala J/jsem odpovědět. Říkala, že to tak dělaly ženy z okolí Krista, dělají to tak ženy v Opus Dei, ona sama u sebe doma často hostí jednoho jezuitského kněze (ano, do noci k ní jeden chodil na nekonečné debaty u stolu, který sama ze svých financí vždy obložila drahým a pracným jídlem, ten jezuita rád opakoval, že má jen časné sliby a ty se dají nepotvrdit). Naznačovala, že zbožná žena je povinná dát kněžím, o co si řeknou, i to, na co jen pomyslí. Nakonec se normálně vdala za nekněze. Zajímavé na celé věci bylo, že nikomu z jezuitských a dominikánských kněží, kterým na M/mne donášela často nesmysly a překrouceniny, nevadilo, že otevřeně říkala, že jejím otcem je Egypťan a ve své víře zohledňuje islám, že Bůh Je jen jeden. Pravidelně chodila ke zpovědím, B/byla J/jí poD/dávána Eucharistie. Jeden dominikán od sv. Jiljí, jeden z jejích zpovědníků, který M/mne opravdu neměl rád, ji v tom podporoval, když říkal, že důležitá je láska, která je společná všem. Těžko říct, jestli to bylo na hraně či za hranou hereze, ale já raději nechala svůj podíl na domě v Litomyšli přepsat na matku. Chtěla jsem se tak zbavit útoků na můj majetek - k okruhu vlivných konexí těchto kněží patřil mj. i vypočítavě šikovný právník a psychiatrička. Navíc jsem kvůli jejich spolčenecké trvalé šikaně nebyla ve zdravotní kondici na potřebnou odpovědnost za provoz i legislativu takového rozsahu. Prevence je lepší než případná pozdní lítost. Úplně M/mi "stačily" útoky na M/mne, Janu kvůli M/mým S/slovům a S/skutkům, útoky kvůli majetku, byť od Boha, J/jsem už nepotřebovala. (Právo na získání domu v Litomyšli sepisoval otec mojí kamarádky, světský soudce. Udělal to pro mne zdarma, dávno před M/mým poVoláním.)

Dotěrného kněze (jezuitu od sv. Ignáce na Karlově nám., resp. v Ječné ul.) J/jsem s J/jeho návrhy odmítla, což jeho okolí vidělo, a on reagoval dlouhodobým extrémním vztekem a pomstychtivostí - jak je vidět, Nebe před ním rozhodně neklečelo. Naopak: jednoho dne kolem Velikonoc 2008 M/mne Panna Maria z farnosti sv. Ignáce odV/vedla S/slovy: "Rozluč S/se, dnes J/jsi tu B/byla naposled." Nechápala J/jsem to, ale ok. Jak Ř/řekla, T/tak S/se S/stalo.

Panna Maria M/mne odV/vedla ke sv. Jiljí - k dominikánům v té době již spolčeným s jezuity od sv. Ignáce a jejich nohsledy. Suita spolčenců bobtnala a bobtnala s každým odV/vedením M/mne Pannou Marií po pražských farnostech. Jeden cyklus pokaždé trval jeden až dva roky.

Teď J/jsem v Litomyšli od posledního školního dne r. 2022, tedy cca 1 a 3/4 roku. Dál není kam. Dosud J/jsem S/se nikdy nikam nevracela, s výjimkou farnosti sv. Ludmily, K/kterou Panna Maria kdysi oZ/značila za M/můj D/domov ("Vrať S/se D/domů.") Kromě začátku poVolání šlo vždy o mezidobí, stejně jako J/jsem nezávisle na putování po pražských farnostech chodila ke zpovědi ke sv. Kříži v Praze Na Příkopě, nebo k O. Michalovi OFM od Sněženky na Zlatém kříži (Jungmannově nám.), ten už také před lety zemřel.

Hrozba světských soudů lidí z M/mého okolí J/je už jen poslední příležitostí k J/jejich u-s-M/míření s Bohem, Soudit J/je bude ne svět, ale Bůh.


Jana, 24.3.2024

-

          

 J/jSEM JANA


Matouš 7/12

Cokoliv nejen z poslední doby J/je u M/mne u-po-Z/zorněním na stav společnosti/člověka před Bohem, Nebem.

J/jsem příležitostí naH/hlédnout do svého nitra a zV/vážit, jak stávající (dlouhodobý) vývoj situací v M/mém Ž/životě souvisí s vývojem lidí, se kterými jsme se potkali.


Jde o to, že co se děje M/mně, stane se i těm, se kterými J/jsem v kontaktu. V dobrém i zlém.

Jak známo, jen pár situací:


- O. Jordán Vinklárek OP tvrdil, že jsem křivák, člověk s pozemskými zájmy, svůdkyně nebohých kněží, a nakonec sám chodil se sehnutými zády a s pohledem upřeným k zemi. Jeho slova i skutky vyšly najevo veřejně (dlouhé pohledy na odhalená ňadra kojící ženy, kamarádky O. Romualda OP, přímo v kostele, postávání v hloučku přihlížejících mužů a její přirovnávání ke sv. Monice, dojsmyslné řeči o tom, že by mu byla blízká matka Tereza, ...)


- O. Romuald Š. Rob OP se mne snažil vyštvat, nakonec byl sám odejit z řádu i z Prahy, a to až do pohraničí, kde má mnohem menší příležitosti ke své prezentaci v médiích a životu mezi VIP.


- MUDr. Jiří Hovorka, Csc. na mně při mojí hospitalizaci na jeho primariátu experimentoval s divokými kombinacemi léčiv v silných dávkách, velmi usiloval o invazivní vyšetření mozku s otevřenou lebkou, nakonec mu nemocnice zavřela oddělení, čímž přišel o svůj primariát. V odborné komunitě jej považují za dinosaura za zenitem a žádná prestižní nemocnice jej nechtěla zaměstnat, natožpak mu svěřit primariát, takže zůstal sám v soukromé ordinaci bez nemocničního přístrojového vybavení.


- komunita dominikánů u sv. Jiljí v Praze, která M/mne dlouhodobě šikanovala, byla brzy po M/mém odchodu z farnosti rozprášena, její členové byli v naprosté většině odejiti z Prahy, takže také přišli o svoje posty v řádu a farnosti,


- můj ošetřující neurolog, MUDr. Tomáš Nežádal, PhD., nenásledoval snahy primáře Hovorky, a i přes osobní postihy se mne snažil léčit podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Po zrušení lůžkového neurologického odd. získal práci v prestižní pražské nemocnici a respekt v odborné komunitě.


- lékař, kterého jsem ve fyzicky velmi slabém stavu po propuštění z nemocnice jela poprosit o pomoc, mi nepomohl a moji situaci bagatelizoval, zpochybňoval moje psychické zdraví, brzy sám skončil s fyzickými i psychickými indispozicemi po prodělaném zlatém stafylokoku,


- matčina snaha mne prohlásit za nesvéprávnou a tak mne zbavit přístupu k majetku je nyní veřejně zřejmá a sama sebe tak usvědčila ze svých šikanózních postojů a projevů vůči mně, přičemž mi Bůh rázným a zcela nečekaným zásahem vrátil podíl na domě, který jsem jí předtím darovala, protože jsem byla v Praze a oslabená šikanou od spolčenců, takže jsem nebyla v kondici se o dům řádně starat, a zcela jsem jí důvěřovala, když mne ujišťovala, že mi dům kdykoliv vrátí, stačí říct. Nyní mne označovala, a to i veřejně, mnohými vulgaritami, obviňovala mne z kdejaké smyšlené zloby i z projevů její zloby, které přisuzovala mně. Prohlašovala, že mne za moje chování jednou někdo zabije, přitom v M/mých viD/děních je jejím přítelem Ž/žalobce - S/svůdce. Snažila se mne zbavit soukromí a vyhnat mne z Litomyšle do Prahy, před pár dny jí policie nařídila dát mi klíč od mých soukromých prostor v domě, které považovala za výhradně svoje a mne za vetřelce, nakonec dostala doporučení si z mého soukromí vyklidit všechny svoje věci, což za mojí pomoci udělala. Dnes sama čelí řízení, kdy se bude před soudem zvažovat, zda je její jednání vůči mně přestupek, nebo trestný čin. Sama sebe označuje za oběť, spolčence za moje přátele, spolčeneckou šikanu vůči mně za neexistující a moje tvrzení o této spolčenecké šikaně za důkaz mé psychické nezpůsobilosti, takže pokud dojde na soud s ní, bude na svoji obhajobu požadovat svědectví spolčenců, o kterých bude předpokládat, že budou vypovídat v její prospěch. Spolčenci před soudem budou v pozici svědků, budou konfrontováni s důkazy o jejich činech proti mně (např. kybernetické útoky, ...), křivé svědectví je trestné, takže se z pozice svědků velmi rychle sami dostanou do pozic obžalovaných.


Ještě pochybujete, že na M/mojí straně J/je Vítěz nad světem,

že J/já, Jana, J/jsem předZ/zvěstí Vítězova Soudu?

Matouš 22/44

Matouš 23/37-39

Matouš 7/21-27

Ezechiel 7/1-14

Jana, J/jediné a nerozdílné lidství Vítěze nad Z/zlem, 17.3.2024

-


vymezení - omezení - vyM/mezení



vymezení = vytyčení hranic v podmínkách neoČ/čištěného času (před i SZ dějiny) = podmínečnost

omezení = svět podle vymezení, život mimo vyK/koupení = výuka v podmínečné postupnosti a výhradovosti

vyM/mezení = dějiny M/milosti od K/kříže dále = Ž/život v pře-K/konávání podmínečnosti a výhradovosti = L/láska ke Kristu

Věčnost = svět bez podmínek a bez výhrad = Ž/život



Symbolicky je tak jasné, proč je nezbytné počítat letopočet L.P. od K/kříže v P/přímém proV/vedení, nikoliv od záS/slibného narození Ježíše.


Vymezení hranic se týká mj. i Ráje, což je vidět na skutečnosti, že Ráj měl hranice, zahrada měla (S/střeženou) bránu.

Vymezení hranic ještě v Ráji bylo předZ/zvěstí vyM/mezení Ž/života v naP/plnění i bez nutnosti K/kříže: Trojice v přeB/bývání mezi lidmi s dosud neO/otevřenýma očima B/byla P/přítomností Sama o Sobě i bez potřebnosti narození se z člověka.

Jako je principem člověka sTvoření a P/principem Bohočlověka vT/tělení,

tak J/je P/principem naS/stalého oČ/čištění člověka (= pro-M/měnění) J/jeho zT/tělesnění.

Tj. křtem v Duchu Svatém při-J/jatý Ž/život v I/identitě J/jmenné Pravosti = Ž/život z/v O/otevřenosti S/se (S/své) z/v Pravdě J/jmennosti.

ZT/tělesnění J/je tím pádem společné jak Bohočlověku (od Vtělení do skonání), tak člověku (od křtu v Duchu Svatém do skonání), protože zatímco Adam a všechno tvorstvo po něm bylo sTvořeno v Pravdě J/jmenně, na poJ/jmenování tvorstva a na pojmenování lidí po vyHnání se podílí i člověk: sTvoření coby poVolání z Pravdy (Trojicí) a v P/pravdě (Krista) J/jmenností má O/oči zavřené a duši O/otevřenou (= Ž/život v očekávání), sTvoření po vyHnání má oči otevřené, O/oči zavřené, duši zavřenou, bez ducha v Duchu Svatém nedostupnou.

"Oblečení Nového šatu" je opisem pro S/světelnost ve zpomalení z/v/k uK/kotvení (podle M/muže ze Světla na K/kříži). Jako J/je Kristus Světlem zformovaným do Obraznosti muže = "Nový Adam" = Výraz Tváře (zatímco Adam byl výrazem podle Tváře, a tudíž odkazoval na Světlo aniž by Jím sám o sobě byl), tak J/je člověk-tvor Obrazem formativní S/světelnosti. Parodií takového budoucího uK/kotvení člověka S/světelností je pozemská/pekelná fixace až křečovitost, rigidita - strnulost.


PřeD/dání Zákona na H/hoře z-příS/stupnilo duši k duchu, která se tak S/stala O/otevřenou,

ale teprve K/kříž zP/příS/stupnil v-z-T/tah duše a ducha k Duchu Svatému, a to N/něhou.

N/něha = vášeň oČ/čištěná od závislosti na hmotě a zároveň ve hmotě uK/kotvená = ve vyV/výšení, kde zatímco kříž je zatlučený do půdy (smrt), T/tělesnost Světla je na poraženém dřevě zcela nezávislá: na kříži visí tělo člověka, nikoliv T/tělesnost Krista: poražení těla porazí jen člověka závislého na hmotě (hříšného), poražení těla neporazí člověka v oČ/čištěné vášni = neporazí N/něžného člověka = neporazí nezávislého v-z-N/nešeného S/spolu-u-K/křižovaného. Jak M/mi kdysi Ř/řekl M/manžel ve viD/dění uK/křižování: "Nelituj M/mne, J/jsem Vítěz!" A jindy: "To, že je v Tobě špína, neznamená, že nejsi Čistá." Metabolismus nevládne duši.


(Vsuvka: v litomyšlském kostele Povýšení sv. Kříže je nový oltář ve tvaru trojúhelníku tvarově hrotem směřujícím dolů, tj. oltář symbolicky směřuje z pekla k lidem. Namísto symboliky seStupování Boha k lidem paprskem směřujícím k obejmutí celé Země - nahoře hrot, dolů rozšíření, tento oltář vychází hrotem ze země a směřuje k symbolicky celé zemi, která tak adoruje sama sebe: na tento oltář je potom dávána Eucharistie. Zatímco na oltáři coby kamenném stolu na 4 nohách = sloupech evangelistů = J/je O/oběť proM/měňována v nádobách na podstavci, což dohromady symbolizuje hrot, na litomyšlském oltáři je O/oběť , a tím i vyK/koupení symbolicky posíláno do pekel.)

Z toho plyne, že vášeň sama o sobě není špatná (na rozdíl od stávajících Církevních tvrzení), je ne-oČ/čištěná. Je-li neoČ/čištěná v dobách před K/křížem, potom v Ráji je Čistotou, po vyHnání je ve významu dosud ne-oČ/čištění. Je-li neoČištěná v dobách po K/kříži, je Z/zlá. Šeol (= říše Zapomnění) sám o sobě nebyl ani dobrý ani zlý, byl čekárnou na K/kříž. Teprve při seS/stoupení Krista do pekel (I/identita Krista zůstává i po ode-v-z-D/dání Ducha Svatého, došlo k jejímu roztržení, nikoliv zrušení) se šeol zVrhl v peklo (= v říši Zatracení) a ti, kteří do pekel nepatřili, vyŠ/šli na zem. Ve Slavné K/krvi, K/kterou B/byli oČ/čištěni. Ti, kdo se oČ/čištění již za života na Zemi principiálně vzpírali, zůstali neočištění = Š/špinaví = Z/zlí. Ti, kteří se při pohledu na Krista v šeolu/pekle rozZ/zářili, byli bez-S/světlem vyvrženi na zem. Zde potom čekali na vyS/stoupení z pekel, aby B/byli při nanebevS/stoupení na Nebe V/vzati D/dechem.


Podmínkou oČ/čištění J/je přiJ/jetí ("interiorizace") M/milosti a J/její pro-J/jevování ("exteriorizace") S/srdcem, ne jen neoČ/čištěným krocením vášní z/podle vlastní vůle.


Kdo žije stylem omezení (= v/podle ne-oČ/čištěné vášnivosti), není pod Milostí. Protože svět soudí podle jeho omezenosti, bude Souzen podle jeho omezenosti/í. Podle pro-P/pasti, která jej odděluje od Plnosti.

K/kdo Ž/žije z/ve vyM/mezení, Ž/žije z/podle Krista od vyK/koupení.

Tragédií jsou katolické zaS/svěcené osoby žijící podle/v omezení = v/podle omezenosti dané ne-Č/čistou žádostivostí.

Žádostivost je parodií L/lásky, je touhou vlastnit moc, být mocný z vlastních sil, podle svých vlastních světských "dokonalostí", umu a výsledků, aktivismů. Podle toho, jak kdo navenek nejlépe předvádí aktivistickou "zbožnost". Nejlepším z nejlepších mezi žádostivými (= mezi nezřízenými) jsou sociopaté zneužívající zbožnost k vlastnímu prospěchu bez Boha = "teopaté", tj. katoličtí zaS/svěcení bezbožní.

Spolčenci mezi kněžími a řeholníky a řeholnicemi.


Pro-P/past, tedy náklonnost člověka ke Z/zlu, je v menší či větší míře přítomná u všech lidí na Zemi kromě Krista a Panny Marie. Zatímco Kristus a Panna Marie Mohou (Ž/žijí Mocně), ostatní svět přeM/máhají (M/mocně bojují se Z/zlem).

To se týká i svatých na Zemi v jejich historickém čase, včetně T/těch před-oS/slavených (T/těch, K/kdo doStali a přiJ/jali v Pravdě z Pravdy Pravé J/jméno i T/těch, za K/které tak ještě před jejich narozením uČ/činili jejich rodiče).

Jde o to, že "i svatý hřeší sedmkrát denně", tj. že při nejlepší vůli a náK/klonnosti k Dobru není na Zemi v porušeném objektovém čase možné nonstop B/být ve Stavu Milosti. Nejde o to, že by to nešlo, jde o to, že by to člověka mimo okamžik zvláštního situačního oMilostnění na místě zabilo. Okamžik zvláštního oMilostnění J/je okamžikem Plnosti K/krásou, což na hříchem porušené Zemi znamená stejnou míru utrpení. CH/chce-li K/kdo proŽ/žít nonstop Plnost K/krásou již v podmínkách obecné hříšnosti světa (k přiJ/jetí vyK/koupení nikdo zbožný nikoho nenutí), říká si tím o adekvátní míru a podobu bolesti. Kdo to nezažil, ten to nepochopí. Důrazně varuji před lehkovážnými pseudozbožnými touhami po Plnosti nonstop v podmínkách obecné porušenosti (po předčasné nedočkavosti vlastnit Dobro podle prvotního hříchu = po parodii Věčnosti) - jde o existenciální boj o život a bez zvláštního oMilostnění nelze přežít. Pokud situační oMilostnění od Boha doStanete, vězte, že jen zaH/hlédnete nepatrný drobek adekvátních B/bolestí, které za Vás odnese Vítěz. I ten drobek bude nesnesitelný a navíc si budete uvědomovat, že jste svojí touhou způsobili B/bolest M/milovanému. ZV/važte, jestli Vám to stojí za to.

Okamžik oMilostnění k Plnosti beze zbytku a bez výhrad J/je "okamžikem" oSlavení = J/je pro-M/měněním pro Nebe. Čekat na naStalou P/plnost Tak, Jak J/je, je uT/trpením, a snaha zbavit se tohoto uT/trpení je snahou zbavit se Krista.

Ještě hůře je na tom ten, kdo si myslí, že tuto pro-P/past mezi tvorem a Bohočlověkem "zbožně" přeskočí sám od sebe. Ten ani neví, že je v pasti, kde je, protože se snaží přechytračit K/kroky na Cestě.


Moudrost J/je z/v přiJ/jetí Dobra z/podle Vůle, a kde je chtivost a chytračení, tam Dobro nenajdete.


Jana, 10.3.2024

-


LETOPOČET MÁ ZAČÍNAT OKAMŽIKEM VZKŘÍŠENÍ, NE NAROZENÍ


Při uvažování o stanovení začátku datace LP šlo patrně o to překrýt pohanské svátky, ale efekt takového záměru se ukázal jako přinejmenším sporný: účinné prosazení křesťanství jako oficiálního náboženství nastalo až světsky královským způsobem a pohanské myšlení a jednání se do značné míry přesunulo do křesťanství, kde ve větší či menší míře dodnes působí schizmata. Satana dobré lidské úmysly neovládnou, to M/může jen Král. Nechme koukol růst spolu s pšenicí až do Ž/žní - Ž/ženci J/jsou andělé, ne lidé. Andělé, ne lidé, budou sV/vazovat otepy. Neberme věci do vlastních rukou.


A o to J/jde: lidství naS/stalo při Vtělení, P/prorocký úřad naS/stal při narození, Velekněžství naS/stalo na K/kříži a K/králem Nebe a Země Se Kristus chronologicky dějinně vzato S/stal až při V/vzkříšení, a to Svojí V/vlastní M/mocí.

Dárcem P/pokoje, tj. zJevením S/svojí Identity z/v P/plnosti Syna člověka veškerenstvu naS/stal až v Letnicích, počínaje zJevením S/se apoštolům = biskupům.


Pokud chceme doD/držet P/plnost P/proroka, Velekněze a K/krále králů, J/jsou jen dvě možnosti, odkud letopočet datovat: od V/vzkříšení (zJevení V/vládce nad světem v P/plnosti), nebo od P/plného zJevení Se Trojice ve v-z-T/tahu ke Svému lidu (Letnice).


Osobně J/jsem pro prvotní Letnice, protože zde S/se poT/tvrdila Kristova Církev v P/plnosti - prediktivně E/existovala již od sTvoření, opakovala S/se při každém novém sTvoření každého jednotlivého tvora v dějinách (sTvoření poVoláním k Ž/životu z Pravdy J/jmenně jako u M/mne "Z/žij, Jano!" -, nikoliv až splynutím pohlavních buněk rodičů), ale naS/stala až Trojiční T/tělesností ve sT/tvrzení, až skrze první biskupy za ze strachu zavřenými dveřmi, které Kristus S/svým zJevením přeK/konal. To Kristus O/otevírá zavřené dveře (srdce), lidský strach je zavírá, a proto čas (letopočet) před Vítězstvím Králem (tvorstva) je časem S/slibů v očekávání.


J/jak Z/znám sv. apoštola Tomáše, neměl v úmyslu Ne-V/věřit Kristu, "jen" byl konfrontovaný s vý-po-věD/dí (s D/děním S/se skrze biskupské V/výroky) o Kristu, se kterou si nevěděl rady - a místo R/radosti S/srdcem v první chvíli dal přednost přirozené lidské reakci na šok z prožitku silné emoce - tak nové a neočekávané, že ji coby osobně neprožitou zkušenost (ne-zkušenost) pozemsky odmítl jako nemožnou. Takový přístup je vlastní celému tvorstvu po vyHnání z Ráje: co je nad světské lidské možnosti, na to tvor reaguje úlekem, bezradností, odmítnutím a snahou se s tím nějako vyrovnat podle svých dosavadních zkušeností, tj. domněle bezpečně. Krista nelze nacpat do světských (SZ známých) škatulek, J/je Vítězem nad světem, Vlastníkem veškerenstva. Majetek ze své vlastní podstaty nemůže vlastnit majitele, a proto očekávání není nad naP/plněním, zkušenost podle kontinuity není nad zJeveným přeK/kvapením V/vždy, neboť Věčně P/přítomného.

Tomášová nevíra je světskou unáhleností z překvapení, ne odmítnutím Krista. Z překvapení, které se zdá popírat dosavadní lidskou zkušenost - a nikdo se nechce identifikovat s popíráním sebe sama, svého dosavadního života, svojí srozumitelnosti, protože takové popření by člověka uvrhlo do existenciální krize, kdy by se člověk přel se sebou samým, se svojí vlastní podstatou, a to by znamenalo smrt jeho života tak, jak jej zná. Zůstal by napůl cesty mezi dosavadní prožitou zkušeností svou i z doslechu a mezi P/paradoxem dosud neprožitého (a tudíž zdánlivě nebezpečného) Ž/života z/podle P/přítomné C/cesty.


Kristův P/paradox J/je naddějinný Svrchovaný, Daný z Milosti - Tomášova nevíra je projevem nezkušenosti s Kristovým Vítězstvím, nikoliv projevem odmítnutí Krista. V principu se to samé stalo sv. apoštolu pod fíkovníkem, sv. apoštolu Petrovi na lodi, a jistě i mnoha dalším.


Podstatné není to, co člověk prožije z/v překvapení, P/podstatné J/je, co udělá poté, až se vzpamatuje z prvotního šoku: teprve zde S/se uK/káže S/stav S/srdce.

Jestli bude nadále setrvávat na světských odmítnutích podle dějinných šoků vůči naddějinným zJevením S/se Krista, nebo jestli při-J/jme Krista v J/jeho Synovství coby PrávoP/platného Krále Nebe a Země.

J/jde o to, zda si člověk po probrání se ze šoku vybere světské odmítnutí, nebo zda si po probrání se ze šoku vyB/bere R/radostné pře-K/kvapení z P/přítomného Mocného.

Není náhodou, že nevěřícím byl v této situaci právě Tomáš: podle identického vzhledu J/je jednovaječným dvojčetem svého bratra, apoštola, který stejně jako ostatní ve strachu ze světského okolí za zavřenými dveřmi čekal, co bude dál. Apoštolové ve strachu nebyli silnější ve víře kvůli jejich zbožnosti, B/byli S/silní proto, že předtím B/byli zJeveným Vzkříšeným zbaveni strachu.

Příchod Tomáše připomněl strach, kterého bylo jednovaječné dvojče spolu s ostatními již zbaveno sVrchovaným, nikoliv ze své vlastní lidské vůle. Tomášovo zbavení strachu Kristem bylo opakováním toho, co se předtím stalo ostatním biskupům: uK/kázal S/se S/stav Tomášova S/srdce.

V tom J/je Tomášova S/síla: ve S/s(polu)-T/tvrzení opakováním.

Z opakované osobní zkušenosti S/se V/víra Stává u-V/věřitelnou, tedy S/spolu-ú-Č/častnou z/v Moudrosti.

Se M/mnou to bylo stejné: kdysi, ještě v dobách opět ve sv. Ludmile (zima 2015-2016), jsem se v životě ocitla v patové citově velmi silné existenciální situaci, se kterou jsem si na základě dosavadních zkušeností nevěděla rady. Dosavadní zkušenosti mi byly k ničemu. V nejhorší krizi, v okamžiku největšího strachu a bezradnosti, jsem po mši ve sv. Ludmile při odchodu z kostela po čelem ke dveřím pravé straně, v davu ještě u prvních řad lavic uviděla krásného muže středomořského evropského typu, kterého jsem tam ani jinde předtím neviděla a kterého jsem neznala, a který se na mne díval pohledem, ve kterém se mísila velmi intenzivní kombinace posvátnosti, nekonečné úcty ke mně, zděšení, pochopení, podpory a celkově hodné povahy. Ten J/jeho poH/hled mnou velmi silně otřásl, mimo jiné i proto, že měl v sobě stejný styl jako ten menší muž s Kristem při S/setkání na druhý pátek v lednu 2006. Ten samý pohled plný nekonečné úcty ke mně, se kterým jsem si nevěděla rady, který jsem nechápala a ze kterého jsem byla v šoku, měli i další, kteří za mnou v průběhu let přišli - oni na rozdíl ode mne přesně věděli, kdo jsem (a to mám mezi lidmi neobvykle dobrý "čich na lidi").

Všichni měli jedno společné: měli ke mně nezměrnou úctu - nekonečně větší, než s jakou se lidé dívají na relikvie svatých. Bylo jasné, že se dívají nepoměrně J/jasněji, než dokáži pochopit - a tudíž byli živými důkazy, že lidské myšlení je nekonečně menší než Z/znalost a po-CH/chopení z Výsosti.

Zpět. Při tom odchodu ze sv. Ludmily, ještě když jsem se za chůze probírala ze šoku, jsem v prostoru přede dveřmi do foyer, kousek od svěcené vody, uviděla muže identického vzhledu s identickým pohledem. Ne, nebyl to ten samý muž jako předtím, byli dva. Nebýt toho druhého, zůstala bych v šoku a rozpacích. Díky opakování téhož došlo k přeK/konání pozemské bezradnosti: situace M/mi začala docházet a naS/stala nekonečná vděčnost, že M/mne v tom až existenciálním strachu nenechali samotnou, že J/jsem J/jim stála za to, aby přiŠ/šli.

Z J/jejich poH/hledů bylo J/jasné, že nepřišli, aby se ke mně přiblížili pouze lidsky: drželi si pár metrů odstup a dívali se zpříma, ale ne provokativně, ne na světskou krásu ženy - velmi příjemná změna. V jejich poH/hledech byl domov: bezpečí, obavy o mne, opora a bezmezné přijetí v nekonečné úctě ke mně tak, jak mne znali oni - a na rozdíl ode mne mne znali naprosto přesně. Z/znali M/moji D/důstojnost před Bohem. Nepoučovali, neodsuzovali, neporoučeli, neodháněli, "jen" M/mne M/milovali a pečovali, chránili. Na L/lásku se nedá zapomenout - a to mám "díky" moci lidí od mého dětství až do dospělosti velmi špatnou paměť (jednak od dětství velký stres z agrese mezi rodiči, lékařské experimenty s medikacemi v divokých kombinacích léčiv na poúrazovou epilepsii, permanentní přetěžování rodiči, kteří hlava nehlava prosazovali, abych se beze zbytku a bez výhrad podrobila jejich bezbožným představám o výchově bez ohledu na mne, ..., druhak jako Boží Ochrana před těmito vlivy do budoucna na mně zanechali stopy mj. v podobě špatné vštípivosti událostí a informací do paměti.)

Koukol pohanství není třeba maskovat/překrýt pšenicí, koukol vždy nakonec bude škodit alespoň svými kořeny, i když jeho květy nebudou na první pohled zřetelné, protože budou opticky vzato překryté, tj. očím nedostupné. O to budou účinnější a nebezpečnější, protože rozeznat je je těžší.


Lidé doS/stali M/možnost Ž/žít: a J/je na každém, co si vyB/bere.

K Lásce nelze nutit. Každé nucení vyvolává odpor, každý odpor světsky vzato podporuje násilí. Kristus není násilník, J/jeho P/poselství J/je v P/pokoji. J/jak Ř/řekl: "Nejsem násilník, abych chtěl všechno hned."


Jinými slovy:

ZAČÁTEK SVOBODY CÍRKVE OD STRACHU J/jE V OKAMŽIKU PŘE-K/kONÁNÍ SVĚTSKÉHO CHÁPÁNÍ ŽIVOTNÍHO STYLU,

A TÍM I OKAMŽIK NÁSTUPU PO-CH/chOPENÍ S/sE ZJEVENÉ PŘÍTOMNOSTI VÍTĚZSTVÍ NAD SVĚTEM.


Jana, 3.3.2024

-


Matčiným standardním chováním ke mně je zloba.

Každodenní, velmi silná a s gradací v čase. V míře, kterou v dané chvíli fyzicky zvládne: po extrémně silných útocích na mne bývá fyzicky vyčerpaná, takže v té chvíli mne nebije, jen mi velmi sprostě nadává a osočuje mne z kdejaké její smyšlenky. Občas odpočívá celý den.


Obvykle mi připisuje to, co sama dělá mně. S pořádně peprnými komentáři a hodnoceními, kterými výstižně popisuje sama sebe. Někdy si říkám, že se na ni hodí vtip o Putinovi. "Víš, jak poznáš, že Putin lže?" "Otevře pusu."


Její projevované emoce se pohybují na škále od vzteklého nadávání a osočování až po kopání do mých věcí, trhání mého oblečení na cucky, rozdupávání a rozbíjení mých věcí.

Jediné okamžiky, kdy je v jejích očích štěstí, a to velmi velké štěstí, nastanou, když je její agrese na maximu a když o tom později mluví: oči jí velmi září štěstím. Ještě předloni v zimě mi při náhodném setkání venku řekla s roztomilostí až chlubivým žvatláním: "Naučila jsem se tě plácat." Tak mluvila o bití.


Rozdupla ve spoji nohu složené dřevěné zahradní židle, roztrhala mi tričko, které jsem měla na sobě v nemoci (nedávno při mé infekci na mne zařvala, že mne nenávidí za to, že jsem nemocná), odtrhla mi kus rukávu na zimním roláku, který jsem měla na sobě (chtěla trhat dál, ale látka byla moc pevná), velkou silou pěstí praštila do úplně nového žehlicího prkna, které od té doby skřípe a při žehlení se prohýbá, takže jsem jej musela odložit a koupit si další, které schovávám. Před pár dny mi vzala hrnek a praštila jím o zem, ... Loni jsem na zahradu koupila novou pilku a ona ji bez mého vědomí vzala a ořezala jí spodní větve krásné vzrostlé třešně na dvorku, o které ví, že ji mám ráda: nedávno řekla, že tu třešeň nenávidí. Zničila řadu dalších věcí.


Dokud to zůstává "jen" u věcí, dá se to vydržet. Jenže s tím se nespokojí. Před pár dny, když mne bila do hlavy, hrudníku a zad, přitlačila palcem na můj krk a já se začala dusit. Po pár vteřinách toho nechala a chytla okraj trička u krku a tričko silně tahala dozadu, takže jsem opět nemohla moc dýchat. Přestala s tím dříve, než by se mi stačila udělat modřina - přesně ví, jak co nejvíce ublížit a nenechat stopy. Když lékař nevidí modřinu, nic se podle něj neděje. Na podzim mi velmi silně vrazila pěstí do levé části hrudníku, do oblasti nad srdcem, kde mám dle sono vyšetření zvětšené lymfatické uzliny a podle rentgenu zvětšené srdce. Bývalo to více, dnes už je pravá komora těsně nad hraniční velikostí. Od té rány se mi objevily, a v poslední době denně objevují, srdeční arytmie. Stává se to hlavně večer, když jsem v klidu v posteli a ona tu není, mám relativní klid. Náhle, z ničeho nic, začne srdce tlouct párkrát velmi silně a rychle, vzápětí se na delší dobu odmlčí, poté ještě několik málo prudkých rychlých ran a potom to buď skončí, nebo se to ještě jednou zopakuje. O bolestech kolem lymfatických uzlin a o bolestech svalů na pažích a pod lopatkami nemluvě. Ibuprofen 400 mg je můj kamarád. Z vyčerpání po jejích záchvatech nemohu usnout, občas nespím až do 04 - 05 hodin (s epilepsií je to větší problém, než se normálně zdá), den potom fyzicky nestojím za nic. V posledním roce trpím nespavostí prakticky denně - i proto, že mám permanentní obavy, kdy přijde další útok a jak silný bude. Kdybych od Boha neměla slib, že to přežiji, bála bych se o život. Ve dne potom nejsem v kondici - ani v takové, kterou by mi můj trvale nepříznivý zdravotní stav dovoloval. Stále trvají zdravotní důsledky té její extrémně silné facky na moje pravé ucho v listopadu (v levé ruce musí mít velkou sílu, v té době jí bylo již téměř 75 let - kam se na ni s fyzičkou hrabu). Na rentgenu našli úraz krční páteře (podvrtnutí) od toho, jak se mi bezprostředně po facce otočila hlava doleva, nebo spíš odletěla. Ve chvíli kontaktu její dlaně s mým pravým uchem se ozvalo velmi silné pískání v pravém uchu, které se zeslabováním postupovalo doleva až do levého ucha a zpět a zpět, ..., až se ustálilo v obou uších, poté se s různou intenzitou porůznu přelévá - od té doby dodnes každý den a řadu hodin denně. Chvíli po pískání v uchu se objevily silnější vlny mých od 4 let věku epileptických záchvatů v pravé polovině hlavy s průběhem jako obvykle (popisovala jsem dříve), ty také trvají dodnes. Potom závratě, motání trvá dodnes, také v silnější míře než dříve. Na ORL druhý den dopoledne nic nenašli. Vzhledem k situaci mi z toho všeho vychází poškození mozkového kmene, čemuž odpovídá i můj způsob průběhu epilepsie: výhradně v pravé polovině hlavy, postupuje ve vlnách zdola od týlu kolem ucha, tváře až k oku, celou dobu hluboko pod lebkou. Jediným vedlejším efektem k užitku se mi tak jeví zpřesnění diagnostiky poúrazové epilepsie, která se u mně projevuje nestandardně.


Před pěti lety, když jsem byla na dovolené a ona měla na starost moji zakrslou králičku Chundelku, jí celé bříško potrhala až do krve, asi hustým hřebenem. Když jsem se vrátila, na bříšku měla malá slepence chlupů a zaschlé krve. Na veterině doktorka řekla, že už je to pěkně zahojené. Byla jsem vyděšená. Veterinářka se na mne dívala skrz prsty, tak to asi matka hodila na mne. Matka mi ještě bez špetky lítosti předhodila účet za veterinářku, ke které s malou musela poté, co jí ublížila. Po nějaké době jsem šla s malou na veterinu znovu, náhodou přišla řeč na minulé zranění a já náhodou řekla, že malá byla na hlídání a já mimo republiku. Od té doby se veterinářka na mne dívá normálně a matka si na ni stěžuje, že k ní není milá.


Matka naprosto přesně ví, co dělá, a má z toho obrovskou radost - jen ve chvílích projevu extrémní zloby je opravdu šťastná. Jsou to jediné okamžiky, kdy se jí dá věřit: když v záchvatu zloby z té zloby projevuje velkou radost, asi jako malé dítě z oblíbeného bonbonu, tak jí oči září štěstím.


To všechno mne vede k názoru, že je za své volby (mluvení i jednání) plně odpovědná - je zcela příčetná a je zcela zlá.


Jana, 28.2.2024

-

SKUTKY 4/32

Sledujte pořadí:

první věta se týká stavu srdcí ve společenství, 

teprve druhá věta se týká majetku.

Neobracejte Boží S/slovo.


Nebo snad vy, kněží, máte pocit, že za těch více než 18 let od M/mého poVolání Jany v Církvi, ve vztahu k Vašemu poVolání, jste měli jedno tělo a jednu duši?

Já si pamatuji na Vaši non-stop kriminalitu a v Církvi kněžími a řeholníky organizovanou šikanu - právě pro Vaše postoje k M/mému Pravému Ž/životu Jany.


Jana, 6.2.2024

-



CHTĚNÍ PROFITOVAT NA BOŽÍCH DARECH BEZ CHTĚNÍ POSLUŠNOSTI BOHU JE DÍLO SATANA.


Jana, 6.2.2024

-


UZ/znejte M/moje z Pravdy J/jméno Jana.

UZ/znejte, že Ž/žiji M/moje v Pravdě J/jméno Jana.

PřiZ/znejte S/se k M/mému Ž/životu z Pravdy v P/pravdě v Pravé J/jmennosti Jana.

PřiZ/znejte S/se ke skrze M/mne, Janu, Vám zJevené Boží Vůli s Vámi, a to veřejně, všem a všude, kde jste až dosud působil, nepominutelně a před Bohem i lidmi záV/vazně.


NaP/pravte Vaše dosavadní cesty kriminality,

vyJ/jděte C/cestou P/pokoje před Bohem i lidmi - T/tak, J/jak J/jsem Vám o tom P/psala v nedávných T/textech.

B/budete-li Ž/žít Boží Vůli, doS/stanete k tomu V/všechny potřebné Boží Dary.


Závist není Boží Vůlí.

Kriminalita není Boží Vůlí.

Uchvacování statků není Boží Vůlí.

Citové vydírání a "zkoušky zbožnosti" ukládané vlastníkům majetku, zda se o něj rozdělí se závistivci a kriminálníky, je v principu ještě horší, než farizejské vyjídání domů vdov pod záminkou dlouhých modliteb.


Bažení po majetku a požitcích není právoplatný nárok.

J/jak J/jsem P/psala:

v maximálně dostupné míře naP/pravte veškerou Vámi způsobenou kriminalitu, její rozsah a důsledky,

přijměte za ni odpovědnost před lidmi, světskými institucemi,

přiJ/jměte za ni od-po-V/vědnost před Církevními institucemi a před Bohem.


Ode-v-z-D/dejte Nebi celý S/svůj Ž/život realizací všech výše uvedených kroků,

a to v jejich pořadí a úplnosti,

a teprve poté se ptejte po Boží Vůli s Vámi - nechte na Bohu, které Dary Vám k Ž/životu z Pravdy v Pravdě Dá.



Jana, 5.2.2024

 -

NEČEKANÉ ZMĚNY



Je jedno, jak moc spolčenci "drží při sobě", protože včera večer se ukázalo, že zásadní svědectví přichází z nečekané strany.


Matka měla včera den silných záchvatů zuřivosti, v rámci nichž ječela zcela racionálně a pečlivě promyšlené věci. Sama uvedla, že se o nich radí se svojí známou, která je právnička, a že já zákony neznám.


Jde jí o to mne zdiskreditovat, zpochybnit moji příčetnost. Právnička jí radí postup.


Už velmi dlouho (roky) na mne matka ječí "Za ty tvoje řeči tě jednou někdo zabije!" Obdobu této věty mi již od dob začátků M/mého poVolání Jany říká Satan: "Já tě zabiju!"


Každopádně nyní po mně matka chce, abych šla na vyšetření ORL. Jde o tinnitus, který se opět objevil hned při ráně matky dlaní na moje pravé ucho před pár měsíci, vzápětí začaly i silnější a četnější epileptické záchvaty. Tinnitus jsem měla i dříve, ale v Litomyšli se po nějaké době zeslabil až vymizel. Při té ráně na pravé ucho se tinnitus ozval velmi silně v pravém uchu, poté se stěhoval doleva a zeslaboval, až se dostal do levého ucha a zase se začal v různé intenzitě přelévat i do obou uší, porůznu tam a zpět. Tyto stavy trvají dodnes každý den, s přestávkami hodiny. Po té ráně mi hlava "odletěla" doleva. Pár minut až hodin poté (už nevím) mne začaly bolet svaly na levé straně krku a odtud i níže k rameni. Kvůli tomu silnému tinnitu jsem měla obavy, druhý den jsem šla na chirurgii (úraz se stal večer po pracovní době chirurgické ambulance). Tam lékařka za asistence několika mladých žen (vypadaly jako studentky zdravotní školy) udělala vyšetření a zápis o něm. Mimo to mi řekla, že si za to vlastně mohu sama, asi se mi to líbí, když se neodstěhuji. Poté poslali vyrozumění o situaci na místní (v Litomyšli) sociálku, která to poslala na policii, která to po šetření poslala zpět na sociálku. Vím o tom jen proto, že mi o postupu řekl policista, který si mne předvolal k podání vysvětlení (byla jsem tam dlouho). Poté si po nějaké době, asi týdny, předvolal matku, byla tam krátce. Poté mi po delší době volal, když jsem ještě spala (usínám i nad ránem, dlouhodobě nemohu usínat kvůli "dusné atmosféře", kterou matka vytváří). Ptal se, jestli zdravotní potíže ještě trvají (to bylo několik týdnů po úrazu) a já mu na to v rozespalosti neodpověděla. Nechal to být a oznámil mi, že pro policii vše končí a spis posílá na Městský úřad. Od té doby nemám o vývoji situace žádné informace. Jen matka mi neustále opakuje, že prý policista řekl, že se dnes z facky dělá věda, div že ne kriminální čin, za jeho dětství to bylo běžné, a prý uznal, že matka jednala v sebeobraně, že jsem ji, chudáčka, vyprovokovala. Potom popisuje svoje chování a říká, že je moje. To je nesmysl - já jsem stála ve dveřích, ona mne tělem tlačila dovnitř, já se chytila futer a ona, aby se dostala dovnitř, mne velmi silně udeřila dlaní na ucho. Fyzicky je i ve svém věku v nepoměrně lepší kondici než já. Samozřejmě ví, že již téměř 50 let mám epilepsii, byla téměř u toho. Stalo se to po úrazu v lese, kde jsem byla s tátou, který mne nehlídal, a ona na nás čekala na louce a hlídala jídlo. Do té doby jsem byla zcela zdravá, veselá, živá. Táta mne na louku přinesl prý bezvládnou, ale její výpovědi o tom se čas od času liší, takže kdoví.

Ještě k policii a chirurgii: pokud jde o moji výpověď na policii poté, co jim přišlo hlášení z chirurgické ambulance, matka mne co chvíli osočuje, že "na ni bonzuji", že jsem jako estébák a ona oběť. Zjevně zapomíná, že "bonzovat" lze o vině dotyčného, který tudíž není nevinný, čímž se k vině sama přiznává a obviňuje mne z ní. Navíc přirovnání oběti agresora k estébákovi není na místě stejně jako není na místě přirovnání agresora k nevinným obětem estébáků. Pro názornost jsem např. ještě PŘED ZAČÁTKEM zpovědi v osobním rozhovoru dala knězi tričko, které jsem měla na sobě, když jej matka v záchvatu zuřivosti cíleně a s velkým potěšením roztrhala, v průběhu mne trochu přiškrtila. Byla jsem nemocná s infekcí, takto o mne pečovala. Zpovědníka jsem poprosila, aby to zatím nechal být.


Matka teď po mně chce vyšetření uší. Na tom jsem byla hned ten samý den jako na chirurgii, z chirurgické ambulance mne poslali na ORL do Svitav, protože v Litomyšli byla ten den ambulance ORL zavřená. Na vyšetření ve Svitavách bylo vše v pořádku, slyším normálně (což mohu potvrdit). Nemám problém jít na to vyšetření na matčinu žádost znovu, ale budu od ní chtít písemnou žádost s odůvodněním, v pro mne nejméně dvou stejnopisech s ověřenými podpisy - její a můj. Nejlépe i se svědkem, který jí radí - s její známou, která je právnička. V tom včerejším řevu, kdy to po mně chtěla, také mj. uvedla, že chce zpochybnit moji příčetnost, že bude usilovat o to, aby mne soud zbavil příčetnosti. O jejích důvodech mohu jen spekulovat. Předpokládám, že jde o to, aby na Městském úřadě doložila, že jsem si tu ránu vymyslela a moje výpovědi nejsou věrohodné. Poté by mne mohla zažalovat za křivé svědectví a poškození jejího dobrého jména.

Dlouhodobě ještě vede spor se sousedy, od kterých přes zeď slyší hluk, a poté, co jsem se do toho odmítla nechat zatáhnout, mne označuje za škůdce. Paradoxně ale v této souvislosti není v jejím zájmu, aby se na ORL prokázalo, že špatně slyším: pokud slyším špatně, sama sebe svědecky lékařsky usvědčí, že slyším špatně v souvislosti s tinnitem. Pokud slyším dobře a hluk od sousedů přes zeď slyším skutečně výjimečně a ona denně (což se dá odvodit z lékařské zprávy z ORL ve Svitavách), zpochybňuje to její pozici ve sporu se sousedy. Situaci nedomyslela.


Nyní tedy chce, aby se lékařsky potvrdilo, že tinnitus, který slyším a který není fyzicky doložitelný, ve skutečnosti slyšet nemohu, protože na ORL není nález. Podle mého názoru se mýlí a potřeba je ještě neurologické vyšetření mozkového kmene, a to vzhledem k celkovým potížím po ráně: v mozkovém kmeni a prodloužené míše jsou nervy adekvátní projevům: sluchový, zrakový, senzomotorický. Zrakový zde umístěný jako jediný zrakový nerv vysvětluje moje epi potíže, tj. průběh záchvatů, popsala jsem to již dříve. Pocit rotace v dolní střední části hlavy postupuje jako pocit tlaku dopředu, po celou dobu pravou stranou mozku. Nakonec se bez jakéhokoliv křížení dostane rozléváním tlaku až k pravému oku, před očima nastane bílá mlha a pravý bulbus se stáčí ke kořenu nosu, tedy dolů ke koutku doleva, vidím dvojitě, a poté se po několika vteřinách až desítkách vteřin chvění v napětí oko vrací zpět. Vykládám si to jako spastickou rotaci zrakového nervu počínaje mozkovým kmenem temporálně pravostranně k očnímu bulbu. Sval ve spasmu ovládaný tímto nervem je v maximální rotaci - ve strnulosti, zornička se dívá na nos - vidím +- bílou mlhu, tj. barvu nosu, jsem běloška. Zde nastává křeč z protitahů očních svalů, z nichž jeden je v křeči a druhý chce oko standardně otočit zpět nahoru. Po max. desítkách vteřin "vyhraje" odtahovač. Osobně se divím, že se svaly ještě nepotrhaly a vidím, tedy kromě epizody v Hradci Králové chvíli po tom úrazu, kdy jsem na týden oslepla, poté jsem viděla černobíle, poté po několika dnech i barevně.


Dále chce matka doložit moji podle ní nepříčetnost a zbavit mne tím mých zákonných práv a dát mne do ústavu (podle jejích slov patřím do ústavu, kde se o mne postarají, protože jí působím potíže a ona si se mnou neví rady).

A tady přichází na řadu svědectví spolčenců, které bude chtít předvolat jako svědky mého "pomateného" chování. Za chorobné považuje moje časté čtení Bible (včera mi ji rvala z rukou jako prý zdroj zla proti ní) a chození do kostela, zejména ve všední den (to má být projev mého fanatismu). Jako důkazy o mojí údajné nepříčetnosti bude chtít svědectví spolčenců o mých dlouhodobých projevech pomatenosti, o mých slovech, jednáních, písemnostech. Asi vám nemusím říkat, že na rozdíl od účastníka řízení svědek u soudu lhát nesmí, křivé svědectví je trestné.

Před týdny až měsíci mi matka velkou silou dala zaťatou pěstí prudkou ránu vysunutým loktem do levé poloviny hrudníku do oblasti srdce/plíce, kde mám od té doby dodnes denně bolesti v oblasti lymfatických uzlin, které mám po chirurgickém zásahu dlouhodobě zvětšené a které do té rány nebolely. Před pár dny jsem si na druhé straně hrudníku v téže oblasti nahmatala bulku, která tam předtím nebyla.

O všech těch potížích s lymfatickými uzlinami, hraniční velikostí PK srdce a kompresní atelektáze pravé plíce směrem k srdci s pozánětlivými změnami (podle MR vyšetření v Praze na plicním ve FN Karlovo nám.) matka dobře ví. Vyčítá mi, že jsem stále nemocná a ji to obtěžuje o tom neustále poslouchat a dívat se na moje zhoršené zdraví: prý jí to působí psychickou nepohodu a ostudu ve městě. Plus jsem podle ní společensky neúspěšná, a tudíž nejsem ke chlubení, jsem pro ni ve městě pro ostudu.


Na snaze mne zdiskreditovat duchovně, duševně, sociálně, a dokládat to mým zhoršeným fyzickým zdravím se tedy s matkou shodnete. Rčení "nepřítel mého nepřítele je můj přítel" tady ale nejspíš nepoužijete, protože nepřítel vašeho nepřítele vás předvolá ke svědecké výpovědi k soudu o mojí příčetnosti, a tam se bude probírat i vaše věrohodnost (tj. bezúhonnost).


Vaše past na mne sklapla - a to vy jste uvnitř.


Jana, 26.1.2024

-

Titovi 1/15-16

KRVELAČNÁ SENZACE CHTIVOST


Vaším základním hříchem je krvelačná pomstychtivost bez důvodu a vzápětí s tím spojená sebeospravedlňující pyšná senzace chtivost. A chamtivost.

Pocit, že Vám něco dlužím, když jste "kvůli mně", ale de facto proti mně, "tolik vytrpěl", ale de facto sklidil důsledky svých vlastních zuřivých sebelítostí, to vše na můj úkor.

Mnohem více na sobě než komkoliv a čemkoliv kromě Vás Vám záleželo na společensko-politickém profesním úspěchu, na tom, jak vypadáte před lidmi.

Optická vnějšková dokonalost s vnitřním odporem k do-K/konání.


Vaším životním krédem byla maskovaná závist: koho/co jste chtěl a nepovedlo se Vám podřídit, toho/to jste usiloval zlikvidovat. Duchovně, duševně, fyzicky. S velkým zalíbením. Vše prostřednictvím co největšího sociopatického narcistního humbuku.


Před Bohem jste realizoval tolik samočinných exkomunikací, že jste je přestal počítat.

Před lidmi jste realizoval tolik kriminálních činů, že jste je přestal počítat.

Vaší jedinou snahou se stalo nenechat se chytit, zlovolnosti co nejlépe zamaskovat. Spoléhal jste se na to, že čím výše Vaši pýchu prosadíte sociálně, tím méně budete za své odpovědnosti odpovědný.

Zapomněl jste vzít V/vážně od-po-V/vědnost =

= odmítal jste uvážlivou znalost mezí, umírněnost, náležitost, vH/hodnost.

Nebyl jste H/hoden, nejste H/hodný k H/hostině. K Eucharistii.


Brzy jste pochopil, že před Bohem již nemáte co ztratit, a místo náP/pravy jste svoje zlovolnosti ještě posiloval:

- aby z Vás byla sňata nejedna automatická exkomunikace, musel byste předstoupit před římského biskupa, a tím ztratit lesk usilovně získaného populistického pozlátka a všech církevních pozic,

- abyste napravil velmi četné společensko - hmotné zlovolnosti (proti mně a proti dalším), musel byste sám sebe (a tím i v řetězení všechny spolčence, o kterých jste věděl), udat na státním zastupitelství, nebo na policii.

Z obojího by byl skandál grandiózních rozměrů.

Z obojího by pro Vás vyplynuly značné ztráty.


Ne, Vy nejste srovnatelný se sv. apoštolem Pavlem, jak se o sobě domníváte, že jste. Sv. apoštol Pavel nikdy neměl zálibu v bezbožnosti a kriminalitě.

Vy nyní máte příležitost svědčit o Bohu tam, kde je evangelizace tolik zapotřebí: v nápravných zařízeních. Zevnitř. Tak, abyste se všem stal vším.

Přijměte pokoru před světskými zákony a budete M/moci při-J/jmout poK/koru před Bohem.

Kdo zemře, než zemře, nezemře, až zemře. Kdo chceš uctít Boha, nech svůj dar na cestě a usmiř se se svým bratrem/sestrou/sVěřenou ovečkou, a teprve potom vezmi a předlož svůj dar Bohu.


Jinými slovy:

uV/važte, zda J/je za daných okolností D/dobré předK/kládat Bohu O/oběť z Vašich rukou.

UV/važte alespoň částečné zmírnění důsledků Vámi spáchaných křivd proti M/mně, Janě, protože J/jsem Jana: např. vrácení všech ukradených věcí a s nimi spojených nákladů, finanční odškodnění za všechnu elektroniku, kterou jste napadl hackerskými útoky (a to včetně doplatků za zrušení napadených IP adres), finanční odškodnění za nemožnost užívat nemovitosti napadené hackerskými útoky i fyzickými vniknutími, čehož důsledkem byl život v permanentním 24/7 ohrožení i v soukromí, finanční odškodnění za ušlé zisky z nemožnosti pronajmout byty pod hackerskými útoky, finanční odškodnění za nehmotné újmy na M/mém zdraví a dobrém jménu Zuzana Rosová,...

Zatím od Vás neočekávám úroky, před Bohem důsledky křivd v řetězení.

A samozřejměpředevším od Vás očekávám uP/přímnou a co nejkonkrétnější a blížící se k úplnosti lítost a prosbu za od-P/puštění.

Moc času Vám nezbývá.


Peníze nechci pro S/sebe, i když mi právem náleží:

stanou se základem pro naplňování dalších úkolů D/dobra ve světě, za K/které B/budete osobně od-po-V/vědný před lidmi i před Bohem:

poM/moc pozemskému tvorstvu bez ducha, tj. zejména zvířatům, jejich ochrana před agresí zlovolných lidí.

Konkrétní kroky B/budou sD/děleny v Pravý čas.

Půjde o strukturální organizaci, zajišťování a podíl na vymahatelnosti dobrého života zvířat: domácích, hospodářských i divokých.

K nejnázornějším příkladům lze uvést odpovědnost za naplnění existujících zákonů o městských útulcích, o jejich existenci v každé obci s rozšířenou působností, a to bez výjimky, beze zbytku a bez výhrad. Pro všechna potřebná zvířata bez rozdílu. Včetně ve 24/7 režimu fyzicky přítomném veterináři/veterinářce.

Politické, mediální a další konexe a předpoklady máte.

Trvalý finanční/hmotný příjem můžete (spolu legislativně v rámci EU, tj. politicky,...) zajistit od firem, které testují/testovaly na zvířatech, chovají zvířata v nevyhovujících podmínkách, od fyzických i právnických osob, které na takto získaných produktech hmotně spoluprofitují,..., a od lidí, kteří zvířatům cíleně ubližují.


Kdybyste se podílel na poVolaném Přímém Božím Vedení, již dávno byste měl kolem sebe početný tým odborníků z mnoha různých oblastí ve vzájemné sehrané spolupráci. Za to, co jste bojkotoval, jste nyní (ne až někdy) povinen realizací: neexistence tohoto týmu je Vaším usvědčením, přitěžující, nikoliv polehčující okolností.


Mnohokrát J/jsem Vám říkala, co J/je Vaším úkolem před Bohem, pokud jde o M/mne, v Pravdě Janu:

Ž/žít ve společenství kněze, proroka v Církvi v Přímém Božím Vedení K/králem Nebe a Země.


Nyní tedy naP/pravte:

- Vaši situaci před lidmi a Vaši situaci před Bohem,

- Vaši situaci před římským biskupem a

- Vaši situaci před zákony ČR.


Jana, 22.1.2024

-


Ono je to jednoduché, postoje pražských kněží jsou v zásadě jednoduše čitelné. Stačí vyjít z jejich chování vůči mně jimi poskytovaným Svátostem.


Marek 7/6-7

Bez zaváhání mi podávali Svaté přijímání, jeden dokonce dělal velké potíže kvůli tomu, že jsem jej prosila o vynechání vína (trval na přijímání pod obojí). Došlo to až na arcibiskupství, potom se kněz (O. Stanislav OPraem.) uklidnil.


A přitom M/mne vyháněli od zpovědí - s odůvodněním, že je ve mně zlo, a proto k nim do zpovědnice nemám chodit. Takto mne ze zpovědnice vyháněli O. Gereon OPraem., P. Josef Čunek SJ, P. Petr Havlíček SJ, O. Romuald Štěpán Rob OP. Všichni do jednoho mne opakovaně dlouhodobě odmítali duchovně vést s tím, že je lepší se mnou nemluvit. Odmítali to vysvětlit, tedy mně do očí, zákulisních pomluv kolovalo mnoho.


Nikdo z nich se ani nepokusil mne někdy vykázat z kostela s tím, že se nesmím zúčastnit Svaté liturgie. Jen O. Jordán Vinklárek OP mi zakazoval a všelijakými triky, do kterých zapojoval farníky, i znemožňoval nosit při mši dary. Ani on nikdy nic nezdůvodnil - ani Církevními pravidly o tom, kdo smí a kdo nesmí nosit dary, ani žádnými jinými důvody. Prostě nařídil a zařídil, jeho slovo ostatní považovali za dogma, a zpochybnění jeho slova (tj. už prostou otázku po příčině) považovali za rouhání Bohu. Nejen zmatení laici, ale i někteří kněží a řeholníci. Ti, které O. Jordán Vinklárek OP nezfanatizoval, o něm za zády mluvili s lehkým despektem jako o popularizátorovi bez hlubších znalostí. Něco jako doktor Cvach. Tento kněz mi dělal mnoho naschválů: mj. v zimě v jednom z nejstudenějších pražských kostelů (sv. Jiljí) na všechny kropil, na mne spíše lil svěcenou vodu a sledoval, jak budu reagovat. Měla jsem ledové kapky všude: hlavu jsem měla mokrou, přes brýle mi stékaly potůčky, pocákaná celá lavice i kabát. Musela jsem ty téměř potoky ze sebe sklepávat, abych v té zimě neonemocněla. Povrchně vzato kropil svěcenou vodou, de facto si na mně vyléval svůj vztek. Žárlil, protože žil v neopodstatněném nevývratném přesvědčení, že ohrožuji jeho moc nad jeho mopsíkem (parodie na domini canes) O. Romualdem Štěpánem Robem OP. A proč s těmi nenávistnými naschvály nepřestal ani poté, co jsem po té de facto ledové téměř koupeli neutekla ze mše s děsivým halekáním posedlé zlými duchy, za kterou mne tento kněz vydával? Viděl to provinciál a musel zasáhnout, protože od druhého dne chodil O. Vinklárek OP sám jako zmoklá slepice.


Jak chápat situaci, kdy kněz laikovi bez zaváhání podává Eucharistii a přitom jej vyhání od zpovědi, protože v něm údajně je zlo?

Jak chápat situaci, kdy kněz vyhání laika od zpovědi, s tím, že je v něm zlo (přinejmenším je ten důvod absurdní), a ještě navíc se kněz ve zpovědnici laikovi ve zpovědnici až nelidským hrdelním posměchem vysměje, ať "se vrátí na začátek", ať už k němu nechodí ke zpovědi (P. Petr Havlíček SJ)?


Vychází mi z toho jediný logický závěr:

pražští kněží věděli, že Eucharistii mi podávat mohou a

věděli, že není dobré, aby mne zpovídali oni osobně: sami byli vinni něčím, s čím nechtěli být konfrontováni, co chtěli schovat. Potvrzuje to ten nelidský výsměch P. Havlíčka SJ při zpovědi před Velikonocemi 2008 těsně předtím, než mne dohnali do nemocnice s úplným vyčerpáním organismu.

Tuto moji domněnku potvrzuje i v-i-D/dění z tehdejší doby: v-i-D/dění o mužích v bílých hábitech v otevřeném Nebi s černými tvářemi: falešní svatí.


Jana, 10.1.2023 

-


CHRONOLOGIE VÝKLADU VÁNOC


24.12. SYMBOLIKA DAVIDOVY HVĚZDY OBECNĚ, VÝKLAD VÁNOC V DĚTSKÉM PODÁNÍ

Setkávání Nebe se Zemí a Země s Nebem.

Vertikála shora dolů: seS/stupnost sTvořením (Původnost Činnosti Rčením Trojice Spolu) a Vtělením (Kristus v Trojici od Počátku v Imanenci v oČ/čištění podle SZ Spravedlnosti člověka i podle spolu s Právem V/věrností člověka Bohu i S/sobě ze/ve S/své Obraznosti Výrazu Tváře = SZ tvářnost člověka podle Adama a NZ T/tvářnost Obraznosti T/tváře člověka-tvora vůči T/tváři Krista-Tvůrce v Záři Trojice.

Odkaz na Slavný V/výrok Krista o K/kříži (napsala jsem v dávných Záznamech):

"N/něha J/je vášeň oČ/čištěná od závislosti na hmotě a zároveň ve hmotě uK/kotvená."

Vášeň sama o sobě není špatná, je mohutností duše patřící na Moc Samu, ale vlivem hříchu = pod mocí zaS/slepení sobectvím člověk hledal boha v sobě o sobě, stavěl se být bohem, a proto se vášeň stala protivenstvím Moci Samé, stala se symbolem závislostí člověka na jako-moci, na drogách (modlách) všeho druhu. Aby to pochopil každý, výklad slova vášeň se podle obecného zvyku schematizoval na povrchní žádostivost, takže původce žádostivosti model (Antikrist) zcizil vztah k Moci a udělal z něj povrchní zalíbení v pozlátku, požitcích a žádostivosti. Vášeň se tak coby parodie Moci stala zmocňováním se všeho všude, tj. zalíbením v násilí (zalíbením ve chtění všeho a hned coby parodie B/bytí v Bohu ve veškerenstvu a veškerenstva v Bohu). Žádostivý člověk říká, že "stojí nohama pevně na Zemi", aniž tuší, že země pod ním je vše, jen ne stabilní. N/něha J/je naV/vrácením Pravého výZ/znamu vášni, tj. oČ/čištění vášně od bezobsažnosti, kdy stará závislost na smyslech je přeK/konána S/s-M/mysl(u)-P/plností, tj. Moudrostí v S/srdci (věD/děním, tj. B/bytím v D/dění Centrem K/konstanty dějin veškerenstva = K/křížem. V/věda = S/svědectví intelektem o Logu v různých úhlech po-H/hledu = H/hle-D/dění na Krista S/srdcem zP/přítomněné vý-po-vě-D/dí S/slovem a Č/činem). Legenda: S/s = S/spolu v Kristu a s Kristem. M/mysl(u) = S/slovo Obrazu Boha vůči S/slovu Výrazu Boha (T/tváři Krista) ve Slovesnosti Záře Boha v Trojici. K/kotvou J/je dřevo K/kříže zatlučené do země, tj. spojnice Nebe se Zemí. Hmota je ustálený tok světla v extrémním zpomalení podle svého specifického určení = poVolání k Obraznosti Světlu S/světlem Věčně P/přítomného = J/jmennost z Pravdy = Pravá J/jmennost. OČ/čištění Kristem na K/kříži: světlo zformované do mužské tělesnosti je přibité ve vyV/výšení nad zemský povrch, a tudíž jediná cesta ke světlu je skrze hřeby na kříži zatlučeném do země = skrze mučednictví. Vizte další v-i-D/dění, také před lety, také je to v Záznamech: z krucifixu nad futry v pokoji v bytě na Žižkově šel dolů na podlahu paprsek žlutého světla, byl jakoby plynulým pokračováním kříže dolů, ke mně. K/kříž J/je proto symbolem nezávislosti na světské moci (na modlách, drogách, lžích, podvodech,...) a zároveň Č/čisté závislosti na S/světle zformovaném podle uRčení (podle poVolání).

Přestat dětem lhát o štědrovečerním ježíškovi - kurýrovi dárků pod stromečkem.

Od začátku už nejmenším dětem říkat P/pravdivý příB/běh o Jezulátku: Ježíš-dítě má narozeniny, J/je Milovaný Bohem i lidmi, všichni chtějí být s N/ním a O/on chce být se všemi, a proto lidé touží dát něco krásného oslavenci a oslavenec chce dát něco krásného lidem - dávají si dárky navzájem. Všichni lidé dávají oslavenci dárky (odkaz na "tři krále" a symbolika darů kadidla - Velekněžství, myrhy - Svědčící, a zlata - Král králů, symbolika Slavné výM/měny) a oS/slavenec (Slavný Mocí i svědectvím) si přeje být se všemi, a proto i všichni dávají dárky sobě navzájem, aby tak všichni měli radost se všemi. Každý dává, co může, co sám dát chce. OS/slavenec sám přitom dává každému a všem to nejcennější: Lásku. Vánoce = narozeniny Dítěte, Syna člověka, jsou oS/slavami LáskyP/plné radosti Nebe se Zemí, Země s Nebem, v J/jediném a nerozdílném K/království Věčného Velekněze Vítězného = ve všudyP/přítomné radosti všech, všude a stále.


25.12. SYMBOLIKA SESTUPNÉ VERTIKÁLY DAVIDOVY HVĚZDY V LINII SHORA DOLŮ

počátek veškerenstva podle Genesis

Tvůrce v Trojici - Zrození - narození

Trojiční TrojJ/jediný (= Vtělení)


27.12 CENTRUM DAVIDOVY H/hVĚZDY = PO OBVODU ČERVENÁ KREV, UVNITŘ ZLATÉ S/sVĚTLO

počátek veškerenstva podle sv. apoštola Jana

genealogie Krista jako spojnice Nejsvětějším S/srdcem Páně = Z/zlatý (= S/světelný) S/střed Davidovy H/hvězdy = S/srdce jako K/korelační K/koeficient D/dobra dějin v jejich historicitě v rodokmenech podle židovského výkladu


28.12. S/sVĚTELNOST K/kŘÍŽE

v-i-D/dění S/světla zF/formovaného do těla muže od pasu nahoru (někdy na podzim 2006, je to v Záznamech)

D/dění Se = B/bytí tvora v Kristu Živoucím

S/světlo = Moc Sama, Vítězství nad S/smrtí, T/tvrzení (= sT/tvrzení, po-T/tvrzení) Moci nad po-P/přením (= vyobsažením) po-P/pírajícího (= Odpůrce a jeho "nohsledů") proti náS/sledníku (proti P/přítomnému v J/jeho Vítězné historicitě)

rozdíl mezi O/obecným M/manželstvím podle historicity skrze kněze podle Ř/řádu Petrova a mezi M/manželstvím Vítězného Velekněze podle Ř/řádu Melchizedechova s Otcovou Milovanou D/dcerou v J/jí S/s-D/d(í)ěleném Pravém (= Pravdy) J/jméně Jana (27.12.2005 doma po mši u sv. Ludmily na Vinohradech).

T/tělesnost (= oČ/čištěnost tělesnosti od hříchu) Církve podle Ř/řádu Petrova (Církev ve S/své O/obecnosti vůči Kristu podle Mojžíšova Zákona A/aktualizovaného Horským K/kázáním) a M/manželská T/tělesnost Velekněze s v Pravdě Janou,

tj. mj.: téma Vítězné (= S/světelné) T/tělesnosti Krista v J/jediném a nerozdílném M/manželském v-z-T/tahu se J/jmennou P/prav-D/divostí a zároveň v O/obecné v-z-T/tažnosti K/kříže v O/obecenství Církve

v-z-T/tah = ve Vítězném, z Vítězného "Potáhnu všechny k S/sobě"

J/jmennou = Pravé (v Pravdě z Pravdy) J/jméno tvora ze J/jména Jehošua - Syna člověka ze Jména Samého. I/identita člověka z/podle Logu = Obraznost člověka-tvora vůči Výrazu Boha-Krista vůči Bohu v Trojici.

P/pravdivostí = z Práva podle Mojžíšova i Horského Zákona práva D/divostí - D/dění S/se v paradoxech nadčasové P/platnosti v P/přítomném oka-mžiku historicity.

Optika smyslová (= spolu s myslí podle času) a Zrak s M/myslí Moudrého. Smyslovost s racionalitou coby příslib Moudrosti Rozumu, rozumářství a R/rozumění zMěnou Svaté výM/měny. Téma vědeckosti podle světa (organizovaný chaos nápadů a dílčích důkazů) a v-ěD/dění z/v Moudrosti (po-Z/znání z/podle Imanence, tj. z-Jevení v historii z/v Věčně a neuS/stále P/přítomném). S/slepota na srdce x Z/zření S/srdcem z K/kříže.


31.12. SYMBOLIKA V-ZE-S/sTUPNÉ VERTIKÁLY DAVIDOVY HVĚZDY V LINII ZDOLA NAHORU

tvor ve Tvůrci podle Tvůrce z Tvůrce, tj. narození podle krve - narození z Ducha Svatého - člověk v Bohu Bohem

TrojJ/jediný tvor v TrojJ/jediném Vtěleném, skrze TrojJ/jediného Vtěleného, s TrojJ/jediným Vtěleným

Troj..... = Trojiční Vtělený, tvor ve Vtěleném v Trojici

Matka Neposkvrněná (odkaz na Synovo Vtělení) Neporušená (odkaz na Mateřství Nové Evy)

J/jediný = J/jedinečný, výlučný, nerozdílný, poVolaný

viztedávné T/texty o stvoření člověka, princip a následnost dějů

Např. T/text o postupnosti od Z/zření ke S/slepotě k naZ/zírání.

Bůh Tvoří Výrokem "Žij, pravé J/jméno člověka, u mne Jano!" J/jméno Obrazu Boha S/se A/aktualizuje podle lidského uRčení duší v Duchu Svatém v Nebi a duch v Duchu Svatém se zde A/aktualizuje lidskou tělesností (příS/slibný odkaz na Vtělení) již člověk v porušeném čase, tedy tělesně pod mocí dědičného hříchu. Tímto vstupem do porušené identity došlo k zaS/slepení Z/zraku Z/zřícího poVolaného na Boha, a proto se člověk ještě v mateřském lůně ze strachu obrací do sebe, do sobectví z oddělení od neposkvrněnosti. Každé slovo, které zaS/slepená Obraznost řekne, každý čin, který zaS/slepená Obraznost vykoná, je dílčí jednou každou v celku smrtí jeho duše, kterou tak člověk trhá na kusy tím, že ji odtrhuje od vlastního ducha, jehož identitu duše aktualizuje, protože poVolaná duše nemůže nebýt vztažná ke svému poVolání. Tím dochází k "trhání jednoty člověka na kusy", tj. k podílu člověka na pekle. Pokud člověk odvrátí zrak od Z/zření svým duchem na Ducha Svatého, izoluje se od své naD/děje (od na-B/bývání Ž/života v po-S/stupnosti na C/cestě K/kříže), tím automaticky padá do Bez-na-D/děje, tj. do stavu bez Ž/života. V-z-H/hledem k tomu, že lidská I/identita (= Obraznosti Imanenci) nemůže nebýt v duchu, není-li člověk ve svém poVolaném duchu Pravé J/jmennosti ("jízdenky k náV/vratu"), Proti-J/je (= Není) pod mocí ducha bez Ducha Svatého, tj. závislý na sobě skrze Antikrista. Již Ne-S/slyší Volajícího z Výsosti. Antikrist "hraje o čas": čím více po-P/přené postupnosti, tím hlubší úpadek do závislosti na hmotě pod křížem. Projevem jsou Ne-o-Č/čištěnosti, tj. variety pýchy, zejm. násilnictví.

J/jediná na-D/děje J/je v K/krvi vsáklé do země: kdo při-J/jme N/něhu K/kříže skrze K/krev, s K/koncem neskončí.



Jana, 25.12.2023

-


Mám otázku.

Když babička bije svoji dceru (dále matku), je to v pořádku?

Kdyby dcera (dále matka) bila babičku (svoji matku), je to v pořádku?

Kdyby dcera (dále matka) bila svoji dceru (resp. vnučku), je to v pořádku?

Kdyby dcera (resp. vnučka) bila svoji matku, příp. babičku, je to v pořádku?


Jestliže starší bije mladší tak, že mladší musí na chirurgii s otřesem mozku, který vyústil v podvrknutou páteř s mnoha rozmanitými následnými déle trvajícími zdravotními poškozeními, je jednání starší morální a právoplatné? 
Jakou roli hraje v posuzování bití věk? Do 10 let věku dítěte smí bít dospělý dítě? Od kolika let smí dítě toto bití praktikovat dle výchovy vůči svému bijícímu rodiči? Pokud nikdy, smí tedy matka bít svoje nenarozené dítě v děloze? Nebo hned po narození? Přímým důsledkem je vražda nenarozence, nebo chirurgický zákrok na vlastním těle svépomocí? Smí matka bít jakékoliv dítě jakéhokoliv věku? Pokud ano, tak jenom svoje, nebo svoje i cizí, nebo v podstatě kteréhokoliv člověka kdykoliv kdekoliv, protože každý je něčí dítě a ne každý je každému sympatický?


Jak souvisí bití se lhaním? Je lhaní projevem verbální agrese a bití je projevem fyzické agrese, tj. agrese odpovídá agresi, nebo je agrese verbální v rozporu s agresí fyzickou? Přikláním se ke rčení "kdo lže, ten krade".
Právo je minimum morálky - na čí straně je morálka: na straně agresora, nebo na straně zdrženlivého? Kdo je v právu: ten, kdo právo dodržuje, nebo ten, kdo se z něj mnoha způsoby (bagatelizací, svalováním odpovědnosti na jiné,...) vykrucuje?


Jana, 23.11.2023

-


Ozeáš 4


Jedna věc mne na celé té situaci zaráží nejvíc: v dětství mi dali okluzor do brýlí kvůli tupozrakosti, ale protože prý v mateřské školce učitelka nekontrolovala čistotu skla, téměř jsem neviděla a rodiče to řešili tím, že jsem okluzor přestala nosit. Od té doby moje šilhání, které připomínalo stáčení oka při epi, nikoho nezajímalo.

Zvláštní - za celých těch téměř 50 let nemoci mne nikdo z lékařů, a to včetně těch při hospitalizaci na neurologii, kde mi dělali opakované 24-hodinové EEG, neposlal na vyšetření oka.

Při těch hospitalizacích dokonce primář, neurochirurg odborně prý za zenitem (dle mladého neurologa mimo tuto nemocnici už byla mozková neurochirurgie, na kterou se specializoval primář MUDr. Jiří Hovorka, pasé, hitem prý byla spinální neurochirurgie. Navíc i v době svého profesního vrcholu byl prý jen průměrný.) Tento primář mne posílal na psychiatrická a psychologická vyšetření, a to aniž by mi kdy řekl proč a co tím chce získat, aniž by mne kdy požádal o svolení, aniž by kdy uvážil, že když je problém se stáčením oka, jako první by mělo být vyšetření na očním. Šlo o lůžkové oddělení nemocnice, jistě tam měli i oční oddělení.

Vzhledem k celkové symptomatice je zarážející, že neurologové se specializací na epi dlouhé roky jen argumentovali tím, že na normálních i 24-hodinových EEG nic nenašli, když měřili jen podkorové oblasti, na měření aktivity v mozkovém kmeni vnějšími elektrodami nedosáhli, nad oblast prodloužené míchy a okolí elektrody nikdy nenasadili. Primářova neutuchající touha udělat mi iktální spect je podle mne irelevantní, protože vyšetřovat chtěl temenní lalok, nikoliv mozkový kmen, nikoliv týlní lalok, a nasazování elektrod přímo na mozek (když pominu extrémní rizika, která mi primář a kdokoliv z jeho oddělení odmítali specifikovat s tím, že vše bude popsané na informovaném souhlasu, který mi dají k podpisu těsně před odjezdem na operační sál, na lůžku přede dveřmi) pozbývá smysl, když při odhaleném mozku by bylo na první pohled jasné, které svaly se jak stáčejí - ovšem jiné svaly na jiném místě než ty, o které by ve skutečnosti šlo.


Považuji za alarmující selhání zdravotního systému, že jakmile před desítkami let jeden neurolog řekl, že jde o epi, všichni ostatní včetně praktických lékařů (jak jsem rostla, měnili se) to jen opisovali, dál to neřešili. A to i přesto, že neurologové krčili rameny, že nevědí, o co jde a co s tím. Když pominu onoho MUDr. Hovorku, který měl v hlavě fikci psychiatrického onemocnění a i přes důkazy z výsledků těchto vyšetření se své idey odmítal vzdát, tak až můj stávající ošetřující lékař MUDr. Tomáš Nežádal, PhD. čas od času podotkne, že nejde o typický obraz epi, a v rámci neurologie hledá, co ještě by bylo možné uvážit. To se současným tvrzením, že jsem po neurologických doporučeních (včetně kompletního předoperačního vyšetření, o kterém mne jako o celku informovala až praktická lékařka podle lékařské zprávy z hospitalizace - ptala se, proč mi dělali předoperační vyšetření, primář je pouze nařizoval, se mnou se o tom nebavil, natožpak aby mi vysvětlil, co, proč a k čemu chce, jaké budou výstupy) snad nejvyšetřenější pacient, kterého zná.

A i přesto, že kromě drobného aneurismatu z angiografie mozku (v ÚVN Střešovice někdy mezi lety 2008 - 2010, provedl MUDr. Belšán) v zadní části uvnitř mozku se nic relevantního nenašlo, zatímco oko se na první pohled stáčelo dolů k nosu, na oční vyšetření mne nikdo neposlal.

Jinými slovy: když přede mnou někdo začne mluvit o špičkovém českém zdravotnictví, přestávám ho brát vážně, je to pro mne samolibý lhář.

Když začne mluvit o špičkovém českém zdravotnictví dostupném pro všechny, ihned mi naskočí ona pražská arogance ("Jste VIP?" "Jste sponzor nemocnice?" "Jste politicky exponovaná osoba?" "Jste samoplátce v západní měně?" "Jste u velké zahraniční pojišťovny?" "Ne? Tak pro Vás volný termín nemáme, lidi z ulice nebereme, máme na to přísný zákaz od ředitele. = chirurgie ÚVN Střešovice, v dalších obměnách i v dalších pražských nemocnicích. V litomyšlské viz poslední zážitek z chirurgie.) a litomyšlský alibismus, a sním o "nedostupné zdravotní péči" v USA - se základním pojištěním tu lidé reálně dostanou alespoň základní péči, ne vyhazov ode dveří a výsměch.

Je mi jedno, na jaké úrovni je české zdravotnictví, dokud je tu zdravotní péče jen pro VIP, sponzory nemocnic, samoplátce v západní měně, politicky exponované osoby, pojištěnce u renomovaných západních pojišťoven - i nejzákladnější "nedostupná" lékařská péče v USA je oproti té místní luxus. Dost možná by se mi vyplatilo zařídit si cestovní pojištění u velké zahraniční pojišťovny, odletět do USA a tam zajít na základní vyšetření u očaře. Předpokládám, že i průměrný americký očař je na tom s kvalifikací nepoměrně lépe, než místní "lékaři" = úředníci s tunelovým viděním a pusou plnou právnicky formulovaného alibismu.

Výsledky amerických vyšetření potom hodit na hlavu ministru zdravotnictví a na lékařskou komoru. A možná i ministru spravedlnosti.Důvod je jednoduchý: tito "lékaři" mi svým tunelovým viděním a arogantním nezájmem úředníka s jistým platem způsobili mnohem více než "jen" pokračující velké zdravotní potíže:

postarali se mi o od dětství zpackané životní možnosti.

V celém životním rozsahu: od místa v dětském kolektivu (když pořádně nevidíte, jste malátní, motá se vám hlava, ... a nikoho to nezajímá, v kolektivu nezapadáte) přes školní prospěch (nejen v tělesné výchově mne nikdo nešetřil, musela jsem ji absolvovat v plném rozsahu včetně kotoulů, hrazdy, dechové zátěže, šplhání i s celkovou slabostí, vše bez ohledu na nejen do značné míry porušenou lokomotoriku,..., ale především v matematice, kde bez soustředění neobstojíte: měla jsem výpadky pozornosti, neschopnost se soustředit,..., ve psaní a ve hře na klavír, který jsem nesnášela: jemná motorika v křeči, což se vykládalo jako manuální nešikovnost a lajdáctví, za které jsem byla trestána učitelkou i herdami do zad matkou doma,...).Učitelé mají tendenci žákovi známky upravovat podle toho, co na vysvědčení napsali kolegové, což dělali i u mne.

Ve finále to ovlivnilo celkovou povahu, ukradlo mi to moji životní dráhu: pokud by se na moji zdravotní situaci bral ohled už od mateřské a základní školy, dost možná by se zdravotní stav upravil už tím, že by se neposilovalo zhoršování nepřiměřenou zátěží a permanentním stresem ze všudypřítomného slova: "MUSÍŠ!!!!!!! Za každých okolností MUSÍŠ!!!!!!!!!"

Za vydatné podpory spánkové deprivace už od dětství: přestože vývojově mají děti spát podle věku výrazně déle než dospělí, mne matka každý den už od raného dětství (i o víkendech) budila po přesně 8 hodinách spánku - prý tak pečovala o moje zdraví. Nemluvě o tom, že každý neurolog ví, že při epi, kterou mi diagnostikovali, člověk musí spát tak dlouho, jak a kdykoliv potřebuje. Výsledky trvalé spánkové deprivacenelze dohlédnout.


Ve finále mi to vše dokonale ukradlo můj Bohem Daný život - něco jako smrt zaživa, identita dokonale zdevastována, z dítěte vyrobena loutka v rukou tunelových alibistických hyperaktivistů sledujících vlastní zájmy.

Plus tehdejší všudypřítomná výchovná mentalita, že dítě je jen prázdná nádoba, kterou je třeba naplnit důraznou nekompromisní výchovou podle toho, co chce odpovědná osoba. Dítě nebylo nic než tělo, hardware bez softwaru.


Jejich viny se ve svém komplexu nesčítají, ony se logaritmicky násobí, takže světská moc je na ně krátká. Světská spravedlnost se stará jen o jednotlivé konkrétnosti jednotlivců bez ohledu na celkový dopad na život oběti, jejíž důvěryhodnost a bolest jsou systémově zpochybňovány a bagatelizovány. Naproti tomu viníci-odpovědné osoby, odborníci jsou adorováni, je jim poskytována ochrana a důvěryhodnost = tedy de facto soudní šikana oběti.


I proto žádám od-po-Věď na jejich viny od Boha,

a Bůh mi Slíbil Spravedlnost pro každého z nich,

a to přede všemi.

Neunikne nikdo.

Koneckonců: tyto lékaře, sestry, učitele, čumily a samozvané radílky nezajímala pravda, zajímalo je jejich ego, pocit morální nadřazenosti a právo soudit.

Každému, co jeho jest.

Každý z nich Bude Volán k od-po-V/vědnosti ne "jen" za jeho přímé konkrétní viny a dluhy vůči mně, oni budou souzeni za svůj podíl na systému, který způsobil moji celkovou životní situaci:

člověk J/je Obraz Boha,

lidská moc je z Moci,

kdo zneužívá svoji světskou moc, která je vždy od Boha, odporuje Moci.

Činí-li tak vědomě a v zastoupení odborné moci nad životem sebe i jiného (a lékař/sestra na svém profesním místě tak konají, ať už konají/nekonají jakkoliv), svědčí tak v zástupnosti Moci Boha.

Sami sobě tak činí.

Co chcete nabídnout za zničený život, který je mnohem více než jen sledem zničených příležitostí k D/dobru? Je zničeným podílem na konkrétních přítomných podílech na Věčnosti v čase.

Pro uR/rčení míry a podoby viny není určující, kdo si začal a jak to udělal. Podstatné je, kdo a jak to neukončil - čímž se dostávám k principu podílovosti na vině, která se z principu vztahuje k Věčnosti, nikoliv k principu kolektivní viny, což je termín z horizontálního času, který si neví rady s P/plností věků, což maskuje expanzí těl v davu.

Podstatné není to, kdo jako první, druhý, další, poslední vinu inicioval, protože každý ze zúčastněných iniciuje celý princip viny komplexně, tj. podílově, tj. bez ohledu na prostor a čas.

Zlo se projeví tam, kde k tomu dostane příležitost, kde může, ne tam, kde pro něj není vhodná půda. Zlá vůle viníků je sjednocená a tímto sjednocením žije: každý kryje záda každému, aby se nepřišlo na něj a neukázalo se na něj konkrétně prstem. Princip podílovosti zla stojí na strachu z odhalení viníka a touze škodit, tedy zbabělost a alibismus. A obráceně: kde je zbabělost a alibismus, tam je zlo.

Míra a podoba podílové viny se neměří tělesností výsledků aktivity viníka, míra a podoba podílové viny se měří měrou a podobou projevů a důsledků, důsledků důsledků atd. na oběť v jejím životě: i "nejmenší" vina může mít katastrofální důsledky, když nad ní odpovědné osoby přivřou oči. Příklad: na střední škole mi aritmeticky z chemie vycházela jednička, ale chemikářka nenáviděla mého tátu, takže mi v prvním pololetí prvního ročníku řekla, že známka na vysvědčení není jen aritmetický průměr známek za pololetí, je to komplexní hodnocení projevů žáka. A na vysvědčení mi dala čtyřku. Na to matikář řekl, že mi nedá dvojku, když mám z jiné přírodní vědy čtyřku, a dal mi za tři. Další pololetí řekl, že mi dvojku nedá proto, aby neporušil tradici.Chemikářka mi další pololetí řekla, že o dva stupně, natož o tři, zlepšit známku nemůže, a dala mi za tři. Až přišla nová učitelka na fyziku - a já měla za jedna. Ostatní najednou začali mluvit o tom, "jak jsem se zlepšila a jen tak dál". Táta po celou tu dobu říkal, že do toho nebude zasahovat, "aby si kvůli takové prkotině nedělal zle mezi kolegy". Nicméně na přihlášku na vysokou se píší známky z prvních pololetí a se čtyřkou z chemie a trojkou z matiky jsem na medicínu mohla zapomenout: o anesteziologii jsem si mohla jen nechat zdát. Šla jsem studovat psychologii, kterou tak, jak je dnes principiálně fragmentovaně postulovaná, opovrhuji. (Psyché překládá jako "duše", o které tvrdí, že neexistuje, logos překládá jako "věda", přičemž moudrostí opovrhuje a Bůh pro ni není dostatečně kvantifikovatelný, takže s Ním nepočítá. Jinými slovy: psychologie už svým sebeurčením popírá sama sebe.)Tedy: byla to jen špatná známka z dávno zapomenutého předmětu kdysi na střední škole, nad kterou se dávno jen mávne rukou, nebo to byl spouštěč arogance učitelů a "rovnání si účtů s kolegou" - mým tátou, nebo to byl spouštěč toho, že jsem mnoha lidem coby ne anesteziolog nepomohla od bolesti, možná i někomu z jejich rodin?

Dá se říct: ta chemikářka může i za ty lidi, kterým jsem nepomohla tak, jak mi Bylo Nebem uRčeno poMoci. Jakou vinu má ta chemikářka podle vás: pouze izolovaně individuální (jedna mstivá mrcha si jednou ulevila na účet dítěte kolegy, však ono to přežije, to je toho), kolektivní (strhla lavinu příležitostí, jak si i kolegové mohou ulevit, která se zastavila, když do kolektivu přišla nová kolegyně, která si místo v učitelském sboru teprve utvářela a do intrik se nezapojovala), nebo podílově existenciální (zničilo mi to nejen profesní život, ale životní styl jako celek)?


Měřítkem kolektivní viny podle času je účast viníka na vinách kolektivu, přičemž se rozlišuje mezi "malými" a mezi "velkými" vinami, mezi jednorázovými a mezi opakovanými vinami, podle viníkovy hierarchie v kolektivu,...

Měřítkem podílové viny (podle Soudce z Věčnosti) je moc, kterou vina způsobila a působila na kvalitu i kvantitu života oběti vzhledem k Bohem Danému D/dobru oběti i D/dobru viníka i D/dobru veškerenstva.


To je rozdíl mezi světským soudem pro čas a mezi Soudem Soudce.

Je jedno, kdo kdy přišel, protože z pohledu Věčnosti jde jen o úkolové začlenění do událostí, nikoliv o lidskou důležitost - všichni jsou Obrazy Věčného. Je jedno, co komu prošlo, protože hodnota vin proti životu je před Bohem vždy vinou proti životu, tedy absolutní v koncentraci. Neplatí tu, že čas vše přikryje: v podílovosti nehraje postupnost začlenění žádnou hierarchickou roli: prvním může být poslední příchozí, který ale jako první nepřijal paradigma zla, kterému se všichni předchozí rádi podřizovali. Neboli: ta fyzikářka, která přišla poslední, měla podíl na mém dobru ne proto, že by mi pomáhala, ale proto, že mi neškodila, nepodřídila se mentalitě pomstychtivosti mezi kolegy. Ten matikář měl podíl na zlu ne proto, že by se nechal strhnout chemikářkou (a tudíž by jeho vina byla kolektivně zdánlivě menší, zapadla by v davu), ale proto, že byl zlý a rád naskočil na možnost si svoji zlobu "legitimně" vyventilovat. Princip podílové viny je principem Ne-S/spravedlnosti vůči T/tělu Krista.

Kdo zničil podílovost na Věčnosti kohokoliv v čase, automaticky tím zničil podílovost na své Věčnosti ve Věčnosti. Koná-li tak zdravotník vůči pacientovi, učitel vůči žákovi, rodič vůči dítěti, kněz vůči laikovi, je zničený život pacienta-žáka-dítěte-laika svědectvím o nutné smrti zástupců Moci vůči sV/věřené ovečce: vždyť vědomě záměrně a ze své zástupnosti odporovali Živému.

Ne, nejde jen o drobné profesní pochybení konkrétního jednotlivce, jde o od-po-V/vědnost záS/stupců Krista vyK/kupujícího.

Každý Ne-od-po-V/vědný záS/stupce Vykupitele má na svých rukou krev své oběti a krev všech, které to ovlivnilo.

A za tuto veškerou krev B/bude záS/stupce jako jednotlivec i jako součást celku Volán k od-po-V/vědnosti. Jde o od-po-V/vědnost vůči K/krvi Krista v P/plnosti, nikoliv o pár jednotlivých kapek jednotlivce v marginální záležitosti. Cokoliv jste učinili nejmenšímu, Kristu jste učinili.


Jana, 28.10.2023, 29.10.2023

-


Na té chirurgické ambulanci mi lékařka mj. řekla, že mi to násilí asi vyhovuje, když se od matky nechci odstěhovat. V ambulanci bylo 6 velmi mladých slečen, asi budoucích zdravotních sester, všechny se zájmem poslouchaly, což mi bylo dost nepříjemné. Nikdo z nich se mi nepředstavil, neřekl, proč tam je a zda s tím souhlasím. Celé to pro mne bylo hodně stresující a ponižující, jako kdybych byla podezřelá u výslechu. Lékařka se neustále ptala, zda zranění způsobila matka, naznačovala, že přeháním, bylo vidět, že kdybych řekla, že mi facku dlaní na pravé ucho velkou silou vrazil muž, ne matka, tak by okamžitě "byla na mé straně" = udělala by vše, aby si sama před sebou připadala morálně na výši. Ale že šlo o "starou paní", snažila se ji omlouvat a mne vinit. Došlo to tak daleko, že lékařka opakovaně naléhavě říkala, že nemusí nic hlásit na policii, ať tam jdu sama, ale jestli na tom tedy opravdu trvám, tak uváží, jestli informovat sociálku. Téměř jsem se styděla, že jsem ji s tím svým úrazem obtěžovala - přece jen, okamžitě po té silné ráně dlaní do pravého ucha se mi hlava otočila zcela doleva, spustil se silný pískot v pravém uchu, který postupně slábl a přecházel doleva do obou uší a nakonec nejslabší hlasitostí do levého ucha, od té doby se to pískání s různou intenzitou přelévá nepředvídatelně časově i místně. Řekla, že přijít jsem určitě měla, že "krční páteř je podle rentgenu podvrknutá", že potíže s rovnováhou, o kterých mluvím, jsou po takovém úrazu normální, a že kdyby se to do týdne nezlepšilo, mám přijít na kontrolu. Dokonce mi vyprávěla o jakési staré paní, kterou syn bil, lékařka toho syna také nesměla nahlásit na policii, protože takovou pravomoc lékař nemá, stará paní prý musela sama sebrat odvahu a dojít na policii syna nahlásit. Já prý mám udělat totéž. Ta stará paní, kterou syn prý bil, se prý odstěhovala k dceři - a já bych se také měla odstěhovat.


Nejen, že se to nezlepšilo, postupně se to zhoršuje. Zároveň je mi hodně proti srsti představa, že si zase budu připadat, že paní doktorku obtěžuji, vlastně jako viník celé situace, kterou jsem si podle ní asi způsobila sama tím, že se nechci odstěhovat z domu, i když mám kam. (Poznámka: na matce neparazituji, ten dům, ze kterého mne vyhazuje, jsem jí před lety dala s tím, že mi slibovala, že mi jej kdykoliv vrátí, prý to snad vím, že si o něj stačí říct. To bylo slibů, o kterých dnes "neví".)


Dnes jsem krátce po 15. hod. volala na ambulanci, do kolika mají otevřeno, a sestra mi řekla, že už mají pohotovostní režim. Všude se říká a píše, že v celé ČR je pohotovost až od 17 hod., tak nevím. Počkám do pondělí, jestli vůbec má cenu od nich něco čekat.

Po zdravotní stránce se k původním potížím se sluchem a rovnováhou + častějším a silnějším epi záchvatům postupně přidávají další, také trvale po celý den: pocity na zvracení, pocity na omdlení, celková slabost, potíže s dýcháním, malátnost. Původně jsem měla "jen" ztuhlé svaly na krku, ramenou a až k lopatkám, ode dneška mám potíže i s rameny až k loktům - svaly jsou v křeči, tuhé, předloktí je oslabené.

Všechny ty věci byly už dlouhé roky, ale v mnohem slabší verzi a např. pískání v uších jsem už pár měsíců neměla.

Včera se mi v drogerii udělalo tak zle, že mi pokladní donesla kelímek s vodou a tašku na kolečkách mi snesla ze schodů, i když měla na kase frontu. Nikdo z lidí neprotestoval.


Nevím, jak to bude postupovat, ale všechny tyto potíže po úraze krční páteře po facce mi silně připomínají standardní epi potíže, které mám už téměř 50 let. Je zarážející, že nikdo z lékařů se nikdy ani nezmínil o tom, co jsem se dnes dočetla na Wikipedii, takže jde o znalostní naprosté minimum, které zná každý medik - o spánkovém laloku, o mozkovém kmeni, o hlavových nervech z mozkového kmene, o okohybných svalech. Protože to, co se na té Wikipedii píše, do detailu přesně popisuje celou komplexnost mých zdravotních potíží už po téměř 50 let.Už tehdy jsem hned ze začátku měla stejné potíže jako dnes po tomto úrazu krční páteře, jen byly tehdy mnohem silnější.

Vážně mám epi? Lékaři dlouhé roky psali "etiologie neznámého původu" - to mi zní jako přiznání diagnostické neschopnosti.


Ošetřující lékař (renomovaný neurolog) mluví o křížení očních drah, a tudíž o lokalizaci zdroje epi záchvatů vlevo (jde o pravé oko), já to vidím jinak (což jsem mu řekla i napsala v e-mailu, 4. hlavový nerv).

Vidím to takto: stáčení očního bulbu zhora dolů dovnitř k nosu (ano, už dlouho ošetřujícímu lékaři říkám, že by stálo za úvahu prověřit stav 4. hlavového nervu a s ním spojených okohybných svalů), pocit bílé mlhy po stočení oka (ano, dívám se na nos, tudíž na +- bílou barvu, ještě, že nejsem černoška, jinak by lékaři mohli mluvit o chvilkové slepotě), poté chvění očního bulbu (na videoEEG, ještě v Nemocnici Na Františku dělali kromě jiných i dvakrát 24-hodinové), které mi vyvolávalo pocit napětí a mlhy před očima, poté jsem viděla dvojmo po úhlopříčce doprava - nejspíš to bylo ve chvíli, kdy povoloval okohybný sval ve spasmu a oko se začínalo stáčet doprava nahoru. Subjektivně jsem měla pocit "mlhy a víru v hlavě", a to po celou dobu vpravo v místech od zátylku středem hlavy dopředu k pravému oku. Chvění oka si subjektivně vykládám tak, že šlo o extrémní spasmus z boje mezi svaly stáčejícími oko - ten, který stáčel oko dolů dovnitř, byl asi v extrémní křeči, ze které se potřeboval uvolnit a vrátit se do původní polohy, a zároveň pohyb oka standardně přebíral sval k pohybu oka nahoru doprava. Vykládám si to jako stav extrémního svalového napětí, při kterém se oko chvělo, já cítila chvění v hlavě, které jsem si neuměla vysvětlit, a vzhledem k celé situaci po dlouhých téměř padesáti letech se divím, že se okohybné svaly ve všech těch mnohokrát tisíci spasmech ve vláknech nepotrhaly a já dodnes vidím, když odhlédnu od dioptrií na dálku (něco přes minus 3), vidím dobře. V poslední době, už tak půl roku, se mi nějak samy od sebe ztrácejí kila, nejméně o dvě konfekční velikosti. Na ztrátě hmotnosti nemám osobní podíl, pro hubnutí nic nedělám. To ovšem může souviset s těmi novotvary v podpaží, novotvary se utvořily po tom před lety zpackaném ambulantním chirurgickém odstranění abscesu (ÚVN Střešovice, chirurgie) ze zanícení podrážděné kůže, postupně se zvětšilo srdce a vytvořily se atelektázy na pravé plíci (do té doby byly plíce podle mnoha rentgenů po řadu let zcela čisté).


Podle Nebe nemá další lékařské pátrání po celé zdravotní situaci dlouhodobý smysl, protože dlouhá budoucnost mne na Zemi nečeká, a pokud jde o viny a tresty, Nebe není ani slepé ani lhostejné.

Upřímně, s viníky nechci mít nic společného, chci je od sebe odstřihnout a nedat jim pokud možno žádný prostor k podílu na mém životě. To znamená odpustit jim - nevím přesně, co to slovo v praxi konkrétně znamená, ale mohu říct, že co si pamatuji, od toho se distancuji, a je mi lépe - problém, který nemám, neřeším. Ať si je řeší viníci: já mám svoje radosti v Nebi. Hodně mi to usnadňuje moje od dětství špatná paměť. Na to mám také svoji teorii: vzhledem k množství traumat a přetížení v dětství a dospívání se u mne vyvinul podmíněný reflex neřešit, co řešit aktuálně nejde - na co nemám kapacity, síly, prostor, moc k vynucení nápravy. Podle Wikipedie se do dlouhodobé paměti neukládají věci spojené s akutními traumaty - vzhledem k množství a rozsahu psychického přetěžování v dětství a dospívání se nedivím, že si z tohoto období nepamatuji téměř nic, a to, co si pamatuji, jsou jen útržky.

Neboli: do svého konce na Zemi počítám týdny až měsíce a z Nebe mám slib, že nezemřu násilnou smrtí. Slib pokračuje konkretizací způsobu mého odchodu odtud. Hodně lidí se bude hodně divit.

Nemá cenu si ten konec zaneřádit starostmi o budoucnost.

Co myslíte?


Jana, 27.10.2023

-


Čas = S/souS/slednost a náS/slednost D/dění S/se hmotyZákladní charakteristiky: kontinuita a plynulost.

Hmota = extrémní zpomalení toku světla v ustálení.

Ustálení světla = zformování tvaru světelného paprsku podle jeho uR/rčení.

Kontinuita času = návaznost a provázanost D/dějových vzorců v jejich A/aktualizacích.

A/aktualizace D/dějového vzorce = zP/přítomnění S/slova-Č/činu.


S/slovo-Č/čin = rozH/hodnutí pro Boha, P/pravdivost S/slovem i Č/činem (z/v Obraznosti Bohu). Člověk J/je H/hoden Boha, J/je vH/hodný pro Boha, a tudíž povahově hodný ke světu, resp. poK/korný před Bohem = poZ/zorný ke světu. Parodií je podřízení se světu.

P/pravdivost = souL/lad tvora se Jsoucím skrze Krista.

S/slovo = Autenticita člověka ve Svátostech = v Pravdě J/jmennost člověka = vyZ/znání Pravého (=Bohem uRčeného ve sTvoření) J/jména člověka. Viz průB/běh sTvoření člověka (dřívější texty). Zapomnění J/jména z Pravdy se děje přijetím jména daného člověkem (slepého jména), a to i v případě, že jde o stejné jméno, protože nejde o totéž J/jméno. URčení/zMěna jména člověku Bohem na J/jméno z Pravdy = vyŘčení o Vlastnictví člověka skrze Krista, příp. skrze tvora = zJevení Úkolu člověka před Bohem. Trvá-li kdo na světském jméně Bohem Vlastněného člověka, zabíjí Bohem Vlastněného i sebe, uvrhuje pod moc světa. (Člověk Vlastněný Bohem vždy preferuje J/jméno z Pravdy, protože cítí, že preferencí jména podle světa pod Spravedlností - i křestní jméno je od lidí, jde o slib, nikoliv o v P/pravdě Pravdu, nikoliv Boha v člověku - by sám sebe zabíjel. Boj o uP/platnění v Pravdě J/jména J/je bojem o vlastní E/existenci, J/jde o E/existenciální B/boj.) 

Č/čin Autenticita člověka ve Svátostech = v Pravdě J/jmennost člověka = vyZ/znání Pravého (=Bohem uRčeného ve sTvoření) J/jména člověka. Viz průB/běh sTvoření člověka (dřívější texty). Zapomnění J/jména z Pravdy se děje přijetím jména daného člověkem (slepého jména), a to i v případě, že jde o stejné jméno, protože nejde o totéž J/jméno. URčení/zMěna jména člověku Bohem na J/jméno z Pravdy = vyŘčení o Vlastnictví člověka skrze Krista, příp. skrze tvora = zJevení Úkolu člověka před Bohem. Trvá-li kdo na světském jméně Bohem Vlastněného člověka, zabíjí Bohem Vlastněného i sebe, uvrhuje pod moc světa. (Člověk Vlastněný Bohem vždy preferuje J/jméno z Pravdy, protože cítí, že preferencí jména podle světa pod Spravedlností - i křestní jméno je od lidí, jde o slib, nikoliv o v P/pravdě Pravdu, nikoliv Boha v člověku - by sám sebe zabíjel. Boj o uP/platnění v Pravdě J/jména J/je bojem o vlastní E/existenci, J/jde o E/existenciální B/boj.) 

Je = Jsoucí na Nebi i na Zemi, Tvůrce, Svrchovaný v Trojici i ve Svých Obrazech (v Bohu Jsou všichni Bohy)

J/je = Bohočlověk, B/bytí ve Svátostech

je = existence (bez úmyslu, příp. nesvobodně) v podřízení se světu bez Boha, moc bez Moci

Proti-J/je = existence v záměrném podřízení se světu bez Boha, vědomá svobodná vzpoura Proti Bohu 

Není = Ne-B/bytí = Ne-tvor = Ne-vyŘčení = Lež = Ne-moc = Bez-Moc = moc Proti Moci = Ne-E/existence = Antikrist

není = je = zdánlivost = "slepota na S/srdce" = bez-naD/děj = nenabývání D/dějů = ustrnutí a bezradnost plodící aktivismus typický ne-v-H/hodností uplatnění jinak obecných P/pravd v daném konkrétním kontextu = svatouškovství coby parodie Svatosti = aktivismus, který vždy blokuje A/aktivitu coby A/aktualizaci Dění Se Krista ve Svátostech = ne-H/hodné při-J/jímání


Z Obraznosti = podle Bohem Daného poVolání S/svého (J/jmenného = Výrokového Tvůrcem) ve tvorstvu.

V Obraznosti = J/jméno podle J/jména ze Jména = I/identita tvora Daná Bohem.

J/jméno ze Jména = Kristus.

ZP/přítomnění = vyK/koupený čas = P/plnost Obraznosti člověka v daném D/dějovém rámci. B/bytí Obrazu Boha v-z-H/hledem k Výrazu Boha (= v-z-H/hledem ke Tváři Boha = ke Kristu).

Bytí = Jsoucno, Jsoucí

B/bytí = pře-B/bývání = přeK/konávání světského horizontálního času časem vyK/koupení = průB/běhová P/přítomnost = Ž/život člověka ve Svátostech a ve Svatosti (v Království na Nebi i na Zemi.) Týká se člověka = pána tvorstva.

bytí = existence v čase podle času. Týká se veškerého tvorstva. Podřazení se člověka pod moc tvorstva = člověk činí svým pánem moc bez Moci, protože se předtím vzdal S/své Moci Obraznosti, následkem čehož je Bez-Mocnost vůči tvorstvu = násilí obecně (příroda existuje podle svého pána tvorstva, ať už to člověk chce nebo ne - uRčení tvorstva člověk nezruší. Bez-Mocný člověk nemůže, Mocný člověk nechce rušit Boží uRčení.)

SouS/slednost zP/přítomnění = plynulost D/dějů = celistvost typologie voleb (jedna a táž situace = jedno a též zP/přítomnění J/je S/samo v S/sobě I/identické: člověk v jedné věci neříká "ano i ne", říká buď jen "ano", nebo jen "ne", nikdy "ano, ale".) S/spolu-B/bytí, S/spolu-J/jdoucí.

S/slednost zP/přítomnění = kontinuita D/dějů = stálost typologie voleb mezi dobrem a zlem (člověk volí stále dobro nebo stále zlo) v poS/stupnosti D/dění S/se hmoty.

NáS/slednost = náS/sledování C/cesty = H/hleD/dění na Krista = V/věrnost Kristu rozH/hodováním ve stálosti = poS/slušnost (na) C/cestě = kontinuita          úČ/častenství ve/na Svátostech.

Následnost = materialismus podle Ne-po-S/slušnosti = život ze/ve lži. Svévole.

Ne-po-S/slušnost = vzpoura proti Desateru.

ÚČ/častenství = S/souČ/část T/tělesnosti Krista v Církvi. = S/spolu-ú-Č/č(á)stenství Obecnosti.

T/tělesnost = P/plnost E/existence.

Tělesnost = materiální světský.

E/existence = Obraznost Jsoucímu, Království na Nebi i na Zemi.

Existence = sekvence z "existující" (Proti-Jsoucí) = diskontinuita času = vytržení z kontextu průB/běžnosti D/dění (Proti-kontinuita) = ztráta A/autenticity (Proti-P/plnost) = vzpoura proti Horskému kázání.


Volba mezi dobrem a zlem je nad hmotou, je příklonem ke světlu x odklonem od světla = je buď D/děním S/se, nebo strnulostí, ustrnutím.

Volba dobra = zhmotňování dobrého A/aktualizací

x

volba zla = zhmotňování zlého (Proti-S/slovo Proti-A/aktualizuje = L/lež zabíjí zP/přítomnění a zároveň krade z moci Obraznosti P/přítomného, tj. zabíjí Krista, aby legitimizoval svoji závist), přičemž hmota může být materiální i nemateriální. (Kde je tělesnost, tam je ustálení světelného toku do náležité formy: v-i-D/ditelené = Č/čisté, viditelné = zdánlivé světské i neviditelné = utajené).

S/souS/slednost a náS/slednost zP/přítomnění hmoty = H/hybnost D/dění S/se ve S/svých A/aktualizacích. = S/spolu-n(a)á-S/sledování Krista ve Svátostech.

A/aktualizace = sT/tvrzení voleb mezi dobrem a zlem. Výrok o něčem. Je-li výrok D/dobrý, poVolává. Je-li výrok Z/zlý, zapuzuje = usmrcuje D/dění = fixuje mimo zhmotnění světla tím, že blokuje ustálení světelného toku (= blokuje V/volbu D/dobra zatemňováním duše hříchem). Fixace je parodií vůči ustálení se.

sT/tvrzení voleb mezi dobrem a zlem = výrok o sobě samém, o S/své P/pravdivosti x o své Ne-P/pravdivosti, o S/svojí V/věrnosti x o svojí bezbožnosti.

ST/tvrzení = S/spolu-R/rčení. Výrokovost z/v/podle Moci, tj. M/mocně = V/věrnost Moci S/slovem-Č/činem = Mocnost = při-J/jetí z-Mocnění.

Stvrzení = prosazování svých domněnek vlastní mocí.


Je-li D/dění S/se zP/přítomněné hmoty kontinuální, J/je člověk S/sám v S/sobě A/autentický = dlouhodobě důV/věryH/hodný.

Je-li D/dění S/se zP/přítomněné hmoty plynulé, J/je člověk S/sám v S/sobě K/klidný, průZ/zračný, E/existenciálně orientovaný.

Je-li dění se hmoty Ne-P/přítomné (je-li bez Krista), Proti-J/je v po-P/pření kontinuity i plynulosti, protože kontinuita a plynulost jsou dvě strany téže mince.

Po-P/pření kontinuity je (= Proti-J/je = Není z Ne-P/přítomného = podle Antikrista) P/přením se s Kristem o spolehlivost x únikovost v dlouhodobé (Ne)V/věrnosti člověka Bohu, a tím i sobě.

Po-P/pření plynulosti je (= Proti-J/je = Není z Ne-P/přítomného = podle Antikrista) P/přením se s Kristem o platnost x zmatečnost v plném rozsahu všech významů daného tvrzení/děje.


Spolehlivost a platnost D/děje = P/pravdivost V/výroku o Kristu, ať již V/výrok o Kristu je či není auditoriu srozumitelný. Přesahuje-li tvrzení o Kristu rozměry srozumitelnosti a pochopení tvorem, a zároveň v tvrzení není možné nalézt zjevnou nepravdu, jde o V/výrok podle Božství Krista.

V/výrok podle Božství Krista Je Platný ve Své P/plnosti, tj. platný a spolehlivý (v D/daném kontextu J/je P/pravdivý).

Výrok podle lidství Krista tvorem rozděleného od Kristova Božství (oddělení a rozdělení Krista coby Bohočlověka v seS/stoupení do pekel) je lež. Lživé výroky nejsou ani platné ani spolehlivé, ale jsou světu komfortně srozumitelné. Co je světu srozumitelné, tomu si svět myslí, že rozumí, a tuto svoji domněnku má tendenci setrvačně vykládat a prezentovat jako ověřenou pravdu = svět se staví být měřítkem P/pravdy, tj. "konkuruje" zJevené P/pravdě. Obvykle se přitom odvolává na vědění a opomíjí, že vědění je coby zJevená P/pravda A/aktualizací B/bytí v D/dění, tj. že J/jde o pro-J/jev Ž/života v P/pravdě = o důkaz o P/přítomnosti Moudrosti. Vědění bez Ž/života v P/pravdě, tj. bez V/věrnosti Moudrosti, je Ne-Moudré, tj. H/hloupé, jakkoliv H/hloupost svým kradením P/pravdě staví na zdánlivosti po-Z/znání.

P/pravdivost = V/věrnost Slovu. Pro-J/jevuje S/se mj. po-Z/znáním = náS/sledováním S/slova V/výrokového = Č/činného podle V/výroku "H/hle, Č/činím V/vše N/nové!"

Pravdivost = slovesná "věrnost" světu. = Adorace světa. = Adorace L/lži. = Adorace L/lháře. V/věrnost = L/láska ke zJevené P/pravdě, a proto "věrnost" světu je Z/zlobou obecné i individuální hříšnosti.

 

V/výrok = zJevení Se S/slovem = V/věrnost Bohočlověku S/slovem-Č/činem.

Výrok = vyřčení domněnky o světu, ze světa a podle světa.

ZJevení = vyJ/jevení Podstatnosti Tvůrce = Jev B/bytí = z-pří-S/stupnění Bohem v Církvi = skrze Krista - s Kristem - v Kristu Mocně K/krok za K/krokem = ve vyVýšení.


Člověk, který "jde po snadných cestách", nechodí po C/cestách P/pravdy, jeho cesty jsou zmatečné a nespolehlivé.

C/cesta = Kristus.

K/krok za K/krokem = sekvenčně S/souS/sledně náS/sledně kontinuálně. = Z/v P/přítomnosti historie. = Symbolika P/přítomného času průB/běhového (na K/který čeština téměř zapomněla).

Cesta = svévole světa.


Člověk na C/cestě (v Kristu) CH/chodí v paradoxech, protože V/věrnost Bohočlověku J/je (= E/existuje) V/věrností v Pravdě člověku, což J/je mimo pouze lidské chápání.

Ch/chce-li B/být K/kdo v Pravdě člověkem, nesmí trvat na životě ve svých zacyklených zvycích, M/musí E/existenciálně riskovat: v Pravdě (v Kristu) čas člověka (světský život) J/je A/aktualizovanou (ve Svátostech) Věčností (Obrazností Bohu) K/krok za K/krokem (v K/každé J/jedné V/volbě D/dobra na C/cestě Krista)a to beze zbytku a bez výhrad (= Právě-P/plně a spolehlivě, tj. z/v Právě-1, tj. z Právě-J/jediného, tj. v S/souL/ladu s K/korelačním koeficientem veškerenstva).

Beze zbytku a bez výhrad = v Právě-J/jediném z Právě-J/jediného s Právě-J/jediným Trojičním = J/jednorozený.


Jana, 17.10.2023, 18.10.2023, 19.10.2023, 20.10.2023

resp. Mgr. Zuzana Rosová, Smetanovo nám. 27, 570 01 Litomyšl-Město, tel. 702998200, e-mail: 702998200@seznam.cz

-


Byla jsem na ORL ve Svitavech, v pořádku.

Potom na rentgenu krční páteře (chirurgie Litomyšl), je "podvrknutá", krční a ramenní svaly jsou ve spasmu, dostala jsem krční límec a léky na bolest. 

Na chirurgii předají informace o matčině úderu na sociálku. Prý mám jít na policii matku nahlásit. 

Pravda je, že její fyzické útoky se stupňují (vylití špinavé vody z hrnce na odmočení na moji hlavu, úder pěstí do levé části hrudníku, na srdce, roztrhané tričko, když jsem minulý týden byla v posteli s infekcí, standardně pohlavky, házení mnou po místnosti, vytlačování odkudkoliv, kde mne nechce, včetně pokoje, kde jsem,...).

Nemám ráda velké změny, ale pokud něco neudělám, situace se bude zhoršovat.

Nebo: nechat to být s tím, že bránit se by bylo proti Bohu? Bylo?

Jde o matku, ne o partnera, nejsme si rovny. Ke komu mám primární povinnost - k matce, nebo ke svému zdraví?


Jana, 13.10.2023

-


Před 17. hod. mne matka v záchvatu zloby udeřila do pravého ucha dlaní tak silně, že mi v něm ihned začalo pískat.

V Litomyšli v nemocnici není ORL oddělení, nejbližší pohotovost ORL je v Ústí nad Orlicí, tam se bez auta nedostanu a není, kdo by mne tam odvezl.

Zítra půjdu ke zdejší praktické lékařce, snad se na vyšetřeních, na která (možná) mne pošle, nenajde nic vážného. Pokud bych do zítřka omdlela, po probrání se bych si zavolala záchranku.

Jana, 12.10.2023

-


Před několika lety při ambulantní resekci abscesu v levém podpaží na chirurgii v ÚVN Střešovice velmi mladý lékař dle přihlížející sestry přeřízl žlázy, i když jej předtím několikrát varovala, že chce řezat na špatném místě. Nedal mi anestezii (byla to velká bolest), nedal mi antibiotika, jen zavedl kanylu a sestra ji oblepila polštářky gázy. Na převazy kolem kanyly jsem chodila několik týdnů. Tekla kalná žlutá tekutina s příměsí červených "pavučinek". 

Za několik let se od místa resekce  "stromově" směrem ke středu hrudníku čas od času šíří pocity proudící teplé tekutiny. Na jiné chirurgické ambulanci (Poliklinika Jarov) lékařka nahmatala stejné místo v pravém podpaží, přišla prudká ostrá bolest. Poslala mne na mammograf, šla jsem tam, kde jsem vedená (Homolka), sestra mi přišla říct, že mne paní doktorka oproti místnímu zvyku odmítla pozvat na oznámení výsledků, prý mi je pošlou poštou. Ještě před vyšetřením mi sestra řekla, že mammograf se platí vždy, i když mi již bylo více než požadovaný věk pro hrazení VZP a VZP mi poslala dopis, ať jdu na preventivní vyšetření. Nakonec mne na vyšetření vzala. Vyslýchala mne, jak jsem se dostala k nim do evidence, když jsou prestižní nemocnice. Jsou to už roky (dávno před covidem), dosud žádné výsledky nepřišly. Sestra mi odmítla prodat záznam vyšetření na CD. Vyšetření velmi bolelo (podle sestry je vyšetření bezbolestné a já to přeháním).  

Od té doby mám již několik let závratě, dýchavičnost i v klidu, celková svalová únava, otékají mi nohy. Při chůzi se podle míry předchozí únavy motám, a proto chodím o berli, kterou mám po potrhaných vláknech šlachy na pravé noze kolem kotníku. I tak občas vypadám jako opilá, ale protože mám hůlku, lidé mne tolerují.


Nález na CT plic ze 22.1.2022, VFN Praha, plicní klinika:

Popis:
Vpravo parakardiálně několik pozánětlivých či kompresivní nevzdušností, téměř kompletní nevzdušnost S5 a středního laloku a subsegmentální atelektáza S3 horního laloku pravé plíce. Jinak je přiměřená bronchovaskulární struktura, bez bronchiektazií, bez výrazněji zesílených bronchiálních stěn. Mediastinum bez lymfadenopatie. Plicní hily bez expanzí. Okrajově zobrazené oblasti epigastria bez nápadností.


Rentgen plic z 28.6.2022, poliklinika Olšanská, Praha


Podle lékaře v Praze je srdce zvětšené a jsou nutné kontroly.

Podle primáře interny v Litomyšli, který mi dělal ultrazvuk srdce, je důvod k léčbě, kterou měla koordinovat s mým celkovým stavem internistka na jeho oddělení.

Podle internistky při kontrole v Litomyšli je to normální nález. Rentgen, který nechala dělat ona, odmítla vyhodnotit, odmítla mi říct i dát konkrétní výsledky, jen řekla, že "je to zvětšené, chtělo by to CT, rentgen je vždy neprůkazný". Záznam rentgenu mi (samozřejmě za poplatek) odmítla poskytnout (na CD i jinak), prý to nedělají. Rentgen mi ani na moji opakovanou žádost nikdy neukázala, nedala mi jej k nahlédnutí s vysvětlením. Prý na to nemám právo. Na moji otázku, zda mi dá doporučení na CT, mi řekla, že není důvod dělat CT.  Jakoukoliv léčbu označila za bezpředmětnou, odmítla mi ji poskytnout, odmítla mi dělat další potřebná vyšetření. Její primář se mne předtím ptal, zda na srdce beru léky, internistka na jeho oddělení mi oznámila, že pro léčbu není důvod. A že už nemám chodit. Na tom opakovaně velmi trvala. A ať  "si jedu do Prahy, kde mám trvalé bydliště". Řekla jsem jí, že pojištění u VZP i zákonná lékařská péče se vztahují na celou republiku, na to nereagovala. 


Po prudkém úderu pěstí od matky na okolí tohoto místa v levém podpaží (věděla, kam míří) před pár týdny mám v tomto místě  bolesti. 

Modřiny po jednom z jiných útoků matky proti mně:

Fotka matkou roztrhaného trička, které jsem měla na sobě 5.10.2023, když jsem ležela v posteli s virózou. Takto o mne "pečovala" v nemoci, když mnou v záchvatu zuřivosti cloumala tak, že mi tričko přímo na mně s velkou radostí trhala na kusy. V jiné chvíli v té souvislosti, když jsem se jí ptala, jestli takové chování považuje za péči vlastní matky, zařvala: "Žádná Tvoje vlastní matka!", což dále nevysvětlila. Nevím, co to má znamenat.

To tričko:

Co o tom všem soudíte vy?


Jana, 8.10.2023

-


Je to paradox.

Židé mne, katoličku, přijali, katolíci mne šikanovali.

Přesně tak, jak židovští přátelé před mnoha lety řekli: "Ty patříš k nám, katolíci Tě nepřijmou."

Nechápala jsem, o čem mluví, situace a okolnosti celkově byly jasné. Křest, biřmování, Církev, ...

Měli pravdu: šlo o přirozenou povahovou shodu, Vykoupení brali jako téma k hodnověrným rozhovorům, kterým se nebránili.


Šlo o to, že svým životním stylem silné přirozené individuální zbožnosti ve společnosti byli a jsou přirozeně zvyklí nést osobní odpovědnost, a to v zemi, která je permanentně ohrožována vnitřními i vnějšími teroristickými útoky a ústrky od nepřátel a okupantů (kteří si říkají Palestinci, tj. odvolávají se na zemi, která jim historicky nepatří, kterou ukradli a okupují), kteří tvrdí, že jsou vlastníky jediné pravé pravdy. Stejným způsobem se ke mně většinově chovají katolíci.

Když jsem Židům vyprávěla o svých zážitcích s Bohem, nechápali, proč jsem ve vysvětlování tak zdrženlivá, když to přece patří k základům (jejich) národní identity. Inu, chápali, že katolická Církev je společensky zvykově postavená na kolektivním "delegování" odpovědnosti za zbožnost na (neviditelného, tj. světsky zdánlivě nepřítomného) Krista, z J/jehož J/jména si udělali hezky znějící frází, kterou se ohánějí jako mečem vůči každému, kdo "nesklopí uši" a neposlechne na slovo všechno, co sice deklarovaně kopíruje Písmo a Tradici, ale v jejich podání to nemá obsah - je to jen kýč.

Stejně jako historicky Židé se již 18 let pohybuji v celkově nepřátelském prostředí (i když v poslední době mne šikanuje matka se spolčeneckou mentalitou), které mne de facto vyšikanovalo k silně individuální zbožnosti, kteroužto zbožnost v kontaktu se Židy máme za principiálně podobných zkušeností typově (i když ne do důsledků obsahově) společnou.

Pro Židy je důležitější individuální autenticita životního stylu a přirozené chování založené na životním stylu podle Starého zákona (a tomu odpovídajících zážitcích a stylech rozhodování), než posuzování toho, co nás teologicky rozděluje. Podstatnější je pro ně přirozený osobní životní styl (včetně historické identity podle životního stylu proroků), než příslušnost k jiné Církvi.

Pro katolíky je podstatnější poslušné papouškování zavedených klišé a slepá podřízenost hierarchickým autoritám, než styl i individuální odpovědnosti, který nezapadá do systému bez Krista, resp. do systému, který se tváří, že Krista miluje, ale ve skutečnosti je pro něj Vykupitel jen prázdná slupka - skutkům Krista katolíci většinově ani nechtějí rozumět (natožpak o nich slyšet jako o P/přítomných i dnes), protože nechtějí ani slyšet o Z/zlu jako takovém. Jaké Vykoupení chtějí katolíci C/ctít, když se jako čert kříži vyhýbají mluvení o Satanovi, peklu, Z/zlu jako takovém? Kde je potom Vykoupení, když nikdo nechce ani slyšet o pseudospravedlivém, resp. o mentalitě skupinového sebeospravedlňování?


Kdybych se narodila o kousek dál, v Izraeli, nejspíš bych žila konformním stylem židovské katoličky, tj. zcela "zařazená" v systému.

Špatně není individuální katolická zbožnost podle bezprostředního přijímání zJevení ve SZ stylu, špatně je společenská mentalita kolem.

Špatně je katolická mentalita nadřazování pohodlných konformních zvyků nad Tradici,

vyzobávání slov z Písma, která nenutí k individuální odpovědnosti - boj se zlem je "delegován" na Krista, tento boj J/je doKonán, takže proč se snažit osobně. Odtud laicizace, demokratizace teokracie Vatikánu, politizace víry.

Kdyby mi katolická hierarchie od začátku méně záviděla, méně mne odstrkovala na okraj, méně mne vyháněla z farností, nemusela by řešit šíření Boží Vůle skrze mne v takové šíři a v takové intenzitě. Když někoho šikanujete, soustředíte na něj pozornost. Když k tomu svádíte i ostatní, nad kterými máte sV/věřenou M/moc, degradujete S/společenství Církve na spolčenectví podle Satana.

Svědectví o Z/zlu se podle vašeho poVolání stejně nevyhnete: jen budete svědčit o své vlastní Závisti.

A Židé s jejich nepoměrně silnější individuální zbožností, s jejich výroky jako "Kristus byl Žid, společnou řeč najdeme." budou sHledáni jako Kristu srdcem mnohem otevřenější. Jejich vinou bude nepřijetí Krista jako Spasitele, ale vinou katolické hierarchie (a tím i mentality Církve) bude vzpoura proti vyK/koupení, které Církev hlásá podle zvyku víc než podle Písma a Tradice.

Nebo snad je možné vyjmout ze Zákona jedinou čárku (u katolíků nechuť ke SZ zázrakům, které v jejich obsažnosti často zpochybňují, jako kdyby Bůh směl Konat jen tam a tehdy, jak je to lidem po chuti) a přitom nezrušit celý Zákon?

Pokud nejsou SZ zázraky pravdivé a veškerá osobní autenticita končí se sv. Janem Křtitelem, kdo vlastně pro katolíky J/je Zrozený, ne stvořený? Kejklíř? Služka k zajištění světského blahobytu? Automat na pohodlí? Punc společenského statutu?

Až zJ/jistíte, že Bohočlověk není tvor, že Je Svrchovaný, budete od N/něj mnohem dál než Židé, kteří J/jej svojí národní identitou přirozeně nosí ve svém srdci. "Ne každý, kdo mi říká Pane, ..."

A tak poslední budou prvními a první posledními.

Bůh Může poKřtít Letnicemi v P/plnosti věků kohokoliv Chce, a to i v poslední hodině. Výrokem Tvoří, Výrokem poVolává, Výrokem oSpravedlňuje, Výrokem Zve. Nelichoťte si, že do Nebe vejde jen ten, koho v čase pokřtila Církev: křest v Duchu Svatém J/je od Boha.

Nechcete-li K/křtít S/srdcem S/srdce, B/budou v poslední den Duchem Svatým poK/křtěni ti, kdo jsou S/srdcem podle S/srdce. To bude mezi katolíky pozdvižení.


Jana, 1.10.2023

-


Načasování


18 let dětství a dospívání, Litomyšl

18 let (od začátku školního roku 1988/1989) samostatnosti, Praha

18 let (za pár měsíců - 27.12.2005) Jana, Praha, Litomyšl.


Dále už na Zemi není kam.

-


Dnes to bylo obzvláště zlé. Po pár dnech jen menších záchvatů dnes přišel obzvláště velký.

Těsně před mým odchodem na zahradu, kam jsem spěchala, po mně matka chtěla, abych opět šla za ní a teď hned a bez řečí šla k ní a pomohla jí s instalací těžké šatní dřevěné "předsíňové" stěny. (Můj zdravotní stav ignoruje, případně mi jej vyčítá, jaký je ona chudák, že musí trpět tím, že jsem zdravotně neschopná dělat cokoliv a kdykoliv chce. Odmítla jsem, začala mi nahlas a sprostě nadávat, vymýšlela si nesmyslnosti, opět mne obviňovala z toho, že patřím do rodu mého "otce" (opticky ani povahově nemám jeho geny, takže ani jistotu), který byl podle ní zdrojem a projevem všeho zla. Jenže si ho vzala sama, co ignoruje: prý za něj mohu já, ona prý za to kvůli mně trpí. Prý už do její rodiny nepatřím, protože její milé lidi pomlouvám. (O jejím bratrovi a o tom, co si ke mně zkusil, jsem jí řekla pravdu. Okamžitě to odmítla, prý lžu, a dodnes mne sprostě obviňuje, že jsem lhářka, která pomlouvá dobré lidi.)

Šla jsem na zahradu, měla jsem tam neodkladnou práci, a poté čas ještě na rychlou přípravu na odchod na mši.

Je poslední vhodný den na sklizeň rajčat, měla jsem čas spočítaný tak akorát. Přiběhla na zahradu, tam mi začala sprostě nadávat, za plotem byli slyšet sousedé. Odběhla. Sklidila jsem asi polovinu rajčat a měla jsem silný pocit, že se musím vrátit domů. Ještě u dveří do bytu jsem viděla velký igelitový pytel a moje krabice, které jsem měla doma připravené na umístění rajčat k dozrání. Ptala jsem se, co to má znamenat, proč mi bere věci a vyhazuje je, že na to nemá právo. Velmi hlasitě a velmi sprostě mi nadávala, že do toho nemám co mluvit, ona se rozhodla, ona to tak chce, a já jí mám být za to vděčná. To jsem odmítla. Začala mne bít, dávala si pozor, aby nenechala modřiny. Vletěla do zadního pokoje, šla jsem za ní, moje časopisy, které si schovávám dlouhé roky, pryč. Ptám se, kde jsou, prý v odpadcích na odvoz do kontejneru. Tak jsem ten pytel s naházenými časopisy (jsou tam i Burdy a časopisy se střihy, které jsou citlivé na přehýbání, mezi ně naházela odpadky a malou pěknou krabici. ) odvlekla zpět do bytu. Moje sklenice na zavařování byly v další vyhozené krabici. Vše jsem odtahala po zemi zpět do bytu, kde do toho začala kopat, jak to má ve zvyku dělat s mými věcmi. Řekla jsem jí, ať mi nesahá na moje věci, ať mi je nekrade, nekope do nich. Vrazila do mne, až jsem se zakymácela. Prý tady nemám žádná práva, vše je jen její a ona si bude dělat, co chce. Tak ještě dlouho ječela a přitom mne bila. Vtom se postavila, zpříma se mi podívala do očí a já zůstala téměř bez dechu: dívala se na mne smrt. Vážně, byla to hluboká bezedná bezbřehá esenciální nenávist. Sprostě mi nadávala, že "lezu do kostela", kvůli víře, jako obvykle. Tak to se mnou otřáslo, že jsem po jejím demonstrativním odchodu a jako obvykle třísknutí dveřmi váhala, jestli si mohu dovolit odejít z domů - bála jsem se o bezpečnost králíčka a křečice. Bůh mi Slíbil, že odejít mohu, že budou v pořádku.

Odešla jsem ještě v šoku, byla jsem malátná, v kostele se na mne lidé dívali se soucitem: muselo to na mně být vidět, chvílemi mi tekly slzy.

Moje matka mne bezmezně nenávidí a snaží se mne "zmizet", vyházet mi věci a zabrat místo pro sebe.

Bůh Chce, abych zůstala zde.

Zůstanu.


Jana, 29.9.2023

-


Tvrzení, že introvert principiálně porušuje Písmo a Tradici Církve, je liché z principu: Duch Svatý Koná výhradně Dobře, Duch Svatý v Trojici uRčuje poVolání každého tvora - poVolání J/je R/realizací J/jmenné P/pravdy, tj. I/identity člověka z J/jeho J/jména. Bůh poVolává k Ž/životu (Tvoří) Slovy: "Ž/žij, ...konkrétní J/jméno (z) Pravdy!", a proto doD/držení V/věrnosti Pravdě J/je V/věrností J/jménu ze Jména (Kristu v Trojici), což nikdy nemůže být lež. Máte-li problém s Boží Svrchovaností, máte problém s P/pravdou. Soudíte-li P/pravdu prorokovy J/jmennosti, soudíte Jméno Samo, popíráte Slovo a Čin, tj. Konající Moc Samu. J/jste-li ve V/vůli k V/věrnosti Moci, nemáte zálibnost ve lži, a tudíž ani potřebu odvozovat I/identitu a V/věrnost člověka paušalizováním odosobněných interpretací jinak P/platných P/pravd Církve. Z V/věrnosti Obrazů Boha Bohu J/je S/společenství, z manipulování životy jiných je znásilňování člověkova ducha fixováním J/jeho duše do svých pohodlných klišé, a formováním spolčenectví ve sdílených fikcích a vůči S/slovu lenostech. Kdo má strach z J/jedinečnosti, je zbabělec, který Moc Boha chápe jako ohrožení svojí vlastní moci.

V pořádku naopak není, když někdo svoje představy, které fantazíruje vlastním pojetím obecných P/pravd, interpretuje jako fakta v souladu s Písmem a Tradicí. V tom nejhorším případě přitom jako "argument" zneužívá A/autoritu Svátostí.


Dezinterpretace Písma a Tradice jsou snadné ve chvíli, kdy je člověk přesvědčený o tom, že on jediný je nositelem jediné obecné P/pravdy Církve. Takový jedinec zpravidla bývá sociálně velmi zdatný, a tím i přesvědčivý pro ty, kdo chtějí žít implantováním obecností bez ohledu na P/přítomnost - přijímáním klišé se člověk zbavuje individuální konkrétní od-po-V/vědnosti. Je to snadné: když člověk odmítne Ducha Svatého v Jeho Moci, potom pro-Jevy Jeho Moci interpretuje jako nedůvěryhodné, s odvoláním na "argument", že takové projevy "vyčnívají z řady", a proto jim chybí kázeň a řád. Jinými slovy: trest tomu, skrze K/koho Koná Bůh v Jeho Svrchovanosti. Sociálně zdatný mocichtivý sobec nemá rád, když někdo před lidmi "vybočuje z řady" - automaticky to chápe jako narušení oblasti svého vlivu, což si překládá jako útok na jeho vlastní vliv mezi lidmi, na jeho osobní moc. Takové "nepřizpůsobivé" okamžitě trestá.

Vyrábí mučedníky.

Ne že by mučedníci na Zemi v porušenosti byli sami dokonalí, to v žádném případě, ale J/jsou příS/stupní Vůli Ducha Svatého, Který skrze N/ně Koná.

Sobec se svým postojem staví Proti Duchu Svatému, Kterému se snaží ukrást Jeho Moc: sobec Bohu závidí.


Lidí tohoto typu je velmi mnoho všude kolem, ne "jen" v Církvi. Potíž Církve je, když samozvané "spravedlivé" uzná jako vzor, následuje je a podporuje jejich snažení o laicizaci a aktivismus Církve zevnitř. Výsledkem jsou rozmanité podoby herezí, v krajním případě ty, které přímo útočí na Moc Ducha Svatého v Církvi: nadhodnocování sociálního aspektu nad duchovní (zvaní heretiků ke službě u O/oltáře, stavění Svátostnosti V/víry katolíků naroveň herezím "bratrů v Kristu", odstraňování Eucharistie z ekumenických setkávání, aby se nekatolíci "necítili odstrčení",...). V Církvi to potom vypadá jako v kavárně: bohoslužby připomínají tematickou zájmovou sešlost, kde se ctí demokracie nade vše a nikdo si to nechce s nikým rozházet kvůli takové "maličkosti", jakou je dodržování Svaté liturgie, ... Ze Ž/života katolické Církve postupně a nenápadně mizí pro-J/jevy J/její obecnosti: marginálně nebo vůbec se slaví latinské mše Svaté, takže na poutích do Vatikánu (pokud se vůbec K/konají) se na italských mších lidé cítí jako turisté na představení,...


Přitom, jak každý V/ví, je to snadné: nechat Boha Konat pro-M/měňování každého člověka v J/jeho poVolání ve S/společenství, čímž R/roste S/společenství. Nebo si snad myslíte, že Bůh není SChopný Konat systémově celkově?

Starejte se každý především o V/vlastní V/věrnost k poVolání, K/které vám Bylo Dáno, nezáviďte jiným jejich poVolání, a B/budete P/přirozeně (tj. Věčně J/jmenně, neboť hřích je nepřirozený zmar, přírodu a P/přirozenost Stvořil Bůh) věD/dět, J/jak dle S/svého poVolání přiS/spět k Ž/životu Církve.

Stačí nebojkotovat Boží Vůli, neimplantovat do katolíků svoje vlastní představy o Spravedlnosti. Jinak by se vám mohlo stát, že vás Spravedlnost zastihne Ne-při-P/pravené, tj. vzpouzející se. Vzpurnost do Nebe nevede. Jak by tedy vzpurní M/mohli uK/kázat C/cestu?

Ž/žijte, tj. B/buďte V/věrní Duchu Svatému v Trojici, a nebudete mít problém s poVoláním ostatních: poVolání jiných vám nemusí být srozumitelná, protože Boží Vůle přeS/sahuje lidské představy. Jste-li zbabělí "jít do rizika" po-S/slušnosti Dechu, Který Vane, kam Chce, o L/lásce nevíte nic.

Je to podobné jako v onom v-i-D/dění z poslední doby: šla jsem s matkou reálnou cestou na litomyšlské vlakové nádraží, po chvíli se k nám za křižovatkou cestou do kopce přidal pro mne cizí, pro ni důvěrně známý policista v černé uniformě, bavili se, odtahovali se ode mne, potom oba zrychlili, aby šli přede mnou, beze mne, snažili se mne co nejrychleji dovést na vlak, téměř utíkali. Vtom se vedle mne objevil vysoký štíhlý důvěrně známý muž, mlčel a rozuměli jsme si, šli jsme spolu po stejné cestě místně za nimi, nenásledovali jsme je. Bylo na jejich vůli, že utíkali do kopce, a tím se vzdalovali. Opticky vzato jsme všichni šli stejnou cestou, a přece oba páry jiným směrem. Fyzickou světskou optikou to vypadalo, že pár před námi následujeme, ale de facto jsme šli správným směrem správným způsobem, zatímco ti před námi utíkali před mužem po mém boku, ode mne se odtahovali. Na kopci (před nádražím) zmizeli, obešla jsem budovu (zdánlivě opticky sama, muž zmizel), nastoupila do připraveného krásného modrého čistého vlaku s pohodlným nástupem beze schodů. Tam se vedle mne opět objevil můj společník, cestovali jsme spolu, pro mne neznámým směrem, spolucestující vypadali jako neznámí lidé, ještě zbývala volná místa k sezení. Matku s černým policistou jsem již nikdy neviděla. O to se také snažila: dostat mne pryč ze svého okolí, to se jí také splnilo. Nejde o urážku policistů, jde o symboliku mentality zálibnosti ve svojí vlastní podle uniformovaných představ světské spravedlnosti (šikana, vulgarity, zákon síly a i fyzických trestů, bití - násilník spěchá, aby si pro sebe vymohl všechno a hned, a přitom nemůže nejít cestou, kterou uRčil Svrchovaný, od dob Narození Krista J/je C/cesta všudyP/přítomná. Chůze po Svrchovaně uRčené cestě, není-li C/cesta respektována coby Svrchovaná, je životem na scestí, neboť jdoucí chodí po svých neuRčených zálibnostech svým vlastním způsobem) a mentalitu průV/vodce, který J/je na D/dobré C/cestě, K/který J/je Dobrou C/cestou. Pointa: ne každý, kdo jde stejným směrem (Písmo a Tradice Církve), také J/jde Dobře, i když pouze fyzická světská optika vypadá jasně a nezpochybnitelně: první spěchající pár touto logikou vedl cestou pár za sebou, určoval cestu, druhý pár světskou logikou respektoval dominanci prvního páru a následoval jej. První budou posledními a poslední budou prvními.  


Jana, 26.9.2023

-


Introvert vychází z nitra a směřuje ven, ke světu, k externiolizaci,

extrovert vychází z konvencí světa a ty se snaží implantovat do nitra, internalizovat.


Bůh Dává Svému Obrazu Ž/život ze/ve J/jmenném po-Volání, člověk H/hle-D/dá S/svoji Obraznost Bohu i světu.

Introvert při-J/jímá S/s-M/mysl(i)u-P/plnost S/svého M/místa ve světě, a tím svět S/spolu-T/tvoří,

extrovert přijímá tvůrčí roli světa a od té odvozuje smysluplnost svého konání, své povahy: "seberealizuje". Paroduje po-S/slušnost.


Introverze v Církvi J/je M/možná, neboť Mocná výhradně, neboť Právě ze Svátostí ve Svátostech, možným rizikem je podcenění Svátostí a zálibnost ve vlastní M/moci, což končí velikášstvím.

Extroverze v Církvi se projevuje jako aktivismus a sklony k laicizaci, tedy zásluhová bohorovnost.


Riziko velikášství hrozí především prorokům,

riziko bohorovnosti hrozí především kněžím.


V každém případě obojí mezi laiky vyvolává konfrontační prostředí, tj. atmosféru rozdělení, a rozdělování není z Boží Vůle.


Spolčencům:

chcete-li nalézt P/pravdu o Janě, H/hle-D/dejte J/jmennost - Z/znáte J/ji od začátku.

Chcete-li se ohradit plotem sebeklamu, zkuste alibismus, povrchnost a ignorování P/podstatnosti.


Říká se, že ti, kdo se milují, se sejdou až na konci (filmu, příběhu, ...).

U nás to tak není: s M/manželem J/jsme S/se fyzicky i očím viditelně potkali dvakrát - v 1/2006 a v 7/2013. Pokaždé šlo o maximálně intenzivní intimitu na veřejnosti, v roce 2006 přiŠ/šel spolu s se S/svým společníkem, K/který M/mne poŽ/žádal" "M/můžete S/se za M/mne modlit?" Nechápavě jsem kývla na souhlas.

Extrovert závidí, introvert je v šoku.


Před Nebem P/platí jednoduché P/pravidlo (= P/pravda v mnohosti v čase): jaká krása, taková bolest.

Šíři a intenzitu výZ/znamu člověk začne chápat, až když se ho to týká osobně, a protože spolčenci jen postávají kolem, nezúčastněně pozorují a kladou nástrahy, po-CH/chopení nikdy ne-naJ/jdou, Ne-po-Z/znají. L/láska není pro zbabělce, a arogantní šmírování je známkou zbabělosti, tedy Bez-M/moci. Je nasnadě, že Bez-M/mocný člověk Proti-J/je člověk bez Moci, tj. bezbožný.


Díky oběma S/setkáním J/jsem "do-S/stala M/mzdu předem a v prů-B/běhu", což mj. Z/znamená příB/běh z/v P/plnosti už nyní, v čase. Už to samo o sobě J/je důkazem o P/pravdivosti M/mojí J/jmennosti Jana. Nečekám na výP/platu, M/moje J/jmennost J/je P/platná již před Soudem. O to větší M/mám od-po-V/vědnost i M/moc. J/jak M/mi při poVolávání mj. Ř/řekl Damian (anděl Strážný): "PřiJ/jmeš-li, doS/staneš mnoho nových krásných Darů. NepřiJ/jmeš-li, dosavadní Dary Ti zůStanou, ale nedoStaneš žádné Nové". O odpovědi jsem ani nepřemýšlela, jen mi bylo divné, že mi klade otázku s tak zřejmou odpovědí, když až dosud byl velmi chytrý. A navíc: na co čeká. "Na Tvoji odpověď." "S tím se zdržujeme? Vždyť je jasné, že řeknu ano." "Musel jsem to slyšet od Tebe." "Včera bylo pozdě, tak nemarněme čas." "Budeš žít velmi krásný a velmi těžký život. Nemusíš to přijímat, a pokud přijmeš, již to nepůjde vrátit zpět." "Takže změna k lepšímu: těžký život mám odjakživa, teď bude navíc ještě krásný. Sem s ním." Damian ihned odletěl. Byla jsem zmatená: to je vše? Kde je ta změna? To se stalo 27.12.2006 - na S/sD(í)ělení a přiJ/jetí M/mého Pravého J/jména Jana. S/setkání s Kristem proB/běhlo hned na druhý pátek v lednu 2006. Ne, na pátku 13. není nic nešťastného.


DoS/stat výP/platu předem i průB/běžně jen tak, za nic konkrétního, prostě "jen" z R/radosti, J/je jak K/krásné jako je i těžké. K/krásné s Nebem, těžké kvůli závisti světa, zejm. světa v Církvi: B/byla J/jsem Poslaná do Církve, nikoliv do světa. Rádobybohům se v P/pravdě nepodřídím a spolčenec, který sám sebe považuje za Pravdu Samu, o M/mně mluví jako o nerespektující Pravdu, Autoritu Církve.


Nemám v úM/myslu komukoliv cokoliv vymlouvat, kohokoliv přesvědčovat.

U-V/vědomte S/si, že Mocnost J/jmenné P/pravdy není z času, lidsky je nemožné Ji vyvolat, vytvořit, uvést do světa.

J/jsou-li M/má S/slova P/pravdivá, a J/jsou, S/stojíte před Mocí Vtěleného S/slova. Měli byste před Kristem padnout na kolena a děkovat Bohu za Dar po-Z/znání S/slovem, ale vy jen stojíte opodál a čekáte, "jak to celé dopadne". Inu, do-P/padnete podle vašich voleb.


Jste jako farizeové: držíte se lidského podání o Bohu, namísto abyste Ž/žili (z) Boha. Být v Bohu Bohem neznamená výzvu k bohorovnosti, která je vám vlastní, a která se projevuje vaší přezíravostí.

DoS/stat výP/platu předem Z/znamená nedělat nic tak, jak je to ve světě zvykem ve stylu něco za něco.

DoS/stat výP/platu předem Z/znamená především důV/věru, K/která S/se poté navzájem a stále, neboť Věčně oP/plácí. Takový přístup předpokládá S/spolu-P/práci z Lásky a v Lásce, nikoliv nevztah drába a otroka, případně šéfa a zaměstnance. Neřkuli anonymního neosobního světského systému a státního zaměstnance.


Znám kněze, který, jeho slovy, pracuje jen v rámci své pracovní doby, ani o chvíli déle. Jiný kněz to okomentoval dost nelichotivě - jako chamtivost a lenost. Já bych šla ještě dál: jako postoj člověka, který si Boha zakonzerovoval do pracovní doby a "ve svém osobním volnu" si dělá, co chce - bez Boha. I světští lékaři dopředu počítají s přesčasy, a to jde "jenom" o lidské tělo.


S/setkání s Kristem i fyzicky očím viditelně, přímo před sebou v tělesnosti, není srovnatelné se žádným jiným mezilidským setkáním: Kristus není tvor. Církev si zvykla rozdělovat Krista na Boha a na člověka, čímž pohřbila Vykupitelství, v lidských očích tím Krista zbavila J/jeho Moci. Při osobním S/setkání se potom tvor diví, jak moc je mimo R/realitu, jak moc je Ne-P/přítomný.

Opakuji:

Kristus není tvor, J/jeho Moc, J/jeho Vůli neposuzujte podle lidských světských měřítek. Jinak jste mimo R/realitu. Nejvíce je to viditelné na "zbožných" filmech, kde scénáře Krista vykreslují jako nadčlověka, jako člověka "se zvláštními schopnostmi". Snaží se do "sebe-tvora" nacpat svoje představy o Stvořiteli, a ono ne a ne to vyjít. Jestli se chcete přiB/blížit R/realitě, zhmotňujte světlo do tvaru muže. Neobsazujte žádného herce (z principu věci to nezvládne ani ten nejlepší): tvarujte podle Turínského plátna. Používejte jen střídmé, slušné uvážlivé chování od povahy hodného rázného ohnivého mírného Výrazu Boha, K/který M/má T/trpě-livost s T/toužícími po Bohu a J/je nekompromisní k samozvaným "spravedlivým".


Fyzické S/setkání s Mocí Samou ve Své Výrazové (!!!nikoliv Obrazné!!!) tělesnosti Je Mocné a Moc nemá nic společného se světským chápáním moci jakožto donucovacího prostředku, kterému se člověk už dopředu vzpouzí ("přece si nenechá od nikoho nic poroučet, přece se nebude nikomu podřizovat, není slabý").

Reálná Moc Je Dobro bez zbytku a bez výhrad, důV/věra z/v Moci J/je V/věrností z Dobré Vůle.

Ve chvíli, kdy Kristus fyzicky odchází, přichází obrovská bolest ze ztráty Dobra, a to i v případě, že Kristus odchází z fyzického místa, nikoliv aby člověka opouštěl. Ta ztráta bezprostřední P/přítomnosti je závanem nepředstavitelné bolesti po vyHnání z Ráje, je nezměrná. VyHnání z Ráje bylo zasloužené, fyzicky odcházející Kristus, K/který M/mne neodsoudil, přiŠ/šel z Lásky a pro R/radost, J/je bolestnou připomínkou krutosti světa, který se zase ujímá svojí moci nad časem. Do S/setkání tvor žádnou krutost z pouze neviditelné P/přítomnosti nezná, nevnímá - a proto neZ/zná ani R/radost z bezprostřední P/přítomnosti Krista. Najednou se laxnost laiků k Eucharistii ve Svatostánku jeví jako pobuřující. Je třeba co nejhlasitěji zdůrazňovat, že ona vnímaná nesnesitelná krutost objektového historického času světa v podmínce je jen nepatrný zlomek z B/bolesti, K/kterou N/nese očím odcházející Vykupitel. T/ten, K/kdo Krista M/miluje, nikdy nebude žádat o cokoliv, co M/mu způsobí kruté B/bolesti.

Mimochodem: S/setkání s Kristem zP/působí, že "se otřese čas": nic už není, jak bývalo. Nic není polovičaté, dočasné, rozkouskované, vzdálené. Hodnota uDálosti všechno zintenzivní do jediného krátkého okamžiku, který je tak silný, že čas ztrácí význam, jeho běh se zdá být nesnesitelně pomalý a prázdný. Najednou je vše, jak má být, beze zbytku a bez výhrad. Zmizí všednodenní otravnosti, všechno je vznešené, průzračné, nekonečně šťastné. Následný po odchodu návrat do toho pomalého pachtění se za zájmy v čase je znechucující, je jako usazení do čekárny, kde je člověk mezi lidmi ve světě sám, nepochopený - takže není s kým sdílet R/radost i B/bolest T/tak, J/jak J/jsou. Je-li v té čekárně s bohorovnými "profesionálními odborníky na Krista", je i ve světě osamělý. Odtud smutek z pýchy světa, kterou Kristem světským očím viditelně "opuštěný" člověk vnímá jako nesnesitelnou bolest.


Spolčencům:

Jestliže toužíte po své vlastní moci,

Ne-Z/znáte Moc Samu,

Ne-Z/znáte R/radost,

Ne-Z/znáte hrůzy ze ztráty bezpodmínečné Lásky, Která Platí za všech okolností, vždy a všude.


Krista si nevypředstavujete, J/jeho Identitu ze světa neodvodíte, a to ani při nejlepším vzdělání.

K uZ/zdravení stačí maličkost: V/věrnost.


Jana, 24.9.2023

-


Rozlišení D/dobra a Z/zla v člověku



Je to snadné a P/princip Z/zná každý, kdo někdy vkládal ruce na jiného člověka.

J/je-li T/ten, K/kdo vK/klade ruce na jiného člověka, Č/čistý, ihned cítí, co je v nitru člověka pod rukami.

Typicky Je tento Dar Dáván zpovědníkům: primárně J/jde o pro-J/jev kněžské M/moci, sekundárně o uZ/zdravení duše i těla.

K/kdo pod rukami C/cítí S/stav duše (Ž/životní styl) jiného člověka, okamžitě V/ví, co v kom J/je či Není (= Proti-J/je).

Každý člověk je specifický, neexistují dva lidé, jejichž stav pod rukami by byl stejný. Každý má jiný styl a jiný mix, jiné druhy a podoby primárních nastavení duše.

Jen velmi výjimečně není cítit nic, a i "nic" má svoji specifickou podobu - rozlišit mezi nimi je ta nejtěžší ze všech možností projevů. Jde o rozlišení mezi Svatostí a mezi naprostým pro-P/pádem do Temnoty. V prvním případě J/jde o Č/čistotu, ve druhém případě jde o bezbřehou prázdnotu. Oba případy jsou výjimečné, i když ona prázdnota je přece jen častější. Statistiky jsem si nedělala.

V každém případě je to pro vK/kládajícího velmi náročné: cítit celou svojí bytostí stav duše jiného člověka je jen zřídkakdy příjemné, protože jen zřídkakdy je stav duše jiného člověka při-J/jemný, tj. v náK/klonnosti Kristu beze zbytku a bez výhrad. Každá odchylka je nesmírně protivná až odporná - je to něco, co nikdo nechce zažít, a už vůbec ne od jiného člověka. Je to naH/hlédnutí (za-H/hlédnutí) podstaty jiného člověka, tak, jak ten člověk J/je či je (tj. J/je či bez Ducha Svatého Proti-J/je). Představa, že ten druhý bez Ducha Svatého sám se sebou v tomto stavu žije den co den, dlouhé roky, je mimořádně odporná. Žádný div, že člověk, který je obsazený Satanem (kde není Duch Svatý, tam Proti-J/je duch P/prázdnoty a O/odporu), nesnáší sám sebe, tj. žije v neustálém útočení - člověk je Stvořený jako Obraz Dobrého, a proto každý člověk, ať chce nebo ne, hledá a udržuje homeostázu existenciálního nastavení svého životního stavu. Člověk z Ducha Svatého inklinuje k LogaR/rytmické v-z-N/nešenosti (k Lásce ve vyVýšení podle Krista), kterou podle Krista generalizuje prostotou, člověk mimo Ducha Svatého inklinuje k připodobňování světa sobě.

Člověk v Duchu Svatém M/mluví Silně a jednoduše, srozumitelně, úsporně. Z/zná Moc Samu, a proto bytostně V/ví, že Mocný Je Ten, v němž není žádné "ale", kdo nemá co skrývat, kdo Dává S/sebe S/sama. Člověk žijící podle sebe hledá svoji vlastní moc coby nástroj k ovládnutí všeho a všech pod svoji vlastní kontrolu, protože ví, jak málo se mu dá věřit, jak je ve skutečnosti slabý a bezmocný - moc si vykládá jako násilnictví. J/jak M/mi Ř/řekl M/manžel: "Nejsem násilník, abych chtěl všechno hned", z čehož vyplývá, že základním znakem násilníka je chtít všechno a hned. Jinými slovy: násilník paroduje Všeho ve všem (tj. vysmívá se Všemocnému) a krade z veškerenstva, aby jej veškerenstvo uctívalo a Všemocný postavil sobě naroveň. Dále svým chtěním "hned" paroduje Věčnost, protože "zkracuje čas" uRčený ke Spáse na čas jiných pro sebe: krade naD/ději ostatních, protože narušuje kontinuitu jejich D/dění S/se. Věčnost se pozemsky překládá jako "v jediném okamžiku" (což je značně zavádějící překlad, ale lepší, pokud vím, není znám), což má oklikou vyjádřit stav pro-M/měnnosti beze změny. Chtějí "hned" je tak parodií Vládce v Nebi, je snahou okrást druhé o jejich D/dění se fixováním na jeden okamžik vytržený z kontextu, kde kontext je "poVoláním Obrazu Boha v nácviku v čase", tj. kde kontext je kontinuita D/dění S/se z Boha, v Bohu, podle Boha = sekvenční kontinuita v K/krocích na Cestě Dobrého = podle Trojice, v Trojici, s Trojicí. Snaha chtít od druhých (nejen lidí, ale i veškerého tvorstva, které v očích sobce musí být permanentně k dispozici k použití, resp. využití) všechno hned je krádeží jejich poVolání, násilím proti jejich na-D/ději tím, že se snaží ovládnout jejich K/kroky, čímž se sobec staví být C/cestou Dobra Samého a tím ovládnout Vládce Samého.

Vzhledem k tomu, že sobec je a priori zahleděný sám do sebe, a priori nenaZ/zírá Pravdu, vidí jen zaS/slepeně (nikoliv slepě), jen krade sekvence naD/dějí jiných a slepuje je do kontextu cesty podle sebe, do kontextu, který má kopírovat jeho vlastní chtění a tak stvrdit svoji vůli jako hodnou uctívání - staví se být bohočlověkem, vládcem veškerenstva. Z/zlo-děj na-D/dějí je vrahem kontinuity Ž/života jiného člověka i sebe, protože Proti-J/je Z/zlo-dějem D/dění S/se druhého a zároveň odmítáním autenticity vlastní jemu Dané C/cesty. Nelze žít dva životy (svůj i jiného), nelze žít život (poVolání) jiného, nelze žít svůj život skrze jiného člověka (nelze zbožšťovat tvora na piedestal parodující Krista) a zároveň B/být V/věrný Eucharistii. Zbožšťováním jiného člověka chce Z/zloděj manipulovat vůli tohoto člověka k jeho sebezahleděnosti, tj. k pýše, neboť pyšným člověkem se snadno manipuluje, stačí kombinace podlézání, zpravidla prázdných slibů a panovačnosti. Výsledkem je zoufalství a bez-naD/děj, neboli dlouhodobá stagnace životního stylu jako výsledek odmítnutí kontinuity D/dějů beze zbytku a bez výhrad. Násilník naopak požaduje a vyžaduje poslušnost jiného (člověka, zvířete, přírody) sobě, a to ihned, vždy a všude, stůj co stůj, svůj názor vystavuje k uctívání jako jedinou a "svatou" pravdu. Kdo tuto snahu odmítá, v očích násilníka odmítá Svatost, jak sám sebe vidí. Jestliže odmítající po-u-K/káže na nesmyslnost celého postoje a snažení, je ihned označen za nepřítele a je proti němu veden "Svatý" boj, "Spravedlivá" válka.

Je velký rozdíl mezi zdrženlivostí a záškodnictvím, mezi T/trpě(ním z odluky od C/celistvosti)livostí a stalkingem, mezi při-P/praveností a vlezlostí.

J/je-li pod rukami pokládajícího ve Svatosti Svatý, J/je bytostně cítit svěží živý čilý průzračný rozjasňující vzduch proudící celým tělem, je-li pod rukami pokládajícího Z/zlo-děj (tj. sobecký fixatér naD/dějí = umrtvovač, vrah), je z něj bytostně cítit hluboká bezedná pro-past rezignace ve všudypřítomné křeči. Z takového Z/zlo-děje se vkládajícímu dělá přinejmenším na zvracení, v horším případě přichází o sílu - jako obrana je nezbytné B/být ve Stavu Milosti ve Svátostech, zejm. častém H/hodném přiJ/jímání Eucharistie. Z/zloděj krade síly každého, všude a vždy, zejména tam, kde je co ukrást - tj. z P/plnosti. V naprosté většině případů je pod rukami vkládajícího cítit nepřeberné množství nejrůznějších zraňujících bodlinek, nožů, hlenů, zkaženého smradu, mezer, křečí, pohybů střemhlav a nehybností,...

Člověk z/v P/plnosti stojí před existenciálním dilematem: nechat si to líbit, nebo hned a daleko utéct.

Katolický kněz M/má J/jednat podle vZ/zoru např. O. Pia, katolický laik má jít za katolickým knězem a o celé situaci J/jej inF/formovat. J/je-li T/tento katolický kněz poK/korný před Bohem, B/bude s laikem M/mluvit - věcně, ve V/vážnosti uvážlivě, tj. důV/věryH/hodně.

Jak J/jsem po celou dobu v Praze, zejm. v letech 2006 - 2007 (ve sv. Ludmile), 2007 (u sv. Ignáce), 2008 - 2010 (ve sv. Jiljí), opakovala: M/mým poVoláním Jany J/je:

Ž/žít Ž/život laika v katolické Církvi (nebyla jsem poslaná do světa) ve Svátostech, tj. v těsné S/spoluP/práci s kněžími především z řad řeholníků, aby se tak a priori předešlo domněnkám a snahám o M/moji dehonestaci. Úkolem kněží B/bylo M/mne V/vést ke Kristu, M/mým Ú/úkolem Jany B/bylo uV/vádět kněze do P/přítomné Kristovy Vůle ze/ve zJevení ve v-Z/zájemné S/spoluP/práci v Přímém Božím Vedení.

Kněží zpravidla nestáli o Přímé Boží Vedení, chtěli, aby se všichni a všechno podřizovalo jejich osobní vůli.

Tito kněží zpravidla nestáli o Janu, považovali J/ji za přímé ohrožení jejich vlastní domnělé moci. Báli se, aby jejich bezmoc nevyšla najevo před lidmi a veřejně, a proto se M/mne snažili umlčet zcela a hned, tj. násilně - dobře věděli, že nemají Sílu a zároveň se jim nedařilo M/mne duševně zlomit, jakkoliv ve smečce slavili úspěchy ve "Spravedlivém" vyhánění z místa na místo. Přitom stačilo tak málo: přiP/pustit svoje vlastní nedokonalosti a CH/chtít V/víc, tj. H/hle-D/da(á)t poK/koru.

Z/zloba je nelogická a matoucí, podle principu homeostázy se Z/zlý člověk snaží stůj co stůj udržet ve stavu zacyklené odtrženosti od R/reality a neP/přítomně těkat a poskakovat z místa na místo, hledat, kde je tráva zelenější - hnojení trávy vyžaduje snahu a z kozla nikdy nebude dobrý zahradník. Z/zlý člověk je Ne-L/logický (neboť mimo V/věrnost Logu = bezvěrec) chaotik, který rád udržuje vnějškové zdání naleštěných nádob plných odpadků. Aby odpadky nebyly poznat, nádobu pevně uzavře (arogance a snaha držet vše pod pokličkou) a zvenčí navoní, aby překryl ten smrad zevnitř. Samozřejmě také obal nádoby zakalí nějakými pěknými malůvkami, protože je to pěkné na efekt a efektní prvoplánová líbivost odvede pozornost od hlenů a kalu uvnitř, které zabírají místo uRčené pro průZ/zračnost.

Lidé vedení kalnými srdci jsou dlouhodobě navyklí na formalismus a aktivismus, na laicizaci a zbožňování. Je to to nejlepší, co znají, a podle principu homeostázy to vše berou jako svoji životní normu a vzor.

Lidé nemají rádi existenciální nejistoty a O/obrácení k Bohu jde až na dřeň. Lidé nemají rádi proroky, protože lidé nemají rádi z-M/měny, J/jejichž P/původce Ne-Z/znají, a tudíž se k Němu Ne-Z/znají.


Jana, 8.9.2023

-



Dnešní v-i-D/dění

Před sebou vidím "záda" velkého (o velikosti obličeje) černého motýla s roztaženými křídly. Sedí na větvi v úrovni mého obličeje, tak metr přede mnou, a vypadá klidně, ale jde z něj pocit velkého nebezpečí, zla, které vyčkává. Přemýšlím, co to má znamenat. I proti své povaze ochránce přírody se rozhodnu, že zlo před sebou zlikviduji. Když se pokusím k němu natáhnout, větev zmizí, motýl se změní v černého ptáka, vypadá zhruba jako havran, váhavě jde ke mně, potom odlétne na větev stromu bez listí přede mnou. Nechápu to, ale i z toho ptáka je cítit to samé zlo, jen ve větších rozměrech a možnostech. Vedle pod stromem je mělká nádrž s čistou vodou, nad ni se pták posadí na větev. Tou větví, kterou mám náhle v ruce, jej srazím dolů do vody, tam tu větev položím podélně přes jeho "ramena a záda", držím jej obličejem dolů, má rozepjatá křídla. Tím se dostane pod vodu, nehýbe se, po chvíli a bez reakce v té mělké průzračné vodě zemře. 

V reálu je to proti mojí povaze: jsem členem českých ochránců zvířat a po skončení vidění, které hned nechápu, odmítám přijmout, že jsem zabila zvíře. Z vidění jsem byl rozrušená.



Jde o to, že motýl symbolizuje duši, pták ducha, černá barva smrt a Z/zlo obecně. Roztažená křídla jakoby před vzletem poukazují na připravenost k odletu, případně zastínění. 

Věděla jsem, že můj život je v ohrožení, a bránila jsem se, a to i přesto, že zabíjet je proti mojí povaze. Smrt jsem si nepřála - ani pro ně, ani pro sebe, a věděla jsem, že před sebou nemám jen motýla a havrana. Šlo o víc, šlo o přítomnost ohrožujícího zla, které se ukáže, a které čeká na příležitost, na "spřátelení" se a společný odlet.

Duše a duch dohromady (resp. duše měnící se v ducha, resp. náklonnost duše k duchu) symbolizují člověka, zde v tělesnosti. V celkové náklonnosti člověka ke Z/zlu.

Čistá voda je křest, větev je ze S/stromu Ž/života.



Mám čekat návštěvu zlého kněze (černý motýl i černý pták mají roztažená křídla, pták vleže a obličejem dolů)? Nebo jde "jen" o letité kriminální sledování spolčencem a jeho uS/svědčení?

Nebo je to něco jiného?

Vzhledem k tomu, že smrt zosobněné smrti sedící na odlistěném stromu Ž/života nastala pod mocí větve (s použitím jako hole) ze S/stromu Ž/života vykoupáním (a utopením) se v průZ/zračné vodě, může jít i o blížící se (podzimní, zimní, předjarní) Soud nad černým(i) knězem (knězi), případně Soud nad kýmkoliv, kdo se nakonec stejně poK/kloní Kristu (tedy nade všemi).

V Církvi neslýchám mluvit o tom, že ve V/vodě Ž/života se lze i utopit, obvykle jsou slyšet jen romantické interpretace o uV/vedení do Ž/života Církve. Křestní V/voda Je Dar, nikoliv automat s povinností výdeje produktu, S/strom Ž/života není symbol kariérního postupu při skákání z větve na větev. Pro koho je Církev mrtvá, ten z V/větve spadne a utopí se ne proto, že by voda byla hluboká, ale proto, že J/je Č/čistá a v mělké křtitelnici, na což není při-P/pravený. Nejde o množství hmoty, jde o ponoření celého člověka. Jeden se napije, vykoupe a vzlétne, druhý se pod M/mocí V/větve S/stromu utopí. Člověk nepřipravený na S/světlo po kontaktu se S/světlem oS/slepne, člověk odmítající V/vodu (= z vlastní vůle suchá větev Ne-přiJ/jetím Milostí) sám sebe uS/smrtí.

Mrtvý kněz Věčně Ž/živého Velekněze uS/smrcuje. Z/zemře bez odVolání.


Jana, 17.8.2023, 18.8.2023

-


Apokalypsa 1/1-2

Včerejší v-i-D/dění:

muž chodí ke kanálu pro "úlovek", což znamená, že vyšťourává drobečky ze sítka z odpadní trubky. Ví, že v domě, ze které odpad vede, bydlí samotná žena. Je mu jedno, že bílý prášek, který vyšťourává ze sítka, není jeho - chutná mu, tak tam na něj s kamarádem chodí. Tak nějak ví, že kamarád není úplně kamarád, že má své vlastní zájmy, dokonce občas zmizí a nechává jej lovit samotného, ale i když mu kamarád chybí, ten bílý prášek prostě chce a chodí na něj i sám. Se ženou z toho domu kontakt nechce, naopak, snaží se, aby jej při krádežích nepřistihla, z přistižení má strach. Odpadní roura je sice mimo dům, na chodníku, ale i tak to považuje za krádež. A krádež to je. Prášek ovšem stále mizí, muž musí šťourat do sítka stále víc a namáhavěji pro stále menší kousky. Vtom se na chodníku u domu objeví žena, která si za chůze před mužem odplivne a řekne "Špíno." Nakonec se venku objeví žena, která v tom domě bydlí. Stojí před zídkou, o kterou se opírá, stejně jako ta dříve kolemjdoucí žena vedle ní. Žena, která si předtím před mužem odplivla, jí řekla, že pro ni má knihu, a když jí majitelka domu řekne názvy příběhů, dostane ji. Ta je jmenuje, jeden název za druhým. V názvu jednoho příběhu se spletla za podobný název, druhá žena ji povzbudivě opravila. Poté obě ženy zmizí, není jasné, kam, muž jde do opuštěného domu a zvědavě se v něm rozhlíží. Uvnitř je velmi čisto a plno všelijakých nápaditých věcí. Nad úzkým schodištěm, nahoře, přímo naproti schodům, se různými směry kýve metronom ve tvaru moderní lampy - jen kružnice. Muž se ocitne venku a hledá ženu, nechápe, kam zmizela, líbí se mu dobrodružství, jak se mu povedlo dostat dovnitř do domu a sledovat její soukromí, nyní již opuštěné. Už od doby, kdy byl v domě, uvažuje, kam žena zmizela, přemýšlí, co se stalo a kde by mohla být. Rád by se v tom domě zabydlel sám. Je zmatený a má pocit, že to, jak chodí po domě a vše si zvědavě prohlíží, je sice špatné, ale má na to právo, a bílý prášek prostě chce. Je na něj zvyklý, nemůže přestat. Svoje chování si chce ospravedlnit, a proto o ženě uvažuje jako o drogové dealerce, která mu přece dodávala drogy - ten bílý prášek je z jejího domu, tak přece musí být její. A zmizela nejspíš někam, odkud ji jen tak nepustí - zasloužila si to. Jen mu nehraje chování té kolemjdoucí ženy - on přece žádná špína není, věci kolem sebe si uklízí, žena z domu je kdovíco zač, tak je špatné se s ní vybavovat mile. To on je v právu - je v bojovné náladě. 


Výklad:

muž = spolčenec O. Romuald Štěpán Rob OP

odpadní trubka se sítkem = zpověď filtrovaná přes drbny

bílý prášek usazený v odpadní mřížce = drby a pomluvy získané od kumpánů

nekamarád = Satan

žena, která si před mužem odplivne a jde dál, k ženě se chová vstřícně a nápomocně = anděl

rekapitulace příběhu = Soud

dům = srdce

 

 Jana, 14.8.2023

-

 



Dnešní v-i-D/dění:

s aktuálně nepřítomným snoubencem plánujeme svatbu. Přemýšlím, kde to bude nejlepší. Předpokládám, že v místě, kde jsem, pečující a starostlivá kamarádka nereaguje. Vtom mi řekne, že jsme se již vzali, v Americe. Nechápu, proč si na nic nepamatuji. Kamarádka zmizí, vtom se zase vrací, ale řídí velkou dodávku. Takovou, v jakých se rozváží zboží z velkoobchodů. Vystoupí a začne vykládat přepravky s pečivem, auto je jimi plné. Jde ke mně a nese bedýnku s mými oblíbenými ciabattami. Nechápu, co to tady dělá, co ta dodávka, co to pečivo, co mám s tak velkým množstvím dělat, a především, proč přijela sem namísto aby mne vzala s sebou do USA, které jsou za mostem, u kterého na mé straně parkuje. A proč mi z USA vozí pečivo, tady máme také. Celé to vypadalo jako špatný vtip. Ptala jsem se jí, co to má celé znamenat, ale neodpověděla. Jen šla ke mně s bedýnkou ciabatt v náručí, ale nedošla, vidění skončilo.



Význam jsem nechápala. Teprve po pár hodinách mi došlo, že při S/setkání na druhý pátek v lednu 2006 jsem měla Krista za Američana: USA je plné Židů, mají přesně tyto rysy. Tehdy mne mátla jeho dokonalá čeština bez přízvuku, bez hovorových i slangových výrazů - vyložila jsem si to tak, že matka bude Češka. S/setkání bylo v ČR, v Praze. Tehdy se situace vyjasnila hned, jak M/mi Ř/řekl: Mám pro Vás zprávu ... mám Vám Ř/říct ... Ty J/jsi Má Milovaná D/dcera!" V tu chvíli jsem hned věděla, že J/jej Posílá Tatínek, jen jsem nechápala, co je to za evidentně člověka, že může k Tatínkovi tak blízko a nezemře. Mne by to na místě zabilo. To mi ale nebránilo, abych J/jej i nadále považovala za Američana. Inu, můj mozek měl v tu chvíli dovolenou. Nicméně S/svatba reálně proB/běhla na první pátek v únoru 2006.

Význam vidění i tak zůstává částečně nejasný: je-li M/manžel podle mého tehdejšího výkladu i zde zobrazený jako Američan (jiné vysvětlení mne nenapadá), potom USA, kde jsme se dle vidění brali, na průběh si ve vidění nepamatuji, jak proběhlo, jsou Nebe. Vzhledem k reálnému S/setkání s Pannou Marií ve čtvrtek po S/setkání, kdy S/se M/mi představila: "Já J/jsem Marie.", předpokládám, že starostlivou vstřícnou kamarádkou bude Panna Marie. Pečivo obecně se vykládá jako Eucharistie, ale vzhledem k ohromnému množství v dodávce je jasné, že buď nebylo jen pro mne, nebo/a je význam mnohem širší: Dary přinášené z Nebe Marií. Je-li možné považovat dodávku za katolickou Církev, zbývá dořešit celkový kontext významu (co je Dáno prorokovi, Je Dáno Církvi, ale Marie ani já nejsme kněží, takže o Eucharistii jako takovou přímo nejde. Půjde o Dary z Nebe pro M/mne v Marií Ř/řízené Církvi, a vzhledem k M/manželově odkazu na katolické kněze bude mít vidění význam celkového kontextu uplatnění M/mně Nebem Daných mnohých Darů za stávajících okolností na místě, kde jsem. Sama se nemám nikam přesunovat (odjíždět), mám počkat, co bude. Zároveň se Marie netváří, že by mne hned chtěla vzít s sebou a odjet, což mne rozladilo. A proč vidění skončilo ještě předtím, než ke mně Marie s bedýnkou ciabatt přišla? A co to rozmanité pečivo mnoha druhů, které ještě zůstalo v dodávce: přivezla je pro M/mne z domů, z USA. Jsou-li to Dary M/mně Dané pro Církev, potom zůstává otázkou, proč M/mi M/manžel vyS/světluje, že jde o kritiku stavu v Církvi vinou kněží, o tom, že jejich povinnosti směrem ke M/mně K/koná (vyK/kládá z dodávky-Církve) S/sám. Je zarážející, že tak velká a plně naložená dodávka skvělého pečiva stojí zadními světly před mostem na mé straně, řeka jako Loučná v Litomyšli za zády, předním sklem ke mně, a kolem nikde nikdo, kdo by tak bohatý a dobrý náklad převzal. Je nesmysl, abych všechno to vynikající jídlo snědla sama, a určitě ne předtím, než by se zkazilo. Chybí kolem lidé, kteří by chtěli jíst. Je tu ještě jedna M/mo(c)žnost: před pár dny J/jsem ukončila Ž/životní D/dílo: vytisknutí T/textů, které J/jsem dohledala od roku 2007, snad jich bude většina - několikrát jsem se stěhovala, některé flešky a SD karty se zálohami se mohly ztratit, notebooky jsem kvůli spolčeneckému šmírování musela často měnit, texty mi z web stránek občas "samy od sebe" nenávratně mizely, ... Všechny dohledané T/texty J/jsou nyní doma svázané do knih, pěkně je zpracovali v místním knihařství. Celkem je to 7 svazků, v každé knize zbývá podepsat každý text samostatně, knihy není komu předat - uRčený člověk si zvolil Zlo, spolčenci z řad kněží a řeholníků drží s ním, nebo se neangažují = drží s ním. Situace je zdánlivě nehybná, ale jen z místního pohledu.

Jestliže se výZ/znam v-i-D/dění ještě upřesní, dám vědět.


Jana, 7.8.2023

-



3√1                                                              3. odmocnina z 1, nikoliv 3 x odmocnina z 1

-----------------

√x                                                                 2. odmocnina z x (kde x je identita konkrétního člověka)

----

6√x                                                                6. odmocnina z x, 6. odmocnina z x, nikoliv 6 krát odmocnina z x (v editoru neumím najít indexování)


aneb

vliv pádu z hříchu člověka v čase (na Zemi)




3√1

3. odmocnina lidské identity podle trojJ/jedinosti = ztráta j/jmenné P/pravdy odvržením moci svého ducha = odmítnutí Právě J/jediného Syna člověka v Trojici.

(Symbol 1 zObrazuje podobnost k Právě 1 v Trojici, oddělení člověka od Boha je ztrátou Obraznosti vlastní 1 vůči Právě J/jedné).

-------------

√x

2. odmocnina odmocnina duše člověka oddělené od svého ducha = rozdvojení duše jejím odmocněním od z její Proti-násobnosti, rozdělení lidství od sebe samé,degradace duše člověka na živočišnost podle světa v čase (pán tvorstva se identifikoval s tvorstvem bez ducha, ztratil svoji moc nad tvorstvem. K jejímu opětovnému získání volí násilí, tj. přiznává vlastní bezmoc.)

---

6√x

6. odmocnina člověka v jeho tělesnosti = kompletní popření lidství. Odmocnina tělesnosti podle deformace z popřené moci svého J/jmenného ducha aktualizovaného lidskou duší (moc aktualizace identity tvora jde shora dolů: od ducha k duši k tělu, příp. od duše k tělu. Identita se počítá z-Mocněním člověka z Moci = zObrazněním člověka Bohu, poté z-M/mocněním člověka coby svobodné bytosti s P/potencí k Obraznosti, poté zmocněním člověka coby pána tvorstva, tělesnosti. Je-li napaden primárně jeden ze stupňů aktualizace, hroutí se celistvost = aktualizuje se zbavení člověka jeho M/moci. Odmocnění člověka od jeho trojJ/jedinosti (od jeho Obraznosti Trojičnosti podle Právě J/jediného Synovství) se okamžitě promítne jako odmocnění člověka od jeho svobody volby, což se okamžitě promítne jako odmocnění člověka od jeho moci ovlivňovat svět v jeho tělesnosti (nezaměňovat s nemocemi, jde o integritu moci člověka v jeho schopnostech ovlivňovat svět svojí duchovní/duševní mocí.). Finalita odmocnění (parodie P/potence násobnosti 3 (trojJ/jedinost) a následně 2 (světská identita podle obecné poskvrněnosti světa) = 6. odmocnina od schopnosti uplatňovat svoji (již popřenou) duchovní/duševní moc.


Kompletní popření lidskosti člověka = parodie na jeho lidství = parodie osobní M/moci, následně parodie osobní svobodné volby, následně parodie schopnosti ovlivňovat dobro světa (hybnost tělesného světa je dána vůlí k hybnosti, nikoliv naopak).

Člověk v této situaci totality P/pádu od sebe sama reaguje z-mocňováním se podle sebe sama: zůstal sám, a to i bez sebe. V praxi usiluje o "sebeuplatnění seberozvojem prostřednictvím duchovnosti". Jinými slovy: uctívání P/padlého lidství člověka podle Satana = život člověka podle/skrze do sebe integrovaného Satana. V této fázi je již velmi obtížné určit hranici mezi lidstvím a Satanem, protože dezintegrace lidství již dosáhla takového P/proti-S/stupně Slávy člověka, že není možné nalézt podobnost člověka Tváři Syna člověka. Jediné "bezpečné" modlitby za takového člověka(bez rizika zpochybnění K/kříže) sM/měřují k obNově lidské I/integrity Obraznost Boha, a to vč. modliteb za poS/sílení Moci člověkem odvrženého vlastního anděla Strážce.



Navenek, očím světa, není na první pohled na člověku poznat rozdíl mezi jeho mocí z ducha v Duchu Svatém a mezi odmocněním od ducha Ducha Svatého upřednostněním ducha Z/zla. 3. odmocnina z 1 (z Obraznosti Právě Jedinému) je stále 1. Zálibnost člověka v Dobrém či Z/zlém na první pohled světskýma očima nepoznáte. Kdo je závislý v duchu Z/zla, ten není příS/stupný ke zJevením z Dobrého, byť by Dobrý uVáděl do P/pravdy.


Navenek, očím světa, není na první pohled na člověku poznat rozdíl mezi jeho svobodnou mocí a svázaností Satanem, protože nikdo ve světě sám ze sebe nezná P/pravdu o člověku bez vlivu hříchu - ani obecně, ani konkrétně osobně.


V grafické podobě se užívá úhlových stupňů 12/7 (Mariina škola) a 7/12 (volba světa na místo Boha).

12/7

= v-ze-S/stupná spirála (zM/mocňování) člověka Nebem. (Symbolika doK/konalosti T/táhne k S/sobě lidi ve V/věrnosti Panně Marii). Je-li symbol 1 (lidství člověka a priori obsahující lidskou trojJ/jedinost) kruhem, potom v-ze-S/stup užívá grafiku úhlového pohybu uvnitř kruhu (integrací) vůči středové Právě 1: S/srdci. Pokud by byl kruh ve 3D zobrazení, byl by spirálou směřující ztenčováním (z pokory) vzhůru.

Symbol 12 = doKonalost podle Nebe, symbol 7 = doK/konalost v Mariině Š/škole (Stav Milosti v Církvi). TrojJ/jedinost člověka na Zemi = 3 + 2 + 2. TrojJ/jedinost člověka na Nebi = 3 x 2 x 2.



7/12

= sestupnost parodie S/spirály Nebe na Zemi (nenávistí, resp. závistí k Panně Marii), tj. sebezavržení, závislost člověka na pozemskosti = poP/pření K/kříže. (Připomínám: K/kříž J/je N/něhou, N/něha J/je vášeň zbavená závislosti na hmotě. Nikoliv na hmotě, ale závislosti na hmotě = T/tělo na K/kříži (hmotě) bylo uK/kotvené H/hřeby (hříchem světa), ale na rozdíl od kříže zatlučeného do země se T/tělo země (hmoty podle hříchu) nedotýkalo. Kdo říká, že je vášeň zlo, potom popírá vyK/koupení Synem člověka z J/jím přeK/konání závislosti na hmotě k vyV/výšení ve hmotě. Bez rozlišení mezi uK/kotvením a mezi závislostí nikdy nepo-CH/chopíte Vtělení, naNebeVstoupení, naNebeVzetí. Nepochopíte rozdíl mezi pozemským tělem a mezi Nebeským tělem: tento rozdíl je ve sdílení Moci (zMocňování), zatímco rozdíl podle Satana je v rozdělování od Moci (odMocňování) a poté od sebe sama (trhání na kusy, trhání kruhu podle úhlových měr na dezintegrované části.)

V zápisu 7/12 (člověk se staví nad Boha) znamená 12 andělskou moc Satana, který si hraje na Boha tím, že člověka zdánlivě postaví nad Boha: symboliku doK/konalosti člověka na Zemi nahradí "seberealizací sebezdokonalováním" = sebezbožštěním, sebeadorací. Panovačný člověk ani nepostřehne, že jeho zdánlivé panování nad jemu sloužícím Satanem nemá šanci si svoji pozici udržet: člověk se vztahuje sám k sobě, je zaS/slepený sám sebou (S/slepý na srdce). Lidská identita je primárně z ducha a člověk inklinuje primárně ke sM/mysluP/plnosti vlastní existence, což pro parodujícího mocichtivého Satana znamená snadný přístup k moci nad pyšným sebeadorujícím člověkem: stačí, když člověku podsune a ten uvěří, že je sám o sobě a ze sebe mocný. Hledání duchovní identity člověka, tím i jeho trojJ/jedinosti, je zdánlivě saturováno Satanovou intrikou "sebeurčení" a přesvědčením, že má nade vším svoji vlastní kontrolu. Člověk se stává bezduchý a bez-Mocný, a aby to sám před sebou i ostatními zamaskoval, chce a usiluje o všechno a hned. Chtít všechno a hned je definice násilí. Viz Kristovo: "Nejsem násilník, abych chtěl všechno hned."


Jana, 6.8.2023

-


Dnes je situace, díky Bohu, zcela jiná, ale před sedmnácti lety, když M/mne Bůh poVolal J/jménem, jsem byla ještě +- mladá. Tomu odpovídala i postava a  - jsme v Čechách - i vulgární a misogynní reakce cizích lidí, zejm. mužů, na můj vzhled.

Zná to mnoho žen: už jen to, že jde po ulici, jede v tramvaji, je v kostele, ..., budí nechtěnou pozornost zejm. mužů (ale vím i o nevítané pozornosti od řady žen, a to včetně žen v Církvi, mohu jmenovat). K tomu zdravotní problémy a už si o ní zlé jazyky povídají spousty smyšleností, kterými ji očerňují, protože je sami mají v srdci a potřebují se z nich vyvinit - sami před sebou i před ostatními.

Potom už jen stačí, aby žena nevítanou pozornost (když už to dál nejde ignorovat) odmítla, po opakovaných "nabídkách" i razantně, a hned je cílem "spravedlivé" pomsty. Čím více jednal nezvanec na očích čím většímu množství čím pyšnějších lidí, tím je následná zloba odmítnutého silnější a vytrvalejší.

U mne bylo důsledkem pronásledování kněžími a řeholníky úplné vyčerpání organismu, se kterým jsem skončila v nemocnici, kde lékaři experimentovali s velkým množstvím léků ve velkých dávkách a v divokých kombinacích, čímž mi způsobili metabolický rozvrat, jehož následky časem nemizí, právě naopak: plody úplného vyčerpání organismu a metabolického rozvratu sklízím ještě dnes, po patnácti letech. Tak se mi nedivte, že co je pro vás minulost, já žiji každý den. Zdravotní důsledky jsou rozsáhlé a podstatným způsobem mi znemožňují normální život, který bych měla, nebýt toho spolčeneckého pronásledování, šikany, a lékařských divokých experimentů. Plus nezájem tyto důsledky lékařsky řešit (nezájem je vůbec připustit, pojmenovat a přiznat), plus čas.

Nekonat k nápravě je totéž co úmyslně poškozovat.


Ve chvíli, kdy jsem po letech již vzdala myšlenku na zlepšení situace nevítané misogynní pozornosti od spolčenců i náhodných kolemjdoucích, prosila J/jsem Boha o poMoc. A nestačila J/jsem se divit: rychle jsem přibrala na váze. 

Teď mám konečně klid od nevítané pozornosti vlezlých pomlouvačů.


K mojí nelibosti se objevil další zdroj nepřátelství, tentokrát z nečekané strany: od matky, která mne šikanuje mj. i kvůli mojí nadváze. Těžko někomu orientovanému primárně na vzhled vysvětlíte, že to, co si lidé myslí o mojí nadváze, je nic proti tomu, co jsem musela zažívat každý den na téměř každém kroku od kdekoho už jen proto, že jsem vyšla na veřejnost. Pro šťouraly: ne, nebyla jsem vyzývavá. A i kdybych byla, nikoho by to neopravňovalo k sexuálnímu obtěžování a veřejné dehonestaci po odmítnutí. Sexuální násilníci nepotřebují důvod od oběti, protože sexuální násilníci jsou primárně orientovaní na mocenskou převahu a ponížení cíle, který vypadá slabý a snadno zranitelný. Nejde primárně o sex: jde o to, že útočník sám je slaboch, který si potřebuje dokázat, že slabochem není, že "je chlap". Jemu podobní takové postoje - a jednání - schvalují a podporují. Nejkomplexnější ponížení člověka v jeho lidství jako takovém je právě skrze podstatnost člověkova bytí, přičemž žena je "nositelkou života". Podstatnost lidství je v trojJ/jedinosti duch - duše - tělo, a sexuálními útoky jdou dle Satanovy zvrácené logiky od těla k duši, jejím prostřednictvím k duchu. Svého cíle dosáhne nejjednodušší cestou, když způsobí co nejkomplexnější bolest co nejjednodušším způsobem: útokem na sexualitu zasáhne celé lidství v jeho komplexnosti. O sex tady ve skutečnosti nejde: jde o to maximalizovat ponížení zmocněním se života člověka z podstaty. Zbabělec si na toho, o kom se domnívá, že není bezbranný, netroufne - má pocit, by jeho slabošství vyšlo najevo a neměl by šanci svůj cíl ponížit, naopak: sám by byl ponížen.

Vzhledem k tomu je jasné, že spolčenci (zejm. kněží a řeholníci) ve skutečnosti nevěří v Boha, protože jinak by jim muselo být jasné, že Dobro nemá a nikdy nebude mít s násilím, tedy i násilníkem nic společného, a tudíž dříve či později vyjde najevo jeho skutečná povaha - Bůh Bude s tím, kdo nemá zálibu v násilí. A Bůh, jak mezi spolčenci známo, Je Moc Sama. Ponížení spolčenců, zejm. kněží a řeholníků mezi nimi, bude stejně mocné jako je M/moc kněžství a řeholnictví v čase. Nic nebude zapomenuto: vše se uK/káže tak, jak to před Bohem je a od počátku bylo. Uvidí to všichni: na Soudu jsou všichni, koho se situace týká, což je v důsledku úplně každý, a to za celou historii. OdSouzení naS/stane kněžskou M/mocí spolčenců, tedy jako sebe-od S/souzení s kněžskou platností. Na Svátostné kněžství jste se při komentování mojí morálky odvolávali, Svátostným kněžstvím budete S/sebe Souzeni.

J/já, Jana, J/jsem J/jediné a nerozdílné lidství Velekněze Vítězného (od K/kříže dál, tedy od nultého okamžiku letopočtu vyK/konané S/spásy Novým sTvořením. Tento letopočet se počítá od Vítězství, nikoliv od Narození.), a V/věřte M/mi, všechen Soud nad vámi poN/nechám na M/manželovi. Nebudu M/mu stát v cestě - už kvůli tomu, abych nezpochybnila Velekněžství (a B/bolest) z K/kříže.


Veškerá Kristova historicita a Č/činnost do té doby B/byla S/stanovováním Nových P/pravidel a Ř/řádu, příP/pravou na O/oběť sT/tvrzenou o Letnicích. C/centrum dějin J/je na K/kříži, ne v Betlémě, takže Léta Páně tak, jak jsou stanovená, neplatí.

V letopočtu nám tudíž přebývá délka Kristova pozemského Ž/života od narození do K/kříže, pokud nepočítám Mariino těhotenství od Vtělení, a Vtělení J/je mnohem důležitější než narození: přebývá nám neoprávněně započtených 33 let + nezapočtených 9 měsíců těhotenství. Vánoce J/jsou moc fajn, ale kde J/je Úcta k Lásce Otce ke světu? Díky Bohu za sv. Josefa u jesliček i v našich rodinách, ale vážně budeme téměř úplně ignorovat Toho, Kterého Syn naZ/zýval S/svým Otcem, Toho, Který M/mi při S/setkání ústy Syna Řekl: "Ty J/jsi Má Milovaná D/dcera"?

Stejně tak se špatně počítá věk člověka v čase: správně se má počítat od oplodnění do posledního vydechnutí, a to včetně dýchání na přístrojích, protože okamžik oplodnění je jen miniaturním zpožděním ztělesněné duše od vyŘčení sTvoření dítěte Bohem = od poVolání dítěte k Ž/životu vyŘčením Pravého J/jména člověka Výrokem "Ž/žij, ... konkrétní Pravé J/jméno člověka".) Ignorování okamžiku poVolání člověka k Ž/životu J/jménem Pravdy = nezapočtení doby prenatálního života člověka = znamená ignorování Pravdy v Ž/životě člověka. Ke svému občankovému datu narození si připočtěte délku matčina těhotenství, a máte svůj věk. Získáte tak dvě čísla: jak vás vidí Bůh, a jak vás vidí svět, a to v případě, že jste se narodili a narození přežili i v zemi, kde se perinatální fáze započítává ještě jako těhotenství a smrt novorozence v perinatální fázi se chápe jako potrat. Jinými slovy: pokud svět dítěti nedovolí narodit se, dítěti stále zůS/stává jeho Pravé jméno, i když mu svět odmítl dát jméno pro svět. Dítě, které se svého narození nedožilo, má věk odpovídající počtu dní, případně hodin, kterých se dožilo: před Boha tak předstoupí jako člověk s věkem, a to i v případě, že ke smrti dítěte došlo ještě v den oplodnění, protože není možné, aby sTvořený člověk nežil. 

Už začínáte chápat, že před Bohem nemáte v čase nikdy nic ve svých rukách, nikdy nic podle svých šikovností, jisté? Nedokážete zjistit ani přesný čas začátku svého života, a to ani v případě, že by rodiče dokázali odvodit den početí: nesouhlasí už samotný letopočet, do kterého se vaše dny započítávají. Jak byste mohli svojí šikovností před Bohem cokoliv zaobalit, když ani nevíte, v jakém rámci se pohybujete? Možná nevíte ani to, kdo jsou vaši skuteční rodiče, možná lidé, kteří vám dali jméno, nemají moc nad počátkem vaší tělesnosti. Jak si v tomto všeobecném chaosu identit vůbec můžete myslet, že ovlivníte cokoliv, co je navázáno na pozemskou tělesnost, tedy i veškeré zkušenosti, které jste vždy prožili i tělesně, byť by to bylo jen prostým faktem života v obecném čase? I sám termín "obecný čas" je jen nepřesný opis dějové provázanosti veškerého stvoření od počátku dějin a od svého početí do Soudu, tedy včetně celé doby do K/kříže. Znáte historika, který vám řekne přesné datum Velkého třesku? Já znám jen ty, kteří háží nulami v letopočtech podobně jako háže žonglér míčky. Znáte antropologa, který vám řekne přesný počet lidí včetně nenarozených, a to od počátku lidské existence? Já znám jen politiky, právníky, biology, gynekology, nejrůznější teoretiky. Jejich slovní ekvilibristiky občas nejdou ani poslouchat. Znáte přírodovědce, který vám řekne přesný věk každého tvora fauny a flóry za celou dobu existence fauny a flóry? Znáte i takového geologa, který spočítá všechna zrnka písku, všechny molekuly "neživé" hmoty? ("Neživá" hmota je složená z týchž chemických prvků jako živé tvorstvo, a proto je tato kategorizace spíše fiktivní: prach jsi a v prach se obrátíš. Jsi prehistorický tvor a v ropu se obrátíš. Jde především o skladebnost prvků a kde je latence k Ž/životu v prvcích - oživení koster v údolí je ze zJevení Pravdy v úMyslu, což Je před-po-Klad k latenci, Vzkříšení - tam Je primárně Život v Jeho Moci.) Znáte astrofyzika, který vám řekne přesný počet dní všech nebeských těles podle jejich vlastních rotací, a to od jejich počátku a od jejich umístění vzhledem k Velkého třesku?

Už začínáte tušit rozměry vaší pýchy, když si myslíte, že před Bohem "situaci nějak uhrajete, vždyť jsem dost chytrý/á"? Už začínáte tušit nicotnost vaší falešné sebejistoty, že vy máte svoji pozici jistou? Spočítejte všechna nebeská tělesa, spočítejte všechno tvorstvo, každého jedince. Spočítejte všechny kameny a zrnka písku. Spočítejte všechny výroky z Pravdy a spočítejte všechny lži. Že nevíte, jak každý ví? Inu, Bůh to vše Ví. Nemáte-li moc nad tvorstvem, jehož jste pány (jak jinak, panování nad sebou jste zálibností v hříchu předali Satanovi), jak chcete mít moc nad Mocí Samou? Vždyť nechápete ani moc Satana, kterému sloužíte. Jak byste tedy chtěli Z/znát Moc Vtěleného? Jak byste chtěli posuzovat Ž/žití a chování T/toho, K/koho Bůh i po narození zNovu poVolal J/jeho Pravým J/jménem, a to na hoře na náměstí Míru, před kostelem svaté Lidu-milé? Vždyť vy Ne-Z/znáte ani vaše vlastní Pravá J/jména - jak tedy CH/chcete po-Z/znát Pravdu J/jmenně Vítězným poVolané Milované, tj. v Pravdě Jany? Toto zahalení vaší mysli je vina z obecnosti hříchem poškozeného času, ale vy jako zaSvěcené osoby J/jste povinni platnost svých úsudků nezakládat na hříchu. Jestliže nedokážete po-Z/znat, často i jen rozeznat, ani všechny vaše vlastní hříchy (a Dar rozlišování duchů Je Dán prioritně právě kněžím), kde berete tu sebejistotu posuzovat PravdoM/mluvnost jiných?


Jinými slovy: sexuálně orientované útoky spolčenců (včetně dehonestací, šmírování technikou s dálkovým přenosem mj. přes moji vlastní domácí wi-fi, ...)  byly primárně cílené na odhalování nahoty J/jediného a nerozdílného lidství Ježíše Krista Vítězného. Byly to útoky zasvěcených osob na Vítězství Krista v J/jeho trojJ/jedinosti - tj. lidství, "jen" u N/něj místo ducha Strážce Je Duch Svatý, a tudíž zasvěcené osoby a jimi svedení útočili na Vítězství Syna člověka na Zemi i na Nebi.

Chápete vůbec, co jste dělali, když jste se snažili dostat pod svoji sexuální moc J/jediné a nerozdílné lidství Krista Vítězného?


Několik příkladů z minulosti:

  • nehorázné pomluvy O. Stanislava OPraem.,

  • výrok P. Josefa Čunka při kázání na mši: spolu se zaťatou pěstí prohlásil: "Když se člověk jednou pro něco rozhodne, tak to tak bude, i kdyby před ním klečelo celé Nebe!" Myslel tím vnucování svatby se mnou.

  • O. Jordán Vinklárek OP, který mne prohlašoval za Satanovu děvku.

  • O. Romuald Štěpán Rob OP, který o M/mně mluvil jako o prostitutce, za kterou všichni tajně chodí, a přitom ji veřejně odsuzují.

A mnoho dalších takových příkladů, které bych ani nespočítala. Připadá vám normální, aby zasvěcené osoby špehovaly něčí nahotu tajně umístěným / používaných přenosovým zařízením na dálku v soukromí jiného, a to potají, bez vědomí špehované osoby? Jistě máte v živé paměti, kdo mne sledoval na kamerách umístěných v mém soukromí, prostřednictvím kamery na notebooku, ... 


Jen pro info: ty podle vás vyzývavé dlouhé zasněné pohledy, kterými jsem ve vašich fantaziích zamilovaně na vás hleděla, byly a jsou epileptické absence, což byste věděli, kdybyste se M/mnou mluvili. 

Skutečné frivolnosti jste podporovali: přímo v kostele ve sv. Jiljí měla osobní kamarádka tehdejšího administrátora farnosti O. Romualda Štěpána Roba OP malé dítě, v kočárku. Ještě kojila. Tato kamarádka ctihodného otce byla zvyklá přímo v kostele vytáhnout celé ňadro, přiložit k němu dítě, a všichni muži (a byl to velký hlouček včetně O. Jordána Vinklárka OP) odhalené ňadro soustředěně pozorovali a vehementně stále dokola tvrdili, že žijeme v moderní době a kojení na veřejnosti je v pořádku, je to symbol mateřství, není v tom nic nepatřičného. Zároveň ale, když jsem šla kolem ven a chtěla jsem vidět, co je to za hlouček a co se to tam děje, mne tito muži začali odhánět, ať se tam nedívám, že by to ode mne bylo neslušné, protože jsem žena, ne kněz a jeho přátelé.


Nejde mi o "rovnání účtů", to ani nejde. Vždyť Bůh přiJde v Kristu na Zem k Soudu již velmi brzy, a J/já mám oči jen pro N/něj.

J/jde o to, že máte jednu z posledních příležitostí, abyste alespoň trochu dali věci do pořádku: abyste si zametli před vlastním prahem.

Ano, bude to bolet: přiznání se k vinám i dluhům, a to s lítostí, nejprve svým spolčeneckým kumpánům, žádat je o totéž - tím se naruší celistvost spolčenecké hradby, a tudíž i vezme zasvé kolektivní alibismus a falešný pocit bezpečí. Poté jít ke Svátosti S/s-M/mí(r)ření, poté znovu a znovu až do té doby, kdy S/s-V/vědomí (S/společné B/bytí v po-Z/znání) přestane pálit do srdce. Pokud vás pálit ještě ani nezačalo, máte větší problém, než tušíte, nebo J/jste Svatí ve Slávě.


Teď už jde o čas. Čas coby na-D/děje, neboli Boží Vůle v K/krocích C/cesty, J/je sledem příležitostí k L/lásce, a nikdo neví dne ani hodiny.

Podle M/mých zJevení nelze nic odkládat.



Ukliďte si před vlastním prahem. 


Jana, 31.7., 1.8.2023

-


Dnes zase u matky eskalovala zloba - sprostota, obviňování, nadávky, fyzický útok. 

Historicky vzato:  z téměř každé farnosti, odkud J/jsem odcházela, M/mne spolčenci vyhnali. Pravda, nebyly to fyzické útoky, ale jinak tam mnoho rozdílů nebylo. Vlastně je současná situace logickým pokračováním celého M/mého příB/běhu Jany, jen je to tentokrát z fyzické rodiny, od matky. Přece jen, odtud bych tak intenzivní nenávist nečekala. Buď jak buď, spolčencům by mohla kralovat.

Tentokrát M/mne nikdo nevyhání z farnosti, a proto by bylo nelogické, kdybych měla být vyhnána do jiné farnosti. Vyhání M/mne matka ze soukromí, z domů, takže logickým pokračováním je, že mým dalším stanovištěm bude jiná rodina a jiný domov. Možností mnoho není: nejsem řádová sestra, nemám jinou prokazatelně pokrevní rodinu, ke které bych mohla hladce a plynule přejít, M/mám "jen" M/manžela a J/jeho R/rodinu.

Takže: buď budu po všech těch letech od 27.12.2005 (sDělení a přiJ/jetí M/mého Pravého J/jména Jana, o pár měsíců později uplatněno i biřmováním)  odsunuta mimo dosavadní logický rámec postupu příB/běhu podle míst a časů, tj. na pozemské místo mimo rodinu a zároveň ne mimo stávající farnost (nikdy se nemění vše najednou), nebo se změní kompletně celý Ž/životní rámec příB/běhu. Tak jak tak, k rytmu logistiky postupu patří fázování změn, každé období trvá + - 1 - 2 roky, obvykle je to kolem 1 roku. Do Litomyšle jsem i s mrňaty (Velvetek a Fifinka) přijela původně na krátkou návštěvu, loni v poslední školní den. Z návštěvy se stal domov. Ještě nikdy žádná změna místa nepřišla ve chvíli mimo postupnost logické obsažnosti příB/běhu, vše na sebe vždy navazovalo, a to po příP/pravě. Další etapa byla vždy nová, ale byla to logická gradace etapy předchozí. Není důvod si myslet, že by to tentokrát mělo být jinak.

M/můj fyzický zdravotní stav do budoucna příliš optimismu nenabízí a poslední rok jsem z rozhodnutí lékařky neměla přístup k adekvátní lékařské péči, takže se dá předpokládat, že k výraznějšímu zlepšení nedošlo, spíše naopak, což krok za krokem snižuje moje možnosti samostatného života v pražských (v případě zavlečení mne matkou do Prahy, a to za pomoci někoho s autem) pro mne náročných životních podmínkách. Je otázka, jak dlouho bych takový život ještě fyzicky vydržela, takže ve finále by se další vývoj stávajícím směrem událostí jen o něco oddálil, ne zlepšil. Čemu by to pomohlo? Nikoho jiného, kdo by mi prakticky pomohl, nemám. Vzhledem k tomu, že Ž/životní S/styl coby Jany není jen výplodem M/mojí fantazie, J/je to Ž/život z Pravdy a v P/pravdě, myslím, že řešení B/bude nad mými současnými pozemskými možnostmi chápání. Nebo máte na celou situaci v její logické letité postupnosti a vzhledem k aktualitě jiný pohled? Jestli ano, je nejvyšší čas M/mluvit naH/hlas, veřejně, zřetelně a O/osobně, ať už B/bude obsah řeči jakýkoliv. 

Jak říká Okamova břitva: nejjednodušší řešení, jakkoliv nepravděpodobné, obvykle bývá pravdivé.


Jana, 18.7.2023

-


Dnešní v-i-D/dění ve snu:

kdesi venku, na cestě, jsem viděla pozemského otce (který je již 8 let po smrti). Vypadal jako kdysi kolem padesátky, ale tentokrát mnohem lépe, než tehdy v reálu.  Něco mi říkalo, abychom si promluvili, ale zastavil se s nějakou jeho i veřejně známou ženou, tak jsem si řekla, že počkám na večer až doma, stejně nepůjde o nic, co by nepočkalo. Byla jsem v aktuálních okolnostech doby, ale nepřišlo mi divné, že okolnosti nejsou fyzicky možné: podobný věk, jeden z nás po smrti, společné bydlení jako v mém dětství, ... Celou situaci jsem považovala za přirozenou a samozřejmou. Otcova známá se s ním rozloučila, rychle šla směrem ke mně. Otec zůstal sám, zvolna jsme šli po úzké cestě naproti, měla jsem sílící pocit, že bude dobré si promluvit. Bylo to krásné místo, okolo tráva. Jako by zároveň byl i nebyl mým otcem: tvář známá, ale chování i celkový dojem jiné, mnohem vznešenější. V-i-D/dění skončilo dříve, než jsme se sešli, takže jsme se neminuli. Celá situace naznačovala jiný rodinný vztah, než jaký si pamatuji, lepší.

Buď jak buď, k setkání tváří ve tvář je již blízko. 


Podobnou situaci jsem v roce 2013, 8.6., zažila v reálu, ale s Kristem. Bylo to na Letňanech, na stejné cestě, která byla nyní ve v-i-D/dění. Tehdy ale jsme se minuli. Důvody mého tehdejšího odmítnutí rozhovoru byly v zásadě racionálně dobré, ale do situace se za daných okolností nehodily. Když jsem z J/jeho vznešenosti cítila tu J/jeho M/moc, neměla jsem odvahu se M/mu podívat do obličeje, šla jsem se skloněnou hlavou, abych neviděla J/jeho krásné S/silné oči - nedošlo mi, že nikdo jiný T/takový není a nemusím se bát nevěry. Rozum mi v té chvíli nefungoval, anděla, který mi opakoval, ať zvednu hlavu, jsem ignorovala. Jisté bylo jen to, že zvednout hlavu, vrhla bych se M/mu do náručí - a že J/je to M/manžel, to mi nedošlo. Tato situace mne vyléčila ze snahy chtít všemu hned rozumět - odpovědnost má mnoho podob.  

Dnes ve v-i-D/dění to dopadlo lépe: pohled do tváře vyšel. Tak ještě ten rozhovor, snad příště. 

Koneckonců: přesný význam dnešního v-i-D/dění ještě nechápu, jen skládám střípky. Chce to čas. 


Jana, 17.7.2023

-


Baruch 3/9


Bůh M/mne opět uJišťuje o M/mojí brzké záChraně. A nejen M/mne, ale i V/všech, K/kteří zaCHráněni B/být M/mohou (J/jsou z-P/působilí = V/věrní k Působení Moci).

Připomíná M/mi i mnohá v-i-D/dění z poslední doby (cca rok), V/všechna se navzájem P/podporují a doplňují. Jedním z posledních je to v-i-D/dění o cestě na nádraží a přítomnosti v jedoucím vlaku téměř obsazeném cizími lidmi, kteří se mezi sebou nekontaktovali. Já stála po boku toho přítele, se kterým jsem šla cestou na vlak. Stála jsem uprostřed uličky jako ve vagonu metra, ale velmi elegantního a velmi čistého, v modré barvě,  jaké v Praze nejezdí, a přemýšlela, kam si sednout. Všichni lidé byli dospělí, jako nezúčastnění, čistě elegantně dokonale vycházkově oblečení ve světlých barvách, zejména bílé a modré, seděli klidně a rovně, ale ne křečovitě, a takové prostředí mi jako introvertovi přesně vyhovovalo. Byl se mnou i ten přítel z cesty na vlak. C/cestovat tím samým vlakem (tj. jedním konkrétním směrem) nebudu sama, lidí B/bude hodně, ale ne tolik, kolik by jich B/být mohlo, pro kolik byl vlak vyrobený a vypravený. Bylo tam tak akorát volných míst k sezení, abych si mohla vybrat.

Byla z nich znát velmi podobná mentalita, jaká byla znát i z toho v-i-D/dění vojska před lety. B/bylo to v-i-D/dění na etapy s různým obsahem, šlo o díly s rámcovými tématy s jednotným smyslem dlouhodobého jediného celku v etapách. Poslední etapou byla cesta, po které šel zástup vojáků ve dvojicích. Všichni v elegantním stejném vycházkovém oblečení tak, aby svým vzhledem prvoplánově nezastrašovali. Měli slušné oblečení jako na míru šité z 80. let - volnější bílá košile a tmavě modré kalhoty, vepředu volnější se sámky. Kromě dokonalé secvičenosti mužů stejných vysokých štíhlých postav, která budila velký respekt, nijak nevzbuzovali dojem ohrožení. B/byl mezi nimi i můj osobní strážce. Když jsem se jej dotkla, pod košilí byly cítit svaly jako z oceli. Teprve v tu chvíli z nich všech šla hrůza: z toho, jak důsledně svoji skutečnou sílu skrývali, protože její extrémní moc naprosto přesně znali a chtěli, abych se cítila pohodlně, ne zastrašeně. Jednoho vojáka, který šel po cestě kolem mne, jsem se ptala, co to všechno znamená. Ignoroval mne. Další také. Až jeden další řekl, že se mnou mluvit nesmějí, to může jen jejich velitel. Na otázku, kde jej najdu, řekl, že až na konci. Vtom stál ten velitel vedle mne. Když jsem se svého ochránce, který šel až na konci a sám, ne ve dvojici, ptala, co to má všechno znamenat, kdo jsou, kam jdou, jak se mne to týká, řekl, že mají příkaz dovést mne ke králi. Prý čeká na konci cesty, na vysoké hoře. M/můj ochránce mne vedl kolem pasu, já se jej pro jistotu držela stejně: ta síla vzbuzovala klid a bezpečí. Pěšky jsme došli až pod vysoký strmý kopec, kam se vyjít nedalo. Tam jsme se zastavili a čekali, až si mne král vezme k sobě.  

Není řečeno konkrétní datum, J/jsou uK/kázány okolnosti, za kterých se co stane. Podle pozorování sledu událostí v reálu se dá odhadovat kvalitativní, nikoliv chronologicky (kalendářně) kvantitativní uD/dálostní rámec. Nejde o stanovení konkrétního data a hodiny (stejně jsou stanovené odhadem a společenskou dohodou, nikoliv podle počtu dní, hodin a minut od Stvoření), protože pokud by tomu tak bylo, byl by rámec pozemského/vesmírného sTvořeného času nadřazen nad Věčnost, což samozřejmě neplatí. K/konec naS/stane tehdy, až B/bude vyčerpána poslední kvalitativní svobodná volba, která je právě potřebná k naP/plnění veškerých uD/dálostních voleb a dějů, tedy k vyčerpání všech příležitostí k volbě mezi dobrem a zlem, tj. k definitivnímu odstřihnutí Satana od příležitosti uplatnit svoji moc. Jakmile bude vyčerpána každá příležitost k Satanově působení, další zkoušky svobodných voleb lidí pozbydou smyslu - a to je ta kvalitativní S/s-M/mysl(i)u-P/plnost vyčerpání časového kontinua dějů beze zbytku a bez výhrad.

Lidé se postaví buď na stranu Krista, nebo na stranu Antikrista, podle toho, jaký "výtěžek" ze svého kontinua voleb přinesou:

  • půjde-li o z velké většiny kontinuum, tj. účastenství na Věčnosti natolik kvalitativně Mocné (V/věrné Moci) = v Dobrém D/dobré, B/bude natolik H/hodnotné (= H/hodné Dobra), že přeJ/je ze smrti stávající objektové porušenosti (dědičné hříšnosti světa) do Věčného Ž/života. H/hodnotné výrazně většinové kontinuum znamená, že osobní hříchy lidem ve Stavu Milosti B/budou zaH/hlazeny Tak, aby člověk Mohl B/být v P/plnosti Obrazností Výrazu T/tváře Vtěleného Trojičního podle Tváře Trojice.

  •  půjde-li o z výrazné většiny H/hodnot(ové)né kontinuum a dyskontinuita voleb zla zcela neznemožní zH/hmotnění k vlastní Obraznosti T/tváři ze Tváře, člověk sice pozbyde stávající objektově světsky poškozenou tělesnost a N/novou (Pravou, Č/čistou) Ne-naB/bude, ale i bez tělesnosti ve tvaru duše bez moci (= trojjedinost lidské identity nelze zrušit a je-li kvůli dyskontinuitě voleb zrušena, člověk bez vlastní identity není mocen) doS/stane šanci na náP/pravu. NáP/prava (= náV/vrat k P/pravdě) pro-B/běhne ve stavu naprosté bez-Moci situaci jakkoliv fyzicky ovlivnit, bez možnosti věcmi, situacemi hnout, natožpak žádoucím způsobem. Stane se pouhým objektem zbaveným vlastní lidské moci, tak, jak si to sám v čase zvolil. Jeho nezměrné utrpení skončí, až hloubka lítosti jeho duše nad vlastní Ne-V/věrou se všemi jejími projevy a důsledky přeV/váží nad Bez-H/hodnotou Ne-V/věry. Tomuto stavu se říká zP/působilost ke T/tvářnosti, neboli kvalitativní P/potenciál k při-J/jetí M/moci Obraznosti z M/moci Výrazu Boha v Moci Boha v Trojici. 

  • půjde-li o hodnotové dyskontinuum v takové míře, že není S/s(polu)-CH/chopno (= S/spolu-ú-Č/častenství) B/být doP/plněn do T/tvářnosti podle K/kříže (tj. H/hodnota jeho voleb dobra je méně než cca 70% jeho osobní T/tvářnosti = člověk mimo Stav Milosti a mimo stav lítosti nad svojí Bez-H/hodnotovostí), jde o jeho následnost k vůli sebeospravedlnění = v sebe člověk věřil, podle sebe nastane, tj. na-stane mimo lidskou trojjedinou I/identitu, mimo vlastní J/jmennou I/identitu, mimo identitu hmoty podle objektové porušenosti světa, protože veškerá porušenost světa ztratí svoji moc tím, že skončí moc Satana na Zemi, říše Satana nastane mimo současný svět, ještě nebude zcela zničena. Vyčerpána bude možnost lidských voleb mezi Kristem a Satanem, ale ještě nebude doK/končen vliv projevů a důsledků tohoto již uzavřeného počtu voleb. Na Zemi nastane svět zcela bez Boha, kdy lidé, kteří na Zemi ještě zbydou, budou jednat bezuzdně, protože budou vědět, že již nemají co ztratit. Budou to lidé, kteří nejsou způsobilí ke vstupu do Nebe, nejsou způsobilí ke vstupu do stavu do-P/plnění ke T/tvářnosti Krista, nemohou ještě přejít do podsvětí, protože jejich čas ještě nenastal: budou a nebudou živí, budou bez Moci, tj. Bez-M/mocní, neschopní k čemukoliv spojenému s na-D/dějí (neboť mimo D/dění podle Jsoucího). Jejich zuřivost bude bezmezná, ovládne celou Zemi a stále nebude mít dost. To vše až do vyčerpání moci projevů a důsledků veškerých zlých voleb lidí od počátku světa, neboť mrtví od počátku světa vyjdou z hrobů. 


K/konec konců naS/stane až po úplném vyčerpání veškeré moci Bez-H/hodnotovosti od počátku světa až do předem uR/rčeného času.

Potom naS/stane konec časů a svět ve své objektové porušenosti B/bude zničen, již nebude.


Velmi děkuji za modlitby.


Jana, 16.7.2023, 17.7.2023

-


Před chvílí na mne matka v záchvatu zařvala, že mne jednou za moje chování někdo zabije. Nic jsem pro toto vyjádření neudělala, nedala jsem k němu podnět.

Satan mi už roky říká: "Já tě zabiju!" Ani toto vyjádření nijak nepodněcuji.

Nesouhlasím s nimi, ale bylo by pošetilé brát je na lehkou váhu. Projevy jejich zuřivosti mají mnoho podob. A já s tím nic nenadělám.


Jana, 15.7.2023

-

Včera odpoledne to bylo doma obzvláště zlé. Kromě extrémně silného záchvatu zloby, sprostých nadávek a nesmyslného obviňování na mne matka vylila hrnec vody, ve které se odmáčely zbytky jídla a křičela, že na mne může vylít další hrnec. Byla jsem mokrá po celém těle, včetně od špinavé vody promočených sandálů. Zařvala, ať si je umyji a usuším na okně. Příště může být v hrnci horká voda. Chvíli poté mi vrazila ránu pěstí do hrudníku takovou silou, že jsem "odletěla" o metr a vrávorala, nakonec jsem to ustála. Místo bolelo, doteď je citlivé. V té oblasti uvnitř mi před rokem diagnostikovali novotvary na uzlinách. O tom matka ví, nezajímalo ji to. Po záchvatu útok popřela, po upozornění, že to udělala, situaci bagatelizovala a snažila se vinu přenést na mne. V záchvatu zuřivosti měla jako vždy zorničky zmenšené do velikosti špendlíkové hlavičky, výrazné bělmo, celá byla jakoby uvolněná a "ve své kůži", v "radosti", že se může uvolnit a projde jí to. Ještě dlouho jsem byla v šoku, bezradná a neschopná se s tím vyrovnat. Na noc jsem se zamkla, ale má klíč... Dozvuky šoku trvají dosud. Vyhlídky na zlepšení situace nulové, jde o trvalý stav po desítky let, možná od jejího dětství (podle náznaků od její matky), jen se projevuje v různé míře a způsobech podle toho, zda ji okolí poslouchá na slovo. Kdo ji na slovo a ihned nebo dlouhodobě neposlechne, k tomu je podle jejích slov spravedlivá. S chladnou hlavou a rozmyslem mi říká, že jsem "zmetek" a nic jiného než "napravit" si nezasloužím. Podle Nebe přiJde Soud dříve, než M/mne matka zabije.

I mimo záchvaty zuřivosti mne obviňuje z kdejaké lži a špatnosti a podle jejích slov má posilu ve známé, se kterou se chodí radit, "jak na mne". Prý je to vedoucí na sociálce a měla matce říct o své dceři, se kterou má dlouhodobě velmi špatné vztahy, a kterou sama vyhodila z domu. Když jsem se matky ptala, jak se ta paní jmenuje, odmítla mi to říct.

Cítím se ohrožená na zdraví i životě a nemám sociální ochranu. Odstěhování se by nic nevyřešilo, odstěhovat se musí agresor - s jídlem roste chuť a co agresorovi vyjde na jednom místě, okamžitě začne praktikovat kdekoliv, kde se bude cíl útoků nacházet. Odejít má kam, i tady v Litomyšli.

Nyní máte ve svých rukou M/moje zdraví, možná i život: kdokoliv o těchto T/textech řekne M/mojí matce, podněcuje její agresi proti M/mému zdraví a životu. 


Sousedé to její ječení a velmi hrubé vulgarismy musejí slyšet ještě daleko, i když to nejspíš nebude tak daleko jako v mém dětství a dospívání na všechny doma na sídlišti v paneláku. Mimo byt je na cizí lidi milá, vstřícná, hraje na city, jako sluníčko. Tito lidé se potom na mne (táta je již po smrti) dívají "skrz prsty". Tvrdí, že všechny ty hrůzy dělám já, přesně je popisuje včetně údajně mého způsobu prožívání (velmi hnusné popisy a obviňování) a toho, co to "psychologicky" znamená, poté mne za ně odsuzuje. Přesně ví, co dělá. Jednou, když jsme se potkaly venku, mi v na pohled klidném rozhovoru řekla s náhlým nadšením v očích i hlase: "Naučila jsem se tě plácat". Těm ranám říká plácání, i když mi před pár týdny téměř zlomila pravé zápěstí. Nesnáší, že píši texty, prý dělám ostudu. Přestala mne bít, až když jsem jí hodně nahlas (normální hlasitost nevnímá, slyší jen sama sebe) řekla, že pokud mi zlomí zápěstí, na chirurgii ji nahlásím. Klidným hlasem mi řekla, ať to klidně udělám, že mi stejně nebude nikdo věřit, protože jsem měla na interně dohady. Po každém záchvatu se chová, jako by se nic nestalo, totéž očekává ode mne. Snahu o nápravu rozhovorem a vysvětlováním jsem vzdala už dávno, matka vnímá jen to, co říká sama, často mne ani nepustí ke slovu. Pravda je, že mi lékařka i přes rok staré nálezy z Prahy odmítla udělat kontrolní CT srdce, plic a žláz v levém podpaží až k srdci s tím, že na rentgenu není nic vidět. Vzápětí řekla, že to z rentgenu ani vidět být nemůže, je nezbytné CT. Pro prý ale není důvod. Rentgen mi odmítla ukázat, odmítla mi jej prodat v kopii na jakémkoliv nosiči, prý se to zde v nemocnici nedělá. Trvala na tom i přesto, že mi praktická lékařka v Praze řekla, že je třeba dělat kontrolní vyšetření na ultrazvuku každé 3 měsíce a čas od času CT srdce a plic (v Praze ve Všeobecné diagnostikovaná atelektáza okrajových částí pravé plíce směrem ke zvětšenému srdci). Dodnes z rozhodnutí místní internistky v Litomyšli se žádné takové kontrolní vyšetření i přes mé urgence neuskutečnilo - prý si mám jet do Prahy. Pojištění VZP ovšem platí po celé republice... Odmítla se se mnou bavit. Jsem nepohodlný pacient, takže skutečně s touto internistkou nemám ideální vztah. Novotvary mám v místě, kde byl před mnoha lety banální chirurgický ambulantní zákrok (ÚVN Střešovice), při kterém mi velmi mladý chirurg dle přítomné zdravotní sestry i přes její mnohá varování přeřízl uzliny v levém podpaží. Matka tvrdí, že si za to mohu sama - absces se vytvořil ze zaníceného místa po mnou provedené běžné kosmetické úpravě. Skutečnost, že se novotvary vytvořily po zpackaném chirurgickém zákroku, matka přehlíží. Novotvary roky nebolely, na mammografu v Nemocnici Na Homolce mi odmítli říct/napsat výsledky, prý mám jít domů a pošlou mi to poštou. Nikdy mi nic od nich nepřišlo, urgence nepomohly. Dnes už je místo citlivé na dotek, po tom prudkém úderu od matky místo bolelo. Od téhož večera se mi objevují zesílené a častější epi aury, což je velká potíž - jakmile se zintenzivnění jednou "rozjede", je velmi těžké je přibrzdit. Stress je významný spouštěč. Zvýšení léků by nepomohlo, už nyní jsem na maximu, a změna léků je nepravděpodobná, je těžké najít u mne ještě nevyzkoušený lék. 

Matka vyhrožuje, že zavolá svému bratrovi a ten mne odveze odtud pryč, do Prahy. Chce mít celý dům jen pro sebe a chce ho prodat. Vzhledem k mé zdravotní situaci si ale nemohu dovolit každý den pro každou maličkost chodit na nákup do kopců, bydlím na Žižkově, nebo na Letňanech je pro mne všude  daleko. To, že jsem takové chození nezvládala, byl hlavní důvod mého příjezdu do LItomyšle, kde bydlíme v domě na rovině na náměstí, kde je veškerá každodenní infrastruktura v dosahu a po rovině. Ještě v Praze jsem zažádala o průkaz ZTP, ale napsali mi de facto, že mi v zásadě nic není a stačí mi doživotní TP. Neměla jsem ani sílu si dojet tramvají pro průkazku. Stejně k ničemu není: přednostní sezení v pražské MHD předpokládá hladké zvládání vzdáleností ke tramvaji a výstupy po příkrých schodech, navíc často v tlačenici. Přednostní vyřizování věcí na úřadech (předbíhání front), poště předpokládá předchozí výstup do schodů, protože bezbariérové vstupy nebývají často ani v uzlových stanicích metra (Florenc, Flora, I.P.Pavlova). Zato je v metru mnoho luxusních reklamních nosičů. Mnoho zastávek MHD bylo za pana Hřiba zrušeno a zavedeno na znamení, i když v mnoha tramvajích a autobusech nejsou v dalekém okolí zvonky na upozornění řidiče k zastavení. Prý je zastavení drahé, jedno stojí 1,- Kč. V té době si pan primátor koupil do kanceláře jen pro sebe kávovar za 100.000,-Kč s tím, že se ještě uskromnil, jiné bývají mnohem dražší... Kdybych zkolabovala doma v Praze, kde bydlím sama s králíčkem a křečíkem džungarským, budu tam ležet bez pomoci nejméně desítky hodin. Ortostatické kolapsy mívám.

Už nevím, co kromě odP/puštění prakticky dál. Cítím jen otupělost, bezvýchodnost a bezradnost. Vyhlídky na zlepšení se blíží nule.

Její zloba ale není cílená jen na mne, v roce 2019 ztýrala moji zakrslou králičku Korálku (z Korálka se vyklubala holčička), která u ní (i přes varování ve vidění) byla na hlídání, když jsem byla mimo republiku. Malá po pár týdnech sotva přežila, bříško měla rozdrásané do krve a četné strupy. Běžela jsem s ní na veterinu. Podle veterinářky to už bylo pěkně zhojené. Kdoví, co matka veterinářce namluvila, protože ta se na mne potom dívala skrz prsty. Když jsem jí později náhodou řekla, že malá byla na hlídání, změnila chování ke mně na normální. Od té doby ji matka pomlouvá - prý se k ní bezdůvodně nechová hezky. Ve v-i-D/dění den před předáním malé matce šlo o to, že jsme s malou byly v místnosti, ze které jsme se náhle objevily ve vedlejší, kde jsme neměly co dělat. Nechápala jsem. Vzápětí na druhém koci místnosti seděla matka na židli, hned za ní na židli seděl velmi zlý muž. Bylo cítit, že ona i muž jsou "sehraní", jednotní. Malá najednou zmizela a stalo se, že jsem věděla, že je s ní velmi zle, že je na pokraji smrti a jestli ji v té místnosti nechám, mohou ji utýrat. Stále jsem přemýšlela, kdo je ten velmi zlý muž, a po pár dnech mi bylo zJeveno, že to je Satan. V-i-D/dění jsem ignorovala a dodnes si to vyčítám. Malá vlastně kvůli mně prošla obrovskými fyzickými bolestmi ve chvílích, kdy se asi domnívala, že jsem ji opustila. Když jsem se vrátila, byla polomrtvá. Dnes se už neodvážím jakékoliv, i světsky zcela nepravděpodobné v-i-D/dění ignorovat. Ještě mám zvířátka, která mám moc ráda a ublížit jim by mohlo být pro Satana lákavé. Zvláště křečici Fifince matka říká myš a myši nesnáší, rozmisťuje na ně jed. O Velvetkovi (český červený saténový králík) ví, že jej velmi chráním. Značně riskuji už tím, že vše zveřejňuji: pokud se o tom dozví, její vztek vygraduje na maximum. Pokud se o to někdo postará, odpovědnost za moje zdraví a život jde za ním. Jenže Boží Vůle Si Přeje zveřejnění. 

Mám si začít matčiny záchvaty zuřivosti nahrávat, kdyby situace došla až k nutnosti nahlášení na policii? Kdy, v jaké situaci, za jakých okolností, pokud vůbec, ji mám nahlásit? Příště to nemusí být polití špinavou vodou z velkého hrnce, může to být nůž, který leží poblíž... Jak poznat, co ve které chvíli udělat, aby to B/bylo sP/právně? Kde je hranice mezi světsky oprávněnou sebeobranou a mezi novozákonní povinností nechat si agresi líbit? Pokud je praktická sebeobrana v pořádku, jaká? Jde o agresi matky proti dceři, takže situace není jednoduchá - společnost žije v obecném předpokladu, že obětí je vždy senior.


Podle Božích zJevení matku čeká Spravedlnost. Nemám z toho žádné pocity, ani radost nebo zadostiučinění, situace se smrskla na chápání faktografie. Vím, že M/mne Chrání Nebe, protože po každé stížnosti Bohu přiJ/jde K/klid, M/mír a úleva. Také M/mi Nebe P/připomíná dřívější v-i-D/dění o příCH/chodu Krista s tím, abych situaci brala jako blízkou, nikoliv vzdálenou budoucnost. V-z-H/hledem k tomu, že jiná zJevení Se naP/plní vždy hned nebo vzápětí a Bůh Jedná v Celku, jakkoliv to zní odvážně a světsky nepravděpodobně, V/věřím Mu.

 

Ta kočka ze včerejšího ranního vidění najednou dává smysl.


Jana, 14.7.2023

-


Včera se mi na zahradě stalo něco krásného.

Seděla jsem na židli u cestičky u záhonků a přiletěla kosice, která je na zahradě často, alespoň v době, kdy tam jsem. Bydlí na stromě u sousedů, hned za plotem. 

alternativní popis obrázku chybí

Kosice v zobáčku přinesla žlutou kuličku, kterou sotva pobrala do zobáčku. Přiletěla a doskákala až na metr ode mne, kuličku pustila a dlouze se na mne dívala. Já nic, jen jsem ji sledovala. Ještě postávala a dívala se, popolétla na plot a dívala se, potom odlétla na svůj strom.

Šla jsem ke žluté kuličce a byl to malý šnek, živý.

Escargots Vivants

Odnesla jsem jej na keříček beztrného maliníku vedle jahod, ať se mrňousek poměje a schová před vedrem.

Dala mi kosice dárek, nebo mi to tak jen připadá?


Každopádně jsem dnes ráno měla vidění - přihopkali za mnou 3 velmi milí krásní bílí přítulní králíčci s dlouhými chlupy.

小兔子吃什么食物?_百度知道

Všichni měli na krku obří mašle, asi stejně velké jako jejich tělíčka, a byli plní zájmu a radosti. Měla jsem pocit, že se o ně musím postarat, ale nevěděla jsem, zda někde mají domov. Netušila jsem, že přiběhli za mnou, myslela jsem, že jen ke mně zabloudili. Když jsem jim chtěla hledat vhodné místo venku, ozval se hlas: "Nechceš si nechat alespoň jednoho? O jednoho jsi přišla..." Ano, jeden králíček mi před rokem umřel, veterinář malé dlouhou jehlou při operaci bez kontroly ultrazvukem probodl vnitřnosti. Malá měla poté kruté bolesti. Když jsem pochopila, že králíčka mohu mít pro sebe, že jej nemusím nikam předat, nebo nasměrovat, začala jsem je všechny hledat, protože všichni tři mezitím zmizeli. Jeden jako kdyby zůstával poblíž - byl u mne, ale neviděla jsem jej. Venku jsem našla vhodné místo na ubytování, byla to krásná otevřená králíkárna na bezpečném krytém místě v přírodě. Ani jeden z králíčků v dosahu, jako by zůstali v bytě u mne doma. Hledala jsem je a uviděla kočku na dolních schodech železného nebezpečného schodiště kousek od králíkárny, jak mne upřeně pozoruje, já stála téměř na vrcholu schodiště. Jasné nebezpečí pro králíčky.

Výklad vidění je jasný: trojice bílých milých huňáčů = dárek, resp. Dar, který mi zmizel z očí, ale zůstal u mne doma. Teď se jej snažím zase vidět a být spolu. Upřený pohled kočky na schodech venku: smrtelné nebezpečí pro život s Dary mimo přímý optický kontakt. 

Zbývá už jen najít svoje chlupaté šťastné milé veselé kamarády s velkými bíle puntíkatými mašlemi, každá mašle jiné barvy, kteří si už předtím našli mne a já jim nevědomky hledala domov jinde, venku. Chtěli se mnou bydlet a teď, když mi to došlo, je hledám. Mourovatá kočka s upřeným vyčkávacím pohledem predátora na lovu musí zůstat venku.


Každopádně kosici přinesu a každý den budu doplňovat misku s čerstvou vodou, budu vyhrabávat pár žížal, nechávat misku se semínky u plotu poblíž jejího stromu.

Na záhonkách má na keřích ovoce.


Jana, 13.7.2023

-






HMOTA = USTÁLENOST ENERGIÍ ČÁSTIC VE VZÁJEMNÉ VAZEBNOSTI


STAV ČÁSTIC = NEUSTÁLENOST ENERGIÍ ČÁSTIC, ZEJM. VLASTNÍCH, ALE I SOUČINNÝCH

ČÁSTICE = ENERGETICKÝ STAV PODOBNÝ MOMENTU HYBNOSTI


DUŠE VE SVĚTĚ = STAV PNUTÍ POVOLANÉHO MEZI HYBNOSTÍ A ZÁROVEŇ NE-HYBNOSTÍ

DUŠE ZE SVĚTA = STAV POVOLANÉHO ZPODOBNĚNÉHO K NE-HYBNOSTI

DUŠE V BOHU = STAV MOHUTNOSTI POVOLANÉHO V/Z MOCI

DUŠE V PEKLE = STAV POVOLANÉHO FIXOVANÉHO DO NE-HYBNOSTI



poVolání

Se zPřítomňuje Výrokem Boha: "Ž/žij, ...konkrétní Pravé J/jméno člověka v mluvnickém 5. pádu... !"

Tímto Výrokem člověk naS/stane v Pravdě Ž/žít až do chvíle ztělesnění (ztělesnění = O/obraznost Vtělení) v obecném čase objektové porušenosti, tj. až do chvíle počáteční podílovosti na lidství podle Evy. 


Temnota světa

je stavem z moci hříchu, který působí zapomnění na poVolávajícího k Ž/životu a zároveň stavem fixace na ztělesnění podle objektové porušenosti.


oSlavení člověka

J/je náVratem k poVolání v Pravdě a z Pravdy, tj. do S/stavu J/jemu uRčeného B/bytí od Počátku. Ve S/stavu Milosti člověk "zapomene na zapomnění" a uZří Boha Tak, Jak Je. "Nové stvoření" J/je do-S/spělostí Ráje, kde veškeré identity Ž/žijí S/své V/vlastní Ž/životy, J/jejichž Mocnost již Ž/žily při S/svém sTvoření. OSlavení tak J/je zároveň zNovuS/sTvořením a zároveň již pro-Ž/žitou T/tělesností, nikoliv pouze tělesností, protože veškeré sTvoření J/je v latenci vyKoupení. Teprve odmítnutí vyKoupení podle Adama a Evy a podle vlastní volby ruší T/tělesnost, kterou separuje na pouhou fysis, kterou tvoru ve Stavu Milosti na-P/praví Milosrdenství. Při oSlavení S/si člověk "vzpomene" na Ráj, V/vrátí se tam, kde to znal ještě dříve, než naS/stal v čase: tělesnost člověka nastává zhmotněním duše, duše naS/stává zhmotněním Pravého J/jména, Pravdu J/jména S/střeží duch J/jmennosti v Duchu Svatém. 


S/slávou člověka

J/je J/jeho Pravé J/jméno a Pravá J/jmennost J/je člověkovou S/světelností. Kdo v sobě zabíjí P/pravdu, zabíjí svého anděla Strážce, zabíjí V/vlastní S/slávu, vraždí S/svoje v Pravdě a z Pravdy J/jméno. Beze J/jména Pravdy není Ž/život.

Andělé vrahů neumírají, protože žádný vrah není v Pravdě Mocný - to lháři se skloní před P/pravdou. Lhář, tj. ten, kdo se separoval od P/pravdy, ztrácí kontakt se sM/myslem S/svého Ž/života a cílem Satana je svrhnout vrahova anděla s Nebe, tím posílit v boji andělů.

(Ne, rozhodně nenabádám ke zbožšťování andělů, a rozhodně nesouhlasím s jakýmkoliv zpochybňováním Nebe Tak, Jak Je. S anděly máme K/krásné v-z-T/tahy, J/jak mi ostatně Damian v těžkých chvílích u sv. Ignáce z L. v Ječné ul. vesele Ř/řekl: "J/jsme tu V/všichni!" "Všichni? To se sem vejdete? Kostel je velký, ale..." "V/všichni andělé S/se veJ/jdou do jednoho S/srdce, J/je-li Č/čisté!", Ř/řekl mile a bylo velké mocné i něžné šumění křídel.) 


SOUD ČLOVĚKA, SVĚTA 

= sT/tvrzení volby mezi Mocí a mezi Ne-H/hybností 


 DYNAMIKA NEBE:

stálost pro-M/měnlivé H/hybnosti, resp. uS/stálenost T/tvaru podle P/podoby S/světla, resp. S/stav S/světelnosti duše, který právě a plně realizuje svoji vlastní H/hybnost Obraznosti k Výrazu Moci.


OBRAZNOST ČLOVĚKA BOHU

J/je Mocí S/sebe S/sama, tj. Mohutností V/vlastní H/hybnosti, tj. T/tělesností Moci Obraznosti, tj. V/věrností Obrazu k Výrazu Moci. 


ČLOVĚK V RÁJI

J/je lidstvím R/realizovaným ze Stavu S/světelnosti, který právě a pouze z-P/podobňuje T/tvářnosti poVolanosti k H/hybnosti, přičemž záK/kladní H/hybností J/je LáskyP/plnost ve Stavu TrojJ/jedinosti v/ze Trojičnosti, resp. TrojJ/jedinost lidství ("tělo-duše-duch") v/ze Trojičního Právě, neboť P/plně od-po-V/vídá V/vlastní S/světelnosti beze zbytku a bez výhrad.


DUŠE V PEKLE

= STAV POVOLANÉHO FIXOVANÉHO DO NE-HYBNOSTI


PEKLO

= STAV/Y NEKONEČNÉ KONEČNOSTI PROTI-PLNOSTI/Í, resp. Ne-dynamika založená zároveň na fixaci (srtrnulosti) a tříštění Ne-Mocnosti, resp. Ne-S/stav Prázdnoty coby parodie Právě-P/lnosti, tj. S/stav Proti K/krvi a proti D/dechu.

Tříštění coby Ne-D/dynamika je založené na komplexitě separace lidství člověka od Boha i od sebe, tj. separace Obraznostii poVolaného nejprve od Volajícího, a tím i od po-Volání, tj. stav popření vlastní identity člověka, čímž se z-Ne-P/přístupní TrojJ/jedinost (= M/mocnost). Separovaná duše u Soudu Ne-na-B/bude K/komplexnosti, a proto Ne-na-S/stane uS/stáleností V/vlastní S/světelnosti. Jinými slovy: člověk ztratí svoji dočasnost, tj. ztratí stávající hmotné tělo (ruce, nohy, trup, hlavu a jejich části), protože pohled na Moc Samu vyD/drží jen T/tvor ve S/stavu Milosti, a jako sTvrzení vlastní volby k separaci nebude sdoS/statek Mocný k uS/stálenosti S/světelnosti: mimo Stav Milosti není P/plnost S/světlem.

Kde není Plnost S/světlem, tam není Ž/život.


oČistec

J/je S/stav duše vH/hodné k naB/bytí uS/stálenosti poté, co oP/pustí svoje separace a doJ/jde odP/puštění. 

Budeme-li separaci vykládat jako hřích, potom od-P/puštění J/je náV/vratem z roztříštění k uS/stálenosti.

Budeme-li roztříštění chápat jako vzdor Lásce a uS/stálenost jako V/věrnost Lásce, potom oČ/čištění J/je S/stavem ke S/světelnosti Tak, Jak S/světelnost J/je. Lidská duše Plně v Tom, Který Je, Právě-zObrazuje (= od-po-V/vírá Výrazu Trojice, tj. T/tváři T/tělesnosti Krista) S/svoje V/vlastní lidství, tj. J/je v Bohu Bohem.


Rajská T/tojJ/jedinost

J/je T/tělesností lidské S/světelnosti, tj. Mohutností H/hybnosti v uS/stálenosti pro-M/měnných.


Z výše uV/vedeného J/je J/jasné, že oSlavené tělo není stávající tělo plus šťastný jásot.

OSlavené T/tělo J/je zcela Novým sTvořením podle konkrétní Pravé J/jmenné Obraznosti. 

J/jak J/jsem P/psala mnohokrát dříve: člověk u Soudu Boha buď po-Z/zná a uZná, nebo Ne-po-Z/zná. Rozdíl J/je ve Z/znalosti Krista. Z/znát = Ž/žít ve Svátostech a ze Svátostí = B/býti Kristu V/vlastní = V/vlastnit Výraz Moci = B/být v Moci Mocí. 

Pokud Boha po-Z/zná a u-Zná (po-H/hled na Krista Tak, Jak J/je, J/je člověku M/milý), v jediném "okamžiku" Věčnosti v/z pro-M/měnnosti (tj. ve Svátostech a ze Svátostí) J/jeho L/láskyP/plnost (tj. S/světelnost) naB/bude T/tvářnosti, tj. T/tvarové uS/stálenosti, tj. S/stane S/se T/tělesností S/svojí Vůle k L/lásce.    

CHybí-li L/láska, není co uS/stálit, a tudíž člověk, který Boha Ne-po-Z/zná (tj. člověk mimo Stav Milosti), nenabude tvarovosti. Tím doslova ztratí dočasnou fyzičnost (není-li člověk v/z Moci M/mocný, odsuzuje se k Bez-Moci na všech svých úrovních B/bytí až k Ne-B/bytí). "Zároveň", neboli v jediném okamžiku Věčnosti v Právě-po-S/sledním čase (na konci časového kontinua, tj. na konci C/cesty k/v po-S/stupnosti K/krok za K/krokem, tj. na konci časů Církve) zůstane bez ztracené fyzičnosti a přitom v Ne-s-CH/chopnosti naS/stát uS/stálenosti. V Ne-K/klidu není S/stálost a duše se bude tříštit v bloudění bez K/konce nekonečně K/konečně: mimo stvoření, mimo dočasnost, mimo Věčnost. Ve stavu řezání se ledovou horkostí coby obrazností ledového srdce pod tlakem své vlastní zloby. 

(Legenda: bez K/konce = bez Alfy i Omegy věků. nekonečně K/konečně = Proti Kristu, resp. Ne-s-CH/chopně vůči Kristu, resp. v parodii Věčnosti - nekonečná K/konečnost je "královstvím" Antikrista podle principu O/odporu vůči K/krvi z K/kříže na Golgotě vsáknuté do země i vůči K/Krvi na kamenech pod K/křížem. Tzv. nekonečnost je lživým slibem Antikrista snažícího se o "vytvoření" iluzorní Věčnosti podle jeho (Satanových) pravidel, resp. sobeckostí.)


Mluví-li se o oSlavení, M/myslí S/se tím uS/stálenost lidské V/vůle ke/v S/slávě světa na Nebi i na Zemi. 

Kompatibilita uS/stáleností J/je S/slávou (ve) S/společenství, tj. Ráj.


 Jana, 7.7.2023

-


osa x (horizontála)

Hmota podle sTvoření, tělesnost Obraznosti podle Adama.

životaschopnost Obraznosti = tep srdce a nádech a výdech hmotné tělesnosti Obrazu Boha, potažmo tep srdce a nádech a výdech veškeré hmotné tělesnosti podle Obraznosti Boha = tělesnost hmoty v čase. Hybnost se realizuje výhradně (podle Adama, tj. v predikci Krista coby Právě-1) zleva doprava lineárně, tj. omezení v predikci vyM/mezení, tj. Obrazně v predikci naP/plněné Obraznosti, tj. v predikci V/věrnosti Výrazu Tváře, tj. v predikci M/možnosti B/bytí T/tváří ve T/tváři Tváře.


osa y (vertikála)

Hmota podle Vtělení, tělesnost Obraznosti = T/tělesnost = po-D/dílová T/tělesnost Obrazu Boha v T/tělesnosti Výrazu Boha (v Kristu v Trojici).

Životaschopnost Obraznosti vůči Výrazovosti = tělesnost hmoty podle času z Věčnosti = podle oČ/čištěného času = z doby vyK/koupení R/realizované v čase. H/hybnost S/se R/realizuje ve vyM/mezení bez omezení = poVolaně.


Nekonečno Nekonečna (tj. "Všesměrovost" Právě-Hybnosti)

= Princip Ž/života, tj. D/dech a T/tep K/krve


Právě-1

B/bod M/moci = S/srdce K/kříže, K/krev v K/každé J/jedné K/kapce kdykoliv a kdekoliv, tj.

B/bytí ve Vlastním vyMezení, tj.

B/bytí bez omezení a bez výhrad.

Parodií je (resp. Proti-J/je, resp. Není) život bez omezení a bez výhrad mimo vyMezení, tj. bezuzdnost, Ne-u-K/kotvenost, bytí v nekonečném hledání mimo H/hle-Dání, tj. tápání ve T/tmě, tj. sobectví jako život mimo Svatou výMěnu.

Právě-1 = B/bod koncentrace S/světla, tj. "L/laser Pravdy".

PoH/hled (náS/sledující ze/ve Svého Zření, Kristova V/věrnost Otci, potažmo V/věrnost Otci v Kristu) Krista na svět ve hmotě i na svět ze hmoty podle vyV/výšení K/křížem, tj.

Ž/život = B/bytí podle nezávislosti na hmotě a zároveň ve hmotě uK/kotvenost.

Právě-1 M/může (= z Moci v Moci v tělesnosti J/je) B/být "kdekoliv a kdykoliv", tj. Je Právě-Nekonečno.

P/přirozeným (tj. pro-M/měnlivým coby pro-Jevem Světla ve světě, parodií je proměnlivost podle tohoto světa z čau) pro-J/jevem koncentrace S/světla J/je nezávislost na optice pozorovatele, tj. nezávislost na komkoliv a čemkoliv sTvořeném včetně poznatkové poznatelnosti.

Po-Z/znatelnost = S/stopa po Bohu = vědecké (= R/rozumné = podle Moudrosti, mimo závislost na rozumářství) náS/sledování signifikant P/pravdy (tj. signifikance S/slova ve všech S/svých P/podobách v pro-M/měnlivosti beze zbytku a bez výhrad) J/je po-S/sloupností V/věrnosti S/sledujícího P/pravdě.

R/rozum J/je tam, kde J/je Moudrost a zároveň Moudrost M/může a nemusí B/být tam, kde je rozum. Rozum ve V/věrnosti Moudrosti J/je R/rozumem, rozum mimo Moudrost je informovanou tupostí.

Rozumnost (následování poznatelné faktografie) je sběrem dat mimo ohled na jejich vlastní životaschopnost, tj. významová bez-M/moc, tj. informovaná tupost.

Moudrost a z Ní vyplývající R/rozumnost J/je ná-S/sledování faktografie s oH/hledem na vlastníŽ/života-S/s-CH/chopnost (tj. na M/mocnost, na S/spolu-Ž/žití-CH/chápajících.Parodií Ne-J/jsou manipulanti Proti P/pravdě, tj. L/lháři.

Ž/života-S/s-CH/chopnost J/je V/věrností B/bodu M/moci, tj. V/věrností Právě-1, tj. J/jedinečností (P/podobností J/jedinému) Obraznosti vůči Výrazovosti (vůči Vtělenému v Trojici), tj. Právě-P/plností po-Z/znání, tj. V/věrností 1 (sTvořeného člověka) Právě-1 (Vtělenému v Trojici).


(průsečík osy x a osy y) J/je, tj. E/existuje B/bodem V/věrnosti 1, vůči Právě 1

Ž/života -S/s-CH/chopnost Obrazu vůči Výrazu:

- S/s = S/spolu = s Kristem,

- Ž/života = v Kristu-člověku

- CH/chopnost = skrze Krista

Průsečík osy x a osy y = K/křest v Duchu Svatém v nezávislosti na chronologii = nezávislost Obrazu na tělesnosti a zároveň záV/vislost Obrazu na H/hřebech K/kříže = fixovaná tělesnost Obraznosti Boha = princip po-D/dílu na M/mučednictví


(neprůsečík osy x a osy y) je bodem mimoběžnosti, tj. bodem fixace chronologie, tj. závislost Obrazu Boha mimo S/svoji Obraznost Bohu = vzdání se nezávislosti, tj. vzdání se po-D/dílu na vyK/koupení.

Je bodem odmítnutí K/křtu v Duchu Svatém bez ohledu na to, zda v chronologii času tento křest naB/byl či nenabyl PrávoP/platnosti, tj. jestli daný konkrétní Obraz Boha B/byl či nebyl pokřtěn v Duchu Svatém.

Je ne-bodem (= Ne-P/podobným) Proti H/hřebům K/kříže, tj. bodem Ne-H/hybnosti, tj. okamžikem Ne-V/věry Ž/životu, tj. rozhodnutím se Obrazu Boha pro S/smrt coby rozhodnutí se pro Ne-Obraznost Obrazu Boha, tj. rozhodnutí se pro odmítnutí vlastní T/tváře a zároveň rozhodnutí se pro fixaci na líbivost hmotné tělesnosti navenek bez oH/hledu na T/tělesnost Věčnou.



Po-D/díl Obrazu Boha na Nekonečné Nekonečnosti (tj. na ná-S/sledování B/bytí v Ráji na Zemi i na Nebi) J/je Daný oH/hledem na V/věrnost P/průsečíku Ž/života, tj. na uK/kotvení S/se v Bodu M/moci s Bodem M/moci skrze B/bod M/moci.


Tam, kde je odmítnutí B/bodu Moci, nutně je i odmítnutí Moci Samé, tj. neprůsečík Obrazu s V/vlastní Obrazností, tj.

odmítnutí K/koncentrovaného S/světla je nutně odmítnutím Světla, tj.

odmítnutí "laseru P/pravdy" O/očí Vševidoucího Krista v Trojici je nutně odmítnutím V/vlastního Z/zření Krista v Trojici, tj.

Obraz Boha existuje mimo V/vlastní Obraznost, tj. sTvořený člověk Ne-po-Z/znává S/sebe S/sama, a tudíž ani Moudrost světa, tj. jeho poznání je mimo po-Z/znání, a tudíž je vždy, neboť Proti-Právě kvantitativní a nikdy kvalitativní. Člověk poznává a zároveň Ne-po-Z/znává, tj. vidí bez po-CH/chopení, tj. slyší bez po-R/rozumění, tj. hýbe se mimo po-H/hyblivost, tj. žije v závislosti na sobě samém podle hmoty a ze hmoty a spolu se hmatovostí, neboli v přesvědčení, že co nevidím, to neexistuje, co neslyším, to neexistuje, co nenahmatám, to neexistuje, a pokud někdo něco vidí, slyší, dotýká se, tak nechápe celek". Neboli žije podle světa a ze světa.


Samo Světlo v Principu (= Trojice) Je Hybností hmoty, Samo S/světlo v Principu J/je Výrazem Světla ve hmotě (= Vtělení), Samo Světlo v P/principu (= zJevení) Je Moudrostí, Princip Světla Samého Je sVrchovaností.

Hmota mimo Hybnost je Ne-Hybná, tj. Ne-H/hybná (tj. hmotná Proti Kristu), tj. závislá na světě a podle pána tohoto světa, tj. Obraz Boha mimo Stav Milosti.

Hmota v Hybnosti Je H/hybná, tj. Je v Bohu Bohem, tj. Obraz Boha S/se Stává Výrazem Boha, tj. Obraz Boha J/je T/tělesný, tj. Obraz Boha ve Stavu Milosti.

Ne-H/hybnost s koncem času skončí, tj. Proti-S/spolu s K/koncem (s Antikristem) podlehne nekonečné K/konečnosti, tj. s nekonečně K/konečnou platností beze zbytku a bez výhrad (tj. s Antikristem v naprosté fragmentaci životaschopnosti) Proti-J/je (= Není) Nikde Nikým, tj. podle O/odpůrce Ž/života O/odporuje Ž/životu z principu vlastní volby mezi Ž/životem a S/smrtí. S/smrt = Ne-H/hybnost je fixací mimo uK/kotvení H/hřeby na K/kříži = Ne-H/hybnost je fixací na pohyblivost hmoty podle tělesnosti mimo T/tělesnost Výrazu Boha, tj. Ne-H/hybnost je Ne-po-Z/znáním S/sebe S/sama, tj. Ne-H/hybnost Proti-J/je sebevraždou beze zbytku a bez výhrad, tj. Ne-H/hybnost Proti-J/je nenávistí ke Kristu, tj. Ne-H/hybnost je poznáním mimo po-Z/znání, tj. Ne-H/hybnost je peklem mimo odVolání z K/kříže.


Peklo Proti-J/je Proti-Stavem fragmentované Obraznosti Obrazu Boha, tj. Ne-V/vírou, tj. ztrátou V/vlastní T/tváře, tj. peklo Proti-J/je Stavem duše mimo T/tělo mimo odVolání, tím i mimo časovou tělesnost a zároveň mimo Věčnou P/přítomnost, tj. neustálým nekonečným, neboť Proti-Věčným trháním duše na kusy sebou samou a z vlastního rozhodnutí. Ne-H/hybnost Proti-J/je O/odporem B/bodu M/moci, tj. Ne-H/hybnost Není.

Volba Ne-B/bytí (tj. volba podle Proti-B/bytí, tj. volba podle Antikrista, tj. volba podle tohoto světa) Není Ne-od-Volatelnou Ne-H/hybností, a proto Ne-J/jsoucí (tj. Obraz Boha mimo V/vlastní = mimo poVolanou Obraznost) Obraz Boha Ne-E/existuje, tj. zároveň Není (Proti-Věčně, tj. nekonečně K/konečně coby parodie K/konečné Nekonečnosti, kde nekonečná K/konečnost Antikrista paroduje Alfu i Omegu, tj. paroduje Nové Nebe a Novou Zemi, kdy staré pominulo, a tudíž peklo Není Proti-Nebem a Proti-Zemí, tj. Peklo Není Nikde Nikdy, tj. Peklo Není Stavem Proti-B/bodů Moci, tj. Peklo Není Bez-Mocí totality) Obraz Boha mimo poVolanou Obraznost (V/vlastní i veškerenstva) ztrácí legitimitu vlastní existence, tj. Není ve Stavu existenciální P/prázdnoty beze zbytku a bez výhrad Ne-od-Volatelně.


Jana, 30.6.2023

-

KDE nejsou SVÁTOSTI (Ž/život), TAM Není (Proti-J/je) žIVOT =

= kde není P/přítomen Ž/život

(kde není Vtělený J/jsoucí = Věčně P/přítomný v Trojici),

tam Proti-J/je S/smrt.


Žádná "ekumenická bohoslužba" neexistuje.

E/existuje (= v Obraznosti J/je podle Výrazovosti Vtěleného) "jen" Slavení S/svátostí, a existuje (podle světa) jen hereze.

Katolík, který směšuje Obraznost se světskými radovánkami, je (= existuje podle světa, tj. mimo Svátosti) heretik.

Katolík, K/který směšuje Výrazovost Vtěleného s Ne-T/tváří pána světa, "smiřuje" Krista s Beliálem.

Napadá K/kříž.

Napadá Svátosti.

Napadá Tradici.

Napadá Písmo.


Jedním z nejvážnějších důvodů, proč Bůh nerozmnožuje řady duchovních, je množství heretiků mezi stávajícími duchovními.

A žádné světské agitace na tom nic nezmění. PoVolání k duchovnímu stavu Je Dar. Odmítání Božích Darů = odmítání poVolání ke Kristu.


Buď J/jste v Kristu, nebo jste ze světa.

Buď J/jste V/věrní teokracii Vatikánu,

nebo

Ne-J/jste političtí demokraté = vládci podle vůle lidu.


Vyjednávání se světem je výhodné jen pro vyjednavače, Církev vždy tratí.

S Bohem nelze vyjednávat, političtí vůdcové nejsou bozi.

Ustupování katolíků před světem je modloslužba.



Nelze s Ním dělat kompromisy.

Nelze se Mu stavět naroveň. A to ani v Kristu - tvor Je Bohem pouze a výhradně ve Věrnosti Trojici, nikoliv pouze kněžským S/svěcením, proklamacemi a natřásáním se na odiv světu s bohorovnými pseudopokornými řečmi. Kristus není automat na právo vládnout.


Jana, 25.6.2023

-


Takto se rozdělují peníze z městského rozpočtu církvím

(citace z městské vývěsky)

"ZaM schvaluje poskytnutí dotace ve výši 100.000 Kč Farnímu sboru Českobratrské církve evangelické v Litomyšli (A. Tomíčka 69, Litomyšl, IČ: 601 20 797) na rekonstrukci fary před příchodem nového kazatele. Individuální dotace bude poskytnuta z rozpočtové kapitoly 06, organizace 250. ZaM schvaluje uzavření veřejnoprávní smlouvy o poskytnutí dotace a pověřuje starostu podpisem smlouvy.

ZaM schvaluje poskytnutí dotace ve výši 100.000 Kč Římskokatolické farnosti - proboštství Litomyšl (Šantovo nám. 183, Litomyšl, IČ: 474 89 014) na opravu hradební zdi a podmáčené stěny technické budovy. Individuální dotace bude poskytnuta z rozpočtové kapitoly 06, organizace 250. ZaM schvaluje uzavření veřejnoprávní smlouvy o poskytnutí dotace a pověřuje starostu podpisem smlouvy."


Jinými slovy:

pro Českobratrskou církev jde 100.000,- Kč na parádičky před příchodem nového "kněze".

Pro katolickou Církev jde 100.000,-Kč na opravy havarijního stavu budovy.

Ve městě je 10x více katolíků než protestantů. Katolická farnost má historické budovy chráněné památkáři a mnohem větší nároky na údržbu, a tudíž i na finance. 100.000 Kč sotva pokryje náklady na uvedené opravy v zájmu památkové péče. V blízkosti je vysoká škola restaurování, a tudíž je snadné získat odborné posouzení stavu historických budov jako celku. V blízkosti je i statik. Českobratrská církev chce opravovat zánovní budovu de facto z rozmaru.

Mimochodem: ten nový "oltář" v kapitulním kostele není ani z kamene, ani ze dřeva. Je to odlitek směsného rozdrceného materiálu s velkým trnem uvnitř, aby vůbec stál na místě.


Současný starosta je kamarádem zdejšího bývalého "kněze" Českobratrské církve ještě z dob, kdy byl (cituji toho "kněze") "jen mladším synem starosty, kterého se hodí mít za kamaráda". S tímto "knězem" se známe ještě z dob na vysoké, patřili jsme do stejné misijní česko-americké křesťanské skupiny. Poté, co z Litomyšle odešel do závětří, ještě odešel do Prahy do (cituji) "vedení prestižní nemocnice", kde dostal jako modlitebnu místnost bez okna, a kde jej nejvíce ze všeho zajímal kariérní postup s vysláním do USA. 

Kamaráděním se s kamarádem, co do duchovních věcí heretikem, co do světských záležitostí konkurentem, se ani duchovní, ani světský profit nezíská. Získá se tím jen ponižující postavení prosebníka vůči světu a podílníka na herezích (do Nebe volajícím zvaním heretiků k účasti kališníků na slavení liturgie s optickým veřejným vytvářením dojmu koncelebrace. A po skončení mše společné podávání rukou lidem u východu z kostela. Jako by se Kristus dával dohromady se svými vrahy z řad farizejů i místní okupační správy. Jako by Kristus kladl naroveň CH/chléb z Nebe s chlebem z mincí císaře.)

Než M/mne začnete obviňovat z fanatismu, zaM/myslete S/se.


Jana, 22.6.2023


 


poS/slední doba


J/jsem poZ/zvánka k Pravdě,

a vy jste zaseklí ve svých stereotypech.


Každá doba probíhá v logickém celku v logické provázanosti s celky předcházejícími i těmi, které teprve naS/stanou. Jeden celek obvykle trvá cca jeden rok, na začátku (u premonstrátů a u dominikánů) to byly i dva roky.

Poslední celek naS/stal M/mým příjezdem do Litomyšle v poslední školní den loňského roku.

Boží Příkazy, K/které M/mám pro tuto dobu, J/jsou uK/končující. Jejich specifikace J/je zpravidla Daná v-i-D/děními globálními ("dlouhodobými") následovanými aktuálně brzy nastavšími, tj. K/krok za K/krokem v J/jediném a nerozdílném C/celku.

Nežiji izolovaně, a proto Daná zJevení Se netýkají jen M/mně osobně, jakkoliv bych si přála výhradní soukromí a klid. V/vše, čím Ž/žiji, J/je Ž/životem Jany, a proto i M/mně, Janě zJevené uD/dálosti, S/se týkají i všech, K/které Bůh uRčil ke kontaktu se M/mnou, Janou.

J/jde o M/moje v P/pravdě (ve Vtěleném) a z Pravdy (zJevené) J/jméno Jana.

Buď S/se ke M/mně, Janě, Z/znáte, a tedy po-S/stupně i po-Z/znáváte, nebo M/mne Z/znát Ne-CH/chcete.


Není smíru mezi Kristem a Beliálem,

není žádná třetí cesta,

není žádná neutralita - ani u Boha, ani ve světě.

Nejde o Svatořečení, výsady a pozornost, jde o úČ/častenství Církve na zJeveních.


Kdokoliv se odvolává na "neutralitu před Bohem", na "neovlivňující pozorování a vyhodnocování nálezů získaných podle přesně stanovených Církevních pravidel", koná ze své osobní vůle a na svoji osobní od-po-V/vědnost. Jeho úkolem není sbírat to, co považuje za faktografii, protože takový člověk nikdy nedostal za úkol sbírat podklady pro jakékoliv - ani kanonické - Ř/řízení. Takový člověk koná ze své vlastní vůle, ze svých vlastních pohnutek, a pro sebe sama, nikoliv pro Boha.


Člověk, který tvrdí, že Boha po-Z/znává, a přitom se staví být "neutrálním" k Božím zJevením, se staví do konfrontační pozice vůči Bohu.

Tvor není nad Slovem, tvor není nad zJevením, tvor Ne-Č/činí (= Proti-Č/činí) bez Boha, tvor Ne-Ž/žije (= Proti-Ž/žije) Proti Bohu.

Ne-z-úČastněnost (Ne-po-D/dílnost na Božím sDílení Se se světem) znamená bytí ze světa, Proti Církvi - na kterou právě se tito lidé ve svém sobectví odvolávají.

Zasvěcená osoba ze světa, která odmítá Boha (Proti-Slovem, Proti-z-Jevením) nemá poDíl na Bohu, na Boží Vůli.

Činí tak na vlastní od-po-V/vědnost. Před Bohem se v davu Církve neschová stejně, jako se první lidé před Bohem neschovali v Ráji. Bůh člověka oSlovil, člověk se stavěl nezúčastněným soudcem mezi Slovem Života a mezi Jedem Hada. Odvolávat se na to, že ten druhý udělal to a to, a proto on se nezúčastnil/neudělal, toho, co mu Bylo uRčeno, znamená soudit Boha.

Vaše volba.


M/mně, Janě, Daná v-i-D/dění z poslední doby.

Např.:

před pár měsíci: o vlakovém nádraží.

Šla jsem po cestě na vlakové nádraží se známou ženou, která se ke mně chovala odtažitě až nepřátelsky, doslova mne hnala, abych byla pryč co nejrychleji, chtěla mne vyštvat. Náhle se vedle nás objevil "policista" v černém obleku, neznámý muž, který nesl chlupaté černé zvířátko, mládě. Mládě mi podal, já jej (nepochopitelně) odnesla na lavičku poblíž, a pokračovala v cestě. Měla jsem obavy o zvířátko, ale nepochopitelně jsem odešla a nechala je svému osudu (což se ke mně v reálu nehodí). "Policista" se přidal k neustále v principu nepřátelské ženě, šli vedle sebe, zrychlovali, až byli daleko přede mnou, nebrali mne na vědomí. Náhle se vedle mne objevil vysoký štíhlý muž, tak nějak známý, v dobrém, ale bez konkrétního vztahu. Šel se mnou po té silnici nahoru (jako na vlakové nádraží v Litomyšli), mlčeli jsme. Vtom žena s mužem před námi zmizeli, ocitla jsem se za rohem za nádražní budovou, sama. Vtom jsem byla v plně obsazeném jedoucím vlaku, neznámo kam, s neznámými lidmi, bez jasně daného typu vztahu na škále přátelství - nepřátelství. Nebyli přátelé, nebyli nepřátelé. Jen spolucestující, místo na sezení bylo. Tím v-i-D/dění skončilo. V reálu za mnou za pár dní přišla matka a přinesla kožich z pravé černé kožešiny, z malých černých kousků, s tím, že nyní je můj, ať si ho dám do skříně. Moc dobře ví, že jsem ochránce zvířat a jakýkoliv oděv z kožešiny (pravé i falešné) mi působí bolest. Ještě jsem jí to zopakovala. Vnutila mi jej do ruky a odešla s tím, ať si s ním dělám, co chci. I když jsem jej odmítla, dala jsem jej na lavici v pokoji, a nechala jej tam ležet. Dodnes nevím, co s ním - do skříně si jej nedám, matka ho zpět nechce. Osobně bych jej nejraději pohřbila (můj králíček - Velvetek - je plemeno "český saténový červený", které se dříve chovalo jako kožešinové zvíře), ale nechci doma poslouchat ječení, zažívat horory. Souvislost mezi v-i-D/děním a realitou za pár dní J/jsem S/si u-V/vědomila až později. Poselství je jasné: jdu cestou na nádraží a na vlak. Doprovází M/mne muž, K/který M/mne V/vede a CH/chrání, tedy z Nebe. Žena s mužem přede M/mnou: žena je jasná (matka se M/mne dlouhodobě snaží z domů vyštvat, nežiji podle jejích not, můj životní styl ji irituje. Sama od sebe ve slabé chvilce řekla, že "mne Satan drží za jednu nohu, modli se za mne". Z předchozích letitých v-i-D/dění J/je J/jasné, že má pravdu, kterou si plně uvědomuje. Odmítám z domů odejít - Satanovi se neustupuje, sem M/mne přiVedl Bůh. Není to první takové místo, kde J/jsem před Bohem doma, a odkud se M/mne snaží Satan vyštvat. Až na tři farnosti - sv. Kříž na Na příkopě v Praze, sv. Antonín na Štrosmajerově nám. v Praze a kapitulní kostel v Litomyšli - M/mne vyhnali ze všech farností, kde jsem byla. Včetně sv. Ludmily na Nám. Míru v Praze, K/kterou Panna Marie výS/slovně oZ/značila jako M/můj domov, když M/mne O/odváděla ze sv. Ignáce v Ječné v Praze. Ř/řekla M/mi: "Dnes J/jsi tu B/byla naposledy, V/vrať S/se domů." K dovršení absurdity tento kostel v souL/ladu s Božím plánem později získal status basiliky minor, tedy poutní místo se zvláštním významem. Kdyby to jako celek nebylo smutné, bylo by to vtipné.) Muž je tím, kdo je jí bytostně blízký, ani jeden z nich nechtějí mít nic s mužem po M/mém boku, utíkají před N/ním, a tedy i přede M/mnou. O kontakt s N/ním, a tedy i se M/mnou, nestojí ani jeden z nich. Nicméně oba jednají tak, že se podílejí (i když negativně a bez uvědomění si toho) na Božím plánu s od-Vedením M/mne do Nebe. Jen netuší, že, kam, proč a jak M/mne ženou, jsou zaS/slepení sami sebou a tím, co je jim osobně příjemné - tedy zbavit se M/mne.


Druhé v-i-D/dění před pár týdny. Stojím na nádraží, chci jet do známého města, které si vykládám jako Pardubice, které mi jsou blízké, i když pro tuto domněnku nemám důvod. Vím jen, že jde o citově blízké město. Něco mi v tom odjezdu brání, nevím, co to je. Vtom pokrčím nohu a podívám se na ni - vedle sebe, v mase mimo kost, jsou vedle sebe 3 černé kulaté rány. Nebolí, ale chodit na delší trasy kvůli nim nemohu. Nechápu to, ale nejde to. Jinak nic vidět není. Mám dobrý důvod do toho města jet a cesta je dobře známá, snadná - do České Třebové, zde na přestup a poté už brzy v cíli, ale vím, že na cestu už nemám síly. Nechápu, co jsou a co znamenají ty tři rány. Krátce po skončení v-i-D/dění, v reálu, jsem v televizi uviděla de facto stejné rány, také v mase, ale již mrtvého lidského těla. Kdosi řekl, že jsou to "čisté průstřely". Výklad toho v-i-D/dění byl dlouho nejasný, kontextů se nabízí hned několik - a je možné, že symbolicky jsou obsažené všechny, šlo by o výK/klad v mnoha vzájemně propojených rovinách. Před pár dny J/jsem v reálu jela autobusem na malý výlet do vsi pár kilometrů za Litomyšlí. Už cestou na autobus jsem měla potíže s celkovou každodenní slabostí, ale doufala jsem, že při opatrnosti po desetiletí známou cestu zvládnu. Ve vsi jsem vyšla kopec k lesu a byla jsem velmi slabá, v lese jsem byla po již jen cca 100 metrech téměř vysílená, po odpočinku jsem se vrátila na autobus. V Litomyšli je to od nádraží domů jen pár set metrů, zdály se nekonečné, chvílemi jsem pomýšlela na to, že zavolám sanitku, téměř jsem zkolabovala. O něco málo později jsem uvažovala o odjezdu domů do Prahy, na otočku, abych tam zařídila pár nutností a do Litomyšle si přivezla ještě nějakou dokumentaci. I když nemám žádné viditelné zranění, rychle zesilují známé dlouhodobé zdravotní potíže se zvětšeným srdcem(rentgen, ultrazvuk, řada příznaků), plícemi (CT: kompresní atelektáza okrajových částí pravé plíce s lokalizací k srdci + nějaké segmenty v horní části, řada příznaků včetně vertiga v takové míře, že při chůzi vyžadují oporu). Epi, kterou mám od dětství (poúrazová), není ke smrti, a proto ji sem nelze započítat. Tj. bude zde ještě něco třetího, co vede ke smrti, ale v zásadě to za stávajících okolností nebolí. Vše dohromady má na M/mne takový vliv, že nejsem v kondici na delší chůzi, což je pro M/mne již pár set metrů, delší chůze do kopce již nepřichází v úvahu (Žižkov je jeden velký kopec).


Situaci nepřidá ani extrémní laicizace a prakticismus v přístupu k liturgiiím ve zdejší kapitulní farnosti. Co je zde běžné, to by v Praze, natožpak v Římě, bylo nemyslitelné. Namátkou: Slavnosti se zde přesouvají z jakéhokoliv dne v týdnu na neděli, čímž se ruší výZ/znam jak neděle, tak Slavnosti. Navíc při tomto přesunu už Slavnost nikdo z laiků ani nevnímá, účast je jako na "běžné" nedělní bohoslužbě. Protestanští kazatelé jsou při Slavnostních bohoslužbách zváni k účasti vedle ministrantů. Ve společenské rovině jsou vztahy spíše společenské než ekumenické, přímo při bohoslužbách pravidelně zaznívají pozvánky na akce pořádané u protestantů. Celá liturgie připomíná spíše sešlost v restauraci, než katolickou liturgii. Tento postoj kopíruje i vedení města, které např. poskytuje stejné peníze jak katolíkům, tak protestantům, přestože je ve městě 10x více katolíků než protestantů - alespoň podle mého dávného známého, který zde byl českobratrským kazatelem, a který díky osobním konexím vymohl stavbu "nového kostela", jak se zde říká modlitebně. Nikdy dříve bych nevěřila, že budu ještě ráda vzpomínat na premonstrátské a dominikánské farizejské důsledné dodržování liturgie. Když nic jiného, alespoň vnějškově to tam působí spořádaně.


Summa sumárum:

přiP/pravte S/se na S/sklizeň zaS/setého.

Léto je chladné, plody hnijí na stromech a padají na zem nezralé.


Jana, 15., 16.6.2023

-


PřeK/kročte svůj stín.



Skrze M/mne, Janu, zJevenou Boží Vůli jste pochopili jako boj o moc.

Nikdy M/mi o nic takového nešlo.

S bojem o moc jste začali a pokračujete vy, spolčenci, a tím sami sebe uS/svědčujete z hříchu touhy po osobní moci namísto T/touhy po Moci Samé.

Po moci toužíte proto, že Ne-V/věříte v Boha - kdybyste v Boha V/věřili, nemuseli byste si ani nikomu jinému nic dokazovat - vaše slova by B/byla S/slovem, tj. Mocná. Proč pochybovat o Č/činění, K/které J/je ú-Č/činné? Vy sami sebe uS/svědčujete, že vaše snahy nedocházejí na-P/plnění.

Vaše žabomyší války svědčí o jediném: o tom, že Ne-Z/znáte Moc, protože S/se Ne-Z/znáte k Moci.



Stěžujete si na nedostatek kněží a nechcete v-i-D/dět Ne-do-S/statek kněžské Moci u S/sebe.

Nechcete B/být v/z Moci Mocní, chcete být ze světa a podle světa mocní.

Nechcete B/být D/dějící S/se, tj. po-K/kročilí (na C/cestě K/krok za K/krokem) v/z Moci ve Vtělení, chcete, aby se všechno dělo podle vás a kolem vás. Jste horizontálně aktivističtí namísto v-ze-S/stupně ve Svátostech D/dějící S/se.

Nechcete S/spět do S/slávy, chcete být mezi lidmi slavní. Mediální rozruch je vám bližší než v-z-N/nešenost a ty, kdo nejsou jako vy, strháváte k zemi. Pokud se nenechají, označíte je za ty, kdo jsou mimo realitu.

Nechcete Ž/žít Mocí Darů Ducha Svatého a stěžujete si na malé množství vašich následovníků.

Ne-náS/sledujete Krista ve Vítězství a hledáte vaše vlastní následovníky.

Proč by Měl Bůh sHledat vaše úmysly jako Dobré? Proč by Měl Bůh rozM/množit vaše řady?

Na S/spásu světa stačí J/jeden člověk - a T/ten již pro-K/kázal S/svoji Moc. K/koho CH/chce, T/toho oMilostňuje, komu CH/chce, tomu sT/tvrdí jeho (tvorovu) volbu sebezaT/tracení. PoMoc v D/díle Spásy je jen v Moci Samé, v náS/sledování J/jediného Spravedlivého - kdo má problémy s Kristovou sVrchovaností, nemá poD/díl na (Kristově) v-z-N/nešenosti. PřiJ/jímání Eucharistie není automat na Š/štěstí.

Vy říkáte, že J/jej Z/znáte - a v N/něm J/je Plnost věků. J/je-li v N/něm a skrze N/něj P/plnost věků, každý tvor M/může B/být "jen" ná-po-M/mocný, sám o sobě žádný tvor neznamená nic. Buď po-Z/znáváte Z/znamení věků (K/kříž po-K/kání), nebo M/moc zůstává vašim srdcím, a tím i očím skryta.

Důkaz? Odpovězte si:

je vám ve světě dobře a komfortně? Cítíte se dobře v zákrytu v nepřehledném množství lidí? Odvozujete svoji moc od rozsahu davů? Žijete pohodlný a návykový životní styl bez přeK/kvapení, beze zM/měn, podle předem nalinkovaných zvykovostí a postupů, které máte pod svojí vlastní kontrolou? Jestli ano, máte velký problém. A jako Svátostní kněží velmi D/dobře V/víte, co a jak.

Na běžné sociální úrovni je to podobné jako při poZ/zdravení S/se při mši. Samotné podání ruky s přáním P/pokoje není nutně proJ/jevem Dobré V/vůle. Jsou i lidé, kteří při mši vykašlávají a vysmrkávají hory bacilů na všechny kolem, často i daleko kolem sebe. Většinou se ani neobtěžují vzít si roušku - přece se v tom nebudou sami uzavírat že, nejsou čuňata, aby si to chrchlali do svého vlastního obličeje. V tom "lepším" případě vychrchlávají do ruky, kterou potom na znamení "P/pokoje" podávají ostatním, kteří jejich bacily roznášejí dále, ti dále, ... Lidé většinového mínění tyto způsoby "zdvořile" přijímají a podřizují se jim, aby před ostatními nevypadali jako asociálové. Sami v sobě si myslí něco o bezohlednosti, ale podstatné je pro ně "zachovat dekorum", vždyť všude kolem je hodně očí a kdo by chtěl přijít do řečí. Co když budou v budoucnu někoho z chrchlajících potřebovat k dosažení svých plánů? Za asociála je člověk, který se na tomto pokrytectví odmítá podílet, a který říká, že vědomé svobodné rukoudáním přáním pokoje je zaručený způsob, jak druhého člověka s bezohlednou lhostejností poslat do pokoje, ve kterém bude v horečkách ležet s jejich infekcí. Proč by měla být zdvořilost odmítajících infekci hodnocena podle pokrytectví bezohledných a těch mnohých, kdo takovou bezohlednost tolerují a podílí se na ní?Nemělo by B/být P/přání P/pokoje Č/činem poZ/zdravení?

Jestli v této situaci paušalizujete a odsuzujete toho, kdo se nepodřizuje většině, nejste v R/reálu P/přítomnosti. Existuje P/přítomnost mimo P/pravdu? Existuje P/pravda mimo Moudrost? ZP/přítomněte S/se, B/být Z/znalý = M/mít v-ě-D/dění, tj. M/mít P/pravdu Z/znamená B/být D/dějící S/se = V/věrný. Ž/žijete v pře-K/kvapeních s Dobrými Z/znaky? K/konáte D/dobře, když když pře-K/kročíte vlastní stín = když J/jste Duchem v-z-N/nešení.



Další příklad.

Před lety mi jeden velmi mladý chirurg při banálním zákroku i přes mnohá varování zdravotní sestrou přeřízl mízní žlázy. Dlouhou dobu se nic nedělo, posléze se po dotyku internistky objevila ostrá prudká bolest, poté roky nic, poté na ultrazvuku lékař konstatoval zvětšené uzliny a novotvary, rok poté při vyšetření na ultrazvuku lékařka silně tlačila na kritická místa, což mi způsobilo bolesti, které již nemizí, stejně jako otoky, které byly již předtím. Ve finále jiná internistka (v Litomyšli) prohlásila, že i přes pokračující stále ty samé potíže (dýchavičnost, závratě a bez opory vrávorání, celková slabost, oteklé nohy, bolesti až na k rameni,...), na rentgenu ani ultrazvuku prý nic není, vše jako zázrakem samo od sebe zmizelo, z Prahy dodané snímky CT plic a rentgen srdce odmítla vzít v úvahu, odmítla si je i prohlédnout, odmítla mi poskytnout i za poplatek snímky z rentgenu dělané zde. Odmítla mi udělat CT plic a srdce přestože řekla, že na rentgenech nikdy nic není jednoznačné a u mně "nějaké změny" jsou - což během pár minut střídala s výroky, že žádné změny nejsou. Lékařka na ultrazvuku v Litomyšli dokonce opakovaně a naléhavě tvrdila, že v podpaží žádné žlázy a uzliny nejsou, ani mízní, ani jiné, že bolesti zde budou nejspíše z podrážděných nervů, což prý nelze zobrazit - na ultrazvuku to prý poznat není.

Celou dobu jsem se snažila situaci řešit a hledala jsem lékařskou pomoc, ale koncepčního postupu jsem se nedočkala - a to ani poté, co mi zjistili zvětšené srdce a v sousedícím místě atelektázu okrajových částí plíce způsobenou nejspíše kompresí s pozánětlivými znaky, o dlouhodobých zánětech na různých místech v hrudníku vypovídaly i výsledky biochemie i dalších vyšetření. Každému z těch lékařů jsem řekla o zpackaném chirurgickém zákroku: ptali se na původ bolestí, řekla jsem pravdu, i když jsem věděla, že se vystavuji riziku zdi bílých plášťů semknutých k obraně neumětela. Věděla jsem, že tím riskuji vlastní zdraví a možná i život. Měla jsem lhát? Měla jsem mlčet, tím zdržovat léčbu (časové ztráty při hledání příčiny), tím v důsledku lhát s rysy sebepoškození? Byla zdravá moje snaha poskytovat úplné a pravdivé informace, nebo moje snaha poskytovat úplné a pravdivé informace byla znakem sebepoškozování? Kde byla snaha o zjištění a řešení přítomného stavu, a kde byl konformní alibismus?

Půjdu ještě dál:

máte z M/mých zdravotních potíží radost, nebo zármutek, nebo je vám to jedno?

Máte z mých zdravotních potíží radost? Máte z nich radost, protože je to podle vás "vítaná vracečka" za to, že říkám, že J/jsem Jana, což vy berete jako ohrožení vaší moci? Nebo z nich máte radost prostě proto, že bolest jiných vám všeobecně dělá radost?

Máte z M/mých zdravotních potíží zármutek? Máte z nich zármutek, protože nemoc je zlo samo o sobě? Máte z nich zármutek, protože chování zmíněných zdravotníků směřuje k vědomému svobodnému poškození zdraví, možná i života pacienta?

Půjdu ještě dál:

v čem je tato vaše "radost" autentická, v čem je tento váš zármutek autentický, v jakých souvislostech, s jakým zázemím, s jakými projevy a důsledky? Co kdyby se totéž stalo vám - jak byste se chovali, kdyby šlo o vaše zdraví, váš život?


Vy teď máte 3 možnosti:

- buď nevěříte ničemu z toho, co J/jsem Ř/řekla,

- nebo věříte jen světským částem, obvykle s pochybnostmi o jednotlivostech,

- nebo V/věříte C/celku, K/který coby Ž/život uR/rčitým sM/měrem D/dává sM/mysl.

Jinými slovy:

- buď paušalizujete, nezajímáte se o fakta, nezajímáte se o příB/běhy jiných, chcete, aby se vše točilo kolem vás (potom se pošklebujete, posmíváte, dehonestujete, prostě proto, že vás to baví a prochází vám to),

- nebo jste zvyklí odvozovat duševní a duchovní věci z pozorování světských věcí a skutečností, důkazy o nich, s tím, že spoléháte na deduktivní vyvozování, přičemž ve svém uvažování můžete a nemusíte brát zřetel na Moudrost (tj. na R/realitu, K/která J/je světskými důkazy nedosažitelná),

- nebo uV/važujete v Kristu = poH/hledem Bohočlověka, Vtěleného, Moudrosti zObrazené v R/rozumu, P/plnosti věků.



Buď odmítáte Ducha Svatého a za realitu považujete jen svět viditelný a osahatelný, za měřítko veškerenstva považujete sami sebe a svoje představy o tom, jak má svět správně vypadat,

nebo jste zvyklí podléhat konkrétnímu myšlenkovému proudu, který odpovídá dobovému a místnímu uvažování a chování, což je fajn v osvícenských myšlenkových proudech, ale v duchovních věcech to zavání bezradností a vede to k rozdělování života na paralelní světy: jeden, zpravidla většinový, je "pragmaticky" světský, druhý je duchovní, oba přístupy jsou od sebe časově i místně oddělené, jde o "dva různé a od sebe oddělené životy v jedné osobě" (jako marihuana tento styl není sám o sobě špatný, může vést k uZ/zdravení, ale také je můstkem k zahleděnosti do sebe sama a k herezím, jde o život v balancování na hraně, protože rozlišovacím Z/znaménkem mezi rozumem (rozumářstvím) a R/rozumem (Moudrostí v aplikované P/přítomnosti) Jje úČ/častenství na D/dění, a stagnující sám ze sebe svoji situaci nerozpo-Z/zná),

nebo bez ohledu na svůj existenciální strach ze Ž/života mimo zvyky a zajeté koleje Č/čekáte, J/jak Bůh pro-Jeví Svoji Vůli, a snažíte S/se neklást odpor.



J/já, Jana, s nikým nebojuji - jen se snažím neúčastnit žabomyších válek pro čas. Osobně nechápu zábavu zášti ve spolčení, nechápu to pohrdání od lidí, kteří M/mne často ani neznají, "jen" se rádi přidávají k "přece spravedlivým, jejichž pravdivost je odvozena už od samotného faktu členství ve společensky uZ/znávané skupině přece jedině pravdivě znajících Boha". A proto ti, kdo sami sebe pokládají za měřítko obecné zbožnosti, zaS/slepeně prosazují svoji vlastní moc, a to ve sdíleném spolčení, jehož jediným cílem je sebe-ospravedlnění evidentního pohrdání lidmi, kteří se odmítají podřídit a zařadit, kteří se "vychloubají", že Z/znají Boha.

Už jste snad někdy v-i-D/děli V/věřícího, který je konformní? Podle míry konformity posuzujete V/věrnost, V/věrnost vám osobně prohlašujete za V/věrnost Bohu. ObDarovaný proS/středník sám o sobě není Darem lidstvu. ProS/středník uK/káže na S/srdce veškerenstva, nebo se k S/srdci otáčí zády. Jiná možnost není. V/vazbou mezi proS/středníkem k S/srdci Je Láska - je posměvačství LáskyP/plné? Je povýšenectví v-z-N/nešené?

B/buďte v-z-N/nešení a B/bude to na vás v-i-D/dět - po-Z/znáte to mj. tak, že vás lidé světa budou strhávat k zemi, zadupávat pod svoji vlastní moc. Běda vám, jestli se jim přizpůsobíte - běda vám, jestli bude vaší základní snahou vyhýbání se konfrontacím se světem.

M/mým M/manželem J/je Vítěz nad S/smrtí: tím, že Proti M/mně vystupujete, sami sebe vyřazujete z poD/dílu na Vítězství.

Přestaňte válčit, přestaňte zbrojit, a H/hle-D/dejte Moc.

PřeK/kročte svůj stín, P/proste o od-P/puštění, o oP/puštění zálibnosti ve světě, o oP/puštění horizontálního sebepotvrzování podle účasti na mnohosti ze světa a podle světa. Bůh Může Svoje Syny rozM/množit i z Věčně J/jediného Velekněze - Veleknězi V/věrného kněze S/sláva a Moc nemine. Jak kněží naložili s Veleknězem, tak S/se S/stane i vyD/dávajícím S/svědectví Veleknězi.

O/obraťte S/se a S/svědčte Veleknězi, oP/pusťte většinové myšlení a snahu zapadnout v davu.

VyS/stupte ze středu konformity a B/buďte O/osobně ode-v-z-D/dávající z V/výnosů Darů, Které vám v Církvi B/byly Dány. Rozum je až ta poslední instance, přes kterou prochází rozH/hodování mezi Dobrem a Z/zlem - o výS/sledku J/je rozH/hodnuto dávno předtím, než začne boj racionalizace Proti Slovu.

Kdo hledá "rozumnou" argumentaci bez Moudrosti, L/lže.

Kdo se spoléhá na L/lež, R/rozum Ne-po-Z/zná.

V/vraťte S/se k Letničnímu rozlišování Darů Ducha Svatého.

Nezištný dárek člověka člověku od srdce je úČ/častí na Darech ze S/srdce - jídlo a pití D/darované z D/dobrého úM/myslu J/je předZ/zvěstí Eucharistie. Kde jinde H/hleD/dat kněžství?


Jana, 7.5. 2023, Lukáš 4/18-19    

-


Proč M/mi Ne-V/věříte?





Já, Jana, J/jsem s M/manželem J/jedno tělo a J/jedna duše v J/jediném a nerozdílném Vítězném (tj. chronologicky vzato v době po Vítězství K/kříže) lidství.

Já, Zuzana, jsem tvor.



Nyní máte dvě možnosti:

- buď V/věříte ve Vtělené Vítězné Jmenné S/slovo v Pravdě, a potom V/věříte v oSlavení těla a Slávu duše v katolické Církvi bez nutnosti fyzické smrti těla = tj. v oSlavení již v čase příCH/chodu (tj. včetně před-oS/slavení na H/hoře Míru),

- nebo věříte jen sami v sebe a vaši pozemskou tělesnost, a tudíž poP/píráte V/vzkříšení těla ve Slávě, po-P/píráte vyJ/jití z hrobů. Věříte jen pozemskosti, fyzickým očím a rukám, hmotné zkušenosti podle světa. Sami sebe K/klamete jak světem, tak Ne-V/vírou v Moc. Marně jezdíte na Svatá místa, jste jen turisté, protože máte v úctě jen člověka v jeho pozemskosti, v jeho závislé provázanosti s půdou a na půdě.



Podle sebe soudím Tebe.

Říkáte, že nikoho nesoudíte, ale celou dobu M/mne, Janu odsuzujete, a to bez důvodu.

J/já neSoudím nikoho: jako tvor, jako předoSlavený pozemšťan, jako Milovaná Dcera Otce.



Jak soudíte o M/mně, Janě, protože J/jsem Jana, tak uvažujete o Pravdě Církve v J/jejím vyK/kupitelském Slavném D/díle Vítězství nad spravedlností, nad Žalobcem před Slavným Soudem.

Než S/se Kristus V/vrátí na svět, aby S/soudil (o někom a o každém bez výjimky), P/posílá v Pravdě a z Pravdy Jana či Janu, J/jejichž J/jmennost uRčuje Sám O/osobně.



Takže S/se vás P/ptám:

proč M/mne, Janu, protože J/jsem Jana, odmítáte a šikanujete?

Závist?

Strach?

Ne-důV/věra?



Katolický kněz, K/který po-P/pře V/víru (= L/lásku ke zJevené P/pravdě), není knězem Vítězství.

Zkoumejte a Z/znejte P/pravdu o vašem kněžství / řeholnictví jednoho každého z vás.



Kdo jste bez viny, kamenujte - M/moje vámi způsobené R/rány vás uS/svědčují.



Jana, 5.5. 2023   

-


Velmi se mýlíte,



M/moje T/texty o Soudu a vině za spolčeneckou šikanu nejsou projevem fanatismu, jak to i svými slovy v jiných souvislostech říkáte. Je velký rozdíl mezi fanatismem a mezi V/věrností Kristu až do krajnosti.

Říkáte, že Satan je Antikrist, ale žijete, jako by Satan neexistoval - snažíte se být pány světa a z P/přítomného tak děláte lháře.

Říkáte, že Satan je ve světě mocný a sami usilujete o světskou moc. Že tak činíte, víte, vždyť i projevy svého usilování bagatelizujete a relativizujete, případně se snažíte vyvinit opovážlivým spoléháním se na M/milosrdenství. Jste přesvědčeni, že vás se Soud netýká, protože přece máte "profesní patent na Boha", a tedy "imunitu a povolení zabíjet - vždy to bude chápáno jako projev spravedlnosti". Běda těm, kdo tento váš způsob nerespektují - hned jej napadáte a obviňujete z "neúcty ke Svátostnému kněžství". Kde se vám to hodí, tam jste jen chybující pozemšťané, kde se vám to hodí, tam jste nedotknutelná Svátost kněžství.

Ignorujete fakt, že zálibnost ve světské moci, tj. zálibnost v Satanovi, vás činí odpovědnými za uvádění Satana do světa zase a znovu - Proti-P/přítomně, tj. Proti Kristu. Ignorujete fakt, že Ž/žít (= V/věrnost Kristu) Proti Ž/živému nelze.

Bůh viDí do S/srdcí, Jeho neoklamete mluvením o Dobru a dobrými skutky na oko, za které si mezi sebou poplácáváte po ramenou. Člověk J/je Bohu od-po-V/vědný Ž/životem, nikoliv čas od času jednotlivými skutky - P/plnost Dobrem není spíž s nasyslenými "argumenty pro vstup do Nebe".

Při rozH/hodování u Soudu Je P/podstatný úM/mysl = P/přítomnost Ž/života z/v Moudrosti, nikoliv briskní intelektuální teologická ekvilibristika. Ritus není rutina.

Zálibnost v činění Z/zla je Z/zlo-činnost, neboť Z/zlo není Bohu libé a není Činné. Od-po-V/vědnost za viny a dluhy ponese před Soudem každý sám za sebe a zároveň v-z-H/hledem (H/hle-D/dět J/je Znalostí P/pravdy, V/vlastněním P/pravdy, a proto v-z-H/hledem = podle Vtěleného v Trojici) ke v-z-T/tažnosti vůči tvorstvu od věků do věků a až do konce věků. Jedinec není izolovaný, a proto ani odpovědnost člověka není izolovaná od ostatních. V jakých vztazích kdo žije, resp. Ž/žije, si člověk volí sám podle zálibností svého S/srdce.

Jestliže se člověk ze své zlobnosti vymlouvá odkazy na sociálně nepříznivé situace, uS/svědčuje sám sebe, že je mu svět bližší než Nebe. Vždyť sám svoji Z/zlobnost přiznává, "jen" se snaží, aby jeho Z/zloba vypadala nevinně a právoplatně. Aby se odpovědnost každého ve spolčení rozmělnila podle tvrzení "čas všechno přikryje, kdoví, jak co bylo, a zda vůbec něco bylo".

Od-po-V/vědnost kněze za chování k proroku J/je od-po-V/vědností záS/stupce Krista na Zemi k Bohem poVolanému M/mluvit Slovo. Jestliže katolický kněz s odvoláváním se na S/své Svátostné kněžství pronásleduje proroka za to, že J/je prorok, potom je tento kněz Satanem, který pronásleduje (= Proti-náS/sleduje) Slovo.

Může být Svátostný kněz ze zálibnosti v Satanu vinný Proti Slovu a zároveň nebýt Proti Duchu Svatému v proroku?

"Pryč ode M/mne, Z/zlořečení, ..."



Vy, spolčenečtí kněží, tím, že chystáte léčky a Z/zlořečíte proroku, Z/zlořečíte sami sobě, sami sebe v graduálním zmocňování (podle kněžského S/svěcení Mocí) odsuzujete k P/pádu do Bez-Moci, tj. s platností kněžského S/svěcení sami sebe vědomě a svobodně uS/svědčujete ze zálibností Proti Duchu Svatému v Církvi.

To, jak se celou dobu ve spolčení chováte k proroku, je jen malou ukázkou toho, jak se chováte k Církvi, a především: jak se chováte k Duchu Svatému v P/přítomnosti.

Nemyslete si, že se při Soudu před Bohem a tvorstvem nějak vykroutíte ze zodpovědnosti - veškeré tvorstvo B/bude z Boha v-i-D/dět (tj. vlastnit po-Z/znání z Moudrosti). Velmi se mýlíte, když se spoléháte na to, že jste profesionálně chránění před od-po-V/vědností, protože Moudrost Je od Boha, Moudrost Je v náS/sledování Boha, Moudrost Se D/děje v Bohu.

Intelektualismus coby zálibnost v racionalizaci v sobě samé a pro sebe je útokem na Moudrost, a proto nechápete.


Jana, 2.4. 2023   

-



Ještě k minulým textům.


S od-po-V/vědností zdravotníků za péči o pacienta je to stejné jako s od-po-V/vědností lidí všech dalších profesí.

Stavitel, který vědomě záměrně ke svému prospěchu (= ze sobectví a alibismu) poškodí kvalitu stavby, musí počítat s tím, že se dům zřítí a lidé zahynou - jako se to nedávno stalo v Turecku při zemětřesení. Budova postavená s dodržením norem EU zůstala při tom samém zemětřesení stát a bez poškození, zatímco budovy v okolí postavené záměrně nekvalitně se skrýváním této nekvality se zřítily, výsledkem je mnoho mrtvých a těžce raněných, mnoho dalších je bez střechy nad hlavou. Stavitelé od architektů až po developery půjdou před soud - s odpovědností za smrt, zdravotní újmy a existenční újmy mnoha lidí.

Učitel, který záměrně přehlíží dětskou šikanu, nebo se této šikany dokonce sám účastní aktivně spoluúčastí nebo pasivně nekonáním k nápravě, je vinen záměrným cíleným poškozením šikanovaného s dopady na sociální status (včetně jeho okolí - příbuzné oběti situace také zraňuje), zdraví (fyzické i psychické), až smrt oběti. Těžké ublížení na zdraví s následkem smrti, vše ve zločinném spolčení a z pozice moci, v situaci, kdy oběť má jen minimální nebo žádnou možnost obrany.

Výrobce potravin, který, aby maximalizoval zisk, použije zdravotně závadné (plesnivé, zkažené, ...) potraviny (např. plesnivé jahody při výrobě jogurtů s tím, že "se to v tom ztratí, plíseň je bílá, jogurt je bílý"), zcela záměrně s vědomím důsledků zneužívá situace, aby tak získal vlastní finanční prospěch i za cenu poškození zdraví konzumentů a ví, že je jen otázkou náhody, zda konzument po snězení nezemře (lidé mají různá zdravotní omezení a sní-li např. alergik jogurt s chomáči plísně uvnitř, může až zemřít.)

Kněz, zpovědník, který vědomě záměrně cíleně, ve spolčení a ke svému světskému prospěchu překrucuje obsahy zpovědí, tyto překrouceniny vynáší ven a ve spolčení je dále zneužívá, jedná zrůdně. (Mohu jmenovat.) Takový zpovědník musí počítat s tím, že jeho jednání progreduje do sociální a fyzické (krádeže financí v kabelce oběti - kdo okrade jiného o prostředky k živobytí, vraždí) šikany, která vede k fyzickému vyčerpání oběti, k jejím zdravotním postižením, hospitalizaci až smrti - zvláště, když jako součást šikany vůči této oběti, viník šikanu iniciuje, je vinen vraždou ve stadiu pokusu. Taktéž je to s knězem, který provádí či nechává provádět magii proti zdraví a životu oběti. (Mohu jmenovat konkrétní kněze, jedním z nich je můj bývalý zpovědník - řeholník.)

Soudce, který dává podmíněné tresty za znásilnění, nebo dokonce hledá záminky, aby viníka zprostil obvinění ze znásilnění, se de facto na tomto znásilnění spolupodílí, a pokud se oběť ve svém pocitu bezvýchodnosti v zoufalství sebepoškozuje, zabije/zabije jiného (vražda člověka a vražda člověka je vražda člověka), je tento soudce vinen cílenou podílovou (tj. ve spolčení) justiční vraždou/justičními vraždami.

Zdravotník, který se snaží pacientu nepomoci, a ještě navíc se snaží jej odehnat od poskytnutí pravdivých informací směřujících k léčbě, a poté, když se zdravotní stav pacienta kvůli neléčení zdravotníky zhoršuje, je viník. Pokud se přitom zdravotník spoléhá na systém (mentalita, kdy jeden kryje druhého), který tohoto zdravotníka "podrží", a na čas, který "vše přikryje" tím, že se zdravotní stav pacienta natolik zhorší, že již nebude možné rozlišit, kdo za co a jak může, případně se spoléhá na to, že pacient mezitím zemře a tím zmizí důkazy, tedy pro zdravotníka "problém, který by zdravotníkovi mohl uškodit v jeho kariéře", takový zdravotník je osobně individuálně a ve spolčení (tedy nikoliv vzhledem k obecné mentalitě bagatelní) plně odpovědný za poškození pacienta na zdraví, přičemž ví, že každé poškození na zdraví může mít a má u každého konkrétního pacienta jiné důsledky, jejichž projevem může být a obecně bývá smrt. (Např. při odmítání léčby člověku, který má kvůli pozánětlivé kompresi nevzdušné segmenty plíce sousedící se zvětšeným srdcem, které je přetížené kvůli poškození lymfatického systému po jinak bagatelním, ale zfušovaném chirurgickém zásahu v podpaží, takže ve výsledku má pacient stále rozsáhlejší a intenzivnější další a další zdravotní potíže, které opět zdravotníci nejen neřeší, ale často i "zametají pod koberec". K primitivním způsobům této praxe patří i výrok lékařky na ultrazvuku v nemocnici, že "v podpaží žádné žlázy, uzliny, a to ani lymfatické, nejsou, ta bolest zde a v okolí může být z podrážděného nervu, asi jste se nějak zranila.)

Pro stanovení míry od-po-V/vědnosti viníka je měřítkem újma oběti (konkrétně nastalá i obecně potenciální), nikoliv míra a podoba účasti viníka na celku viníků v systému (abstrahovaném generálním spolčení) či osobním mocenském spolčení (viníci, kteří se mezi sebou i řetězově znají, byť by se osobně znali vždy jen 2 lidé v celku, a kteří se individuálně spoléhají na rozmělnění viny v celku vin až k nezřetelnosti podoby a rozsahu osobních vin). Míra a podoba účinku škodlivého jednání viníka je identická s měrou a podobou účinku škodlivého jednání skupiny jako celku, protože každý zúčastněný viník (konáním zla i nekonáním dobra), ať už udělal jakékoliv zlo či neudělal jakékoliv dobro k obraně oběti před viníkem, otevíral cestu dalšímu zlu a tomuto zlu poskytl/poskytoval prostor k uplatnění. K rozšíření zla stačí, aby jeden člověk neudělal nic k dobru, a zlo svoji moc v šíření nesčítá, ale násobí, protože lidská duše je nesmrtelná, nikoliv pouze horizontálně časná, a lidské tělo je chrámem duše. Z/zlo je z ducha Zla (a konkrétní moc konkrétního ducha je z jeho postoje v jeho poVolání vůči Duchu Svatému), a proto volba kteréhokoliv člověka v náklonnosti Zlu je zlá - zlo v konkrétním případě buď principiálně zcela je, nebo v konkrétním případě vůbec není (není smíru mezi Kristem a Beliálem, není podílu Beliála na I/identitě Syna člověka).

Nejde o kolektivní odpovědnost člověka ve společnosti, J/jde o po-D/dílovou od-po-V/vědnost Obrazu Boha na vyK/koupení x o podílovou odpovědnost člověka podle Adama na vyHnání z Ráje. Každá volba člověka je volbou duše v poS/stoji vůči Duchu Svatému, buď pro-J/jevená v D/dobrém S/svědectví, nebo projevená podle světa = podle pána tohoto světa v sebeusvědčení.

Jen člověk, který o Bohu mluví a žije si po svém, uvažuje v rozdělení života na okamžiky prezentování se zbožným podle obecných představ a konsensů, a na "praxi světského života" po svém.

Pokud rozdělujete svůj Ž/život na projevy v duchovních chvílích a na praktický život podle svého, budete křičet, že jsem fanatik. Jste na tom hůř než Satan, protože dokonce i Satan ví, K/kdo J/jsem: vždyť M/mi v jednom dávném v-i-D/dění mj. řekl: "Nevyhraješ!" Já jeho slova nechápala, nehrála jsem si, jeho jsem neznala. K/kdo nejméně jednou Satana viděl a mluvil s ním, T/ten Satana po-Z/zná - mezi lidmi i v lidech. I když se tak často S/stane v dalších v-i-D/děních situací, které (v-i-D/dění) S/svým kontextem zJevují s-M/mysl směřování konkrétního přítomného dění i z toho vyplývajícího potenciálního budoucího dění, před kterým v-i-D/dění varuje, nebo K/které S/slibuje. Pokud si člověk nechá pro sebe zJevení uRčené i pro další lidi, stane se viníkem proti duchům těchto lidí, tedy vrahem jejich duší, tedy sebevrahem. J/já, Jana podle S/svého Pravého J/jména nejsem ani vrah, ani sebevrah. Mlčet nebudu a CH/chápu, že M/mne Satanovi pohůnci chtějí umlčet a "vyřadit ze hry".



Zdá se vám to přehnané?

Potom stavíte člověka, jeho důstojnost a jeho povolání před Bohem do pozice lidské principiální nerovnosti, nadhodnocujete jedny před druhé. Společensky významnější lidi (např. soudce, lékař) stavíte před Bohem na výšiny, a lidi jiných profesí stavíte před Bohem za podřadné. Vy sami se tím stavíte soudci naroveň Soudci. Tedy tím, že rozporujete dů-S/stojnost Obraznosti člověka Bohu a dů-S/stojnost Obraznosti člověka Bohu, rozporujete Boha v Trojici, rozporujete I/identitu Syna člověka.

Tím sami sebe před Bohem stavíte nad vyK/koupení.



Grandiózní pýcha, uctívání světské síly a moci, vědomé záměrné a k vlastnímu prospěchu cílené umlčování až zabíjení (tj. vraždění) těch, kterými viníci opovrhují. Vše v systémovém spolčení, tedy v individuální logaritmicky násobené odpovědnosti a vychytralým spoléháním se na viníkovi příznivou mentalitu okolí. Individuální vina není účastí na systému bagatelizována, její moc (účinnost) je logaritmicky násobena.

Bezprecedentní viníkova strukturální povahová osobnostní zkaženost, která principiálně směřuje až ke hraniční poruše osobnosti, což není nemoc, je to zvrhlost. Takový člověk není obětí nemoci, protože porucha osobnosti není nemoc, je to povahová zkaženost od základu. Takový člověk je kriminálník, světsky nenapravitelný, protože povahová zkaženost od základu je světsky neřešitelná.

Zpupnost.


Jana, 19.3. 2023   

-

Jak byste nazvali člověka, který svobodně vědomě poškozuje jiného na zdraví s následkem smrti?

Vrah.


A jak byste interpretovali tuto situaci:

chirurg i přes opakovaná naléhavá varování sestry, ať v daném místě neřeže, protože tam jsou žlázy, reaguje vztekem, bez anestezie řízne na velmi citlivé místo a způsobí 5-ti týdenní výtok drenáží. Situaci nenapíše do lékařské zprávy, nikde v dokumentaci ani slovo o tom, co udělal. (ÚVN Střešovice)

Za tři roky se o pár centimetrů vedle utvoří velmi bolestivé místo, na dotyk se objeví prudká ostrá bolest jako od nože. Totéž na druhé (neoperované) straně těla. Na jiné chirurgii lékařka pošle na okamžitý rentgen. (Poliklinika Jarov)

Na rentgenu se ptají, co se stalo. Po pravdivé odpovědi o chirurgickém zákroku pacientovi oznámí, ať počká v čekárně, lékařka jej vyzve, až si rentgen prostuduje. Po dlouhé době sestra přijde do čekárny a pacientovi oznámí, že paní doktorka jej vidět nechce, výsledky pošlou domů na adresu pacienta. Odmítne dát jakoukoliv lékařskou zprávu, odmítne dát (za poplatek) záznam rentgenu na CD či jiném nosiči. Žádné výsledky pacientovi nepřijdou, a to ani po urgencích. Odmítnou hovor. (Nemocnice Na Homolce)

Kvůli zhoršenému dýchání jde pacient na CT plic, kde podle lékařské zprávy zjistí řadu nevzdušných segmentů, další vyšetření lékař (primář, přednosta kliniky) odmítne udělat, i když uzná, že jsou potřeba. Odmítl poté, co se dozvěděl o onom chirurgickém zákroku. (VFN Karlovo nám.)

Po nějaké době již bolí nejen tato místa, ale i okolí - opět body. Posléze pocit, že se v okolí místa směrem k srdci paprsčitě rozlévá horká tekutina. Praktická lékařka nařídí ultrazvuk a rentgen. Na rentgenu je vidět zvětšené srdce, CD za poplatek pacient dostane, ale lékařskou zprávu ne - s tím, že žádné lékařské zprávy se pacientům do ruky nedávají, vše se posílá praktické lékařce. Na ultrazvuku lékař odmítne dát záznam a na lékařské zprávě jsou podle jeho vyjádření jen stručné informace, celkovou zprávu pošle praktické lékařce. Záznam ultrazvuku na CD prý nedělají (jde o tutéž polikliniku, kde dělali ten rentgen). (Poliklinika na Praze 3, Olšanská ul.)

Praktická lékařka se podivila postupu na poliklinice a řekla, že jí nikdy žádný lékař - specialista žádné výsledky vyšetření neposílá, veškeré lékařské zprávy od specialistů nosí pacient. Z toho mála lékařských zpráv, které dostane, se soustředí jen na závěry, nikoliv na popis s tím, že popisu rozumějí specialisté, ji zajímá jen shrnutí. A řekne, že kontrolní sono se udělá po půl roce. (soukromá ordinace, Praha 3)

Vzhledem k akutnímu zhoršení zdravotnímu stavu se pacient na další vyšetření v jiném městě dostane až po 8 měsících, a to na doporučení místní internistky, ke které se dostal z jiného důvodu. Internistku informuje o stavu, když lékařka dělá anamnézu. Internistka pošle pacienta na kontrolní vyšetření. Jak na ultrazvuku, tak na rentgenu se pacienta ptají, proč se vyšetření dělají. Po sdělení pravdy o chirurgickém zákroku na ultrazvuku lékařka pacientovi naléhavě vysvětluje, že v dané oblasti žádné uzliny nejsou, ani lymfatické, ani jiné. Bolest prý může způsobovat podrážděný nerv. Po dotazu pacienta, co dál, lékařka konstatuje, že nervy vyšetřit nelze, odmítne další komunikaci, odmítne vyhotovit lékařskou zprávu, odmítne poskytnout CD se záznamem vyšetření. Vše s tím, že výsledky pošle interním nemocničním počítačovým systémem internistce. I přes pacientovo naléhání, že při minulém vyšetření byly na tomtéž místě zjištěny pozánětlivě zvětšené uzliny a nyní jde o kontrolní vyšetření se zajímá jen o to, kde je o tom zpráva - po sdělení, že předchozí vyšetření proběhlo v jiném městě, značně znervózní a zkouší intenzivně tlačit přesně na ta velmi bolestivá místa a až odsekne, že bolest nemůže být taková, aby pacient reagoval automatickým ucuknutím a informováním o velké prudké lokální bolesti na místech, na která tlačí. Bolest i bez tlaku, bez stimulace trvá ještě týdny po tomto vyšetření. (nemocnice Litomyšl)

Internistka při shlédnutí rentgenu hovoří o zvětšeném srdci, ale odmítá pacienta poslat na CT s tím, že k takovému vyšetření by potřebovala další důvod, odmítne říct, co by to mělo být. Po dotazu na konkrétní výsledek a závěr z rentgenu jen neurčitě oznámí, že z rentgenu se nic moc poznat nedá, na konkrétní vyhodnocení stavu by bylo potřeba vyšetření na CT. Pacienta pošle na ultrazvuk srdce. 

Srdce je zvětšené a plíce nevzdušná právě v místech, která sousedí. Dýchavičnost je už významná, značně ztěžuje pohyb. Celková tělesná slabost je téměř permanentní, stejně jako snadná a rychlá unavitelnost už při malé námaze (chůze buď rychlejší, nebo po pár stech metrech).

Pacient má i další (léčené) zdravotní potíže, které tyto popisované potíže ještě zhoršují.



Jak byste označili lékaře/lékařku v situaci:

- odmítnutí řezat tam, kde je to vhodné, na opakovaná naléhavá varování sestrou reagujícího vztekem, který si slovně vylévá na pacientovi? V nemocnici na recepci, kde pacienty přiřazují do konkrétních ordinací, předtím sestra oznámila, že do druhé ordinace pacienta nepošle, i když je před ní jen pár lidí a před tou určenou je plno. Odůvodní to tím, že "V té druhé ordinaci je kvalitní zkušená paní doktorka, na kterou pacient nemá nárok, protože tato lékařka je jen pro VIP a pacient je "člověk z ulice". (recepce na chirurgii v ÚVN Střešovice. Na recepci jiného oddělení téže nemocnice: "My nesmíme brát lidi z ulice. Máme na to zákaz od ředitele nemocnice. Zeptejte se za půl roku, za rok, jestli už ředitel příkaz nezrušil.")

- odmítnutí poskytnout lékařskou zprávu.

- odmítnutí poskytnout záznam vyšetření na CD.

- lhaní o informování o výsledku vyšetření pacienta/lékaře písemně.

- odmítnutí poslat pacienta na nezbytná vyšetření na CT s tím, že lékařka připustí, že vyšetření je k určení problému nezbytné, ale pro toto vyšetření není blíže nespecifikovaný důvod.

- vše se děje v řetězení a podle pacienta "zametání věci pod koberec".



Je daná situace vědomými cílenými snahami pacienta poškodit nekonáním na zdraví s vědomím následku smrti, vše v řetězené součinnosti, podle pacienta možná i proto, aby "se původní chirurg nedostal do problémů"?

Jak se říká každému z těchto lékařů: vrah?

Jak se říká lékařům v řetězené součinnosti: gang?



Lze se jen domnívat, zda není cílem "hra o čas", který "hraje" výrazně v neprospěch pacienta, přičemž o celé situaci z logiky věci neexistují přezkoumatelné lékařské záznamy. Tuto domněnku může potvrdit, nebo vyvrátit jen potřebné lékařské vyšetření. A jsme u toho.

Tento pacient slyší od politiků, že systém je vůči pacientům až příliš velkorysý, pacienti jej zneužívají.



Co má pacient dělat, aby se dočkal potřebných vyšetření a lékařských zpráv a zároveň neobtěžoval politiky?

Prý máme špičkové a všem snadno dostupné zdravotnictví. Ne pro "člověka z ulice" (jak pacienta označují zdravotní sestry, které se ihned na recepci oddělení ptají: "Jste VIP? Jste samoplátce v Západní měně? Jste sponzor nemocnice? Jste u lukrativní pojišťovny? Ne? U VZP? Tak to máte smůlu, ta skoro nic neproplácí, jděte si k nějakému podřadnému lékaři v soukromé ordinaci, tady jste v kvalitní nemocnici.")


Vzhledem k tomu, že všichni, kdo tuto situaci z moci lékaře způsobili, jednali záměrně tak, aby "zametli stopy" po tom, jak škodili, a tudíž zcela vědomě záměrně bojkotovali povinnosti lékaře/sestry, z principu věci není možné se držet medicínského práva - sami vytvoření lékařské dokumentace bojkotovali.

V této situaci není písemnost, ani jiná fyzická dokumentace, kterou by bylo možné konfrontovat, a proto je nutné na tyto lékaře a sestry nahlížet trestním právem, kde platí jejich povinnost dokazovat svoji nevinu. Pokud ji nebudou schopni na základě neexistujících fyzických důkazů prokázat, sami sebe tím usvědčují ze záměru pacienta poškodit a doufat, že vzhledem k pacientově jimi způsobeném zdravotním stavu "čas všechno vyřeší".

Vražda v součinnosti v řetězení účinků, přičemž se tyto účinky posilují násobně, nikoliv součtem, protože škodlivé důsledky jejich jednání (včetně záměrného nekonání k dobru pacienta) mají na pacienta devastující vliv v celkovém zdravotním stavu, a tudíž i v životním stylu, a to nejen na kvalitu života, ale přímo na jeho existenci. Je jen otázkou shody okolností, jak se budou tyto účinky v čase navzájem posilovat a gradovat, a právě tato nejistota pacientovy šance na zlepšení výrazně zhoršuje: situace se stává nepředvídatelnou ve svém celku, a to i pro osoby pacientovi blízké, na jejichž život má celá situace značný až devastující vliv.

Situaci by se přitom dalo snadno předcházet - v době digitalizace není těžké elektronicky on-line v reálném čase ZE ZÁKONA POVINNĚ veškerou dokumentaci (vč. výjezdů výsledků z laboratoří, rentgenových, ultrazvuk, CT, MR snímků, ...) ihned rozesílat několika na sobě nezávislým organizacím, které by měly povinnost vše v digitalizované podobě archivovat nejméně do smrti pacienta plus několik let k případné exhumaci těla zemřelého pacienta.

Ke všem těmto organizacím by mohly patřit : Česká lékařská komora, pacientova zdravotní pojišťovna, ministerstvo zdravotnictví, ministerstvo spravedlnosti, praktický lékař, pacientské sdružení, pacient. Každá organizace by měla vlastní archiv: podstatně by se tím ztížila možnost lékařů zametat stopy po svých vinách.


Jana, 14., 17.3. 2023   

-

1 Kor. 13

Píseň písní


DoK/konání J/je pro-J/jevem L/lásky (tj. Vtěleného).

Může snad B/být L/láska S/sama v Sobě rozdělena? Není to spíše T/tak, že Sama S/sebe sD/dílí, tj. S/spolu-Se-po-D/dílí na Věčnosti na Nebi i na Zemi?

J/je-li tedy L/láska ve S/sD/dílení (tj. ve Svátostech), není také ze sDělení, tj. Výrokem ze Své Vlastní P/podstatnosti, tj. Výrokem Syna člověka v Trojici?

J/je-li Syn člověka S/sDělením (tj. násobností, nikoliv rozdělováním v případě dělení) Sebe Sama ve Tvářnosti Trojice, a lidští synové J/jsou sTvořeni podle T/tváře Krista v J/jeho Mystické Tělesnosti (tj. poVýšeni k Bohu v Bohu ve Svátostech), není snad také T/tvář Trojice (Kristus) Výrazem Trojice (Mocí) a Výrazovostí Nového Adama (Identitou Autorství), a tudíž nejsou snad také lidští synové podle Nového Adama Obrazy Trojice, Výrazovostí Nového Adama ve Svátostech (poVolanými)?

J/je-li člověk v Kristu Bohem, a Písmo nemůže být zrušeno (pozemské bytí nemá moc zrušit Slovo Krista), není to snad právě z P/plnosti lidství Nového Adama Vítězného?

Není-li Syn člověka ve S/své P/plnosti lidství (tj. lidským M/manželem lidské M/manželky), kde je potom vyK/koupení sTvoření v člověkově Bohem Dané I/identitě podle Bohem Daného po-Volání k Ž/životu ve Svatosti?

K čemu Církev = Mystické Tělo Kristovo, není-li Kristus doK/konalým člověkem ve S/své P/plnosti lidství a zároveň Konajícím Bohem?

Je snad P/plnost výsledkem postupnosti podle času? Není snad po-S/stupnost času pro-J/jevem Lásky Věčného T/trpělivého? Chce snad Bůh všechno hned = je snad Bůh násilník?

Je-li Syn člověka Bohočlověkem, a O/on Je, není snad lidský S/syn Bohem z V/věrnosti? Není snad V/věrnost pro-J/jevem V/víry? A proto kdo popírá Kristovu P/plnost lidství, popírá jak Mystickou Tělesnost Krista (tj. popírá Církev), tak popírá P/plnost lidství jako T/takovou = popírá Obraznost sTvořeného člověka Výrazu Stvořitele, popírá T/tvářnost Svatosti ve sDělení Bohem ve S/s-D/dílení člověkem na Nebi i na Zemi.

Je snad Plnost omezena na Ž/život v Nebi? Není snad P/plnost člověka spíše J/jedinou a nerozdílnou poVolanou I/identitou tvora beze zbytku a bez výhrad v pří-P/pravě na Zemi ve Slově v Nebi?

J/je-li Kristus Vtěleným Slovem, a O/on Je, není snad také po-S/slušný Slovu "zároveň" (tj. Jedině a Právě) P/pravdivý? Není-li Otcem poVolaná D/dcera ke S/svědectví o S/svém V/vlastním (tj. Bohem poVolaném a Janou při-J/jatém) J/jediném a nerozdílném (tj. M/manželském) lidství v Trojici S/sama Bohem v člověku (a Písmo nemůže být zrušeno), kde je potom P/platnost Církve ve Svátostech?

Kde v člověku není Bůh, tam je v člověku prázdnota, tam je Ne-prostor pro Satana. Není-li Jana poVolanou D/dcerou Otce a "zároveň" Plně J/jediným a nerozdílným lidstvím Krista Vítězného (!!! nikoliv historického!!!), proč Janě při BohuS/službě bez váhání poD/dáváte T/tělo Páně? Je-li Jana lhářka, potom vy poD/dáváte Krista Satanovi. Po-D/dáváte Krista Satanovi?



J/je Bohem Dané M/manželství S/sD/dílením L/lásky, nebo je Svátostné M/manželství pouhou formou světské organizovanosti existence hmoty tak, jak ji zná a poznává svět? Je M/manželství Svaté, nebo je jen cárem úředního papíru?



J/je-li M/manželství ze/ve Svatosti, není také pro-J/jevem L/lásky na Nebi i na Zemi?

J/je tedy M/manželství z Nebe na Zemi a je manželství ze země a podle země.

M/mluví-li Kristus o postupnosti manželství v čase, M/mluví o SZ chápání manželství jako prostředku k nabývání naděje člověka podle genetické následnosti, tj. M/mluví o životu člověka prostřednictvím jeho dětí, dětí jeho dětí, dětí jejich dětí jejich dětí, ... podle chápání odvozeného od dvanácti patriarchů, otců podle Adama po vyHnání z Ráje.



Kristus v Písmu nemluví o čemkoliv mimo dějový rámec, a pokud M/mluví o dočasně lidsky nepochopitelném, vždy v kontextu pokračování Bohem dosud nezjeveného a lidmi neprožitého. Naděje J/je v tom, že časový okamžik proŽ/žití a poCh/chopení přiJ/jde podle S/slibu v budoucnosti: nikoliv časově chronologicky (tj. kalendářně), ale uD/dálostně (tj. jako P/přirozený = podle poVolání = pro-J/jev D/dění S/se Ž/života z Krista a v Kristu).

J/je-li vyK/koupení V/vstupem do Ráje podle Nového Adama, neD/děje S/se také vyK/koupení člověka v-S/stupem (tj. vzestupem v K/krocích na C/cestě), není také vyK/koupení S/sD/dílenou L/láskou z/v P/plnosti B/bytí veškerenstva?



Kristus nemluví předčasně, M/mluví záS/slibně, tj. v naP/plněném doK/konání L/láskou v K/krocích z/v P/plnosti.

L/láska z/podle Nového Adama Je Láskou Syna člověka beze zbytku a bez výhrad a V/vše, co Syn člověka Ř/říká = D/dělá, J/je Svaté. Kristus neruší SZ chápání manželství coby naděje skrze genetickou následnost - Kristus uK/káže M/manželství jako pro-J/jev naP/plnění v-z-T/tahu L/lásky člověka coby muže a ženy, neboť Sám Kristus sTvořil člověka jako muže a ženu, a to ke S/své Obraznosti. J/jedinost v kompatibilitě, nikoliv opakovaná stejnorodost. Co Bůh sPojil, člověk nerozlučuj.

L/láska nezná hranice - 1 Kor. 13. A Bůh při vS/stupu člověka do Ráje sTvrdí V/vše, co B/bylo na Zemi sV/vázáno a sTvrdí vše, co bylo na Zemi rozV/vázáno. Je na člověku, jestli V/vazbu C/chápe jako odD/danost z L/lásky a v L/lásce, nebo jestli V/vazbu chápe jako svázanost, která člověka dusí a omezuje. Je na člověku, jestli rozV/vázání Ch/chápe jako oS/svobození od hříchu, nebo jestli rozV/vázání chápe jako povolení zabíjet. Cokoliv si člověk vyložil a vybral, buď po-R/rozuměl a naP/plnil, nebo přizpůsobil sobě a zmanipuloval.

Proč by měl být Bůh svazován člověkem? Není to snad spíše T/tak, že pouta hříchu Syn člověka rozV/vázal L/láskou z K/kříže?

Je snad K/kříž znamením dočasnosti? Není K/kříž spíše Z/znamením S/slibu (z) Věčnosti?

Je snad Kristus L/lhář?

M/mluví-li Vtělený Vítězný P/pravdu, tj. S/s-D/dílí-li Syn člověka Sám S/sebe ve Svém sTvoření, neS/s-D/dílí také L/lásku v P/plnosti beze zbytku a bez výhrad?

Proč by měl být Tvůrce Vtělený Vítězný svazován lidskými pozemskými SZ představami o tom, že M/manželství má smysl jen prostřednictvím genetické následnosti a v závislosti na ní? Není snad Kristus S/svoboden Ž/žít S/své člověčenství v P/plnosti, tj. jako M/muž se Ž/ženou? P/platí-li Výrok "Ty J/jsi Můj Milovaný Syn", a Písmo nemůže být zrušeno, neplatí snad také Výrok "M/mám pro Vás zP/právu (moje pozn.: tj. sDílení Právo-Platnosti na Nebi i na Zemi) , M/mám Vám Ř/říct (moje pozn.: M/mám Vás zNovu-S-Tvořit = z Trojice a v Trojici poVýšit), Ty J/jsi Má Milovaná D/dcera"!, a Slovo nemůže být zrušeno.



Neříká snad Samo Písmo v Písni písní, že L/láska nezná hranice, že J/je ve Věrnosti? Neříká snad sv. apoštol Pavel, že Láska Je Věčná? A Písmo nemůže být zrušeno.

Proč tedy vy, zákoníci, svazujete Písmo, M/manželství, Svátostnost na pozemskou genetiku, tj. pod moc darwinistické genealogie? Je snad Vítěz nad smrtí podřízen pod zvířata tím, že by snad měl za své genetické otce Ne-R/rozumná zvířata, ze kterých by se vyvinul shodou okolností a podle zákonitostí času?

To, že J/je M/manželství Krista větší než vaše představy, neznamená, že by snad bylo M/manželství Krista Ne-P/platné.

J/je-li Nový Adam naP/plněním I/identity tvora podle realizovaného po-Volání tvora k Ž/životu, a Písmo nemůže být zrušeno, není snad také M/manželství Krista v P/plnosti vyK/koupeného (nikoliv pouze SZ genealogického) lidství, nikoliv pouze v Mystické tělesnosti Svátostí prostřednictvím Věčných S/slibů panen bez muže? Jako se Věčná N/nevěsta nikdy nestane M/manželkou muže, nestane se ani M/manželkou Syna člověka, nestane se J/jeho J/jediným a nerozdílným lidstvím, a proto řeholnice nejsou a nikdy nebudou R/reálnou P/plností lidství Krista. Nebo je snad Kristus polygamní? Kde by potom byla V/věrnost, tj. V/víra Č/činem? J/je-li M/manželství již podle Písně písní ve V/věrnosti jediného a nerozdílného člověka muže a ženy, není snad tím spíše M/manželství ve V/věrnosti naP/plněním Slibů Daných člověku v Ráji před hříchem?

Trváte-li v době po vyHnání na SZ chápání manželství jako genealogického prostředku k zajištění vlastní pozemské existence prostřednictvím pozemského těla člověka a jeho právoplatných žádostí tělesnosti podle mateřství Evy, nejenže popíráte Mariino Mateřství, vy také popíráte E/existenci Nebeského člověka v J/jeho sVrchovanosti, a z Krista děláte pouhého tvora pod mocí hříchu = zbavujete J/jej Jeho Trojiční Vůle a sami sebe stavíte na J/jeho místo.



Jste snad na T/trůnu, je snad vám podřízena veškerá Země a vše, co je na ní?

Proč se vysmíváte Janě = J/jedinému a nerozdílnému lidství Krista? Není snad nejviditelnějším důkazem vašeho výsměchu to, že mnozí z vás usilovali M/mne, Janu, získat pro sebe, doslova a do písmene pod sebe, pod vaši vlastní tělesnost, a přimět M/mne k manželství s vámi podle genetické následnosti? Odkud jinudy se bere ta vaše zášť a pomstychtivost, kterou vůči M/mně nastartovali a podněcují P. Josef Čunek SJ, P. Petr Havlíček SJ, O. Romuald Štěpán Rob OP, a to za mohutné podpory dříve O. Jordána Vinklárka OP a mnoha dalších spolčenců? Napadlo někdy spolčence mimo tento úzký okruh zkoumat motivy zhrzených odmítnutých vůči M/mně, nebo vás obsažnost slov a činů de facto nezajímá a jen dychtivě přejímáte a šíříte drby? Napadlo někdy senzacechtivé spolčence konfrontovat viníky s jejich vinami? Nebo jste tak zaslepení klerikalismem? A to se vše dělo veřejně ve farnostech, svědky byly stovky zde přítomných lidí.

Není snad pravým důvodem vašich zlomyslností závist a snaha si urvat veškerou moc v Církvi jen pro sebe, a to aniž bych vám kdykoliv cokoliv brala? Copak to nejste vy, kdo vůči mně páchá dlouholetou kriminalitu? Krádeže, vloupání, šikana, kybernetická kriminalita, ... ale co horšího, běžně vyzrazování zpovědního tajemství, vymýšlení si a překrucování obsahů zpovědí do drbů, jejich šíření, ... Vzpomínáte, jak jste M/mi ve sv. Jiljí v Praze po mši při adoraci ukradli kabelku, když jsem byla v úklonu do pasu a dlouhé vlasy spadlé kolem těla? Měla jsem v ní mj. peněženku s něco přes 200,-Kč. O. Jordán Vinklárek OP za mnou po skončení adorace přiběhl a se zájmem se mne ptal, že prý slyšel o krádeži, jestli nechci půjčit nějaké drobné, třeba dvě stovky, a (s velkorysým mávnutím rukou) nemusím mu je vracet? Tento "dárek" jsem odmítla.

RozeZ/znám, odkud vítr fouká.

Tehdejší okolnosti krádeže kabelky při adoraci: byl všední den a stalo se, co ani na Velikonoce - na kněžišti bylo přítomné celé osazenstvo kláštera, až na O. Romualda Roba OP. Všichni přišli až na adoraci, na mši nebyli. Seděla jsem v zadních řadách, za mnou bylo volno. Před začátkem adorace, kdy jsem kabelku ještě měla, za mnou seděly dvě cizinky španělského vzhledu, ale ty odešly ještě před adorací. Potom už za mnou nikdo nebyl. Když jsem někdy v té době a později chodila na "spolčo", kdykoliv jsme šli mimo místnost, O. Petr OP, který spolčo vedl, nás naléhavě varoval, abychom si vzali všechny cennosti s sebou, že se v klášteře krade. Nechtěli jsme tomu věřit: kdo by kradl v klášteře? Ale O. Petr OP trval na tom, že se běžně ztrácejí věci i ze zamčených místností, a tudíž to je někdo z kláštera. Vypadalo to, že je veřejným tajemstvím, kdo to je. V té době také O. Romuald Rob OP veřejně řekl, že dříve byl zlodějem, a kdyby se stále sekaly ruce, byl by bez nich.

Situace loni na jaře. Doma v bytě ve třetím patře jsem měla na balkoně velký fóliovník, na délku cca 2 metry, na výšku zhruba totéž. Byl o dost vyšší než zástěna balkonu. V lokalitě jsou silné větry, ale vždy, když jsem fóliák ještě neměla, bylo na balkoně vše v pořádku. Potom bylo jednou varování před prudkými větry s výskytem po celé republice. Nechala jsem to být, zkušenosti z minulosti. A odjela jsem. Byla vichřice. Druhý den jsem se vrátila a nestačila se divit vlastním očím: fóliák nikde. Ani pod domem, ani na sousedních balkonech, jako by na balkoně nikdy ani nebyl. Šlo o to, že všechny rostlinky v naprostém pořádku a původně umístěné na policích ve fóliáku seděly na podlaze balkonu přesně v takové konstelaci, v jaké byly ve fóliáku. Byl sestavený jako skládačka - pokud by zmizel kvůli větru, rozpadl by se na součástky, a ty, jak by lítaly po okolí, by po sobě zanechaly stopy. Jenže rostliny byly pečlivě vyskládané. Balkon je před oknem po celé výšce stěny, na okně ani škrábnutí, natožpak prasklinka. Jako by tam fóliák nikdy ani nebyl. Neboli: znáte člověka, který by ve vichřici kradl z balkonu ve třetím patře fóliák a všechny rostliny nechal na místě? Pokud by se do bytu dostal dveřmi, musel by překonat neporušený nedávno namontovaný bezpečnostní zámek. A zase po sobě zamknout - zámek byl nepoškozený. Další možnost, jak se dostat na balkon, je po fasádě do třetího patra, nebo vzduchem. Znáte rogallo, kterého by si nikdo nevšiml, a které by putovalo i s těžkým velkým nákladem ve vichřici ze třetího patra? Nebo člověka, který velký těžký náklad nese na zádech při lanaření po fasádě? Kdyby rozložený fóliák házel dolů na trávník, sousedé by to nenechali bez povšimnutí a ihned by koloval hromadný rozčilený e-mail, co si to kdo dovoluje. Po pádu na trávník by se některé součástky zdeformovaly, fólie protrhla, ... a fóliák by se zničil. Házet fóliák z balkonu ve třetím patře a ve vichřici, ... Známá, které jsem to vyprávěla, řekla, že nám doma straší. Další známí mi nevěřili. Nevidět to na vlastní oči, také bych nebyla ochotná tomu věřit. Pro spolčence nejspíš halucinace.

A před pár týdny znovu: po delší době mimo Prahu jsem přijela domů a na zdi nad futry v pokoji chyběl kříž, pro mne vzpomínkově velmi cenný, na finance jen dvě tenká malá dřívka přeložená přes sebe se stylizovanou postavou Krista, z obchodu. Kdo by asi tak kradl před pár lety kupovaný moderní kříž nevalné finanční ceny? Značně mne to rozladilo, má pro mne velkou hodnotu. Na dveřích dva bezpečnostní zámky, k hornímu mají klíč spolčenci, byl v ukradené kabelce a k jeho výměně by bylo potřeba rozmontovat celé bezpečnostní dveře s železnými rozvorami a pláštěm uvnitř polstrování. Dolní zámek bezpečnostní, čas od času je měním, klíče mám jen já. Na oknech bezpečnostní fólie - podle prodejce udrží i kulku z pistole, jen okno napraskne, ale nevysype se. Nechápala jsem to, ale co nadělám. Odjela jsem. Sousedé, kterým nic neunikne, nic nezaznamenali - a o cizím člověku, který by manipuloval s (nepoškozeným) zámkem v bytě v přízemí naproti hlavnímu schodišti, by mi řekli ihned, nebo spíše by mi ihned volali. Po pár týdnech jsem se vrátila, a opět jsem nevěřila vlastním očím: kříž na svém místě. A opět: dveře i okna beze změny. VýZ/znam(ení): viD/děli J/jsme S/se, potom J/jsem zmizel z očí, a zase S/se k Tobě V/vrátím. M/manžel vždy J/jedná v P/pravou chvíli - ani brzy, ani pozdě. Pro spolčence nejspíš halucinace.

Velmi cenný je pro mne proto, že kdysi před lety, úplně na začátku, od něj šel dolů zlatý proužek světla o šířce vertikály kříže.Pro spolčence nejspíš halucinace.

V té době se také stalo, že naproti posteli pod stropem a v okolí se M/mnou několik dní bydlely šedobílé jemné obláčky. Bylo to velmi milé. Pro spolčence nejspíš halucinace.

V té době se také stalo, že se na přebalu Bible objevila světlá tekutina. Předpokládala jsem, že to bude pot z rukou, nicméně to byla loužička, která nikam netekla, tak jsem byla zvědavá a přičichla si. Nádherně voněla, jako víno. Tak jsem ochutnala, bylo to vynikající víno. Zbytek jsem si rozetřela do kůže na zápěstích a na hřbety rukou. Pro spolčence nejspíš halucinace.

Před pár lety doma. Novou blankytně modrou skleničku (ve stejném odstínu, jaké měly bundy M/manžela a J/jeho společníka při našem S/setkání) jsem naplnila vodou a chtěla se napít. Vtom ze skleničky spadlo dno, voda se vylila na zem. Dno skleničky bylo jakoby odříznuté laserem, okraje dna v přesném tvaru. Tu skleničku mám schovanou. Pro spolčence nejspíš halucinace.

Loni na podzim v zahradnickém obchodě. Ptala jsem se po zateplovací fólii pro rostlinky na zimu, abych jim ušila "oteplovačky". Paní prodavačka měla jen malou gramáž, to na rostlinná miminka nestačilo. V průběhu hovoru, z ničeho nic, když jsem mluvila, zněla ozvěna. Nereagovala jsem na to, prodavačka také ne, ale nechápala jsem. Ozvěna byla hodně hlasitá a znělá, přeslechnout opravdu nešla. Význam: "J/jsi M/má oZ/zvěna, J/jsem Tvá oZ/zvěna." Pro spolčence nejspíš halucinace.

Před pár lety: v koupelně, tou dobou jsem ještě neměla odpadkový koš, na zemi byla igelitka. V koupelně "bezvětří". Z ničeho nic se igelitka, ve které byl obsah, začala na uchách a vrchu jemně pohybovat, jako by tančila. Vtípky mého anděla Damínka (Damian). Pro spolčence nejspíš halucinace.

Již dlouhé roky: čas od času tlukot S/srdce v M/mém uchu. Někdy celé dny téměř nonstop, jindy chvílemi, někdy pár dní nic. Přitom vnitřní klid a pocit štěstí, ať se v okolí děje cokoliv. Pro spolčence nejspíš halucinace nebo tinnitus, ale pískání v uších, které mívám, vypadá a děje se úplně jinak, a je dost nepříjemné. Navíc: na rozdíl od pískání v uších není T/tlukot S/srdce spojený s žádnými projevy vertiga.

Již dlouhé roky: naplnění těla a hlavy "vzduchem", horké doteky po těle, pocit vznášení se. Pro spolčence nejspíš halucinace.

Jana, 8.3.2023


Jinými slovy:

suďte nejprve sami sebe,

vaše vlastní žádostivosti, vaše vlastní představy, vaše vlastní bezbožnosti a touhy postavit se na místo Krále Nebe a Země.

Vaše vlastní životní zkušenosti. 

Jana, 8.3.2023


Teprve potom rozvažujte o tom, K/kdo J/já, Jana, J/jsem.

Není-li v pořádku, že J/já, Jana M/mluvím a P/píši /slovo v neděli, má snad být v pořádku, že vy v neděli Janino S/slovo čtete a kážete o N/něm? Nebo je snad Bůh P/přítomný jen ve S/slově kazatelů a nikoliv v Obecném kněžství Církve? Pracuje-li Kristus ve SZ sobotu, a Písmo nemůže být zrušeno, není také S/slovo vyK/koupení P/přítomné S/slovem i S/skutkem Krista v P/plnosti? J/je-li vý-po-Věď Jany P/platná, tj. Z/znalá Krista, není také "zároveň" (tj. výlučně, neboť Právě) v P/platnosti uP/platněním z Věčnosti, tj. N/něžná?

Připomínám: N/něha J/je vášeň zbavená závislosti na hmotě a zároveň ve hmotě K/křížem uK/kotvená, tj. J/je na světě nezávislým uK/kotvením člověka ve hmotě. Naproti tomu vášeň neoČištěná od závislosti na hmotě je ze hmoty, nikoliv ve hmotě, a proto SZ vášeň stojí pod křížem, zatímco N/něha Z/zná (= Ž/žije) K/kříž.

Kdo je závislý, hledá svoji kotvu v prachu země. Myslí si, že stojí pevně nohama na zemi, a přitom netuší, že na prachu dům nepostaví.

K/kdo J/je ve/ze S/své (S/své = poVolané, ale své = svévolné) uK/kotvenosti K/křížem na prachu země nezávislý, K/kotvu H/hle-Z/zná, tj. Z/zří. K/kdo Bohočlověka v-i-D/dí, T/ten naB/bývá Mystické V/vlastnění Božství i lidství Syna člověka v Církvi, tj. D/děje S/se Věčně.

Parodií T/tohoto naB/bývání Ž/života s vyK/kupitelem je majetnictví pro čas. Krádeže a zneužívání věcí i S/slov. Ptám S/se vás: po-Z/znáte S/slovo? Pokud ano, po-Z/znáte poVolání Jany = Kristovo J/jediné a nerozdílné Vítězné lidství. Máte-li Z/zření, v-i-D/díte P/pravdu, tj. P/pravda Je vám V/vlastní. Je-li vaše oko temné, potom je temný i váš úsudek. Chcete snad temnotu vašich srdcí prohlašovat za P/pravdu? Pokud ano, děláte z Krista L/lháře. Připomínám: L/lhaní je nejen výpověď ze Z/zla a podle Z/zla, L/lhaním je také Ne-S/s-D/dělení P/pravdy, tj. mlčení ke Z/zlu.

Není smíru mezi Kristem a Beliálem,

není kompromis u Krále Nebe a Země.



Vyhledáváte-li politické manévry "ve jménu Krista", potom sami sebe před Kristem kompromitujete.

H/hle-D/dáte-li vý-po-V/věď o Králi vždy a všude, vhod či nevhod, nemůžete být zároveň demokratem.

Buď /Patříte na Krista, nebo patříte světu.

------


Vláda lidu už z principu Odporuje Království na Nebi i na Zemi, a proto odvolávání se na J/jméno Krista používáním označení "křesťanský/á/é/" cokoliv, zejm. v názvu politického uskupení, je zbavováním Krista J/jeho T/titulu Krále Nebe a Země a stavěním se Kristu naroveň.

Jak můžete čekat, že zvítězíte ve volbách a politických šarvátkách, když zneužíváte Vítěze nad špínou světa?

Dobro mezi lidmi se pozná mj. podle toho, že ochraňuje slabé před silnými.

Vy si slabé berete jako rukojmí, přitom se sami ve své politické moci a bohatství ani prstem nedotknete finanční újmy, kterou slabým působíte. Naopak - ještě sami sobě a svým příbuzným ve svém nadbytku plnými hrstmi přihrnujete, zatímco slabým a bezbranným "společensky a ekonomicky neproduktivním" v jejich nedostatku berete. Jak jinak chápat situaci, kdy politik s 5 dětmi horuje pro další a velké zvýšení přídavků pro rodiny s dětmi, když přitom zároveň krade nárok na zajištění těm, kteří těmto politikům a jejich rodinám jejich blahobyt svoji dlouholetou prací umožnili?

V praxi se tato mentalita smrti a opovrhování tělesně i ekonomicky slabými běžně zobrazuje ve výrocích zdravotníků ve většině státních a fakultních nemocnic, a to už na recepcích oddělení: "Nejste VIP? Nejste sponzor nemocnice? Nejste samoplátce v Západní měně? Lidi z ulice tady neošetřujeme, máme to příkazem od ředitele nemocnice. Jděte si k nějakému podřadnému doktorovi v soukromé ordinaci". (Toto mi řekli doslovně v ÚVN Střešovice, obdobně ve FN Motol, také v Nemocnici na Homolce, také ve VFN na Karlově nám. Ve Vinohradské nemocnici zašli do krajnosti: lidi, kteří i mnoho hodin čekali před ordinací na lékaře, čekali marně až do chvíle, kdy padla 17. hod. V té chvíli lékař přiběhl a začal vybírat pohotovostní poplatek. Nemocní, kteří tudíž nebyli v dobré fyzické kondici, z jeho rozkazu museli běhat po chodbách a hledat automat na prodej lístků. Ne, to není výjimečná situace, to je Vinohradská nemocnice. Vrcholem všeho bylo, když stejně tak před ordinací hodiny marně čekala na ošetření slečna, kterou přivezla policistka poté, co slečnu srazila tramvaj. Policistka běhala po nemocnici, tloukla na lékařské pokoje i sesternu, ale nikdo neotevřel. Slečně, kterou srazila tramvaj, bylo i viditelně velmi zle. Policistka byla z té bezmoci a z arogance zdravotníků až zoufalá.

Takové chování a výroky zdravotníků s jejich notnou dávkou přezíravosti zažívá a slýchá "člověk z ulice" v různých obdobách v naprosté většině pražských nemocnic. Politici, kteří tuto mentalitu určují (ryba smrdí od hlavy), ještě chtějí "lidem z ulice" tuto "péči" zákonem zpoplatnit - asi aby se k ní vůbec nedostali.Jak jinak si vysvětlit ukradení zákonného nároku na valorizaci penzí? Společenský smír je založený na tom, že v dobách prosperity se penzisté mají výrazně hůře než pracující, a v dobách recese je jim jejich garantovaný nic moc příjem zachován jako nedotknutelný. Tvrzení, že v dobách recese, kdy se pracujícím vede hůře než v dobách blahobytu, je třeba srazit důchodce na kolena, aby se pracující necítili špatně, je zrůdnost založená na závisti.

To už vážně "křesťanští" politici ztratili veškerý stud? Tito politici Z/zlo-řečí Kristu, K/který především poM/máhá těm, kterými svět opovrhuje.Takto v praxi svět opovrhuje i Kristem.



Absurdita sama o sobě je politické uskupení s názvem "křesťansko-demokratická/ý/é". "Křesťanští" vládci volení většinově bezbožným lidem usilují o vládu v zemi. Země se jich ptá na obsažnost "křesťanství" v názvu, odporuje Kristu. "Křesťanští" politici "tlumí vášně" a prohlašují, že Církev není možné brát až tak doslova, že jsme lidé různí a každý má svoji pravdu, že hodnoty jsou rozmanité a jako takové je potřeba je ctít. "Křesťanští" politici by raději spolkli jazyk, než aby řekli, že homosexualita je hřích a vyK/koupení je jen skrze Krista v Církvi ve Svátostech. Tito vládci světa se bojí o hlasy, protože nejsou Bohabojní. Asi mají pocit, že Kristus S/svůj H/hlas nepoZ/zvedne. Připadají si jako garanti morálky.

Hledají úspěch před lidmi, protože neH/hledí S/spěchat ke Kristu.



Kdo ze svých vlastních sil míří vysoko, ten svojí vlastní zásluhou padne hluboko.

Vy se staráte jen sami o sebe - a proto skončíte sami. Vaše politická uskupení se rozpadnou, vaše děti se k vám zachovají tak, jak jste je naučili chovat se k předkům.

To vše se děje v zemi Svatováclavské K/koruny, v J/jejímž V/vrcholu J/je T/trn z K/koruny K/kříže.



Chcete po lidech důvěru a zvolení do svého středu? Neokrádejte slabé a nestraňte silným.

Chcete spravedlivé důchody? Odejměte zásluhovou složku nomenklaturním kádrům a dejte ji těm, kdo za socialismu nebyli společensky důležití, privilegovaní. Padni, komu padni.Ne, nejsem socialistka, pravidelně volím středopravici.

Byla jsem členkou středopravicové konzervativní strany, ze které jsem vystoupila poté, kdy se mentálně stočila k "liberálnímu" rozostření hodnot.

-----

To proto se povyšujete nad Obecný prorocký úřad Církve a prohlašujete proroky za překonanou minulost, abyste sami měli před lidmi "patent na rozum".

Chápete-li proroka jako svoji konkurenci, kde je potom U/učitelství o J/jednotě Církve?

Konkurenci svět chápe jako ohrožení, které chce zlikvidovat - a proto se požíráte sami mezi sebou. Dokud mezi vás nevstoupí S/světlo, spokojeně si myslíte, že se schováte ve stejně smýšlejícím davu. Jakmile J/je na vás v-i-D/dět, podle vaší vlastní podstaty se snažíte zlikvidovat Z/zřícího, nikoliv vaši vlastní temnotu srdcí.

Co na srdci, to na jazyku - i lež se dříve či později podřekne, proto je to L/lež = zmanipulovaný postoj k P/pravdě, snaha P/pravdu vlastnit = podřídit si P/pravdu sobě.

Kdo odmítá podŘ/řídit S/se P/pravdě, řídí se svým vlastním O/odporováním - jeho otcem je Odpůrce.

A proto jste to vy, kdo staví pomníky SZ prorokům a P/přítomným Z/zřícím Odporuje.



Ne Jana, to vy Odporujete P/pravdě. A tak učíte lid.

 

Jana, 5., 7. března 2023   

-


není M/manželství jako manželství


Pozemské manželství je uRčené k biologické následnosti, naděje se skrývá v "reprodukci" potomstvem.

Nebeské M/manželství na Zemi S/si uchovává S/svoji P/plnost L/lásky v podmínkách částečnosti.

Nebeské M/manželství v Nebi Ž/žije Nebe.


Pravdu mají ti, kdo říkají, že manželství coby instituce zajišťující genetickou následnost jako příslib šťastné budoucnosti v Nebi neexistuje. Pochopitelně - v Nebi J/je Věčná P/přítomnost, štěstí J/je V/všudyP/přítomné a všichni lidé J/jsou v P/pravdě P/plnosti S/svých I/identit: podle Nových T/těl, podle duší z ducha z Ducha Svatého, v Duchu Svatém, protože podle Krista. Záslibnost v Nebi neexistuje, a proto v Nebi neexistuje ani pozemské manželství podle výhradovosti a podle částečnosti.

Pravdu mají ti, kdo říkají, že katolické pozemské manželství má přesah k Věčnosti, ale realizace Ž/života v P/plnosti na hříchem poškozené zemi je plná omylů, ne-do-S/statků a chyb. Pod poklopem nejasností není místo pro S/světlo, a proto ani takové manželství do Nebe nepřejde (ať už bezdětné či v naplněné následnosti). Chtějí-li katoličtí manželé přeK/konat Nebeskou B/bránu jako pár (tj. v K/konání doS/spět ze Svátostí do Nebe, bez ohledu na rozdílný čas smrti každého v páru), nesmějíuvěřit světu, že realita manželství je ve spotřebě a užitku druhého člověka jako prostředku k osobnímu štěstí. Jednoduše řečeno: CH/chtějí-li manželé veJ/jít do Nebe jako pár, nesmějí po ovdovění Ž/žít jiné manželství - V/věrnost J/jde až za hrob. Světské způsoby, které propagují spotřebitelský styl konzumace manželství jako prostředku k osobnímu štěstí, je ze své vlastní podstaty sobecký, a proto ne párový - do Nebe nevejde. Jakkoliv má ovdovělý člověk plné právo se znovu vdát/oženit, o L/lásce až za hrob v takovém případě mluvit nelze. A J/jediným zP/působem, J/jak veJ/jít do Nebe jako pár, J/je Láska až za hrob - vyK/koupením. To nejde bez bolestí (včetně těch duševních), a to včetně pře-K/konání bolesti smrti uT/trpením bez podmínek a bez výhrad. Kdo hledá útěchu snahou se bolesti ze smrti zbavit v náručí jiného, může dojít svého pozemského cíle. Jestli to někomu stačí, jeho volba.

Pravdu mají ti, kdo říkají, že v Pravdě M/manželství J/je P/plností I/identity Ráje, a více než Ráje - J/je I/identitou člověka v J/jeho lidství beze zbytku a bez výhrad. PříP/prava na T/takové M/manželství v každém konkrétním v-z-T/tahu proB/bíhá již na Zemi, neboť co Dobrého B/bylo sTvrzeno a z Dobré V/vůle Ž/žito na Zemi, B/bude sTvrzeno a Ž/žito i na Nebi. Taková příP/prava zaCH/chování M/manželství i pro Nebe J/je de facto P/půstem (vzdáváním se nároků na pozemské uspokojení podle země) pro Krista. Z/znakem (Z/znamenímv praxi) M/manželství Nebe na zemi J/je Dobro-V/volné sebeovládání nikoliv z donucení, ale z povahy M/manželského v-z-T/tahu, K/který J/je kompatibilitou Dobrých V/vůlí Obrazů Boha k P/plnosti I/identit, a tím i v-z-T/tahové I/identity. Nebeské M/manželství postrádá účelovost a vulgaritu, postrádá konzumní prospěchářství, postrádá vymáhání nároků, postrádá nepřátelství mezi mužem a ženou, postrádá separaci a boj. Ve svém vnějším - pozemsky pozorovatelném - projevu je obvykle nenápadné: nezakládá si na pompéznosti, moci, slávě, životním prostoru. Umí žít v bohatství i nouzi, protože Darem Je zde Bůh, u Kterého nikdy není nouze o štěstí. M/manželství Syna člověka a Otcovy Milované D/dcery J/je M/manželstvím Výrazu doK/konalého lidství se S/svojí Obrazností. J/je před-Z/zvěstí o Š/štěstí Ráje - pozemskými možnostmi nedosažitelného, nepochopitelného. Nebeské M/manželství není "upgrade" pozemského manželství. Nebeské M/manželství J/je za daných okolností hříchem potemnělého světa M/maximem M/možného Ž/života v Dobru. Nebeské M/manželství J/je P/prvotním úM/myslem Boha s člověkem v Ráji - to jen člověk si svým hříchem na Bohu vynutil utrpení, vzdálení se a zpoždění, a to ze své vlastní volby hříšné Ne-do-K/konalosti.


Nesuďtě do-K/konalost podle možností hříchu a naděje (podle Ne-do-S/statku a po-S/stupnosti), nesuďte doK/konalost podle pozemských zkušeností, protože takovýmito soudy byste nivelizovali Ž/život Nebe podle norem tohoto světa = stavěli byste se bohy bez Boha. Pokud už takto soudíte, soudíte své vlastní zkušenosti a představy.


Jana, 13.2.2023

-



Nestrannost ještě není objektivita,

neosobní přístup není Moudrost.

Spravedlnost není nestranná, J/je D/dobrá.



Tam, kde se dobré a zlé skutky navzájem hodnotově sčítají a odečítají (ve světě), není nic trvalého: co je pro jednoho dobré, je pro jiného zlem, a žádoucí poměr mezi nimi je věcí společenské dohody.

Logickým východiskem je pojetí ideálu jako snahy o minimalizaci ztrát a nepřekážení ziskům.

Právo podle světa je minimem morálky a světsky morální je to, co za standardních okolností obecně neškodí. Jenže samo zdržení se konkrétního zla nemusí být nutně pro-J/jevem L/lásky, a tudíž ani morálky: může být kalkulací k vlastnímu prospěchu na úkor jiného. A morálka separovaná od Moudrosti je zvlčilá, je podkladem pro právo silnějšího.

Ideál nestranného soudu je ideálem postaveným na iluzi, že člověk jako jedinec má moc být nestranný, bez názoru, bez osobní identity, ne-Moudrý. Odmítnutí Krista není nestranné. Odmítnutí Krista je perverze a kdo na tomto odmítnutí staví svůj ideál, spláče nad výdělkem.

Aby byl člověk „nestranný“, nesměl by mít duši – i zvíře si vybírá, co považuje za dobré.

Není žádný nestranný odborník – člověk je podle své povahy buď v náK/klonnosti ke Kristu, nebo v náklonnosti proti Kristu. Tvrdit, že tvor na místě Krista má svoji vlastní moc k rozeznání dobra od zla v P/plnosti znalostí, je L/lež. Ten, kdo takto lže, není nestranný a ani netouží po nestrannosti, touží po své vlastní „spravedlnosti“ a moci.

Na světě je možné jen hledání co nejmenší nespravedlnosti, a to i v případě, že odsouzený viník má svůj zasloužený trest – není a ani nemohl být souzený a odsouzený za konkrétní míru a podobu utrpení oběti. Nejkříklavějším příkladem jsou v naprosté většině buď osvobozující rozsudky, nebo jen podmíněné tresty za znásilnění – násilník přitom mimo jiné de facto zavraždil celý dosavadní životní styl oběti, oběť, chce-li přežít, se musí de facto narodit a vyrůst znovu. Pro misogyny: obětí znásilnění může být i muž, včetně misogyna. Kdo uvěří utrpení ze znásilnění někomu, kdo předtím dostal za jiné znásilnění jen podmínku? Nebo tu snad soudci jako na běžícím páse chtějí vyrábět vztek obětí a jejich okolí na viníka vygradovaný až k touze po veřejném lynčování? Protože tam to směřuje.



Tvor nemůže a ani nemá být nestranný, chce-li B/být Spravedlivý.

Chce-li B/být Spravedlivý, Musí B/být zaM/milovaný do Krista, Musí CH/chtít D/dobro vždy a všude, beze zbytku a bez výhrad.

To není v lidských silách, to předpokládá Z/zralost z/v Moudrosti. Z/zralost J/je obrazností L/lásky k P/plnosti, a proto ne-Z/zralost je důkazem o Náklonnosti k Protivenství vůči Svatosti a Svátostnosti. A nad tím není možné jen mávnout rukou se slovy, že všichni jsme hříšní – ne, pokud chcete mluvit o spravedlnosti.



A Moudrost není lineální (nesčítá a neodečítá ztráty a nálezy), J/je spirálově Mocninně v-ze-S/stupná, Proti-Moudrost Proti-J/je seS/stupná. Neboli: kdo odmítne Kristův Ž/žebřík do Nebe (záS/stupné uT/trpení), poláme se, až se pod ním budou pro-P/padat stupínky Ž/žebříku z Kristovy K/krve vsáklé do země pod Křížem. Svědčit bude každá kapka krve a slz všech viníkových obětí – o kterých ví, i o kterých neví, protože jednou nastartované zlo se zastaví až po svém vyčerpání, podstatný je směr a cíl této mašinérie.

Aneb jak je zvykem: Moudrý z Kříže T/táhne veškerenstvo v/k S/sobě.

Aneb: Bez L/lásky tvora k Cestě Moudrosti Krista (bez Ř/řádného přiJ/jímání Svátostí) pro tvora není Z/zření, a tudíž ani účast na Moudrosti, a tudíž ani objektivita.

Bez Lásky ke Kristu není žádná v P/pravdě S/spravedlnost – není žádná objektivita.

A objektivita není nestrannost: objektivita je obrazností vůči L/láskyP/plnosti. Aby byl člověk S/spravedlivý, Musí S/stranit Bohu v Trojici.



Z toho vyplývá i účinek skutku v úmyslu i aktivitě:

tam, kde pozemská spravedlnost diskutuje o sčítání a odečítání slov a činů, existuje jen osobní vina v rozmanitých souvislostech a vztazích. Prioritou soudu světem je stav viníka, jeho pozice, jeho možnosti, jeho situace. Dopady na oběť jsou v tomto způsobu myšlení až sekundární, berou se jen jako platforma k posuzování viníka.



Z H/hlediska Moudrosti J/je prioritou v-z-T/tah jako pro-J/jev L/lásky, a Ne-Moudrostí je absence pro-J/jevů Moudrosti.

Tam, kde J/je L/láska, J/je S/s(polu)ou-Č/činnost z/v Moudrosti, tj. graduální Mocninná v-ze-S/stupnost, tj. Kristova Církev ve Svátostech.

Tragickým omylem hierarchie v Církvi je domněnka, že časovou nestrannou spravedlnost lze řádně aplikovat i na Církev. Domněnka, že stačí pouze adaptace světského uvažování o spravedlnosti do konkrétního prostředí Církve hodícím se způsobem.

Nikoliv.



Před Bohem J/je Spravedlnost v úČ/činku (v pro-V/vedeném z-Mocnění) na veškeré (Jeho) tvorstvo, a to vzhledem k Dobru napříč a zároveň všemi časy a místy od počátku věků. Spravedlnost J/je v D/dobrém v-z-T/tahu ke Stvořiteli, a proto J/je S/spravedlnost Mocná. Cítíte-li se bezmocní, jste bez Moci.



Pokud se smečka kněží a zdravotníků vrhne na jednu katoličku se (jimi způsobenými) zdravotními problémy, před Spravedlností bude každý člen smečky čelit situaci jako celku, tj. s P/plnou od-po-V/vědností.

Povinností člověka J/je žít z/v Moudrosti (a popřením povinnosti = popřením následování P/práva = vzniká vina), což se realizuje jako touha po dobru, což se realizuije rozumností a uměřeností, což se realizuje od-po-V/vědností, což se realizuje věděním v praxi, tj. Ž/životem v-D/dění S/se P/pravdivosti.



Smečka bude konfrontována jako celek a každý člen smečky bude konfrontován jako tento celek: celek v mnohosti bude mít stejnou kvalifikační odpovědnost jako celek v jednotlivosti. Jinými slovy: nejde o to, co, kdo konkrétně udělal či neudělal a ukazovat prstem na jiného „já ne, to on“. Jde o celkový gradační účinek úmyslů a akcí jako takových na oběť (viditelná i neviditelná újma oběti), přičemž míru a podobu škodlivosti viny určuje míra a podoba účinku na oběť. Centrem hledání není individuální viník a jeho možnosti, centrem hledání je dopad jednání smečky na oběť, přičemž účinek dopadu je kontextuálně jediný a nerozdílný. Koncepčně a kauzálně podílový a zároveň v aplikovaných mnohostech projevů – účinek úmyslů a akcí je graduální a už sama povaha účasti na gradaci účinku působí každému jednomu členu smečky a všem členům smečky zároveň radost a pocit vzájemné podpory a sounáležitosti, a to i v případě, že konkrétní člen smečky nesouhlasí s jednáním či myšlením jiného člena smečky. Prioritní je radost ze zla a účastenství na něm v principu = touha škodit. Tato radost ze zla je určujícím kritériem účinnosti účasti na zlu: jeden konkrétní člověk má radost i ze zla spáchaného jiným člověkem, i když on sám toto zlo nespáchal. Vzhledem k tomu, že určujícím faktorem je radost z Ne-doS/statku D/dobra prokazovaného jinému, soudcem každého a všech ve smečce bude pán Ne-do-S/statku = Antikrist. A Anticírkev není jen světský kriminál – má mnohem větší moc.

Soudce bude poukazovat v prvé řadě na radost člena smečky ze zla pro zlo (závist, škodolibost, samospravedlnost, pokoušení, ...), z radosti z utrpení jiného: a měrnou jednotkou posuzování bude radost nad utrpením, a to bez ohledu na to, jaké případné utrpení to v důsledcích přineslo i členu/členům smečky včetně konkrétního viníka. (To, že se komunisté vraždili i mezi sebou navzájem neznamená, že by někteří z nich – ti zavraždění - byli bez viny. Jen sklidili, co zaseli. Kdo bude litovat vraha, že byl zavražděn, navíc svými kumpány?)



Jinými slovy: Spravedlnost, která čeká na spolčence, je P/plně od-po-V/vědná: každý z nich sám pro sebe získá všechno, co individuálně v součinnosti (i té, o které neví: v tom je prvotní hřích – jeho moc je větší než každá lidská představa dohlédne) chtěl, pro co se rozhodl, co uvedl do praxe sám i zprostředkovaně. Tj. coby Obraz Boží vždy mocninně: lidská povaha je realizována z ducha, kterého si duše člověka zvolí za svého rádce a pána. Pokud si zvolí Ducha Svatého, člověk Je v Pravdě Mocný a B/bude vyV/výšený (Mocný v Nebi). Pokud si člověk zvolí ducha Z/zla, je v čase mocně Z/zlý, neodvolatelně Bez-Mocný, a tudíž bude pro-P/padlý.

Tam, kde je volba účastenství na duchu, není ani nestrannost, ani nezávislost, ani separovaná individualizovaná (ne)odpovědnost.

Závislost na Kristu (= N/něha coby vášeň oČištěná od závislosti na hmotě a zároveň ve hmotě uK/kotvená) J/je poD/dílovým uK/křižováním,

závislost mímo K/kříž je vášní mimo kotvu ve hmotě, je vášní ze hmoty a podle hmoty, vášní neoČ/čištěnou.



Tam, kde je volba (Církevních) spolčenců na duchu, buď J/je či není objektivita z Moudrosti, tj. po-CH/chopené zJevení.

Máte zJevení o vaší Spravedlnosti? J/já, Jana ano. Mnohá. S blízkou perspektivou naP/plnění.

Neboli: uK/kážete vaši osobní spolčeneckou jako-pravdu.

Vše bude z-Jevné všem.



Jana, 15.1.2023

-

Hulvátství až do krajnosti.



To se už nedá vydržet.

To není BohuS/služba, to je náves.

Jít na (nejen) nedělní bohoslužbu bývá utrpení. Ten chaos a neřád už je nastavený jako norma.

Hulvátství vůči Bohu, hulvátství vůči lidem. Bezohlednost a sobectví, kam se člověk podívá.

V Praze by to v takové míře neprošlo.



Neúcta k Bohu a laicizace se tady považuje za standard.

Varhany při mši občas i jsou, většinou ne. Když už jsou, melodie i rytmus „tahají uši“, varhaník by měl jít na hodiny do základní umělecké školy.

Při mších ve všední den se nešpory zařazují do bohoslužby slova, takže liturgie oběti je de facto z dalšího dne, a tudíž mše jako celek je rozpůlená do dvou dnů.

Některé svátky i slavnosti se ignorují, zařazují se čtení ze všedního dne.

Adventní věnce ani pokrmy na Narození Páně se neposvěcují.

Ačkoliv je na mši vždy dost volných míst, hlavní uličky jsou zatarasené židlemi. Lidé je velmi často obsazují jako první a ignorují místa v lavicích, v téměř prázdných lavicích. V uličce jsou po stranách dvě řady židlí, když jsou obsazené, tak na průchod zbývá pár centimetrů – s oblibou si tam sedávají vysocí lidé s dlouhýma nohama a rozverné neposedné děti, které na ně při mši v botách stoupají a válejí se po lavici za nimi. Při cestě ke sv. přiJ/jímání i při odchodu z kostela není kudy projít, a to ani o holi – lidé ze židlí klečí na podlaze, takže zaberou celý prostor jinak široké uličky, a navíc skloní hlavu a ignorují frontu lidí kolem nich. Když jsou upozornění, že jsou překážkou na C/cestě, buď člověka ignorují, nebo se ještě „spravedlivě“ urazí, že je někdo ruší při modlitbě. Dokud tam ty židle budou, bude trvat sobectví a arogance těch, kteří jsou na C/cestě věřícím na překážku ke Svátostem. Řešení je snadné: odstranit židle.

Další neuvěřitelnost: chování rodičů a dítek při liturgii. V Praze, když neposedné dítko rušilo mši, rodiče od kněze hned slyšeli: „Rodiče, umravněte si své děti!“ Kněz čekal, až bude klid – a celý kostel se díval na rodiče nezvládající výchovu. Ti, když si uvědomili, že mají z ostudy kabát, rychle věděli, jak situaci vyřešit. Tady je kněžím lhostejné, jak se kdo při mši chová, jako by šlo o společenskou událost, o zahradní sešlost sousedů, ne o mši. Rodiče s dětmi sedí na židlích před první řadou, tedy přímo před knězem, děti divoce pobíhají přímo před oltářem přes celou šířku kostela, občas se některé pokusí vyběhnout po schodech nahoru, rodič za ním běhá a chytá ho. Když už dítka neběhají, alespoň se střídavě na zádech a na břiše převalují po zemi mezi židlemi a schody, rodiče v klidu, nanejvýš dítko posunou o metr blíž k sobě.

Když jdou ke Svatému přiJ/jímání, rodič drží rozverné dítko před sebou tak, že to v botách vykopává do zad člověka před ním, otec v klidu. Další jejich dítko na poslední chvíli skočí před člověka ve frontě tak, že ten o něj málem upadne, a rodič se na to v klidu a bez reakce dívá, stejně tak i kněz.

Rodičům i kněžím je lhostejné, že prostor kostela není náves, že ve svatostánku je Eucharistie a přecházení (!, ne přebíhání) napříč prostorem má svá pevně daná pravidla. Pokud na to laik upozorní, se zlou se potáže, ihned je označen jako asociála.

Jeptiška, jinak o pár let mladší bývalá sousedka z protějšího paneláku, která z plna hrdla a velmi dlouho, po celou mši vychrchlává plíce, za své chování nemusí být odpovědná – je přece jeptiška, tak je to v pořádku. Seděla jsem před Blankou, chrchlala mi přímo do vlasů. Několikrát jsem se po ní otočila, ignorovala mne, ani se neomluvila. Nakonec jsem se raději zvedla a při mši odešla daleko za ni – a jedna paní mi po mši soukromě řekla, že se jí moje reakce líbila.

Jako vrchol všeho se kněz neobtěžuje dojít slavit Slavnostní mši a pošle za sebe náhradu s tím, že jemu přijela soukromá návštěva. Jsou přece Vánoce, proč by asi tak mělo kněze zajímat Boží Navštívení, že. Však Bůh počká, až se kněz poveselí mezi svými, že.



A každému je to jedno.

Dekorum nade vše.

To vážně nikomu nedochází, že mlčet k hulvátství není slušnost?

Jinými slovy: na Boha se tu kašle. Často doslova – chrchlající Blanka Stráníková suverénně chodí ke sv. přiJ/jímání mezi prvními – a kněz potom ty její infekce na svých rukou roznáší ostatním. Občas kvůli takovému chování k Eucharistii nejdu – tj. bezohledná řeholnice i tolerující bacilonosič kněz jsou úČ/činné Eucharistii na překážku.



V Praze je rozmohlé pokrytectví, alibismus a špehování provokatérskými rádobypřáteli, ale tady je to všudypřítomná lhostejnost – vůči Bohu, vůči lidem, vůči pravidlům. Hlavně mít svůj klid a příliš na sebe neupozorňovat.

Není s kým, není o čem diskutovat – každému je všechno jedno, pohodlí nade vše.

Pro místní je Bůh mrtvý.



Jana, 27.12.2022

-

DůV/věryH/hodnost a od-po-V/vědnost

odborných psycho posudků

a vý-po-V/vědí



Výpovědi mají své podmínky, psycholog ani psychiatr nejsou bozi.

Moc se o tom nemluví, nejspíše proto, že to komplikuje život jak odborné, tak i laické veřejnosti. Odborná veřejnost se bojí, že se dostane „na tenký led, který by mohl zpochybnit její odbornou kvalifikovanost“, laická proto, že sekulární svět odmítá člověka chápat jako trvalou hodnotu nezměrné ceny. Pro společnost je jednodušší člověka chápat jako tělesnost, jako sociální produktivitu, jako zdraví podle přizpůsobení se hodnotám podle kvantifikační většiny. Je to jedna ze slabin globalizovaného světa, který zohledňuje kvantifikační právo před kvalifikačním. Kdo je silnější početně, má podle tohoto uvažování pravdu a právo.



Odborné postupy a názory v psychologii/psychiatrii nejsou dogma a v průběhu času, jak se mění možnosti, mění se i názory, hodnocení, výpovědi. To je obecně známý – a vědecky základní – fakt.



Na rozdíl od ryze somatické medicíny jsou „psycho“ obory metodologicky variabilní – napříč kulturami se liší sledované parametry, sledované normy (otázka stanovení mezí a norem bývá značně ovlivněná lobbisty ve společnosti jako celku: např. homosexualita byla ještě nedávno zařazena mezi diagnózy) a zaměřenost pozornosti na konkrétní věci nakloněné aktuálním společenským trendům.

Když se to s „variabilitou“ norem přežene, prosadí se i nevědecký populismus: např. sekta s názvem psychoanalýza.



Nikde v medicíně není taková diagnostická a léčebná chybovost jako právě v psycho oborech. Situaci nepomáhá ani extremismus v oboru: na jedné straně silná biologizace oboru, která z psycho činí de facto parodii neurologie, na druhé straně filozofizace oboru, která činí z člověka jednu velkou pochybnost, o které lze dlouhosáhle a de facto bez odpovědnosti diskutovat jako o odlidštěné otázce pohledu v rámci širších podmínek, okolností, souvislostí.



A jako by to nestačilo, ani v jednom případě se ani v odborné, natožpak laické, veřejnosti neuvažuje o rozdílech mezi příznaky nemoci a příznaky vedlejších účinků medikace. Natožpak o konkrétní osobní právní odpovědnosti za indikování medikace.

O tom, zda indikující není např. neschopný či všehoschopný, případně obojí.



Je obecně známé, že psychofarmaka mají jako vedlejší účinek vyvolávání halucinací, bludů, a mnoha dalších závažných symptomů, které dohromady vytvářejí falešný obraz psychotického onemocnění.

Jsou-li tyto léky předepisovány a užívány dlouhodobě – vzhledem k nemoci oprávněně či neoprávněně – jejich vedlejší účinky zesilují a stávají se dlouhodobými až trvalými, tedy i ničivějšími.

Po dlouhodobém předepisování psychofarmak už nikdo nedokáže rozlišit mezi příznaky nemoci a mezi příznaky vedlejších účinků psychofarmak. I to je jeden z důvodů, proč jsou v řadě zemí psychofarmaka zakázaná.



Pokud jsou psychofarmaka indikována neoprávněně, a tudíž užívána výhradě ke škodě pseudonemocného, jde de facto o umělou výrobu „nemoci“, resp. pseudonemoci.

To se může stát ve společnosti kdykoliv komukoliv.

Při změně medikace se prvotní účinek dostaví poměrně rychle, už v řádu týdnů, ale celkové devastující vedlejší účinky bývají ve svém souhrnu, rozsahu a intenzitě nevratné, a zvláště závažným způsobem likvidační pro životní styl pseudopacienta, který by svůj předindikační životní styl stále měl a rozvíjel – jinými slovy, jeho život by byl jeho. Nikoliv ukradený, ve své hodnotě i kvantitě zlikvidovaný.

Neoprávněná indikace psychofarmak je de facto přinejmenším zabitím identity osobnosti medikaci užívajícího,

v případě záměrné neoprávněné indikace psychofarmak lékařem jde o vraždu identity osobnosti pseudopacienta a jeho životního stylu jako celku.



U soudních přezkumů by se mělo kromě stavu uvažovaného hodnotit také to, kdo, jak, za jakých okolností, proč a vzhledem k čemu lékař medikaci indikoval, dlouhodobě sledoval, jakými kontrolními lékařskými postupy a s jakými závěry.

Jinými slovy: zda je lékařská dokumentace vedená řádně (např. povinnost v kartě pacienta v reálném čase ukládat veškeré výjezdy všech výsledků biochemických vyšetření přímo z laboratoře, nikoliv pouze lékařský komentář k – údajnému – biochemickému závěru), kompletně (kompletní výčet všech biochemických i dalších vyšetření v jejich celku v jejich originální podobě – tedy např. i rentgeny, nahrávky psychiatrických vyšetření, ...), v reálném čase (nikoliv zpětně), … a zda jsou lékařské výpovědi uváděné v dobré víře a kompetenci.

Pokud takto vedená lékařská/psychologická dokumentace není kompletní, autentická, řádná, dobová, automaticky se jako celek (nikoliv jako výčet jednotlivostí) hodnotí jako nedůvěryhodná, a tudíž jako nedůvěryhodní jsou automaticky chápání všichni – odborníci i laici -, kteří se na výrobě, uchovávání a šíření této dokumentace podíleli.

Případná ztráta i „ztráta“ (tedy účelové zabránění poskytnout) lékařské/psychologické dokumentace, částečně i jako celku, se automaticky chápe jako falzum dokumentace, a je tudíž nezbytné celek dokumentace i všech podílníků na vytváření, uchovávání i šíření, chápat jako lživé, a takto k nim přistupovat.

Taková lživost dokumentace a lékařských výpovědí, musí nést trestní odpovědnost – podle úmyslu mocensky silnějšího, tedy odborníka, i podle účinků na pseudopacienta. Byl-li přítomný záměr pseudopacientovi uškodit např. i tím, že odborník sleduje svůj vlastní prospěch na úkor pseudopacienta, jde o vraždu osobní identity člověka ve výrazně slabší mocenské pozici člověkem společensky a priori „odborně, tedy obecně lidsky důvěryhodným“.



Dojde-li k vraždě těla člověka, společnost mluví o vraždě člověka, viník je nade vší pochybnost označen jako vrah.

Dojde-li k vraždě identity člověka a člověk to i přes všechny škodlivé účinky přežije, společnost mluví o nedůvěryhodnosti zavražděného, který přece vykazuje mnohá psychická až fyzická poškození, příp. postižení. Viník = vrah je zde společensky i právně interpretován jako hrdina bez bázně a hany.



Vrah je vrahem – zbavení Obrazu Boha I/identity Dané Bohem je vraždou v plném slova smyslu,

i když fyzická smrt zavražděného nenastane hned – v takovém případě jde o vraždu ve stadiu pokusu, případně o vraždu s odkladným rozhodným účinkem, který se může ve svém devastujícím celku projevit i po letech či desetiletích.



Právní kvalifikace zní jednoznačně: vražda ve stadiu pokusu.

Je-li V/vrahem I/identity (každá vražda je vraždou člověka, nikoliv separovaně jen těla, jen duše, jen ducha, neboť Obraznost Boha Je v Plnosti) Obrazu Boha katolický kněz s lékařským/psychologickým vzděláním, jde o vraždu podle obojího, nikoliv pouze světského, práva.


Jana, 20.12.2022

-

Vý-po-V/věď:

  • Vý = zveřejnit duchem, nikoliv pouze literou, vyD/d(á)at P/počet, nikoliv vydat někoho,

  • po = následovat, protože B/být odpovědný vůči ná-S/sledování, nikoliv pronásledování,

  • V/věď = „V/v“ = v násobností „D/dít S/slovem i S/skutkem“, tedy být naK/kloněn v/z K/klanění S/se Kristu, žít v náklonnosti, nikoliv se sklánět ve sčítání příležitostí podle světa



Vý-po-V/věď = B/být pro Krista, nikoliv lež = být Proti Kristu.

Č/činit D/dobro, nebo škodit.


Dů-V/věryH/hodnost:

  • dů = do, k

  • V/věry = z/podle V/víry v Krista

  • H/hodnost = V/věrnost po-Volání Bohem v Trojici, B/být H/hoden Krista v Trojici, sociálně uP/přímně hodný = přímý a spravedlivý, resp. zdrženlivý a v upřímnosti před Bohem i lidmi, B/být úČ/časten na H/hostině ve V/věrnosti


od-po-V/vědnost:

  • od = z autority, rozhodnutím Autora

  • po = podle autority, podle Autora

  • V/vědnost = Moudrost, nikoliv pouze sumační informovanost a slovní ekvilibristika



Jana, 20.12.2022

-

J/jde o vH/hodnost



Jako v té Satanově větě: „A ke komu Se Modlí Bůh?“

Obecně vzato (dle litery) je to zcela legitimní otázka. Téma ke katechezi. Nic proti ničemu.

Konkrétně kontextuálně vzato (dle ducha) je to překroucená P/pravda = z-Ne-V/věroH/hodnění Krista Spasitele. Je to mluvení ducha mimo Ducha Svatého, mluvení ducha mimo Plnost = mluvení ducha částečnosti, ducha světa.



A váš základní problém je povrchnost životního stylu, mluvení obecných P/pravd bez ohledu na kohokoliv a cokoliv kromě toho a těch slibujících váš osobní světský profit.

Máte P/pravdu, když říkáte, že nejsem bez hříchu. Nikdy J/jsem neřekla, že bych snad bez hříchu byla. A neřeknu – byla by to L/lež.

Máte P/pravdu, když Ř/říkáte, že sama vždy a za všech okolností nedodržuji V/vše, o čem M/mluvím. „Dokazujete“ to – mylně - tím, že „jménem kněžské autority“ překrucujete, vynášíte a šíříte obsahy M/mých vyZ/znání hříchů ve Svalé z-po-V/vědi.



S/slovy se odV/voláváte na Ducha záK/kona (v naP/plnění vyK/kupitelem), a činíte tak duchem Ne-v-H/hodnosti.

L/lžete.

A zakládáte si na tom: sami sobě si potom připadáte spravedliví a morálně na výši, tedy nevinní a oprávnění soudit a odsuzovat, „s opatrným odstupem nezávisle prověřovat“ = metodami kybernetické kriminality (např. podle antivirového programu těch více než 40 spolčeneckých IP adres na mém minulém internetu), krádežemi včetně dokladů a peněz, vloupáními ke mně domů, a to klíči, které jste mi ukradli v kabelce, nastrčenými „informátory“, ...



Dar rozlišování duchů – Dar Daný v první řadě kněžím-zpovědníkům – užíváte z pohledu ducha polovičatostí, tedy z-Ne-u-Ž/žíváte. Hříchy Proti Duchu Svatému.

Místo po-CH/chopení S/slovem i Č/činem se snažíte vše uchopit do svých vlastních rukou.



Kdybyste B/byli S/svědky první den, nebo jen pár měsíců, opatrnost bez osobní zkušenosti by byla na místě. Ale J/jsem s vámi od podzimu roku 2015 (od začátku příP/pravy na biřmování), tedy již více než 17 (sedmnáct) let. Po sedmnácti letech nezúčastněného posměšného přihlížení a vyčkávání, „jak to celé dopadne“, jako bych byla nějaká senzace, není V/věro-H/hodné tvrdit, že jen reagujete prvním stadiem vyrovnávání se s náročnou životní situací, tedy prvotním popřením. Zaprvé se cítíte a chováte nezúčastněně, takže to na vás nemůže nechat devastující stopy ze spoluúčasti, zadruhé se i v tomto kontextu cítíte a chováte komfortně, takže mimo K/kříž.

M/mým S/s-V/vědectvím (= Z/znalostí ze S/spolu-ú-Č/časti na P/plnosti) se cítíte ohrožení, a proto se M/mne snažíte umlčet. Kdybyste B/byli z P/pravdy, M/měli byste z M/mých S/slov R/radost.

Nejsnazší pro vás je po-P/přít M/moji Z/znalost Nebe – V/všechna zJ/jevení, T/texty, …

Nejsnazší je se M/mne snažit izolovat, vyčlenit z Církve, „vytěsnit ze slušné společnosti“, neoficiálně a světsky vlivně M/mne prohlásit za člověka na okraji společnosti – tónem, který v podtextu vyjadřuje pochybnost o M/mojí sociabilitě, společenském uplatnění a úspěšnosti. Pravda, každý se cítíme doma v jiném společenském prostředí.

Nejsnazší je se snažit M/moje S/slova a Č/činy rozmělnit, přeskupit a poskládat do „odpadového“ kontextu a formy tak, aby to podle litery bez Ducha Svatého (tedy povrchně) nebylo možné rozporovat. „Každý ví, že ...“ Podle logiky všech herezí: vybrat si, co se hodí, to nafouknout do obřích rozměrů, halasně proklamovat a jen shovívavě poučovat ty, kdo po-uK/káží na povrchní účelovost obecné P/pravdy prezentované v daném konkrétním kontextu. Klerici a jejich suita tím před důvěřivými lidmi a před poskoky dosahují dojmu vlastní vševědoucnosti, všemocnosti, neomylnosti, právoplatné odtažitosti.

Nejsnazší je po-P/přít po-Volání tvora vůči sTvořiteli a s blahosklonným poučováním tvrdit, že jediná správná zbožnost je ta jejich, a kdo to nectí, staví se proti kněžství jako takovému.



Připadá vám to jako maličkost, nad kterou se mávne rukou?

Tak po-S/slouchejte.

Po-Volání Dává Ten, Kdo Volá.

Pravé J/jméno Obrazu Boha = člověka, N/nositele poVolání = Dává poVolávající Výraz Boha (Syn člověka), Ten, Který v Trojici Tvoří V/vše N/nové.

Pravá J/jmennost Je z Pravdy a v Pravdě vH/hodná, a T/ti, K/kdo Ž/žijí z P/pravdy, Jsou v Pravdě H/hodni.

Vzato do důsledků na sociální rovině, každý, K/kdo Z/zná Krista, V/ví, že Kristus J/je i lidsky velmi hodný, ne hloupý, ne slaboch, ne bezbranný, ne bezvýznamný, ne lhostejný, ne povinný dělat lidem servis dobra a tvářit se, že Spravedlnost neexistuje. Vám ale hodný člověk připadá jako outsider, který „se nevyzná v tlačenici“, a proto si ani nevšimnete, že jste J/jej vyhnali z J/jeho V/vlastního Svatostánku. Na širokých cestách bezvěrců je tlačenic víc než dost, vyskakováním si v-z-N/nešenosti nedosáhnete.

Vzato až do důS/sledků na sociální úrovni podle S/strážného ducha z Ducha Svatého J/je T/ten, K/který Je Hoden (tj. v Kristu Bohem), také H/hodný – ne hloupý a bezmocný. Za hloupého a bezmocného - v Pravdě Krista Vtěleného - (tj. Církev) považujete vy.



Jak by mohla najít Pravda v Obraznosti uZ/znání od světa?

Po-Z/znáváte Pravdu o M/mně, Janě?

Která z výše uvedených výmluv je vám osobně nejbližší: neosobní intelektualizace S/slova, teatrální sociální aktivismus, „spravedlivé“ napadání P/pravdy Ne-H/hodnostmi a činěním Bez-P/práví?



Jana, 15.12.2022

-



Ještě k okolnostem S/setkání na 2. pátek v 1/2006



Kristově větě „M/modlil J/jsem S/se za Vás“ předcházela typická situace v kostele sv. Ludmily.

Tehdejší farář a paní kostelnice pár minut po mši chodívali po celém kostele s velkým svazkem klíčů. Tímto svazkem se zvednutou rukou velmi hlasitě chrastili a stejně hlasitě volali: „Zavíráme!!!“ Takto vyhazovali lidi, kteří se ještě po mši M/modlili.

Toho dne M/modlícího S/se Krista a J/jeho společníka (nejspíše sv. apoštola Petra) vyhodila z kostela paní kostelnice.



Jinými slovy:

paní kostelnice reprezentovala a prosazovala mentalitu tehdejšího faráře (a u následujících farářů se situace nezměnila).

Mentalitu vyhánění M/modlících S/se z kostela.

A to včetně vyhnání Krista a nejspíše sv. Petra.



To kléru a suitě kolem nedochází, že v kostele mohou B/být nejen „obyčejní“ lidé, ale i lidé, případně andělé z Nebe?

Nemluvě o notorické nedocházce tehdejšího faráře do zpovědnice, a to i přesto, že se před zpovědnicí dělala fronta.



Dochází vůbec kléru a okolní suitě, že J/jsou v Církvi pro lidi, nikoliv lidé pro ně?

Dochází jim, jaká bude jejich osobní situace před B/branami Církve Velekněze na Nebi?

Dochází jim, jak do-P/padnou, až jim sv. apoštol Petr před B/branou do Nebe uK/káže jejich vlastní chrastění klíči při vyhánění V/věřících z kostela?

Každý sklidí, co zasel.



Jak se vůbec opovažujete vyjadřovat ke zbožnosti jiných.



Jana, 11.12.2022

-




Židé řeší obsažnost zJevení, katolíci zpochybňují už Samu Existenci zJevení.



Židé považují Existenci Moci a záSahů do času za obecně běžně známou a uznávanou věc, zJevení Jsou pro ně bytostně přirozenými životními směrovkami. To, že mezi Bohem a člověkem existuje každodenně žitý vztah, je považováno za standard a to, co se mezi lidmi řeší, je významová obsažnost, resp. interpretace zJevení. Dohadují se o tom, jaký má v daném kontextu konkrétí zJevení význam, na co ukazuje, co s tím.



Katolíci považují Existenci Moci a záSahů do času za silně nepravděpodobnou, za chiméru, přelud, který využívají jako pracovní nástroj či od reality odtržené snění, které je obecně přijímané jen za předpokladu, že nijak nezasahuje do praktického každodenního životního stylu. Za projev zbožnosti se považuje konkrétní jednotlivá viditelná snaživost před panem farářem, Ž/život z Boha je zde podezřelý. Mezi katolíky je obecně přijímanou zvykovou módou o Bohu většinou hezky mluvit a zároveň Jeho Moc umlčet už od základu slov. Katolíci obecně obsažnost svých slov o Bohu a priori neuznávají, zajímá je jen povrchní argumentační ekvilibristika, kterou používají jako plášť k zakrytí svých vlastních hodnotových bezbožností. Nikdo nepochybuje o tom, že SZ je de facto jedna velká pohádka, že Mojžíšova zJevení jsou jen fantazijní bubliny mimo realitu. Katolíci většinově svým vnímáním Boha odmítají brát vážně, snaží se Jej zmocnit tak, aby sami svými „zásluhami ve veřejném životě“ mezi lidmi získali zdání osobní božské moci a „zbožné“ legitimity. Jakýkoliv konkrétní pro-Jev zbožnosti je zejm. kléru silně „proti srsti“ - k nelibosti farních společenství J/je T/takový pro-J/jev ukázkou, že mimo Krista žádný člověk není Bůh, že žádný člověk nemá ani patent, ani nárok na Boha.



Židé odmítají Vtělení, ale Kristova osobní zbožnost je jim přirozeně blízká. Židé se přirozeně dohadují o to, zda je konkrétní zJevení dobré či zlé, soukromé či veřejné, pro danou chvíli či dlouhodobé, …, „o co jde a co s tím“. Nedohadují se o to, zda zJevení v Principu vůbec Existuje. Ne-po-Z/znali Krista v Trojici, a proto Krista ani neberou vážně – odmítají Vtěleného, nikoliv vědomě záměrně Boha Jako Takového, a proto je jim – bez prvoplánového mluvení o Kristu Vtěleném – Ž/životní styl podle Krista = Ž/život z Boha = příjemný a blízký. Jsou zpozdilí vůči vyK/koupení, ne a priori nenávistní vůči Moci Jako Takové. NaS/stalé Vtělení považují za nedůvěryhodnou drzost, protože ve své setrvačnosti jsou zvyklí brát vážně zJevení podle SZ proroků, a Kristus je pro ně „příliš velké sousto“. Kristovu úČ/činnost nicméně uZ/znávají: věD/dí, že úČ/činná zbožnost Je z Moci a bez Moci není žádná trvalost. Ve svém snažení a odmítání Vtěleného jsou vytrvalí, protože veškerá jejich historická zkušenost se opírá o vztah člověka k Bohu. Neočekávaný konkrétní dějinný Boží záSah je děsí, protože Boha berou vážně. Jde o naskakování na typickou kličku Satana, který se snaží člověka fixovat na snění o slavné minulosti, aby tak zablokoval P/přítomnou Moc S/slávy světa. Při S/setkání na druhý pátek v lednu 2006 to našeptávač zkusil i na M/mne: po S/slovech Krista ke M/mně: „M/modlil J/jsem S/se za Vás“ na to našeptávač v myšlenkách odsekl: „A ke komu se modlí Bůh?“ M/mojí první reakcí bylo, že člověk přece není Bůh, vždyť ani já nejsem Bůh a ten člověk přede mnou zjevně je člověk jako každý jiný, tedy ne Bůh – našeptávač se snažil o M/moje odmítnutí Krista tím, že neúměrně a kontextuálně nevhodně poukázal na fakt (významově v kontextu překroutil jinak legitimní otázku), že mezi člověkem a Bohem je propast (což po hříchu skutečně je a nikdo kromě Krista, Panny Marie a člověka před prvotním hříchem není bez viny), a proto tvrzení, že Bůh Může Být člověkem ze Své Vlastní Podstaty (Vtělení), musí být past. Tím se našeptávač snažil vzbudit zdání, že Kristus je lhář a V/věřit M/mu znamená zvolit si pro-past = nechat se obelhat, být nakloněn k pasti, morálně a duchovně se propadnout. Kristus pro M/mne tehdy uDělal to, co na K/kříži pro Židy ne: zastavil moc Satana mluvit a M/mne tělesně znehybnil tak, aby jediné, na co jsem se soustředila, byla P/probíhající R/realita J/jeho S/slov, a i v lednu M/mi náhle bylo příjemně teplo. Ihned po S/svém odchodu z místa S/se M/mne J/jeho průvodce zeptal: „M/můžete S/se za M/mne modlit?“ Když J/jsem si pomyslela, že s nehybným tělem těžko mohu odpovědět, tělo se M/mi hned uvolnilo, mohla jsem se normálně hýbat (byť s uvolněnými svaly, které získávaly pevnost postupně, vše bylo až do večera příjemně "vznášené"), takže J/jsem přikývla, protože artikulovat ještě nešlo. Nic takového Židé ve vztahu ke Kristu „na vlastní kůži“ nezažili. Pro M/mne tato situace Z/znamenala přímou osobní zkušenost s rozeZ/znáváním vlivu a jednání našeptávače, na kterou J/jsem S/se soustředila, kterou S/si bytostně pamatuji a rozeZ/znávám Právě proto, že J/jsem se tělesně nemohla hnout, a tak J/jsem ji proŽ/žila naP/plno, okolím nerušeně. Při N/našem S/setkání s Kristem a J/jeho průvodcem kolem v hloučcích postávalo mnoho lidí, kteří právě odešli z kostela po mši. Těchto mnoho lidí situaci sledovalo. Po následném odchodu se na M/mne dlouho dívali s údivem, často s otevřenými ústy a zjevně v šoku. Těžko říct, na co se dívali. Zbožnost Židů (tuto národní I/identitu J/jsem „vyvD/dala“) vůči Spravedlnosti má zcela jiný významový kontext než prosazování vlastní Spravedlnosti katolickým klérem.

Katolíci většinově uZ/znávají a vyZ/znávají Vtělení, ale o vyK/koupení jen mluví. Ž/žít vyK/koupení většinově odmítají (jak řekla jedna kolegyně z přípravy na biřmování: „Ty budeš mít těžký život, s tím nechci mít nic společného, já chci žít společensky zařazeně“), a proto je jejich hřích větší než hřích Židů: katolíci většinově odmítli a odmítají po-Z/znaného a prosazují světské poznání z vlastních sil, zJevení je jim trnem v oku, a to i přesto, že při S/setkání B/byli přímými očitými svědky jak celé situace, tak M/mojí situace, na kterou v údivu (tj. se zájmem) hleděli, a to v reálném čase svém osobním i čase tohoto věku. Katolíci, K/kteří Krista vyZ/znávají jako S/svého Spasitele, se většinově dohadují o to, zda je Sama Existence zJevení (tj. primárně Kristus sVrchovaný) vůbec možná – zpochybňují Boží záJem o Církev, o konkrétní Ž/životy lidí a veškerého stvoření teď a tady. Od-po-V/vědnost nejprve vůči Bohu a teprve poté vůči stvoření je pro ně z říše sci-fi, proto je hřích katolíků větší než hřích Židů, neboť katolíci Krista po-Z/znali, vyZ/znávají, a přitom bytostně svými životy odmítají vy-K/koupení, a odmítají J/jej z Proti-P/podstaty Antikrista.



Židé se dohadují o to, co pro koho konkrétní zJevení znamená, komu Je uRčené, kdo má poDíl na Jeho Moci teď a tady. Jinými slovy: kdo a jak na zJevení osobně profituje, o koho má Bůh konkrétní a jaký záJem, skrze koho, proč a jak Se Bůh zJevuje. Židé si mezi sebou závidí reálně uznávané zJevení ve SZ záSlibnosti, katolíci R/reálné zJevení v/z P/plnosti P/přítomnosti ani neuznávají.

Katolíci se dohadují o to, zda „má Bůh právo někomu do něčeho mluvit teď a tady, konkrétně“ a snaží se zJevení překroutit a obsažně vyprázdnit tak, aby před veřejností nevypadali jako někdo, kdo „de facto není odborníkem na Boha“ = zbožnost chápou jako osobní ohrožení, které je třeba zlikvidovat. Klér sám sebe (slovy jednoho pražského kněze) považuje „za jediné pravé prostředníky mezi Bohem a lidmi“ a otázku na všeobecné kněžství Církve rychle “smetou ze stolu“. Vzhledem k tomu, že sami znají svoji bezbožnou prázdnotu, tak každého, kdo poukazuje na s-Mysl S/slova (= na Moudrost S/slovem i Č/činem, na přeB/bývání s Bohem a v Bohu), považují za L/lháře: „vždyť přece každý ví, že Bůh je v každodenní praxi bezmocný, o konkrétního člověka teď a tady nemá zájem. A kdo si myslí něco jiného, je sprostý podezřelý.“ Katolíci většinově jsou přesvědčení, že Bůh je jen figurka ve skládačce „začátek a konec“, přičemž sTvoření světa je v dávné minulosti a Soud je – podle téhož principu bezbožnosti – otázka daleké budoucnosti. Nad přítomností, resp. P/přítomností Církve, mají podle nich moc jen oni sami: klér a jejich suita. K čemu Svátosti, když oni sami sebe považuji za Svaté vykupitele.



Proroka Bůh obvykle Posílá tam, kde je naléhavě potřeba Podstatná z-M/měna k lepšímu – a M/mne, Janu Posílá do centra Evropy. Do prostředí, na které je dobře vidět ze všech stran, do národa, kterého se mnohé jiné národy snažili zmocnit a poroučet mu. Do národa, který je svojí historií esencí evropského myšlení a vlivu. Do národa, který svým geografickým umístěním symbolizuje most mezi Západem a Východem, most, po kterém se šlape. A tudíž do národa, který se naučil se silnějšími národy lstivě vyobchodovat téměř cokoliv – národa, který svoji početní nemnohost nahrazuje vychytralou znalostí mentalit početně silnějších. Do národa, který k nelibosti silnějších stále ještě existuje, a to na svém území. Žádný div, že hodnoty jsou zde to poslední, co by někoho zajímalo: na mostě a v obchodování jsou rozhodující mimikry. Logicky je tu v přepočtu na obyvatele široko daleko historicky nejvyšší koncentrace mučedníků - v malém počtu lidí je na jednotlivce hodně vidět a ne každý se chce přizpůsobit světu. Roz-H/hodnost a pevné poS/stoje C/cesty Ž/života jsou zde z podstaty věci interpretovány jako důkaz života mimo realitu, jako životu nebezpečný luxus.

Jinými slovy: na Češích se esenciálně ukazují životní styly všech okolních národů. Všech národů, které zde prosazovaly svoji údajnou nadřazenou moc, a nakonec se nestačily divit své bezmoci - a to i v případech, kdy se domluvily a spojily. Jak říkají např. Rusové, "celý jejich stát má menší počet obyvatel než naše hlavní město, tak co by chtěli". Němce ani nenapadne, že by ve svých tendencích "zarovnat mapu" mohli přijít o část Bavorska a Pruska poté, co by se Češi spojili s Rakušany a Poláky. Poláky ani nenapadne, že by ve svých tendencích uzmout zbylé části českého a moravského Slezska mohli čekat zpětné posunutí ne tak dávno uměle nakreslených hranic. Stále nechápou, kde se bere ta moc, která Čechy chrání, proč tady násilí nezvítězí trvale.

UK/kázat o jejich samolibé bezbožnosti a chamtivosti je zde interpretováno jako lstivá snaha o získání osobní moci. To vše pod pláštíkem zejm. evropské „korektní“ politizace Církve. Nejprve rozmělnění Církve ideologickými odpadlictvími, které se zjevnými lidskými společenskými nespravedlnostmi v Církvi bojují tím, že se staví proti Svátostem a prosazují lidskou spravedlnost (Proti-mučednictví, zbavování Církve Svátostností), poté organizováním a slučováním těchto odpadlických ideologií do nových celků (heretických skupin a spolků), poté společenskou legitimizací těchto heretických vlivů, poté jejich legalizací, poté snahami o jejich zrovnoprávnění, dále politické a geografické dominance, poté o jejich vyobsažení politickou korektností a na závěr v evropské současnosti likvidací jakéhokoliv veřejného projevu přihlášení se ke křesťanství jako náboženství pro Krista: všechny heretické skupiny jsou zcela přirozeně chápány jako rovnocenné katolické Církvi, přičemž katolická Církev tuto mentalitu – v touze po společenském uplatnění – sama podporuje a organizuje. Obří akce s mluvením a projevy o Kristu, ale důsledně bez Svátostí. Politické strany s názvy odkazujícími na křesťanství, ale s odporem ke Králi a s důrazem na demokratičnost (Jméno Boží nadarmo, zájmy světské nad záJmy Boží, propagace tendencí ke smrti - homosexualita, ...). Vše ve jménu „tolerance“ a „legitimní rovnosti“ - zájmy lidské pod pláštíkem záJmů Božích.

Vážně si myslíte, že Bůh Je Mocný jen tam, kde ho prosadíte lidskými zájmy a metodami? Žádný div, že Církev v Evropě skomírá, když se úcta ke Svátostem většinově interpretuje jako folklor pomýlených stařenek neslučitelný s "pokrokovým postmoderním světem a jeho znalostmi".

 

Smyslem tolerance je z vlastních sil překonání osobní nechuti k něčemu či někomu kvůli něčemu či někomu, se kterým chce člověk vycházet bez potíží.

S-Myslem (úČastí na Moudrosti) J/je pře-K/konání nechutí a odporů světa Silou do-K/konání.



Budeme-li se na svět dívat pohledem tolerance, potom úČ/čast na Moudrosti bude vypadat jako konfliktnost, J/jedno-Značnost se bude zdát jako fanatismus.

Po-H/hledem Moudrosti se tolerance jeví jako bezbožnost - zdvořilost není bezpáteřnost a slabost.

Jak by mohl existovat smír mezi Kristem a Beliálem?



Hrdinství z politických vítězství z vlastních sil a nekompromisní zbožnost Kristu nemají společného vůbec nic. To, co je z pohledu světského hrdiny (člověka, který prosadil svůj vlastní politický vliv tím, že jde proti politickým nepřátelům) obdivuhodné, je poHledem T/toho, K/který nevyhledává S/svoji S/slávu a veškerou Slávu přeNechává Otci, sobectvím z odporu Moci.

To vše jen proto, že člověk světa věří víc své vlastní moci než Moci Samé.

Svět adorující samozvané hrdiny (ne obránce) adoruje opoziční násilnictví, které vždy produkuje násilí.

Církev adorující Krista H/hle-D/dá poziční M/moc - ještě se nestalo, aby Bůh někoho nechal bez poMoci.

Máte pocit, že jste bez Boží poMoci? To vy žijete bez Boha.



Ten, kdo hledá bohatství z vlastních sil, nakonec spláče nad výdělkem.

T/ten, K/kdo H/hle-Dá Boží Dary, nakonec Z/získá V/vše.



Principem násilí je chtít všechno a hned, za každou cenu, tj. vztek, zloba, manipulace, panovačnost.

Principem S/síly světa J/je B/být V/vším ve Všem, tj. z Vítězství sT/trpění „hrdinů doby“.



Žádný div, že prorok je tu lovnou zvěří už jen proto, že Ž/žije.



Jana, 9.12.2022

-

Tak kdo je tady šílenec?



Kdysi před lety, když jsem v Praze jednou mluvila se svými izraelskými přáteli, mi jeden z nich řekl:

Ty patříš k nám. Jsi víc Židovka než většina z nás. Katolíci Tě s Tvým životním stylem nikdy nepřijmou.

Ptala jsem se proč – nedávalo to smysl.

Prý proto, že mám židovskou povahu a životní styl. Vidění a zjevení obecně je nepřekvapují, je to pro ně přirozená součást identity. To, že se člověk v každodenním životě řídí Boží Vůlí, Kterou Z/zná a přiJ/jímá, je pro ně normální, ne jako v katolické Církvi, kde je totéž pod mocí klerikalismu interpretováno jako podezřelé. Jejich pojetí povinné zbožnosti je podle popisu v Evropě chápáno jako nevídaná zbožnost až fanatismus.



V překladu:
Židé, kteří M/mi zavraždili M/manžela, M/mne sami od sebe a vřele přijali, aniž bych o to žádala, a přijali M/mne proto, že M/mám typickou povahu M/mého M/manžela.

Jak se později ukázalo a stále a bez přestání ukazuje, tak katolíci, kteří M/mého M/manžela vyZ/znávají jako S/svého Spasitele, se M/mne snaží zabít, nebo M/mi alespoň co nejvíce škodit, protože M/mám typickou povahu M/mého M/manžela.



M/můj vlastní národ, Češi, s významnou podporou silně katolických Poláků, kteří jsou na svoji zbožnost velmi hrdí a považují ji za svoji významnou přednost, se snaží M/mne umlčet,

zatímco Izraelci, kterým je Ž/životní S/styl M/mého M/manžela skutečně bytostně blízký, jsou rádi, že v cizí zemi (v ČR) našli domorodce, se kterým je přirozené mluvit.


Jaký je rozdíl mezi vrahy M/mého M/manžela a mezi současným klérem, který M/mne většinově nenávidí právě proto, že jim připomínám M/mého M/manžela?


Tak kdo je tady šílenec?


Jana, 7.12.2022

-

Soud


ČAS

J/je souS/slednost (M/mnohostí) náS/sledností (I/individualit) dějových pro-M/měnných.

Z principu pro-M/měnnosti vyplývá, že čas J/je tam, kde J/je S/spění pro = pozice k D/dobru.

Tam, kde není S/spění pro, čas v pravém slova smyslu není.



V/volby D/dobra nechávají Konat Dobro, a proto čas urychlují tím, že V/volí Věčnost, tj. do-K/konalost. Kde J/je do-K/konání, tam není po-S/stupnost.

Tam, kde není V/volba k Dobru = tam, kde není do-K/konání, Proti-J/je (tj. je = trvání na upřednostňování lidských zájmů nad záJmy Božími) parodie do-K/konalosti, tj. blokace zaměřená proti pro-M/měnnosti. Proti vý-M/měnně (proti-Svátostně), a proto jde o volbu náklonnosti ke stagnaci, a tím i o volbu parazitování na čase všeobecného D/dění. Ti, kdo volí Z/zlo, jsou „černí pasažéři“, kteří zdržují příCH/chod vyK/koupení na K/konci věků.



Parazitování na čase se realizuje ve třech krocích po-P/pření (ve třech krocích rozpornosti, ve třech krocích Proti-S/slova):

- blokace,

- stagnace,

- regrese.



Blokaceje bránění po-S/stupu, tj. bránění vR/růstu do Ráje.

Stagnace je dezorientace s nerozhodným „přešlapováním“ na místě (resp. závislostí na horizontále světa).

Regrese je dlouhodobou stagnací, která z principu Anti-pro-M/měnnosti (tj. z principu Ne-H/hybnosti) končí křečí, tj. Anti-vy-K/koupením.



Blokace se realizuje uzavřením se do sebe, „zabouchnutím dveří“ před B/bolestmi K/kříže, snaha se B/bolestem K/kříže vyhnout. Snaha nemít s Kristem nic společného.

Stagnace se realizuje prosazováním mocenských nástrojů směřujících k povrchnímu životnímu stylu,k životu v samých radovánkách bez odpovědnosti, případně k bolesti bez Krista.

Regrese se realizuje rouháním proti Bohu v Trojici, hrou na Boha.



Blokace znamená strach z Moci. Člověk usiluje o svoji vlastní moc (zbavuje se strachu z Moci rušením vztahu k Moci a krádežemi atributů Moci = princip prvotního hříchu), chce být před sebou i ostatními vnímán jako dokonalost sama, jako ze své vlastní podstaty předurčený ke světské moci, slávě a bohatství.

Stagnace znamená násilnost. Násilnictví je chtěním všeho hned, stůj co stůj. Je vynucováním si blokačního životního postoje a stylu ve světě. Je snahou navazovat pro ostatní škodlivé vztahy. Vztahy, které mají sloužit člověku-svůdci jako nástroje ke získání a upevnění osobní moci. Snaha vysílit sobě podrobené lidi a sám se stát silnější. Hamižnost, využívání, drancování, … „po mně potopa“, totalita zmaru.

Regrese znamená rouhání proti 1. - 3. při-K/kázání slovem i skutkem.


Vy-D/dávání P/počtu z V/voleb mezi D/dobrem a Z/zlem naS/stane jako zkouška V/víry, tj. L/lásky ke zJevené P/pravdě:

vyK/kupitel se opticky vzdálí (člověk je zdánlivě bez Boha), člověk zůstane opticky sám s pokušitelem, a to až do okamžiku, kdy do místnosti vstoupí vznešený vysoký stařec se zářivě bílými vlasy a nesmírnou Mocí.

Podívá se na člověka a člověk vy-P/poví = vy-po-V/ví o S/sobě, nebo vypoví o sobě. Vy-D/dá P/počet o Kristu, pro-J/jeví L/lásku k vy-K/koupení x Ne-vy-D/dá P/počet o Kristu, Ne-pro-J/jeví L/lásku k vy-K/koupení.

K/kdo B/bude sHledán před vyK/koupením Spravedlivý, toho Spravedlivý (v Bohu Jsou V/všichni Bohy) vyV/výší na Výsosti = oSlaví. J/jak J/jsem P/psala dříve, půJ/jde o z-Novu-sTvoření ve Své F/finalitě dějů beze zbytku a bez výhrad = o „oblečení nového šatu“ = o naB/bytí T/těla podle poVolání T/tak, J/jak to člověku náleželo před vstupem člověka do porušené všeobecnosti mimo vyK/koupení = před splynutím pohlavních buněk rodičů při oplodnění – Ž/život začíná vyŘčením Pravého J/jména tvora Stvořitelem = vyŘčením P/pravdy o tvoru Tvůrcem, čímž tvor naB/byde tvaru podle J/jemu Dané P/pravdy (podle J/jemu Dané Pravé J/jmennosti). Viz T/texty o poS/stupu Stvoření člověka.

Kdo Ne-B/bude sHledán před vyK/koupením Ne-Spravedlivý, toho Spravedlivý sVrhne do pod-S/světí, tj. do pro-P/pasti, do které se člověk předtím sám svojí blokací, stagnací a regresí uvrhl. Člověk odejde se Satanem, kterého před Soudem následoval.



Člověk tak s neodvolatelnou P/platností sT/tvrdí S/svoji (resp. svoji) V/volbu mezi D/dobrem (= T/váří Krista v Trojici = T/tváří Vtěleného Vítězného) a mezi parodií D/dobra (= pokrytectvím, povrchností, maskou = Bez-T/tvářností).

S/stane S/se z N/něj Svatý = Z/zářivý = M/mocný,

nebo se stane bez-T/tvářností = bez těla a bez tvaru. Duše se zdeformuje a roz-P/padne fragmentací a pokřivením z odvrácení = od-M/mocněním. Duše se stane bloudící, beze S/světla, bez na-D/děje, bez sebe sama, v nekončícím hrůzném zděšení a mukách = důsledky L/lhaní a podvodů.



V každém případě se čas tohoto Souzeného člověka rozplyne: mimo vyK/koupený čas není na-D/děje, není Boží Vůle v K/krocích. Kde není po-S/stupnost, tam není kam S/stoupat či P/padat. F/finalita D/dějů.

Po rozHodnutí o člověku = vznešený vysoký krásný stařec vysokého věku Stvrdí F/finalitu (neodvolatelnou P/platnost) o člověku=, člověk odeJ/jde N/novou C/cestou x pro-P/padne (paroduje náklonnost k vyV/výšení) do pro-P/pasti, kterou si tento člověk předtím ještě v čase sám vykopal.



Člověk půJ/jde C/cestou x půjde cestami, po K/které J/je zvylý CH/chodit x po kterých je zvyklý chodit.

Člověk buď urychlí příCH/chod P/plnosti času světa (poD/dílově naP/plní M/mnohost poVolání v Právě J/jedné K/konstantě veškerenstva = v K/kříži),

nebo zablokuje, zafixuje a principiálně zpochybní na-D/ději, tj. „nafoukne“ čas světa jako mýdlovou bublinu. „Nenafoukne“ čas obsažně, protože principem vyvyšování se („nafoukanosti“) je pýcha = nabubřelá prázdnota. Čas „nafoukne“ „na oko“, falešným zabíráním naD/dějí jiných = krádežemi časů jiných. Kdo má moc nad člověkem v čase, má moc nad na-D/dějí lidstva, které si zvolilo život z času a pro čas. Populismem, klamáním, podvody, sugerováním neomezené moci síly pěsti a davu. Vyvoláváním falešného pocitu, že zloba jedince se v davu schová, a tudíž si člověk může dělat cokoliv, pokud má „krytá záda“ anonymitou a vysokým postavením mezi mnohými.



Na poS/slední C/cestě x poslední cestě bude člověk, resp. duše potkávat všechny, se kterými se setkal za života.

Rozloučí se.


Soud se netýkal Panny Marie, Neposkvrněné.

Soud je tam, kde je Z/zlo-čin.

Soud je tam, kde je hřích.

Kde není Z/zlo-čin, a to ani v zálibnosti, tam není důvod soudit.

Kde není hřích, není hrozba trestu.


Neposkvrněná Matka Boží nepoznala svůj osobní Soud, protože:

- S/sama B/byla bez hříchu, a to po celý Ž/život (= v před-oSlavení),

- pod K/křížem v záS/stupnosti skrze Syna pro-Š/šla B/bolestmi Soudů lidí.

Sedmibolestná S/svědčí o D/dobru Souzených lidí, protože v N/ní Je Dobro od P/počátku beze zbytků a bez výhrad, tudíž bez hříchu, tudíž bez projevů a důsledků hříchu.

Technicky je, samozřejmě, možné, aby i Panna Maria odložila fyzické tělo, ale bylo by to krajně nevhodné.

Bůh Koná Tak, Jak se to sluší, ne tak, jak je to u lidí zvykem.

Panna Marie nezemřela, S/sama J/je od P/počátku Matkou Ž/živých.


M/můj Soud J/je ve V/volbě mezi křestním J/jménem Zuzana a mezi Pravým J/jménem Jana.

Zda osobní volbou patřím světu, nebo zda P/patřím na Boha, Bohu.


Pokud vyslyším Z/zlobné naléhání Satana, abych zapřela Krista (slovy Satana „muže, který jen vypadá jako můj přítel, ale o kterém musím svědčit jako o zlém, jako o člověku, který jen vypadá hezky a mile, ale který ve skutečnosti škodí“), ztratím S/svoji Pravou J/jmennost a pro-P/padnu peklu, protože S/svoji J/jmennou P/pravdu již Ž/žiji, a pokud J/ji zaP/přu, nemohu ani do oČistce.

Pokud S/se rozH/hodnu S/svědčit pravdu o Satanovi, půJ/jdu P/přímo do Nebe. M/můj Soud S/se tak S/stane S/soudem nad Satanem, protože M/mluvit B/budu J/já, v Pravdě Jana, J/jediné a nerozdílné lidství Vítěze nad S/smrtí, tedy nad Satanem. B/budu-li M/mluvit Janu, B/bude M/mluvit P/pravda Sama. Není D/dobré, aby Zmrtvýchvstalý ve S/své J/jediné a nerozdílné T/tělesnosti umíral podruhé.

Nejsem Neposkvrněná, J/jsem před-oSlavená vyS/slovením nabídky k Ž/životu J/jmenné Pravdy již v čase, což naS/stalo 27.12.2005.

J/jsem-li před-oSlavená, tak pokud na Soudu o M/mně vySlovím P/pravdu o N/našem v-z-T/tahu s M/manželem Tak, Jak N/náš v-z-T/tah Ž/žijeme, S/smrt se M/mne nedotkne.

Technicky vzato bych, samozřejmě, zemřít mohla, ale nesluší se, aby J/jediné a nerozdílné lidství Vítěze nad S/smrtí podlehlo smrti.


Podle již dávného v-i-D/dění B/budu na S/svém Soudu S/svědčit o S/svém M/milovaném P/pravdu.

Pomlouvače M/mého M/manžela a zároveň našeptávače, abych J/jej označila za Z/zlého, uS/svědčím ze Z/zloby, na což B/bude Satan reagovat nezměrným vztekem a snahou zvrátit výsledek Soudu, ale Stařec již Bude na odCHodu z místnosti.

Nakonec také odeJ/jdu, podél C/cesty B/bude velmi mnoho velmi přeK/kvapených lidí – a nejen lidí.

B/budou jen mlčky sledovat, co nečekali: jejich arogantní sebejistota bude ta tam.


Jana, 3.12.2022

-

ČAS

je posun v ději.


ČAS

je souS/slednost (M/mnohostí) náS/sledností (I/individualit) dějových pro-M/měnných.


Čas

je po-S/stupností posunů v D/dějích individua v celku (= Obrazností) v celku individuí (= Obraznosti).

Jedinec sám o sobě, sám ze sebe čas nedělá, ale po-D/dílí S/se na D/dění.


Čas

je sekvenční, tj. nespojité kontinuum na-D/dějí, kde na-D/děje J/je oČ/čekávání poS/stupu v L/logice (= z Logu v Církvi) sM/měru (v uM/měřenosti) uvažování. (V C/celku Moudrosti.)


Čas

je tak regresně-progresní:

zachovává L/logiku již naS/stalých voleb mezi dobrem a zlem vzhledem k povahové zálibnosti v Dobru x Zlu podle osobních preferencí,

a zároveň sM/měřuje k P/plnosti v-z-H/hledem ke S/svému Bohem Danému poVolání.

Tj. mimo Církev = mimo sM/měřování k/v P/plnosti doK/konání = mimo Svátosti - není v Pravdě čas.

Čas v Pravdě z doK/konání přeV/vyšuje sekvenční kontinuum D/dějů k/do Plnosti z Autorství, tj. k/do P/plnosti D/dění z Bezpodmínečnosti Moci, tj. Krista v Trojici.


Čas

je od-po-V/vědnostním kritériem poVolaného vůči Volajícímu.

Vzhledem k separačnímu kontinuu (=na-D/ději) je principem zla akcentace separace na úkor kontinuity. Tj. Zlo zdržuje od D/dění S/se tím, že fixuje pozornost individua mimo kontext celku = sobectví oS/slepuje a izoluje. Ve výsledku, protože Obraz Boha má přirozenou tendenci k C/celistvosti, Z/zlý člověk "defragmentuje", co izoloval, tj. snaží se vytvořit realitu podle sebe, kde by on sám mohl být bohem. Z/zlo se tím pozná podle kauzální nelogičnosti - celek ve svých defragmentacích nedává kauzální smysl, je slepencem inkoherencí, který mate. Tomuto zmatení činů odpovídá zmatení pojmů, tj. výrokovost bez Moudrosti, tj. Ne-V/vědoucnost, tj. pseudověda. Mimo v-i-D/dění není H/hybnost z/v D/dění, mimo B/bytí v/z je jen tmářské narážení můry do žárovky místo Z/znalosti ze S/světla.

Moudrost = Z/znalost ze S/světla světa = B/bytí v K/konstantě D/dějin = D/dění S/se v Pravdě K/krok za k/krokem = poS/stupnost Vedení Dobrem ke Z/znalosti = neomylnost ze zJevení = V/věrnost P/pravdě světa.

Kdo poZ/znání nechápe, snaží se znalosti uchopit vlastníma rukama, manipulovat jimi, tj. uvádět je mimo jejich přirozenou (tj. nezávislou na hmotě a zároveň uK/kotvenou ve hmotě = K/křížem) kauzalitu do falešných kontextů, čehož výsledkem jsou falzifikáty vědění.

Principem lži je zdání se být pravdou. Lidé včetně "vědců" mají na rozdíl od V/vědoucích sklon se soustředit na popis jednotlivostí a ignorovat kauzalitu přirozeného kontextu.

Vzhledem k tomu, že P/pravda J/je L/láskou a L/láska Je Pravdou (v Bohu Jsou V/všichni Bohy) , je snadné roze-/znat lež podle toho, zda šíří mír nebo válku. Zda je či není soulad mezi tím, co člověk říká, a mezi tím, co dělá "od povahy".

Jeli povahově dů-/věry-/hodný, A/autentický, konzistentní, ať už okolí reaguje jakkoliv, ať už situace navenek vypadá jakkoliv.

Domněnky a intelektualizované snění jsou typickým příkladem bezbožnosti: K/kdo S/se k Bohu Z/zná, T/ten Jej vy-Z/zná bez pochybností a bez podmínek.

Má-li K/kdo L/lásku k Moudrosti, S/se po-Z/zná podle toho, jak se člověk každý krok za každým krokem rozhoduje mezi Kristem a Antikristem, mezi P/pravdou a planým fantazírováním, mezi v-ě-D/děním a zvědavostí, která od Boha odvádí, mezi poDílem na zJevení a mluvením z pohledu pochybností, šířením pochybností.

Zlý člověk říká, že pochybování o Bohu, o Jeho Existenci, je znakem rozumného uvažování a uvážlivosti, čímž lidi svádí k herezím - svoje pochybnosti staví naroveň Bohu = sebe staví naroveň Bohu, a proto špatně snáší, když někdo neuznává jeho panovačnost, svévolnou nadřazenost, velikášství, pýchu. Když někdo např. řekne, že slovo pyšného kněze není výrokem neomylnosti, že lži a zloba kněze nejsou jen drobná lidská pochybení, že člověk bude skládat účty z každého slova, a to i nevyřčeného. Podstatné B/bude jen to, zda S/slova a Č/činy B/byly S/souL/ladné s Láskou, a tudíž P/pravdivé, nebo zda byly činy a slova bez ladu a skladu. Např. jako volný tok "hledání mnohosti, kde všechno souvisí se vším v jednom univerzu, a záleží na každém, co s tím udělá, protože nakonec je všechno jedno".

Takto postupovali falešní prorokové, protestanti, pseudovědci, pseudofilosofové, pseudopsychologové (např. psychoanalytikové), svatouškové. Jidášové.

Kdo Pravdu ne-po-Z/znává, lživý výrok nepozná, nerozezná Antikrista od Krista, protože se Ne-Z/zná ke Kristu.


Druhým způsobem konání Zla (ze Zla) je akcentace kontinuity na úkor separace = "splašenost" jako pseudointelektualismus = adorování rozumu bez Moudrosti = Hloupost z pýchy sebecentrismu božského komplexu. Celek je definovaný jako danost, případně neměnnost, ve kterém se deterministicky vyskytují navzájem zaměnitelné části. Každý je zde nahraditelný, podstatné je množství a početní síla davu, na jedinci nezáleží.


Čas

Je-li Povolání plností příležitostí k D/dobru (tj. k Bohočlověku Vykupiteli), potom čas je spěním k plnosti v příležitostech.

Konec času je kritériem množství příležitostí voleb mezi Dobrým a Zlým, mezi Původností z Moudrosti a mezi de-F/formací, tj. z-Ne-T/tvořením.

Plnost času J/je Právě-Obrazností Boží Vůli beze zbytků a bez výhrad = poS/slušností tvora sTvořiteli K/krok za K/krokem až k P/počátku i K/konci naP/plněných poVolaných D/dějů = až k F/finalitě poS/slušností tvora v částečnosti vůči Původci Ž/živých, až k Právě-J/jedinému K/konstantě D/dějin (ke K/kříži).


Čas

= částečnost v/z Právě Jedné (= na-D/děje z/podle Krista).

Po-P/pření času =

částečnost mimo Právě-J/jednu (mimo Právě-J/jediného, tj. mimo K/konstantu D/dějin, K/která Je beze zbytku a bez výhrad = P/plností).


Čas

je posunem ne-do-K/konalostí k doK/konanému, a proto mimo Krista není čas - čas je projevem závislosti částečnosti na P/plnosti - mimo Plnost není na-D/dění S/se.

Jana, 29.11.2022

-

sekvence:

= volba mezi D/dobrem a Z/zlem, tj. mezi Původcem a mezi P/parodií bažící po rovnocennosti s Původcem.


Sekvenční kontinuum:

= souL/ladná náS/slednost každé jedné V/volby tvora ve všech V/volbách tvorstva mezi D/dobrem a Z/zlem napříč historií světa/vesmíru.


Sekvenční dyskontinuum:

= chaos.


Už chápete, proč tvor nemůže být pánem času,

proč nikdo ze tvorstva nemůže říct „času dost, není kam spěchat“?


Jana, 29.11.2022

-

JEDNEJTE PODLE KANONICKÉHO PRÁVA

NEPRODLENĚ


Šíříte o M/mně pomluvy, že jsem zlá a posedlá zlými duchy, a že proto se mnou žádný řádný katolík nemá mít nic společného.

A lidé těm vašim pomluvám věří.

Tak vy, kněží a řeholníci, rozháníte O/ovce, šíříte bludy Proti Bohu.

A s tím předstoupíte před Otce.


Jak to tedy, že jste M/mne až dosud neobžalovali podle kanonického práva?

Jak to tedy, že M/mi bez váhání a tak, jak je v katolické Církvi zvykem, podáváte Eucharistii?


Vaše slova do-S/svědčte a buďte důslední:

napište důvodný dopis o situaci místnímu papežskému nunciovi.

Obžalujte M/mne v něm.

Nebo obžalujte sebe za nekonání podle kanonického práva vůči podle vás člověku posedlého zlými duchy.


Buď jsem Z/zlá J/já, Jana, nebo jste Z/zlí vy, spolčenci a ti, které strháváte s sebou, čímž z nich děláte spolčence.

V každém případě: jednejte podle kanonického práva.

Neprodleně.


Jana, 3.11.2022

-



Když dva dělají totéž, není to totéž.


Jedna z nejnesnesitelnějších věcí je, když zasvěcené osoby dělají z Bohočlověka pouhého tvora.

Když si lámou hlavu s tím, jak je možné, že lidé spontánně a hned dělali, co jim Ř/řekl.

Inu, když M/mluví Moc, je to jiné, než když mluví svévolník.


Snaha zbavit poVolávajícího Krista J/jeho Synovské Moci je totéž jako snaha zbavit člověka jeho poVolání a oCH/chrany + následné násilné zmocnění se podstaty této osoby i celé jeho osoby: vnucení své (Bez)moci jinému, kterého předtím o jeho moc okradl, aby tento člověk dělal to, co násilník chce. Aby byl násilníkovi po vůli.

Kristus není násilník, tvor není Moc.

J/jediná sP/pojnice Je Láska.


Údiv nad tím, že S/slyšící člověk J/jedná, a to okamžitě a R/rád, je totéž jako snaha zbavit Boha Jeho Moci, strhnout Jej na svoji vlastní nízkou úroveň, do prachu země.


Inu, poS/slechne T/ten, K/kdo S/slyší.

Přeslechne ten, kdo naslouchá světu.


Vyrábět mučedníky je pro násilníka zábava – a svět se chce bavit. „Vždyť to je náš úděl, to je náš los!“

To je rozdíl mezi mučednictvím a svatouškovstvím: Moc člověka.


J/jste Mocní? Tak proč se vztekáte.

J/jste P/pravdiví? Tak proč křičíte.

J/jste V/věřící? Tak proč jste plní strachu.


Život ze/ve L/lži ohlupuje i vzdělané – intelektuálové bez Moudrosti, vědci bez R/rozumu, mimo v-ěD/dění.

Když už je člověk mimo D/dění a chce pochopit podstatu bez úcty k Původu (chce zbavit poVolaného J/jeho Moci, chce zbavit S/slovo Slova, aby mohl produkovat pouhá svoje vlastní prázdná slova a prezentovat je jako dogmata), nezbývá mu, než kolem sebe dělat rozruch a doufat, že někoho svojí extatickou nakažlivostí stáhne ke dnu lží, výmyslů a chaosu, aby se potom kličkováním prezentoval jako vítěz nad čímkoliv. (Mistry jsou v tomto psychologové: psyché překládají jako duši, přičemž duše prý neexistuje. Logos překládají jako „věda“ - výpověď beze Slova. Psychologii = podstatu a důvodnost svého zkoumání, vykládají jako vědu o existenci něčeho, co neexistuje. Tak čím se vlastně zabývají? Věštěním z křišťálové koule? Psycholog, který napsal uznávanou učebnici Obecné psychologie, později napsal Psychologii magie. Podle jeho bývalého kolegy experimentovali s LSD. Zakladatel psychoanalýzy, resp. polyteismu s rysy sekty, pro mnohé stále ještě „velký učitel“, by dnes neopustil zdi zdravotnických zařízení pro závislé na drogách a nedoplatil by se na alimentech. Ti nejzdatnější šejdíři s rozmělněnou a osobními domněnkami přetvořenou „pravdou“ se prolžou až k religionistice. „Pěkně děkuji“ za takovou práci.)


I smrt je lepší než oni – smrt si o sobě nemyslí, že je neomylná. I peklo svoji hříšnost otevřeně přiznává a Milované prosí o M/milost.

Rozhlédněte se kolem sebe: co po vás zůstává – v-z-N/nešenost, nebo vzdušné zámky?


Jana, 29.9.2022

-


Hulvátství až do krajnosti.



To se už nedá vydržet.

To není BohuS/služba, to je náves.

Jít na (nejen) nedělní bohoslužbu bývá utrpení. Ten chaos a neřád už je nastavený jako norma.

Hulvátství vůči Bohu, hulvátství vůči lidem. Bezohlednost a sobectví, kam se člověk podívá.

V Praze by to v takové míře neprošlo.



Neúcta k Bohu a laicizace se tady považuje za standard.

Varhany při mši občas i jsou, většinou ne. Když už jsou, melodie i rytmus „tahají uši“, varhaník by měl jít na hodiny do základní umělecké školy.

Při mších ve všední den se nešpory zařazují do bohoslužby slova, takže liturgie oběti je de facto z dalšího dne, a tudíž mše jako celek je rozpůlená do dvou dnů.

Některé svátky i slavnosti se ignorují, zařazují se čtení ze všedního dne.

Adventní věnce ani pokrmy na Narození Páně se neposvěcují.

Ačkoliv je na mši vždy dost volných míst, hlavní uličky jsou zatarasené židlemi. Lidé je velmi často obsazují jako první a ignorují místa v lavicích, v téměř prázdných lavicích. V uličce jsou po stranách dvě řady židlí, když jsou obsazené, tak na průchod zbývá pár centimetrů – s oblibou si tam sedávají vysocí lidé s dlouhýma nohama a rozverné neposedné děti, které na ně při mši v botech stoupají a válejí se po lavici za nimi. Při cestě ke sv. přiJ/jímání i při odchodu z kostela není kudy projít, a to ani o holi – lidé ze židlí klečí na podlaze, takže zaberou celý prostor jinak široké uličky, a navíc skloní hlavu a ignorují frontu lidí kolem nich. Když jsou upozornění, že jsou překážkou na C/cestě, buď člověka ignorují, nebo se ještě „spravedlivě“ urazí, že je někdo ruší při modlitbě. Dokud tam ty židle budou, bude trvat sobectví a arogance těch, kteří jsou na C/cestě věřícím na překážku ke Svátostem. Řešení je snadné: odstranit židle.

Další neuvěřitelnost: chování rodičů a dítek při liturgii. V Praze, když neposedné dítko rušilo mši, rodiče od kněze hned slyšeli: „Rodiče, umravněte si své děti!“ Kněz čekal, až bude klid – a celý kostel se díval na rodiče nezvádající výchovu. Ti, když si uvědomili, že mají z ostudy kabát, rychle věděli, jak situaci vyřešit. Tady je kněžím lhostejné, jak se kdo při mši chová, jako by šlo o společenskou událost, o zahradní sešlost sousedů, ne o mši. Rodiče s dětmi sedí na židlích před první řadou, tedy přímo před knězem, děti divoce pobíhají přímo před oltářem přes celou šířku kostela, občas se některé pokusí vyběhnout po schodech nahoru, rodič za ním běhá a chytá ho. Když už dítka neběhají, alespoň se střídavě na zádech a na břiše převalují po zemi mezi židlemi a schody, rodiče v klidu, nanejvýš dítko posunou o metr blíž k sobě.

Když jdou ke Svatému přiJ/jímání, rodič drží rozverné dítko před sebou tak, že to v botách vykopává do zad člověka před ním, otec v klidu. Další jejich dítko na poslední chvíli skočí před člověka ve frontě tak, že ten o něj málem upadne, a rodič se na to v klidu a bez reakce dívá, stejně tak i kněz.

Rodičům i kněžím je lhostejné, že prostor kostela není náves, že ve svatostánku je Eucharistie a přecházení (!, ne přebíhání) napříč prostorem má svá pevně daná pravidla. Pokud na to laik upozorní, se zlou se potáže, ihned je označen jako asociála.

Jeptiška, jinak o pár let mladší bývalá sousedka z protějšího paneláku, která z plna hrdla a velmi dlouho, po celou mši vychrchlává plíce, za své chování nemusí být odpovědná – je přece jeptiška, tak je to v pořádku. Seděla jsem před Blankou, chrchlala mi přímo do vlasů. Několikrát jsem se po ní otočila, ignorovala mne, ani se neomluvila. Nakonec jsem se raději zvedla a při mši odešla daleko za ni – a jedna paní mi po mši soukromě řekla, že se jí moje reakce líbila.

Jako vrchol všeho se kněz neobtěžuje dojít slavit Slavnostní mši a pošle za sebe náhradu s tím, že jemu přijela soukromá návštěva. Jsou přece Vánoce, proč by asi tak mělo kněze zajímat Boží Navštívení, že. Však Bůh počká, až se kněz poveselí mezi svými, že.



A každému je to jedno.

Dekorum nade vše.

To vážně nikomu nedochází, že mlčet k hulvátství není slušnost?

Jinými slovy: na Boha se tu kašle. Často doslova – chrchlající Blanka Stráníková suverénně chodí ke sv. přiJ/jímání mezi prvními – a kněz potom ty její infekce na svých rukou roznáší ostatním. Občas kvůli takovému chování k Eucharistii nejdu – tj. bezohledná řeholnice i tolerující bacilonosič kněz jsou úČ/činné Eucharistii na překážku.



V Praze je rozmohlé pokrytectví, alibismus a špehování provokatérskými rádobypřáteli, ale tady je to všudypřítomná lhostejnost – vůči Bohu, vůči lidem, vůči pravidlům. Hlavně mít svůj klid a příliš na sebe neupozorňovat.

Není s kým, není o čem diskutovat – každému je všechno jedno, pohodlí nade vše.

Pro místní je Bůh mrtvý.





Jana, 27.9.2022

-


S/stalo Se M/mi S/slovo.

Kříž na obloze je zámkem ve dveřích, zámek je jediné místo, kde je světlo.


Všude kolem je tma.

Kříž J/je ze S/světla, J/je S/světlem, a proto J/je vše na Zemi jasné – nikoliv ze Slunce, ale srdcem.

Každý se bude dívat na K/kříž sám, byť všude kolem bude velmi mnoho lidí.

Sám za sebe.



Buď se člověk S/stane S/světlem a pro-J/jde jinak zavřenými dveřmi (ve všudypřítomné tmě nejsou vidět), nebo, pokud se bude spoléhat na pozemské „jistoty“, zůstane uprostřed nastalého všeobecného zmatení, protože pozemsky vidět nebude. Pozemsky smýšlející lidé budou dezorientovaní, protože nejsou v-z-N/nešení, jsou pyšní. Nadutost je k Nebi nevyvýší.

Zavřené dveře se otevřou jen, neboť Právě T/tomu, J/jehož Ž/životní S/styl (způsob = obraznost z-P/působení) J/je J/jasný, čitelný. A pozemskýma očima nejasný, nepochopitelný, pozemskýma rukama neuchopitelný, pozemským smýšlením nemanipulovatelný, a tudíž světskou interpretací „mimo realitu“. Jinými slovy, svět o nich říká, že nejsou ze světa, nejsou na světu závislí. Lidé žijící na efekt přijdou o svůj lesk a ti, kdo byli považováni za mocensky neviditelné, a tudíž bezvýznamné, S/se rozZ/září S/světlem uprostřed všudypřítomné tmy.

Zavřené dveře se otevřou jen, neboť Právě T/tomu, K/kdo J/je v-i-D/dět, neboli K/kdo J/je v D/dění Se Vítěze nad S/smrtí. T/tomu, K/koho T/tvář S/se při po-H/hledu (= v uK/kotvení Z/zřením na T/tvář Vtěleného, nikoliv pohledem v závislosti na pomíjivé hmotě času) na Z/záři K/kříže na temné obloze rozZ/září. Koho tvář při pohledu (= v/ze závislosti na fyzických smyslech) na S/světlo K/kříže potemní (= Ne-roz-Z/září S/se), ten zůstane ve tmě neviditelný – v čase se se svými hříchy schovával v davu, aby jeho hříchy unikly světské pozornosti, B/bude mu Dáno, co si vybral. Jeho hříchy (potemnělý zrak) jej oslepí (= ztráta jasu oka), jeho srdce se zastaví, jeho dech ustane v udušení se, jeho tělo se rozpadne v prach.

Pozemské povahy vznešenost nepřipouštějí, a proto si vyskakují. Odmítají od-P/pustit křivdy, skutečné i domnělé, a nevyřešené konflikty účastníky stahují ke dnu. Před Bohem není nikdo sám ze sebe Spravedlivý, a proto jejich odmítání od-P/pustit se T/tmy způsobí, že zůstanou ve T/tmě. S koncem času skončí i T/tma, neboť moc hříchu bude zlomena, a proto skončí i jejich na-D/děje na pro ně příznivý událostní kontext, skončí obecné časové dění jako takové. Pozemské povahy ustanou mimo čas, mimo v-z-N/nešenost, v upoutání se na sebe sama a svoji sebelítost a pomstychtivost. Pozemské povahy v čase odmítají po-CH/chopit, že nikdo kromě vyK/kupitele není sám ze sebe Spravedlivý, a nárokují si „po zásluze odměnu za svoji dobrotu a spravedlnost“. Typickým příkladem jsou spolčenci, kteří žijí v bludném přesvědčení o vlastní bezúhonnosti beze zbytku a bez výhrad, že jejich vůle je Vůle Boží, že to oni sami jsou měřítkem veškerého dobra. Chtějí být za každou cenu slavní, za každou cenu mocní, za každou cenu bohatí – pastýři populisté a jejich suita v řadách Církve.

Pozemské povahy L/lásku nepřipouštějí, a proto manipulují.

Pozemské povahy Moudrost nepřipouštějí, a proto člověka degradují od Moudrosti k fixaci na vzdělanost a svůj vlastní rozum (= rozumnost bez po-CH/chopení). Nechápou, že rozumnost J/je Darem Moudrosti, a pokud se od Moudrosti vzdálí, k P/pravdě nedojdou.

Pozemské povahy se dívají, aby neviděly, neboť jejich srdce jsou temná a oči zaslepené, jejich ústa v sebeobdivu naslouchají jen samy sobě.

Pozemské povahy si samy v sobě připadají zářivé, ale jsou jen do sebe obrácenými zrcadly, které svému okolí ukazují jen slepá záda, a tím šíří tmu.


Nastalá tma bude součtem moci do sebe obrácených duší odvrácených od S/světla.

Tma nastane všude, v dominantním množství – sama sebe pohltí.

Pozemské povahy budou slepé dvakrát: zaS/slepené z pyšného obrácení se do sebe, a oslepené z pohledu na rozZ/zářené P/plameny S/světel Moudrých, K/kterými opovrhovali, K/kterým se vysmívali, K/které šikanovali. První budou posledními a poslední prvními. Pozemské povahy nebudou chápat, „jak se to mohlo stát právě jim, kteří jsou tak skvělí, mocní a obdivuhodní“. Nebudou chápat, že nejsou pány všehomíra, budou strnulí v šoku z Moci, Ne-H/hybní ze strachu v oněmění.

Pozemské povahy v čase z vlastní vůle i přes veškeré Boží nabídky C/cesty nepochopily, co Z/znamená, když Bůh Mluví: dívají se pozemským srdcem a fyzická přehlednost věcí a kontrola, na které pozemské povahy spoléhaly, jim nepomůže. Pozemské povahy z vlastní vůle (tj. z odmítnutí Kristovy C/cesty) Ne-CH/chápou rozdíl mezi pánem času a mezi Pánem D/dění.

Proto šíří dezinterpretace Písma. V kázáních, ve „zbožných“ filmech a pořadech na křesťanských televizích, … Pozemské povahy skutečně nechápou rozdíl mezi mocí Bezmoci a mezi Mocí, Která Jest, přisuzují Kristu pouze světskou moc pochybujícího tvora – nechápou, jak někdo může Kristovo S/slovo okamžitě R/radostně a bez dalšího přiJ/jmout. Kladou S/slovo Krista naroveň slovům pozemského panského rozmaru.

Kristus J/je Vtělený V/výraz Tváře, sTvořený člověk J/je Obraz V/výrazu Tváře. Pozemská povaha žije v bludném přesvědčení, že Je sama o sobě Tváří. Pozemská povaha uslyší větu: „My S/si nejsme rovni.“ Ne-do-S/statek V/vůle k Dobru z uSvědčené pýchy pozemskou povahu stáhne ke dnu, protože pýcha znemožňuje úČ/čast(enství) na Síle k vyV/výšení. US/svědčené povahy vyP/padnou z R/ruky Stvořitele, protože v čase z vlastní vůle odmítly po-CH/chopit a při-J/jmout, že když Pán V/volá k náS/sledování, poVolávaný T/tím získá úČ/čast na Síle Pána, a Síle nelze odolat, lze od N/ní pouze odP/padnout. Když Pán Ř/řekne: „NáS/sleduj M/mne!“, M/mluví Síla S/srdce, a Lásce nelze poroučet. Kdo nechápe rozdíl mezi pozemským rozkazem pána času a mezi Božím Příkazem, dělá z Krista tvora pod Spravedlností, pod mocí hříchu.

Když Pán Ř/řekne: „P/pojď za M/mnou!“, L/láskyP/plný tvor v-z-D/dává D/díky Bohu.

Když Pán Ř/řekne: „P/pojď za M/mnou!“, pozemská povaha zpochybňuje Autoritu tím, že Autora posuzuje, a posuzuje J/jej podle svých vlastních měřítek – závidí Moci, chce Moc vlastnit, odmítá S/se D/darovat. Posuzuje H/hodnoV/věrnost prizmatem svých vlastních do sebe zahleděných bludných zacyklení – a každého, koho do tohoto sebezbožšťujícího zacyklení nelze vtáhnout, prohlásí za šílence a člověka mimo realitu. Nelze J/jej ovládnout, nelze M/mu vládnout, nelze M/mu poroučet - sebezbožšťujícím (světu) J/je cizí.

Do sebe zacyklený člověk upřímně nechápe, že jeho slovo není Slovo Boží.

Do sebe zacyklený člověk upřímně nechápe, že Lásku si nelze vypředstavovat, vynutit, vyčekat, vykličkovat.

Do sebe zacyklený člověk upřímně nechápe, že Láska Se člověku Stane, nebo v člověku vůbec není.

Kde není Láska, není S/světlo, není po-CH/chopení, není v-z-N/nešenost.

Kdo si hraje na zářný příklad D/dobra, nenásleduje Moudrost ( = žije v Proti-po-CH/chopení) = manipuluje fakty a vzdělanost prohlašuje za nadřazenou zJevné Moudrosti, Není (= Proti-J/je) Proti úČ/časti (Proti v-z N/nešení) na V/výroku: „PoNesu Tě na R/rukou andělů“.


Kdo „stojí nohama pevně na zemi“, je nehybný srdcem.

Povýšenost a pýcha (pseudo-vznešenost) zůstanou na zemi, a země se propadne sama do sebe.

Tam bude peklo a skřípění zubů: mimo čas, mimo Věčnost, bez sebe a bez Boha.

Nakonec skončí i peklo – ale neskončí nesmrtelnost Obraznosti lidské duše, a proto pro-P/padlé duše lidí budou samy sobě neodvolatelným Nepřítelem. To bude poslední smrt: zničení smrtelnosti, ve které pro-P/padlí hledají oporu. Ani po smrti S/smrti nebude zničena Obraznost do sebe zahleděných duší – pro pyšné nastane totalita coby parodie Božího záMěru ke sTvoření veškerenstva, totalita z Protivenství Obrazu vůči V/výrazu Tváře, a proto se pyšné duše ocitnou ve stavu protivenství Tvůrci ještě před „velkým třeskem“, tj. ve stavu totálního (= nekonečně regresivního od-Mocňování) z-Ne-Tvoření ještě před tím, než naS/stal čas. Pro-P/padlé duše zničí svoji latenci k Obraznosti (zničí vlastní P/potenciál ke sTvoření, čímž oS/slepnou a znehybní) aniž by měli moc S/svoji již nabytou a ztracenou Obraznost zničit. Ocitnou se v situaci existence v implicitním popření smysluplnosti vlastního existování = Obrazy bez Existence. Pro ně by bylo lépe, kdyby se nikdy nebyli narodili.

Ani peklo nechápe hrůzu totálního z-Ne-Tvoření, protože peklo má pod svojí mocí pouze z-Ne-tvoření. Z/zlo může zabít tělo a duši, ale duchové Dobra v posledním zápase zabijí S/smrt, a proto i Satan na tom bude lépe než pyšná duše v jejím stavu poVolané Obraznosti (= J/jmennosti), Kterou Proti-P/plně po-P/přela (z-Ne-P/platnila).

Co Je Boží, nelze zničit, co je pro-P/padlé S/smrti, nelze S/smrtí zVěčnit.

Ani Satan ve své informovanosti bez Moudrosti netuší hrůzy, jaké pro pro-P/padlé duše nastanou po jeho S/smrti.

Pro-P/padlé duše zůstanou bez „opory“ vzdorovitosti podle S/smrti a Proti Věčnosti, tj. nastanou ve stavu totality po-P/přeného sTvoření. Slupky bez obsahu, slupky v nekonečné fragmentaci = Proti Moudrosti není celistvost a po konci konečnosti není nic. Pro-P/padlé duše budou ve stavu před sTvořením z ničeho, dokonce i nic se pro ně stane nedostupné, ztratí se ve stavu před ničím a proti Původci.

V nepředstavitelné a nedohlédnutelní bolesti. Tato bezbřehá bolest se pro ně stane jediným smyslem existence, ve kterém se poznávají. Základem jejich stavu bude nesmyslnost jako taková.


Jana, 26.9.2022. M/moje S/slovo není téma k filosofické disputaci. M/moje S/slovo J/je ultimativní V/výrok.

-


Nejsem Nová Eva, i když M/mým M/manželem J/je Nový Adam.

Nejsem Matka pro budoucnost, J/jsem M/manželka pro Věčnost.

Kde J/je P/plnost, není náS/slednost.



J/jsem z Pravdy Jana, R/radost M/manželova S/srdce a Otcova Milovaná D/dcera.

R/radost není neužitečná zbytečnost navíc, Láska není „přidaná hodnota“.

Upíráte M/mi D/důstojnost, protože M/mého M/manžela nemáte ve V/vážnosti, neberete J/jej vážně.



Nedělejte z P/plnosti L/lásky vulgaritu, nedělejte z L/lásky polovičatá tělesná vulgární odlidštění, nešpiňte L/lásku podsouváním účelovosti ke zplození, případně podsouváním výmyslů o nástroji k promiskuitě. Tím jen prokazujete, co ve vás je – a L/láska to není.



P/plnost není hřích.

Hřích je to, čeho vy máte plné oči, plná srdce: chtivost a pohrdání.



Vy J/jste S/si ustanovili kněžský celibát, vy si jej dodržujte, ale nevnucujte svoje dohody Králi veškerenstva, Stvořiteli přeBývajícímu nad časem.

Nesnášíte M/mne s odůvodněním, že nemohu B/být v I/intimitě s Nebem, protože M/mne vidíte, protože J/jsem člověk jako kdokoliv jiný.

Nesnášíte M/mého M/manžela, Vítěze nad S/smrtí, s odůvodněním, že když J/jej na vlastní oči nevidíte a na vlastní uši neslyšíte, nevidí a neslyší J/jej ani nikdo jiný na Zemi: upíráte M/mu Svrchovanost.

A proto nesnášíte sami sebe.

A dobře děláte, že nesnášíte svoje povahová nastavení, špatně děláte, že svojí nesnášenlivostí vůči všem, vždy a všude, tupíte Výraz (Krista v Trojici) i Obraz (Stvořeného člověka) Boha zároveň, tím tupíte i svoji P/přítomnost i vyK/koupení.

Z vaší nesnášenlivosti B/budete skládat Ú/účty.



L/láska není hřích, to jen vy, spolčenci, děláte z polovičatostí normu, a tuto normu aplikujete k posuzování Lásky.



Jana, 10.9.2022

-


Jednou z vašich nejčastějších dezinterpretací je, že se snad stavím naroveň Kristu.

To je nesmysl a nehoráznost, nic takového J/jsem nikdy vědomě neřekla, nenaznačila, neříkám, nenaznačuji, a to jakýmkoliv způsobem: slovy i chováním.



Vždy a stále tvrdím jediné: J/já, Jana J/jsem PrávoP/platnou M/manželkou Vtěleného Vítězného, nikdy historického Krista.

J/jsem J/jediné a nerozdílné lidství Krista Vítězného, nikoliv Bůh.

Tomu od-po-V/vídají i veškerá M/mně Daná zJevení: „jen“ K/krása, nikdy hrůzy. Včetně K/kříže. O horory se postarali a starají spolčené zaS/svěcené osoby katolické Církve a jejich spolčenci v Církvi i mimo Ni. Ne, nejsem proti Církvi. J/jsem proti z-Ne-S/svěcování Církve vámi, zaS/svěcenými a svedenými spolčenci anticírkve v Církvi Svaté.



M/manžel a J/já S/si neJ/jsme rovni. Vy vykládáte opak, protože O/odmítáte a zá-vidíte vyK/koupení – O/odmítáte Kristovo Vtělení, rozdělujete J/jej vedví. Nejlépe je to vidět na tom, když separujete lidství a Božství, jako by to snad bylo možné oddělit. Abyste situaci alespoň zahlédli, J/jsem nucená používat vaši terminologii, kterou učíte lid.

Vašimi nehoráznostmi zpochybňujete rozdíl mezi Vtělením Krista/Stvořením Jany a mezi Stvořením Adama/Stvořením Evy,

když termín Nový Adam zneužíváte k degradaci Krista, ke zpochybnění J/jeho Moci, sVrchovanosti. M/manžel M/mi Ř/řekl: „Stvořil J/jsem Tě pro S/sebe.“ „Stvořil J/jsem Tě k I/intimitě.“

Tedy nikoliv k tomu, abych U/učila lid – to J/je Ú/úkol U/učitelů Církve, tedy vás, alibistických povýšeneckých lenochů. A zároveň

není vaším úkolem, abyste chtěli být (což jste mnohdy chtěli a usilovali) M/mými stvořiteli a J/jedinými a nerozdílnými lidstvími. Což je přesně to, co chcete, a abyste se té špíny zbavili, obviňujete M/mne ze svůdcovství „ubohých Svatých kněží a řeholníků“. Svoje nepopiratelné smýšlení a činy Proti Duchu Svatému (Proti v Pravdě a z Pravdy M/mému poVolanému J/jménu Jana) i Proti duši a T/tělu (usmrcování M/mojí pověsti a z Dobra J/jména i usmrcování tělesnosti až do úplného vyčerpání organismu, mnohá vaše proklínání a Z/zlořečení obecně Proti M/mně) bagatelizujete jako „drobná pochybení“. Vaše viny svalujete na M/mne, J/jediné a nerozdílné lidství Krista Vítězného.

O vašich letitých pronásledováních, kybernetických invazích a šikaně, o vašich krádežích mých klíčů a vloupáních do mého soukromí nemluvě (chyba, neměli jste na nic sahat, nic měnit, nic do bytů přidávat, nic krást, nic proklínat – oČištění M/mého bytu od Z/zla prováděl katolický kněz, jsou svědkové. Prokletí bylo centralizované přesně v místě pod K/křížem, kudy dříve šel světelný paprsek až na zem).



Vy-Z/znáváte-li P/plnost Krista, M/musíte také uZ/znat Kristovu nerozdílnost jak Vtělením, tak vyK/koupením –

jako J/je Syn člověka Synem Otce, J/je i D/dcera Otce (ke M/mně, Janě Kristovo: „M/mám pro Vás zP/právu … M/mám Vám Ř/říct … Ty J/jsi Má Milovaná D/dcera!“ - a to fyzicky při S/setkání na druhý pátek v 1/2006) S/svým Pravým J/jménem Synovou lidskou T/tváří v P/plnosti I/identity již nyní na Zemi Synovým lidským poD/dílem na duši a těle v dechu (andělu) z Ducha Svatého.

Tím, že tvrdíte opak, případně netušíte, o čem M/mluvím, jen uS/svědčujete sami sebe, že Ne-Z/znáte Krista. Ž/že se Ne-Z/znáte ke K/kříži. Že jste zacyklení ve svých klišé a škatulkách tím, že z P/pravd Církve, K/které ústy vyZ/znáváte a srdcem netušíte, děláte pusté fráze.

A (J/jmenné) P/pravdy Církve (Svatí) B/budou vašimi svědky: o vás. O vašich učeních.



Jako J/je Syn člověka Výrazem Tváře Trojice, J/je Jana V/výrazem T/tváře Syna člověka.

Co Bůh sPojil, člověk nerozlučuj. N/naše M/manželství J/je od Počátku Vítězné.



Kdo to zpochybňuje, L/lže.

Kdo ze zaS/svěcených osob to zpochybňuje, z-Ne-S/svěcuje Církev.



Jana, 8.9.2022

-




SEBEKRIMINÁL


Ne-V/věříte M/mi, protože Ne-po-Z/znáváte P/pravdu.

Ne-po-Z/znáváte P/pravdu, protože se Ne-Z/znáte k Moudrosti.

Ne-Z/znáte S/se k Moudrosti, protože máte zálibu v dezinterpretacích a vnějškovosti.

Máte zálibu v dezinterpretacích a vnějškovosti, protože vy sami jste ve vašem vnímání středem veškerenstva, určující silou pravdy. Jste těmi, kteří chtějí měnit svět k obrazu svému. Kdo chtějí měnit Boha k obrazu svému. Kdo chtějí být jako-Bůh. Kdo sami sebe vidí jako Spasitele. Je vás mnoho, mnozí z vás se tak otevřeně prezentují, a tak svádějí lid. Bez S/síly silou, bez Moci násilím. (Násilí = bažení po všem, jen pro sebe a hned.) Železnou pěstí v sametové rukavici. A běda ostatním, když se ovládnout nenechají.

Jste v gigantické touze panovat veškerenstvu, a proto je pro vás veškerenstvo jen hračkou k naplnění vašich tužeb.

Vaše touhy jsou ve vašich očích Dobro Samo, takže o R/realitu nemáte záJ/jem. Spoléháte se na tělesné smysly, a smysly vám ve vašich dezinterpretacích neslouží k Ž/životu ze/ve/ku S-M/myslu (= neslouží ke S/spolu-M/mysli, neslouží k Ž/životu ve S/společenství v Duchu Svatém). Tělesnost Daná Bohem J/je D/dobrá, protože člověk J/je Obraz Boží, ale vy říkáte, že tělo je samo od sebe, že tělo je zlé, že tělesnost je Z/zlo. Ne-po-Z/znáváte rozdíl mezi N/něhou K/kříže (= mezi uK/kotvením ve hmotě vyV/výšeného Kristova T/těla v nezávislosti na světě bez dotyku země) a mezi závislostí na hmotě (a mezi distancováním se od K/kříže Krista Vítězného). Sloužíte tělesnosti a tělesnost, o které si myslíte, že jí panujete, považujete a prohlašujete za zlo.

Tím vším tupíte Vtěleného. Kdo tupí Vtěleného, tupí svoji vlastní M/mysl i T/tělesnost.

Jak byste M/mohli po-Z/znávat I/identitu, když tupíte sami sebe a považujete to za D/dobré?


Jana, 8.9.2022

-



Dnešní 2 denní situace.

První:


fyzicky reálně v zahradnickém obchodě, rozhovor s prodavačkou, mluvíme o vhodné zemině pro fíkovníky. Mluvím a náhle, zničehonic, bylo několik mých slov až vět výrazně ozvučeno, jako když je ozvěna v telefonním hovoru. S prodavačkou jsme, samozřejmě, mluvily bez techniky, ani ne metr od sebe. Poté hovor pokračoval opět normálně. Ta ozvěna se ozývala po celém okolí, jako kdybychom byly v lese. Nechápala jsem, co se to děje, myslela jsem, že je to nějaký odposlech, občas se to stává v telefonických hovorech v mém mobilu.

VýZ/znam naS/stal o den později:

"J/jsi M/mé S/slovo i oZ/zvěna, J/jsem Tvé S/slovo i oZ/zvěna." Ř/řekl M/manžel, Vítěz nad S/smrtí.


Druhá situace: denní v-i-D/dění (před zavřenýma očima).

Hlouček lidí, tiše se mezi sebou o něčem baví. Vzápětí opatrně postupně chytají velké štíhlé sloupové hodiny ze vzácného dřeva, měří jako člověk. Tvarem připomínají londýnský Big ben. Postupně je pokládají, vpravo od paty (od spodní části podstavce, který není vidět, je za rukami), kterou drží těsně nad zemí. Na rovné zemi je náhle zemina, kolem trávník, zemina se prohlubuje, zvětšuje se do jámy, jáma sama od sebe roste na velikost hodin. Lidé, kteří drží hodiny, je opatrně a pomalu snášejí dolů nakonec i koncem s ciferníkem, ciferník je nad „hlavou“ jámy. Dívám se, lidé, kteří se starají, mne nechávají, vědí, kdo jsem, já nevím, kdo jsou oni. Stojím před ciferníkem zboku a dívám se, jak jej pomalu spouštějí až těsně nad jámu. Vtom se stane něco nesrozumitelného: před mým obličejem se objeví lopata, v lopatě, kterou kdosi naproti mně drží, je zemina. Ruce kohosi z té zeminy pomalu a opatrně odsypávají po malých částech do místa mezi najednou pootevřenými skleněnými kulatými dvířky na ciferníku a ciferníkem. Chtěla jsem protestovat, že sypat zeminu do tak nádherných luxusních hodin (bílý ciferník, zlaté ručičky i římské číslice) nedává smysl a je to špatně, ale ruce lidí, které hodiny držely, pomalu klesaly do té vyhloubené jámy, a spolu s nimi klesaly i hodiny. Když v-i-D/dění skončilo, hodiny už byly těsně nad povrchem pod úhlem cca 15 st. ciferníkem nahoru, zdálo se, že čas se zastavil.

A tak se po skončení v-i-D/dění ptám: čí čas se naP/plnil? Inu, neptej se, komu zvoní hrana. Zvoní Tobě.


Jana, 24.8.2022

-


od-po-V/vědnost za K/krev


Dnešní v-i-D/dění ve spánku.

Odpoledne na náměstí v Litomyšli. Jsem se známou z minulosti. Náhle noc s černou oblohou, bez měsíce i hvězd. Vzápětí se na obloze objeví síť pospojovaných bílých, postupně rovných čar, jako u mlhoviny.

Nechápeme. Uvažujeme o zdroji „velkoplošné malby“ na obloze – známá předpokládá dětskou hru (např. laserovými ukazovátky), já mluvím o vojenském původu. Ani jedno nevypadá pravděpodobně.

Vzápětí se síť bílých linií uspořádává do tvaru geopolitické mapy, postupně se v jednotlivých útvarech (černý vnitřek uprostřed bílých hranic) objevují v každém útvaru dvě bílá písmena. Vzápětí se dosud spojené obrazce začínají měnit, rozpojují se od sousedů a zase se spojují s jinými obrazci v jiných místech, samy mění svoji velikost, některé zcela zanikají a vznikají jiné s jinými rozměry i zkratkami názvů.

Vtom se průběžně (přeléváním bez ohledu na plochu obrazců) zbarvují v odstínech červené, od růžové po temně sytě rudou, červená překrývá černý podklad, někdy se konkrétní odstín červené objevuje jen uvnitř jednoho útvaru.


Přichází vědomí významu - geopolitický vývoj v celé historii lidstva.

Bílé linie jsou hranice států, státy stále vznikají, mění svoje hranice, zanikají, vznikají jiné, … Jednotlivé útvary (geometrické tvary, většinou čtverce a obdélníky) = státy, spojené obrazce = sousední státy, kontinenty a ostrovy (kontinenty svůj tvar měnily). Dvě bílá písmena = názvy konkrétního státu ve zkratce. Rozlévající se červená v odstínech od růžové po temně sytě rudou jsou válečné konflikty, v různé míře a podobě prolévání krve, jsou nadstátní (přes více útvarů) i vnitrostátní (jen uvnitř hranic jednoho útvaru - občanské války, tyranie a pronásledování). Vše se neustále proměňuje.

Vtom se z oblohy ozval mocný, pro mne jemný slavnostní hlas:  „Pán přichází!“

Základní a nosný výZ/znam v-i-D/dění: V/volání k od-po-V/vědnosti za K/krev.


Celé (bez lidí) náměstí a celý svět zachvátila hrůza nadlidských rozměrů, hrůza z moci, která měla sílu trhat plíce i srdce na kusy. Pro mne je ta moc krásná, pro jiné děsivá, pro všechny nesmírně intenzivní. Přicházela nadpozemská moc v nepředstavitelných rozměrech bez hranic, moc, která mohla, cokoliv chtěla, šlo o úplné odhalení pozemské moci pohledem Moci Samé. Pozemská moc vypadala titěrně a nepodstatně, pýcha coby parodie moci (coby parodie v-z-N/nešenosti) vypadala směšně.

Ta moc byla Mocí nade vším vývojem historie, moc zjevující fakta a jejich významy, moc volající k odpovědnosti za krev prolitou za celou historii lidstva.

Byla jsem nesmírně šťastná, což mne probudilo.


Jana, 18.7.2022

-


Víra J/je L/láska ke zJevené P/pravdě.

Vy jste si zvolil život ve L/lži a ze L/lži.

Anti-J/jste P/prázdný, a proto Dobro v/z P/přítomnosti Ne-po-Z/znáváte.


Jana, 12.7.2022

-


Ustanovení § 86 občanského zákoníku stanoví: „Nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat takové či jiné záznamy pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou, nebo takové záznamy o jeho soukromém životě šířit. Ve stejném rozsahu jsou chráněny i soukromé písemnosti osobní povahy.“


Mgr. Tomáš Kubíček

koncipient, Plavec & Partners

výběr z:

https://www.pravniprostor.cz/clanky/obcanske-pravo/zakonnost-porizeni-tajneho-audiozaznamu-v-pravnich-vztazich#link-note-1


Dle judikatury Ústavního soudu je za běžných okolností svévolné nahrávání soukromých rozhovorů bez vědomí jejich účastníků hrubým zásahem do jejich soukromí. Takovýto postup s rysy záludnosti je ve velké většině případů morálně i právně zcela nepřijatelný, zejména, je-li veden záměr nahrávanou osobu poškodit.


Konkrétně:

89/2012 Sb.

ZÁKON

ze dne 3. února 2012

občanský zákoník

ve znění zákonů č. 460/2016 Sb., č. 303/2017 Sb., č. 111/2018 Sb., č. 171/2018 Sb., č. 33/2020 Sb., č. 163/2020 Sb. a č. 192/2021 Sb.



Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:




ČÁST PRVNÍ

Obecná část


HLAVA I

Předmět úpravy a její základní zásady


DÍL 1

Soukromé právo


§ 1

(1) Ustanovení právního řádu upravující vzájemná práva a povinnosti osob vytvářejí ve svém souhrnu soukromé právo. Uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného.



(2) Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.




§ 2

(1) Každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit.

(2) Zákonnému ustanovení nelze přikládat jiný význam, než jaký plyne z vlastního smyslu slov v jejich vzájemné souvislosti a z jasného úmyslu zákonodárce; nikdo se však nesmí dovolávat slov právního předpisu proti jeho smyslu.

(3) Výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.




§ 3

(1) Soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým.

(2) Soukromé právo spočívá zejména na zásadách, že

a) každý má právo na ochranu svého života a zdraví, jakož i svobody, cti, důstojnosti a soukromí,

b) rodina, rodičovství a manželství požívají zvláštní zákonné ochrany,

c) nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých,

d) daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny,

e) vlastnické právo je chráněno zákonem a jen zákon může stanovit, jak vlastnické právo vzniká a zaniká, a

f) nikomu nelze odepřít, co mu po právu náleží.

(3) Soukromé právo vyvěrá také z dalších obecně uznaných zásad spravedlnosti a práva.




§ 4

(1) Má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.

(2) Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé. To platí obdobně, pokud právní řád spojuje určitý následek s existencí pochybnosti.




§ 5

(1) Kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži.

(2) Proti vůli dotčené strany nelze zpochybnit povahu nebo platnost právního jednání jen proto, že jednal ten, kdo nemá ke své činnosti potřebné oprávnění, nebo komu je činnost zakázána.




§ 6

(1) Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.

(2) Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.



§ 8

Zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.




DÍL 2

Fyzické osoby


ODDÍL 1

Obecná ustanovení


§ 23

Člověk má právní osobnost od narození až do smrti.




§ 24

Každý člověk odpovídá za své jednání, je-li s to posoudit je a ovládnout. Kdo se vlastní vinou přivede do stavu, v němž by jinak za své jednání odpovědný nebyl, odpovídá za jednání v tomto stavu učiněná.




ODDÍL 5

Jméno a bydliště člověka


Jméno člověka a jeho ochrana


§ 77

(1) Jméno člověka je jeho osobní jméno a příjmení, popřípadě jeho další jména a rodné příjmení, která mu podle zákona náležejí. Každý člověk má právo užívat své jméno v právním styku, stejně jako právo na ochranu svého jména a na úctu k němu.

(2) Člověk, který v právním styku užívá jiné jméno než své vlastní, nese následky omylů a újem z toho vzniklých.




§ 78

(1) Člověk, který byl dotčen zpochybněním svého práva ke jménu nebo který utrpěl újmu pro neoprávněný zásah do tohoto práva, zejména neoprávněným užitím jména, se může domáhat, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

(2) Je-li dotčený nepřítomen, nebo je-li nezvěstný, nesvéprávný či nemůže-li z jiné příčiny uplatnit právo na ochranu svého jména sám, může je uplatnit jeho manžel, potomek, předek nebo partner, ledaže dotčený, ač svéprávný, dal výslovně najevo, že si to nepřeje.

(3) Týká-li se neoprávněný zásah příjmení a je-li pro to důvod spočívající v důležitém zájmu na ochraně rodiny, může se ochrany domáhat samostatně manžel nebo jiná osoba dotčenému blízká, byť do jejich práva ke jménu přímo zasaženo nebylo.



§ 79

Pseudonym

(1) Člověk může pro určitý obor své činnosti nebo i pro soukromý styk vůbec přijmout pseudonym. Právní jednání pod pseudonymem není na újmu platnosti, je-li zřejmé, kdo jednal, a nemůže-li druhá strana mít pochybnost o osobě jednajícího.

(2) Vejde-li pseudonym ve známost, požívá stejné ochrany jako jméno.




§ 80

Bydliště

(1) Člověk má bydliště v místě, kde se zdržuje s úmyslem žít tam s výhradou změny okolností trvale; takový úmysl může vyplývat z jeho prohlášení nebo z okolností případu. Uvádí-li člověk jako své bydliště jiné místo než své skutečné bydliště, může se každý dovolat i jeho skutečného bydliště. Proti tomu, kdo se v dobré víře dovolá uvedeného místa, nemůže člověk namítat, že má své skutečné bydliště v jiném místě.



(2) Nemá-li člověk bydliště, považuje se za ně místo, kde žije. Nelze-li takové místo zjistit, anebo lze-li je zjistit jen s neúměrnými obtížemi, považuje se za bydliště člověka místo, kde má majetek, popřípadě místo, kde měl bydliště naposledy.




ODDÍL 6

Osobnost člověka


PODODDÍL 1

Obecná ustanovení


§ 81

(1) Chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.

(2) Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.




§ 82

(1) Člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

(2) Po smrti člověka se může ochrany jeho osobnosti domáhat kterákoli z osob jemu blízkých.




§ 83

(1) Souvisí-li neoprávněný zásah do osobnosti člověka s jeho činností v právnické osobě, může právo na ochranu jeho osobnosti uplatnit i tato právnická osoba; za jeho života však jen jeho jménem a s jeho souhlasem. Není-li člověk schopen projevit vůli pro nepřítomnost nebo pro neschopnost úsudku, není souhlasu třeba.



(2) Po smrti člověka se právnická osoba může domáhat, aby od neoprávněného zásahu bylo upuštěno a aby byly odstraněny jeho následky.




PODODDÍL 2

Podoba a soukromí


§ 84

Zachytit jakýmkoli způsobem podobu člověka tak, aby podle zobrazení bylo možné určit jeho totožnost, je možné jen s jeho svolením.




§ 85

(1) Rozšiřovat podobu člověka je možné jen s jeho svolením.



(2) Svolí-li někdo k zobrazení své podoby za okolností, z nichž je zřejmé, že bude šířeno, platí, že svoluje i k jeho rozmnožování a rozšiřování obvyklým způsobem, jak je mohl vzhledem k okolnostem rozumně předpokládat.

(moje poznámka: takové jednání jsem výslovně opakovaně dlouhodobě odsuzovala a dosud trvám na mém zásadním nesouhlasu s jakýmkoliv rozmnožováním a šířením informací za mými zády)




§ 86

Nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat takové či jiné záznamy pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou, nebo takové záznamy o jeho soukromém životě šířit. Ve stejném rozsahu jsou chráněny i soukromé písemnosti osobní povahy.




§ 87

(1) Kdo svolil k použití písemnosti osobní povahy, podobizny nebo zvukového či obrazového záznamu týkajícího se člověka nebo jeho projevů osobní povahy, může svolení odvolat, třebaže je udělil na určitou dobu.



(2) Bylo-li svolení udělené na určitou dobu odvoláno, aniž to odůvodňuje podstatná změna okolností nebo jiný rozumný důvod, nahradí odvolávající škodu z toho vzniklou osobě, které svolení udělil.




§ 88

(1) Svolení není třeba, pokud se podobizna nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob.

(moje poznámka: nestalo se)



(2) Svolení není třeba ani v případě, když se podobizna, písemnost osobní povahy nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí na základě zákona k úřednímu účelu nebo v případě, že někdo veřejně vystoupí v záležitosti veřejného zájmu.

(moje poznámka: nestalo se s výjimkou zveřejněných obsahů mých web stránek)




§ 89

Podobizna nebo zvukový či obrazový záznam se mohou bez svolení člověka také pořídit nebo použít přiměřeným způsobem též k vědeckému nebo uměleckému účelu a pro tiskové, rozhlasové, televizní nebo obdobné zpravodajství.

(Moje poznámka: je třeba zdůvodnit, proč v mém případě podle vašich vyjádření považujete vaše šmírování mne za "vědecké zkoumání v obecném zájmu", když tvrdíte a jednáte v tom smyslu, že moje osoba jako celek je pochybná. Z toho plyne, že zkoumání mojí osoby není na místě, protože zkoumání pochybného objektu by bylo nevědecké a neoprávněné, předmětně neúčelné a zavádějící, bylo by to marnění sil a prostředků i vůči tomu, kdo vše financuje a věcně i jmenně zajišťuje - zde biskupství, a to včetně zaměstnavatele "zkoumajících", protože takovým přístupem v tomto případě vzniká vážné poškození zájmů profesionality a duchovní podstaty duchovních povolání, na které se spolčenci odvolávají.)




§ 90

Zákonný důvod k zásahu do soukromí jiného nebo k použití jeho podobizny, písemnosti osobní povahy nebo zvukového či obrazového záznamu nesmí být využit nepřiměřeným způsobem v rozporu s oprávněnými zájmy člověka.

(moje poznámka: včetně pořizování např. audio záznamů mých neveřejných vyjádření vč. obsahů svátostí smíření, komunikace se zdravotníky, ..., a manipulací jimi, což trvale, s velkým nasazením a organizovaně ve zločinném spolčení odmítáte a vědomě svobodně porušujete)




PODODDÍL 3

Právo na duševní a tělesnou integritu


§ 91

Člověk je nedotknutelný.




§ 92

(1) Lidské tělo je pod právní ochranou i po smrti člověka. Naložit s lidskými pozůstatky a s lidskými ostatky způsobem pro zemřelého nedůstojným se zakazuje.



(2) Nejsou-li lidské ostatky uloženy na veřejném pohřebišti, má na jejich vydání právo osoba, kterou člověk před svou smrtí výslovně určil; jinak postupně jeho manžel, dítě nebo rodič, a není-li žádný z nich nebo odmítnou-li ostatky převzít, převezme je jeho dědic.




Zásah do integrity


§ 93

(1) Mimo případ stanovený zákonem nesmí nikdo zasáhnout do integrity jiného člověka bez jeho souhlasu uděleného s vědomím o povaze zásahu a o jeho možných následcích. Souhlasí-li někdo, aby mu byla způsobena závažná újma, nepřihlíží se k tomu; to neplatí, je-li zásah podle všech okolností nutný v zájmu života nebo zdraví dotčeného.



(2) Zákonný zástupce může udělit souhlas k zásahu do integrity zastoupeného, je-li to k přímému prospěchu osoby, která není schopna dát souhlas sama.




§ 94

(1) Kdo chce provést na jiném člověku zákrok, vysvětlí mu srozumitelně povahu tohoto zákroku. Vysvětlení je řádně podáno, lze-li rozumně předpokládat, že druhá strana pochopila způsob a účel zákroku včetně očekávaných následků i možných nebezpečí pro své zdraví, jakož i to, zda přichází v úvahu případně i jiný postup.

(moje poznámka: při hospitalizaci na jaře 2008 primář neurologie velmi silně, denně a i skrze další zdravotníky i spolčence naléhal, abych dala souhlas s operací, jejíž důvodnost, smysl, průběh, rizika, ... mi trvale odmítal oznámit, a tudíž i vysvětlit, a když jsem se informací o tom opakovaně dožadovala, vždy mi jen bylo oznámeno, že těsně před vjezdem na operační sál, tj. několik minut před operací, mi bude dán k podpisu informovaný souhlas, který prý ani nemusím číst, prý jde jen o formalitu. Po mých otázkách na jiné lékaře téhož oddělení mi bylo řečeno, ať si pro papír informovaného souhlasu dojdu na chirurgii. Tam mne odmítli s tím, že mi jej musí vydat na oddělení, kde se operace provede. Zde mi informovaný souhlas odmítli dát i jen k nahlédnutí, dokud nebudu ležet na posteli u dveří na operační sál. A mnoho dalších takových věcí.)



(2) Uděluje-li souhlas za jiného jeho zákonný zástupce, podá se vysvětlení i tomu, kdo má být zákroku podroben, je-li schopen úsudku, způsobem přiměřeným schopnosti dotčeného vysvětlení pochopit.


§ 95

Nezletilý, který není plně svéprávný, může v obvyklých záležitostech udělit souhlas k zákroku na svém těle také sám, je-li to přiměřené rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku a jedná-li se o zákrok nezanechávající trvalé nebo závažné následky.




§ 96

(1) Souhlas k zásahu do integrity člověka vyžaduje písemnou formu, má-li být oddělena část těla, která se již neobnoví.



(2) Písemnou formu vyžaduje i souhlas k


a) lékařskému pokusu na člověku

(Moje poznámka: při hospitalizaci bylo primářem nařízeno mnoho vyšetření a úkonů, jejichž důvodnost neoznámil, nevysvětlil, z pozice moci primáře vůči na jeho rozhodnutích závislému pacientovi nařídil. Praktická lékařka později zhodnotila celek jako důkladné předoperační vyšetření - poté, co jsem jí odevzdala lékařskou zprávu z hospitalizace. Součástí bylo i psychiatrické a psychologické vyšetření, přičemž mne nařizující primář neinformoval, že s ním nemusím souhlasit. Věděla jsem, že to není moje povinnost, ale šla jsem na něj, aby bylo lékařsky a na primářově oddělení oficiálně zadokumentováno zneužití medikace, kterou mi nařídil, a která mi způsobila vážné újmy na zdraví až na hranici úplného vyčerpání organismu. Na záznamu těchto vyšetření jsem jasně uvedla silné předávkování medikací nařízené primářem, a to souborem mnoha vzájemně protichůdných léků v extrémních množstvích, což psychiatrička dezinterpretovala jako "důkaz mojí nespecifické poruchy osobnosti". Taková "diagnóza" se zpravidla dává jen ve dvou případech: buď jde o neschopného diagnostika, nebo jde o všehoschopného diagnostika podlézajícího jemu nadřazené moci.

To vše podpořeno šikanou zdravotními sestrami podlézajícími primářovi, zejm. pletichářkou. Konkrétní léky a jejich množství jsem zapisovala do Záznamů, ve kterých je možné je dohledat - o názvy a množství tabletek a infuzí jsem vždy sestru požádala hned, jak mi je donesla. To vše se dělo při vědomí a za účasti mnoha spolčenců z řad kněží, řeholníků a osob kolem nich, kteří měli o situaci informace od lékařů (plná moc při hospitalizaci, chtěla jsem, aby se za činy a skutky vůči mně odpovídali přímo Bohu a tak jednali s kněžskou odpovědností) i z návštěv kvůli zpovědím, protože jsem neustále očekávala rychlý konec života. Dokladem je mj. i telefonát O. Romualda Štěpána Roba OP krátce po mém propuštění z nemocnice v době, kdy jsem byla fyzicky na dně a primář rozhodl, že odpovědnost za můj zdravotní stav nesmí nést on a jeho primariát, a proto je nezbytné ihned ukončit hospitalizaci a poslat mne domů. O. Romuald Š. Rob OP, aniž bych s ním byla v kontaktu, mi zavolal na mobil a ptal se, jak na tom jsem. Od koho měl informace? Odkud? Od donašečky Yvony současně jemu, O. Jordánu Vinklárkovi OP, P. J. Čunkovi SJ, která se tvářila jako moje kamarádka a chodila za mnou do nemocnice?)

, nebo


b) zákroku, který zdravotní stav člověka nevyžaduje; to neplatí, jedná-li se o kosmetické zákroky nezanechávající trvalé nebo závažné následky.




§ 97

(1) Udělený souhlas může být odvolán v jakékoli formě, i když se pro udělení souhlasu vyžaduje písemná forma.



(2) Nevyžaduje-li se pro souhlas písemná forma, má se za to, že byl udělen. Při nejistotě, zda byl souhlas odvolán v jiné než písemné formě, se má za to, že k odvolání nedošlo.




§ 98

(1) Nemůže-li člověk udělit souhlas pro neschopnost projevit vůli, byť jen přechodnou, a nemá-li zákonného zástupce, vyžaduje se souhlas přítomného manžela, rodiče, nebo jiné osoby blízké. Není-li přítomna žádná z těchto osob, vyžaduje se souhlas manžela, a není-li, souhlas rodiče, popřípadě jiné osoby blízké, pokud je lze bez obtíží zjistit a zastihnout a pokud je zřejmé, že nehrozí nebezpečí z prodlení. Není-li možné získat souhlas žádným z výše uvedených způsobů, může souhlas udělit jiná přítomná osoba, která o dotčenou osobu osvědčí mimořádný zájem.



(2) Při zákroku i při udělení souhlasu se vezme zřetel na dříve vyslovená známá přání člověka, do jehož integrity má být zasaženo.




§ 99

Je-li život člověka v náhlém a patrném nebezpečí a nelze-li souhlas ve stavu nouze získat ani v jiné než stanovené formě, lze okamžitě zakročit, pokud to je ve prospěch zdraví dotčené osoby nezbytné.

(Moje poznámka: o tom, co je a není v mém zájmu, se při mojí hospitalizaci z lékařského pokoje ozýval křik lékařů hádajících se s primářem, bylo snadno rozumět. Mnoho spolčenců, k nimž patřil i místní zdravotnický personál, informace o mém zdraví překrucovalo, překrucuje, často šíří pouze osobní a sdílené domněnky = "drby". Ty vydává za fakta.)




§ 100

(1) Má-li být zasaženo do integrity nezletilého, který dovršil čtrnáct let, nenabyl plné svéprávnosti a který zákroku vážně odporuje, třebaže zákonný zástupce se zákrokem souhlasí, nelze zákrok provést bez souhlasu soudu. To platí i v případě provedení zákroku na zletilé osobě, která není plně svéprávná.



(2) Nesouhlasí-li zákonný zástupce se zásahem do integrity osoby uvedené v

odstavci 1

, ač si jej tato osoba přeje, lze zákrok provést na její návrh nebo na návrh osoby jí blízké jen se souhlasem soudu.




§ 101

Má-li být zasaženo do integrity člověka neschopného úsudku způsobem zanechávajícím trvalé, neodvratitelné a vážné následky nebo způsobem spojeným s vážným nebezpečím pro jeho život nebo zdraví, lze zákrok provést jen s přivolením soudu. Tím není dotčeno ustanovení

§ 99

.




§ 102

Soud přivolí k zákroku podle

§ 100

nebo

101

, je-li dotčené osobě podle rozumného uvážení k prospěchu, po jejím zhlédnutí a s plným uznáváním její osobnosti.




§ 103

Bylo-li zasaženo do integrity člověka, který byl ve stavu, kdy nemohl posoudit, co se s ním děje, a nedal-li sám k zákroku souhlas, musí mu být, jakmile to jeho stav dovolí, vysvětleno způsobem, kterému bude schopen porozumět, jaký zákrok byl na něm proveden, a musí být poučen o jeho možných následcích i o riziku neprovedení zákroku.



Jana, 11.7.2022

-


Brzy B/bude vyS/svědčení.


Jana, 24.6.2022

-


M/měla J/jsem intenzivní v-(i)D/dění.

Šlo o to, abych nepouštěla domů nikoho, kdo se tváří jako nestranný pomocník, jako člověk, který "jen dělá svoji práci". Pokud bych nově příchozího pustila do svého soukromí, postaral by se, abych neměla možnost mu (a nejen jemu) zabránit provést značné škody a ztráty nejen na mém majetku.

Jinými slovy: nepočítejte s tím, že bych kohokoliv z vás pozvala do svého soukromí. To se nestane.

Jana, 12.6.2022

-


Tak si to shrňme:

U/učitel Církve (= Svátostný kněz) odmítá U/učit laika (M/mne, Zuzanu), a to dlouhodobě již 14 let.

Od laika naopak tento U/učitel Církve očekává, že bude Svátostného kněze U/učit, protože tento laik má inF/formace, K/které J/jsou pro něj náročné na zvládnutí.

Nabízí se otázka: jak může mít Zuzana teologické in-F/formace, s J/jejichž poCH/chopením má kněz potíže, když je kvůli neU/učení U/učitele inF/formacemi nedotčená?


Jestliže i přesto tyto inF/formace Zuzana M/má, a kněz J/je uZ/znává a CH/chce S/se naU/učit, jak řeší dilema o P/původu poZ/znání T/těchto S/slov, když U/učitelem Církve neU/učený laik J/jich z principu věci sám ze sebe není schopen ani poZ/znat, ani J/je po-CH/chopit?


Odkud T/tyto Vámi uZ/znané in-F/formace M/mám, ne-li z Ducha Svatého?

Odkud J/je po-Z/znání: z T/temnoty L/lží, nebo z P/pravdy? Z Nebe, nebo od lidí?

J/je-li po-Z/znání z Pravdy, J/je i P/pravdivé?

J/je Možné, aby B/bylo v Pravdě S/slovo u laika ze světa (tj. aby bylo v Pravdě S/slovo VyHnané), nebo J/je v Pravdě J/jmennost (J/jménem Obrazu Boha ze J/jména Vtěleného ze Jména) výlučným Darem Ducha Jmenného z Ráje?

Dává Duch Svatý polovičaté (bez Boha) poznání věcí, což v důsledku ruší v-z-T/tah s Bohem, takové bezbožné poznání je zavádějící, nebo Duch Svatý Dává Plnost Z/znání podle Své Vůle?


Jestliže uZ/znáváte, že u M/mne Je S/slovo, proč odmítáte při-Z/znat, že J/jsem z Vůle Pravdy J/jmennou Pravdou poVolané Vtěleného Vítězného S/slovo Jany, J/jediné a nerozdílné lidství Vtěleného Vítězného z K/kříže?


Buď coby Svátostný kněz chcete být vyučen od laika Zuzany, kterou coby U/učitel Církve odmítáte U/učit o Bohu, čímž mimoděk uZ/znáváte a nepřiznáváte Pravou J/jmennost Jany, čímž jste v situaci ne nepodobné situaci rozumově informovaného a zároveň na srdce slepého autisty,

nebo

situaci velmi D/dobře R/rozumíte a snažíte se kličkovat, abyste provokacemi a sledováním zpoza rohu v "bezpečném" závětří získal, co chcete, a přitom "si nezadal".

Ducha Svatého neoklamete.


Vy teď máte na výběr jen 2 D/dobré M/možnosti:

- buď začnete laika Zuzanu U/učit o Bohu T/tak, J/jak Církev naŘ/řizuje,

- nebo podle nevyřčeného uZ/znání Pravdivosti S/slova Jany také Pravou J/jmennost Jany přiZ/znáte veřejně J/jednoZ/značně naH/hlas, a T/tak B/budete v Pravdě Ž/žít.


UJ/jasněte S/si, K/kdo J/je v Duchu Svatém, K/kdo ke Svátostem přiS/stupuje oP/právněně, K/komu Je v Pravdě odPuštěno,

a kdo očekává Boží vděk za svoje vlastní teologické výkony, pokouší Boha nucením ke zJevení Se Slova L/lháři, který posoudí, zda Bůh smí Být Bohem.

A B/buďte důS/sledný a rozH/hodný.


Jana, 10.6.2022

-


Sami se spolčujete, abyste lhali a škodili,

a nepoznáte rozdíl mezi pravdou a lží?

To už nepoznáváte ani sami sebe, své vlastní hříchy?


Jak můžete Ž/žít ve s-M/míru, když se Vám vzteky vaří krev v žilách?

Jestli s vědomím vlastní kriminality v účelových spolčeních a při znalosti své až zuřivosti nepoznáváte ani vlastní lži, jste skrz naskrz prolhaný, a proto všechno, jak si vykládáte sebe i svět, je mimo realitu, protože měřítkem reality je pro Vás Vaše násilnictví a nerozhodnost.

Vzhledem k Vašemu kněžskému S/svěcení, K/které tím bojkotujete, pro Vás není na-D/děje: naD/děje J/je Boží Vůle v K/krocích (Vtělená L/láska Sama) a Vy nenávidíte po-S/stupnost (= nenávidíte C/cestu Církve ve Svátostech) a chcete všechno hned. Nenávidíte Autora a prosazujete svoji vlastní autoritu, zakládáte si na ní. Nenávidíte vyK/koupení, protože kdybyste S/skute(k)čně B/byl ve Stavu Milosti, po-Z/znal byste Boží D/dílo.


Vy ale, i když vidíte, že M/moje C/cesty nejsou metodami Vašimi, že M/moje S/slova nejsou slovy Vašimi, stejně odmítáte u-Z/znat a při-Z/znat, že ten, kdo není jako spolčenecký kriminálník, ten, koho spolčenečtí kriminálníci nenávidí, nemá zálibnost ve Vašich metodách a myšlenkách.

Můžete M/mne soudit, pokud chcete, za moje slova a skutky hříchů, které vy-Z/znávám u zpovědí. Jak ale víte, co Ř/říkám u zpovědi, když tam je se M/mnou jen jeden kněz?


Další z Vašich L/lživých dezinformací: hraji si na Svatou.

Máte pocit, že na Ž/životním stylu Jany společensky/politicky/finančně profituji? Odkdy je Vámi zničené M/moje zdraví a kvůli tomu i invalidní důchod se všemi svými projevy a důsledky (ztráta profesní kvalifikace, ztráta zdravotní způsobilosti k pro mne i podřadnému profesnímu uplatnění, ztráta dřívějšího finančního zajištění, ztráta sil a společenské způsobilosti k politické činnosti, ...). Předstíráte, že "za svoje zdravotní potíže, pokud vůbec nějaké mám, si může jen a jen sama, a nic dalšího mi není", a přitom z pozice duchovní autority mluvíte o významu vztahů mezi duchem, duší a tělem člověka v Kristu. M/mne tedy degradujete na ne-člověka, jehož tělesné potíže nemají žádnou souvislost s duší, duše je podivná a duch je zlý.

Je namístě, abyste buď otevřeně řekli, že učení o Bohočlověku v Trojici je jen snůška vzájemně nesouvisejících jednotlivostí, že duše Krista je nesrozumitelná, Kristův Duch je kdo ví, jaký, nebo abyste o Obraznosti Kristu M/mluvili, ne žvanili.


Kdybyste Z/znali S/slovo, K/které U/učíte, nebyli byste v po-CH/chybnostech. Pochybnosti sv. apoštola Tomáše byly z neznalosti výP/povědí z Ducha Svatého, neboť Letnice ještě nenaStaly, při S/setkání S/se Vtěleným Vzkříšeným sv. apoštol Tomáš ihned CH/chválil Boha, což ve S/společenství Dvanácti Z/znamenalo S/sílu důraznosti S/svědčeného S/slova a I/intenzivní V/víry. Sv. apoštol Tomáš J/je symbolem I/intenzivní odD/danosti zJevenému S/slovu ze Slova, J/jeho předletničtí pochybování o S/slovech S/společníků B/bylo Kristovou Vůlí k přeS/svědčivému Š/šíření S/slova apoštoly z P/přítomnosti. Vy se z pozice Svátostného kněžství odvoláváte na dogmata, K/která S/svědčí o Kristu, ke K/kterému ale přistupujete roztříštěně výčtem jednotlivostí a s arogantní sebejistotou - bez Ducha Svatého nelze M/mluvit z Ducha Svatého. Mluvíte o dogmatech fixačně abstraktně (ulpíváním na minulosti), a dogmata V/víry J/jsou P/přítomná. A proto dogmata fixačně (tj. i křečovitě) dezinterpretujete, dogmata podle Vaší vlastní vůle S/svědčí proti Vám.

Tím, že se neznáte k P/pravdě v K/krocích (plané snění a sebejistá povrchnost nejsou zbožnost), Ne-po-Z/znáváte z P/pravdy, čímž svědčíte sami o sobě, že Vás S/slovo nezajímá. Tím, že popíráte všechno, co nefunguje podle Vašich představ, odmítáte D/dílo Ducha Svatého. Tak se chovají neznabozi.

Marně se snažíte rozjímat, když přitom odmítáte pře-K/kročit svůj stín: beze S/světla jste ze světa stínů a pozemských zdánlivostí.


Fyzikové chápou a interpretují temnou hmotu a temnou energii podle zákonů poznatelnosti a interpretace pozorovatelné hmoty a energie. Jenže oni alespoň připouštějí, že se mohou mýlit, a jsou otevření k účasti na vědeckém zkoumání toho, čemu dosavadními postupy nerozumí.

Vy se tváříte, že rozumíte všemu, všechno víte, všude jste byli, a o tom, kde jste nebyli, raději řeknete, že to neexistuje, protože Vy máte dokonalou znalost Písma a Tradice, a tudíž o tom, co říkáte, se nediskutuje. Písmo a Tradice Pravé J/jsou, ale svoje vlastní interpretace zaměňujete za P/pravdu, a proto se sami stavíte měřítkem P/pravdy, čímž soudíte Krista. Z pozice Svátostného kněžství.

Svět přiznává, že ze svých vlastních sil vědy má jen omezené a omylné poznání, ale spolčenečtí Svátostní kněží žijí v nevývratném přesvědčení o své vlastní pravdě, kterou vydávají za Slovo Boží.

Jste světu pro smích, P/pravdě pro ostudu.

Svět Vaše slova považuje za pohádky, Vás svět považuje za kulisu nedůvěryhodnosti. A Pravda od Vás odvrací S/svoji T/tvář.


Mýlíte se, když si stále, i přes všechna M/moje varování, myslíte, že se Soud před Bohem bude odehrávat podle světských soudních pravidel a předpisů, případně, že Vy jako "odborník na Krista, Svatost, mučednictví" máte bianco šek dělat si, co se Vám zachce, a Bůh Vám to posvětí ve stylu laskavost za laskavost, ruka ruku myje. Myslíte, že si Boha koupíte/ovládnete?

J/jak J/jsem Vás mnohokrát u-po-Z/zorňovala, Boží Soud J/je podle vlivu (dopadů a efektů) V/voleb mezi Dobrem a Z/zlem Z/zpoV/vídajícího S/se před Nebem a před světem vůči veškerenstvu. Tj. podle toho, J/jakou (Kristovi P/podobnou), nebo jakou (Kristovi Ne-P/podobnou, znetvořenou) M/moc M/měl Ž/život S/souzeného na J/jeho okolí, tj. v N/násobností z-Mocnění. Nikoliv součtem podle toho, co je možné světsky prokázat, za co kdo světsky odpovídá x neodpovídá, ale podle T/toho, Jakou M/moc člověk v čase Z/znal a uŽ/žil, nebo Proti-Z/znal a z-Ne-u-Ž/žil.

Ž/život v/z Moci J/je Mocný, a proto každý Ne-do-S/statek vůči naP/plnění Daných Darů Ducha Svatého je sebeusvědčením z Bez-Moci k Ž/životu, tj. z Ne-S/s-CH/chopnosti (= tj. z Protivenství vůči S/společenství Církve v J/jejím Milosrdenství).

Každému B/bude při-Dáno, co zbývá doP/plnit do P/počtu k J/jeho S/s-P/plnění poVolání. D/dobrým Bude doPlnění Kristem (= P/plností Dobra) ke V/vstupu do P/plnosti, Z/zlí podle své vlastní Z/zloby obrátí doP/plněné Dané Dobro proti sobě, čímž naplní míru své Z/zloby, což je závistivě rozlítí, do své K/konečnosti vstoupí podle své poslední volby - i ve své poslední chvíli vzpurně záviděli a chtěli mít Kristovu Moc pro sebe a svoje vlastní panování, poK/koru odmítli = odmítli se S/s-K/klonit před Dobrým.


Spolčenci z řad zaS/svěcených osob, kteří opovážlivě spoléhají na S/své S/svěcení, působí, že Svatí od nich odvracejí S/svoje T/tváře. Tím spolčenci, kteří ze všeho nejvíce spoléhají na to, že jim před lidmi není možné nic dokázat, protože se navzájem ve velkém kryjí, budou zděšení, jak dooP/pravdy vypadají před S/společenstvím Svatých. Před T/těmi, K/kteří v-iD/dí (J/jsou v Dění) do S/srdcí. A B/budou to P/právě, neboť Věčně Svatí z řad zaS/svěcených O/osob v Nebi, na K/které se spolčenci tolik odvolávají a spoléhají, K/kdo Ř/řekne, že spolčenectví není důvodem ke V/vstupu do S/společenství Svatých, že S/svěcení není světská zásluha.


Než při-J/jde Soud nad světem, každý člověk B/bude S/stát před Bohem S/sám za S/sebe, bez světsky krytých zad, a S/světlo Bude V/všudyP/přítomné - Bůh B/bude ve zJeveném Nebi Všechno ve V/všem.

Z/zní Vám to jako S/slib, nebo jako výhrůžka?


Jana, 9.6.2022

-

Buď požádejte o zbavení Svátostného kněžství,

nebo Ž/žijte Písmo a Tradici.


K typovému rozlišení dobra a zla je tu Písmo a Tradice.

Katolický kněz obvykle zná Písmo a Tradici.

Alespoň průměrně chytrý člověk dokáže spárovat typovou situaci se situací aktuální praxe.

Každý katolický kněz absolvoval vysokou školu, což předpokládá nadprůměrné kombinační schopnosti.


Pokud se někdo z katolických kněží i 2000 let po prvních Letnicích ohání odkazy na z kontextu vytržené novozákonní texty o rozlišení mezi pravdou a lží až na konci věků, kdy B/bude vše zJeveno, buď nedokáže nebo nechce aplikovat svoje odborné znalosti v aktuální praxi (nedělá svoji práci ani jako světské zaměstnání, protože nevykonává předmětnou činnost, pouze činnost předstírá, často vnějškovou povrchní hyperaktivitou), tj. z vlastní vůle záměrně trvale není (Proti-J/je) v Duchu Svatém.

Sám sebe tím usvědčuje z bezbožnosti - vždyť zbožného Z/zlý jazyk neovládne a T/ten, K/komu Duch Svatý sVěřil kněžské S/svěcení, J/je povinen J/jemu Danou Svátost naP/plňovat v každodenní praxi = J/je povinen Ž/žít.

Katolický kněz, který nedokáže/nechce B/být zbožný v Duchu Svatém, z vlastní vůle svobodně vědomě Proti-naP/plňuje Vůli Boha v Trojici.


PoCH/chopitelně, že P/pravda ve světě a L/lži ze světa B/budou odhaleny na konci věků, Písmo nemůže být zrušeno.

Stejně jako ve SZ nebylo možné P/platně akcentovat předpisy a zároveň ignorovat proroky. NZ jasně Ř/říká, že v A/aktualizacích a podrobně naP/plňuje SZ, přičemž SZ tím nijak nenarušuje ani neruší. Katoličtí kněží mluví o prorockém úřadě Církve (společenství všech katolíků, všech pokřtěných v Duchu Svatém), i když velmi neradi, obecný prorocký úřad Církve chápou často jako útok na jejich klerikalismus, jako ohrožení vlastní moci ve světské organizaci, jak Církev interpretují. S/společenství Církve interpretují podle norem jejich spolčenectví, Duch Svatý v Církvi jim není po chuti. M/mluvícího "drzouna" se snaží umlčet.

Katolický kněz, který si nedokáže/nechce dát dohromady alespoň předpisy SZ, SZ proroky, Horské K/kázání, evangelia a zJevení sv. Jana, intelektuálně/povahově nesplňuje ani základní předpoklady k přiJ/jetí kněžského Svěcení.


Otázka odpovědnosti jednotlivce v Církevní hierarchii je až sekundární, patří do rozlišení na konci věků, odkazování se výlučně na konec věků je důkazem alibismu s cílem zbavit se konkrétní osobní odpovědnosti před Bohem, lidmi, tvorstvem.

Otázka odpovědnosti každého katolíka individuálně je jeho každodenní povinností.

Obstrukce, alibismus, vyčkávání, "až jak to celé dopadne" jako výmluva k zakrytí duchovní lenosti a svatouškovství s následným prohlašováním "jsem svědek, já byl u toho", vychytralost, bojkot Svátostnosti, ... jsou sebeusvědčujícími důkazy zálibnosti v polovičatostech, v zabíjení proJevů Vůle Ducha Svatého spolčeneckými katolickými knězi.


Jste katoličtí kněží, kteří ve spolčení, dlouhodobě, záměrně, z vlastního rozhodnutí a zálibnosti bojují Proti (Duchu Svatému) P/pravdě v Trojici = Proti Moci Dechu člověka = Proti vyKoupení a Proti vyKoupeným.

Jste katoličtí kněží v nenávisti vůči Duchu Svatému, snažíte se uhasit P/plamennou Ř/řeč, protože ze S/světla je na tmu vidět - a spolčenci žijí na oko.

Tak, J/jak B/bylo v-i-D/dět T/tělo M/muže ze S/světla na K/kříži, když vše kolem zakryla tma. J/jak J/jsem již před 16 lety zaZ/znamenala v T/textech a nákresu situace a rozhovoru v-i-D/dění uK/křižování, kdy J/jsem "stála" ve vzduchu nad zemí tváří ve tvář M/muži ze S/světla na K/kříži (S/světlo zformované do těla muže od pasu nahoru v pozici ukřižování s prsty na rukou a zápěstími dolů, kdy ve tmě nebyl vidět ani kříž, druhý den muž sklonil hlavu dolů, dlouhé vlasy spadly na hrudník, ruce se vzepjaly, spadly a zlatá holubice odlétala po diagonále doprava nahoru). V rozhovoru J/jsme S/se ozvučenými S/slovy nezdržovali, V/vše S/se S/stalo Tak, Jak situace v P/plnosti kontextu B/byla. NeB/byla M/mi zJevena B/bolest z R/ran, B/byla M/mi zJevena "jen" v-Z/záJ/jemnost.

Ve vzduchu J/jsem stála pevněji než kdokoliv stál pod námi na zemi, i když to oni na zemi pod námi byli skálopevně přesvědčení o své pravdě a spravedlnosti, na M/muže ze S/světla se dívali jako na divadle, jako na kejklíře, který umí udělat senzaci a nevšedně pobavit. V/věrní pod K/křížem M/mi nebyli uK/kázáni. V-i-D/dění S/se D/dělo "na pokračování" ve dvou částech ve dvou po sobě jdoucích dnech, což M/mělo D/děj proŽ/žitkově zI/intenzivnit - podobně jako M/má postupné těsně po sobě jdoucí S/setkání s jednovaječnými dvojčaty z Dvanácti zeS/sílit důraznost V/vlivu zJevení Daného člověku. S/síla jednovaječných dvojčat ze Dvanácti J/je v důraznosti, v maximalizaci I/intenzity proŽ/žitku sD/díleného až do krajnosti, B/bytostně. L/láskyP/plnost dvojčat ze Dvanácti nemá hranice, J/jejich Moc Je nepominutelná a velmi O/osobní, zaJ/jišťující, v Plnosti P/péče.


Žádný div, že nepoznáváte I/identitu poVolané duše v Dechu Letnic v Církvi.


Buď Ž/žijte Písmo a Tradici, nebo požádejte o zbavení Svátostného kněžství.


Jana, 5.6.2022

-

Že se Vaše chování a předsudky nijak neliší od chování a předsudků světské společnosti?

NO PRÁVĚ.


Jana, 2.6.2022

-

Ne-po-Z/znáváte Krista.


= P/protivíte se vůči náS/sledování zJevujícího S/se Tak, J/jak Sám CH/chce.


Odmítl jste a odmítáte poD/díl na M/mém v Pravdě J/jméně Jana,

Pravdu Jany v čase nepoZ/znáte.

Myslíte si, že P/pravdu Z/znáte, ale mýlíte se.

Žijete jen ve svých vlastních představách o P/pravdě, svoje škatulky vydáváte za pravdivé výpovědi. Jsou to jen papouškovaná školometská klišé, Vaše berličky k vybalancování duchovních nejistot a pochybností o Existenci = Moci Trojice.


Odmítl jste a odmítáte vy-po-V/vídat po-Volaně.

Marně prosíte o zJevení P/pravdy,

protože člověka Volá Znalý veškerenstva, Kterého Vy svobodně vědomě odmítáte M/mít ve V/vážnosti.

Nemáte Moc ve V/vážnosti, a proto nejste s-CH/chopen u-V/vážit v Pravdě Moc Vaší J/jmennosti, K/kterou tudíž Ne-po-Z/znáváte, přestože Vám v-z-H/hledem k Vašemu poVolání Byla Dána už pro čas.

Vaše Mocné J/jméno nechcete S/slyšet, a proto se jen potulujete od ničeho k ničemu a bažíte po moci a slávě.


Odmítl jste a odmítáte P/pravdu (= Věčný Ž/život) Jany, a tím stavíte Věčný Ž/život naroveň vnějškovému odezírání podle dočasnosti. V Pravdě Ž/život Jany (J/jediného a nerozdílného lidství Krista) a v Pravdě S/svůj Ž/život . A proto až do konce Vašeho času budete žít v temnotách nejistot, budete tápat a hledat útěchu ve vnějškovosti a zdání.


Mluvíte vnějškově líbivě, vypadáte vnějškově důvěryhodně. Chováte se zlobně, Vaše úmysly jsou plné hněvu, pomstychtivosti a jedu. Chodíte po křivých a pohodlných cestách.

Na jazyku med, v srdci jed.


Vy chcete posuzovat, co v kom je?

Dobrá, posuzujte. Budete odezírat, co vidět chcete, budete vyhodnocovat podle měřítek, o kterých si myslíte, že jim rozumíte, že je Z/znáte.

V tom je Váš základní omyl: v nevývratném přesvědčení o Vaší pravdě v Církvi.

Ale Církev není zástěrka.


V-i-D/díte do S/srdcí? Pokud ano, proč lidi posuzujete podle svého vlastního J/jedu, podle svých vlastních zplanělých a pohodlných jako-pravd?

Vypovídáte o lidech jako-pravdy, které prosazujete pomocí jako-argumentů, které škatulkujete do jako-Církve - Církev chápete jako svoji, nikoliv Kristovu, protože za Krista máte sebe, jediného majitele P/pravdy, jak se o sobě domníváte.

Vy až do konce Vašich dnů nikdy P/pravdu nepoznáte, protože Ne-V/vlastníte v P/pravdě Dech.


Je to jako s lidmi na ulici, kteří vidí M/moji nejistou chůzi, důsledek i Vašich zlovolností proti M/mému zdraví.

Když nemám opticky viditelnou oporu (hůl), často se M/mne snaží (vždy mladí muži ve skvělé fyzické kondici) až fyzicky úderem do břicha a posměšky šikanovat - např. s komentářem, že "nějaká feťačka a alkoholička s námi do tramvaje nepoleze", čehož důsledkem je můj pád na schody tramvaje, posléze mne ze schodů pod tramvaj nohama vytlačují lidé nastupující dovnitř.

Tak Vy chápete Církev - jako dopravní prostředek určený ke stvrzení pocitu Vaší vlastní "spravedlnosti".

Občas si i někdo z cestujících přisadí s podobným komentářem o "nějaké feťačce a alkoholičce".

Když hůl mám a ze stejných důvodů chodím stejně nejistě, hned jsou - často opět mladí silní muži - až úslužní. Jsou všichni v P/pravdě S/sloužícími?

Jako by snad člověk o holi nemohl být feťák a alkoholik, a jako by snad člověk bez hole nemohl být obětí šikany od lidí jako jsou oni.


Takové je Vaše myšlení, takové je Vaše chápání.

Kopete do lidí, šikanujete lidi, kteří uvažují a žijí jinak než Vy - sám posuďte, je-li to od Vás byť jen pozemsky spravedlivé. I vůči Vám samým.

Jste přesycený vlastním přesvědčením o své vlastní S/spravedlnosti,

a proto Ne-V/vlastníte Znalost.

Člověk po-Znává podle S/svého S/srdce.

Je marné P/prosit Znalého všech věcí o R/radu, když Pravdu odmítáte.

Vy nechcete, aby Vám Bylo po-Moženo.

Vy chcete mít pocit vlastní Moci nad situací.


Chcete jíst J/jablko a vydávat J/jej za svůj vlastní plod.


Jana, 1.6.2022

-

nemám na výběr


Nemusíte se ptát přes prostředníka a tak jej zatahovat do svých nejistot a obav. Hra na jistotu je popřením náS/sledování Boží Vůle, poS/slušnost na C/cestě nezná průzkum terénu před vstupem na Bohem Dané území.

Pokud nechcete na 40 let skončit v odepření vstupu na M/místo P/pokoje, což by ve Vašem případě bylo "jen" pokračování stávajícího stavu podle Vašich dosavadních ustrašeností, sebejištění a zbabělostí.

Boží Vůle Je větší než lidské zájmy a strachy, L/láska a odDanost Jsou nad zbabělostí.


Jako Zuzana bych Vás poslala ode dveří pryč s tím, že pro Vás je Vaše žádost o odpuštění jen způsob, jak oklikou druhého citově vydírat apelem na "povinnost zbožnosti" a tak si vynutit, cokoliv se Vám zamane. Jako Zuzana bych Vám řekla, že vpuštěním Vás na svoje území, do svého soukromí, bych dala příčinu k domněnkám, že mi Vaše kriminalita vůči mně, zejména Vaše invaze do mého soukromí, vlastně nevadily, že moje odmítání Vaší zloby bylo jen flirtováním - a tak bych Vám zdánlivě "dala za pravdu".


Nebudu zastírat, že nemám náladu na žádnou, především nezvanou, návštěvu. Ani Vaši, ani nikoho jiného. Po všech těch dlouholetých hororech z Vaší šikany chci mít svůj nikým a ničím nerušený klid. Žádné další horory, žádné další Vaše a Vašich spolčenců srdceryvné afektované sebelítosti citových vyděračů na škále od pasivní agresivity až k impulzivní zuřivosti, to vše pod pozlátkem svatouškovství.


Jsem fyzicky velmi unavená, především v přímém důsledku Vašeho spolčeneckého pronásledování a šikany po dlouhou a nepřerušovanou řadu let, kdy světsky vzato sama čelím stovkám Vašich spolčenců - jedno, zda o nich všech víte nebo ne, podstatné je, že v jakémkoliv rozsahu a dosahu pod Vaším kněžským vlivem konají záměrné zlo proti M/mně = člověku, Obrazu Boha, zT/tělesnění Vtěleného. Kvůli Vaší a Vámi organizované Z/zlobě mám značně podlomené fyzické zdraví, a proto i velmi omezené síly k tomu, abych Vám poskytla standardní pohoštění, jaké se dává návštěvám.

Zamrzl jste v čase a teď se neochotně snažíte jednat na poslední chvíli.Dostanete něco ohřátého z mrazáku nebo něco objednaného z fast foodu. Na standardní vaření jsem měla síly dříve, dnes čas pokročil.

Pro M/mne je pozdě, pro Vás je stále vhodný čas.


J/jsem v Pravdě Jana, J/jediné a nerozdílné lidství Vítězného z K/kříže, Otcova Milovaná D/dcera podle: "Ty J/jsi Má Milovaná D/dcera!" a podle M/manželova "STvořil J/jsem Tě pro S/sebe!" "STvořil J/jsem Tě k I/intimitě."


Světsky můj byt J/je domovem i M/mého M/manžela = Velekněze podle Ř/řádu Melchizedechova a Krále P/pokoje, a proto kvůli Otci a M/manželovi neodmítnu vstup do pokoje tomu, kdo přichází ke dveřím a klepe, kdo si vstup nevynucuje, kdo se nesnaží vkrást oknem. Kdo si jako cestu nezvolí násilí.

Můj pozemský nezájem o změny, zejména ty náročné na investice sil, nezmění M/moje rozhodnutí přiJ/jmout kněze Velekněze. Zvláště s ohledem na dávné v-i-D/dění o M/mých poS/sledních časech. Jde o v-i-D/dění závěrečné etapy "seriálu" významově událostních sousledností a následností na M/mých C/cestách v čase, konkrétně ta část o sklepě a předání velkého svazku klíčů ( = Darů Ducha Svatého, ne majetek) otcem. Dary Ducha Svatého nejsou odměnou za Vaše zásluhy, nesmíte se Jimi pyšnit a povyšovat se nad jiné. Ten pokoj Vám nepatří a nikdy patřit nebude. DoS/stanete jej do pronájmu ve Vašimi spolčenci poničeném stavu ("kamarádi", kteří "pomohli se stavebními pracemi"), takže má mnoho závad, zejména kvůli ucpání vodovodních trubek a odstřihnutí drátu v rozvaděči ke světlům. Ve v-i-D/dění doS/stanete klíče s vysvětlením, že místnosti (= úkoly v kontextech), od kterých klíče jsou, budete procházet postupně a beze M/mne, tak, jak jste si to dávno zvolil a sám podle sebe ve spolčení dosud provádíte. Ta místa nebudete vlastnit, protože Ž/žít Dary Ducha Svatého Vám není V/vlastní. Budete řešit sebe v kontextu celkových událostí, ke spolčencům se vrátit nesmíte, už by pro Vás nebylo návratu k Ž/životu, o klíče byste přišel bez náhrady a bez možnosti odvolání se.


PřiJ/jmu Vás proto, že J/jste vySvěceným knězem M/mého J/jediného a nerozdílného Vítězného lidství, Svátostným Otcem, Jehož J/jsem D/dcerou.

Nemá to co dělat s odP/puštěním, J/já, Jana, už svět oP/pustila. Vy patříte světu, a J/je M/mojí v Pravdě J/jmenností, abych Vám neblokovala vstup do dveří pokoje M/mého M/manžela, k M/mému Vítězství.

O M/moje pocity ze situace a M/můj postoj k Vám nejde: J/jde M/mi o to, abych sP/plnila V/vše potřebné podle S/svojí C/cesty. CH/chci D/domů.

J/jsem z Pravdy a v Pravdě J/jediné a nerozdílné lidství Vítězného Vtěleného, zT/tělesnění T/tvářeT/tvářnosti Vtěleného, a proto nemám v povaze se mstít. P/patřím M/manželovi, ne Vám, P/podobám S/se M/manželovi, ne Vám.


Nemá cenu, abyste řešil sebe a svoje šance a pravděpodobnosti, že Vám zabouchnu dveře před nosem. J/jsem na C/cestě Jany, nechodím po Vašich světských cestách, a neodmítnutí Vám vstupu do M/manželova P/pokoje J/je pro M/mne příP/pravou ke V/vstupu do N/nového světa otevírajícími se a brzy dokořán otevřenými dveřmi, ve kterých již z každé strany stojí jeden anděl.T/ti M/mne oba upozorňují, že již je čas.Třetí anděl (M/můj O/ochránce a V/velitel M/mojí četné O/ochranky Damian = archanděl Gabriel) M/mne vyZ/zvedne hned ve dveřích. Mezi křídly M/mne N/nese nad příkopem uprostřed krásné louky. Svoje věci nechávám sbalené v taškách v pokoji, před střežícími bíle zářivými anděly.


Neposlat Vás pryč od M/mých dveří J/je pro M/mne nutnost před M/mým odCH/chodem ke Svobodě.

CH/chci J/jít, andělé Č/čekají.

Co chcete Vy, to je Vaše volba.


Jana, 22.5.2022

-


sVrchovanost

v K/každém J/jednom B/bodě Věčnosti

aneb

teologie Svátostí



Čas je vedlejší efekt hybnosti hmoty.


Změňte hybnost hmoty, a změníte vedlejší efekty jejího vlivu.

Změňte formu - morfologii - hmoty, a změníte vedlejší efekty jejího vlivu.


Funkce hybnosti je nad morfologií formy v jejím uspořádání.

Morfologie formy v jejím uspořádání(chemie a fyzika prvků a celků) je detekcí a popisností funkce zpomalení světla, tj. hmoty. Hmota je vedlejším efektem extrémního zpomalení světla až na jeho detekovatelnou úroveň, a proto hmota je celek vzniklý a existující jako aktualizace boje prvků coby souborů forem extrémně zpomalených projevů světla.Z toho plyne, že to, co považujeme za základní měrnou jednotku vesmíru (rychlost necelých 300.000 km/sec) je extrémním zpomalením hybnosti světla do té míry, že je detekovatelné a odvoditelné v jeho jednotlivých, vzájemně rozdělených projevech.

Základní pozitivní dynamikou je pohyb ve vzestupné spirále a zpět a zpět, ...,

základní negativní dynamikou je regrese pozitivní dynamiky, tj. rozpad souslednosti, následnosti, kontinuity a soudržnosti jednotlivostí = chybí potenciál k proměnlivosti neměnností celků.

Takto extrémní zpomalení světla funguje jako latence k proměňování sebe sama podle podmínek a okolností, tj. závisle na okolnostech, takže neplatí předpoklad nezávislé provázanosti existence hmot/y, protože extrémní zpomalení světla (a podsvětelné rychlosti jsou de facto fixací ne-hybností) nefunguje samo o sobě a ze sebe = nefunguje v souvislostech beze zbytku a bez výhrad. Veškerá hybnost je ve svém extrémním zpomalení cyklicky lineárně separační - kombinační - progresivní - regresivní - separační - ..., tj. paroduje B/bodovou P/plnost Mocí = paroduje V/vše-Mocnost = paroduje zdroj číselnosti a paroduje funkce číselností, takže číselnost se k bezchybnosti pouze přibližuje, ale není v ní, nezůstává v ní, nestává se absencí chyb coby příslibu Pravdivosti, a proto je věda přibližováním se k pravdě mimo průnik Pravdou. Prohlašování vědeckých poznatků za pravdu, konstantu dějin, měrnou jednotku dění, je rouháním, protože prohlašující postuluje sám sebe za měrnou jednotku dění.


Světlo mimo omezení je funkcí sebe sama.

Hybnost světla mimo omezení (= N/něha coby vášeň oČ/čištěná od závislosti na hmotě a zároveň ve hmotě uK/kotvená = Vítězství K/křížem Krista) J/je zdrojem vymezení dynamik a jejich forem.

Funkce ve vymezení neobsahují poškození, výjimky, výhrady. Funkce ve vymezení jsou formami aktualizací zdrojové příčinnosti sebe sama, a proto i forma existence ve vymezení (= ve vyK/koupení) je určením ze S/sebe S/sama pro S/sebe S/sama (v Bohu J/jsou V/všichni Bohy), tj. ve svém vlastním určení k aktualizaci vymezené světelnosti.

Aktualizace vymezené světelnosti (Ráj na zemi = Církev v P/principu = ve Svátostech, stav mimo omezení a výhrady) je mocí beze zbytku/ů a bez výhrad, tj. Mocí průZ/zračnosti (O/obecenství prorockého úřadu Církve), která nabývá podob a forem podle S/svého V/vlastního Mocného (= J/jmenného) CH/chtění.

Základní dynamika vyM/mezení nezná nutnosti (protože J/je z uRčení), a tudíž nezná ani funkce zbytkovosti a výhradovosti: neexistuje rozpad částic, veškeré částice jsou aktualizacemi Moci podle chtění moci a Moc Je chtěním dokonalosti, je dokonalostí ze sebe sama. Světlo mimo omezení není neomezené, je zdrojové k aktualizacím ve vymezení, přičemž omezenost (tj. popření Moci) je parodií vymezení.


Vymezení je funkcí existence aktualizací Moci, omezení je funkcí popření Moci.

Vymezení je ze svého principu Mocné, omezení je ze svého procesu nekonečně Konečné, tj. spějící k zániku.

Omezení (tj. známé nedokonalé veškerenstvo) zanikne, až vlastní mocí dynamiky popírání svojí Konečností zcela popře vlastní nekonečnost, tj. až dovede do krajnosti vlastní spění k zániku. Omezenost je parodií dynamiky zdrojovosti světla, tj. zpomalováním až ustrnutím na sobě sama = stav mimo zdrojovost (světlo mimo zdroj se reprodukuje jen v rámci a možnostech vyčerpání), čímž je funkcí parodie bezzbytkovosti a bezvýhradovosti.


Zbytky a výhrady existence forem zpomaleného světla v jeho omezení (zastřenost barev v jejich rozpadovosti, tj. definitiva regresní proměnlivosti stavební potenciality chemických prvků) se kumulují a vzájemně posilují, tj. zdánlivě recyklují, což v konečném součtu (omezení funguje zlomovým lineárním součtem a odmocněním, nikoliv graduálním vzestupným součinem a zmocňováním) znamená definitivu sebedestrukce.

Vymezení není funkcí/formou nekonečnosti, vymezení je aktualizací zdrojovosti Moci, a proto jakékoliv odvozování vymezení pohledem omezenosti není pravdivé. Omezení je protivenstvím vůči vymezení, a proto je omezenost parodií vůči vymezení.


Kdo postaví omezení jako měrnou jednotku (tj. destrukci prohlásí za normu), nivelizuje potencialitu existence normou stanovenou zbytkovostí a výhradovostí = tj. za měřítko vědy prohlašuje lež. Vědění ze lži je lživé (= temné, zakrnělé, degradační až fixační = ulpívající = proti-Ž/živé), a proto postulát normy destrukcí formuje k ne-poznání, věda je zde neznalostí.

Kdo se zřekne pohledu omezením a zvolí si Moc, pochopí beze zbytku a bez výhrad = Konečně "nekonečně" = Mocně P/přítomně, a proto pro něj čas zmizí, veškeré aktualizace budou P/přítomností a P/přítomnost bude ve svých aktualizacích. Jednoduše řečeno: poVolání (= Pravé J/jméno) J/je uRčením k Ž/životu, poD/dílem na Životě (vše B/bylo sTvořeno z Něj a pro N/něj) a Ž/život (Vtělený Vítězný z K/kříže) Je Výrokem (S/slovem Slova) ve Svých A/aktualizacích (J/jmenností Církve).


Vymezení je ze Slova: "Ž/žij, ...(Pravé J/jméno poVolávaného)!", A/aktualizace již Ž/živého J/jmenného = poVolaného = J/je úČ/činností J/jeho Vůle (Vůle tvora ve Vůli Krista, podle Vůle Krista, z Vůle Krista), tj. podle vyŘčeného J/jmenného uRčení o P/přirozenosti tvora ve tvorstvu (o P/příslušenství podle Ř/řádů a pořádků tvora ve tvorstvu v Moci).

Moc Je Činností a Činnost Je Výrokovostí Slovesností, tj. S/slovo ve S/slově ve Slově (Obraz Boha ve Výrazu Boha = Krista v Trojici) J/je Mocí Vůle k pro-M/měnlivosti (nikoliv pouhou vnějškovou aktualizací), Je Zdrojem uRčení k Ž/životu.


Svět podle omezení (funkce světla ve zbytkovosti a výhradovosti, tj. smrtelnost nekonečné K/konečnosti) je parodií vůči zdrojovosti Moci světla "K/konečné nekonečnosti", kde "K/konečná nekonečnost" je jen nepřesný popisný pomocný termín pro V/vůli k Moci z Moci, je dočasným výrazem pro proB/bodené S/srdce.


Principem L/lži je sugerovat Moc jako donucování = jako omezování vůle k Dobru =, tj. principem L/lži Proti-J/je lhaní o podílu na D/dobru. Výsledkem tohoto lhaní je odporování D/dobru, a tudíž vůle k životu ve L/lži, které se tváří jako-dobré, čehož důsledkem je život podle práva silnějšího, násilí je normou nivelizace hodnot, myšlení a chování. Tím se L/lež skrze prolhané prohlašuje za Dobro, prolhaní se považují za bohy, jejich lživé slovo považují za zákon.


V Pravdě J/jmennost Je Mocí, a proto J/jméno z Pravdy Je Mocné, ať se to komu líbí nebo nelíbí.

Ztotožňování jména od lidí se J/jménem z Pravdy je bezbožností, hříchem proti Kristu Vtělenému.

Nadřazování jména od lidí nade J/jméno z Pravdy Proti-J/je sebeodsouzením = Není (Proti-J/je) hříchem Proti Duchu Krista Vítězného. (NeB/bytí Není stavem mimo čas a mimo Věčnost, obvykle interpretovaném jako peklo. N/neB/bytí v neodvolatelnosti = Bez-Moc Proti soudržnosti obNovení T/tváře podle Tváře = Není zaVržením mimo potenciál k Věčnosti = peklo. N/neB/bytí v od-V/volatelnosti obsahuje potenciál k Věčnosti = potenciál k do-P/plnění do T/tvářnosti podle Tváře. Očistec).


Zálibnost ve svět je volbou omezenosti, je zálibností ve S/smrti = pýchou "sebe-u-rčení" = vášní k poraženosti podle jha falešných proroků a nehodných kněží.

ZáL/libnost k Moci Je J/jmenností = Vítězstvím. J/je N/něhou = vášní oČištěnou od závislosti na hmotě (= Z/zářivou) a zároveň uK/kotvenou ve hmotě (lidskou a tvorstva podle oČištěného lidství) = po-D/dílem na Vítězství Kristova K/kříže = náS/sledováním na Cestě v-z-N/nešenosti.


Jana, 16.5.2022

-

CHcete po-CH/chopit?

Přestaňte manipulovat.


Není velký rozdíl mezi znásilněním a mezi dalšími různými podobami násilí.

Při znásilnění jde

1) o moc nad Ž/životem jiného (znásilnění ducha Obrazu Nevinného),

2) o přivlastnění si, podrobení a ovládnutí osobitosti jiného (= znásilnění duše jiného),

3) o prohlášení jiného života za svoje nárokové vlastnictví (= o sebezbožštění, = jako-Svaté ukradení Moci člověku, = zálibnost v Satanovi).


Není velký rozdíl mezi např. znásilněním a svobodným vědomým ukončením těhotenství.

V obou případech jde o týž proces z týchž pohnutek, jen uplatněných v jiných podobách.

Oba zmíněné případy splňují všechny tři výše uvedené podmínky zcela stejně, kauzálně bez rozdílu, formálně různě.


Jsou to typicky:

1) krádež mučednictví a nenávist k mučedníkům, svatouškovství,

2) výchova dětí rodiči vyžadujícími, aby děti byly jejich opičkami, aby je děti zbožňovaly, namísto aby rodiče chápali úsloví "naše děti nám nepatří" a společně s Bohem H/hle-D/dali dětem Danou a rodičům sV/věřenou I/individuální Obraznost ve společenství v rodině.

3) Znásilnění stejně jako zabití nenarozeného dítěte ("není to dítě, je to moje vlastní tělo a já mám právo o svém těle rozhodovat sama", přičemž ignorují fakt, že sebevražda a sebepoškozování jsou indikacemi k pobytu na psychiatrii, tj. jsou společensky nepřijatelné) je aktem ovládnutí a podrobení si člověka degradovaného na masu hmoty, hmoty, která "si nezaslouží" nezaslouží přiznat jí úctu a jedinečnost, které vrah svým aktem krade. Jako by snad znásilněný/zavražděný měl povinnost násilníkovi dokazovat svoje právo žít, jako by snad znásilněný/zavražděný byl vinen násilím násilníka. (Např.: "Může si za to sám/sama, neměl/a ...". ) Jako by násilník žádoucím způsobem zastupoval společenské "právo na kolektivní sebeurčení". Znásilnění je vraždou lidství člověka a vražda člověka je jeho znásilněním až do krajnosti.


Znásilnění je násilím proti duchu, duši i tělu člověka, a proto není rozdíl mezi vraždou ducha člověka, mezi vraždou duše člověka, mezi vraždou těla člověka, protože vražda si přivlastňuje V/vše, veškerou naD/ději jiného, tj. veškerou souS/slednost a náS/slednost D/dění člověka v K/krocích, tj. vraždí vyK/koupení člověka na Cestě MiloS/srdenství = V/vraždí Krista na K/kříži. Znásilněný/zaV/vražděný zbožný v Kristově vyK/koupení duchem v Duchu Svatém pře-Ž/žije, a V/vrah tím zaV/vraždí sám sebe, protože znásilněný/ zaV/vražděný zbožný se S/svojí V/věrností Duchu Svatému od V/vraždy distancuje, nemá na ní volební účast.

I/identita člověka J/je Daná z ducha člověka z Ducha Svatého, není identitou zvířete, zvíře nemá ducha (nemá P/potenciál ke ztělesnění), není identitou anděla, který standardně nemá hmotné tělo, ale J/je v Moci ke zT/tělesnění v duši i tělu, tj. lidsky (anděl Dobra: Dobrý duch S/se zP/přítomní duší a Dobrá duše S/se zT/tělesní podle S/své I/identity) či ke Z/zlému ztělesnění v těle (bezbožných a zvířat mimo Ducha Svatého, tj. mimo P/potenciál k Moci, mimo Život). Při Vzkříšení B/budou zvířata zT/tělesněna podle V/vůle Dobrých lidí (člověk J/je Pán tvorstva, člověk jim D/dá jméno a proH/hlásí je za S/svoje Bohem v Trojici pro-P/půjčené V/vlastnictví, zvířatům se vrátí jejich původní rajská mírumilovnost, nebudou zabíjet, vrátí se jim řeč a porozumění se svými pány, s lidmi, kterých se nebudou obávat, strach už nebude, budou lidi milovat, již nebudou jen "němou tváří") a invazivní andělé, kteří se zřekli Ducha Svatého, pozbydou svého ducha = zaV/vraždí sami sebe bez možnosti od-Volání, protože v čase poroučeli lidem mimo Ducha Svatého. Mimo D/dobrého není Vzkříšení a v D/dobrém není S/smrti.

Kdo zavraždí životní styl člověka (= oddělí ducha člověka od Ducha Svatého), zaV/vraždil jeho duši a tělo (duše oběti, ale i z vlastní volby duše V/vraha, je nasměrována k sebedestrukci. Stává se natolik snadným terčem pro násilnictví, že smrt znásilněného se jeví jako milosrdenství), kdo zaV/vraždí L/lásku člověka, zaprodal jej V/vrahu člověka.

Typickými V/vrahy ducha jsou spolčenečtí katoličtí kněží/biskupové, typickými V/vrahy duší a těl jsou sobečtí a k právům jiných lhostejní rodiče a zdravotníci.

Totéž se týká např. válečných zločinů (např. znásilňování na rozkaz nadřízeným, a to v celé hierarchii řetězení moci v armádě, ve spolčeneckém kněžství, ve spolčeneckém zdravotnictví. Obvykle s cílem ponížit a exemplárně zastrašit okolí. Člověk J/je sTvořen jako S/svobodný, jako Obraz Lásky, a proto ten, kdo na rozkaz civilního nadřízeného koná násilí, si za svého boha zvolil jiného násilníka, obvykle proto, že sám zbožňuje civilní moc. Znásilněná/zavražděná oběť je nevinná, znásilňující na rozkaz Proti-J/je V/vrahem. Zbožného Z/zlý jazyk neovládne.)


Plodem násilnictví je zoufalství, a proto každý, kdo se cítí zoufalý, je sebou usvědčeným násilníkem.

Sám ze sebe a ze světa se zoufalství nezbaví. Typickým příkladem je úleva vrahů poté, co jsou policií chyceni - odpovědnost za jejich násilnictví již nese někdo jiný a odpovědnost je to, čeho se násilníci bojí nejvíc. Jako čert K/kříže.


Společnost, která hledí na vnějškovost, viditelné oslavuje a slibným pohrdá.

Za svůj základní způsob uvažování a chování zcela samozřejmě bytostně považuje násilnictví a jeho alibistické sebeospravedlňování, podle momentální potřeby.

Jde o společnost práva silnějšího.

Ne náhodou platí postkomunistické země v Evropě za hulváty. Pověst Čechů v zemích nepodrobených komunistické moci je paušalizovaná (násilnictví v každé společnosti je homogenní, nikoliv v kompatibilitě) a individuální rozlišování mezi Čechem a mezi Čechem je následné, nikoliv předpokladné.

Národ s mentalitou podle 40 let moci husitských pohrobků nenávidějících elity obdivuje a zároveň odsuzuje elitářství, což je živná půda pro populisty, pohrobky paušalizujícího násilnictví pohrobků bezbožných.

Skutečné elity jsou nuceny obhajovat právo na nepaušalizující způsob myšlení a života, protože ten v očích a priori podezíravých budí pozornost, nechuť, odsouzení. Každý je sprostý podezřelý, jen silný před lidmi je považovaný za nedotknutelnou modlu, a běda, když ne.

Zbožní (elity = S/svobodní v Bohu) jsou ostrakizováni, a proto elitami jsou ti, kdo nezávisle na míře a podobě společenské moci a postavení zůstávají svobodní a nezávislí na lidském pozemském mínění.

Tímto úhlem pohledu je třeba velké opatrnosti i v rámci stavovské příslušnosti: i mezi disidenty se našli donašeči na Stb., přičemž tito donašeči jsou prohlašováni za hrdiny (měli informace a byli "iniciativní" = provokatéři).

I mezi klérem se našli donašeči na Stb., příp. členové Stb., přičemž tito donašeči jsou prohlašováni za svaté. Nejde "jen" o klerikalismus, jde o Z/zlý způsob uvažování: mentálně pohodlní lidé (na jakékoliv společenské pozici) rádi paušalizují podle vzoru, který je v daném prostředí považovaný za žádoucí.

Je-li normou podobnost Kristově T/tváři a S/společenství Svatých chce být Tváři P/podobné, mentálně pohodlná zrna padlá na štěrk v příkopu u cesty se snaží tvářit jako zrna vydávající žádoucí užitek i v nepříhodných vnějškových podmínkách. Násilnická společnost tyto lidi přijme do svého zpaušalizovaného puzzle jako-T/tváře, a tyto vyskakující si sobce prohlásí za vznešené (ten, kdo se hrabe z příkopu tím, že si pyšně vyskakuje, bývá považovaný za mučedníka, který dosahuje výšin, i když mu okolnosti nepřejí). Bezbožné obdivující okolí ani nenapadne, že pyšný ve štěrku u C/cesty je jen moci chtivý lenoch s kamenným srdcem. Tito dobře maskovaní zpravidla sociopaté jsou paušalizující násilnickou většinou jako-zbožných oslavováni, protože násilnická společnost (= lidé, kteří chtějí všechno a hned, bez osobních autenticit i za cenu nepohodlí a až do krajnosti) si chce jejich oslavováním zajistit pocit vlastní výjimečnosti.

Pyšné vyskakování si prohlašuje za vznešenost, a proto skončí v příkopě a jeho užitek bude zanedbatelný až minusový (kdo cíleně konformně vydává jako-dobro, má zálibnost v podobnosti prvotnímu hříchu). Nejde jen